Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sat Oct 13, 2018 1:38 pm
Urputne sa snažil prísť aspoň na jednu výhodu žitia na ranči. Snažil sa predstaviť si sám seba v robi robotníka, ktorý by každé ráno vstával na úsvite so zvukom kohútieho kikiriki a následne na to ísť podojiť kravy, nakŕmiť zvieratá a postarať sa o statok. Zoznam úloh, ktoré by musel mať na starosti bol nekonečný. Na moment sa mu z tejto predstavy zatočila hlava a zahmlelo pred očami. Zrazu sa zo snahy prísť na výhody žitia na ranči stala ešte väčšia nočná mora, než bola jeho sestra. Rýchlo sa snažil zabudnúť na tú príšerné predstavu seba v slamenon klobúku, károvanej košeli s krátkym rukávom a vyblednutými riflam vyťahanými od slnka. Aj napriek tomu, že bol Afroditin potom, na oblečenie si veľmi nepotrpel. No čo však bolo príliš, bolo jednoducho príliš. Aj naňho. Nechcel jej domov zatracovať, no momentálne mu prišlo, že aj v pekle bolo lepšie ako by bolo jemu na ranči.
Nechal to tak. Bol to jej domov a haniť ho nahlas nebude. Urážať ľudí nemal vo zvyku. Vonkoncom ak to bolo ešte k tomu dievča. Na to bol príliš veľký gentleman a urážanie druhých radšej prenechá zvyšku osadenstva jeho aktuálneho príbytku. „Asi máš pravdu.“ Priznal fakt, že domov je predsa len domov. Aj jemu chýbali preplnené a rušné ulice veľkomesta. Jednému by sa muselo zdať číre bláznovstvo aby mu chýbalo to neustále pípanie parkujúcich áut, hlučné štartovanie motorov alebo preplnené metro ľudí, ktoré bolo tak tesné, ze považovali za kúzelníka ak ste tam urobili jeden celý krok. Ale to bolo mesto, v ktorom sa narodil a v ktorom vyrástol. Bolo to jeho mesto – domov. Zrazu sa mu zacnelo. V tábore bol už dlhšie a tak si zvykol, že je preč z domu. Avšak z času na čas, v momentoch ako je aj práve tento ho prepadla clivota za domovom. Nečakajte však, že okamžite spustí krokodílie slzy. Bol už predsa veľký chlapec.
Bezpečne. To bolo relatívne. „Viac menej.“ Musel ju predsa uviesť na pravú mieru. „Sú miesta aj tu v tábore, ktorým sa radšej vyhýbam.“ Mykol plecami. Nebude to predsa hrať na frajera, ktorý on rozhodne nebol a riskovať tak vlastný krk. On mal svoj život rád. „Ale strach tu mať nemusíš.“ Ubezpečil ju, pričom duchu si premietal najposlednejšie udalosti z tábora, ktoré by mohli jeho tvrdenie obstojne vyvrátiť. Zmieniť sa o tom mu však neprišlo ako relevantné. Predsa len, to bolo o inom.
Jeho meno v kombinácii s jej prízvukom nebola teda žiadna krása. Mal chuť jej výslovnosť opraviť. Perzský pôvod jeho mena to nikomu neuľahčoval, vonkoncom niekomu, kto je z úplne iného kusu zeme. Zdržal sa a svoje meno nechaj tak. Konieckoncov to bolo aj tak jedno. Nebol nejak extra citlivý na takúto malichernosť.
Áno, to bola Afrodita. Bohyňa lásky. Xandrine hlasné zamyslenie sa mu pripomenuli Hádove slová. *si synom svojej matky* Rozozvučal sa mu chrapľavý hlas prefajčeného rockera v hlave. Asi nikdy nezabudne na ten pohľad a tón akým mu to boh podsvetia hovoril. Respektíve, nikdy nezabudne na osudnú výpravu. Momentálne bol rád, že bol v bezpečí tábora a bolo po hrách. Ledva sa zotavil z výpravy a hneď na to sa musel postaviť obrovskému morskemu hadovi. Doteraz ho bolelo celé telo z tohto zážitku. Čo ho ale bolelo väčšmi bolo jeho srdce. Bolo zlomené? Oh, to nie. Až do takej miery sa s Lin nedostal aby mu jej neprítomnosť v tábore zlomila srdce. Srdce ho bolelo, pretože nemohol stráviť viac času so svojou matkou. Okúsil trochu a chcel viac.
Prikývol. Čo jej bude predsa klamať? Nie. Bolo to vidno ale aspoň o tom aj ona sama vedela. „Verim, že si zvykneš rýchlo.“ Spomenul si na jeho príchod a prvé dni. Zmlátilo ho dievča. Ak sa vôbec dievčatá od Áresa dajú nazvať dievčatá. Aspoň to ho ospravedlňovalo. Pochváliť sa s týmXandre rozhodne neplánoval. Radšej pomlčí. Mimo to bolo jeho zvykanie celkom v pohode. Celkom.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 7
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sat Oct 13, 2018 2:31 pm
Nakonec si zase sedla, byla i nadále unavená. Teď si jen sedla jen na okraj jednoho balíku. "Jo, nezáleží z jakých poměrů někdo je, nebo z jaké rodiny patří, záleží na něm samém". Často se stane, že ze sebe vypustí něco, nad čím vůbec nepřemýšlela. Teď je jeden z těch momentů. "Dělám jak kdybych byla nějaký filozof. Já jsem vyrůstala s dědou. Hodně lidí mi řekli že se to na mně odráží". Ušklíbne se. Matka byla neustále pryč a její děd do ní prakticky cpal všechny jeho moudrosti. Trochu se zamyslí nad tím, co si o ní teď Elyar musí myslet. Sedí tu na slámě a neustále se směje. Nad takovými myšlenkami se často nezastavovala, ale nechtěla, aby tu byla za nějakou nánu co si hned s každým tyká."Sorry, že se takhle chovám. Už mi to bylo vytknuto, na ranchi se asi lidi baví jinak než.... někde jinde". Uchechtne se a doufá, že už si o ní neudělal špatný obraz. Ale jako vždy, Xandra nevydrží ani chvilku vážná a očka se jí zase rozzáří. Pak ho jen zaujatě poslouchá s podepřenou bradou."Každý má něco, nebo si něco najde". Vyvalí ze sebe další moudro."Zatím se mi tu líbí jen stáje, pole...a kovárna". Usměje se prostě. Sama si to neuvědomavala, ani nad tím nemyslela, ale ty věci byly i doma. Chybí jí domov? Hloupá otázka."Nedá se říct, že bych měla strach. Začátečnický šok?" Navrhla do prázdna a sama si to odsouhlasila."Jo, to by bylo fajn
zdá se to tu super".
Nelhala když řekla, že je to tu super. Moc se jí tu líbilo. Také se scházeli v noci u táboráku, jak to dělávala s kamarády. Pak, když se pošoupla v seně, cítila, že má v kapse pořád nějaké mrkve. Tak si zase stoupla, aniž by se nějak namáhala otřepat seno všude po kalhotech. Došla k strakaté klisně, se kterou si před tím povídala a nabídla jí další mrkev. Jen se trochu ohlédla po Elyarovi a klisnu jemně pohladila po nozdrech.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sat Oct 13, 2018 7:36 pm
Poškrabal sa nechápavo po čelo. Trochu mu unikal súvis o čom Xandra hovorí, tváril sa ale akoby sa nič nedialo a všetko bolo v pohode. Bol plne v obraze, áno. No nič. Veď on sa nejako zorientuje. Rozprávanie mu šlo. Omnoho viac než boj. Boli táborníci, ktorý ovládali meče a iné zbrane. Elyar ovláda svoj jazyk. Nech to znie akokoľvek pochybne, bolo to proste tak. Vedel sa vyhovoriť zo všetkého, a keď niečo naozaj chcel, tak sa k tomu dopracoval aj bez násilia, len a len za použitia slov a asertívnej komunikácie. Aspoň niečo mu teda išlo. "S dedom?" Rečnícky sa opýta. Keď už vyzvedala ona, prečo by nemohol aj Elyar? "Nepoznáš matku či otca?" Nemyslel si, že by vedela kto presne je jej božský rodič. Koniec koncov, vyjadrila sa aj pred tým tak, že býva u Hermovcov. To znamená, že je ešte stále neurčená. Nezávidel jej to. On sám umieral túhou zistiť kto je jeho matka ešte keď nebol určený on.
"Nič sa nestalo." Preťal rukou ľahko vzduch aby jej dal najavo, že si z toho ťažkú hlavu robiť nemusí a je to v poriadku. "Iný kraj, iný mrav." Pre zmenu sa teraz vyškeril na ňu on. Nemôže predsa zostať pozadu a musel aj on utrúsiť niečo múdre. Uznal, že na ranči sa bavia inak , než vo veľkomeste. Tam to bolo iný. Ľudia sú si tam viac cudzí a každý je tam sám pre seba. Taktiež je tm veľká anonymita. Vzhľadom na to, že je tam viac ľudí ako na vidiek, nie je ani možné, aby každý poznal každého. A to Elyarovi vyhovovalo. Mal súkromie, čo a nedalo povedať o tábore. Tu vedel každý o každom a súkromie ste mali len keď ste zliezli hlboko do lesa a to ste dúfali, že vás nič neprepadne, alebo ešte skoro ráno, keď ste sa vytratili z ubikácie a celý tábor ešte spal. To sa ale dialo málokedy keďže niektorý trénovali od skorého rána. Tí sa však aspoň venovali ich trénigu a nie vám.
"Je tu mnoho pekných miest." On sám jedno obľúbené nemal. Medzi jeho favoritov však patrila rozhodne jedáleň. Áno, áno. Nevyzeral ako jedlík, no ak ste si chceli Elyara niečim kúpiť tak arašidovým maslom alebo mangom. Pri myšlienke na sladké ovocie sa mu začali zbiehať sliny na niečo sladké. Uvedomil si, že dnes vlastne ani nič nejedol a že má aj celkom hlad. "Nezjedla by si niečo?" Asi to bola pre ňu príliš náhodná otázka, ale on bol príliš hladný na to, by si to uvedomil a dokázal to zhodnotiť. On už mal pred očami len jedno. Nejakú chutnú večeru.
Sledoval Xandru ako kŕmi kone. "Je to len o zvyku, vážne. Keď sa k tebe prizná tvoj rodič, už to pre teba nebude také divné a bude sa ti to zdať o niečo reálnejšie." Nevedel, či jej to prišlo ako fantazmagória ako jemu ešte zo začiatku, hodnotil to vlastne len podľa toho. Jeho začiatočný šok bol teda poriadny. Prišlo mu, že je tu každý padnutý na hlavu, to sa vlastne ani nezmenilo...a že sem nikdy nezapadne. Vlastne ani to sa nestalo, stále úplne nezapadá, no minimálne to je lepšie ako to bývalo a nie je zo všetkého tak vyplašený ako bol.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 7
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sat Oct 13, 2018 8:20 pm
Jak hladí onu klisnu, chvilkami se po něm dívá, kdyby náhodou se něco stalo. Zvědavost jí ale opustí a soustředí se na nádheru před sebou. Vzpomínku na svého koně vyžene, nechce se v tom patlat a neustále na to myslet, i když je to těžké. Když z jeho úst uslyší otázku přímo na ní, s radostí se otočí. Nikdy by si to nepřiznala, ale mluvení sama o sobě ji baví, když si neměla s kým na farmě povídat, mluvila se zvířaty o sobě. "To je komplikované.Hodně". Uchechtne se a mírně jí zabolí v srdci. Jako kdyby mamku vůbec neznala, i když byla blízko."Znám mámu....ale ona byla pořád pryč. Nechala mě s dědou na ranchi a odjela do New Yorku dělat design. Sem tam se stavila". Jak byla mladší, byla hodně zdrcená z nepřítomnosti její matky. Cítila se sama, hlavně když dospívala, že si neměla s kým popovídat. Poté si oddechne, že jí třeba Elyar na oko odpustil. Přece jen svou zvědavostí, tím že všude strká rypák a pořád se směje se dají lidi odradit a bylo jí řečeno, že je nehorázně otravná. Na jeho konstatování pokývne."Má to tu kouzlo." zasní se. Je to tak kvůli bohům? Nebo kvůli čemu snad to tu vše září, ji zajímalo."Pozvánka na večeři?" Zasměje se, pak kývne."Neodmítnu". Dá si ze srandy ruku na srdce. Pak ale přestane šaškovat, někdy si nemůže pomoct. Byla tak zvyklá, nikdo jí to nikdy nevytknul a nepřipadala si nějak trapně. "Skoro všechno je o zvyku. Někdo si zvykne rychle....někdo pomalu". Povzdechne si a usměje se na něj.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Oct 14, 2018 12:05 pm
Nieže by mu jej pohľad pripadal nepríjemný, no narozdiel od svojich súrodencov, Elyar nemal rád ak ho niekto sledoval pohľadom a skúmal ho. Preto bol rád, keď sa Xandra začala plne venovať kobyle, s ktorou viedla konverzáciu ešte predtým než došiel on. Už len pohľad na to bol upokojujúci. Balzam na dušu. Presne to on teraz potreboval. No, a ešte večeru. Sliny sa mu zbiehali čím ďalej tým viac a ak ste nastražili úpenlivo uši, mohli ste počuť hotovú filharmóniu.
Ešte že sa slova chopila Xandra a a prehlučala to trápne škvŕkanie jeho brucha. Pozorne ju počúval. To mu bolo akosi známe. Aj on poznal svojho otca, no poznal ako poznal. Žili spolu, no jeho otec večne robil a tak spolu trávili stále menej a menej času. Keď bol ešte malý, boli nerozlučná dvojka. Keď už bol starší tak sa mierne odcudzili a on trávil všetok čas s Trevorom – satyr a jeho priateľ, ktorý ho dotiahol aj sem do tábora.
Iba zadumane prikývol. Bolo neslušné vytratiť sa duchom preč z miestnosti, no on bol príliš hladný na to, aby sa dokázal sústrediť na to, čo rozprávala. Trochu neprítomne predniesol ako veľký vodca s vypnutou hruďou. „Poď, zavediem ťa do jedálne.“ Skoro ani nepočkal na Xandru a už sa svižným krokom náhlil do pavilónu plného jedla. „Hmm?“ Trochu sa spamätal, keď si jeho otázku vyložila naschvál inak. To robievala aj Lin. *Lin.* jeho myseľ rázom skĺzla od jedla k dievčaťu, ktoré mu to tu pomáhalo vydržať, keď sem prišiel. *Aspoň ona tu bola normálna.* V duchu okomentoval osadenstvo tábora a jeho spolunažívateľov. Mal pocit, že väčšina táborníkov bola len psychicky nestabilná banda teenagerov. Vlastne, čo sa oň divil? Na chvíľu, pár sekúnd, sa nad tým zamyslel. Začínal tomu prichádzať na kĺb. Po tom čo tu prežil sa aj z neho začínal stávať nestabilný teenager plný rozporov a pochybností, či je vôbec dobrý človek. Mal by byť, veď to predsa ľutuje. Človek, ktorý ľutuje musí byť predsa dobrý človek. Aj keď ľutuje niečo za čo nemohol. Minimálne si to snažil nahovoriť. Opäť bol duchom neprítomný. Aspoň že si to včas uvedomil. „Chceš aby som ťa pozval na večeru?“ Frajersky sa na ňu usmial. Vedel, že sa pýta ako hlupák. Mal však nutkavú potrebu jej doťahovanie opätovať a tak si to nehodlal odpustiť. Mal rád keď ľudí priviedol do rozpakov hlúpymi otázkami.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 7
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Oct 14, 2018 1:41 pm
Nějak se ztratila. Hluboce se dívala klisně do očí a když Elyar nic neříkal, neměla důvod vnímat. Před sebou jen viděla temné hnědé oči, které ji uchvátily. Přinesly klid a jak kdyby tu nikdo jiný nebyl. Zase se jí před očima objevil domov a ten moment následoval k vytržení z jejího blouznění. Nechtěla na to myslet. Neviděla v táboře nikoho, kdo by odtržení z domu tak nehorázně prožíval jako ona. Těžce se nadechla, nemohla se takhle chovat, jako malé dítě. Neustále se nad tím zastavovat ji hrozně otravovalo a trhalo jí to srdce. Snažila se myslet na pozitivní věci. Nepotkala tu ještě nikoho špatného, jeden kluk v jedenáctce ji ale varoval před děti Área. Elyar byl na ni milý, nevypadal že by se nějak přemáhal v její společnosti, aspoň jí to tak nepřipadalo. Né že by měla něco proti lidem v Hermově srubu, ale Elyarova společnost byla příjemnější. Možná to bylo tím, že nemusela být neustále ve střehu. Nehrozilo jí být okradena nebo napálena žertíkem. Ve srubu se hodně vyptávala, jaké jsou děti toho a toho...a na děti Afrodity jí nebyly řečeny pěkné věci. Prý i namyšlení, nepříjemní a nestarali se o nic jiného než o sebe. Na drby Xandra nikdy nebyla, tak nutně nevěřila co jí o všech srubech napovídali. Ještě nikoho mimo srub nepotkala a pak tu byl Elyar, který vůbec neseděl na popis Afroditiných dětí. V první řadě, Hippie těm kecům ani nevěřila předtím a ikdyž měli ve srubech stejného rodiče, nemohli být stejní. Z jejího hlubokého dumání ji vyrušil on samý. Už kráčel rychle ze stáje, asi byl hodně hladový. Poté, když se na ni otočil a šibalsky se usmál, nechtěně zrudla. "No, už si to tak trochu udělal". Usměje se na něj stejně uličnicky."Ale když se tak hezky a přímo ptáš". Zasměje se.
Sponsored content

Re: Stáje

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru