Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Tue Nov 27, 2018 2:27 pm
Nikdy se nehonosil skvělou kondicí, ba i do průměrně zdatného táborníka měl na hony daleko. Proto ho nepřekvapovalo, že svým heroickým výkonem si v podstatě dost přitížil, jelikož krom rýsující se modřiny, přidal do seznamu zranění i naraženou kostrč. Neodpustil si bolestné zaskučení, jak ho náraz zaskočil, přičemž způsobil další vlnu nepříjemností. Před několika málo okamžiky do tohoto zapomenutého místa vstoupili a již nyní z něho toužil zmizet prvními možnými dveřmi s označením "Východ". Dobrodružství ukrytá za příslibem bolestné smrti ho totiž nikterak neohromovalo. Hledat zde štěstí, potažmo věčnou slávu, mohl pouze někdo postrádající zdraví rozum, či rovnou prahnoucí po ukončení života. Mnou vchází se do trýznivého města, mnou vchází se do věčné bolesti. Tento verš perfektně seděl i pro potřeby charakterizace labyrintu. Od účelů pekla ho dělila snad pouze skutečnost, že zde primárně netíhli k tomu jedince mučit konkrétně prožitými hříchy, ale vystačili si s všeobecnými principy. Lapal po dechu, sledující Amy zachráněnou ze spárů zrádné pasti. Jindy dokonalý outfit skončil smutnou parodií na sebe sama. Chvíli obětoval tomu, aby zmátořil svou osobu z prožitého šoku, až poté zaregistroval sestřino krvácení. To, že Nickolas se příliš nehrnul být potomkům Afrodity nápomocný, ho příliš nepřekvapovalo. Od počátku výpravy bral úkol velice volně, což korunoval i nabídnutím alkoholu. Iskander pohotově zakroutí hlavou v nesouhlas, Cheirón jim na začátku cesty poskytl cestovní lékárničku, takže k ošetření ran bude výhodnější využít ji. Zašmátrá v batohu, aby krabičku s úhledně poskládaným obsahem, vytáhl. Další povzdech, ale s tímto vybavením už ho přeci pojilo více zkušeností, nežli s lukem přehozeným přes rameno. Nejednou pozoroval Hébé při práci, když se na ošetřovně skrýval před dotěrnými pronásledovateli. „Bude to trochu štípat.“ Informuje ji předem, nežli začne rány dezinfikovat a následně obvazovat. Počíná si sice relativně rozpačitě, ale podvědomě ví, jak úkon kvalitně provést. Po dokončení zkontroluje, jestli vše správně drží, načež uschová zbytek lékařských pomůcek zpět. „Chceš pomoci?“ optá se jí zdvořile, nabízející rámě či podpěru, jestliže se stále necítí jistá k tomu pokračovat bez opory.
Procházení dlouhou chodbou ho frustrovalo. Každý krok raději dvakrát uvážil, nežli nohu položil na kamenné dlaždice, předpokládající další z nepříjemných překvapení ukrytých na tomto škodolibém místě. Obezřetně postupoval kupředu, nechávajíc se rozhodit jakýmkoliv nepříjemným zvukem. Nervozita pracovala. Při zpozorování, že zdejší místo se přerovnává dle vlastního uvážení, ho polila panika. Nejistě hleděl před sebe. Ne. Jakoby už takto nevězeli v hlubokém problému, ještě jich hodlalo trápit nahodilé uspořádání cesty. Kde je můj Vergilius? konstatoval zoufale. Danteho alespoň provázeli, je tu beze studu ponechali. Očima těkal do tří různých směrů, žádná nápověda v dohlednu. „Prostřední?“ pronesl odevzdaně, jelikož nevkládal víru v to, že na rozhodnutí extrémně záleželo. Představovali figurky v cizí hře, jejichž osud stejně částečně spočívá v rozmařilosti tvůrce.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Tue Nov 27, 2018 4:41 pm
V tuhle chvíli je jí absolutně jedno, jak na tom jsou ti nahoře - podobně jako tonoucí se chytá každého stébla, které má po ruce a těmito stébly jsou nyní její bratr a notorik. Odstrkuje se od zdí jako zkušený horolezec - nebo možná spíš polekaná krysa snazící se vyškrábat po skle terária. Naštěstí pro ni to odnesou z větší části její kalhoty a kůže, která krvácí. Toho si ale všimne teprve až se vyškrábe na pevnou zem, kde zůstane udýchaně ležet podepíraje se rukama. Poutka kabelky doslova vyplivne, aby se mohla vydýchat. Musí vypadat jak když vypustila duši - k čemuž ostatně neměla daleko.
"Máš pocit, že chci smrdět jako alkoholik?" Ožene se po nabídce Nicka s infantilně nakrčeným rtem a i v téhle nehodné situaci nezapomene svou větu podtrhnout povrchním pohozením vlasů. Tvář jí ale znatelně zjemní, když bratr příjde s mnohem lepší náhradou alkoholu. Teprve nyní si všimne, jak moc nepříjemné její rány jsou, nejspíše kvůli klesajícímu adrenalinu. Při pohledu na své nohy úzkostně vzlykne, no těžko říct, zda kvůli bolesti z rozdrásaných stehen, nebo kvůli tomu, že se dívá na značkové džíny za několik tisíc dolarů, které právě zničil Daidalův výtvor. "Ach božínku!" Vzlykne dramaticky se hřbetem ruky opřeným o čelo, když jí Iskander čistí ránu. Zcela jistě dělá z komára velblouda, ale i když bolest jednoznačně nepředstírá, hodlá i napůl přizabitá vypadat jako hvězda červeného koberce.
Bratrovu nabídku příjme a s jeho pomocí se tedy vyškrábe na nohy. "Teď už to zvládnu, zlatíčko." Broukne, ale při prvních krocích se zapotácí a sykne. Dál už ale relativně normálně pokračuje, až na občasné odlehčování na méně poškozenou nohu. "Snad nebudu mít jizvy." Postěžuje si. Na minulé výpravě byla schopná pokračovat i po ráně do hlavy, která ji vyřídila na několik minut ze světa. Třebaže je pravda, že nohy potřebuje mnohem více, než hlavu, doufejme, že jsou podobně odolné. Z kabelky vytáhne vlhčené ubrousky, kterými si otře ruce od prachu a špíny. Dalším si otře čelo - nemusí vypadat upoceně, ne? Ubrousky pak vymění za objemnou lahev Chanelu, který rozpráší kolem sebe každých pár metrů. Vůně bude muset stačit. Vůbec nepočítá s tím, že by vyprchala, ačkoli by pravděpodobně měla počítat se vším.
"Přestaň se furt smát." Napomene Nicka. "Vypadáš jako psychopat, děsíš mě." Dodá téměř znechuceně a Chanel rozpráší i jeho směrem, téměř tak, jak by cákal kněz svěcenou vodu na posedlého.
Další rozcestí ji opět donutí zastavit jen na pár vteřin. Nemá pocit, že by rozmýšlení se o cestě mělo kdovíjaký smysl. "To mě napadlo taky." Odsouhlasí návrh bratra, načež gestem popožene Nicka kupředu. Stále trvá na tom, aby šel první, zatímco ona pokračuje ve značkování zdí a vzduchu Chanelem.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Labyrinth #1

za Sat Dec 01, 2018 10:56 pm
Hloupí polobozi. Cožpak netušili, že křikem, kterým se Amy pokoušela dovolat pomoci shora, akorát přivolala nebezpečí ukrývající se v hlubinách temných zdí, koutů a rohů tak ostrých, že se za ně báli pohlédnout v neblahé předtuše? Ačkoliv si vybrali chodbu před sebou, daleko nedošli. Kroky nově příchozího rezonovali zdivem, až se jim úštěpky stropu dostávaly do vlasů a očí, pohledy všech přítomných stočených směrem k místům, odkud se nezvaný host přibližoval. Nebo že by oni byli těmi nezvaními? Hladové chrčení doprovázel šouravý, neidentifikovatelný zvuk - jako by snad dotyčný něco táhl po zemi. Ovšem co?

Odpověď měla přijít brzy, příliš brzy. Kyklop s jedním okem upřeným před sebe, tváří tak obludnou, že by i samotná bohyně krásy raději spáchala sebevraždu, než aby se pouštěla do filmového makeoveru, se přibližoval, v ruce táhnoucí obří kyj, jímž by rozbil hlavy všech zúčastněných. Kdo ví, co mohlo děsit víc - jeho vzhled, výška či fakt, že by jim hlavu rozkřápl jako nějaké vajíčko? Co však teď? Jaké bude rozhodnutí našich hrdinů?
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 5
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Dec 02, 2018 3:31 am
Dle předpokladu ani jedno z Afroditiných dětí nepřijalo jeho improvizovanou dezinfekci, takže ho nijak nemrzelo, že nevyplácal ani kapku, obzvlášť když si Amy neodpustila milou poznámku. Ale musel se pobaveně usmát představě, co by dělala, kdyby sebou neměli lékárničku. Co naplat některým lidem se jeden nezavděčí a on neměl potřebu se o to pokoušet. Zvláště pokud se jednalo o děti bohyně lásky, která jim do genů vpravila přirozené mrchovství.
Nelámal si s tím tedy hlavu a z vesela si dál pokračoval se smíchem a Amyna poznámka o jeho psychopatství ho jen podnítila k hlubokému, hrdelnímu smíchu, který jí mohl vyděsit mnohem víc, než celé jeho předchozí chování. Vlastně se dobře bavil, neměl problém si ze svého problému utahovat, s bratry to dělali v jednom kuse, takže nahodil trochu nepřítomný výraz a koukl se vedle sebe do prázdna, aby slova, co plánoval říct měla patřičný ráz. I díky tomu, že na něj našplíchala voňavku. "Cože si říkala?" Šeptal dost nahlas, aby ho tí dva slyšeli, ale pořád dost potichu, aby to znělo jako šepot. "Ne, myslím, že to neví... Jo, určitě, vždyť se na to koukni, určitě nás neprokoukla, jenom něco plácá... Počkat zpomal trochu, myslíš, že bychom se jich měli zbavit?" Děl odmlky, jako by si s někým povídal a s poslední větou se usmál na Amy. Popravdě mu to přišlo i zábavné, takže úsměv byl opravdový a pobavený.
Neměl už potřebu říkat nic dalšího, takže po vybrání trasy následoval gesto vedoucí výpravy a šel dopředu. Možná to malinko přehnal, což si začal dost uvědomovat a z úsměvu se mu rty stáhly do tenké linky, tudíž jim alespoň dopřál konec jeho smíchu. Který ho už definitivně přešel, když mu do vlasu opět začaly padat kusy kamene a chodbou se rozzvučela ozvěna kroků, jež nepatřili jim.
Okamžitě měl připravený meč a postupoval pomaleji, kdyby přišla nečekaná konfrontace. Také začal litoval, že si nevzal štít, který by mohl dál zrzkovi, co sotva vypadal, že by se mohl bránit a byl na tom nejspíš ještě hůř než on sám. Jenže, když už viděl, s čím se potýkají, usoudil, že štít z arény by moc neposloužil. Každopádně si stoupl před oba sourozence z růžového srubu ve snaze udělat zeď mezi nimi a kyklopem a zaujmul pozici, která značí, že je připraven jít do útoku. Trochu se mu klepaly ruce, ale pro efekt a své uklidnění se zasmál a snažil se soustředit, aby v krajní nouzi přivolal nějaké rostlinky, co by tu bestii na chvíli spoutaly a oni mohli utéct. I když na své schopnosti tady moc nesázel. Pomalu se začal smiřovat s tím, že u té jámy to byl jeho poslední doušek a pro jeho smůlu to nebyla jeho milovaná skotská. Nespouštěl kyklopa z očí. "Am, máš luk, že? Mohla bys ho trefit do oka, hned... A nebo utéct, ale radši rozhodni rychle..." Mluvil pomalu a zřetelně, ale ne zas tak nahlas, aby jejich malý problém nevyprovokoval. Byla vedoucí výpravy a on čekal, co řekne, i když by raději vzal nohy na ramena.
Sponsored content

Re: Labyrinth #1

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru