Share
Goto down
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Sun Mar 11, 2018 9:16 pm
Poznámku o emařových ,,ex" s úspěchem ignoroval, jelikož on sám s tím neměl absolutně žádné zkušenosti a zapříst hovor na toto téma by tedy bylo nežádoucí. Zacvakl nůž zase zpátky a strčil ho do kapsy, čehož div nezalitoval, když viděl, jak emař zmenšil vzdálenost mezi nimi. Navíc teď nádherně vynikl výškový rozdíl mezi oběma polobohy. Kouki si byl moc dobře vědom, že je to jedna z věcí, které mu snižují autoritu, ale myšlenky na to, jak by bylo krásné, kdyby měřil metr devadesát odložil už dávno a ani dnes už se jimi nezabýval. Místo toho se jen ještě trochu víc zamračil, takže teď připomínal malý obláček nespokojenosti. Tento výraz se ovšem rychle rozpustil, když emař jeho směrem vyfoukl další kouř. Kouki ho div nezabil pohledem, ze kterého by se malé děti byly bály usnout, nebýt instruktorovy směšné výšky, a jakmile ucítil dehtem nasycený kouř ve svém hrdle, strašně se rozkašlal.  Ustoupil o krok dozadu, ale klopýtl a kecl si na zadek, čímž jeho autorita klesla z 0,01 na nulu. Ten kluk byl jednoduše na zabití! Ve snaze zachránit poslední zbytek své důstojnosti se zvedl, oprášil se a věnoval emaři další líbezný pohled plný znechucení, pokažený pouze červení studu.
,,Nejsem si jistý, jakým dojmem si přeješ působit, ale mohu tě ujistit, že jediní lidé, které jsem doposud viděl kouřit byli nezodpovědní kluci, co chtěli vypadat drsně a nedařilo se jim to, nebo zničené trosky. Ty vypadáš na ten první případ, ale divil by ses, jak snadno se to může změnit." Prohlásil odměřeným tónem a vrátil se k base piva, čímž se kněmu otočil zády. Byl tomu rád, protože díky tomu nemohl emař vidět jeho tváře zrudlé ponížením. O kolik to měl jednodušší takový Natanael!
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 30
Age : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Mon Mar 12, 2018 3:11 pm
Napříč tomu, že ho instruktor zabíjí pohledem - nebo se alespoň snaží - mu zůstává na tváři úsměv. Sarkastický úsměv, který jenom svádí ostatní k tomu, aby jeho majitele zasypávali dalšími a dalšími narážkami. Jen málokdo a máloco mu dokáže tenhle výraz vymazat z obličeje a někdo jako Kouki je zkrátka a dobře vtipný i bez jakéhokoli kontextu.
"Ale já mám pocit, že se mi to docela daří." Namítne, než opět popotáhne z cigarety. Je možné, že ke Koukimu opět doletí zbytky kouře, nebo že přinejmenším ucítí vyfouknutý vzduch na krku, jelikož nezapomněl udělat další krok vpřed. "Otázka je, jak se snažíš vypadat ty?" Tázavě přizvedne obočí a škodolibě protáhne koutky. "Zatím mi to připadá, že seš jenom nasranej, že jsem tě viděl." Nakloní hlavu na stranu. Ostatně je tu Kouki sám s tolika plechovkami - všechno krásně zapadá. "Určitě jenom čekáš na první možnost, kdy tě tady nechám a budeš to moct celý vychlemtat sám. I když musím říct, že by ti to asi prospělo. Možná, že bys o několik centimetrů i vyrostl."
Naposledy popotáhne a ještě hořící nedopalek odhodí kamsi Koukimu pod nohy. Na to založí ruce a chůzí vězeňského dozorčí začne asiata obcházet v kruzích. "Proč jste vůbec prokleli ty děcka? Ve srubu se teď nevyspíme." Nadhodí jen tak mimochodem. Každý konec konců podezírá děti Hekaté a pokud je to vážně ten asiat, co má být instruktor, je dle všeho právě její syn. Nebo možná Hypnos? Je si jistý, že něco takového určitě slyšel.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Mon Mar 12, 2018 5:10 pm
Nervy Koukimu jen tekly. Tak krásný den to mohl být! A pak si sem nakráčí tohle ,,emo-cosi" a všechno jde do háje. Nebo byla první ta láhev? To je jedno. Faktem zůstává, že Kouki začínal mít pořádnou migrénu a byl přesvědčený - poměrně právem -, že za to může emař. Když ucítil další kouř, vyfouknutý jeho směrem, zavřel oči, promnul si spánky a pokusil se uklidnit. Byl si jistý, že kdyby toho kluka proměnil v žížalu a předhodil ho kosům, Cheirón by byl přinejmenším naštvaný, což Kouki nechtěl. Jakmile si byl jistý, že emaře neuškrtí, hned jak uvidí ten jeho výsměšný úšklebek, otočil se k němu zpátky. Ten parchant už byl zase o krok blíž.
,,Drsně bys mohl připadat tak dítěti na prvním stupni. Co se kohokoliv dospělého týče, cigareta a tetování dojem neudělá." věnoval mu cennou radu do života. ,,Já nemám potřebu působit nějakým dojmem. Z toho jsem vyrostl už v šestnácti." No, tak úplně pravda to nebyla. Chtěl být pro ostatní důležitý, někdo na koho se můžou spolehnout a koho by brali vážně, ale to emař vědět nemusel.
Původně klidný učitelský tón okamžitě ztvrdl, když zaslechl obvinění na svou adresu. Vzal z krabice jedno pivo, rychle ho otevřel (tohle už naštěstí šlo snadno) a pomalu se ho jal před sebou vylévat, aby si emař mohl zlatavou tekutinu dobře prohlédnout. Díval se přitom pouze do jeho očí a ledovým hlasem odsekával jednitlivá slova.
,,TOHLE je čistý jed, který ti zdevastuje mozek, rozežere játra, zničí ledviny, zruinuje duševní zdraví a pokud tě nezabije mrtvice, nebo ty sám, když v opilosti spadneš ze schodů, udělá z tebe impotentního ožralu s inteligencí jahodového pudinku. Až jednoho dne umřu, bude to stářím, nebo nějakou příšerou, ne jedem na krysy." dokončil přednášku, hodil prázdné pivo zpátky do bedny a uhladil si jeden nepříjemně překážející pramínek vlasů. ,,A má výška je pro běžné potřeby zcela dostačující, děkuji za starost." Zase polopravda - tedy, ehm, tohle už byla plnohodnotná lež. Ani nebylo tak těžké to poznat - zaťaté pěsti, ztuhlá čelist a krátké uhnutí očima mluvily za vše.
Znechuceně sledoval špaček od cigarety, dopadající na zem a temně se ušklíbl... Zase tohle. Nejenže se všichni dívali skrz prsty na něj a na Friedu, schytal to celý srub. A hypnosovci ostatně taky. Jakoby ONI měli nějaký zájem na tom, rozpoutat v táboře paniku. Směšné! Tedy ne, vůbec to nebylo směšné. Naopak, Kouki sám se začínal bát dne, kdy opovržlivé a nenávistné pohledy a občasné rány přestanou stačit a někdo jeho sourozencům opravdu ublíží. A enofobický instruktor si byl jistý, že jednou k tomu dojde.
,,Srub Hecaté s tím nemá nic společného. Kdybychom chtěli rozpoutat v táboře spory, neuděláme to tak, aby z nás byly oběti." Zamračil se. Už nějaký čas uvažoval nad tím, co by mohlo stát za těmi nočními můrami, dokonce si promluvil s každým svým sourozencem zvlášť, aby se ujistil, že to nedělá nikdo z nich. Všechno marné. Hekatovci to zkrátka být nemohli. Nebo že by to jen odmítal vidět...? Potřásl hlavou, aby z ní vyhnal takové myšlenky a opět se soustředil na emaře. Pocítil silné nutkání, nemít ho za zády a tak se začal otáčet spolu s tím, jak ho emař obcházel.
,,Mohl bys prosím přestat? Na někoho, kdo tu je první rok jsi k instruktorovi pozoruhodně drzý." zavrčel. Jak poznal, že je tu emař poprvé? Jednoduše. Neviděl na něm nikde jediný táborový korálek. Z toho už byla délka jeho pobytu v táboře celkem snadno odvoditelná.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 30
Age : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Tue Mar 13, 2018 3:18 pm
Nevzrušeně protočí očima. "Každej chce nějak působit, ať si to uvědomuje nebo ne. Na nic si nehraj." Zamumlá pobaveně. Často od lidí slýcháte, že je jim jedno, co si o nich druzí myslí, ale je to vůbec možné? Jistě, ale pouze do určité míry. Lidé vždy přemýšlí o tom, jak vypadají v očích ostatních ať si to uvědomují, či ne. Být tolika lidem ukradený názory ostatních, neexistuje nic, jako stud.
Zastaví své kroužení zpět naproti asiatovi. Ostatně Kouki není zdechlina a on není sup, takže by se na jeho případné mrtvole přiživoval zcela jinak. Což nehrozí, jelikož tahle zdrobnělina se zdá být až příliš naživu. Zastaví se pouze proto, aby si prohlédl scénku, která by mohla docela dobře být v nějakém filmu, možná dokonce animáku. Ta představa ho donutí k pobavenému úsměvu, ve kterém nezapomene ukázat svůj americký chrup. "Je spousta věcí, co ti zdevastuje mozek, vnitřnosti i psychiku. Třeba trénink... nebo těhotenství. Házíš po párech kondomy a těhotenský testy?" Založí ruce na hrudi. "Když je někdo dost debilní na to, aby se ožral do němoty, tak si přímo zaslouží bejt impotentní. Navíc jsme za hranicema tábora. Tím, že ze sebe budeš dělat debila tady nic nezmůžeš... ať si to sem vzal kdokoliv, nemáš jim do toho co kecat." Odtuší s neutuchajícím úsměvem, který má k obličeji dost možná přimrzlý. Je mu to upřímně putna. Pil vždy spíše společensky a nemůže říct, že by mu to kdovíjak chutnalo. Bez cigaret i alkoholu dokáže žít, ale cigarety jsou dobré na uvolnění, takže proč si jednou za čas nedat, ne? Prsty opět proplete za zády a začne opět kroužit kolem coby vězeňský dozorce.
Dobře, takže si potvrdil, že to vážně je ten instruktor, o kterém slyšel. "Udělali byste to přesně tak, aby z vás byli oběti. Máte perfektní prostředky k tomu, abyste dokázali schovat důkazy a zařídit, aby vám nemoch nikdo nic dokázat. Říká se, že z nějakýho důvodu spolupracujete s lidma od Hypna a Morphea. Nemluvě vo tom, že když je někdo na očích, schová se nejlíp. Kdo jinej by moch mít na svědomí? Nevšimnul jsem si, že by někdo zmiňoval, že děti Deméter by na někoho dokázaly přivést noční můry a strach."
Zastaví se u něčeho, co bylo dříve nejspíše antickým sloupem. O ten se ležérně opře zády, nohy překříží. "Instruktor jsi v táboře. Tady jsme za hranicema, pamatuješ? Není to tak složitý. "
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Tue Mar 13, 2018 5:14 pm
Nádech. Výdech. Neušktit ho. Nádech. Výdech. Uvolnit se. Nádech. Výdech... Bohové, proč jste mi seslali do cesty takového vypatlaného blbečka! Probíhalo Koukiho myslí zářivě červeným písmem. Pevně stiskl víčka, napočítal v duchu do tří a zase je otevřel. Ten kluk tam pořád byl. Jaká škoda. Kdyby byl jenom halucinace, znamenalo by to, že je srub Hecaté čistý. I když... Dovedl si představit, že by spoustu jeho sourozenců bylo nadšením bez sebe, kdyby ho mohli takhle potrápit. Přitom si neměli na co stěžovat - všichni měli čisté plíce, zdravá játra a žádnou nemoc a to téměř pouze díky němu! Bohužel, kluk nebyl pouze noční můra, ale živá realita a Kouki málem začal litovat, že nenechal dionýsovce, ať si pijí dle chuti a nezůstal radši v aréně. Téměř.
,,Předně tu vůbec neměli být. Bez Cheirónova povolení je zakázáno Tábor opouštět a Cheirón povolení nevydává před koncem letní sezóny - mimo výpravy samozřejmě. Proto to sem občas zajdu zkontrolovat. Nejenže tu na ty kluky - potažmo holky, ale ty bývají rozumější - může něco spadnout, jak je to staré, ale nějaká příšerka by se mohla vydat na malý výlet k Táboru polokrevných s občerstvením na místě. Jasně, moc příšer se v těsné blízkosti nepotuluje - nebo to aspoň tvrdí Cheirón -, ale Náhoda zřejmě polobohy nemá zrovna v lásce." Prohlásil tím nejrozumějším klidným hlasem, jakého byl schopen. Pak zaskřípěl zuby, když si vzpomněl na Alfieho, kterému áresovci včer vyrazili tři zuby a na Mel, kterou hermesovci posadili do koruny jedné obzvlášť vysoké jedle, protože věděli, že se bojí výšek. Ne, ať si ten chytrák říkal co chtěl, tak blbí, aby na sebe schválně přivolali hněv celého Tábora opravdu nebyli.
,,Důkazy? Nebuď směšný! Nikdo v Táboře evidentně żádné nepotřebuje, aby si byl jistý, že jsme to my! Z hekatovců, kteří by něco podobného dokázali jsme v Táboře pouze já a Frieda - Frieda to být nemohla, protože... Bohové, té pohrozíš prstem a už se krčí v koutku, jakoby ses na ní chystal s kropáčem! A co se mě týče, tenhle zmatek a stres podporuje stres a alkoholismus, což mi těžce nevyhovuje. Vedl jsem o tom se svými sourozenci diskuzi a převládající názor zní, že někdo povolal do Tábora nějakého menšího ducha z Tartaru, asi jako legraci, nebo pomstu za prohru v kartách, teď ho neumí poslat pryč a stydí se přiznat. Vysvětlení je víc, ale tohle je nejpravděpodobnější."
,,A pro tvou informaci, pravomoci instruktora nemizí, jakmile jsi dvacet metrů za bariérou. Pokud budeš u rodiny v Kanadě, hlídat tě budu těžko, ale stále mezi námi existuje vztah instruktor-táborník. A to bys měl respektovat, emo princátko." přistoupil k němu blíž pro změnu on, aby vyvolal zdání převahy, i když těžko říct, zda se zdařilo. Byl zvyklý pracovat spíš s menšími dětmi, které ho pak automaticky poslouchaly i když byly starší. U táborníků, kteří přišli už v pubertálních letech si úctu získával těžko, pokud vůbec. Což se ostatně prokazovalo i nyní.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 30
Age : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Tue Mar 13, 2018 6:04 pm
Fakt, že Cheirón je mu ukradený nezmiňuje. Jistě, nehodlá zpochybňovat fakt, že ta koňská prdelka jistě má nějaké zkušenosti, ale... co přesně může Cheirón udělat? Většina lidí je tu dobrovolně a pokud chtějí pryč, není si tak uplně jistý, že by je tu Cheiron držel. Přinejmenším by mu to přišlo poněkud směšné - když někdo chce umřít, osobně by mu to mile rád dovolil. Je prostě moc starej na to, aby řešil podobný debility, ale nehodlá se přít. Toho kentaura nezná a je si jistý, že z něj jednou bude moc dobrý guláš. Který jíst nebude, ale určitě budou říkat, že je vynikající.
"Jo, ale kdo jinej krom vás dokáže vyvolávat duchy? Nedokážu si představit, že by si někdo vysnil ducha, nebo že by je ve snech honil Freddy Krueger, takže tyhle dva sruby asi nebudou úplně ideální kandidáti. Nedivim se, že Vás ty horký hlavy proháněj. Lidi od nás ze srubu maj dokonce plány." Potutelně povytáhne koutky. Samozřejmě to byl on, kdo navrhl několik kanadských žertů na účet Koukiho srubu a určitě není těžké si představit kolik pozornosti si tak získal ve srubu boha lži a podvodu.
"To ti nežeru. Učitelka za studenta taky mimo školu nezodpovídá. To, že máš komplexy z toho, že seš mal..." Počkat, cože? Zasekne se nejen v řeči, ale snad na chvilku i přestane dýchat. Kouki použil to jediné slůvko, co mu dokáže vyhnat škodolibý úsměv z tváře. Místo něj nyní nasadil dokonalý pokerface. "Já. Nejsem. Emař." Odříká po slovech tónem, který nemá špetku citu. Dalo by se uvažovat o tom, jestli místo Koukiho oslovení neslyšel urážku na deset pokolení svého rodu, nebo tak něco.
Jestliže s ním Kouki navazuje oční kontakt, může cítil, jak jeho mysl začíná být nejistá. Může cítit na okna klepající paranoiu, ale z čeho přesně? V lese může být cokoli. Absolutně cokoli. Pokud schopnost zafunguje, je dokonce možné, že ucítí, jak mu těsně za krkem něco proletělo. Nějaký pták, možná? "Říká se tomu alternativní styl, idiote." Doplní ostře své ohrazení vysoce toxickým tónem.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Tue Mar 13, 2018 6:46 pm
Kouki se už už chystal vybuchnout, protože si byl na devětadevadesát procent jistý, že ten slizák a pravděpodobně potomek boha slimáků chtěl říct ,,malej", ale k jeho překvapení ho ten kluk předběhl. Vida, tak pán přeci jen má citlivé místečko! S despektem jasně vepsaném ve tváři si vyslechl jeho krátký ledový výlev, už si chystajíc výsměšnou odpověď. Pevně se mu zadíval do očí, odhodlaný už si víc nenechat srážet autoritu... A uhnul pohledem. Proč? Vždyť to byly poměrně obyčejné oči, jistě, ledové modré, chladné a v tenhle okamžik pořádně nasrané, ale... Kouki o krok ustoupil a rychle přejel okolí pohledem. Předtím to vlastně vůbec neudělal. To bylo nezodpovědné. Co kdyby se tu něco potulovalo? Kvádry ležely na sobě stejně jako obvykle, sloupy se válely či postávaly na svých obvyklých místech, čmáranice umělecky nevybouřených polobohů se skvěly na stejných místech jako jindy... Žádný důvod k obavám. Přesto si Kouki musel nervózně navlhčit rty a stáhnout si rukáv mikiny ještě víc přes dlaň. Něco ho znepokojovalo, ale byl to jen slabý pocit kdesi v žaludku, který se rozhodl pokusit ignorovat.
,,Alternativní styl, scene, EMO, hadry ze sekáče, vyjde to nastejno." pokrčil rameny. Módní styly mu skutečně neříkaly naprosto nic. Dlouhý rukáv byl to jediné, co ho na oblečení zajímalo, jinak všechno pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Za zdánlivě sebevědomý výrok se však schovával jemný tón nervozity, který by mohl odhalit jen skutečně mistr ve čtení lidí.
Vzápětí ucítil cosi za sebou, jakýsi závan, možná lehké pohlazení pírky.... Tak či tak sebou cuknul a rychle začak těkat očima všude po okolí. Vůbec se necítil příjemně. Jakoby ho něco sledovalo. Tamhle nějaký stín! Ne, jenom malý keřík. V duchu si vynadal do bláznů a opět svůj pohled zaměřil na kluka před sebou. Nechtěl ho pouštět z očí, což však poměrně nesouznělo s touhou, mít pod kontrolou celé okolí. Znovu zatahl za svůj rukáv a nasucho polkl.
,,A mimochodem, být bys tu něměl ani ty. Něco tě zabije a pak to bude na mojí hlavu." dodal ještě k předchozímu tématu, již o něco méně sebejistě.
avatar
Son of Phobos
Počet postů : 30
Age : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Wed Mar 14, 2018 6:55 pm
Nejspíše se snaží vypadat tak, jak si křesťané vybavují Satana, jelikož jeho výraz by tomu dokonale odpovídal. Obočí stažené, rty připomínají jen úzkou linku a dá se říct, že zbytek jeho zjevu patrně odpovídá také víc, než dokonale. Už jen sehnat čelenku se svítícími červenými růžky a vzhled by byl dočista dokonalý
"Říká se tomu grunge, ne hadry ze sekáče. Scene a emo je úplně něco jinýho a když už to hodláš mixovat dohromady, můžeš říct aspoň..." Povzdech utípne zbytek věty. Vydechne jako velice unavená učitelka, která vyzkoušela už všechny metody, jak idiotského studenta první třídy naučit 1+1. "Znáš vůbec Joy Division nebo Tokio Hotel? Všechno. Je. To. ÚPLNĚ. Jiný." Div si z toho všeho neodplivne. Opravdu jedná tím tónem, kterým by normální člověk ohrazoval svou matku před nemístnými poznámkami.
Dál jenom sleduje, jak jeho schopnosti působí. Miluje tenhle pocit, ale úsměv se mu do tváře nevrátí. Ne úplně - dokáže pouze přizvednout koutky.  "To by bylo blbý. Kdybys měl něco na hlavě, vypadal bys ještě kratší, než teď." Zamručí nepochybně stále dotčen Koukiho pohrdání všemi možnými styly pod sluncem. Snad proto je jeho projev infantilnější, než obvykle. Dívá-li se mu asiat stále do očí, může slyšet další šum ptačích křídel. Za sebou i mezi stromy. Dokonce může ucítit píchání ve svých rukou - přesně takové, jaké cítíte, když vám jehlou odebírají krev. Na zápěstích ani předloktích však nemá ani stopy po jehlách.
To už ovšem Felix stojí zády a má nakročeno k táboru. Chůzi má zrychlenou - stále celý dotčený každým pohybem těla. Díky vlastní svižnosti se vzdálí poměrně snadno, nicméně pokud ho Kouki sleduje, může si všimnout ne tak drobného detailu. Jen co ujde několik metrů, tělo mu na moment skryje kmen širokého stromu, Za který zajde. A dál už nic. Ani když si Kouki popojde, aby lépe viděl za onen strom, neuvidí nic, než vzduch. Emař se musel vypařit do vzduchu, zahrabat pod zem, nebo ho unesla nějaká potvora. Jiná možnost asi není.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Wed Apr 11, 2018 8:25 pm
Muselo prejsť pár dní kým sa jeho psychický stav dal úplne do poriadku. Vraví sa, že začiatky bývajú ťažké. V jeho prípade to platilo dvojnásobne. Nebol v tábore ani mesiac a už toho zažil viac, než by sám chcel. Súboj s potomkom Áresa, rande s Iskanderom a škriepka s Amy. No. Priateľov si tu teda veľmi neurobil. Ale ako vlastne, keď mu všetci prišli ako zmyslov zbavený. Jedna by mlátila hlava nehlava a druhá si myslela, že je vládkyňou sveta. Kto vie čo bol zač Iskander. V tomto momente bol vlastne celkom rád, že nedobrovoľné rande dopadlo tak, ako dopadlo.
Aj napriek tomu, že Amyním vyhrážkam veľkú váhu neprikladal, zo zrubu kde prebýval nevytiahol pár dní päty. Bolo mu jasné, že keby sa mu chce nejak pomstiť už by to urobila. Tak počkal kým sa mu len zhoda modriny a prestane ho bolieť celý človek.
Veľa pokoja sa u hermovcov nedočkáte. Rovnako tak ani súkromia. Bol z toho len nervózny. Jedna stresujúca udalosť striedala druhú. Odkopal zo seba prikrývku do ktorej bol skrútený. V posledné dni sa mu v noci ťažko spávalo a tak spával cez deň a fungoval v noci. Aspoň mal pokoj, keď všetci ostatný spali. Natiahol na seba tričko, ktoré bolo prehodené na stoličke pri stolíku a vyšiel von zo zrubu. Na hlave strapaté hniezdo, ktoré prečesal mierne dopredu rukami, tak ako vždy do svojho typického účesu a na sebe oblečené prvé tričko, ktoré schmatol a kárované pyžamové nohavice. To bol celý Elyar. Pohodlnosť nadovšetko. Kráčal od zrubu mimo tábor až sa dostal kamsi, kde ešte vôbec nebol. *No super.* Ironicky si pomyslel a začínal sa báť, že sa opäť stratil. Všade tma, nikde ani živej duše a on bol pri nejakých zrúcaninách ani nevidel poriadne čoho.
Malo to však aj výhodu. Bolo tu hrobové ticho. Len ľutoval, že si nezobral deku, alebo niečo podobné. Teplý, sladký vzduch a ticho, ktoré tu panovalo ho natoľko pohltilo, že by bol schopný tu zaspať a sladko snívať.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Wed Apr 11, 2018 8:39 pm
Byla v táboře teprve chviličku, ale z nějakého důvodu se jí za tu dobu podařilo s nikým příliš nemluvit, a když už se setkala s nějakou snahou o seznámení, nedůvěřivě se mračila. Do chvíle, než jí došlo, že to asi vtip nebude. Neochotně si proto vybalila věci ve srubu, kde bylo na ni až příliš hlučno, nebyla do téhle chvíle zvyklá na to, aby s někým bydlela, co když bude v noci chrápat a ostatní to bude rušit? Jen co se vše kolem ní trochu zklidní, popadne foťák, sluchátka a telefon, připravená se vytratit někam, kde bude větší klid. V prvních chvílích raději fotí své okolí a v kombinaci se zapadajícím sluncem vše chytá příjemně naoranžovělý nádech.
Jakmile se však setmí, nic pořádného už nafotit nemůže, proto si přehodí foťák na pásku přes rameno a se sluchátky v uších zamíří po cestičce bůhví kam. Chce to tu všechno poznat co nejrychleji, aby se zorientovala a vychytala ta nejlepší místa k úniku. Svým způsobem je ráda, že je tady, protože když zaslechla, co všechno se venku nachází, ani za mák se jí tam nechce. Na druhou stranu by bylo fajn, kdyby tu znala alespoň někoho. Místo toho je to však místo plné neznámých tváří, které jí splývají do jedné a ona není schopná ani jednu zařadit, proto se o to v tuhle chvíli ani nesnaží. Odsune to všechno stranou a užívá si, jak večerní větřík příjemně projíždí skrze její vlasy a přináší vůni pomalu pučících stromů. To je na jaře to nejhezčí, všechny ty rozmanité barvy a teplé slunce. Kvůli chudokrevnosti má věčně studené ruce a v tomhle období je to od podzimu poprvé, co je má o trochu méně studené, než obvykle.
Přidá si ještě hlasitost ve sluchátkách, až si je jistá, že to musí být slyšet i okolo ní. Když se však rozhlédne, nikde není ani živáčka, proto ji to nemusí nijak trápit. Nohy ji zanesou až k něčemu, co vzdáleně připomíná polorozpadlé území. Jakmile zaostří, dojde jí, že to tak skutečně je, z čehož má kvůli své úchylce přirozeně radost. Nadzvedne spokojeně koutky a snaží se si zapamatovat, kudy sem přišla, aby si vše mohla za denního světla nafotit. Pomalu se doloudá až k rozlehlému plochému kameni, na který se posadí. Zapře se rukama za sebe a na okamžik zavře oči, byl to náročný den. Poté, co je znovu otevře, zahlédne ve tmě siluetu. Nejprve má pocit, že se jí to zdá, ale po důkladném rozmrkání usoudí, že tam skutečně někdo stojí. Sundá si sluchátka a váhavě počítá do tří, než se ozve. *Není na procházku trochu pozdě?* Ignoruje to, že dělá úplně to samé, ona přece může, tak je to vždycky.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Wed Apr 11, 2018 9:05 pm
Nemyslel si, že by niekoho mohol stretnúť. Myslieť ale neznamená vedieť. To vedelo aj malé dieťa. Neočakával nikoho, nebol ani v pozore a tak ho otázka vychádzajúca z nikade, odniekiaľ z tmy, vyľakala, až ho myklo. "Čo?" Ani si neuvedomil čo sa ho hlas pýtal od toľkého vyľakania. Pohľadom blúdil v tme hore dole, sem a tam, snažiac sa nájsť postavu, ktorej by hlas patri. Čakal nejakú dryádu alebo najádu alebo niečo podobného charakteru čo by sa túlalo tiež takto po nociach ako on.
Po malej chvíľke, keď sa všetky synapsie pospájali, konečne odpovedal. "Tu? Nikde nie je neskoro." Čo iné mal odpovedať? "Inokedy by som sa takého pokoja nedočkal. Navyše sa mi ani spať nedá." Premýšľal či za to náhodou nemôžu deti Hypna. Amy niečo také spomínala. Možné to snáď bolo. Skôr to ale boli tie nervy z predošlých dní. "Ja by som sa mohol pýtať to isté." Uvedomil si, keď našiel v tme siluetu postavy, ktorá sa ho opýtala prvá.
Vyzerala, že je to nejaké dievča. Túto tu ešte nevidel. Paradoxom je, že to usudzuje v tme. "Som Elyar." Nemyslel si, že by to bolo nejaké zakryté nebezpečenstvo a tak sa predstavil. Aj by jej podal ruku tak ako to mal vždy vo zvyku, no bola priďaleko. Urobil pár krokov aby sa k nej dostal bližšie. Našľapoval opatrne aby sa v tme nepotkol. To posledné čo práve chcel bolo, aby zakopol o nejaký kameň a spôsobil si ďalšie modriny, nedajbože niečo horšie. "A ty si?" Pobádal ju k tomu aby sa predstavila. Nech má aspoň ako takú minimálnu predstavu o tom s kým sa práve rozpráva.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Thu Apr 12, 2018 9:02 am
Je zvyklá, že touhle dobou už bývá jedna z posledních, co jsou vzhůru, nebo alespoň venku. Když ještě bydlela doma, chodívala vždy na obchůzku kolem části města, kde bydleli, většinou uprostřed noci. Proto nikdy neměla problém se strachem ze tmy nebo samoty, protože to bylo u ní na denním pořádku. Teď však není zas tak pozdě na to, aby všichni spali, ale málokdo bude na procházce, když není skoro nic vidět, jen z matného osvětlení tábora, které sem stejně sotva dopadne. Proto ji tahle nečekaná společnost trošku udivuje. “Copak je tu v noci hluk?“ Proč jinak by se nedalo spát? Nemůže se dočkat, až uběhne trochu času. Dost natolik, aby nebyla jako zmatená lesní včelka. Být nový je vždycky nepříjemné, alespoň pro lidi, kteří nejsou společenští, kam jednou nohou bohužel spadá.
Zamyslí se nad tím, jestli by mu neměla trochu posvítit, zdá se, že s tou tmou zápasí. Vytáhne telefon z kapsy a zapne na něm baterku. Posvítí před sebou, čímž označí cestičku, kterou se dá mezi kameny projít. Snad mu to nějak pomůže, mezitím, přestože se úplně neptal, mu odpoví. “Já většinou moc nespím.“ Přizná svou nespavost a nakrčí rameny, ačkoliv to nejspíš nemůže vidět.
Lin.“ Představí se mu, načež telefon zase uloží, jistě mu to světlo chviličku stačilo, beztak se to tím jen zhoršuje, když si člověk přivyká tmě a najednou mu někdo rozsvítí. Trochu se posune ke straně, aby Elyarovi udělala místo. Složí si ruce na klíně a zapře se tělem do paží, takže se ve výsledku trochu schoulí, přestože jí není zima. Jak by taky mohla, je nezvykle příjemné teplo. Není to žádné letní vedro, při kterém se nedá pořádně spát nebo dýchat, ale ani zima předchozích měsíců. Tohle je prostě značka ideál. “Jsem tu úplně nová... ty jsi taky jeden z těch... polobohů?“ Zašklebí se, když to z ní vypadne, ale může doufat, že to ve tmě Elyar nezaregistruje. Mohl by si to brát osobně, přestože to tak vůbec není. Nejde jí to pořád přes pusu, k tomu problému s tím, aby něčemu věřila, se ještě přidává konzervativní povaha, takže změny jsou prostě špatné. A teď je jiné úplně všechno, hrůza. "Pořád nějak nemůžu uvěřit, že je tohle všechno skutečné." Mávne rukou kolem sebe, a pak se podívá směrem k němu. "Jaké to bylo pro tebe?" Sice netuší, jak dlouho tu je, ale z jejího úhlu pohledu se na příchod sem nedá zapomenout.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Thu Apr 12, 2018 8:15 pm
Nedalo mu sa nezasmiať. "Tu? Tu je hluk neustále. Buď niekde cvendžia čepele mečov alebo počuješ z každej strany hlasy ostatných táborníkov. Tu sa človek pokoja nedočká. Teda pokiaľ si neukradneš nejaký ten čas sám pre seba v noci. " Odpovedal na je otázku. Akosi sa mu rozmotal jazyk. Nebolo to nič nezvyčajné. Na slovo skúpi nikdy nebol. Posledné dni to však neplatilo. Kým si zvykol na nové prostredie a osmelil sa mal na jazyku malý uzlík. Veľa sa s ľuďmi nebavil a keď aj, jeho odpovede boli krátke, strohé väčšinou aj dosť o ničom.
Využil chvíle čo mu posvietila na cestíčku ku kameňu. Prešiel kým baterka svietila a sadol si na voľné miesto pri ňu. Spozoroval ako sa stiahla k sebe. Neodpustil si poznámku. "Nemusíš sa odťahovať, ja nehryziem." Usmial sa tak doširoka, že ak by bol slnečný deň, jeho úsmev by jej určite na vybil zrak. Toto bol starý Elyar s jeho ironickými poznámkami, ktorým nikdy nedokázal odolať. "Nespíš?" Opýtal sa jej s povytiahnutým obočím. Pokiaľ sa jej zrak prispôsobil , určite si to všimla. "A to nie si unavená?" Paradoxom bolo, že sa jej to pýtal práve on. Ten, čo miesto toho aby spal a nechal si zdať o mäkkých a huňatých ovečkách, blúdil ako také strašidlo, v tme, po tábore.
Fráz ako -rád ťa spoznávam- a podbe sa pre tentoraz zdržal. Teraz jej už však mohol podať ruku a tak to aj urobil. Keď už nič nepovie aspoň si s ňou potrasie rukou. Čo viac na to povedať, asi len, že zvyk je železná košeľa a starého psa už novým kúskom nenaučíš.
Zaznamenal jej prerývanú výpoveď. Na jej prejave bolo jasne počuť nevieru. Chápal to. Aj preňho to bolo všetko ešte viac-menej nové. "Ak by som nebol, nesedel by som teraz pri tebe." To bola jedna z vecí čo ho ubezpečovala, že nestráca zdravý rozum. Vedomie, že bariéra okolo tábora by ho nevpustila ak by nebol poloboh, ho presviedčalo deň za dňom, že všetky tie báchorky sú realita a on nie je cvok. "Zvykneš si." Ubezpečil ju na základe vlastných skúseností. "Aj keď..." Zauvažoval nad vlastným výrokom. "Ako na čo..Nie som si istý či je niekto fyzicky schopný zvyknúť si na pobyt u Hermovcov." Zasmial sa na odľahčenie.
Začal uvažovať nad jej otázkou. Netrvalo to dlho. Hneď vedel čo má povedať. "Šokujúce a bolestivé." Povedal v skratke s tým, že mal v pláne to viac rozviesť. "Keď som prišiel, mal som pocit, že sú tu všetci padnutý na hlavu. Majú potrebu sa neustále mlátiť a niečo ovládať. Hádam som mal len nešťastie na tých správnych ľudí." Skonštatoval nakoniec pričom v duchu dúfal aby boli jeho slová pravda. *Snáď sa tu nájde jeden človek, ktorý by mal všetkých päť pokope.*
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Thu Apr 12, 2018 8:52 pm
Na krátký okamžik otevře pusu, než ji zase zaklapne a s ofrknutím pozvedne oči k nebi. Hluk je přesný opak toho, na co je zvyklá a co vyhledávala. Nejspíš si bude muset zvyknout na trochu jiné podmínky. Když tu svůj první den tak pochodovala, nenapadlo ji, že je to běžná denní rutina, spíš předpokládala, že je nějaký cvičný poplach, nebo tak něco. Bohužel, třeba jí to vyjde jindy. “Hádám, že noc to jistí.“ Pousměje se směrem k němu, protože to vlastně teď i dělala, hledala trochu klidu, nehledě na to, že má zas své období nespavosti. “Proto jsi tady? Hledáš chvilku klidu?“ Pokud ano, nejspíš mu ji narušuje, ale dá se to přece brát tak, že on dělá to samé. Nijak si ale nemůže stěžovat, na druhou stranu je příjemné najít v jezírku divokých rybek jednu, která hledá to samé. Kdo ví, jak dlouho jí tenhle přístup vydrží, navždy se tu asi schovávat nemůže, to teď ovšem hodí za hlavu.
Zarazí se nad tím, jak ji ujišťuje, že se nemusí choulit, protože to bylo tak automatické gesto, že si to ani neuvědomila. Hbitě se narovná a omluvně nakrčí hlavu. “Rozhodně na to vypadáš, jeden nikdy neví.“ Popíchne ho nazpět, přece by ho to mrzelo, kdyby byl o něco takového ochuzený, což nemůže dovolit. Váhavě si vytáhne z kapsy krabičku cigaret, při stresových situacích prostě potřebuje svoji dávku nikotinu. Musí prostě doufat, že mu to nevadí. Strčí si cigaretu do pusy, a přestože se původně chtěla na jeho názor vykašlat, rozmyslí si to. “Nevadí?“ Pokud s tím nemá problém, zapálí si, pokud se na to však netváří, nezapálí si. Třeba je tu nějaké nepsané pravidlo, že se nekouří, nebo tak něco. To by ovšem její hlavička nepřežila. Ačkoliv jí to nechutná, držet v ruce cigaretu prostě potřebuje. “Nejsem, nemůžu vypnout.“ Ukáže si prstem k hlavě a ledabyle se zatváří, pro ni už je to tak nějak normální. “Když už jsme u toho, ptá se ten pravý.“ Nadzvedne pobaveně koutek, taky už by přece mohl spát, kdo ví, jestli tu ráno vytrubují budíček. Usmyslí si, že se zeptá, až si znovu vzpomene, což by mohl být trochu problém.
Vloží svou ruku do jeho nabízené dlaně a zlehka ji stiskne, pak ho zas pustí. Málokdy se setkává s těmihle gesty, dnes už to moderní není. Než aby přemýšlela nad tím, co dnes je nebo není in, zaměří se na jeho slova ohledně obyvatel jejich obydlí. “Takže… se v podstatě schováváš před lidmi, co tam bydlí taky?“ Potichu se nad tou představou uchechtne, ať už je pravdivá nebo ne, je stejně zvyklá smát se svým vtípkům jediná v místnosti, ostatní z nějakého důvodu asi usuzují, že není vůbec vtipná. Smích ji však přejde, když jí dojde, že tam bydlí taky. “Kruci… no, hádám, že když nebudeš moct spát, můžeme spolu hrát karty.“ Spiklenecky mrkne směrem k němu. Posune se trochu pohodlněji, zvedne si obě nohy na kámen a posadí se do tureckého sedu, lokty si opře o kolena a bradu do dlaní. Zamračí se nad jeho slovy. “A ty ten typ na mlácení nebudeš.“ Odtuší se svraštělým obočím, načež si trošku povzdychne. “Jeden by řekl, že když už jsme polobozi, měli bychom se opalovat na pláži a nechávat si nosit drahé koktejly.“ Nesnaží se ani znít vážně, protože to tak ani nemyslí a na trochu hereckého představení už těch kuriozit bylo dnes až příliš. Pláž a koktejly by byly mnohem příjemnější, než do sebe bušit, ale to je nejspíš utopie.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Zříceniny

za Thu Apr 12, 2018 10:40 pm
Mykol plecami. Toto jednoduché gesto jej malo dať znať, že s ňou súhlasí. Alebo skôr, že s tým už nič neurobí. Chaos proste k tomu miestu patril. Keď sa nad tým tak teraz zamyslel, svojím spôsobom to bola akási replika smrteľného Olympu. Hašterili sa medzi sebou, bili sa spolu no aj tak sú jedna veľká rodina. Svojím spôsobom. Striaslo ho od predstavy, že by mal byť rodina s Amy. Zatlačil túto náhlu myšlienku kamsi do úzadia svojej mysle a rozhodol sa k nej viac nevracať. Mať niekoho ako ona v rodine, to radšej smrť. A to nebol vôbec dramatický. "Viac-menej." Odpovedal je na otázku. "Nemohol som spať." Prizná. "Ja vlastne ani neviem prečo som šiel z postele." Pousmeje sa. Ležalo sa mu vlastne celkom dobre. Napriek tomu, že telo boľavé už nemal, vyžadovalo si oddych. *To bude tým stresom a zmenou.* Napadlo mu reálne vysvetlenie jeho potreby oddychu. Možno mal len 18 no v duchu sa cítil ako dôchodca.
"Áno. Ja úplne vyzerám ako ten typ, čo je dievčatá ako si ty, ako dezert." Pokračoval ironicky v jej žarte. Už pri prvom pohľade na Elyara muselo byť každému jasne, že on veľký bitkár nebude. "Nie. Mne to skôr ide so slovami než s mečom." Zhodnotil vlastnú situáciu. Nemal prečo klamať. Tak či tak by raz prišla určite nejaká udalosť, kde by to zistila aj sama. Aj tak to bolo jedno. Nie každý má vlohy na šermovanie. No a čo, že je chalan. To hneď nemusí znamenať, že je hulvát a všetko rieši bitkou. On sa pre istotu problémom vyhýba, vrámci možností. A keď už sa nejaký vyskytne, jednoducho si to vydiskutuje. "Nie, nevadí. Pokojne..." Cigaretový dym mu práve veľmi nešmakoval, no nevadilo mu to. Proti cigaretám nič nemal. Sám im ale neholdoval. Vytvoril si názor, že jeho pľúca sú príliš dobré pre niečo také a že si ich zámerne nebude sám poškodzovať. Rovnako to bolo aj s tetovaním. Nič proti nim nemal. Dokonca ich vedel aj pochváliť, keď boli skutočne pekné. Sám by sa však nikdy nenechal potetovať. Mal na to podobný názor, a to taký, že ľudské telo je najkrajšie, pokiaľ je čisté, nezjazvené. Dokonalo hladká, ničím nenarušená pokožka mu pripadala ako to najkrajšie čo môže byť. "Hm, zaujímavé." Vyšlo len tak spomedzi jeho úst, keď utrúsila, že nevie vypnúť. To sa jemu nestávalo. On dokázal vypnúť hoci kedy a hoci kde. Pokojne by vytuhol aj tu a teraz ak by si so sebou zobral paplón, deku, alebo hoc akú inú prikrývku. Trochu ho to aj mrzelo. Lákal ho čerstvý vzduch a mäkká tráva. Krátko sa zasmial nad jej zhodnotením. "Ja sa tu schovávam pred kade kým. Dlhý príbeh." Narážal na to, že sa vyhýba jednej konkrétnej dcére Afrodity. Práve sa mu to ale nechcelo veľmi vysvetľovať a tak to zarazil hláškou o dlhom príbehu. Ak by sa mu však veľmi dožadovala, povedal by jej hrdo a bez hanby. Potom už nech si myslí čo len chce. Pri najhoršom sa bude schovávať aj pred ňou. "To beriem. Žolíka som nehral už dlho." Zaspomínal si, kedy naposledy. Len matne si vybavoval partičku kariet s jeho otcom, ktorú hrali. Keď bol menší, trávili spolu mnoho času. Aj pri hraní žolíka. Potom si však našiel robotu v televízii a už naňho nemal toľko času. Prišlo mu ctlivo za otcom, že ho nechal samého. Na svojej tvári však nedal znať ani náznak. Nevyzeral smutný. Ba naopak - usmieval sa.
Úsmev prešiel do pobaveného úškrnu. Predstavil si seba, ako leží na lehátku na slnečnej pláži, necháva sa obskakovať a pri tom ho niekto ovieva obrovským palmovým listom. Hotová idilka. "Sen." Zasnene prehlásil. "Škoda, že realita je iná." Stiahol pery do jednej strany.
Sponsored content

Re: Zříceniny

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru