Share
Goto down
avatar
Unclaimed
Počet postů : 36
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Fri Apr 13, 2018 3:53 pm
Bezmyšlenkovitě si začne přejíždět nehtem ukazováčku po kůžičce u nehtu palce, jak je nesvá z toho, co ji tady čeká. Proč se jí vlastně nic nestalo dřív, pokud je tak jiná? Ne, že by se jí v podstatě něco stalo, musela odejít jen na základě slov svého otce. Není si jistá, jestli mu může odpustit, že to před ní celé ty roky tajil, pokud to věděl. Těch tajemství je najednou nějak moc. Donutí se přestat si drhnout kůžičku a ruce vsune pod svá stehna, aby ji to nelákalo. Kývne v pochopení nad jeho odpovědí, ale víc se k tomu nevyjadřuje. Sama mu pomoct nedokáže, když to neví ani on a dělat ze sebe chytrou zrovna nepotřebuje, jistě to z ní vyzařuje samo a tak. Další vtípek, který si musí nechat pro sebe, protože by se beztak nikdo další nesmál, to je smutné. “Jak dlouho tu vlastně jsi?“ Usuzuje, že to příliš dlouho nebude, když mluví o změně. Sama za sebe však nemůže posoudit, jestli si na tohle dokáže zvyknout dostatečně rychle, aby se přestala považovat za nováčka. Z jeho slov o bitkách a mečích se jí chvějí útroby, nedokáže si sama sebe dost dobře představit, že bojuje. Nikdy to řešit nemusela, přestože hodiny střílení s tátou z jeho sedmnáctkového glocku zvládala lépe, než někteří cvičitelé. Škoda, že žádné další lekce střelby nepřijdou, alespoň ne s ním.
Zakření se nad jeho slovy o ní jako dezertu a potlačí nutkání do něj šťouchnout loktem, svým způsobem jí připomíná jejího bývalého kamaráda, neustále se bavili takovými poznámkami. Málokdo kolem nich pak sice chápal, o čem se baví, což vedlo v nepříjemné bručení ostatních z party, ale jim to bylo tak nějak jedno. Dokud se na ni tedy nevykašlal. “Slova jsou kolikrát horší, než pěst.“ Pronese povzbudivě, přestože to proti těm příšerám, o kterých tu slyšela, nejspíš neplatí. “Můžeš je zkusit ukecat k smrti.“ Nadzvedne koutek, ačkoliv by možná měla být nad sebou pohoršená. Ať se snaží jak chce, vždy se jí drobná ironie vkrade do slov, aniž by to zamýšlela, prostě to z ní vyletí.
Zapálí si cigaretu a dlouze potáhne, než zvedne hlavu k nebi a vydechne kouř, aby nešel na Elyara, to by nerada. Sama nesnáší, když jí někdo foukne kouř do obličeje, proto to ze zásady nikomu nedělá.
Trošku se zamračí, jak zapřemýšlí nad tím, před kým se tu tak může schovávat, ale nenaléhá na něj, není vyzvědač. Má svoji politiku; až jí dotyčný bude chtít něco říct, udělá to sám. Místo toho zaměří svou pozornost na karty a ponocování. “Až se k tobě vecpu uprostřed noci a vzbudím tě, abys se mnou šel hrát karty, už tak ochotný nebudeš.“ Prorokuje s úsměvem, moc dobře ví, že dokáže být otravná, bere to však sportovně. Otravné malé věci bývají ve výsledku roztomilé, na to prostě musí spoléhat.
Třeba se ještě pláže a hezkých plavčíků dočkáme… teda já, nebo vlastně klidně i ty, vůbec nechci říct…“ Odmlčí se a protočí nad sebou oči. Zase plácá. “Omlouvám se.“ Pousměje se omluvně a nakrčí ramena. Vždy, když sama sebe zažene do kouta svými slovy, které tak nemyslí, pokusí se to vysvětlit, což vede ještě k větší nepříjemnosti, která jí pak žene krev do tváří, což ona nesnáší. “Poslyš… můžu si tě vyfotit?“ Váhavě položí ruku na zrcadlovku položenou vedle ní a pokusí se zatvářit natolik roztomile, aby jí to prošlo. Není to proto, že by si ho chtěla honem lepit na stěnu a platonicky o něm snít, ale něco na jeho výrazu ji prostě nutí to chtít zachytit. Je sice tma, ale ona si s tím snadno poradí, když na to přijde. Ví, že moc lidí nemá rádo, když je někdo fotí, proto to neřekne nijak naléhavě, spíš to pípne, jako kdyby on byl koloušek, kterého se snaží nepolekat.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Sat Apr 14, 2018 10:01 pm
Začne v hlave počítať dni. Od dní sa dostane k týždňom , ale tam si už prestával byť istý. "Neviem to povedať naisto." Čo bola asi divná odpoveď vzhľadom na udalosti, za ktorých sa do tábora dostal. Jeden by povedal, že niečo také z hlavy nevypustíte. Jemu sa to ale podarilo. Navyše, dni v tábora aj napriek všetkým okolnostiam a aktivitám, boli monotónne a zlievali sa jeden do druhého. "Bude to už pár týždňov. Dva? Možno. Tak nejak." Upresnil, avšak aj to bol len odhad. Tvrdiť, že tu bol zabehnutý veterán sa rozhodne nedalo. Nedalo sa ale ani tvrdiť, že to je úplný holub, čo sa nevyzerá. Síce tak niekedy vyzeral. Vedomosti z kníh totiž občas nestačia a keď niečo zažijete na vlastnej koži, je to iné...Aj očakávane môže byť neočakávané.
Krátko sa zasmial nad je poznámkou. Bol to ten typ uchechtnutia sa, keď ste niekoho za niečo vysmiali. A on vlastne ani nevysmial ju, len konkrétnu poznámku. "Možno. Bol by som rád ak by to šlo." Zhodnotil zasnene, pričom si v duchu predstavoval ako naňho útočí nejaká beštia a on ju odrovnáva svojimi kecami. "Tu to bohužiaľ chodí inak." Prehlásil už mierne skleslo. "Tu ťa zmaľujú aj keď si nič neurobila." Predal jej túto vzácnu osobnú skúsenosť. "Najmä si daj pozor na Áresovcov." Varoval ju. "Teda, pokiaľ ni si aj ty od nich.." Napadlo mu, že aj to je možnosť. Nezdala sa však. Oni boli iný ako je ona. Lin sa zdala byť priateľská aj keď trochu introvertná. Nešla z nej zúrivosť ako z Ailin. Bola skoro jej opakom. Lin bola napriek jej nervozite pokojná. Neútočila naňho slovne, necerila naňho zuby, nevrčala po ňom. A to najhlavnejšie - ani sa len nezazdalo, že by mala čo len najmenšie sklony k násiliu. Cítil sa relatívne v bezpečí.
Nadvihol prekvapene obočie, pri jej ďalšej vete. Väčšinou to robil on. To on mal reči, ktoré druhých ľudí zarážali, dostávali do rozpakov a vháňali červeň do líc. Karta sa práve obrátila. Zostal na malý moment zarazene sedieť s povytiahnutým hustým obočím a miernym neveriackym úsmevom. "Počkať." Spustil, keď ten moment zo seba striasol. "Ty sa chceš uprostred noci ku mne vopchať?" Povytiahnuté kútiky sa mu rozšírili do zubatého úsmevu. Bola možnosť, že to len zle v pochopil. V tom prípade mal už vymyslené, aké záchranné koleso si sám hodí aby sa necítil zahanbene. Hoc akú ďalšiu zmienku o hraní kariet už odignoroval. To preňho prestalo byť podstatným. Jeden šok však striedal druhý. Len mávol rukou a urobil si srandu sám zo seba. Vlastne to ani tak sranda nebola, skôr to bola len tragikomická realita, na ktorej sa nedalo nič iné len zasmiať. "To je v poriadku. Pokojne aj plavčíci..Už mi tu stihli dohodiť rande s chalanom." Mykol plecami. Veď on za nič nemohol. Chystal sa jej to aj vysvetliť, no dala mu oveľa zaujímavejšiu otázku, než bol jeho príbeh. "Mňa?" Nečakal to. Veď kto už by si len jeho chcel fotiť. To jeho otec bol celebrita, ktorú fotili, nie on. On bol len Elyar. Priemerný chlapec. "Keď chceš." Zostal z toho opäť zarazený a tak bola to najlepšia odpoveď na akú sa v tejto chvíli zmohol.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 36
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Sat Apr 14, 2018 10:42 pm
Kývne v pochopení nad tím, jak dlouho už Elyar v táboře byl. Působil na ni takovým dojmem, že už tam nějakou chvíli je, ale to asi každý. Všichni vypadali tak zasvěceně, že si připadala jako úplné mimino, které si není samo schopné ani dojít na záchod. “Jak ses sem vlastně dostal? Říkali mi, že mnozí byli napadení, ale mně se to z nějakého důvodu vyhnulo… nejspíš mě táta sem poslal dřív, než se něco takového mohlo stát. Nebo jsem tak bezvýznamná, že se ani žádná příšera neobtěžovala.“ Uchechtne se s náznakem hořkosti v hlase, druhá možnost jí přijde mnohem pravděpodobnější. To by pak i vysvětlovalo, že sem přišla až v tomhle věku, než jako patnáctileté ucho. Na druhou stranu je za to ráda, kdyby se jí to stalo v pubertě, nejspíš by to nesla ještě hůř, byla spokojená tak, jak se její život do téhle chvíle vyvíjel, a představa, že by ji o to ošidili, se jí ani trochu nelíbí.
Stejně tak se jí nelíbí představa toho, že si to bude štrádovat po táboře a někdo do ní začne bušit a kopat. Proč by to proboha dělali? Než aby se však zaměřovala na vlastní osud, který ji může nebo nemusí čekat, soustředí se na ten jeho. Chvíle odlehčení z toho, že by ukecal příšeru slovy je pryč. “Někdo tě tu zmlátil?“ Ujistí se zaraženě. Snaží se potlačit nevěřícný tón a ve tmě se pokusí analyzovat, jestli vidí něco potlučeného na jeho obličeji. Příliš tomu ale nedá, protože dokud někdo nemá monokl, který přímo křičí ‚dostal jsem přes držku‘, ona si nejspíš nevšimne. “Já… vlastně nikam nepatřím, proto jsme nejspíš ve stejném srubu?“ Odtuší s ledabylým nakrčením ramenou, přičemž jí dojde, že to dělá fakt často. Měla by se nejspíš pokusit to omezit, ale to až jindy. Moc práce. Příliš tomuhle světu ještě nerozumí, pokusila se toho pochytat co nejvíc od chvíle, kdy jí došlo, že to nebude pořádně promyšlený aprílový vtípek, proto se ani nesnaží působit, že spadla ze svého obláčku, kde do ní nalili všechny moudrosti světa. “To oni se tu bezdůvodně perou? A jak je vůbec poznám? Pochybuju, že budou mít na čele napsáno ‚na mě bacha, nakopu ti zadek‘.“ Kdyby ano, bylo by o tolik snazší od sebe všechny rozeznat. Nedostala žádnou placku ‚nikam nepatřím‘, takže nepředpokládá, že u ostatních by to tak bylo. Cigaretu, která mezitím vychladla, strčí do pytlíčku, který sebou pořád nosí, jelikož neničí prostředí, ani jí nevadí, že si z ní nepotáhla víc, než jen jednou.
Založí si vítězoslavně paže na prsou, když se zdá, že ho dostala. Uculí se a nicneříkajícím způsobem zastříhá obočím, jako to lidé dělávají, když chtějí naznačit ‚nikdy nevíš‘. “Jak jinak mi dlouhá noc uteče?“ K jejímu výrazu by se perfektně hodil smajlík se slunečními brýlemi a samolibým úsměvem. “Souhlasil jsi, teď už to nemůžeš vzít zpět.“ Nešetří provokující ironií, aby poznal, že jsou to legrácky. Pozná však své hranice, čeho je moc, toho je příliš, proto ho už nebude dál trápit, nebo to přestane být vtipné. Karma je ale mrcha a vrátí jí to i s úroky, když se sama zamotá v tom, co říká. Elyar to naštěstí vezme a neurazí se, což se jí stávalo často. Jako kdyby všichni přemýšleli, než něco řeknou, bylo to v těch chvílích k vzteku.
Děkuju.“ Pousměje se vděčně a pak už převezme nad jejím výrazem nadšení z toho, že jí to dovolil. “Mezitím mi můžeš povědět o tom rande s klukem.“ Pobídne ho, aby zaplnil její přípravy. Předkloní se za jeho zády, aby tam opřela svůj telefon s baterkou, která ho osvětluje. Opatrně k němu natáhne ruku, aby mu natočila hlavu tak, aby se díval někam do neznáma a skloní hlavu k hledáčku. Pootočí kroužkem na zaostřování tak, aby okolí bylo lehce zastřené a jeho obličej ostrý, pak cvakne. Skloní zrcadlovku a podívá se na fotku, spokojeně se usměje, načež k němu zvedne oči. “Chceš se podívat?“ Obvykle nikomu neukazuje, co fotí, protože si připadá strašně divně, ale když jí to dovolil, měla by mu to umožnit, ne? Alespoň tak si to musí opakovat, aby si to nerozmyslela a zahanbeně to hned neschovala. Když si své fotky hodnotí sama, občas se i stane, že je spokojená, ale jakmile to má vidět další pár očí, připadá jí to hrozné a amatérské. Jistě, je amatér a je to jen její koníček, ale přesto se snaží, aby vypadaly dobře, snad jako každý. Někomu se to povede více, někomu méně.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Sun Apr 15, 2018 11:22 am
Chvíľ popremýšľal od kade začať. "Mal som dlho dobrého priateľa." Začal práve s týmto pretože uznal, že to práve on je kľúčová osoba, ktorú musí spomenúť v príbehu o tom, ako sa sem dostal. "Žili sme s otcom v Los Angeles. Len ja a otec. Mali sme spolu dobrý vzťah, vlastne aj máme, lenže on si potom našil prácu, kde trávil veľa času a my sme už neboli spolu ak často. Cítil som sa opustený. Práve v tm období som sa skamarátil s Trevorm." Bolo počuť v jeho hlase náznaky smútku, keď rozprával o svojom otcovi. "Tak potom musím byť bezvýznamný aj ja ." Uistil ju, že nie je jediná, ktorá nezažila žiadny traumatizujúci stret s príšerou. "Jedného dňa mi z ničoho nič povedal, že je proste satyr a vybafol na mňa svoje capie nohy." Pretočil očami. Ešte teraz mu to príde absurdné, keď o tm rozpráva. "V prvom momente som si myslel, že si zo mňa len robí srandu a nechcel som mu veriť." Veď kto by aj uveril. Niekde v kútiku však vedel, že je to pravda. Všetko to do seba akosi zapadalo. "Rozprával ďalej, príbehy o antických gréckych bohoch a ich detí, hrdinovia zvaný polobohovia." Bolo mu zaťažko veriť. On predsa žiadny hrdina nebol. Raz zachránil mačku na strome, to však z neho ešte nič nerobí. "No a...Bolo to tak absurdné, že som si myslel, že Trevor je psychopat. Na druhú stranu, kto by si niečo také vymýšľal? Nevedel som napokon čo si mám sám myslieť, a tak som tomu dal šancu. Nemal som čo stratiť." Povedal a na záver ešte dodal. "A tak som letel s Trevorom sem. No a zostal som." Mykol plecami. Uvedomil si, že ani nevedel prečo zostal. Veď naňho príšery v živote nezaútočili. *Nikdy nie je na škodu vedieť sa ubrániť.* Pripomenul si v duchu dôvod jeho pobytu v tábore.
Pokýval súhlasne hlavou. Viac o tom ale nerozprával. Priznať nahlas, že to bolo dievča, kto ho zmlátil, jeho ego by to asi neprežilo. "O to sa báť nemusíš. Oni ťa veľmi radi varujú aj sami." Ubezpečil ju. Potom už však zostane len na nej, či ich bude brať vážne a vyhne sa im alebo sa im postavý. On sám by volil prvú možnosť. Nie pre to, že by bol zbabelí, no preto, že vedel aké sú jeho schopnosti a že by proti nim nemal ani najmenšiu šancu. Sám nevedel, čo si myslel, keď súhlasil, že pôjde s Ailin do arény. Tak zlý nápad to ale nebol. Aj keď chytal slušnú nakladačku, dalo mu to celkom dobrý základ a aspoň minimálne informácie. Len o tom ešte sám nevedel. Zbraniam a miestam, kde by sa moli vyskytovať bojachtivý táborníci sa radšej vyhýbal a tým pádom nemal ako zistiť, že jeho bojové schopnosti už nie sú na nule.
Vrátil sa k ironickým žartom. Tie ho bavili viac ako ,,ohováranie,, obyvateľov tábora. "To by som sa ani len neopovážil. Si plne vítaná v mojej posteli na partičku kariet. Ak chceš, urobím ti aj oficiálnu pozvánku." To už bolo trochu moc. Ako inak by však vedela, že je to len predramatizovaný sľub? Snáď už len, že by jej to došlo samej z celkovej situácie. Čo zas mohlo dôjsť jemu. Aj napriek svojej hyperbolizácii to myslel vážne. Zdalo sa mu, že Lin je prvý človek v tábore, s ktorým by nebolo ožité sa priateliť. Trevor v tábore nebol, pridelili mu nejakú inú robotu a on sa od vtedy čo prišiel cítil opäť osamelo. Aj napriek tomu, koľko ľudí sa popri ňom počas dňa premlelo. Potreboval byť v spoločnosti a s niekým komunikovať. Nebol to introvert, ani zďaleka.
Uvoľnil svoje telo aby ho mohla presunúť tak ako chcela a vznikla z toho dobrá fotka. Nebol najškaredší chalan pod slnkom. Rozhodne to ale nebol žiadny model a tak mu nevadilo, keď nasmerovala jeho tvár správnym smerom. Pomedzi to začal rozprávať. "Bol som si na ošetrovni ošetriť si rany z.."Na chvíľu sa odmlčal aby popremýšľal ako najlepšie nazvať súboj s Ailin. A asi práve to by bolo to najlepšie pomenovanie, ale nie. Jeho ego. "..No..Z tréningu.." Nakoniec sa rozhodol pre to označenie a pokračoval ďalej v rozprávaní. "A ako som tam sedel s ľadom priloženým a hlave, prišla ku mne z ničoho nič Amy." Bolo mu jasné, že nebude mať ani potuchy kto to je a tak dovysvetlil. "Dcéra Afrodity. Hovorí sa, že sú to strašné fifleny, ale ona je ešte horšia." Začal sa rozčuľovať v momente čo si spomenul na ich ,,drobnú,, výmenu názorov. "Ako som tam sedel tak ma začala ľutovať a na druhej strane urážať." Nakrčil pri tom nechápavo čelo. Boli to tak protichodné interakcie, že mu vlastne ani nebolo jasné ako to dokázala vytvoriť v jednej súvislej vete. "To by bolo ešte v poriadku. Potom ma ale začal dávať dohromady s jedným z je bratov." Neveriacky pokýval hlavou. "Nie som homofób." Uviedol ešte pred tým na právu mieru. "No neznesiem ak ma niekto proti moje vôli dotlačí na rande. Nech už je to s hoci kým. Bola tak prešpekulovaná. Oklamal ma, že mám tréning pri jazere, kde v skutočnosti ona nechal nachystať romantickú večeru pri sviečkach pre mňa a jej brata. Potom si myslela, že ona vládne celému táboru.." Hovoril to na jeden nádych, rýchlo a rozčúlene. Čo bolo veľa , to bolo veľa. Elyar má veľkú trpezlivosť a znesie veľa. Takých spratkov ako je Amy však nevedel vystáť.
Zhlboka sa nadýchol aby bol schopný ďalších slov a teraz už bez takého pobúrenia. "Nie." Pokrútil hlavou pričom sa mu už beztak strapaté vlasy ešte viac postrapatili. Nechcel vidieť tú fotku. Ak by na nej vyzeral zle, mal by zo seba len zlý pocit.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 36
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Sun Apr 15, 2018 7:24 pm
Zapátrá v paměti z dnešního dne a hodin dějepisu ve škole, aby si vybavila, co je satyr zač, nakonec si k tomu přiřadí tu napůl kozu, je šikovná.  Se zájmem poslouchá jeho vyprávění, načež zamyšleně sešpulí rty k jedné straně. “A co na to tvůj otec?“ Když se nad tím zamyslí, dojde jí, že kdyby ona byla v jeho kůži, nejspíš se s dotyčným nikam nevydá, obzvlášť, kdyby to byla napůl koza. Měla problém to uvěřit tátovi, natož ještě kamarádům, o kterých je známo, že si mezi sebou tropí legrácky. Na druhou stranu, obdivuje ho, že neutekl s křikem, když mu jeho přítel ukázal své kozí nožky.
Krátce si povzdychne, ale protože se nechce zabývat víc negativními myšlenkami, než je nutné, její mozek zas přepne na zjednodušování. “Budeme prostě muset pilovat ostrá slova, aby je to posadilo na zadek dřív, než to udělají oni nám.“ Nehodlá do sebe nechat bušit, ať už bezdůvodně, anebo při něčem opodstatněném, i kdyby ze sebe měla vypustit duši.
Jsem zvyklá chodit bez pozvání, nesmíš mi kazit pověst.“ Nadzvedne pobaveně koutky, vlastně si ani moc nevymýšlí. Nikdy nečekala na pozvánky na party nebo přespávání, prostě tak nějak připlula a už to bylo. Ne, že by se každému honem všude cpala, ale když chtěla, tak prostě šla, kdo potřebuje pozvání? Otravní lidi rozhodně ne a ona sama sebe mezi ně počítá. Pak na okamžik zvážní. “Je fajn vědět, že tu je někdo… normální. V tom shonu mi to celé přišlo padlé na hlavu, ty mi připadáš… klidnější.“ Dává si záležet na tom, aby telefon dobře natočila a na Elyara se ani nepodívá; vždy, když mluví vážně, se cítí nejistá a raději nechce vidět výrazy toho, ke komu je zrovna otevřená. Kdo ví, proč to tak je, ale nemůže tomu prostě pomoct.
Když ze sebe Elyar vysype svůj zážitek, překvapeně se na něj podívá. “Amy zní jako pěkná mrcha.“ Ušklíbne se, schovaná za hledáčkem fotoaparátu. “Nedokážu si představit, kde se to v její hlavě bralo… utekl jsi?“ Ona by nejspíš zůstala a brala to s humorem, dávala najevo, jak těžce nad celou věcí je a donutila by tu Amy, aby se cítila ještě víc trapně, než ona sama. Trochu doufá, že jí to dal Elyar sežrat, ale pak… nepřipadá jí jako pomstychtivý typ, který by jí to vrátil i s úroky.
Snaží se potlačit úlevu, když nechce svou fotku vidět, celkem se jí to i podaří. Byla by celá nervózní z toho, že by to měl vidět. Nijak to neokomentuje, jistě už bylo vše podstatné řečené. Prohrábne si svoji vlnitou hřívu a zadívá se na jasnou oblohu plnou hvězd. Nikdy nebyla schopná poznat žádné souhvězdí, pro ni to byly prostě chaoticky posázené hvězdy, na které se hezky dívalo, nic víc. Natož když v nich pak viděli ostatní obrazce. Pravděpodobně nemá dost bujnou představivost na to, aby v nich viděla například velký vůz. Úplně zapomene, že tam není sama, a když si to zas uvědomí, odtrhne pohled od nočního nebe. “Kde se tu dá sehnat něco k jídlu?“ Uvědomí si, že dnes měla pouze snídani a její žaludek se náhle přihlásí o pozornost zakručením. “Tedy, pokud se cítíš na dobrodružnou výpravu za něčím na zub.“ Blýskne úsměvem a zase nahodí ten pokusně roztomilý výraz. Jsou lidé, kterým by s určitým výrazem prošla i vražda, ale ona mezi ně nejspíš nepatří. To však neznamená, že se o to nemůže pokoušet.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Sun Apr 15, 2018 8:28 pm
"Môj otec neustále pracuje." Povedal rovno a otvorene. Nebolo to tak, že by oňho nemal záujem. Jeho otec ho mal rád a on o tom vedel. Nebol jedno z tých nevďačných detí. Len mal jednoducho veľa práce a on sa s tým už naučil žiť. Pracoval pre to, aby mohol živiť Elyara. Chápal to. "Asi sa ja viac obávam oňho ako on o mňa." Poškrabal sa vzadu na hlave, keď si uvedomil túto skutočnosť. Určite mal otec o neho strach. Avšak nepatril k tým rodičom, ktorí neprestajne vyvolávali svojím deťom 24/7 či sú v poriadku a či sa im nič nestalo. Od jeho príchodu do tábora spolu telefonovali dva krát. Raz, keď pristál v New Yorku, že let prežil a v poriadku pristál, druhý krát to bol deň na to čo sa ubytoval v ubikácii. Neboli to dlhé a srdcervúce hovory. Skôr patrili k tým kratším, v ktorých sa rozoberalo len to podstatné. Aj vtedy sa jeho otec musel ponáhľať do roboty a na vykecávanie nebolo času. Už bol zvyknutý. Nijak to s ním nepohlo.
"Takže miesto boja s rečou budem trénovať rétoriku." Rozhodol sa. Bol to viac menej žart než realita. Rétoriku trénovať vlastne ani nepotreboval. V tom už bol celkom zručný aj bez ďalšieho trénovania. "Ospravedlňujem sa." Povedal vážnym tónom, ktorý v skutočnosti od vážneho mal ďaleko asi ako on má práve ďaleko od domova. "Žiadnu pozvánku ti teda tlačiť nebudem. Keď nechceš..." Zahral sa na urazeného. Ako to len mohla, odmietnuť jeho ponuku, že by jej vyhotovil pozvánku k nemu do postele. To sa vlastne ešte nijak nepodarilo. Ak by si neuvedomoval aké divné by to bolo, dokonca by jej zatlieskal. To bol výkon.
Prešla na vážnejšiu nótu. Cítil to tak nejak podobne. "Mám rovnaký pocit." Prizná bez hoc akých okolkov. Bolo príjemné pre zmenu viesť rozhovor s niekým, kto stojí nohami na zemi a je viac človekom ako polobohom. Metaforicky povedané. "To aj je." Uistí ju, že to len tak neznie. Ono je to krutá pravda. "Ušiel?" Opýta sa neveriacky. Ako by len on mohol ujsť? A čo ešte...Ako si to len Lin mohla myslieť..? Nie, nie, nie. Elyar neutekal. Síce mal tendenciu vyhýbať sa hádkam, táto však zbytočná nebola. Aj keď, ako sa to vezme. Hovoriť niečo Amy bolo ako hádzať hrach na stenu. Preňho jeho výstup zbytočný nebol. "Nehrozí. Povedal som si svoje a potom som odišiel." Povedal hrdo a vystrčenou hruďou. Nebolo to najfrajerskejšie riešenie. Bolo to však riešenie, ktoré mu prišlo v tom momente správne. So svojou reakciou bol spokojný a ničoho neľutoval. Nech už sa mu Amy pomstí hoc ako a ak vôbec. Nech si vlastne robí čo chce. Jemu to bolo jedno.
"V jedálni." Odpovie, pričom ju sleduje ako pozoruje nočnú oblohu. Ešte raz sa zhlboka nadýchol. Omamne sladký, teplý vzduch mu nedal pokoja. Mal chuť sa doňho zavinúť a tak zostať navždy. Schúlený v klbku, prikrytí neviditeľnou dekou jarného vánku. Nechcel z tadeto odísť, páčilo sa mu tu. Bolo tu ticho. Ticho sa mu páčilo. Aj napriek jeho extrovertnej povahe, občas potreboval dobiť baterky. Keď nad tým však pouvažoval, došlo mu, že o tomto čase bude ticho v celom tábore. Neukrátil by sa tým pádom o nič. Práve naopak, ešte by aj získal niečo dobré pod zub. "Neručím, že nájdem cestu." Varoval ju hneď dopredu. Stále mal problém s orientáciou. Nie to ešte, keď bola všade okolo tma. "Posvietiš?" Opýtal sa jej, či bude svietiť baterkou na cestu aby vedel kam kráča. "Som ochotný vydať sa za dobrodružstvom." Povedal ako keď sa piráti vydávajú na ďaleké cesty za pokladom. Energicky sa odstrčil od kameňa a hupol na nohy. Čakal kým sa postavý aj Lin aby sa nikam nestratila. Alebo aby sa nikam nestratil on jej, kedže to ona bola tá, kto mal baterku a videl na cestičku pod nohami.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 36
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Mon Apr 16, 2018 10:24 am
Je jí líto, jak to Elyar s otcem má, ale zdá se, že je s tím buď smířený, anebo je mu to jedno, tak do hloubky to ale nezkoumá. “Ví, že jsi polobůh?“ Hned, jak to vysloví, si uvědomí, že to řekla a ani se nezašklebila, nejspíš se už zlepšuje, měla by na sebe být pyšná. Vybaví si svého tátu, který s jejím blížícím se odchodem propadal pití. Kdo ví, jak je na tom zrovna teď. Když se loučili, nevypadal nijak smutně, ale to na druhou stranu ani jeden z nich, přestože u ní šlo o to, že spíš nevěřila tomu, že by skutečně o loučení šlo. Vlastně je ráda, že k tomu došlo takhle, nesnáší loučení. “Můžeš se s ním vídat, nebo ne?“ Napadlo ji to až teď, přece je nemůžou úplně odstřihnout od normálního světa, ne? Prostě nemůžou, to nejde.
Souhlasně mu odkývá trénování rétoriky, to by jim jistě šlo. Jenomže nevěří, že by to prošlo, takže snít sice můžou, ale ten zadek nakopat se budou muset stejně naučit. Kdo ví, třeba to není tak těžké, rozhodně to těžce nevypadá, alespoň ve filmech. Když byla malá, stačilo zatahat nějakou fiflenu za vlasy, protože se posmívala tomu, že neměla tak růžovou mašličku ve vlasech, jak ona, a už ji označili jako problémové dítě a rváče. Teď, když je dospělá, to třeba bude stejně snadné. Ani na okamžik ji při jeho hereckém výkonu nenapadne, že by to mohl myslet vážně. Její mozek funguje tak, že co bere jako legraci ona, berou stejně i ostatní. V překladu to znamená, že i kdyby se skutečně urazil, má prostě smůlu. Nebo spíš ona, protože většinou pak dojde k nedorozumění a ona přitom nikoho urazit nechtěla. S jeho teatrálními gesty a duchem celého tématu prostě nevěří, že by to mohlo být vážné, proto se nad tím ani nepozastaví. “Pokud o to tak stojíš, tak... tak tu pozvánku chci.“ Použije k němu tón, kterým se hovořívá s mladším sourozencem, když něco moc chce, ale vy jste mu to už zakázali a začnete toho litovat. Musí sama sebe pochválit, tyhle předstírané scénky jí jdou čím dál líp.
Pousměje se směrem k němu; je ráda, že to vidí stejně. Kdyby jí teď řekl, že mu ona připadá jako magor, zatímco ona ho nazvala normálním, byl by to nejspíš pěkný fail. Věnuje mu nenucený pohled v reakci na jeho údiv nad útěkem. Ne každému se přece stává, že mu někdo dohodne rande s protějškem stejného pohlaví, aniž by se ujistil, jestli to je nebo není jeho typ. Navíc proti vůli jedné strany k tomu. Vůbec by se nedivila, kdyby vzal nohy na ramena, ale jeho podivení ji ujistí o tom, že nebude jeden z těch, kteří utíkají. “Jsem na tebe moc pyšná.“ Uchechtne se, jako kdyby to byl její brácha, ale vlastně si nevymýšlí, mít poslední slovo a odejít jako pán je přece chvályhodné.
Spokojeně zatřepotá prsty nad vyhlídkou jídla. Dala by teď cokoliv za kus žvance. Hlad je hrozný, dokud si ho člověk neuvědomuje, je to snesitelné, ale jakmile se zahryzne do mysli, už se to jen zhoršuje. “To nevadí, jak jde o jídlo, nikdo a nic mě nezastaví.“ Prohlásí s humorem v hlase, přestože je to ve své podstatě pravda. Miluje jídlo. A když má hlad, půjde klidně přes mrtvoly pro kousek pizzy. Dobře, přes mrtvoly ne, ale ve frontě klidně předběhne. Když Elyar vyskočí, nenapadne ji nic jiného, než ‘vzhůru do nekonečna a ještě dál‘, ale vzhledem k tomu, že není fanoušek Supermana, je ticho. Postaví se na nohy, přehodí foťák přes rameno a zapne na mobilu baterku, kterou namíří na cestu před ně, aby se nepřizabili o jeden z povalujících se kamenů. “Veď nás, kapitáne.“ Pokusí se napodobit ten hrubý pirátský hlas, ale nejspíš zní spíš jako nabručené medvídě, než hrozivý pirát. Snaha byla.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Wed Apr 18, 2018 8:37 pm
Zaujímať sa oňho zaujímal, len menej než sa obvykle zaujímajú rodičia o svoje deti. "Áno. Samozrejme." Pohotovo jej odpovedal na otázku. V duchu trochu pohoršený, že čo si myslí, čo je jeho otec zač. Určite to nebol ten nezodpovedný typ rodiča, ktorý by sa na svoje dieťa vykašľal. Elyar veľmi dobre vedel, že pracuje kvôli tomu, aby sa on mohol mať dobre. A on nerobil zbytočné problém. Bol vždy dobré a poslušné dieťa. Teda, minimálne vrámci polobožských noriem. Neposedný bol, to je pravda. Malérom sa však vyhýbal ako čert svätenej vode. Nedaj bože by sa Elyar do niečo zaplietol. Sám by sa za seba hanbil. Navyše nikdy nechcel spôsobovať otcovi viac starostí, ne už mal. Tak nejak sa asi viac staral on o otca, než otec oňho. Už si zvykol, vlastne to ani nepovažoval za nijak divné. "Je to nebezpečné." Mohol by sa s ním vídať, keby chcel. "Navyše je to dlhá cesta." Prejsť z jedného konca Ameriky na druhý nie je len tak. O peniaze núdzu nemali, netrebalo ich zato ale len tak míňať. Aj keď. Návšteva otca nie je len tak. No stále tu bola tá hrozba, že by naňho zaútočili nejaké príšery. Jeho bojové schopnosti neboli ešte také dobré, aby si mohol dovoliť riskovať nie len svoj, ale aj životy ľudí naokolo. Do smrti by si vyčítal ak by sa kvôli nemu stalo niečo jeho otcovi. Zbožňoval ho celý svojím srdcom. Snáď ešte v živote necítil k nikomu inému takú lásku ako ku svojmu otcovi. Človek, ktorý Elyara pozná krátko by mohol povedať, že to nie je možné, že je egocentrik a exhibicionista, ktorý chce pútať pozornosť len na seba, okolo ktorého sa to musí všetko točiť a iný ľudia ho nezaujíma. To nebola pravda - čiastočne. Bola pravda, že iný ľudia ho nezaujímali. Jeho otec však do kategórie -iný ľudia- nespadal.
"Máš šťastie, že si si to rozmyslela." Nadšene sa uškrnul od ucha k uchu. Teraz si však uvedomil, že by ju asi vážne mal vyhotoviť, aby jeho fóriky mali vážne aj nejaký vtipný význam. Ani si neuvedomil, že si sám pridal prácu navyše a ani si nebol istý, či bude schopný niečo pozliepať dokopy. Pre niekoho banalita. Pre Elyara bolo lepidlo a nožničky smrteľnejšie než hoc aký meč. Lepidlo bolo bežne všade a pár krát sa mu podarilo zastrihnúť si nejakou divnou náhodou do oblečenia. Krúžok šikovných rúk rozhodne nebol jeho parketa. Iná vec boli farbičky. Bolo to asi to jediné kratívne, čo mu išlo. Kreslenie. Jedna z jeho silných stránok. *Keď už nič iné, aspoň jej tam niečo dokreslím.* Uzmyslel si v duchu a robil si už vizuál pozvánky k nemu do postele.
Keď ho pochváli len s zatvári ako malé dieťa, ktoré je pyšné samo na seba za to, že je naňho niekto iný pyšný. Spokojný sám so sebou, že niekto ocenil jeho statočnosť si vykračoval po svetlom osvietenej lesnej cestičke popri zrúcaninách. Kládol nohu pred nohu, opatrne aby sa na ničom nepotkol. Nebol nešikovný, no v papučiach, ktoré mal obuté na nohy bola aj takáto cestička drobnou výzvou. Svoj život mal rád. Rovnako tak aj svoju tvár a ostatný údy jeho tela. Nerád by si ich poškodil. Popri tom ako kráčal a popri tom ako sa urputne sústredil na zem pod nohami sa jej opýtal. "Tvoj otec vie, že si poloboh?" Mal podozrenie, že nevie. Prečo inak by sa ho ona pýtala niečo také. Neveril, že by sa mohla opýtať takú otázku len tak ak by nebola v nejakej podobnej situácii.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 36
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Thu Apr 19, 2018 8:58 pm
Přemýšlivě přimhouří oči a rty stáhne do tenké linky. Nedokáže si představit, že by byla takhle daleko od svojí rodiny. Ani když si vybírala vysokou nehleděla na to, jestli někde poskytují příznivější stipendium a kvalitu studia, ale záleželo jí na tom, aby nebyla daleko od všeho, co zná a má ráda. Nakonec ani na vysokou nešla, ale to teď není podstatné. Svou konzervativní stránku zkrátka nezapře. Na druhou stranu ale tuhle situaci zvládá celkem dobře, nechodí dokola, nemumlá si pro sebe a nemá blízko k infarktu, to je dobré znamení. Uznale kývne hlavou nad nebezpečím, které by odchod z tábora znamenalo. “Nějak mi to celé ještě nedochází…“ Zabručí a nepohodlně se ošije, jak její hlavinka zpracuje do šílených scénářů, co vše jim tam venku jde po krku. Nechápe, proč by někdo šel zrovna po ní. Po ní! Je přece úplně obyčejná, nemá co nabídnout, i kdyby ji polapili. Nejspíš by to brzy došlo i těm špatným tam venku. “Nechybí ti?“ Nepředpokládá, že by to přiznal, i kdyby mu skutečně táta chyběl; každý chlap chce přece vypadat drsně a tohle by nepřipustil.
Pobaveně po něm zaloupne pohledem, jak jen to ve tmě jde. Moc nevěří tomu, že by nějakou pozvánku skutečně dostala, a kdyby ano, nejspíš by mu musela dát metál, protože to by se mu podařilo ji zaskočit. Málokdy překvapení vítá, ale tohle by bylo příjemné. “Tak pozvání do postele jsem ještě nedostala.“ Uchechtne se tomu a zavrtí hlavou. V skrytu duše to však nebere na lehkou váhu, vyhlídka toho, že dlouhé a tiché noci nebude muset vždy trávit sama, zní dobře. Dobře si vybavuje, že než přešli na tuhle humornou vlnu, souhlasil s tím. Teď už se toho nezbaví, tedy… jí se nezbaví. Ještě bude proklínat tu chvíli, kdy s tím souhlasil. Občas ji baví být otravná, vlastně skoro vždycky, jinak by to přece nedělala [v rozumné míře, přirozeně].
Našlapuje opatrně, dokud úlomky nezřídnou natolik, že nemusí kontrolovat svou chůzi. Díkybohu za telefon, který si sebou vzala, jinak by nejspíš skončila s vyvrtnutým kotníkem, nebo natlučenými koleny, což by samozřejmě nerada. Zvlášť, když by se nejednalo o žádné šlechetné zranění, ale nešikovné klopýtnutí o kámen. Sice nepatří k těm, kteří jsou schopní zakopnout na rovné cestě, ale taky není mistr v balancování, jako malá byla s otlučenými koleny pořád, protože na hraní si s panenkami a čajové dýchánky ji prostě neužilo, mnohem radši běhala venku, přicházela celá od bláta a potlučená, což jejího tátu přivádělo k šílenství. Nikdy nebyl kamarád s pračkou, dokud se to nenaučila ona sama a prádlo nepřešlo na ni. “Ví o tom… to on mě sem přivedl.“ Odpoví mu zaraženě, protože pořád nemůže věřit, že to před ní tolik let tajil. “Jenomže mi skoro nic neřekl… a já jsem tu jak rybka na suchu.“ Máchne rozhořčeně směrem do prostoru tábora, aby mu došlo, že myslí místo, kde jsou nucení zůstávat. Nejspíš nucení nejsou, ale jí to tak v tuhle chvíli prostě připadá.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Fri Apr 20, 2018 7:58 pm
Rozumel jej. Veľmi presne chápal čo tým nejak nedochádza myslí. Aj jemu z času na čas uniklo, že bol v akomsi tábore, niekde na Long Islande a mal trénovať aby sa dokázal ubrániť pred nástrahami okolitého sveta, mimo tábor. Občas to tu ani nepripadalo ako tábor, v ktorom žijú deti gréckych bohov. Nebolo ťažké zabudnúť, že patríte medzi nich, keď nie ste určený a nikam nepatríte. Nemáte nič, čo by vám to pripomínalo. Potom vás ale do reality uvrhne pohľad na kentaura nesúceho sa pyšne na štyroch naprieč táborom. To si v momente uvedomíte, kde ste. Taký výhľad totiž bežný človek nemá. Len hŕstka vyvolených.
Ako vyvolený si on teda rozhodne neprišiel. Prišiel si akosi priemerne. Ničím špeciálny. Vlastná matka sa k nemu nepriznávala. A on po nej napriek tomu tak túžil. Zbožňoval ju, aj keď nevedel kto to je. Sem tam ho to privádzalo do šialenstva. Chcel to vedieť. Celý život ho sprevádza prázdnota, ktorú dokáže vyplniť len jeho matka.
"Chýba. Každým dňom menej, ale chýba." Priznal so sklopenou hlavou. Bežný chalan by to asi nepriznal a zahral to na frajera. Jemu na tom však nič frajerského neprišlo. Práve naopak. Priznať, že mu otec chýba vyžadovalo viac odvahy, než ako zahrať to na drsňáka. Elyar taký nebol. Nemal nikdy problém priznať veci na rovinu, tak ako v skutočnosti sú. Zatĺkať podľa neho aj tak nemalo význam. Myslel si, že je to na ňom vidieť. Minimálne, že si to domyslí na základe jeho predošlých odpovedí aj tak. "Komu by predsa nechýbal vlastný rodič?" Opýtal sa jej. Bolo to ale viac rečnícka otázka ako normálna. Nepotreboval aby mu odpovedala. Odpovedal si aj sám. Každé dieťaťa má svojho rodiča rád. Aj vtedy, keď tvrdí, že ho neznáša. Je to tak už od nepamäti. Deti toho mimochodom povedia veľa. Aj veci, ktoré tam nemyslia, napríklad v záchvate zúrivosti.
Dosť však sentimentu. Rozhodol sa, že nebude smútiť za otcom. Náhodou by sa ešte rozplakal a to už mu vážne nechýbalo. "Všetko je raz po prvý krát." Povedal, pokrčil ramená akoby za to on nemohol; a v skutočnosti vážne nemohol. Ak by sa mu votrela do postele, zrejme by mu to ani tak strašne nevadilo. Horšie by už bolo počúvanie ostatných spolubývajúcich ak by v jeho posteli prichytili dievča. Síce ho reči druhých nezaujímali, počúvať o tom, že pri ňom akési dievča bolo, aj keď spolu hrali len karty, nemienil. Začínal premýšľať nad tým, či mu to vážne tak nevadí ako si myslel doteraz a či si tú pozvánku predsa len nerozmyslí. Niečo vo vnútri mu však našepkávalo, že Lin je práve z tých, ktoré sa nepýtajú či môžu alebo nie a proste si urobia po svojom.
A zas tu bola tá sentimentálna téma o rodičoch. Nechcel byť neslušný, to nemal v povahe a tak jej odpovedal s prívetivým hlasom. "Rýchlo si zvykneš." Ubezpečil ju, aj keď sám nebol na sto percent presvedčený o svojich slovách. Občas bola milosrdná lož lepšia ako krutá pravda. "Je väčšia zábava, keď na všetko prídeš sama." Snažil sa nájsť na jej situácii niečo pozitívne. Skúšal čerpať z vlastnej skúsenosti. Čo je predsa lepší zdroj? Nič. Preto tie osvietené rady..
"Na čo máš chuť?" Chcel zmeniť tému a síce dobre vedel, že je to hlúpa otázka, trochu ho to aj zaujímalo. "Dal by som si mango." Jeho chute občas zodpovedali chutiam tehotných žien a on si toho bol plne vedomý. Určite nebolo úplne normálne, aby niekomu napadlo uprostred noci, že má chuť na mango.
Sponsored content

Re: Zříceniny

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru