Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Táborový oheň

za Tue Jan 23, 2018 5:12 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Wed Feb 28, 2018 8:39 pm
U Herma se ten vřískot nedal už vydržet a tak popadla svůj meč, který jí dala její matka, sice byl proti nestvůrám naprosto na nic jelikož nebyl z božského bronzu ale obyčejného železa ale ji prostě uklidňoval. A měl pro ni příliš velký význam než aby ho nechala u těch zlodějských a lotrovských potomků. Nazula si černé boty, rozvázala jim tkaničky, které samozřejmě někdo svázal a vydala se ven k táboráku. Zdálo se, že tam je větší klid a nechtěla se příliš vzdalovat od tábora. S hlubokým povzdechem si sedne na dřevo a odloží meč před sebe. a upraví si dlouhé černé vlasy. Co že tu ještě dělala? Sama to nevěděla. Možná tu prostě byla větší zábava než tam u smrtelníků. A nebo to mělo jiný důvod. Vezme pochvu a vyytáhne z ní meč, který se na světle zaleskne dík stříbrné oceli. Byl to krásnější lesk než samotný měsíc, aspoň jí to tak připadalo. Všimne si však nějaké nesrovnalosti a tak vytáhne z kapsy černých kalhot hadr a začne meč leštit. Nechtěla k němu být neuctivá a nechat ho zreznout. A navíc tu na to byl nádherný klid.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 24
Age : 22
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Wed Feb 28, 2018 9:00 pm
Jak dlouho to může být od doby, co přišel do tábora? Čtyři, pět hodin? No, ať už je jeho vnímání času jakkoli špatné, dokázal si ucelit obrázek o tom, že tábor stojí absolutně za nic. Dokázal žít do dvaadvaceti let i bez něj a nepříjde mu, že by uměl o něco méně než táborníci, kteří tu plýtvají životem už několik let. Nuže, nechtějí po něm mnoho. Hrát blbou blondýnu dokáže skvěle - nikoho nepřekvapí, že v podsvětí jich potkal tucty.
Po večeři se vydal k táborovému ohni i s kusem buchty. Táborníci tu prý pálí zbytky od oběda a doufají, že je jejich rodiče poklepou po hlavě. Tahle myšlenka nemůže zahnat pobavený, možná až výsměšný škleb, který mu pohrává na tváři. K táboráku doráží oblečený v černé kožené vestě s kovovými hroty na ramenou. Pod vestou není nic víc, než nátělníkový fishnet. Džíny jsou upnuté, černé. Džíny mu drží kolem pasu černý kožený pásek s drobnou přezkou v podobě lebky. Ruce zastrčené do kožených bezprstých rukavic. Těžké kanady stejné barvy každým krokem nevybíravě sežvýkávají trávu pod sebou. Došlape až ke stále planoucímu táborovému ohni, do kterého nevybíravě mrskne kus buchty. Jeho otec je budižkničemu, ale váží si ho natolik aby věděl, že takové oběti jsou absolutní výsměch. Když ale chcete zapadnout, musíte někdy dělat absolutní kraviny.
Teprve až teď si začne všímat slečny, kterou dříve jenom tak přejel očima. Nyní ji oskenuje modrým zrakem od hlavy až k patě. Něco na ní se mu očividně nelíbí - jeho oko má sice rozjařenou jiskru, ale tvář je stažena do otráveného šklebu. Skoro jako kdyby viděl velice ošklivé štěně. "Tvůj kluk musí bejt ten nejnešťastnější chlap na světě." Tvář uvolní, nyní nepochybně pobavený vlastní myšlenkou. "V tuhle hodinu bys neměla leštit zrovna meč." Velice kriticky sjede první ji, načež nezaujatě přejde i přes meč. Teatrálnost z něj srší na sto kilometrů.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Wed Feb 28, 2018 9:45 pm
Zaslechne nějaké kroky, ono taky s kanadama moc potichu nechodíte. Tiše doufala že ji ta osoba mine ale asi se málo modlila k bohům. A jelikož se nemodlila k bohům vůbec byla ta provděpodobnost celkem dost velká. Takže když se ten ostnatý drát vhodný pro Šípkovou Růženku zastavil u ohně v duchu zavrčela. Na chvilku se uvolila i přestat leštit meč a zadívat se na toho borce pořádně. Samozřejmě že to musel být zase chlap. Zvedne oči k nebesům. //To vážně? Baví vás to tam někoho?// Jestli to mělo znamenat že je dcerou Afrodity, což za pravděpodobné nepovažovala jelikož její matka byla stoprocentně skutečná, tak se dá rovnou k Artemis aby na to nemusela myslet. Třeba bohové mohli měnit pohlaví. Ten kluk ji ale nějak znervózňoval a ona nevěděl jak a proč ale věděla že ji to štve. Ušklíbne se. "Až se mě nějaký kluk nebude bát dost na to aby mi vyyznal city dám ti vědět. Ale dík za zájem." Prohlédne si meč a doleští ho. "Budu si dělat co chci já a tebe to nemusí zajímat. Možná byys měl jít domů.. Šípkové Růžence určitě nemá kdo zahřívat postel." Dokončí suše ale s takovou jedovatostí, že by to otrávilo i slona.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 24
Age : 22
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Wed Feb 28, 2018 10:24 pm
Překvapeně vyzvedne obočí až Diovi do oken. "Já neměl zájem." Upřesní a oklepe si dlaně o sebe, nejspíše od drobků z té suché mramorové bábovky. Ruce si spojí za zády na kříži a podobně jako obstarožní policista na stráži začne kráčet kolem ohně, krk natažený jako žirafa. Velice důležitá žirafa.
"To je tak roztomilý." Medosladce roztáhne koutky. "Jsi fakt nudná." Povzdechne si, ačkoli spíše v monologu, jelikož se v čirém konstatování díval přesně skrz ní. Něco za ní bylo jistě zajímavější - možná obrysy srubů, které jdou sotva vidět. Její jedovatost ho vyloženě netankuje. Ať je dcera kohokoli, je si jistý, že měl co dočinění s mnohem toxičtějšími materiály. "Je tady něco zajímavýho? Nikdo se tady od tebe nelišil." Usadí se na lavici poblíž ohně tak, aby na ni měl hezký výhled - přímo před ní. "Všichni mi vyprávěj o řeckých bozích a podobných kravinách, ale místo Olympu a schopností dostanu táborák a lesbickou pseudo-Xenu." Zamručí otráveně. Loket během monologu zapře o koleno a bradu složí do dlaně.
Znovu si ji prohlédne. Tentokrát se zájmem, který se může zdát nehraný. "Jestli nejde jenom o píčoviny, tak... ty asi budeš dítě Afrodity, viď?" Oči můžou mít možná dětsky zvědavou jiskru, ale škodolibý úsměv nefugnuje zrovna v ladivém kontrastu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Wed Feb 28, 2018 10:44 pm
Nakrčí nos. Bezva další blbeček. Přesně to teď potřebovala. Další semetriku která jí nedá pokoj a bude se chovat jak diamantová žirafa. "Určitě by z vašich dětí byly super růžové miny." Aspoň se mu na ty jeho rozumy dalo nějak odpovídat. Přemýšlela jak dlouho bude trvat než ji začne štvát nebo si ho oblíbí, v tom temnějším slova smyslu, ne jako kamaráda na drink. Zastrčí meč do pochvy a odloží ho vedle sebe. Po jeho slovech dojatě zalapá po dechu a dokonce se popadne za hruď. "Ach to ne... Ty to vidíš taky? Ty jsi tááák sladký když mi skládáš komplimenty. Ale nějak ti to nepasuje ke stylu." Setře si imaginární slzu z tužkou ohraničeného oka, což byl jediný make-up, který se na ní nacházel. Dělal ji oči uhrančivější a nepřátelštější. "Zajímavýho? Až na něco zajímavýho narazím určitě ti dám vědět. Je tu děsná nuda a samej řev." Odfoukne si černé vlasy z tváře a nakonec si je prostě zastrčí za ucho. Chvíli na to jí zase spanou zpátky a tak to nechá bejt. Po jeho slovech se začne smát. "Lesbickou pseudo-Xenu? Ty těmi lichotkami teda nešetříš. Že by ten potrefenej bůh slunce udělal nějaké erupce?" Jistě nebyla na ženský a přímo ji lákalo zhostit se té výzvy Chytnout za rozkrok a políbit, ale.. jednoduše byla tvrdohlavá a taky líná. Přesto pohledem zamíří k jeho rozkroku a ušklíbne. Že by to vážně..? Odlepí oči barvy kovu a zabodne mu je do xichtu. "Nejsem žádný dítě Afrodity. Nejradši bych jim ty našančaný vlásky upravila svým mečem." To byla pravda, nedávno se jí jedna snažila vnutit nějaký páchnoucí parfém který vzápětí skončil na zemi s varováním. Neměla na ty cvoky v tomhle vězení náladu pokud si nechtěli změřit síly v aréně. Zamyšleně si ho znovu prohlédne. "Z kterýho údajnýho božskýho balíčku si vylezl ty?"
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 24
Age : 22
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Wed Feb 28, 2018 11:31 pm
Není si tak úplně jistý, jestli se smát, plakat nebo se jít zahrabat pod zem a doufat, že se dohrabe zpět domů. Brzy dospěje k závěru, že mu nevyjde ani jedno a mimické svaly se uchýlí k záložnímu plánu. Úsměv stále vesele plane, ale mrká očkama jako kdyby právě dostal pěstí poté, co vyhulil několik gramů čisté trávy. Ailin se ho nemusela ani dotknout a už se kvůli ní cítí i tváří jako kdyby dostal pěstí. "To nejsou komplimenty." Opět své obočí nastrčí Diovi pod nohy. Možná právě proto, že zaregistroval, kam zapíchla svůj pohled.
Pobaveně mlaskne o patro. "A já doufal, že seš tak blbá, protože to máš genetický." Zasměje se nehledě na to, že Afrodita by si mohla jeho poznámku vzít k srdci. Ne že by se jí bál. Byl vychováván k tomu, aby se nebál, takže v něm bohové nebudí víc, než přirozený respekt. Nic víc, nic míň - respekt ještě neznamená, že nejsou banda ubohých pokrytců. "A nezávidíš jim tak trošku, Xeno?" Infantilně našpulí rty. "Ony leštěj každej večer úplně něco jinýho a dokážu si představit, že je to to jediný, co potřebujou k tomu, aby jim svět ležel u nohou. Na to, abych tohle věděl, tady nepotřebuju bejt ani dva dny." Pobaveně frkne.
"Nemám páru, je mi to úplně jedno. Stejně za chvilku vyběhne z nejbližšího křoví tlustej chlap s kamerou a oznámí mi, že jsem celou dobu ve skrytý kameře." Lhostejně pokrčí rameny. Vstane z lavice.
"Takže... vy jste tady všichni jako.. hrdinové?" Zvlášť poslední slovo přežvýkne se zvláštním pobaveným odporem. "Chodíte vyřizovat věci za bohy, děláte jim debily a tak?"
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Thu Mar 01, 2018 9:54 am
S jakousi temnou pobaveností sleduje jeho měnící se obličej. Bylo příjemné se dívat na xicht vypadající jak po ráně ale bez rány. Ušklíbne se. "Vážně ne? A že to tak zní. Asi se budeš muset víc snažit." Poví naoko lítostivě. Tohle ji ohromně bavilo. Konečně někdo kdo se jen nevztekal ale viděl to ze stejné perspektivy jako ona. Že by konečně něco zajímavého? To by bylo poprvé. Koutek ji cukne. "Všichni nemůžeme být dokonalý. Někdo musí být navíc." Pokrčí rameny a mrkne na něj. Zadívá se nahoru, hvězdy byly krásné ale bohové? Pf! "Závidět? Já? A co? Ty obroušený zadky a rozvrzený postele? Ne to jim vskutku nezávidím. A já nepotřebuju aby mi někdo ležel u nohou." Poslední větu už odsekne. Měla svůj meč, svůj vztak a své plány a nepotřebovala se zdržovat nějakýma malichernostma jako je ležení na zádech s příliš malým kolkem v sobě. Uchechtne se a po tváři jí přelétne stín pobavení. "Na toho chlapa s kamerou čekám taky dost dlouhou dobu. Když se neuráčí dostavit asi odsud vypadnu. Nebudu se mačkat u těch Hermovců jako nezařazená jen proto že můj druhej rodič nemá zájem. Když ne on tak já taky ne." Vzdorně pohodí hlavou až se jí vlasy rozcuchají a v občasném větru jí spadnou do tváře jako závoj vdovy. Jak jí se tady to vězení příčilo. Pohladí meč po pochvě a když ucítí ten chlad zase se trochu uklidní. Bylo něco lepšího než zbraně? Sotva. Kdo potřeboval postel, když měl zbraň? "Jo tak to tvrdil ten koňskej zadek. Ale já o tom nic nevím. Když seš neurčenej ani si nešktrtneš. Takže pochybuju, žádný hrdinský schopnosti nemám." Teatrálně natáhne ruce a začne říkat různé formule jako abraka dabra, sezame otevři se ale nikdy se nic nestane. "Vidíš? Jediný co mi jde je souboj s mečem. To mi stačí a vždy stačilo." Mávne nad tím odmítavě rukou.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 24
Age : 22
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Thu Mar 01, 2018 4:22 pm
K tématu, že je slečna absolutně debilní se už nevrátí. Vážně musíte být zoufalí, či přinejmenším vážně na úrovni houpacího koně s obroušenou hlavou, abyste jeho slova brali jako kompliment.
"Normálně bych souhlasil, ale v tomhle případě se mu nemůžu divit." Unaveně propne ruce nad hlavou, aby se pořádně protáhl. Záda propne jako luk a znaveně vydechne, no únava na něm přesto nejde vidět o nic víc, než vrásky na zadku bohyně krásy. "Možná, že kdybys nebyla úplně k ničemu, tak by sis škrtla. Mimo tábor se z chudých stávaj milionáři dost snadno, když za něco stojej a vědi, jak se uplatnit." Pobaveně vyšpulí spodní ret.
"Každopádně, co tě tady ještě drží? Bejt tebou, tak vypadnu. Mě řekli, že když vypadnu z tábora, tak dost možná zdechnu, což nechci." Krokem královské stráže dokráčí zpět k ohni. "Jestli to umíš s mečem a nebaví tě to tady, vůbec tě nechápu. Když se neprosekáš a zdechneš, svět o moc stejně nepříjde, takže bych to přinejmenším zkusil." Navrhne cynicky hlasem operátorky z linky důvěry. Je mu vážně putna, jestli by ji něco sežralo - ostatně proč by se měl starat? Musí uznat, že to má v hlavě srovnané, ale pochybuje, že by byla na jejich straně užitečná, takže si může v pořádku posloužit a umřít.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Thu Mar 01, 2018 4:37 pm
Zase to má blbý kecy. Podobně jako ten od toho kovářskýho boha. Ten taky nedal pokoj a chtěl vědět čím ji naštval. Čím? Vším a ničím. Bylo to celkem složité na pochopení jejich mozkožroutů umístěných v jejich hlavách, kteří měli na práci umírání hladem. Ale ona se v tom vyznala byla jaká byla a nechtěla s tím nic dělat. Její temná aura či jak to ten koňský zadek nazval, se jí líbila. Položí meč vedle lavky, na kterou si vzápětí lehne. Oběmi rukami si podloží hlavu a jednu nohu ze zvyku pokrčí, kdežto druhá se natažená opírá o zem. Možná tu přespí, stejně tu nepršelo, bylo tu furt teplo a krásně jakoby nic zlého neexistovalo. Zadívá se na oblohu a začne přemýšlet nad tím, jestli má cenu milenci Šípkové Růženky vůbec odpovídat. "Možná si nechci škrtnout. Ty ses ptal ujasni si priority a pak dojdi. Aport ňafíku." Opravdu to řekne tónem jako na roztomilé a našampónované štěňátko, které je tak přešlechtěné a rozmazlené že se sotva udrží na nohou. Následně na to zavře oči a zaposlouchá se do praskajícího ohně, další uklidňující věc. "A do mejch plánů kdy odejdu a jestli se nepleť nic ti do toho není Špendlíku." Když ona Xena, což ji celkem lichotilo, tak on bude mít také přezdívku. A jí vážně připomínal špendlík. Velká hlava nesmyslů a dole prakticky nic. "Hele týpku, až odsud budu chtít vypadnout určitě si nebudu chtít pamatovat že jsem v takovým vězení kdy byla a jelikož můj meč je pouze železný, je proti těm údajnejm hrozivejm potvorám prý na nic." Potřebovala zkrátka aby jí reputace klesla co nejníž a všichni si spíš oddechli a nešli ji hledat. Teď by ji dovadli zpátky s nějakým trapným kázáním o morálce, nebezpečí, ohrožení a blá blá blá... Dokonce i když má zavřené oči, jde ve svitu plamene vidět jak jimi otráveně zakoulela.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 24
Age : 22
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Thu Mar 01, 2018 5:23 pm
"Přestaň se snažit, vymyslelas už asi tři přezdívky a každá byla trapná, tohle ti prostě nejde." Zkonstatuje běžným konverzačním tónem. Ne, vážně ho nezaujala. Není otrávený, ale není ani naštvaný - zkrátka a dobře v jejích slovech nevidí sebemenší smysl, takže není třeba se vzrušoval. Musí se trochu přihlouple ušklíbnout, když si představí, že podobně na tom budou i další obyvatelé tábora. Bohové jsou pokrytečtí a špatní ve všech směrech, ale pokud by byl na jejich místě a viděl, že jeho dítě je takhle trapný, nejspíš by příšeru zavolal sám.
"Jasně, jasně... prostě to vzdáváš." Zpoza rtů vyjde uchechtnutí. "Kdyby ses nebála, že ti venku něco vyrve střeva zadní cestou, už bys byla pryč." Zrakem se stále otírá o plameny v ohništi. Stojí dost blízko na to, aby bylo horko nepříjemné, ale nejspíše to nevnímá tak, jak by to vnímal kdokoli jiný. Vyrůstal v Podsvětí, horko pak vaše tělo jednoznačně vnímá jinak. "Jenom ten tvůj postoj je trošku vtipnej. Mácháš tady mečem jako Artuš na heroinu, ale stejně seš posraná, protože s tím kusem kovu porazíš možná tak ty vlasy dcer Afrodity." Nijak se nezdráhá předvést svůj sarkasticky smrdící smích v plné zbroji. Převracení očí ani jakékoli její výlevy nemá šanci vidět, jelikož je zády k ní, ale ani nemá zájem je zjišťovat. Jednoduše se otočí na patě a vykročí směrem, kde měsíc dopadá na střechy srubů a dává jim matný obrys ve vzdálené tmě. "Dobrou." Pobroukne už jen mimoděk, než opustí táborák.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Thu Mar 01, 2018 8:04 pm
"Každá přezdívka odráží osobnost nositele.. Takže asi budeš dost trapnej..." Nechá to vyznít. Většinou urážky venilovala. Některé jí vážně byly fuk ale jiné.. Ta prudká povaha. Proč ji vlastně nedávala víc najevo? Tuhle otázku si kladla od doby, co ji sem dotáhla ta koza. Možná provinělost vůči vlastní matce, která jí nebyla schopná přes 17 let říct kdo je její otec? A pak tohle? Vlastně je tak ponořená do úvah že to jeho žvanění téměř odignoruje. Jenže ta jeho poslední teatrálnost a arogance zničí veškerý sebeovládání o který se snažila a ani věta Vztek je největší nepřítel válečníka, nebo pohled na její meč jí neuklidní. Naopak v jejím nitru začne něco žhnout. Ona že je srab? Že se bojí smrti? Že je posera? Nikdo ji nebude soudit na základě deseti minut znalosti aniž by mu to prošlo. Stejně jako ta zatracená kráva v tom pošahaným zařízení která jí ustřihla vlasy a pak se tím chlubila za přítomnosti smíchu ostatních. Otevře oči a počká až poodejde kousek do stínu. Pak se tiše jako kočka postaví a vezme si meč. Teď ho sice nepotřebovala ale stejně ho tam nehodlala nechat. Třeba se napíchne na pochvu. Olízne si rty a aniž by hnula brvou chytne ho za svršek, dopřitáhne k sobě, s celkem překvapující silou na holku, a tou volnou rukou ho chytne kolem krku a trochu přitáhne. "Co si to o mě řekl ty srabe?" Zavrčí mu tlumeně do ucha. Pokusí se ho potáhnout dozadu a lépe ho tak skopnout na zem.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 24
Age : 22
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Thu Mar 01, 2018 9:39 pm
Absolutně se o ní nezajímá, dál laxním krokem pokračuje ke srubům, kde si plánuje dát šlofíka. Jestli si má zvyknout na nové prostředí, udělá to zítra. Ruce ležérně zastrčí do kapes kožené vesty, kanady vesele a bezstarostně rasují trávu, co jim stojí v cestě. A nebo ne? O pár metrů později je totiž něco zastaví a stáhne zpátky. Překvapeně zamrká, ale to je nanejvýš všechno. Jeho slova uhodila hřebíček na hlavičku, to mu dojde docela záhy. Samozřejmě se rázem pyšní i ješitným úsměvem. Neprotestuje, nemá to smysl. Nechá se povalit, ale víc, než napůl přidušené uf po dopadu z něj nevytáhne. Místo toho si ležérně povzdechne.
"Jo, fakt seš úplně blbá." Uchechtne se. Ačkoli by poznámka měla být určena ji, mluví spíše v monologu. Jí je určena až druhá věta. "Vrhneš se na mě zezadu a říkáš mi srabe? Děláš si prdel?" Zazubí se. "Napadlo tě, že možná kvůli tomu smrdíš u Herma? Tam venku neznamenáš absolutní nic, tedy můžeš aspoň skákat lidem do zad." Modré oči zapíchne do jejích. Nemusí nic říkat - pokud má Ailin inteligenční kvocient alespoň na úrovni městského policisty, uvidí, že výsměch a pohrdání vůči ní má vepsán přímo v pohledu. "Ne že bych tě soudil..." Konejší slovy. "Ať je tam venku cokoliv, za záda se tomu nedostaneš. Mohla bys máchat mečíkem jako královna autistů, ale drápy by ti dřív nebo pozdějc rvaly tělo na kusy. Dokážeš si to představit?" A sotva větu dořekne, využije své schopnosti. Je možné, že nad tím Ailin začne přemýšlet. Nebolelo by to přesně tak, jak říká? Není vlastně ona ten srab? Nechová se jako lesbická pseudo-Xena jen proto, aby zastřela fakt, že se opravdu bojí toho, co ji čeká tam venku? Nehodlá jí před očima vyvíjet obrazy toho, jak by to mohlo vypadat, či jak by to mohlo bolet. Bylo by příliš snadné ji vidět svíjet se strachy u jeho nohou, ale proč by to dělal? Chce ji donutit přemýšlet - nenápadně, nenuceně. Pouze podstrčí myšlenky na to, jak hrůzné by mohlo být setkání s tím, co skrývají lesy a jaký strach by měla, kdyby selhalo to, co předpokládá, že umí tak dobře. Je připravený na ránu a svým úsměvem jako kdyby jí přímo otevíral brány. Oční kontakt úsměv nezapomíná dokonale podtrhovat.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Thu Mar 01, 2018 10:14 pm
Aspoň něco z něho vyrazila když skončil na zemi. Prakticky si na něj doslova a do písmene sedne, jen s tím rozdílem, že si sedne na koleno, aby se nemohl moc hýbat nebo ji více ohrozit ačkoliv tak nějak tušila, že to jí zrovna nehrozí protože mu o to šlo. To jí ale bylo jedno. Nejradši by mu něco šerednýho provedla, ale nenapadlo ji nic dost dobrýho. Ačkoliv uvnitř byl nahromaděný vztek všech dní, které tu strávila, na venek byla neobyčejně klidná asi jako ledovec. "Jenže mne nějaký Hermés a jeho srub nezajímá. Zkus to pochopit že mne je ukradený co se mnou tady je a není. Nestojím o žádné zařazení mezi ostatní." Sykne tlumeným hlasem. To byla pravda, kdo by stál o nějakého pofiderního rodiče, který je tak ubohý, že radši své dítě zamlčí? Ona ne, přežila to bez něj 17 let a zbytek života přežije taky. Klidně jen se svým mečem jako lesbická pseudo-Xena. Bylo jí to fuk. Na venek by to nikdy nepřiznala, zvláště ne tomuhle, ale ve skutečnosti měla strach o mámu. Proto tu stále zůstávala a vztekle se vracela od táborové brány zase zpátky do srubu nebo na nějaký temný místo. Štvalo ji že je tak bezmocná. Krom základních pohybů a ovládání meče neměla žádnou speciální schopnost, která by ji mohla pomoct, až by přišla o meč a to by ji stálo život. A protože by ztratila život už by nikdy mámu neviděla a neřekla jí jak ji mrzí že ji tu noc neposlouchala a utekla. Ne o ní samotné ten strach nebyl. Potřebovala zůstat v táboře a zlepšit se, dokázat, že stojí za to aby se k ní někdo přihlásil a mohla se naučit schopnosti. A právě to ji neskutečně štvalo. Že nemohla dělat nic. Zatímco se zaobírá jeho nastrčenýma myšlenkama, dál na něm sedí a hledí mu do očí. Avšak se dívá spíše skrze něj a připomíná normální obyčejnou holku. Její oči jaksi zjihly a tělo se také uvolnilo když si vzpomněla na svou mámu.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 24
Age : 22
Zobrazit informace o autorovi

Re: Táborový oheň

za Fri Mar 02, 2018 2:26 pm
Protočí oči. "A mě říkaj, že jsem emař." smrskne rty k sobě, snad aby zadržel vyprsknutí smíchem. Nijak neprotestuje proti tomu, že si z něj udělala křeslo. Proplete prsty mezi sebou a uloží ruce na hrudi, aby měl alespoň nějaké pohodlí. Jak bylo zmíněno, osvobodit by se mohl, ale své schopnosti nemůže používat tak, aby to bylo vyloženě znát. Nebylo by to teď vyloženě výhodné.
"Je mi fakt úplně ukradený za co stojíš, nebo nestojíš. Seš prostě jedna dost smutná hromádka neschopnosti, Tak ze mě slez, začínáš bejt fakt nudná." Laxně si povzdechne. Dívá se na ni s čistým nezájmem, vážně mu je její minulost úplně ukradená. Jediné co momentálně chce je postel - nebo spíše spacák, jelikož uzmout si postel je u Herma prý životní achievement. Teatrálně přizvedne obočí. "Tak co, slezeš ze mě, nebo mi budeš vykládat tvůj strastiplnej životní příběh? Kdybych chtěl ležet a poslouchat sentimentální sračky, zůstanu doma a zapnu si Avengers"
Leží jako vyšklebená socha. Nemá zájem s ní jakkoli bojovat - jednak ví, že bez schopností by dost pravděpodobně prohrál a nakonec také nevidí důvod, proč na sebe strhávat pozornost už první den. Ačkoli pozornosti se dozajista nevyhne, vždy měl talent na přitahování očí. V pohledu, který jí věnuje opakuje svou otázku - pustí ho, nebo bude plakat?
Sponsored content

Re: Táborový oheň

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru