Share
Goto down
avatar
Unclaimed
Počet postů : 39
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Mar 25, 2018 4:29 pm
Uvažoval nad tým, či chce nabozovať Ailin. Aj napriek jej zúrivosti a agresii mal pocit, že sa z nich stávajú priatelia. Ak to vôbec bolo možné nazvať priateľstvom. Videl, že tá agresia je len akýsi obranný pancier a aj napriek jej rozhodnutiu o tom, že bude najhoršia verzia samej seba, vo vnútri je iná. Zraniteľná. *Byť odvrhnutý musí byť príšerné.* Ak by sa k nemu matka nepriznala, zrejme by mu to zlomilo srdca na milión kúskov a nikto na svete, ani samotná Afrodita by nebola schopná ho poskladať naspäť.
Radšej Amy neodpovedal, rozhodol sa, že meno vinníka si nechá pre seba. Tváril sa, že jej výzvu prepočul. Nechcel aby sa do toho starala a on by schytal ešte viac než už schytal. Stačilo mu. Rozhodol sa, že bude musieť začať trénovať aby ho všetci nepokladali za taký vecheť. A čo je vlastne zlé na tom, že je lepší rečník než bojovník. Ešte nemal šancu sa prejaviť. Na novom mieste sa cítil trochu zakríknutý a utlačený do kúta. Najmä pri tom tlaku, ktorý naňho Amy vyvíjala s tým, že musí spoznať jej brata. Ak sú všetky deti Afrodity takéto, mal obavy stretnúť ďalšie. No možno by mal toho chalana rád. Chvíľu nad tým uvažoval aké by to bolo. Jeho myseľ bola otvorená, no žeby až tak? Potriasol hlavou, keď si uvedomil nad čím uvažuje aby tie kacírske myšlienky vyhnal z hlavy. Milovať chalana? Veď on nebol schopný milovať ani dievča...A možno..Tá zmena by bola možno to, čo by mu prezradilo, prečo ho baby nakoniec znudia. *Všetky sú rovnaké.* Neopovrhoval nimi, len sa mu zdali ako pretlačené kópie jedna druhej. Všetky boli príliš basic na jeho vkus. A ak našiel nejakú inú, aj tá sa mu po času zunovala. Hádam, že to nakoniec nebude pohlavím ale ním. Všetci ľudia sa mu nakoniec zunujú a zostane sám. To by mohol byť však problém kedže je to spoločenský tvor. "Je vtipné aká si z toho nadšená." Prišlo mu humorné ako sa vedela nadchnúť pre myšlienku, že by oni dvaja niečo mohli mať spolu. Ani ho nepoznal, nechcel ho hneď odsúdiť. Maximálne s ním mohol byť však priateľ, niečo viac neprichádzalo do úvahy. "Musím ťa ale sklamať.."
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 14
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Mar 25, 2018 5:27 pm
"To bych nedělala." Teatrálně si oddechne. Možná přednesla větu sladce jako dřív, ale ať už to byl záměr nebo ne, nejspíš jde cítit podtón výhružky. Není příliš spokojena ze zklamání. Mockrát ho nepocítila a neumí se s ním příliš vyrovnat - ostatně o tom mohou Elyarovi vyprávět mnozí táborníci, co už v táboře setrvávají nějaký ten pátek.
Potřese s hlavou, snad jako kdyby z ní vyháněla myšlenky, které zavázely novým. "Slyšel jsi už o tom, co se tu děje? Nepřišels zrovna do dobrý atmosféry, je to fakt hrozný." Teatrálně si zakryje prsty čelo jako dáma v nesnázích. "Myslely jsme, že to je jen další nesmysl těch idiotů od Herma, ale chudák Ashley pak začala křičet ze spaní, že jí padají vlasy a potom zase Lia, že se jí zdá, jak má po celým obličeji akné. Dokážeš si to představit? A takhle to jde s náma z kopce už nějakou dobu. Proboha, moje sestry vypadají jak mýval! Ty kruhy pod očima jsou neskutečný." Ruku nechá spadnout do pasu.
"Jestli někde uvidíš dítě Hekaté, Hypna nebo Morphea, drž se dál. Případně po nich něco hoď, když budeš mít něco poblíž. Proklejou tě stejně jako zbytek tábora. Jestli chceš zapadnout, bude lepší, když se zapojíš do boje. Můžeš aspoň držet zbraně, když už se na nic víc nezmůžeš."
Mluví se zápalem i starostlivostí. Příliš ji nezajímá, jak skončí Ely, ale nemůže dovolit, aby její sestry vypadaly tak, jak některé z nich po prokletí. Nedej bohové aby tak skončila ona. "A určitě se drž dál i od lovkyň. To jsou ty kravky, co nosej furt stříbrnou a myslej si, že jim to jde k pleti, nebo něco takovýho. Když se k nim přiblíží někdo s penisem, vykastrujou ho, udělaj si z koulí pomazánku a tu si dají před lovem na ambrósii, aby měly víc testosteronu, než potřebujou. Je to fakt nechutný."
avatar
Unclaimed
Počet postů : 39
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Mar 25, 2018 5:41 pm
S prižmúrenými očami sledoval Amyin monológ. Jednoducho sa mu to nezdalo. Už sa zľakol, keď sa teatrálne nadýchla, že pôjde o niečo vážne. Už už začaľ ľutovať svoj príchod do tábora, no keď spustila, že jej najväčší problém sú zlé sny, ktoré spôsobujú deti iných bohov len mu trhlo kútikmi do úsmevu. Snažil sa nesmiať z jej predstavenia a tváriť sa vážne ale veľmi mu to nešlo. "Prepáč. Áno, máš pravdu, seriózny problém." Pritvrdil jej, ako keď dospelý človek pritvrdí dieťaťu nejakú úplnú hlúposť len aby mal popravde pokoj. Vážne sa nepotreboval pliesť do sporov druhých ľudí. A koniec koncov, čo je jeho do jej sestier. Veď ani len ju riadne nepoznal. Nebude predsa bojovať vojny druhých pre nich. "Myslím, že vy to..ako sa to ? Make up. Áno, veď vy si nejako poradíte. Kruhy pod očami viete zatrieť tými vašimi krémikmi a mastičkami." Do babskej kozmetiky sa vážne nevyznal. Nevedel ako funguje makeup, vedel len, že ak to s ním dievčatá vedeli, vyzerali často lepšie s ním ako bez neho. No a keď si to chcú patlať na tvár, nech sa páči, on im zakazovať nebude. Vlastne sa mu makeup na dievčatách celkom aj páčil. Na niektorých.
Jej odporúčanie si vypočul. "Ďalšie agresívne baby?" Povzdychol si. Prišlo mu, že je tu viac žien, ktoré bojujú, než tých čo sú proste pekné a dievčenské. Vlastne mal pocit, že každá žena v tábore, ktorú zatiaľ stretol ho chce buď zabiť alebo ochočiť. Asi to však bude spôsobené tým, že zatiaľ stretol len dve. *Ani jedna však nemá všetkých päť pokope.* Prišli mu bláznivé. Veľmi nerád by sa stretol s ďalšou takou, ktorá by ho najradšej rozpárala. "Príde mi, že príšery sú oproti vám nič." Zdôveril sa so svojimi myšlienkami. "Neuraz sa Amy, určite si fajn." Položil jej ruku na plece akoby ju potreboval uistiť ešte aj tým gestom, že to myslí vážne. "Lenže som sa ešte nestretol s dievčaťom, ktoré by ma chcelo zdemolovať alebo by ma hneď dávalo dokopy s jej bratom. Je toho na mňa akosi...príliš."
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 14
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Mar 25, 2018 6:27 pm
"Nedělej si ze mě srandu, nejsem blbá." Ohradí se. Paradoxně by její slova byla jistě dobrý vtip pro každého, kdo ji zná. "Myslíš, že zima a déšť jsou tady normální? A co je horší - máš pocit, že je normální, aby někdo jako já používal make up?" Protočí oči. Sladký tón se nejspíše opět zapomněl kdesi v Zemi Nezemi.
"Já vím." Přikývne přesvědčena o pravdivosti jeho slov. Samozřejmě, že je fajn. Ještě zapomněl zmínit, že je krásná, pokud chtěl zmiňovat veřejně známé fakty, ale to to již nezmiňuje. Přesto nahodí tvář dotčené dámičky, když všechny - a nejspíše tedy i ji - přirovná k příšerám. "Takže jsem na tebe milá, snažím se tě přivítat, seznámit, najít ti lásku a nakonec jsem ještě špatná?" Samým dotčením jí klesne brada. "To je od tebe dost hnusný, Medvídku." Pohodí vlasy, které měla upravené přes rameno, takže se nyní vlní pod lopatky. Je možné, že jimi málem vezme Elyho po obličeji.
"Ale chápu, zlatíčko. Někdo, kdo vypadá jako ty to musí mít po příchodu vážně těžké." Znovu mluví tím smířlivým tónem. Ani stopa po sarkasmu či teatrálnosti. "Zkusím se za tebe pomodlit k matce, určitě tě nenechá jen tak, když se přimluvím já."
avatar
Unclaimed
Počet postů : 39
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Mar 25, 2018 6:45 pm
Keby chcel do nej ďalej vŕtať pozrel by na ňu takým tým spytujúcim pohľadom, či to, že nie je blbá myslí vážne. Nechcem schytať ešte aj facku a tak sa radšej len pousmial. "Ja si z teba srandu nerobím. To by som si nedovolil." Uistí ju o tejto nepravde. Snáď mu to zbaštila aj s navijakom. Mala by, väčšinou mu ľudia verili aj keď klamal. Sršalo z neho číre presvedčenie o tom, že on verí svojim slovám. Väčšinou to pôsobilo rovnako na ostatných. Kto vie, či aj Amy je rovnaká ako ostatný.
Spustil sáčok ľadu na nohy a obe ruky dal do pozície - vzdávam sa akoby sa bránil. "Ja si myslím, že by sa ti hodil." Nemyslel to v zlom, pochopiť sa to dalo však rôzne. Ako si to vyloží je už na nej.
Sebavedomie jej rozhodne nechýbalo. Uvažoval či je mu to sympatické alebo naopak, či ho to neodpudzuje. Bolo pravdou, že sebavedomí ľudia mu prišli príťažlivý. Nafúkaný už však až tak nie. V tomto prípade to nevedel rozlíšiť. Nechal to tak, snáď, keď ju spozná lepšie bude to vedieť zaradiť lepšie. Zatiaľ však naňho pôsobila ako nejaká dámička, podľa ktorej musí byť všetko, inak je zle a len si toho o sebe príliš myslí. Dokázal sa nad to povzniesť. Otázkou však bolo dokedy. "Akože ako ja?" Nechápal čo tým myslí. "Dobre, neviem bojovať ale vyzerám normálne ako ostatný. Možno aj trochu lepšie." Pochválil sám seba pričom mierne vypol hruď. A nech si myslí hoci čo. "To bude od teba vážne pekné." Povedal so značnou iróniou v hlase. Ako keby to potreboval. Na druhej strane, na škodu to určite nebude. "Pomodlil by som sa aj sám k tej svojej, keby som ju poznal." Povedal, pričom sa zasmial. V tej vete však bolo počuť smútok a sklamanie. Nebol jediný čo nepoznal svojho božského rodiča, no to ho nezaujímalo a ani mu to nijak nepomáhalo.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 14
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Mon Mar 26, 2018 6:50 pm
Brada jí znova klesne. Naprosto nedokáže uvěřit tomu, že právě řekl to, co řekl. Smutek a jakékoli emoce, kterými se Ely prezentuje jdou čistě mimo ni, jelikož podtón rudé na její tváři napovídá tomu, že má jeho nevděčnosti akorát tak dost. Seznamuje ho s řádem tábora, varuje ho před nebezpečím, dokonce slibuje lásku a modlitby u Afrodity! A on jí řekne, že je hnusná? To snad není normální!
Rázným švihem vstane z lůžka a věnuje mu nadmíru dotčené oči. "Já že potřebuju make up? Já potřebuju make up?" Napříč tomu, že je patrně dotčena na nejvyšším kalibru, stále se jí drží typický bitch-face tolik typický pro bohaté americké spratky.
"Takhle se mi odvděčíš za to všechno, co pro tebe dělám? Kdybys neměl rande s bratrem, tak..." Přizvedne ruce jako dinosaurus, aby jimi samým rozčílením zamávala. Asi si tím vybíjí frustraci... nebo odhání mouchy, těžko říct. "Očekávej dopis. Iskander tě bude čekat krásně oblečený a navoněný, umej se." Rozkáže nadmíru rozmazleným tónem. Nakonec se otočí a vyrazí směrem z ošetřovny, ale na půl kroku se zarazí a otočí zpět. Z otočky však poměrně svižně vymrští dlaň v úmyslu plesknout novému táborníkovi dobře mířenou facku. Ať se to povede nebo ne, opět se otočí směr dveře.
"Jsem báječná, mrchy!" Zvolá v monologu, pohodí vlasy a konečně svým výstupem z ošetřovny dopřeje zraněným klid.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sat Mar 31, 2018 9:04 pm
Hulvátsky rozrazí dveře na ošetřovnu. Nehledí napravo, nalevo, jenom upřeně před sebe jako rozzuřený býk. "Kde je?!" Křikne neurvale na nevinnou pomocnici samotné Hébé, která vůbec nemá tušení, o čem mluví blonďáček s nepřívětivě ošlehanými tvářemi, zarudlými lícemi a jedním obřím modrofialovým koláčem přes polovic tváře. "Najdu ji sám." Trhne rezignovaně celým tělem. Cítí se naprosto vedle, nedokáže uvažovat racionálně. Momentálně ho ovládá vztek - vztek na celý svět, protože nikdo nebude ubližovat osobě, kterou miluje.. Počkat. Cože? Kdy se tohle stalo? Nemá čas přemýšlet, musí Scotty okamžitě vidět. Těžkopádnými kroky kráčí uličkou mezi jednotlivými lůžky. Pohledem přejíždí tváři za tváří, dokud se nezarazí. Spatří ji a nejraději by vzal pohled zpátky. Vypadá tak slabě a křehce. Příšerně zranitelně a ten pohled mu láme srdce. Krátce odvrátí zrak, Scotty nejspíš spí. Zavře oči, překryje mozolovitou dlaní a skoro zasténá bezmocí. Chystal se Scotty pořádně vyčinit, vyčíst všechny pitomosti, jichž se dopustila, ale copak může? Copak může cokoliv namítat? Zachovala se odvážně, možná zbrkle, ale přesně stylem, který miluje. Dlaní sjede po tváři, dokud se mírně nepohupuje podél boku. Opatrně nakráčí k lůžku, nechce Scotty vzbudit. Pohled produkuje neskryvatelnou bolest, v očích se odráží smutek a lítost. Nedokázal se o ní postarat. Slíbil něco, co nedodržel. Má vztek už jenom sám na sebe. Mlčky přisune plastovou židli k posteli, kam se posadí. Dívčí dlaň uvězní pod svojí, přejíždí palcem po silné vrstvě obvazu a mírně cukne koutkem do strany. Zpocená, zničená - přesto vypadá jako princezna. Tiše si povzdechne, než pootevře rty, aby slabounce zašeptal.. "Ahoj, Richardsonová." Jemně stiskne packu. Zlomí se v zádech a mírně se před ní nakloní, aby se druhou rukou mohl dotknout rozpálené tváře. Bříšky prstů stírá drobné kapičky potu. Úplně hoří a on se stává k smrti vyděšený. Potřebuje vědět, že bude v pohodě. Neměl dovolit, aby odjela s nimi. Měl víc protestovat. Na druhou stranu minulost nezmění, nemůže na ní lpět, jenom se z ní poučit.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sat Mar 31, 2018 11:56 pm
Patrně na nějakou dobu usnula, spadla do sladkého vykoupení z pekla bolesti, po níž brněly dlaně spolu s prsty a horečkou sužované tělo pro jednou přestalo sebe prohlašovat za prioritu. Tmavě zelené oči mírně zbarvené do šedavého odstínu mžouraly do světla zavěšeného nad postelí. Její osobní světluška, jíž se toužila dotknout. Několikrát po ní zkusila chmátnout prsty, ale buď se spálila, nebo se jednalo o příliš složitý úkon, na který ještě nebyla připravená. Zdálo se jí, že váží dobrou tunu, téměř nebyla schopna se ani vytáhnout na lůžku, když jí jedna z ošetřovatelek nosila jídlo a pokoušela se jí sem tam i krmit - zvláště pak ve chvílích, kdy se blonďaté dívčiny dovolávaly známky nechutenství spojeného se zvyšující se teplotou. Většinu času spala, což byl patrně ten nejlepší lék, ač tolik nepomáhal. Z příznaků pochopila, že Hébé netuší, co dělat a jediným slibem zůstávalo snížení horkosti v podobě studených obkladů na čele a v dekoltu. Sem tam ji přeci jen z poklidného dřímání vyrušil hlas. Někdy výkřik bolesti při narovnávání zlomených kostí, jindy Áresovci při bujarém pošťuchování se, neboť žádné zranění se jim nezdálo dostatečně špatné na to, aby členové jejich srubu poléhavali na měkkých lůžkách ve voňavém světě čistoty a aviváže.
Tentokrát to byla něčí tlapka, co jí vysvobodila z neútěšných snů plných vzpomínek na ten příšerný den. Věděla, proč se bála výprav, a přesto si hrála na hrdinku, kterou vlastně vůbec není. Teď za to tak akorát trpí podobně jako Summer se stejnými příznaky. Mlhavá postava se postupně zaostřovala a spolu hlasem a tolik typickým oslovením dávala dohromady postavu, pro níž srdce tlouklo jako na poplach. "Ahoj," tichoučkým brouknutím připomíná mumii, co se po třech tisících letech dostala ke slovu. Šeptá, hrdlo trpí chrapotem, co jí rve uši. Určitě vypadala jako hromádka neštěstí, na druhou stranu neměla sílu, aby se pokusila připomínat člověka. Alespoň úsměv se jí povedlo vykřesat, slabý záchvěv koutků putujících vzhůru. "Jak... Jak dlouho... tu jsi?" Dny už přecházela jeden po druhém, netušila, jak dlouho už leží na ošetřovně a kolik se toho událo venku. Mohlo se jednat dobře tak o jeden jako o celý týden, což už by zavánělo problémy. Drobným zamračením potvrzovala svou nejistotu a zmatení, než oči na okamžik zavře. Zdálo se, že znovu upadla do stavu bezvědomí, kdy ji absolutně nic netrápilo. Rychlé zamrkání však svědčí o opaku. "Víš... že ti to... pořád... sluší?" Bolest se projevila cuknutím mimických svalů, když natahovala druhou packu, aby mu bříšky prstů krátce přejela po modřině na tváři. "Zvládli... jsme to..." Závan pýchy a neskutečného štěstí jí dopomohl tvářit se veseleji. Aspoň na maličkou chvilku, nic víc nepotřebovala. "Zlobíš se... viď?" Poznala to, na něm ano. Vždycky to poznala. Před ní tyhle emoce skrývat nedokázal, ne ty... starostlivé, kdy se obvykle projevoval křikem a ublížením.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Apr 01, 2018 8:09 pm
Hledí na Scotty značně kriticky. Mírně zvedne koutky o pár čísel výš, jakmile jej konečně pozdraví. Uleví se mu. Už se bál, že bude v kómatu po celou dobu návštěvy. Chtěl za ní mnohem dřív, ale nemohl kvůli šíření nemoci. Navíc byla se Summer na izolaci, kam mohla Hébé a ostatní zdravotnický personál. Dnešek byl první den, kdy mohla přijímat návštěvy, proto na nic nečekal a vyrazil. Srubový pokojíček zanechal v pěkném chaosu, ve vzteku rozbil několik věcí včetně nosu staršího bratra, který si ho dobíral v nesprávný moment. Neměl náladu na hloupé vtipy, veškeré myšlenky se točily okolo blonďaté dívky ležící před ním. Zpočátku nezvládá odpovídat, jenom k ní stočí ztrápený pohled po položené otázce. "Před chvilkou jsem přišel.. Nechtěl jsem tě vzbudil, jenom jsem chtěl vědět, že jsi v pořádku." Zanedbatelně si povzdechne. "Což mi nevyšlo úplně podle plánu." Očima provází palec častující orosenou pokožku. Studený pot nevěstí nic dobrého. Zajímá se tu vůbec někdo o její stav, má pocit, že tu Scotty zanedbávají. Neměla být dávno v pořádku? Proč ta nemoc stále trvá? Hlava je plná sžíravých otázek, na něž nenalézá odpověď, cítí se frustrovaně. Mnohem víc bezmocně než na výpravě. "Jo, vím. Jsem okouzlující jako vždycky." Tichounce se zasměje sebejistým zhrublým hlasem.
Přivírá oči pod příjemně hřejivým dotekem - tak hřejivým jako paprsky letního slunce. Rozechvěle se nadechne a kousne se do rtu. "Za to ty vypadáš příšerně." Rýpne si nadlehčeně. Musí žertovat, jinak by plakal. Urputně plakat, ale takové známky slabosti jsou nepřípustné. Musí se vzchopit kvůli ní.. Kde jinde by měla čerpat sílu, než-li v něm? Souhlasně přikývne na znamení souhlasu přehrávajíc si v dostupných vzpomínkách výpravu. Vidí před sebou Scotty odhánějící Chiméru kopím. Bylo to.. Je sexy - uznává. "Trochu jo, málem jsem tě ztratil." Zahledí se na ní vyčítavěji než zamýšlel. Ohrozila svůj život kvůli nim. Kdyby zůstala klidně stát, mohlo být všechno jinak. "Ale neztratil." Vydechne nakonec vděčně. Hlavou mihne ke kádi v vodou. Na okamžik se postaví, stáhne ruce z ní a namočí hadřík do vody. Pořádně jej vyždímá, než se usadí zpět do židle. "Jsem na tebe pyšný. Skutečně." Natáhne paži svírající hadřík ve dlani. S citem táhne látku vodorovným tahem po čele, z něhož stírá poslední zbytky potu, co vzdorovaly konečkům prstů. "Zlobit se můžu později. A to si piš, že ti tohle ještě pěkně vyčiním. Ale až budeš na nohou a budeš se moct bránit. Na to mám v sobě dostatek cti." Rozpustile na ní zamrká medově sladkým úšklebkem, než stáhne hadřík k sobě, aby jej znovu namočil. Zatají dech s nasazeným plamenným pohledem, kdy se odhodlá otírat jindy nepřístojné partie. Rudne ve tvářích, přesto nepřestává jemně krátkými tahy otírat zakrytá ňadra vykukujíc sotva ze třetiny. Tep vzrůstá, stejně rychle jako se rozbuší neposedné srdce. Z celé situace je naměkko, málem přišel o někoho, pro koho se může zbláznit. Přimělo ho to víc přemýšlet o životě, o věcech, které by jednou chtěl. Přehodnotil věci z druhé strany, přehodnotil Scotty.. Rozhodně k ní cítí víc než přátelství. Těch citů se děsí, přesto si je hýčká v hrudi jako to poslední, na čem záleží. "Slib mi, že podobnou pitomost už neuděláš. Mám tě rád a.. A.." Nasucho polkne. Příliš dlouho hledí do míst nepřístupných pro chlapecké oči. Dlaně se začínají potit, proto se místo dalších slov a hloupého vysvětlování nakloní nad ní. Nad rty, k nimž se přitiskne svými. Ochutnávajíc slanou stopu na kůži. Voní po dezinfekci a svěže vypraném oblečením. "A chci tě líbat, aniž bys ležela v posteli jako mrtvola." Omámeně zamumlá vstříc rtům, když se odtahuje do bezpečnější vzdálenosti. Kolem nich se neustále něco děje, nemají soukromí, ačkoliv už jednou neodolal a políbil Scotty, protože mu bylo ukradené, kdo kolem nich chodí. Chce ji.. Chce Scotty! Nepotřebuje víc.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Apr 01, 2018 8:39 pm
Lhala by, kdyby tvrdila, že se jí nelíbí to cukání, kdy si před ní stále hrál na tvrďáka, jehož nikdo a nic jen tak nerozhodí. Ani marodící dívka na ošetřovně ne. Zelenkavé oči tvrdily to samé, prohlížeje si ho s citem, co by se snadno dal zaobalit slovem láska. Nebo minimálně spojením slov mít a rád. Ten utrápený pohled ji zahříval na srdci, dodával odvahu pro další slova, která by mu pravděpodobně tak jako tak vpálila do tváře, jen s jinačím podtónem. "Takže... jsi mě... chtěl ochudit... o svou... přítomnost?" Káravost v hlase nelze přeslechnout, koutky rtů se přesto drží vzhůru v lehounkém úsměvu. Dle mluvy je jasné, že jí každé slovo vysiluje, naštěstí však ne natolik, aby upadla do mdlob nebo dokonalého filmového kómatu. Staral se o ni, kontroloval ji. Pravděpodobně si už v hlavě vytvořil scénář, kdy u ní bude sedět ve dne, v noci, s hlídáním její maličkosti před každým, kdo by se jí snad pokoušel nedostatečně věnovat. "Já... jsem... zato... ráda..." Jak jinak mu taky říct, že jí těší jeho přítomnost? Že by se trápila, kdyby se nestihla zavčasu vzbudit a prošvihla by tuhle pohlednou, ač mírně zbitou návštěvu?
"Já mohla ztratit tebe," odpověď na oplátku nejspíš nečekal, dost o tom pochybovala. Mrákotami zastřená mysl vedla rozhovory, dialogy na téma, jak snadné by bylo o Lyonela přijít. Vždyť se naprosto hloupě vrhnul Chiméře rovnou do chřtánu, div se nepřipravil o ruku, po níž momentálně přejížděla konečky prstů ve slabounkém doteku. Hrdinové umírali, každý z táborníků tuhle prupovídku znal. Někteří přežili déle než jiní, dost se jich však nevrátilo z výprav, kdy stanuli tváří v tvář příšeře, jíž nestačili. Bála se toho okamžiku, kdy se mezi nezvěstnými objeví i Lyonelovo jméno. Tušila co přijde - hořký pláč, jehož slzy ji pronásledovaly i teď, ač jim nestvůra sotva dřepěla za zadkem s nabroušenými drápy. "Tolik jsem se... bála... Lyoneli..." Snad si ani neuvědomovala, kolik hrůzy za celou cestu prožila. Ramena poklesla až nyní pod mocným dopadem reality, kdy se rozbrečela jako malá holka, vědoma si toho, co všechno se mohlo stát. Kolik z nich už nikdy nemuselo dorazit do tábora. "Když... Když jsi tam... s ní bojoval... J-já... musela... Musela jsem... něco udělat..." Vzlykající spustí obhajobu, proč se vůbec pokusila zmást Chiméru převlekem za její božskou paničku. To několika vteřinové rozptýlení stačilo, ale mohla udělat víc. Mohla bojovat. Mohla se prát.
Vzlykot se utiší až o pár minut později, kdy už nemá co prolévat. Slzy vyschly, zbyly jen mokré tváře chladící rozpálenou pokožku. "Vážně?" Velkými kukadly po něm jukne, než se zasměje, ač s lehkou dávkou melancholie. "Neříkáš... mi to jen... proto... že možná... umřu?" I to se mohlo stát. Hébé si stále nevěděla rady, co s ní a Summer je, horečky je sužovaly spolu s dalšími příznaky, jejichž počet vzrůstal každým dnem. Prve jen zvýšená teplota, později horečky, nechutenství, občasné zvracení... Připomínalo to bitvu se středověkým morem. A Scotty se bála, že prohrává.
Na okamžik si dopřála oddechu se zavřenýma očima, vnímajíc pouze jeho jemné doteky v roli ošetřovatele. Nehledala za tím nic víc, nic uličnického ani touhu se jí dostat pod tričko. Jak řekl, vypadala příšerně a nehodlala si nalhávat opak. Světle šedé tričko z části propotila a tmavé fleky v oblasti hrudníku jí těžko dodaly na přitažlivosti. Studená voda jí však aspoň pomáhala zahnat únavu z neustálého boje s nemocí, o níž nikdo nic nevěděl. Oči se jí povedlo otevřít až téměř na konci Lyonelova proslovu. U slov, kdy se vyznával z citů, načež se jí dostalo polibku, sladkého polibku na rty. Jindy by se tvářila zamilovaněji, dnes však nemá sílu na nic víc, než spokojený úsměv na tváři a zvláštně zasněný pohled. "A já si tě chci svléknout z toho trička. Ani nevíš... jak moc." Chraptivé vyznání nejspíš nepůsobilo tak sexy, jak mohlo za jiných okolností, snad mu však bylo jasné, že city jsou v tomto případě vzájemné. "Ale... prve... se musím... uzdravit. Až Hébé... přijde na to... co nám je..."
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Apr 01, 2018 10:11 pm
Držet dál zatnuté čelisti? To už nedokáže.. Dívá se na ní takřka zbožně. Ztrácí se v přívalu laviny šťastných pocitů. Směsice neutuchající náklonnosti, obav o dívčino bezpečí vznášející se oparem chlapcovi vrozené plachosti. Neztratil ji, sedí tu u ní a opětuje stejně láskyplný a vystrašený pohled. Konečky prstů se chvějí, i přestože se Scotty drží. Stačilo málo a nebyla by tu, nebýt Thomase a Natanaela.. Kde byl on, když ho potřebovala nejvíc? Odvrátí zahanbeně pohled. Není dost silný, aby ochránil ty, na kterých mu záleží, stále je slabý. Tak zatraceně slabý. Otec se za něj jistě stydí. Málem se nechá strhnout do propasti notorického pesimismu, nebýt Scotty a dalších slabounkých, unavených slůvek. "Neochudil." Jemně pokroutí hlavou. Neplánoval odejít, dokud by jej nevyvedli zaměstnanci ošetřovny. "Seděl bych tady na té židli do svítání. Díval se, jak spíš a doufal, že se třeba usměješ ze spánku." Jindy obstojně hluboký hlas, dnes znatelně sladší. Scotty věděla, že tu vždycky bude pro ní, ať se mezi nimi stalo cokoliv. Nechtěl, aby někdy pochybovala o citech, co k ní dlouhé roky chová, leč je ze strachu neprojevoval. Bral je jako slabost, jenže právě láska k ní ho přiměla v muzeu vstát a dál bojoval. Bojoval pro ní, pro tým... Pro sebe. Přináší mu do života důvěru, níž tolika postrádá.
Očima sjede k ovázanému předloktí. Fyzická bolest je střep, jenž vytáhne, ale pohled na ní? Pohled na ní nezapomene. Kam se hrabou zuby lva - tak tupé nástroje bolesti oproti pocitu ztráty. "Už se nemusíš bát." Šeptne povzbudivě, při čemž vstane v afektu ze židle s pocitem, aby slova podpořil činem. Konejšivě pohladí dívčinu tvář, než se posadí na kraj matrace. "Jsme v pořádku. Spolu." Stále pokračuje utěšujícím šeptem. Nechce, aby se namáhala dalšími slovy. Evidentně je vyčerpaná, atmosféra kolem nich mluví za vše. Kdo potřebuje slova? "Zachovala jsi se jako hrdinka. Byla si hrdinka, Scotty. Pro mě od té doby, co tě znám." Vyzná milým tónem pravdivě. Potřebovala to dokázat sobě, on tohle dávno věděl. Viděl v ní potenciál, sílu se nevzdat. Právě pro to se do ní prvně zamiloval. Dojatě hledí na plačící Scotty. Nadechne se, než si lehne na bok vedle ní přehazujíc ruku přes bříško. Hadříkem stírá slzy valící se jako na skluzavce přes tváře i bradu. Ustavičně krotí slzy strachu i jisté úlevy dostavující se později.
Leží vedle ní dívajíc se do zelenkavých očí. Trápí se kvůli ní v jednom kuse, to k lásce prostě patří. Smířil se s tím, ale jsou to právě momenty jako tento, pro které se vyplatí bojovat. "Umřít? Nepřichází v úvahu." Zamítavě kroutí hlavou s rozverným úsměvem. "Takový konec je pro tebe moc dobrý. Budeš po mém boku trpět ještě hodně dlouho." Má hravou náladu, přestože se snaží krotit. Nemůže vedle ní bláznit, musí mít na léčbu klid. A tak starostlivě pokračuje s ochlazováním hořící pokožky. Dokud ho něco nepřitáhne k ní. Něco mnohem víc než člověk dokáže pochopit, unesen hřejivým teplem v srdci Scotty konečně iniciativně políbí. Beze strachu, bez studu. Polibek skutečný víc než desítky předchozích. Stočí koutky vzhůru. "Tohle si zapamatuju, máme spoustu času." Odpoví s tichým smíchem. Líbí se mu, jak mluví, i když leží téměř na smrtelné posteli. Ochraptělý hlas v uších zní dostatečně sexy na to, aby si začal představovat nepřístojné věci, co se valí do hlavy, kde ztěžknou jako balvany, které ani nechce odvalit. Jemně stlačí ret špičákem a dlaní přejede po látce na břiše. "Uzdravíš se." Podotkne hbitě bez známek pochybností. "Bez trička jsem tě viděl naposledy za Diovou pěstí." Zašeptá níže posazeným hlasem Scotty do ouška a přikryje ji víc peřinou. Hlavou složí na malý kousek polštáře, protože si hlavu do té doby podpíral zapřen loktem o matraci. "Chtěl bych mít tu moc ti vstoupit do snů a čelit tomu všemu po tvém boku." Poslepu nahmatá ručku. Proplete si s ní opatrně prsty a dívá se mlčky na ní. Nepotřebuje mluvit, stačí mu s ní být.. Cítit známou vůni, poslouchat dech a vnímat vlastní bijící srdce.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sat Apr 07, 2018 9:09 pm
"Díval by ses, jak spím?" Netušila, zda to brát jako lichotku nebo se děsit, jak musela ve spánku vypadat. Na obhlédnutí odrazu v zrcadle neměla ani pomyšlení, patrně by se vyděsila z té holky, co by jí odpovídala pomalým pomrkáváním nazpět. Lůžko opouštěla jen zřídka kdy, hřeben neviděla několik dnů. Patrně nepřipomínala Zrození Venuše, jež mělo být poctou samotné bohyni krásy a lásky, Afroditě. Skřehotavý hlas se jí už povedlo dostatečně obkašlat, aby se z něj vyklubal mírný chrapot, jímž připomínala herečky ze třicátých let, kdy ještě zvuk ve filmu nefungoval na stejném principu jako nyní. Unavenýma očima sledovala Lyonela a jeho pokusy jí rozveselit, snad i dodat sebevědomí, kdyby ji vidina jejího příšerného vzhledu spíš nezadupala do země. "Tak... to jsem asi... ráda... Že jsem... vzhůru?" Kdo ví, co všechno by se dozvěděl při krátkodobém snění. Mohla mluvit ze spánku stejně dobře, jako se převracet a kopat. O to by nikdo nestál. Alespoň její prapodivný smysl pro humor mu dokazoval, že to s ní není až tak špatné a má se celkem k světu. Ačkoliv by ocenila dlouhou sprchu a představu normálního života namísto boje se zákeřnou, do této chvíle neznámou nemocí.
Všechny ty ódy na její statečnost se poslouchaly nádherně. I to, že spolu zůstanou, že žijí a výprava je za nimi. "Udělala jsem... na tebe... dojem... Wow..." S posledním slůvkem se rozkašle, záchvat ji chytil rychle a trvalo dobré dvě minuty, než ji vyčerpanou opustil. Stačila i na chvíli usnout, jen na pár minut, než otevřela oči, zkoumajíc jimi Lyonelovu blízkost. Voněl, tak nádherně voněl, že to cítila i sem. Jak ráda by se k němu přitulila, schoulila se mu v náručí s nosem zabořeným do ohbí mezi ramenem a krkem a jednoduše vdechovala tu milovanou vůni. Malé tajemství, o němž mlčela. "Ale je jasný... že dlouho... moc dlouho... na žádnou další... nepůjdu." Aspoň si mohli oba oddechnout. Scotty potřebovala nabrat sílu a bojové schopnosti, rozšířit si arzenál útoků a obrany, do výpravy neskutečně chatrný. Její jedinou výhodou zůstávala náušnice od otce, s níž mohla měnit svůj vzhled, ač na pořádně krátkou dobu. Moment překvapení figuroval dost dobře na to, aby pomohla týmu přemoci onu bestii a zahnat ji do kouta, kde ji, s trochou štěstí, zničila padající budova muzea.
Posune se krapet, aby se mohl na jejím lůžku schoulit i takový obr, jako je Lyonel. Proti ní? Jistě. Ani by se nedivila, kdyby zhubla a oblečení na ní plandalo. Jenže z představy jakéhokoliv jídla se jí dělalo mizerně, nechutenství se drobné dívky drželo zuby nehty.
Samou spokojeností se u něj stulí, trochu jako mazlivá přerostlá kočka. Jen bez vousků a bez kožichu. A ocásku, jímž by radostí pomrskávala. Horkým dechem se otírala o krk, horečkami zalité čelo si opírala o jeho bradu. Toužila takto zůstat dlouho. Možná tak dlouho, dokud nemoc neodezní a pak klidně ještě déle. Lyonelova přítomnost jí pomáhala držet se vzhůru a nořit se do představ, které se jí zdály mnohdy bizardní, ale též i velmi příjemné. Chvíle, kdy se budou procházet ruku v ruce po místní krajině, nebo mu v hravosti skákat na záda. Kdy jí bude chytat na palouku, nebo ji tahat ze stromů hezky dolů za nohu. Okamžiky společného probouzení i usínání si v náručí. Snad i proto mu podvědomě oplatila stisk ruky. Utahaná se nechala zlákat vzpomínkami, které mu postupně promítala ve svých snech. Den, kdy se jí představoval a Scotty komolila jeho příjmení způsoby, že to snad ani nebylo možné, než mu došlo, že si z něj utahuje. Skoky z loďky na jezeře do vody. Šplhání na Diovu pěst, kdy prohlašovali, že jsou pány světa. Ovšem i do těchto příjemných a hezkých vzpomínek se vetřely ty, které... nepůsobily tak mile. Pohled na přistihnutí ho v jeskyních nymfy Echo, kde se líbal s jinou holkou a jí píchlo u srdce. Okamžiky, kdy se předváděl před svými bratry a sestrami, přičemž si z ní utahoval, aby zapadl. Chvíle, kdy jí ubližoval, vše z jejího pohledu. Nakonec poslední vzpomínka - na den, kdy se potkali v knihovně a jí se rozbušilo srdce podobně jako kdykoliv předtím. Vzpomínka prolínaná polibkem v loďce a všemi city, které ji k němu vázaly.
Sponsored content

Re: Ošetřovna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru