Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Ošetřovna

za Tue Jan 23, 2018 5:58 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 6:19 pm
Boj o vlajku byl oficiálně u konce a jí se leda tak ulevilo. Sice zjistila, že asi nebude tak neschopná, jak si o sobě myslela, ale i tak byla ráda, že je po všem. Její tým bohužel nevyhrál a dokonce ji to i mrzelo -nejen proto, že teď schytají tréninky od té instruktorky-, protože ji to přeci jen trochu šlo a možná i bavilo. Největší radost měla ale z rudozlatého vejce, jež opatrně, ale pevně svírala v rukou. Ani si moc nevšímala všeho jásání modrého týmu, jak ji ta věcička s něčím živým uvnitř fascinovala. Co budeš zač? Z tranzu ji probudil až Cheironův hlas v její blízkosti. Zmohla se jen na přikývnutí a slabé. "Budu..." A když se chtěla zeptat, co to vlastně je, kentaur už byl tentam. Na to se jen ušklíbla, ale v hlavince jí pořád zněla jeho slova. Střež ho jako oko v hlavě... Jsi šťastné děvče... Témeř nikdy se nemýlím... Dobře, možná trochu neposlouchala nebo spíš na půl ucha, ale základ snad pochytila, prostě si bude toho drobečka bude hlídat, ať je, co je. Potom ale tak nějak postřehla, že se lidi už trousí pryč a ona by měla jít taky na ošetřovnu. Ne, že by chtěla být hypochondr, ale minimálně chtěla ošetřit odřeniny a hlubší škrábance, aby se do nich nedostal nějaký zánět a nezůstala po nich jizva, a taky by přisahala, že si narazila zadek, ruku a pravý kontník. Plus k tomu všemu měla na čele asi taky něco, protože lepilo a když na něj sáhla měla červené prsty, takže se pomalým pajdavým krokem vydala směr ošetřovna a skoro si nevšímala lidí kolem, když zkoumala skořápku té úžasné věcičky. Ale samozřejmě rozeznala i pár známějších tváří, jen prostě jako skoro vždy nemluvila. Tahle 'hra' ji asi obrala o energii a hyperaktivitu na celý týden, i když, kdo ví? Cítila se i celkem energií nabitá.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 6:31 pm
Cítil se v celku rád, že boj o vlajku skončil. Sice ho teď čekaly krušné časy jak ze strany jejich instruktorky, která se moc milá nezdála a taky mile po boji ani nevypadala, tak ze strany modrého týmu, který se radoval až mu z toho bylo málem na blití, ale on byl rád, že se už nemusí strachovat o svůj život v bažině nebo proti obrovskému štírovi. Vyslechl si proslov Cheiróna a férově zatleskal i druhému týmu. Zasloužili si to. Až když se všichni začali rozcházet a jeho začala opouštět eufórie z toho, že přežil, začaly se ozývat jeho modřiny, rány a vyrážky. Znechuceně se podíval na své tělo a rozešel se na ošetřovnu v úmyslu si na ty rány něco napatlat, aby tolik nesvědily a nebolely. Cestou odevzdal přilbici i zbytek brnění a do arény vrátil nůž. S hrozným bolehlavem se poté rozešel do ošetřovny, kde si sedl na jedno z lůžek a bolestně zaskučel. Po chvíli si všiml i Lucy, kterou si pamatoval, že s ním byla v týmu. Když si všiml vajíčka v ruce, pobaveně se zašklebil."To jsi se cestou stavila na pštrosí farmu?"Neodpustil si pichlavou poznámku a podíval se na ni. Alespoň na tom tréninku bude znát někoho, pokud ta instruktorka opravdu udělá onen slíbený trénink. Na ten se nemohl dočkat.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 6:47 pm
Když dorazila na ošetřovnu, bylo jí řečeno, že na tom není nejhůř a že si klidně může počkat, takže se odebrala na lůžko, aby tam nemusela stát jak tvrdý Y a sesunula se na něj. Odpustila si zakňučení, když jí zabolel zadek, na kterém měla jistojistě obrovskou modřinu, co bylo určitě větší než ten obrovský štír, se kterým měla tu čest. Ku podivu byla relativně dobře naladěná, i když jí dneska málem něco zabilo a párkrát si to málem způsobila sama. Prostě pohoda a klídek. Byla podivně šťastná, ale to se asi změní, až úplně vyprchá adrenalin, jež jí předtím zaplavil organismus. Potom bude úplně v háji. Po chvíli čekání si sedla do tureckého sedu -krásně, fakt úžasně zasvinila botama povlečení lůžka- a dala to vejce do provizorního hnízdečka, které díky tomu vzniklo. Už se těšila, co se z toho vyklube. Počkat! Vyklube se vůbec? Neměla by si raději přečíst nějaké knihy? Jako kdyby si je zvládla přelouskat, než se to dostane ven přirozenou cestou... Možná by se ale mohla někoho poptat. Tak či tak, jí s úvah vytrhl skoro známý hlas. Přesněji ten hlas, který patřil tomu klukovi, který ji ráno týral u horolezecké stěny. Díky podivnému přebytku energie, který jí byl naprosto cízí, k němu zvedla pohled a zagebila se. "Ne... Jen jsem spadla do rokle a našla to, ale zato ty vypadáš, jako by ses vyválel, kdo ví v čem a taky tak smrdíš." Usmála se jako andílek, až se jí udělali ďolíčky a zase se koukla na to vejce, jestli se třeba nepohnulo. "Jak se ti vlastně dařilo, Kayle?" Její mrňous se ani nehnul, takže vrátila pohled k němu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 7:06 pm
"Až na to, že jsem málem zemřel v bažině, která smrděla jako chcíplý pes, málem jsem byl zamordován drakem a později i štírem a ještě k tomu jsem málem na věky usnul jako Šípková Růženka na paloučku, kvůli Hypna tak se mi vedlo naprosto výborně. Za to ty vypadáš jako kdyby jsi měla v těch dlaních nasrané..."Ušklíbl se a sykl, když mu jeden z Apollónových dětí, začal ošetřovat rány. Teď ze svého pokoje nevyleze rozhodně déle než týden, jelikož ty vyrážky co měl na těle rozhodně nevypadaly zrovna půvabně. Ne, že by mu na jeho vzhledu nějak záleželo, ale teď vypadal jako prdel zevnitř a to nebylo až tak hezké. Cítil se naprosto vyšťavený. Nejraději by padl na lůžko a v mžiku usnul jako poleno. Možná v něm ještě přebývaly zbytky toho Hypnova spánku, který na něj poslal. Stejně nechápal jak si ten bůh mohl udělat děti, když bez tak jenom spí. K čemu mu ty děti navíc jsou když jenom spí? Vždy když se chtěl seznámit s nějakým sympaťákem od Hypna, praštil sebou o stůl a spal, takže z toho seznámení nikdy nic nebylo. Jednou rukou si prohrábl vlasy a podíval se na ni."Ti modří měli, ale štěstí..."zabručel.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 7:29 pm
Měla, co dělat, aby se mu nezačala tlemit. Asi toho měl plný kecky, jaká to změna od ranního elánu. "Ale ty si mi nějakej kyselej... Měl si dávat pozor, kam lezeš. Ale s tím štírem ti naprosto rozumím, taky jsem jednoho potkala." Kroutila hlavou, jako by furt nemohla uvěřit, co všechno dneska zvládla a pořád se jí rozšiřoval úsměv. Asi si brzo řekne o nějaké prášky na spaní, aby se té divné nálady přes noc zbavila, protože tyhle stavy fakt nesnáší, ale musí se gebit, když tam kňučel jen, co na něj ošetřovatelé sáhli - i když ona taky zkučela, když jí začali dezinfikovatvšechny odřeniny a škrábance. Ale i tak byla v pohodě, už teď si představila, že z té ošetrovny odejde jako mumie, čemuž se taky chtěla tlemit, ale nikdo by to nechápal a nechtěla být za magora, takže se jen uculila do země. Doma, tedy ve srubu, si ten výjev nakreslí a sá ti ho do rámečku. Teď se ale lítostivě, skoro až pohledem utěšujícího stěňátka, podívala na tu hromádku neštěstí. "Příště třeba budou mít štěstí červení a třeba se ti podaří sebrat i tu vlajku. Nevěš hlavu Smolíku, takovejch her ještě bude." Zazubila se na něj a podívala se na práci Apollonovců. Zatím jí vyčistili rány a na čelo dostala asi náplst, co to tak rukou skoumala. Asi z ní nebude mumie. Ale musela uznat, že by klidně na té ošetřovně zůstala. Všichni si tam hleděli svojí práce a nikdo skoro nemluvil. To bylo fajn.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 7:36 pm
Cítil se jako kdyby se měl za chvíli rozpadnout na milión kousků a už se nikdy nesložit zpět. Každá část těla ho bolela na jiný způsob. Mohl být kuchařkou bolístek všeho druhu. Sotva se dobelhal k místu, kde se odevzdávala zbroj a s bolestným skučením, několika nehezkými nadávkami a vyvoláváním jména svého otce ze sebe sundal všechno co měl vrátit a aniž by čekal na jakoukoliv odpověď či cokoliv od svého týmu, začal se sunout pomalým šnečím krokem na ošetřovnu. Sundal si ze zad toulec se šípy i luk a vše položil vedle volného lehátka, na které se okamžitě svalil."Nehraj si na chudáčka Kai. Bez tak jsi tam jenom někde u řeky chytal bronz...A nebal ji. Stejně ti to nejde. Jsi v tom absolutně mizerný.."Zabručel na svého kamaráda a zabořil hlavu do polštáře. Rozhodně jen tak nehodlal vstát a na trénink nehodlal dojít další týden, a to nejméně. Bylo mu absolutně jedno jestli by ho Natanael do té arény dotáhl v pohřebním rubáši nebo buldozerem, stejně by nehodlal hnout ani prstem."Nemám rád katapulty..."podíval se přitom na svůj rozkrok, který prožíval peklo na zemi a to už několik desítek minut. Pohlédl na své dotlučené tělo a zhodnotil, že se oficiálně může prohlašovat za chodící mrtvolu. Položil si dlaň na čelo a zavřel oči.Mohl jsi mi otče pomoct více...
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 7:45 pm
Chyba


Naposledy upravil Thomas Nathaniel Rogers dne Sun Feb 18, 2018 7:50 pm, celkově upraveno 2 krát
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 7:48 pm
Zašklebil se a vzpomněl si na dnešní ráno."Nevyužívej situace, však já ti to oplatím, až mi bude lépe. Na tu stěnu tě dostanu i bez jištění"významně na ni pohlédl a uculil se. Přitom se otočil na Thomase a protočil očima."Chyběl jsi mi Thomasi. Na to, že jsi ve vítězném týmu tak vypadáš v celku mizerně..."Přitom ho sjel vražedným pohledem a nahnul se k němu, aby do něj mohl dloubnout."Lucy...Thomas. Ten největší imbecil, kterého jsem za svůj mizerný život mohl potkat"usmál se a vydechl. Toho kluka miloval. Podíval se na Apollónovce, kteří kolem něj stáli a poškrábal se na čele."Běžte si ošetřit brášku. Já jsem v pohodě"podíval se na něj děkovným pohledem a znovu se otočil na Lucy."Co v tom vajíčku vůbec je? Nemyslíš, že se ti z toho vylíhne třeba nějaký obrovský mordující pták nebo ještěr?"zeptal se jí a pohlédl na vajíčko. V životě žádné takové neviděl, a tak na něm mohl oči nechat."Nemusíš mě utěšovat. Já to zvládnu"Zazubil se pobaveně a vyvalil se na lehátko. Překřížil si ruce a z kapsy vytáhl dva bonbóny."Chceš bonbón?"Podíval se na Lucy a natáhl k ní dlaň s bonbónem.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 7:56 pm
Jedna ze sester si právě zvrtla kotník a přestože to nebylo závažné zranění, vydávala za celé stádo raněného skotu. Její nářky se nesly na ošetřovnu už ve chvíli, kdy přicházeli do tábora, neboť ji již podpíral cestou od jezera. Dívčina na něm takřka visela, urputně svírala mladíkovo rameno, přitisknutá, připomínající zaháknuté klíště. Iskanderovi přidělávala práci i svou neskrývanou potřebou situaci dramatizovat, padat skoro do mdlob, začít rozebírat nesnesitelně pálivou bolest vystřelující do celého těla, jenž, dle jejích slov, snad pramenila ze smrtelného zranění. Ale notak, zase o nás nemusí vědět všichni posteskl si v duchu. Zatnul zuby, zatímco zápasil s klikou, jelikož měl jedinou ruku volnou, tu levou, kterou pořádně neovládal. Několikrát neúspěšně hmátl na dveře, až napočtvrté otevřel vstup do místnosti, vlečíc sténající dívku sebou. Působilo to takřka komicky, nemohla zapřít nadání pro herectví, když sáhodlouze vysvětlovala svůj nešťastný pád poté, co upadla při nahánění ostatních dívek, protože jí ukradly oblíbenou sponku do vlasů. Nakonec si ji Hebe vzala stranou, přičemž ji utěšovala a snažila se zavést řeč na nejnovější odstíny rtěnek, což mladou polo-Afroditu, okamžitě zaujalo, takže přestala tak hlasitě komentovat situaci a víc přecházet k nutnosti rozlišovat mezi vínovou a bordó.
Mladík se posadil na jednu z postelí, bylo slušností, aby počkal, případné poté raněnou doprovodil do srubu, přičemž si všiml obrovské hromádky neštěstí zachumlané v peřinách, která si cosi nesouvisle žvatlala o katapultech. Prve ho pozoroval, přemýšlel, zdali je slušné se ho optat, o čem tak samovolně diskutuje, přeci jen, jemu se dosud nepodařilo spatřit katapult v Táboře, tudíž lehce nechápal, kde k němu dotyčný přišel. Poposedl, sledoval ho prve pohledem, až se odhodlal zeptat. „Katapulty?“ Pořádně mu nešlo vidět do obličeje, takže těžko říct, zdali se z minula znali, možná se třebas míhali kolem sebe nebo patřil k jedněm z těch odvážlivců, kteří ho prosili o smluvení rande s jeho nanejvýše půvabnými sestrami. „Nemám zavolat Hebe, ať se na tebe podívá přednostně?“ mírně se pousmál a podrbal v záplavě zrzavých vlasů, jenž mu padaly do dobré poloviny zad, momentálně volně rozpuštěné. „Serestia je v pořádku, jen špatně došlápla, ale ty působíš, že by se ti hodilo trochu víc pozornosti pěkné bohyně.“ Čekal, jestli táborníka zaujme natolik, aby vytáhl hlavou zabořenou v polštáři, čímž on dostane možnost, konečně si prohlédnout jeho tvář.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 8:13 pm
"Taky tě naprosto miluji Kaii"Řekl sarkasticky a zašklebil se na něj. To, že ho poté představil nějaké holce, kterou v životě neviděl už mu bylo v celku jedno. Jenom se ještě více zahrabal do peřin a snažil se odprostit od bolesti, která ho sužovala. Navíc ho začaly pomalu, ale jistě štvát všechny ty pazvuky, které vydávali všichni přítomní - od pláče přes hýkaní jako osel až po řešení odstínů rtěnek. Promnul si spánky, které mu pulzovaly bolestí a už se chystal taky kopnout Kaie. Nebo se o to alespoň pokusit, jelikož jeho stav mu moc výpadů a pohybu celkově nedovoloval. Když už se chystal k historickému výpadu, který by se jistě svou ladností a půvabem zapsal do historie lidstva, zastavil ho neznámý hlas. Otočil se ním a spatřil kluka či muže, sám se o to nijak nestaral se zrzavými vlasy, které mu doslova bily do očí.Katapulty... To je ta věc, která tě vymrští do vzduchu, když to nečekáš...V mém případě"ušklíbl se a vydechl do peřiny."Já jsem hezkých polobohyň kolem sebe měl už hodně. Takže nějakej horkej z bohyně teda nejsem... Ale pro mě za mě. Čím více času tady strávím, tím déle se nebudu muset setkat s Vikingem... takže je mi to vlastně jedno jestli ji zavoláš nebo ne..."zhodnotil svůj stav, který horko těžko dával hlavu a patu. S bolestným zaskučením a pár sprostými slovy se posadil a pohlédl na něj."Známe se?"změřil si ho pohledem a hledal přitom v paměti nějakou vzpomínku, která by objasnila kdo tento záhadný člověk je. Možná by ji i našel, ale byl moc líný na to ji hledat tak dlouho.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 8:17 pm
Zazubila se na něj a vyplázla na něj jazyk, načež s uchechtla. "To víš, že ne. S tebou už trénovat nebudu, nejsi efektivní tréner, pěkně jsem sletěla ze stromu, takže ne díky... A stejně by si mě musel vytáhnout z postele, páč se hodím marod tak dvákrát déle, než ty." Usmála se a potom sledovala jiného kuka, se kterým se pravděpodobně znají.Musela se zasmát jeho řečem, i když se jí na tvářích možná objevil malinký rumělec díky tomu, co řekl. I když to byla blbost, protože by asi skutečně nebyl moc dobrý v tom, co dělá, kdyby ji skutečně takhle balil - fajn neměla tucha o balících metodách, ale to bylo fuk, protože si z něho ten kluk beztak střílel. Když je představil, jen zvedla ruku s neslyšným 'Ahoj' a tím pro ni představování skončilo a nejen proto, že se ten Thomas svalil na lůžko. Bohatě jí stačilo povídat si s jednou osobou. Potom si ale nemohla odpustit zamračení, když Kayle své ošetřovatelé 'propustil' a ty její uznali, že až na pár odřenin a škrábanců jí nemají, co ošetřovat a zmizeli také. Rozhodně teda přišlo, že jí každou chvíli neupadne ruka, noha a kdo ví, co ještě. Potom se na něj ale koukla a zvedla jedno obočí, než se nadšeně usmála. "To by byla bomba, ne? Třeba drak nebo něco takovýho, to by byl úplný masakr. Ale Cheiron říkal, že jestli je to to, co si myslí, tak mám štěstí. Jenom jsem se zapomněla zeptat, co si myslí." Zamyšleně si poklepala prstem na bradu a pak se usmála jeho dalším slovům. "Promiň, ale nějak si nemůžu pomoct, vypadáš tak smutně, když tam tak sedíš a koukáš jako hromádka neštěstí. Navíc nemáš ani suvenýr... Prostě si poitování hodná bytost." Svěsila koutky v pokusu zahrát, že to myslí vážně, ale pak s stejně začala gebit. Také využila jeho nabídky a vzala si bonbón, i když se na něj podívala, trochu zaváhala. "Seš si jistý, že si ho pořádně nevykoupal v té bažině zdechlého psa?" Trochu se usmála, ale dívala se na bonbón dost nedůvěřivě, ale nechtěla být nezdvořilá, jenže... Radši bude měsíc simulovat než, aby jí bylo zle doopravdy. Takže cukrátko položila vedle sebe, ale, aby byla milá, vzala vajíčko, které měla v klíně a natáhla ho v rukách k němu. "Chceš si ho pochovat?"
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 8:33 pm
„Všichni mi říkají, že bydlím v tom nejhezčím srubu v táboře.“ opáčí na otázku, jestli se znají, takovou drobnější hádankou, přičemž řešení je vcelku jednoznačné, jelikož krásnější dívky jak od Afrodity, prostě nejsou. „A pokud chodíš na tréninky, tak to se neznáme zřejmě vůbec.“ Objeví se skoro dokonalý, milý úsměv, jenž by pravděpodobně nejednu pohlednou dívku poslal do rozpaků, na stejné pohlaví to příliš efekt nemá. Mladík ho zkoumavě přejíždí očima, sám hledá v paměti, jestli sténajícího hocha již zahlédl, avšak nedokázal jaksi spojit tvář se jménem, přestože sestry rády a dlouho, probíraly nejrůznější chlapce z tábora. „Řekni mi jméno a já ti na oplátku prozradím, jak si vedeš u děvčat.“ pronesl s pobavením v hlase, přičemž se posunul dál na protilehlé posteli, zaujme pohodlnou pozici v tureckém sedu. Začal obmotávat konce udržovaných vlasů kolem bříšek prstů, jelikož ho nebavilo bez hnutí sedět, potřeboval zabavit. Chvíli k němu upírá pohled mandlových očích, překrásných, hlubokých kukadel, aby se nakonec pobaveně zasmál. Jemný, nevtíravý zvuk. Naklonil hlavu blíž, snad už viděl souvislosti. Vlastně, mám takové tušení, že už jsme se potkali. Zkoumavě zíral, občasně naklonil hlavu, čišel z něj nesporný chlapecký půvab, jistá nevinnost, ocenitelné kouzlo vzhledu, nešlo přehlédnout. „Nejsi od Apollóna?“ Z tohoto srubu znal několik starších mladíků, se kterými trávil občasné chvíle volny, když nepůsobil jako doprovod pro sestry, či jejich pochodující vrba. Vlastně, jen s nimi se dostal z neustálých hovorů o make-upu, hodnocení jednotlivých táborníků, pomáhání s vybíráním šatů a doplňků. Všichni si myslí, jak je to skvělé, když máš kolem sebe tolik pěkných slečen, ale ony jsou všechny moje sestry. Nepříjemná skutečnost, která většina závistivých mladíků nedocházela, prostě ho jen osočovali z neochoty a lakoty, jelikož je dozajista chtěl všechny pro sebe. „Možná jsme se jednou nebo dvakrát viděli, když jsem došel za Alexandrem do vašeho srubu. Než teda odešel z Tábora.“ Už asi nějaký půl rok přišel o největšího přítele tady, který mu pravidelně kontroloval seškrábané verše, aby měli aspoň nějakou uměleckou hodnotu.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 8:50 pm
"No, nevím proč... Ale pokud jsi z toho nejhezčího srubu v táboře, tak bych tě měl znát"Nepatrně se zamyslí, ale stejně nějakou vzpomínku, de by si vybavil dokonce i jeho jméno v hlavě neměl. Když zmínil tréninky, měl sto chutí si s ním plácnout, jelikož jeho stav tréninků za pobyt v táboře byl žalostný a v dohledné době ho nehodlal nijak navyšovat."Nejraději bych si s tebou plácl, ale mám strach, že by mi nejspíše upadla ruka i po takovém placáku jako je ten tvůj"rýpl si do něj pobaveně a sledoval ho. Zrzavé vlasy, úsměv na který se nejspíše snažil sbalit všechny dívky... To vše mu intuitivně něco říkalo, ale za boha si nemohl vzpomenout na co, neboli na koho přesně."Thomas"řekl se samolibým úsměvem na tváři. Ne, že by ho to nějak moc zajímalo. Rozhodně bez toho mohl usnout, ale měl malou touhu uvnitř sebe, která chtěla vědět, že nepatří mezi ty nejhorší. Ten kluk si rovnou mohl založit seznamku tábora polokrevných. Kdyby si za to nechával platit, tak by mu to dobře vydělávalo, jelikož chlapců, kteří toužili po dívce až nenasytně přibývalo. Tím hůře pro Thomase, který určitě balil už i svou chůvu, když byl ještě v plenkách."A ty od Afrodity?"Zazubil se pobaveně a luskl směrem k němu."Jsem chytrej co?"mrkl na něj ironicky a snažil se vybavit Alexandra."Jasně, toho borce znám. Byl myslím vedoucím srubu přede mnou ne?"Nešlo říct, že by Apollónovců bylo jako šafránů a tak bylo v celku těžké si projet všechny zjevy svých sourozenců a přiřadit k nim jména.Doufám chlape, že nejsi gay, když jsi chodil za Alexem. Jinak jsi u mě dost klesl.Prohlédl si hocha zkoumavým pohledem a prohrábl si vlasy, rychlým pohybem, což zrovna nebyl ten nejlepší nápad. Chytl se za rameno a zatnul zuby. Po chvíli otevřel oči a podíval se na kluka."Můžeš mluvit. Těch mých pantomim si nevšímej"
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Ošetřovna

za Sun Feb 18, 2018 10:02 pm
„Jo, měl jsem opravdu pěknou mámu.“ Zazubí se pobaveně, když mladík proti němu uhádne původ božského rodiče. Žádný těžký hlavolam, přesto působil s hranou teatrálností, snad zahlédl podtón ironie, ale přešel jej mávnutím ruky, zatímco si dál obmotával kadeře kolem článků prstů, jak na něj stále hleděl. „Co se tréninků týká“ sice to nerad přiznával, přesto to platilo za veřejné tajemství „... mám uvolnění od Hebe.“ Snad jakožto jediný si vysloužil toto zapáchající privilegium být omluven z většiny táborových aktivit, v nichž figuroval boj nebo náročná fyzická činnost. Stav ho častokrát zrazoval, nešlo přesně odhadnout, kdy opět dostane nesnesitelně kousavý příval dotěrné bolesti, či propadne dlouhodobé slabosti těla. Nádor jednal dle vlastních pravidel, někdy poslouchal, jindy tancoval polku, přičemž si namlouval ostatní orgány, jakožto taneční partnery. „Sice ne na všechno, ale ty náročnější věci vynechávám a u těch jednodušších, nade mnou instruktoři spíš pláčou, takže jsou potom i sami rádi, že jim jeden neschopa odpad.“ Platil za ztracený případ, tak hluboce ztracený, až se málokdo obtěžoval s tím, cokoliv na tom měnit. Ještě si pamatoval, jak toho na lukostřelbu dohnal k slzám, když prostě nebyl schopen luk správně uchopit, natož natáhnout. Jakmile, tehdy, zaslechl podrážděné brblání a snad i první kletby ohledně neschopností, vytratil se nejrychlejší únikovou cestou, zdrhl. Jasně, jsem na tom blbě, co s tím nadělám. Pokrčil rameny, společníka očividně potěšilo, že vůči němu sedí naprosté nemehlo, dokonce Táborem uznané nemehlo. Přesto ho neopouštěl hravý výraz, stejně jakožto sladký úsměv, jenž chvilkově ztuhl, když zbystřil myšlenku v Thomasových očích.
Ne, opravdu nejsem na kluky povzdechl si, typická reakce všech, jenom protože jeho matka byla spanilou Olympskou kráskou a jemu přirostly k srdci jiné věci, jak mydlení protivníků po hlavě. Prostě se té nálepky nezbavím, zemřu s ní, jakmile mě Orákulum pošle na výpravu. Částečně dotčený, snažil se na sobě nedat nic znát, působit, jakoby nedokázal ten podvědomý signál rozšifrovat. Věděl, že lidé, i když chovali podezření, neradi ho hlasitě rozebírali. Hodlal pozornost raději upřít k společnému tématu, známé osobě. Přikývne ohledně zmínky vedení srubu, Alex opravdu srub vedl dlouhých pět let, pak ho role omrzela, prý potřeboval změnu, odešel. „A dost mi pomáhal s veršováním.. nevím, jestli čteš Nabokova, Baudelaira nebo Whitmana. Alex skvěle rýmoval, vlastně je skoro kouzlo, jak dokonale si hrajete se slovy. “ vysekl všem potomkům hlubokou poklonu za jejich umění, přičemž se i reálně mírně nahnul dopředu, až mu obličej zmizel pod příkrovem vlasů, které následně počal urychleně odhrnovat. Nerad veřejně vytahoval zálibu v poezii, její podmanivé náruči okouzlujícího uspořádání a rozvětvené podstatě, avšak potřeboval nového Apollónvce, co po něm ty sprasky bude číst. Upřímně doufal, že ten, jenž momentálně sedí před ním, bude přístupný takové nabídce. Dost by jsi mi to teď ulehčil. Další nevinný úsměv, snad němá prosba, ohledně zasutého chtíče. Již dlouhé měsíce totiž schovával usmolené kusy papíru pod polštář ze strachu, že některá z rozjívených sester objeví sbírku nedokonalých básniček. Najednou sebou mladík cukl, cosi závažného si uvědomil, načež slezl z postele, přistoupil k dotyčnému, stále usazenému v hnízdě vyrobeném z přikrývek. „Iskander. Iskander Mishin. Ti od Árese mi říkají Amorek.“ .. a nejen oni.Tu přezdívku upřímně nesnášel, ale možná napoví více, nežli pravé jméno.
Sponsored content

Re: Ošetřovna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru