Share
Goto down
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Mon Feb 19, 2018 5:10 pm
Uchechtl se a založil si ruce na hrudi. Nesouhlasně zakýval hlavou a podíval se na ni."Já nejsem neefektní trenér... To ty jsi pouze naprosté nemehlo"Řekl zcela vážně a přitom si dlaní zakrýval cukající koutky."Navíc jsme měli jen jediný trénink"doplnil ještě a zvedl varovně prst. Přitom se podíval na Thomase, který už vedl konverzaci s pro ním neznámým klukem. Alespoň už nebude mít dotěrné a nežádoucí poznámky, kterých měl plnou hlavu jako vždy. Pohlédl na její zaražený pohled a zazubil se."Jeho si nevšímej...Nevyvinuté dítě"mávl nad ním rukou a přitom sledoval její nadšenou náladu. Sám nevěděl, jestli jí ten zlatý dáreček má závidět nebo ne. Nikdy nebyl moc schopný a spolehlivý člověk co se týkalo mazlíčků. Kdyby ještě navíc nevěděl co se z toho vajíčka nadšení vylíhne, byl by ještě o něco méně rád, že mu něco takového spadlo do klína a má za to zodpovědnost."Jen ať tě to nezabije hned první den"nadzvedl pobaveně obočí a prohrábl si automaticky vlasy, jak měl poslední dobou ve zvyku čím dál tím více."No jo no... Holt nás čeká noční trénink v lese, takže šťastný z toho, že jsem potlučený a navíc se budeme někde plahočit po lese zrovna dvakrát nejsem"Ušklíbl se a pokrčil rameny. Když po vzápětí nabídla, že si ho může pochovat, rozzářil se jako sluníčko a natáhl ruce."Fakt můžu?"zeptal se nejistě, ale přitom se šťastnými jiskřičkami, které vyplňovaly jeho oříškové oči. V jediné čeho se obával, bylo to, aby se mu to nevylíhlo ve dlaních a nesežralo ho to na místě.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Mon Feb 19, 2018 5:59 pm
Pobaveně se zasměje. O tom, že Afrodita je krásná nemohl debatovat ani slepec. Sám si představoval jak se asi v její přítomnosti chová například jeho otec, který už sbalil nespočet žen. Alespoň by ho ze srandy zajímalo, jestli se o Afroditu někdy pokusil, i když už měla románek s Árem a její muž je Héfaistos, což pro ni musí být v celku zdrcující, jelikož když si představil všechny ty bílé holubice, zlaté a bílé roucha, která kolem Afrodity jsou a poté Héfaistose, který přišel z dílny, tak se to moc dohromady dávat nemohlo.
Se závistivým pohledem visel na jeho slovech. Přemýšlel jestli nepožádá Natanaela, aby taky řekl Hebe, že je neschopný a dala by mu taky nějakou omluvenku. Ten hoch měl vyloženě v dlaních nasráno co se toho týkalo. Možná byl neschopný v boji a cokoli co by na něj zaútočilo, tak by ho nejspíše zabilo, ale i tak se nemusel obtěžovat s únavnými tréninky, po kterých nemohl v Thomasově případ týden chodit."Se máš... Teď uvažuji jestli bych svůj šarm nepoužil na Hebe a nevyloudil od ní taky takovou šikovnou omluvenku"pobaveně se zazubil a těkavě se podíval na Hebe a poté na onoho hocha."Já taky někdy tak na tréninku vypadám, když tam teda vůbec dorazím"mrkl na něj spiklenecky a když se znova téma stočilo k Alexovi, pozorně ho poslouchal. Toho hocha si vybavoval jen matně, jelikož ho většinu času nevnímal, i když jako člen jeho srubu měl. Když vzápětí vysekl celému jeho srubu poklonu, jen mu děkovně cukly koutky. Básničky a všechny ty věci se slovy mu šly. Sice se jimi nezabýval tak hodně jako jeho sourozenci, jelikož u toho většinou musel sedět a to na něj bylo moc jednoduché, ale kdyby ho někdo požádal o složení básně tak by ji složil levou zadní."Ty skládáš? Rád bych si něco přečetl... Moc polobohů takovou zálibu nemá, i když nalijme si čistého vína, že já tím zrovna taky netrávím všechen můj čas"Ušklíbl se a dal si ruce za hlavu, načež se pohodlně opřel o stěnu ošetřovny."Jinak tě rád poznávám Iskandere.."Ta přezdívka se mu sice líbila více, ale ten hoch se tvářil jako v celku sympatický a tak si jeho přátelskou náklonnost nechtěl zničit už první den.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 30
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Mon Feb 19, 2018 6:16 pm
Naoko se urazila a vypázla na toho drzouna jazyk. "Pf! Ti dám nemehlo! Zato ty si pěkná držka, že se nestydíš, taková hnusná lež." Jasně viděla, že se tlemí, i když si zakrýval pusu rukou, teda bylo jí to jasné, a ona si taky nemohla odpustit úsměv, když žačal s řečmi o jediném tréninku. To si pak založila ruce na prsou -teda, kdyby nějaké měla- a zvedla obočí. "A ty si jako myslíš, že bude další, když jsou tréninky s tebou evidentně k ničemu?" Zazubila se na něj a potom sledovala toho jeho známého, načež jen pokrčila rameny, když řek, že si ho všímat nemusí. Divila se, že vůbec mluví s ním, i když jí to dneska nějak nevadilo, nepotřebovala se vykecávat s někým dalším. Potom se na něj ale zděšené -hraně zděšeně- podívala a zakryla si pusu rukou. "Jak tohle můžeš říct? Vždyť je to už od pohledu takový Mílius Neviňátko." Potom se chvíli tlemila, než si upravil vlásky a začal si stěžovat. "Ale jdi ty Šampónku, přece by ti nevadil jeden malý trénink? Ještě před několika hodinama si vypadal tak akčně, kde je ten hyperaktivní otrava z rána." A kde je ten kreslící si ignorant z rána? Musela se zagebit vlastní myšlence, ale potom už k němu natáhla ruce i s rudozlatým vejcem. Nemohla si odpustit uculení, když se rozzářil a potom pobavený smích při naprosto dětské otázce. "Jistěže můžeš, přežilo i pád ze stromu, takže pevně věřím tomu, že přežije i tebe." Zazubila se na něj a vložila mu hřející vajíčko do dlaní. Doufala, že se toho nelekne a nepustí ho, ale radši si to pojistila a chvíli mu držela ruce, než je odtáhla. "Hustý, ne?"
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 30
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Mon Feb 19, 2018 11:12 pm
„Není to zas taková výhra, jak si myslíš.“ Znělo to lákavě, nemuset trávit většinu volného času v neutuchajíc vřavě pokynů podrážděných lektorů, kterým za den projdou pod rukama desítky táborníků. Mít klid od znechucených výrazů, komandování, ale i pošklebků z řad spolubojovníků. Avšak, převážně kvůli tomu Tábor existoval, aby jedinci nakonec dokázali být samostatní, ubránit se, vrátit zpátky do obyčejného světa. Byla hloupost, nějak si stěžovat, také už dávno nemusel žit, ale bohužel jemu tohle privilegium zřejmě nepřipadne nikdy. Krev po čase, bohužel, vždy přitáhla zdivočelou bestii, nezbývalo než vytrvale utíkat, prosit matku, potupná činnost. „Už jen kvůli tomu, že o to víc se musím věnovat sestrám.“ A vlastně jsem pro každého naprostý sráč, který div se nebojí vylézt ven, kdykoliv slyší řinčení zbraní. Tímhle ovšem Thomase zatěžovat nechtěl, frustraci z neschopnosti uvnitř dusil dlouho, takže další den či dva dozajista ještě udrží nesnesitelný pocit praštit sám sebe, jelikož neslouží k ničemu, akorát chodící hromádka neštěstí. „Je dost otravné, když jsi jediný kluk v místnosti plné rozjařených holek, které štěbetají jedna přes druhou, mydlí se polštáři a předhání se v tom, která ti zaplete lepší francouzský cop.“ Úmorné, útrpné, chvíle, kdy každý nepatrný pohyb znamenal podrážděné syknutí od domnělé kadeřnice, které vyrušil soustředění při vymýšlení nejlepšího vedení pramenů vlasů kvůli estetickému vzhledu účesu. Někdy jim tato otravná činnost vydržela pouze desítky minut, jindy i dlouhé hodiny. „Buď rád, že tam můžeš, aspoň, jednoho krásného dne, když se naše sudička osudu špatně vyspí, neskončíš jako jednohubka v chřtánu líbezné potvory.“ Z úst vyšel pobavený smích, nešlo jinak, než tuhle tragikomickou situaci přijímat, alespoň s řádnou dávkou optimismu. Uzavírat sázky, on proti čemukoliv nebezpečnému, každý dá na toho přerostlé bůhvíco poslední trenky.
„Škrábu“ zazní uvolněně, svoje pokusy o tvorbu nemohl přirovnat k žádnému hodnotnému literárnímu dílu, spíš pokusu náhodně spojovat slova do neobratných rýmovaček, jejichž vyznění hraničilo s primitivní negramotností. „Momentálně nemám nic u sebe, ale pokud budeš chtít, můžeš se stavit u nás ve srubu.“ Zajisté lákavá nabídka, bráno v potaz, že kolem vždy šmejdilo několik pěkných holek. „Musím to před sestrami schovávat. Nejsou zlé, jen neustále rozjívené a potřebuje zábavu. Takže berou za vděk vším, jednou jednu našli a... doteď to od nich schytávám.“ Málokomu docházelo, jak soužití s tak obrovským počtem ženského pohlaví, dokáže zasahovat do soukromí. Neustále zvědavě zkoumají cokoliv, co by zaneslo trochu oživení do již zaběhnutých témat. Občasně, k jeho značné nelibosti, se věnovali dokonce sháněním vhodné dívky pro bratra, kdy chodili po Táboře, nevinně rozmlouvaly s ostatními děvčaty a nakonec si vytvořili bodovou tabulku, aby potencionálně přítelkyně ohodnotily. Zatím žádná neprošla s uspokojivým výsledkem. „Už ani moc nevím, jaké to je být sám nebo nemuset jim neustále dělat doprovod.“ Nestandardní domácí mazlíček, větší vydání. Jsem pro ně taková přerostlá čivava. konstatoval nad vlastním stavem suše, přičemž už dávno seděl na kraji postele, kde svoje zmožené tělo rozvaloval Thomas. Z jeho výrazu neustále čišela jistá bezstarostnost a uvolněnost, přestože se tak plně necítil. Nechtěl, aby lidé kvůli němu přicházeli na negativní pocity, takže většinou zůstával otevřeným a bezkonfliktním. „Jak si vedla Monique při boji o vlajku? Taková pohledná blondýnka, měla být s tebou v týmu“ doteď se příliš nedostal k informacím, neboť většina zúčastněných zničeně polehávala buď zde, na ošetřovně, nebo v příslušných srubech. Znal pouze strohá fakta, že vyhráli modří, vlajku donesl nezařazený, což vedlo božského rodiče k vyjádření. Přeci jen, nezůstával k táborovému dění netečný, i když se k němu nikdy nedostal blíže, takže čekal, zdali se mladík rozpovídá.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Tue Feb 20, 2018 4:53 pm
"Já takový pocit neznám... U Apollóna to je v celku vyvážené, takže se nemusím bát, že by v mém srubu byly jenom holky a nebo jenom kluci. Obojí by byla sranda"Pokrčí rameny a sleduje ho. Jde z něj vycítit, že už ho přítomnost tolika dívek určitě v některých chvílích znechucuje. On by upřímně taky byl znechucený kdyby neměl nějakého parťáka, u kterého by se nemusel bát, že z pusy vypustí nehezká slova a nebo s ním bude lézt po střechách srubu. V životě nezažil holku co by to s radostí udělala taky. V celku by ho to i překvapilo kdyby se nějaká taková našla.
Bouchl ho pěstí do ramene a zazubil se šibalsky."Buď rád, že máš, alespoň nějaké sourozence... Co by za to dal třeba nějaký potomek Dia kdyby se tu objevil? Myslím, že ten chudák by rozhodně sourozenci, se kterými by něco sdílel neoplýval"Optimisticky se na něj usmál. Jako kdyby se mu tak snažil předat kousek jeho permanentní dobré nálady, která v něm vždy zůstala a časem se hromadila."Vezmu tě někdy na naši společnou akci... Bude se ti líbit. Pokud se teda nebojíš toho, že tě některý z instruktorů nebo satyrů bude naštvaně honit po táboře"Nabídne mu neodolatelnou nabídku se přidat k jeho gangu, který dává na sruby petardy, vykrádá sklad zmrzliny a nebo zavádí do srubů místo vody červené víno a poté pobaveně sleduje Afroditiny holky, které ječí, že ty skvrny nejdou vyprat.
"Pokud do té doby než něco takového ta stará bába udělá přežiji..."Cukne koutky a prohrábne si vlasy."Už ty tréninky jsou jako smrtící výpravy, ze kterých budu mít rozhodně traumata do konce života"zatřese sebou, jako kdyby mu projel mráz po zádech když si vzpomněl na Natanaela a jeho "Vyvolávání deště"."Tu nabídku s tím srubem beru. Rozhodně mi přítomnost nějakých krasavic vadit nebude"Zazubil se a začal vzpomínat na boj o vlajku. Možná tam nějakou blondýnku viděl, ale byl moc zabavený vikingovým úkolem pověsit vlajku na strom, že si ji nejspíše až tolik nevšiml."Rád bych ti to řekl, ale já sám měl dost starostí abych si zachránil všechny končetiny..."Ukázal při tom na své tělo, aby mu připomněl jeho mizerný stav."Les plný štírů, katapultů, pomazaných kamenů, sítí, pavučin, dír a co jsem slyšel tak i bažin, které tě sežerou za živa,
nějakých kytek, které ti způsobí vyrážku a Hypnova kouzla. Doufám, že tvá sestřička vůbec přežila"
zrekapituluje mu vše co v tom zatraceném lese zažil. Rozhodně si nemohl představit jak tam přežívala Afroditina dcera, která rozhodně přišla v podpatcích a s nakulmovanými vlasy.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Tue Feb 20, 2018 6:00 pm
"Tsss...Ty jsi držka. Mohla by tě zasáhnout rovnou nějaká sprška" Po těch to slovech si zakryl pusu. Co to z něj vycházelo za nepovedené raperské rýmy? Rozhodně to muselo být ještě pozdrav od nějakého Apollónovce z boje o vlajku. Šlehl pohledem po Thomasovi, který se stála vybavoval s neznámým chlapcem a poté se otočil na Lucy."Já ty sluníčka pošlu snad do nebíčka!"řekl naštvaně a přitom zněl jako pětileté dítě ve školce, které chce znít krutě. Naštvaně přivřel oči. Cokoli co z něj vypadlo se proměnilo v dosti chabý rým, ze kterého se všichni naslouchající museli válet na zemi v slzách způsobených záchvatem smíchu. Varovně vztyčil prst k Lucy."Nejsem žádný šampónek, to on je zatracený bonbónek!"Ukázal na Thomase a myslel tím prakticky všechny jeho sourozence, kteří to zavinili. Mohl tady rovnou vběhnout hlavou do zdi. Bylo by to rozhodně menší utrpení, ale přesto zůstal sedět na místě a sevřel ve dlaních její zlatý poklad. Zkoumavě přejel vajíčko pohledem a na její poslední dotaz jen radši zvedl palec na znak toho, že to rozhodně husté je. Už si radši zalepil pusu pomyslnou lepící páskou, aby z něj nevyšel nějaký další, děsně sladký rým, se kterým by mohla Lucy získat další trapný zážitek, který by potom mohla hlásat po táboře.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 30
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Tue Feb 20, 2018 10:31 pm
Musí pohodit pobaveně pohodit hlavou, když uslyší nabídku na společnost odlišnou od každodenní rutiny. Ovšem, přestože částečně touží vymanit se ze zaběhnutého stereotypu, příliš dobře si uvědomoval omezení pramenící z chabého zdravotního stavu, nehledě k nutnosti, nebýt znovu považován za potížistu. Už předešlým přístupem, když neustále bezdůvodně brblal, rozhazoval rukama, dobrovolně vytvářel rušivý element, se neblaze dostal do Cheirónva povědomí, jenž ho zde trpěl jen kvůli tomu, že přehodnotil svůj přístup. Zní to lákavě, ale už jsem si toho užil dost. Dělat zas blbiny, tak mě vyrazí, což by znamenalo někde dožít, než mě nádor udolá. Tábor představoval jediné útočiště před smrtí, doslovně. Nebýt obětavé péče Hébé, dávno ležel v rodinném mauzoleu poblíž neznámých předků. Nesouhlasně pokýval, odmítnutí představovalo nutnost. „Díky, ale nemůžu, už jsem měl dost průserů.“ Vzpomínky na období před sedmi lety jsou dost hořké, nedozrálé, nepříjemné. Sám si nyní již přiznával, jak dětinsky opovrhoval vším kolem sebe, což ho vynášelo na čelní místo žebříčků neoblíbeností skrz kompletním vedením. Současné vzorné chování sice většinově napravilo pověst nezvladatelného spratka s pohádkovým bohatstvím, ale stále ji nedokázalo řádně odstranit. Ten odér nesnesitelnosti, nedůvěry, viděl v očích některý dodnes, nezazlíval jim to. Sám potřeboval prozřít skrz krutý ortel, jenž nad ním stále, jakožto Damoklův meč, výhružně visel. „V utíkání nejsem dobrý a za ty dlouhé vlasy by mě většina satyrů stihla čapnout.“ Bolestná představa, metr dlouhé kadeře prostě dost znevýhodňovaly svého nositele, nejlépe by s jejich pomocí zůstal někde uvězněný, což neznělo příjemně.
Z jeho slov pochopil, co bude největší náplní dnešního večera, komentování boje o vlajku z pohledu Monique. Již nyní slyšel vypravování o nebezpečném lese, neskonale těžkých překážkách, nepříjemných mokřadech, proradné flóře i fauně. Bavil se tím, přestože dostane taktéž díl přehrávaného utrpení, jenž vyslechne do naprosto absurdního konce. „Stará bába“ to spojení spustilo upřímný smích. Jistě, když došel, již zde Orákulum nějaký čas přežívalo, avšak dozajista působila víc mladicky, než by ji šlo nazývat takto nelichotivě. Roky mít bude, ale zas tak děsivě nepůsobí. Dozněl poslední podtón upřímného pobavení. „Myslím, že tímhle jsi si zasloužil místo na další výpravě.“ rýpl do něho zlehka, spíš škádlení než zlomyslnost. Je fajn, si zase s někým normálně promluvit. Iskander působil uvolněně, opřený o stěnu ošetřovny, pozorně sledoval dění, konverzoval s Thomasem, všímal si okolí. Právě nedostatek takto prostých chvilek vedl ke krátkodobým úvahám nad tím, jak by nejraději každou ze sester proplesknul, potřeboval vypadnout v cizí společnosti, aby zvládal tu jejich. Uslyšel narážku na momentálního společníka, nedokázal potlačit další škubání koutků, když se spíše potutelně ušklíbl, avšak situaci nekomentoval. Nebohéhý Thomas, kdy se stal hromosvodem za vcelku roztomilé prokletí, které potomci Apollóna občasně udělovali z vlastní rozmařilosti. On tuto činnosti vykonával dobrovolně, oddával se kráse rýmovaných slok, avšak chápal, jak nepříjemná dokáže tato kratochvíle být pro někoho, kdo ji nevyhledává. Chtěl cosi druhému mladíkovi poradit, možná základní kameny básnického umění, třebas by projev nepůsobil tak prkenně a dokázal by vyplodit více, než jednoduchý verš. Ovšem ucítil povědomé vibrování v pravé kapse kalhot.
Smartphone po něm zálibně pomrkával. Vyhlížel jako pořádně drahá hračka pro obyčejného smrtelníka už od pouhého pohledu, kdy kolem sebe snad i šířil auru okázalého luxusu. Iskander shlédl dolů, přičemž jen chvilkově, aby přečetl jméno, ulpěl na displeji. „Promiň, tohle musím vzít.“pronese zatímco zvedá zadnici z postele, svírající ten hypermoderní krám v rukách. Rychlým pohybem palce chytré zařízené odemkne, přiloží k uchu. „Privet, babushka.“ (Ahoj, babi) zazní rusky. Pozvolna opouští původní pozici, přechází po prostoru plném lehátek. „Net, vse v poryadke“ (Ne, všechno v pořádku.) odpovídá na neslyšnou otázku. Zastaví kroky v rohu místnosti. „YA tak ne dumayu. Eto predlozheniye nizkoye.“ (Ne, nemyslím si. Ta nabídka je nízko.) následuje chvíle ticha. „Da, ya znayu, brend imeyet dobroye imya, no eta tsena smekhotvorna.“ (Ano, vím, že ta značka má dobré jméno, ale cena je směšná.) odpoví. Delší prostoj, mladík začal znovu obmotávat prameny kolem prstů. Přikyvoval, občas vyloudil úsměv, nakonec cosi souhlasně zamumlal. „Poka, babushka“ (Zatím, babi.) zazní nakonec, přičemž se omluvně otočí k Thomasovi. „Promiň, ozvala se agentura, tohle se musí řešit hned, jinak nabídky okamžitě přesouvají někomu jinému, aniž by ti dali možnost vyjádřit zájem.“ pronese již normálně, rodným jazykem komunikuje pouze s prarodiči, neboť oni stále zůstávají hrdými ruskými občany, takže se jinak odmítají bavit.

// Cizí jazyk je spíše ilustrativní - ruština byla vytvořena s pomocí Google překladače. Neumím rusky a tímto se omlouvám všem, co ano.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 30
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Wed Feb 21, 2018 2:58 pm
Dívala se na něj jako na magora, když pronesl pro ni totálně nesmyslnou větu. Pak se ovšem koukla i na sebe. Sprška by se asi hodila, ale to ostatně všem, co byli na boji o vlajku, takže ho docela nechápala. Stejně se ale trochu tlemila tomu, že se jeho slova rýmovala. I tomu jeho vyjukanému výrazu. Potom se ale tlemila ještě víc, protože ten poeta asi ještě neskončil. "Jistě a pošleš je po duhovém mostě na jednorožcích nebo nějak jinak?" Zvedla jedno obočí a čekala, co z něj ještě vypadne, i když ji to začalo bavit čím dál víc, protože vypadal fakt komicky. Takové navztekané děťátko v těle puberťáka. Takové v domově taky měla pořád, ale nečekala by, že jí tohle chování někdy tak pobaví. A když vztyčil prst vyprskla smíchy. Kayle byl asi trochu citlivka. "Ale prosim tě, snad se ti nezdá až tak sladký, aby se z tebe z fleku stal básník?" Pořád se smála, i když se snažila -teda skoro snažila- přestat. Potom se ale nakonec zklidnila, když mu podávala svůj suvenýr z vlajky a naoko se urazila, když neodpověděl na její otázku a už jen gestikuloval. "TyTo se se mnou jako už nebavíš?" Vzápětí se ale odurazila, zazubila se a vyskočila na nohy. "Nic, jdu do srubu, asi se potřebuju vyspat z téhle...divné nálady." Chvíli se zamyslela a nakonec usoudila, že by ji spánek mohl vrátit do původního nekomunikativního stavu. "Jdeš taky nebo už se stěhuješ? Všimla jsem si, že se k dost lidem hlásili..."
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Wed Feb 21, 2018 7:44 pm
"Ale no tak! Přeci si legraci nebudeš kazit nějakým vedením tábora či jinými elementy, které naší zábavu zrovna dvakrát nepodporují"Podíval se na něj zklamaným pohledem. Mu už byl názor vedení a ostatních na jeho žertíky permanentně jedno po měsíci této každodenní zábavy. Přeci jen už si zvykl na to, že po něm Cheirón poté střílí vražedné pohledy a Satyrové mu nechtějí dávat plechovky od Coca Coly. Ten pocit z toho, že zase něco podobného provedl byl totiž mnohem lepší. Možná se v některých chvílích choval jako malé dítě, ale musí si přeci ještě užít to, že si na to dítě hrát může, jelikož jím ještě stále je."A neříkej mi, že někdo jako syn Afrodity napáchal už více přestupků než já"podíval se na něj zcela vážným tónem a podíval se na něj s výrazem, který viděl ve všech westernových filmech, které zkouknul společně s jeho matkou. Když se na toho kluka podíval, rozhodně by ho nenapadlo, že někdo jako on mohl být v minulosti něco jako syn Apollóna.
"Ty vlasy by ti mohly tvé ségry splést do toho strašně sexy francouzského copu. Satyři jsou ještě horší běžci než ty... teda někteří... to mi věř"snažil se ho stále nějak povzbudit a nabudit k tomu, aby se k jeho malé rebelské partě přidal. Přeci jen to potřebovala trochu rozšířit kontakty i po jiných srubech než byl Apollónův a Hermův. Navíc Afroditin mohl být vždy mezi zastávkou, která by se každému chlapci podle jeho názoru nehorázně líbila. Když se zmínil o Orákulu, všiml se jeho pohledu a zazubil se."No, stará bába to asi moc není, ale i tak mám takové tušení uvnitř kostí, že si mě jednou stejně nějak vyhmátne a já budu v naprostým loji..."řekl pravdomluvně svou představu své blízké budoucnosti, která s Orákulem za zády nevypadala nijak vábně."...Myslím, že na výpravu by jsem rozhodně nešel. Natanael by se radši zabil než tam poslat takového mamlase jako jsem já"vyložil mu svoji myšlenku a vytáhl si z kapsy lízátko, které před tím sebral nějaké holce z Hermova srubu. Odbalil ho, obal hodil do kapsy a lízátko do pusy. Přitom pohledem zabloudil ke Kaiovi a pobaveně se zasmál."Copak brácho? Že by se nám z tebe stával poeta?"neodpustil si rýpnutí do jeho maličkosti. Tu kletbu, kterou občas používali naprosto miloval, jelikož z úst jiných polobohů poté vycházely takové skvosty, u kterých až uši přecházely. Otočil se zpět na mladíka a hodil si na horké čelo, namokřený kus látky, aby alespoň trochu svou hlavu shladil. Když spatřil jeho mobil, jenom hlavou kývl a sledoval ho. Nikdy neměl to štěstí, že by mobil měl. Na Olymp s ním zavolat nemohl a své mámě radši nevolal. Snažil se poslouchat jeho slova, ale vycházela z něj nějaká, která vůbec neznal. Na chvíli si dokonce myslel, že už to je z toho boje o vlajku a kvůli jeho mizernému stavu, ale když se vrátil, zvědavě se na něj podíval."První otázka... Ty mluvíš nějakým jiným jazykem, nebo jsem na tom opravdu už tak blbě a ta druhá...ty pracuješ v nějaké agentuře?"vyvalil překvapeně oči a přehodil si lízátko v puse na druhou stranu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Wed Feb 21, 2018 8:14 pm
Odmítal mluvit. O to více, když viděl její pohled. Rozhodně se necítil na to se stát jen tak básníkem a k tomu ještě ani nevyžádaně. Usoudil, že bude lepší přežít pár minut či hodin bez mluvení, než s obrovským trapasem do konce života. Podal jí zpátky její zlatý poklad a šlehl mrtvolným pohledem po Thomasovi. Přitom po něm hodil i jeden z polštářů, které byly na jeho provizorní posteli. Podíval se zpátky na Lucy, mírně sklonil hlavu a zavrtěl jí.Šťastlivci... Já v tom srubu zůstanu do konce života...Pomyslel si a vstal. Ukázal na ni a nadzvedl obočí, myslel tak otázku A ty už jsi určená?V hloubi duše jí to přál, aby byla alespoň ona ze svého rodiče šťastná, když už on nejspíše nikdy nebude. Vzpomněl si na svou sestřičku. Té už to může být naprosto jedno, jestli se k ní někdo přihlásí. Ona svou rodinu už má. Hodil si do pusy další bonbón a prohrábl si vlasy, přičemž se rozešel k odchodu. Už se cítil celkem v pořádku, a tak nepotřeboval být na ošetřovně. Mrkl po ní a mávl rukou, jako kdyby jí chtěl naznačit, že i on jde do Hermova srubu a rozhodně nemá v plánu se nikde stěhovat.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 30
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Wed Feb 21, 2018 9:55 pm
„Neříkal bych tomu přestupky, spíš nevhodné chování.“ pronesl s pohledem upřeným do stěny, mírně sklonil hlavu, jakoby stále cítil váhu viny. Naprostý arogantní tupec. Nyní viděl, litoval, kál se z všech těch urážek, protivných výlevů, nesnesitelných výbuchů uraženého vzteku. Rukou zajel do vlasů, nervózně prohrábl prameny, překvapený, že Thomas zůstal těchto historek ušetřen. Trocha neskrývaného údivu nad momentálním vyústěním. Otočil se k němu, výdobytek moderní techniky nechal volně vklouznout zpět do kapsy, přičemž najednou v postoji působil mírně nejistě. Polkl, nechal čas plynout, nakonec ovšem o neblahém období krátce promluvil. „Nějak jsem to tady zprvu nemiloval a dával to hlasitě najevo, jako, opravdu hlasitě. Nic mi tu nebylo dobré, věčné reptání, stěžování, bojkotování všeho a všech. Odešel jsem, vrátil se, až mi rozum spadl do hlavy.“ Spíš do žaludku. Sám se tou myšlenko pobavil, ironické, avšak neuvěřitelně pravdivé. Oříškové oči upnuté k zmlácenému mladíkovi. „Jsem radši, když je nechávají být, nejsou v tom tak dobré, jak si myslí, část mi vždycky vyškubou.“ Trochu starostí typických pro potomka Afrodity. Málokoho by upřímně trápilo, že ztratí nepatrnou část husté hřívy, avšak Iskander zůstával dost háklivý k zrzavému vodopádu, i sestrám dával svou nelibost jasně najevo, ony k ní pramálo hleděly.
Všiml si trochu zděšeného výrazu, když telefonát dokončil. „Ano, rusky.“ doložil odpověď na první zmíněnou otázku. Sice to stálo nemalé úsilí, ale nakonec si dokázal osvojit cizí jazyk, jímž komunikoval především s blízkými členy rodiny. „Moji prarodiče pochází z Ruska, přestěhovali se do Ameriky jen kvůli obchodu. Normálně tak mezi sebou mluvíme, tradice.“ pokrčí rameny, jemu to již nikterak neobvyklé nepřipadá. Pravdou zůstává, že mnoho lidí netušilo o této schopnosti, kterou disponoval. „Spíš pro agenturu.“ To už si znovu přisedal na lůžko. „Jako model. Občas.“ usměje se. „Předtím jsem to dělal aktivně, teď příležitostně. Vždycky, když je dobrá nabídka, se domluvím s Cheirónem a jdu se projít k nejbližší silnici, tam pro mě dojede auto.“ zodpoví druhý dotaz. „Spíš koníček.“ nyní bohužel již ano. Dostat možnost, dokázal by svůj půvab plnohodnotně uplatit ve světě smrtelníků, avšak zůstával velice úzce spjat s Táborem, kde musel svůj čas většinově trávit.
Zaslechl pobavení dívčí hihňání, pohotově sebou škubl, okamžitě spatřil Hébé, jak se vrací se Serestií. Rezignovaně vydechl. Služba začíná. Vstal, nežli ho ty dvě stačily pohotově zmerčit, okamžitě nabídl rámě sestře. Ta přijala, rozjívená, zřejmě spokojená, už ji bolest tak urputně nesužovala, naopak. Pomalu spolu opouštěli ošetřovnu, přičemž, jakmile dívka utkvěla chvilkově pohledem na Thomasovi, rozvaleném na lůžku, začala bratrovi cosi tajemně šeptat do ucha. Ten sporadicky přikývl, suše se pousmál, načež se jednoduchým gestem s Apollönovcem rozloučil. Nabídka platila.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Wed Mar 14, 2018 8:52 pm
Valnou část cesty v táborové dodávce hlásající jedinečnost jahod z Delf, značky tajné společnosti dotující fungování celého Tábora polokrevných, prospala s hlavou opřenou o pevné dveře. Čas přestal existovat, když se ve snech neustále vracela ke strachu, co jí tížil po celou dobu výpravy. Srdce jí poskakovalo s každým nádechem, tlouklo tak horečnatě, až měla chvílemi strach, že se rozsype na milion drobných střípků, které už nikdy nespojí dohromady. S Chimérou se ještě nikdy nesetkala. Nepocítila její řev ve tváři i teplo ohnivého dechu na kůži. Mohla si pouze představovat, jakou silou disponují její tlapy, když Natanaela odhazovala, jako by byl obyčejná loutka, nic víc. Žádná zátěž, žádná překážka. Dokázala pochopit, proč instruktoři vedou své tréninky natolik tvrdě, až si mnozí táborníci stěžují na odřeniny a modřiny hojící se ještě dobrý týden po výcviku základních dovedností. Život za hranicemi se s nikým párat nebude, jednu mu v klidu vrazí a ještě se natáhne pro druhou. Se zavřenýma očima si ve vzpomínkách přehrávala uplynulé události, díky nimž se cítila o něco víc nejistá. Nevedla si špatně - pro tentokrát alespoň nikdo nezemřel. Na druhou stranu... věděla, kdo byl tím nejslabším článkem celé výpravy. Ona. Scotty Blue Richardson, nikdo jiný. Nedokázala se bránit a nebýt kluků, Chiméra by ji rozcupovala a vystlala si jejími zbytky pekelný pelech. Neuměla bojovat, nezvládala vytvářet pasti, ani kličkovat - ať už verbálně či systematicky po fyzické stránce. Byla k ničemu a ta vidina jí nutila zápasit s myšlenkou... vzdát se. Pro jednou se vzdát toho všeho a... možná odejít.
Podobně nezvyklé myšlenkové pochody tížily blondýnku po celou dobu. Čím hlouběji se nořila do představ vlastního odchodu, tím těžší se stával její dech. Na čele vystoupil pot, ve špinavém oblečení jí bylo horko a přirozeně nazlátlá kůže chytla nezdravě pobledlý nádech. Nebyla sama, Summer též nevypadala nejlépe. Nejspíš boj s vyčerpáním, nebo přílišná dávka ambrózie, ač si vzala malý ždibec. Nebo infekce, co se dostala do krve v popálenině? Tolik otázek, žádná odpověď. Hned po příjezdu byla přijata na ošetřovnu, převléknuta do čistého prádla a uložena na jedno z volných lůžek. Horečka neustupovala a studené obklady přikládané Hébé na čelo rychle ztrácely svůj původní chlad. Nikdo neznal pravou příčinu jejího stonání - malou, nezdravě vyhlížející značku připomínající modřinu na levém předloktí, kde se jí dotkl Nos. Chvílemi se potýkala se spánkem, co jí alespoň z části ulehčil v trápení, jindy s bolestným vědomím sledovala místnost z části zaplněnou pacienty. Obvázané dlaně brněly, pálily tak šíleně, že si přála ruce useknout od zápěstí vzhůru. Nikdy jí nic tolik neubližovalo. Takový hloupý nápad se přihlásit na tu výpravu...
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Thu Mar 15, 2018 7:00 pm
Rozmrzelý seveřan ležel rozvalený na největší možné posteli, kterou v téhle místnosti plné skučících dětí, dokázali najít. Nerad zde setrvával o to horší to bylo při všech těch zvědavých hláscích a rádoby nenápadných pohledech. Několik jich již v minulosti zběsile okřikl, což mu zasloužilo nechtěnou pozornost od bohyně úřadující na tomto místě. Předstíral poslušné sklopení uší, zatímco v hlavách spřádal nejbrutálnější plány na umlčení švitořícího rachotu. Dost jasně zdůrazňoval svoji neochotu zde vytrvávat, přesto se nesetkal s kýženým úspěchem, kdy byl uzemněn přímo kentaurem, jenž ho vztekle pokáral před zraky táborníků, kdy se rozhodl nešikovně odpochodovat do vlastní postele. Jak upřímně nesnášel to neosobní čisté, prostředí. Postrádal vlajky metalových skupin vyvěšených po stěnách pokoje, rozházené oblečení zapáchající několikadenním smradem, ale především dvě láhve kvalitní vodky umístěné pod prkny postele, jelikož nechtěl, aby nenechavé ručky Hermových dětí tento skvost objevily, neboť by ho ti parchanti jen bezmyšlenkovitě vychlastali. Pohledem těkal po přítomných při sebemenším vydaném zvuku, extrémně náchylný k tomu uvolnit potlačovanou zlobu. Když se ho Hébé potupně zeptala, zdali bude potřebovat pomoc při vyprazdňování, poslal jí jediné sprosté gesto utvořené pomocí zvednutého prstu a prohlášení, jenž znělo takto: „Až se nebudu moct sám vychcat, můžeš mě rovnou zakopat.“ Naštěstí to neslyšel nikdo jiní, než oba aktéři rozhovoru a dotyčná, seč to krátkodobě zkousla, to dozajista vybrebentila Cheironovi, jenž tyhle výlevy nerad toleroval, přestože byly pochopitelné vzhledem ke skončení výpravy. Natanaelovo podráždění nepolevovalo, i když už setrvával v Táboře, známe prostředí, které se stihlo obrátit vzhůru  nohama, vystřihnout salto vzad a následně se poblít ve křoví. Bez tréninku, bez řádného vyžití, představoval časovanou bombu, ochotnou odpálit se, když zmerčí první vhodnou příležitost. Opět soustředil pozornost ke čtení dopisu, přinesenému dnešního rána, alespoň nějaký útěch a trocha úlevy uvnitř rozjíveného blázince. Rozložil ručně vytvořené psaní uvozené pomocí zdobně vyvedené kapitálky, jak to matka měla v oblibě poslední léta. Na chvíli zabředl do linek tvořených překrásně stylizovanou hrou písmen, jemné tahy pera po papíře, navazující jednotlivé členy do sebe s mistrovskou přesností, neuvěřitelně pečlivá práce. Tváři prolétl posměšný úšklebek, když ke konci objevil větu, zaznívající pokaždé mezi posledními, vždy ve stejném vyznění. Kdy nám dovedeš ukázat nějakou slečnu? zběsilé cukání koutků nešlo zkrotit, tolik ho těšila tato nemístná poznámka, jemná, bodavá. Klasické, drobné rýpnutí. Váhu, jenž toto sdělení kdysi mělo, pozbylo dávno, nyní již nikdo nedoufal v jeho naleznutí družky, takže zůstávala pouze jako jakýsi symbol, připomínka minulosti.
Na stole vedle odložil nejen onen list, též dva lístky opravňující ho k vstupu na koncert skupiny Immortal, konající se v rodné Uppsale, tradiční dárek, univerzální přáni k jakýmkoliv narozeninám. Větším nadšením a nedočkavostí ho naplňovala série fotek doprovázející předchozí obsah. Netradiční vhled do života rodiny mimo Tábor, která vždy vyhlásila hromadné pózování před objektivem, aby vzdálenému členovi ukázala, jak slastně si žije. Hraná provokace, avšak i připomínka, že stále náleží k nim, přestože nedostávají možnost častěji se vzájemně stýkat. Opět série nepostrádala záběry z restaurace na pořádně propečený steak, domácí alkoholový večírek nebo návštěvu oblíbeného kluku, přestože jeho rodičům už táhlo na slušný věk. Ronja se Zakariasem se nikterak neomezovali, když šlo o zábavu a tvrdou muziku, obdivoval to neutuchající nadšení se kterým neustále naplňovali okolí energií. Při poslední skoro propadl smíchu, jelikož objevil další řádné ujetý kousek ze zvrácené fantasie vitální matky. Záběru dominoval obrovský transparent, kde mu přáli vše nejlepší k dovršení dalšího roku, vlevo utvořili bizarní výjev, jakožto narážku na jeho svébytný hudební vkus, čímž instruktora naprosto odzbrojili svou upřímnosti. Všichni působili, jakoby právě utekli z toho nejzvrácenějšího maškarního plesu, společně se sestrou, jejím mužem a třemi potomky. Vytvořili prostředí čistokrevného satanského rituálu převzatého z dobových knih 13. století. Oltář pokrytý hromadou nepřeberných zvířecích zbytků naházených v nepravidelný útvar hrozící zhroucením. Tři děti posazené před výjevem této nelegální skládky, jak poklidně žužlají domnělé lidské končetiny, dvě starší s atrapami useknutých rukou, ten nejmladší si vystačil s uchem. Vzadu, za nimi, stály čtyři dospělé postavy, matka, táta, sestra, švagr, ve tvářích naprosto nepřítomný výraz, obětní dýky namířené vstříc objektivu, v černých hávech potřísnění krví, vyhlíželi naprosto autenticky, jakoby opravdu čekali pouze na tuto chvíli k vyvolání mocného démona. Zalitoval, že jich nemohl doprovodit svou vlastní špetkou nevábného vzhledu. Nakonec i tyto momenty ponechal odložené v těsné blízkosti, aby se pokusil nepatrně zamhouřit oka. Založil ruce za hlavou, stále rozjívený z viděných momentek. Takhle ty na mě, abych ti nedojel domů a místo dveřmi to nevzal oknem, když budete poklidně spát. Začal spřádat škodolibý plán odplaty.
avatar
God - mortal
Počet postů : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Fri Mar 16, 2018 6:30 pm
Brzy po zotavení zjistil, že tábor není takový, jak si ho vždy pamatoval. Tedy, ne že by v něm někdy trávil čas, nebo že by si prohlížel víc, než svůj vlastní srub a vlastní děti, ale i někdo s jeho inteligencí si dokáže dát jedna a jedna dohromady a dospět k závěru, že když se tábor vzájemně věší na stromy, není něco v pořádku. Jistě by pochopil, kdyby někoho kamkoli pověsili jeho děti, ale byl svědkem spolupráce syna Afrodity a dcery Herma, kteří pověsili za nohy syna Hypna. Nemohl dvojici nepochválit, něco tak zábavného neviděl od doby, co Poseidon uklouzl na louži mořské vody, kterou sám vytvořil. Zásadně odmítl prvních několik nocí strávit v hlavní budově. Hodlal svým dětem oznámit, že se tatínek přišel podívat. Samozřejmě když pár let kašlete na vlastní potomky, ne každý vás přivítá srdečně, ale jelikož pro něj nebyl sebemenší problém srovnat několik drsných borců několika pohyby, zbytek dne se nesl v ozvěnách tvrdé muziky a opileckého halekání. Ano, přesně tak. Jeho synové a dcery vytáhli své skryté zásoby a vyprázdnili je do dna. Tedy téměř do dna. Až dnešního rána se dozvěděl, že jeho syn se vrátil z výpravy a co je lepší, že by u sebe také mohl mít trochu živé vody. A nepochybně měl - musel prolézt celý pokoj, než mezi změtí metalových plakátů a bordelem, který smradem jistě konkuruje dechu křesťanského antikrista, našel za asistence své dcery dvě flašky vodky. Jednu z nich ještě na místě vyluxoval s již zmíněnou dívkou ke snídani, zatímco druhá zůstala ušetřena. Nový den začal krom alkoholu ještě pochvalou svých dětí, které nahánějí děti těch, co dělají v táboře bordel. Nezapomněl upozornit zejména na to, že vyhovět srubu Afrodity se může hodit. Především když si večer nemáte s kým hrát.
Jen co slunce začalo zabarvovat oblohu do ruda, vyrazil si užít podvečer na ošetřovnu. Nepředpokládal, že tenhle viking bude jedním z největších úspěchů. Pamatuje si, že s Poseidonem zrovna probíral seveřany a jejich barbarské bohy. Debatu si pamatuje dodnes, jelikož právě díky ní dostal chuť na metalistku a nebýt toho, neexistuje Nate. Bohužel si nemůže vybavit, jak ta ženská vypadala. Moc seveřanek neměl, ale kdyby si měl pamatovat každou svou milenku, musel by mít minimálně tucet milionů alb s jejich fotkami a ani tehdy by se neobtěžoval otevřít byť jen jeden. Občas si na matku vzpomněl u svých dcer, jelikož často dědí jejich křivky, ale takové štěstí seveřan jistě mít nebude. Vyrazil vybavený černým trikem s krátkým rukávem, které je dost těsné na to, aby zvýraznilo veškeré jeho přednosti. Vše doplnil o maskáčové kalhoty a s černo-bílým vzorem a černými kanadami. Zatímco meč u pasu je něco, co je obvyklou součástí jeho dvoumetrové maličkosti, třešničkou je flaška průzračné tekutiny, kterou si nese v pravé ruce. Otevřenou.
"Kde se válíš, synku?" Zvolá přes celý prostor ošetřovny poté, co dveře spíše vyrazí, než otevře. Ačkoli už není bohem, jeho hlas si stále zachoval ráz a hrubost, která dokázala roztřást stěny Olympu - spánek některých pacientů pro něj evidentně moc neznamená. S ješitným úsměvem si sebevědomě nakročí uličkou mezi lůžky. Musel by být vyloženě slepý, kdyby okamžitě nezahlédl huňatou postavu, která má lůžko spíše oblečené, než že by na něm ležela. Po cestě si nezapomene loknout vodky, která může být svou etiketou vikingovi podobná.
Pobaveně sjede svého synka očima, když se zastaví u rámu postele. "Vypadáš jak kus hovna." Uzavře výsledek rychlého skenu a doprovodí jej hrdelním smíchem. "Nehodláš tady doufám ležet jak suchá panna před perforací, když ti tatínek přines dárek, ne?" Velice se snažil o smířlivý tón, ale místo otázky vyřkl spíše rozkaz. S typicky jízlivým úsměvem zatřese zbytkem napůl vypité vodky, která má být nejspíš tím dárkem.


Naposledy upravil Áres dne Fri Mar 16, 2018 8:19 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Fri Mar 16, 2018 7:54 pm
Natanaelův smělý plán dostával konkrétní obrysy, jak již taktizoval nad co nejnenápadnějším využitím zadních dveří, společně s tím, že si vypůjčí táborové vybavení k nabuzení věrohodného představení simulujícího barbarský nájezd vikingů z dob jejich největší slávy. Procitl z úvah až halasným zvoláním osoby hledajícího jakéhosi domnělého syna. Sžírán touhou popadnout polštář usazený za hlavou, odolal měkkou proprietu hodit po náhodném příchozím, aby umlčel ten nechutně přehnaný příchod. Protočil oči, slibující sladkou odvetu opovážlivci neschopnému držet zpropadený jazyk za zuby, když si tu vyřvává jakoby právě vlezl do narvané hospody v značně podroušeném stavu. Já ti dám syna ta řvoucí paviáne, ještě chvíli otravuj a dostaneš poklicí do držky. I kdyby měl vzdálenost přeskákat po jedné noze, hodlal položený slib případně dodržet, využít nově získanou hračku k ráznému úderu do čelisti, opětovnému nastolení klidu v prostorách určeným sténajícím raněným. Již podvědomě sahal po spárech ponechaných taktéž na odkládacím prostoru nevelkého stolku, načež přejel provokativně ostří palcem pravé ruky, ujišťující se dostatečném nabroušení. Zaslechl kroky razící si cestu k němu, alespoň takto na první dojem působily. Instruktor narovnal posed, připravený začít hulákat v odpověď, přičemž zbraň ponechal v klíně, zatímco ji nedonutil přijmout podobu štítu. Povytáhl překvapeně obočí, když to individuum zastavilo u jeho postele, dosud muže nespatřil, což pravděpodobně bylo štěstím pro jeho zdraví, pokud se pokaždé prezentoval takto nevybíravě.
"Jestli seš můj táta, tak to kurva nevím." Přejede neznámého drsným pohledem s náznakem skrývaného rozhořčení spojeného s krocenou zlobou, jelikož nemohl okamžitě vystartovat. "Mýmu tátovi je pětašedesát, má vlasy bílý, třikrát delší jak ty, pořádnou kozí bradu a určitě sem nejezdí na dovolenou." Odmítl smělé tvrzení ohledně jejich pokrevní příbuznosti rázným zakročením, jenž mělo sloužit i jakožto varování, aby raději přestal blouznit. Oči se zastavili na zpola plné skleněné láhvi, mírně znejistěný, jestli ji náhodou nepoznává. Zarytě ovšem doufá, že zásoby zůstaly ušetřeny chtivých zlodějských prstů a žádnému z táborníků nedovolovala autorita, čišící ze seveřana, navštívit pokoj vybavený po stylu autentického medvědího brlohu."Můžeš být leda tak můj otec, kterej si jednou vrzl a pak zdrhl oknem." Této variantě nepřikládal přílišnou váhu a pronesl jí spíše v žertu, aby potrhl absurdnost situace, kdy neznámý chlap předstoupil s tvrzením ohledně otcovství a v pravé ruce nemává testy DNA. Ke všemu, ten komu se zapřísahal v bortícím se chrámu, ke smetení Kér z povrchu, seděl na Olympu, nikterak bloumal prostory polobožského tábora, aby najednou došel pozdravit potomstvo, které doteď tak úspěšně ignoroval. Z přivřených očí čišela nedůvěra, určitý odstup, ale i ždibec výsměchu, jak zůstal rozladěný po poslední výpravě, takže žerty nepřijímal příliš optimisticky, víc vlažně, se znatelným despektem. Ještě ze sebe můžeš udělat Santu Clause, aby to bylo zajímavější. okomentoval událost sám pro sebe. "A když už neseš flašku, měla by být aspoň plná." dořekl kousavě, zkoumavě sledující průhledný obsah. Takové uvítání představovalo chabou parodii na to, jak si jednou představoval setkání se samotným Áresem, jehož sperma utkvělo před 36 lety v mladé švédce s bojovnou povahou, co nakonec dítě vychovala v láskyplné rodině, sama nevědomá jeho moci. Doteď žila v iluzi, že syn pracuje jakožto pedagog na zvláštní škole za oceánem, takže domů nedojíždí tak často. "Můžeš se ovšem podělit, jestli jsi mi to nevyšťoural z pod postele." A jestli vyšťoural, tak by tě měl chránit celej panteon. Natáhl ruku, uvolnění neznělo špatně s přihlédnutím k všem těmhle kňourajícím bytostem, jenž nyní pokoutně sledovaly dvojici, co si vyměňovala přátelské pozdravy.
Sponsored content

Re: Ošetřovna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru