Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Stáje

za Tue Jan 23, 2018 5:12 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 6
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Feb 18, 2018 6:41 pm
Ačkoli v táboře strávila již několik dní, možná týdnů, kdo to má sledovat, nedá se ani za mák říct, že by se zde vyznala. Pokud si dobře pamatuje, už druhý den si vyprosila mapu, kterou s sebou od té doby tahala prakticky všude. Jinak by se zřejmě ztratila. I když tábor pochopitelně nebyl nekonečný, ona by dokázala zabloudit i tak. Zná se až moc dobře a tudíž nechtěla nic riskovat. Jedním z prvních míst, které si však bezpečně zapamatovala, byly stáje. Zde trávila většinu svého volného času, pokud zrovna neměla na práci něco jiného. Což se stávalo jen zřídka. Z celého tábora ještě pořád prakticky nikoho neznala, jen pár osob, které pořád dokola otravovala se svými všudypřítomnými otázkami ohledně téměř všeho. Až se zdálo, že její repertoár je nekonečný. Vždy se snažila zdržovat se v kolektivu, i když ne vždy se to povedlo. Prozatím ještě nebylo tak špatně, kdy by upadala do deprese způsobené osamocením, naštěstí.
Nyní však, i když byla sama, zároveň nebyla. Stačilo jí, aby byla v blízkosti zvířat a byla spokojená. Ta jí totiž nemohla odmlouvat, pomlouvat ji a i když neodpovídala na to, co jim dokázala celé hodiny vykládat, nepřipadala si osamocená. Jen jí občas bylo chudáků koní, kteří se stali jejími oběťmi, líto. Nemohla si však pomoct, jednoduše to nešlo. I dnes zavítala do stájí, aby si trochu ulevila. Její oblečení přirozeně odpovídalo místu, kde se nacházela. Obyčejné kecky, lehce vytahané a rozhodně starší tepláky, černé tričko s logem Linkin Park, které je však kompletně schované pod obyčejnou šedou mikinou s kapucí. Na módní přehlídku to rozhodně není, ale aktuálně je pro ni nejvíc rozhodující pohodlí. A to má. S kartáčem v pravé a mrkví v levé ruce se nahýbá skrz jedno z hrazení, aby přilákala mladého hřebce, který měl být její dnešní obětí. Prozatím neúspěšně, ale v žádném případě to nevzdává.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 6
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Feb 18, 2018 7:12 pm
Dneska měla v pánu jedinou věc a tou jest, jít do stájí a provětrat svoji oblíbenou kobylku. Beztak neměla nic na práci a trénink už si odbyla ráno, aby se neřeklo a ona měla čas jen a jen na Sparkle. Takže běžela do stájí bezprostředně po snídani, kterou vynechala, ale byla tam, aby si popovídala s přáteli. Dneska bylo hezky, takže měla teplákové tříčtvrťáky bílé barvy a pohodlné vytahané tričko, které uzurpovala tátovi při poslední návštěvě, protože má úžasnou zelenou barvu a prostě to jinak nešlo. Když měla stáje na dohled, zvolnila tempo a za pohodu si začala plést cop, protože Sparky, ta prohnaná potvora jí vždycky chtěla seýrat vlasy. Jenže se na ni nemůže zlobit, když se na ni koukne těma velkýma černýma očima a nechápe, že něco provedla. To je zkrátka nemožné. Potom už prosvištěla stájí, aby si vzala všechno potřebné. Kopyťák, kartáč na hřebelcování, deku, uzdu, sedlo... Všechno to na sebe poskládala a následně to donesla k boxu svého Zlatíčka. Ale po pár krocích se zarazila, když si všima světlovlasé holčiny u boxu celkem nového koníka. Nebyl tu od hříbátka, ale není to zas tak dávno, co ho sem dovezli. Na tváři jí to vyloudilo úsměv, který většinou věstil jen dobré věci a teď tomu nebylo jinak. Takže položila všechny věci, při čemž se snažila udělat, co nejmenší rámus, aby nepoplašila koně. A potom dohopkala k holčině a poklepala jí prstíkem na rameno. Měla radost, že je tady a taky, že dneska nebude sama na vyjížďce - neoddalujme nevyhnutelné. "Ahoooj! Ty se seznamuješ s Nikem?" Teda alespoň myslela, že se ten koník jmenuje Niko. "Nechci ti do toho kecat, ale vevnitř ti to půjde lépe. Nikdo se rád neseznamuje skrze mříže." Zazubila se na ni a otevřela box, načež tu holčinu vtáhla sebou dovnitř a zamlaskala, aby přivábila toho hřebce. "Takhle to hned půjde lépe, věř tomu." Usmála se a nátáhla k ní ruku. "Mimochodem jsem Summer a ty jsi? Mám pocit, že jsem tě tu ještě neviděla, takže odpusť, jesti si tě nepamatuju, kdytak mě to hrozně mrzí." Usmála se ještě víc a čekala, co bude dál, při čemž pohladila hřebce po sametově hebké havě, když za nimi přišel blíž.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 6
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Feb 18, 2018 8:20 pm
Koník, ať už bylo jeho jméno jakékoliv, se očividně hnout nemínil. Buďto byl za A přejedený a na mrkev zvysoka kašlal anebo vůči Sky zaujal jistou averzi a odmítal si od ní vzít prakticky cokoliv. Mít sebou jablko či kostky cukru, nabídla by mu je. Jenže to by sebou musela nosit rovnou celý batoh se vším možný, že ano. To by byla ještě za většího blázna, než už doposud je. Aktuálně už by jí to stejně bylo jedno. Příchod někoho dalšího jde absolutně mimo ni. Obvykle vnímá své okolí naplno, dnes ale očividně ne. Jednoduše je natolik ponořená do touhy dostat koníka k sobě, že cokoliv jiného jde bokem. Teprve poté, co jí někdo poklepe na rameno a promluví, si uvědomí, že už tu není jediný dvounožec. Jelikož si až doposud myslela, že je sama, přítomnost někoho dalšího ji překvapí. To se projeví prudkým škubnutím, kdy sebou trhne a hlavou vrazí přímo do jedné z kovových tyčí, jak se hrabe zase zpátky. V rychlosti si zasažené místo párkrát přejede dlaní, doufajíc, že jí nenaskočí boule velkosti pomeranče. "S kým?" Zeptá se nechápavě hned poté, co se jí navrátí řeč. Krátce pohlédne k hřebci, který přešlápne. No jasně, teď se pohne. Typické. "Asi jo. Nezdá se ale, že by měl zájem." Postěžuje si s ohrnutým rtíkem. "Jeden nikdy neví. I když... na tom asi něco bude." Dřív, než stihne vstřebat, co se vlastně děje, je vtažena dovnitř. "Mám pocit, že se vyznáš. Takže ti budu věřit." Na kolik to bude dobré rozhodnutí zatím neví. "Těší mě, Summer, jsem Skylarie. Moc se nedivím, že jsi mě ještě neviděla, přišla jsem teprve nedávno. Ještě pořád se tu tak nějak rozkoukávám. A sem chodím, když se potřebuju vykecat." To sice říkat nemusela, ale budiž. Jak to vypadá, nápad Summí se ukáže jako účinný, jelikož hřebec skutečně přijde blíž. "Měla jsi pravdu. Šla jsem na to úplně špatně." Znovu přistrčí mrkev hřebci blíž, tentokrát o něco úspěšněji. Niko, pravděpodobně, si dobrotu sebere a spokojeně přežvykuje. "Ty jsi tu už dlouho?" Těžko říct, takhle na první pohled. Právě proto se musí pustit do vyzvídání, logicky.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 6
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Feb 18, 2018 8:52 pm
Vykulí očka a zakryje si pusu rukou, když se defakto kvůli ní ta chuděra praští do hlavy. "Pane Bože, promiň, moc mě to mrzí! Nechtěla jsem, aby ses lekla." Koukne na ni s omluvným výrazem a vážně moc, moc, moc skutečnou lítostí. Sleduje, jak si holčina přejíždí dlaní po čele a skoro jí chce prosit na kolenou o odpuštění -fajn nebudeme přehánět, ale mrzí jí to. Opravdu. Potom se ale trochu spamatuje, když začne mluvit a vypadá to, že nemá žádný otřes v mozku ani nic takového. Uf... To ještě půjde. Usmála se a ukázala na hřebce v boxu. "No přeci s ním." Zazubí se na ni a vyslechne si její postěžování. "Ale to víš, že má zájem, jen musíš jít blíž, aby nemyslel, že se ho bojíš." Následně ji vtáhne dovnitř a kývnutím nasledovaným potěšeným uculením, přijme pochvalu. A potom se jí holčina - tedy Skylarie - konečně přestaví. "Taky mě moc těší, Sky. A že si nová, tak tě tu hezky, mile a ochotně vítám, ale neboj rozkoukáš se cobydup a, i když je důvod tvých návšev hrozitánsky roztomilý, možná bych ti ale doporučila mluvit třeba i s lidmi, protože je celkem zdravé uržovat sociální vztahy." Usmívala se od ucha k uchu a hladila přitom Nika po sametové hlavě, než ho Skylarie konečně navábila na mrkvičku, což jí usměv ještě rozšířilo, i když už se to mohlo zdát nemožné. "Nevadí... Chybami s člověk učí a on se tady taky zatím rozkoukává, není tu tak dlouho, takže ještě tolik všem nevěří, ale jste na tom stejně. Třeba si budete rozumět." Zazubila se na ni a pohladila hřebce po zádech, byl krásný a dobře osvalený, i když těžko říct, jak se na něm bude jezdit, asi to nebude tak dávno, co ho osedlali. Ale nechce ji děsit, takže si své obavy nechá pro sebe, přeci jen nemůže být tak divoký, když ho nechali být hřebcem a neudělali z něj chudáčka valáška. Takže si radši nechá položit otázku, na kterou bez sebemenších problémů odpoví. "Šest let a v srpnu to bude sedm, čas plyne jako voda..." Vrátí se v myšlenkách trochu nazpět a usměje se nad tím. Potom se ale usměje zcela jiným úsměvem. "Ale teď není času nazbyt, tak vyhřebelcuj Nika, osedlej ho a popovídáme si venku, co ty na to?" Ani nečekala na odpověď a vylezla z boxu směrem k věcem, které si nachystala. Vzala je a potom zapadla do boxu hned vedle, kde na ni už čekala krásná kobylka barvy latté, kterou měla se všech zdějších koní nejraději. "Slíbila jsem tady, Sparkle, že ji vytáhnu ven." Pohladila kobylku a potom ji začala čistit kopyta, protože se na to jako obvykle někdo vyflákl, když ji přivedl zpět do stáje z vyjížďky.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 6
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Feb 18, 2018 10:20 pm
Nad svým úrazem dodatečně mávne rukou. "Není třeba se omlouvat, není to tak úplně tvoje chyba. Jsem nemehlo od přírody." Asi jako každý, i ona má své dny, kdy by dokázala rozbít tři věci, způsobit dopravní nehodu, zlomit si nohu a potkat čtyři černé kočky, které by jí prošly před nosem. O tom, jak nešikovná je by mohla vyprávět i dál, nicméně dostanou se k daleko zajímavějšímu předmětu rozhovoru. "No jo, jenže ono je to těžký. Jde z něj respekt." Pozorovat hezky za ohrádkou, překážkou či jak to chcete nazvat, to byla hrdinka. Teď když je však v bezprostřední blízkosti, je to o něčem jiném. Jistá část její mysli se zabývá tím, jaká by to byla smrt, být ušlapána koňmi. Představy nechá představami a namísto toho se na Summí zeširoka usměje. "Páni, děkuju! Jsi jedna z mála, kdo mě takhle vítá. Abych pravdu řekla, hned první den nebyl zrovna nejlepší. Nějak se mi podařilo zabloudit k jezeru a ta osoba nebyla zrovna z těch příjemných. I tak si z toho ale nic nedělám." Pokrčí jednoduše rameny. Rozhodně si z toho, že někomu nepadne do noty, těžkou hlavu dělat nebude. "No právě, to je ten problém. Občas toho je tak moc, že ne všichni jsou ochotni vydržet v mé blízkosti. To je pak těžký." Co na to říct, stává se. Pokud to však půjde, i nadále míní způsobovat druhým bolesti hlavy. V nejhorších případech, samozřejmě. Co se Summer týče, vypadá to zatím slibně. Zdá se, že je jedna z těch osob, kterým to nevadí - nakonec třeba budou moci být ukecané spolu. "Kdo ví, třeba máš pravdu. Bylo by to super." Samozřejmě poté, co se zbaví dojmu, že ji chtějí ty obrovské zuby, které spořádaly mrkev jako nic, sežrat. "Páni, to už jsi skoro místní. Chci říct, vydržet tak dlouhou dobu? Určitě tu už znáš každého." Nebo minimálně většinu. Nežli se stihne vyptávat dál, Summer se ujme slova. "Cože? No tak počkej!" Ani to jí není nic naplat, jelikož po děvčeti se doslova zapráší. Ozve se však z boxu vedle. Fajn, tohle zvládne. Přece jenom nějaké, aspoň teoretické a základní, znalosti má. A zbytek okopíruje od Summí, která očividně má daleko víc zkušeností. Chvíli to zabere, ale nakonec je Niko připravený na vyjížďku. "Teď je asi ten nejlepší čas na to, abych ti řekla, že jezdit neumí. Vždyť já ani nikdy na žádném koni neseděla. Nebudeš to mít se mnou lehké." Vzhlédne vzhůru, odkud zanedlouho při troše štěstí bude mít výhled. "Ze všeho nejdřív bych se asi měla naučit, jak padat." Zamyslí se nad tím, jestli bude lepší přistát na zádech, břichu nebo zadku.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 6
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Tue Feb 20, 2018 9:08 pm
Mile a trochu lítostivě se usmála při její poznámce o nemehlevosti a byla za ni i vděčná, zkrátka radost, že to není žádná panovačná kačena, co by ji ještě seřvala, ale na její další slova musela protočit panenky. "Ale běž. Respekt by měl být, ale nic se nemá přehánět. Ty potvorníci toho potom až moc využívají, tudíž doporučuji zdravou dávku respektu." Mluvila jako úpný mudrc a chvíli se tak i tvářila, než jí začali cukat koutky a roztáhla je, jak jinak, než do úsměvu. Potom už v boxu to ale vypadá, že ji nijak nevyděsila, protože už tam není jediná, kdo se usmívá od ucha k uchu. Sky, se začala taky otrkávat a to bylo jen dobře, lidi, co se nesmějí a nemluví s ní moc nevydrží a ani ona moc s nimi, i když se musí uznat, že se stejně všechny snaží rozpovídat. Pobaveně se zasměje, když padne zmínka o protivě od jezera. Kalliste... "Jo... Ta není zrovna dokonalý úvítací výbor, ale, když si z toho nic neděláš, je to fajn. Nemělo by to cenu." Ne, že by Kaliste, kdo ví jak dobře znala, ale doslechla se něco máo o její 'milé' povaze, takže trochu tušila, jak to mohlo vypadat, ale nechce soudit, takže doufala, že nad tím tímto bylo mávnuto rukou a smetlo se to pod koberec. Nejspíš ano, protože se potom přesunuli k jinému tématu. Sim tebe. To je výmyslil, ale budiž. Když se náhodou objeví tenhle problém, stav se do srubu Deméter a ptej se na mě. Garantuju ti, že ty budeš ta, co bude utíkat s blízkosti mé, aby si neměla vykecanou díru do hlavy." Zazubila se na ni a poplácala vzorného koníka. "Snad mám pravdu... Ale asi jo, zatím to nevypadá, že by ses mu nelíbila a co se týče mého zdejšího pobývání, tak tu samozřejmě nejsem pořád, čas od času jezdím domů, aby jim nebylo smutno a aby tátovi ukradla všechna pěkná trika. Ale všechny taky neznám, i když se o to všemožně snažím." Uculila se a potom už vypálila z boxu, aby se postarala o svého miláčka z vedlejšího boxu.
Když se vším okolo skončila - vyčistila kopyta, vyhřebelcovala, osedlala, dala ohlávku... - vyvedla Sparkle z boxu. Skylarie to evidentně taky všechno zvládla, i když ji její další slova donutila trochu zrudnout studem a nervozně se poškrábat na zátylku. "Ou... Promiň! Asi jsem se měla prvně zeptat... Ale to nevadí všechno je jednou poprvé! A žádné padání se učit nebudeš, protože nebudeš padat." Tvářila se nadmíru odhodlaně a potom si ji nenápadně prohlédla od hlavy až k patě. Zpetně se zamyslela a odhopkala. Po chvilce se vrátila s helmou a páteřákem. "Tohle si nasaď, já zatím zkontroluju Nikovo sedlo." Milounce se usmála a šla k mládému hřebci. Sedlo trochu dotáhla, i když to moc nešlo, protože on, stejně jako každý jiný kůň, zadržoval dech, takže mu to sedlo bude muset dotáhnout ještě po chvilce jízdy. Uzdu měl nandanou dobře, takže ho potom vyvedla z boxu a předala jeho otěže Sky. "Tak fajn, teď už můžeme jít." Usmála se ještě víc a vyrazila k vratům stájí.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 6
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Feb 25, 2018 8:32 pm
Dle toho, jak se situaci vyvíjela, mohla soudit, že koníci jsou daleko hezčí takhle zblízka než z dálky. Tedy, ne že by jinak hezcí nebyli… ono stát přímo stát přímo u nich a hladit hebkou srst je zážitek k nezaplacení. Což se říká o několika dalších věcech, které zatím neměla příležitost vyzkoušet. Co není může být, ostatně do smrtelné postele má ještě hodně daleko, doufejme. Nicméně, zpátky do přítomnosti. Hřebec vypadal, že mu je aktuálně tak trochu všechno kolem jedno. To je daleko lepší stav, než se kterým původně počítal. Sky se však octne v rozpacích, částečně svou vlastní vinou. “Neomlouvej se! Je to moje blbost, že jsem tě do všeho tak nějak… navezla.” Automaticky pozvedne ruku ke rtům, načež si bezmyšlenkovitě ožmoulá nehet ukazováčku. Jakmile si to uvědomí, rychle schová ruku za záda. Pro jistotu si ji tam přidržuje i tou druhou. “Jak říkáš. Vlastně se celkem těším, i když, jak tak koukám, budeme celkem vysoko.” Což o to, z výšek strach nemá. Jenže je rozdíl, jestli se nachází na stabilním cíli anebo na živém zvířeti. “Vážně si myslíš, že já padat nebudu? To se ještě uvidí.” Aby dokázala svou pravdu, klidně by to udělala i naschvál. Třebas i za cenu několika modřin. To už si však Summík odhopsá někam pryč a ji tam nechá. Že by to přeci jenom vzdala? Ha, očividně ne. “Rozkaz. Pořád je to lepší, než kdybych byla obalená polštáři.” Není si úplně jistá, jak by něco takového bylo proveditelné, ale to je vedlejší starost. “Děkuju.” Houkne ještě, zatímco se nastrojí jako do bojiště. Tedy, skoro. Jakmile je s výstrojí spokojená, připojí se zase zpátky. “Udělala jsem něco katastrofálně špatně? Snažila jsem se dělat to, co ty, ale to víš, chybičky se vloudit můžou.” Obhlédne Nika, který se zdál být stále ještě v pořádku. Společně vyjdou ze stájí, kde se Sky, trochu nemotorně a značně pomaleji, nakonec přeci jen dostane do Nikova hřbetu. “Musím říct, že tohle je daleko lepší, než jsem si představovala.” Poví zasněně a rozhlédne se kolem. Částečně pořád počítala s tím, že ji Summer oznámí, že tím končí a může tedy zase slézt. “Kam se vydáme nechám na tobě. Přece jenom to tu znáš mnohem víc a kdybych vedla já, nejspíš bychom se už nevrátily.” To není podceňování sebe sama, ale holý fakt.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Mar 04, 2018 3:38 pm
Riley seskočil za Bethany a prohrábl si vlasy. Stáje zněly jako dobrý nápad, který se mu velmi zamlouval. Tedy, žádný špičkový žokej nebyl, ale když se učíte jezdit na oni, který v případě že se splaší neuteče do nejbližšího lesa, ale uletí půl státu daleko, nemůžete být úplně neschopní.
,,Nezabiju se... na něm." ohodnotil své schopnosti a spolus Bethany kráčel ke stájím. Byl rád, že se Bethany nikam nežene, ale používá klidné tempo, při kterém se člověk ani nezapotí. Jemu to tak naprosto vyhovovalo a vyšší rychlost by mu činila obrovský problém, vzhledem k tomu, že dnes nevvyvinul nejmenší tělesnou aktivitu a nebyl tedy navyklý na pohyb. Loudavou chůzí, která by mohla zahanbit i želvu obrovskou mířil táborem k oné údajné Cheirónově ložnici, pohrávajíc mu na tvářích veselý úsměv. Stáje delší dobu nenavštívil a byl zvědavý, jestli jsou pegasové pořád na svých místech. Obzvlášť ten strakatý.... Jakže se jmenoval? Apple... Apple Jack! Byl to stařec, mrzout a darebák, ale Riley na něm zažil svůj první pád, první let a měl ho rád.
Konečně dorazili ke stájím a Riley Bethany otevřel vrata. Uvnitř ho okamžitě uvítala vůně sena, mrkví, koňského potu, kůže a čehosi mnohem nevábnějšího. Dohromady to tvořilo příjemnou směs. Rozhlédl se, jestli někde uvidí tu prošedivělou hlavu působící dojmem, že jí nekdo pocákal rezavou barvou a ke své radosti jí téměř okamžitě nalezl.
,,Ahoj... Starouši... Rád tě... Vidím." usmál se chlapec a přistoupil k prastarému pegasovi s pochybnými názory na to, co patří do huby a co ne. Apple Jack se naštěstí pro dnešek rozhodl být hodný a místo kousnutí se Rileymu na uvítanou dostalo zařehtání. ,,Bethany, tohle je... nejstarší a.... nejdrzejší potvora... v celém... Táboře... a moje životní...láska číslo... dvě, Apple Jack.... Apple Jacku, tohle je Bethany.... Ne hračka... na kousání jako... já a zbytek... táborníků."
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Mar 04, 2018 3:51 pm
Hned když došla do stájí, zaplavila jí ta atmosféra, kterou tolik milovala. Nadechla se vůně sena, mrkví a staré kůže, která se používala na koňské vybavení a rozešla se za Rileym, stále se dívajíc na všechny ty pegasy, kteří přešlapovali v boxech a přežvykovali seno. Když se zastavila u boxu, do kterého Riley vlezl, prohlédla si jeho výběr. Toho pegase zde několikrát viděla, ale nikdy s ním neměla nic společného."Líbí se mi jak jsi použil označení, životní láska číslo dvě"zazubila se a věnovala mu hubičku na tvář. Poplácala pegase po krku a věnovala mu půlku jablka."Tak já si jdu nachystat svého, sejdeme se před stájemi?"Mrkla na něj a usmála se. Poté se rozešla na druhou stranu stáje kde stála její bílá láska, kterou tolik milovala. Už zdálky jí vítala nadšeným řechtáním. Když jí podala druhou polovinu jablka, zasloužila si spokojené rozcuchání vlasů. Hlasitě se zasmála, pohladila ji po hlavě a kartáčemi ji přejela tělo, aby se zbavila špíny, kterou na sobě kobylka měla. Za několik desítek minut, které trávila i nadšeným mazlením, se konečně dostavila před stáje. Opřela se o kobylku a dívala se směrem k Rileymu.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Mar 04, 2018 4:17 pm
Riley vytáhl z pytlíku pověšeného na háčku ve dveřích kartáč a jal se toho starého darebáka kartáčovat. A že bylo co - většina lidí se Apple Jackovi vyhýbala obloukem kvůli jeho manýrům a přenechávali ho tak té hrstce, která se u Jacka sice netěšila o nic větší oblibě, ale narozdíl od ostatních byli ochotní snášet jeho tyranii. Jenom samotné rozčesání hřívy, aby nevypadala jako jeden obrovský hnědošedý chuchvalec mu zabralo deset minut. Ne že by mu to Apple Jack usnadňoval. Zřejmě sdílel Bethanino zalíbení v Riileyho vlasech, ale namísto hlazení a cuchání se rozhodl kus onoho tornáda nechat pro sebe a tak se Riley hned čtyřikrát za sebou stal obětí pokusu o skalpování. A to byla jen hříva. Celková úprava Apple Jackova zevnějšku, aby nevypadal jako strašidlo trvala téměř třičtvrtě hodiny. Naštěstí se zas až tolik neopozdil, poněvadž ten čas, který Riley strávil urputným bojem s paličatým zvířetem si Bethany užívala s bílou kobylkou na opačném konci stájí. Nakonec, když Apple Jack vypadal, že lepší už to s ním nebude, ho nebohý chlapec osedlal, vyvedl ho před stáj (či spíše: ,,Byl před stáj vytáhnut.") A podíval se na Bethany.
,,Paličák jeden.... Ta... tvoje.... vypadá mnohem... přívětivěji. Jak se... jmenuje...?" Zeptal se, otíraje si pot z čela.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Mar 04, 2018 4:58 pm
„Rainbow..."Odvětí s úsměvem a poplácá klisničku po plecích. Jedním svižným pohybem naskočí na její záda a usadí se mezi křídla tak, aby jí nebránila v pohybu a pro obě byl tak let příjemnou záležitostí a ne smrtelnou.„...Nepodceňuj ji, umí být i pěkná svině"Zazubí se a pohlédne na klisnu, která jí věnovala smrtelný pohled, jako kdyby jí rozuměla. Škoda, že ona nerozuměla ji. Chtěla by mít vlastnost potomka boha moře Poseidóna a umět s těmi majestátnými zvířaty mluvit, ale nikdo nemůže mít vždy vše, že ano? Pohlédla na Rileyho a uculila se na něj spokojeně. Poté pohlédla směrem k obloze a dlaní si zakryla oči, aby se nemusela obtěžovat paprsky slunce, které by jí zabraňovaly plný rozhled na okolí."Letíme?"Pronese směrem k Rileymu a pohlédne na Apple Jacka. Musela uznat, že ten pegas jí bavil jen sám o sobě tím, že dokázal být takový mrzout. Přeci jen, jí by taky nebavilo celý život učit nemotorné polobohy učit jezdit na svých zádech, tak proč by to mělo bavit i jej. V této chvíli děkovala za svůj polobožský život."Kam poletíme?"pronesla ještě jednu zásadní otázku, bez které se prakticky nemohli hnout z místa.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Stáje

za Sun Mar 04, 2018 5:31 pm
Riley dotáhl veleváženého pana A. J. k lavičce, na kterou se sám vzápětí postavil, aby se mohutně stavěnému pegasovi vyškrábal na hřbet a pokud možno přitom neupadl na čumáček. Apple Jacka naneštěstí zaujal trs trávy opodál a rozhodl se, že nebude spolupracovat. Přesvědčování toho tvrdohlavého mezka, aby Rileymu dovolil aspoň nasednout se trochu protáhlo a navíc se odehrávalo přímo před Bethaninýma očima, což chlapce uvádělo do nemalých rozpaků. Po úporném domlouvání se Apple Jack přeci jen uráčil postát chvilku na místě a dát tak Rileymu možnost nasednout. Ten již ze sedla hodil po Bethany zahanbený pohled a odkašlal si, aby zakryl svou nejistotu.
,,Ehm... Mohli bysme... třebá.... na Vrch... polokrevných? Moc lidí... Tam.... Nechodí." Navrhl jedno místo. Táborníci většinou chodili spíš k jezeru, nebo na Louku, vyšlapat na Vrch polokrevných byla přílišná námaha. Jenže oni měli pegase.
Respektive... měli je poněkud sebevědomý popis situace. Apple Jack byl ochotný letět snad jen díky onomu jablku, které mu Bethany věnovala a ještě nebylo jisté, jestli si to v půlce cesty nerozmyslí. Riley si nemyslel, že by ho Apple Jack nechal spadnout, ale i tak by to bylo... Pořádně trapné. Místo toho se radši soustředil na Bethany v koňském sedle. Slušelo jí to. Seděla na koni přirozeně, klidně, s klisničkou pod sebou se skvěle doplňovala. Riley se těšil, až je uvidí letět.
Sponsored content

Re: Stáje

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru