Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Labyrinth #1

za Sat Nov 24, 2018 4:36 pm
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Labyrinth #1

za Sat Nov 24, 2018 4:56 pm
O Daidalově labyrintu se mezi polokrevnými šuškalo mnoho pověstí. Někteří hrdinové se pokoušeli v jeho nitru nalézt poklady, které by povýšily jejich prestiž až k samotným bohům olympským, jiní se v jeho chodbách objevili zcela náhodou. Mnoho z nich nenalezlo cestu ven a jejich kosti tlejí mezi chladnými zdmi. O některých se dodnes učí ve školách smrtelníků. Například o Théseovi, hrdinném mladíkovi, který se vydal do labyrintu, aby athénský král Mínos nebyl nucen posílat oběti dravému tvorovi skrývajícímu se uvnitř. S láskou královy dcery Ariadny se pustil do úkolu porazit Mínotaura drženého kdesi uprostřed bludiště a díky daru v podobě kouzelného meče a klubka zlaté nitě se mu povedlo nejen tvora na nějaký čas sprovodit ze světa, ale taktéž nalézt cestu ven a nakonec utéct se zamilovanou dívkou pryč. Co však jen tak někdo neví, je skutečnost, že se Mínotaurus průběžně znovuzrodí- jen tentokrát ho nikdo nedrží zavřeného pod zámkem uprostřed labyrintu. Také jen málokdo tuší, že jeho tvůrcem je Daidalos, syn bohyně moudrosti, Athény, který pro krále Athén koncept bludiště sestrojil. Tvrdí se dokonce, že sám Mínos zavřel Daidala do jedné z částí labyrintu a odmítal jej pustit na svobodu. To vše jsou však jen zkazky, útržky informací, které mnozí nepovažují za pravdivé.

Co však pravdou je? Rozpínavost labyrintu, který nikdy nezmizel z povrchu zemského. Nadále leží ukrytý pod vrstvami, neviděný, nespatřený, malá oživlá báje. Občas se někdo zatoulá dovnitř, aniž by věděl, kde se nachází. Většina už nikdy nenalezla cestu ven. Traduje se, že i v srdci Tábora polokrevných se vchod do bludiště nachází, jen nikdo za všechny ty roky nepřišel na to kde, dokud čistá náhoda nevyjevila své tajemství a karty nezůstaly pohozené na stole. Na Cheironův příkaz zůstával vchod střežen vždy jedním z instruktorů či členů vedení. Znal své děti, věděl, že je zvědavost přivede do záhuby. Dlouho nevydržel sledovat tendence oblafnout hlídače zkoušením jejich reflexů, když se večer za večerem někteří pokoušeli dostat se dovnitř. Až s ozváním se Orákula, které vyvěštilo, že dcera Afroditina, jež vládne ostatním sourozencům, se vydá do mrazivých, neprobádaných chodeb spolu s dalšími společníky, povolil a nechal osud, ať si vybere krutou daň na těch, které si America vybrala po svém boku. Na přípravu jim byl přiznán den - snad pro trénink, duševní přípravu nebo na sbalení si tunu make-upu do batohů. Všem při odchodu z Hlavní budovy, kde se sešli, byla předána termoska s nektarem a několik kousků ambrózie, kdyby se dostali do úzkých a museli načerpat síly, podobně jako malá lékárnička nezabírající příliš místa. S vědomím, že je to možná naposledy, co je vidí, se Cheirón postupně rozloučil s každý z nich, než byli vyprovozeni samotou na rozhraní mezi Severními a Jižními lesy - do míst, kde se nacházel vchod do labyrintu. Temná chodba je brzy uvítala vzpláním blízké louče, každý metr se postupně osvětloval. Ale jak se dalo čekat, brzy, až příliš brzy, narazili na křižovatku. Kterým směrem se vydat?
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sat Nov 24, 2018 6:04 pm
V poslední době je tábor vzhůru nohama. Atmosféra i někteří táborníci se chovají absolutně divně. Ona se nemůže o nějaký labyrint zajímat o nic méně, než o své vlastní vzdělání, když si během vyprávění učitelů jako malá pilovala nehty. Totiž, labyrint ji nezajímal do doby, než se tábor opravdu obrátil vzhůru nohama kvůli proroctví orákula. Ze všech lidí v táboře musela ta blbá kráva předpovědět zrovna jí, aby šla dolů. Samozřejmě nepochybuje o svých schopnostech přežít v labyrintu, ale prý je tam hrozná zima a nikdo tam nevětrá, takže by jí oblečení mohlo načichnout zatuchlinou. Zdá se však, že nemá na výběr a byla tedy nucena vybrat si společníky na své výpravě. O tom prvním nemusela přemýšlet - tentokrát by ji mohl na výpravě vyprovázet bratr, kterého má pro změnu ráda, takže pochopitelně sáhla po Iskanderovi. A Nick? Vážně čekáte, že o něm přemýšlela? Zkoušela to. Přemýšlela, kdo by s ní šel jako druhý a on šel zrovna kolem. Ano, tak jednoduchá je její mysl. Je si zcela jistá, že pokud se v labyrintu něco stane, hodí Nickolase dopředu, aby nestvůry zaměstnal, případně opil a pak s Iskym utečou. Její plán je tedy jasný. Svůj den na přípravu strávila tréninkem, ale především spánkem a meditací Nemůže připustit, aby do labyrintu vstoupila s ošklivou pletí a kruhy pod očima.
Na výpravu vyráží oblečena v růžovém kabátku, bílých džínech a růžových kozačkách bez podpatku s kožešinovým lemováním. Vlasy se jí volně vlní kolem tváře, zatímco v přehybu ohnutého pravého předloktí se pohupuje růžová kabelka. Díky naléhání svých sester nevyrazila neozbrojená - na zádech má bílý luk a stejnobarevný toulec s šípy po levém boku. "Postarej se o Pradu, strejdo." Povzdechne si ustaraně k Cheironovi. "Když nejsem doma, tak všude čůrá." Načež se tedy vydá i se svou partou vstříc labyrintu. Jakékoli emocionální pohnutky ze strany Cheirona nebo ostatních táborníků zcela ignorovala. Nejde do labyrintu zemřít, přeci není úplně blbá. Cestou lesem málem dvakrát umřela kvůli šlápnutí na větev, ale... to je pouze drobný detail.
Po sestupu do labyrintu se otráveně poušklíbne. Vážně se jí to tu nelíbí, no vzplanutá louče jí vyloudí pyšný úsměv na tváři. "To je kvůli nám, Isky." Vzdechne a pohodí vlasy. "Jsme tak žhavý, že to nevydrží ani zhasnutá louče." Broukne spokojeně, téměř jako kdyby jí plamínek potvrdil, že volbou bratra udělala dobře.
Nad křižovatkou se zamračí. Totiž, jen na pár vteřin - protože vrásky - ale poté zahrabe ve své kabelce, odkud vytáhne platíčko samolepek se srdíčky. "Jdeme do prava." Rozhodne příliš rychle, načež podá platíčko samolepek Nickolasovi. "Půjdeš první a označkuješ tím začátek a konec chodby." Další věcí vytaženou z kabelky je pak objemný parfém s růžovou tekutinou, který si však nechá u sebe. Prý si měla vzít něco, co jí pomůže najít cestu. Ariadna měla k dispozici nit, ona má samolepky z Bravíčka a Chanel číslo 5. Je si zcela jistá, že Ariadna tiše pláče a závidí.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 5
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sat Nov 24, 2018 6:27 pm
Výprava do labyrintu, jaká to úžasná věc. V současném čase by se nedalo říct, že by byl nějaký jeho pud sebezáchovy zapnutý, takže místo seriózního vystupování člena nebezpečné výpravy z něj vyzařuje veselí, jako by šel spíš k sobě do srubu zapíjet návrat z oné nebezpečné cesty. Proč by také ne? O vstupu do labyrintu se táborem šuškalo už dlouho a on sám už několikrát pokoušel štěstí při pokusech obejít dozorčí a probádat to zapovězené místo, jež tolik lákalo jeho mysl, sám. Takže není divu, že se bez váhání přihlásil na výpravu do oných končin. A to, že si jeho a ještě nějakého týpka vybrala ta afroditina princezna k sobě do průzkumného týmu, hezky večer zapil ve srubu se svými sourozenci. I když přihlásil je možná silné slovo, prostě šel okolo a vybrala ho. Ráno se sbalil, a potom vyrazil na místo určení. Samozřejmě si nezapomněl vzít tenisky na běhání, bílé tepláky a šedé triko, které se určitě bude hodit, když po něm půjde nějaká potvora, a modrý vak, značky NIKE, do kterého později uložil nektar a ambrózii, kterou vyfasoval. Ale jinak měl samozřejmě u meč z arény, ten nejlepší, který našel.
Nakonec poslouchal přednášku od Cheirona, s rukama zabořenýma hluboko do kapes kalhot a nepřítomným úsměvem za rtech. V hlavě si přehrával desítky žalostně vtipných způsobů, jak by mohla celá výprava zhynout, úsměv se mu rozšiřoval ještě víc. Ano, samozřejmě by se měl soustředit na to, aby se z výpravy vrátil i se svými společníky, ale i Cheiron se s nimi loučil, jako by nepočítal s jejich návratem, takže proč by se stresoval. Jiskřičky v očích mohly napovídat, že není všechno tak docela v pořádku, ale stále se ještě celkem držel na uzdě, aby nezačal vypadat jako magor úplně. Možná nebyl nejlepší nápad, aby v tomhle sravu vyrážel na výpravu, ale pořád lepší, človíček plný maniakální energie, než hromádka depresí nebo totální pošuk v začínajícím stádiu... Pořád to vyšlo celkem slušně. Dokonce zkrotil své hyperaktivní myšlenky natolik, že si udělal seznam věcí, co má sebou ve vaku. Ambrózie, nektar, mikina, cigarety, zapalovač, placatka a konec seznamu. Měl všechno, co potřeboval, takže byl spokojený a úsměv mu nezmizel ani když přišla řada s loučením na něj. Bral to z vesela a jediné na co se zmohl byla větička : "Když tak pozdravujte mámu."
Potom se vypravily do labyrintu. Při cestě se držel v zadu s mečem v ruce a potichu si broukal svoji vlastní vymyšlenou písničku do rytmu písně ze Star wars. "Pro smrt si dem, papara, jo, pro smrt si dem, paparara..." Těch dvou si ani nevšímal, až když přišli do labyrintu a princezna Amy mu vrazila do ruky samolepky se srdíčky. Přišlo mu to absurdně afroditský, ale jen na tím pokrčil rameny a šel tedy první a označoval cestu nazpět.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sat Nov 24, 2018 7:04 pm
Zvěsti o tajemném labyrintu vytrvale kolovaly táborem. Mezi táborníky způsobili až nepředvídanou lavinu zájmu, kdy nejednoho lákalo jít pátrat po mystériem opředeném místu, nikoliv ovšem Iskandera. Potomek bohyně Afrodity zůstával relativně skoupý ke všem řečem ohledně nezměrného pokladu ukrytém v důmyslném bludišti, neprahl po tom, aby skolil dávné nestvůry a jejich hlavy následně přitáhl zpět, jakožto výpověď o svých heroických činech. Snažil se nějak přežít to vyprovokované šílenství, které se strhlo po vyvěštění orákula, kdy jeho sestru vyslala do středu oživlé povídačky. Zastihl ho strach, zdali nyní není překročená mez, kdyby ho nevlastní sourozenec nadobro opustil, což působilo jako nesnesitelná představa. Nakonec se podobnými úvahami nemusil trápit dlouho, neboť i jemu bylo dopřáno učinit si výlet. Nabídku nikterak nerozporoval, ba spíše úlevně přijal, jelikož tak dostane případně možnost pokusit se jí ochránit nějakým chabým pokusem o odlákání pozornost naštvané bestie lačnící po krvi. O moc horší, než setkání s Áreem, už to být nemůže. Po dobrodružné hře, hledání pokladu, se počal více otrkávat, vycházet z bezpečné ulity, trochu razantněji se projevovat, avšak stále si netroufal odporovat dotěrným dětem boha války. Odhodlaně přijal příchozí úděl, neuvažujíc nad zjevným neúspěchem, jenž se výsměšně rýsoval na obzoru. Když si přišel vyptat luk do zbrojnice, koukali na něho všichni svorně, jakožto na boží zjevení, co se právě znenadání zformovalo před jejich očima. Přešel ty kousavé poznámky, které dotyčným automaticky sklouzávaly ze rtů a vzal za vděk tím, že po hodině vytrvalých žvástů konečně dostal požadovanou věc. Jakoby ale, když odcházel, zaslechl cosi, jako smutné konstatování, protože zbraň již nenavrátí zpátky. Nereagoval, raději.
Osudný den ho cosi nutilo neustále se ošívat, relativně nervózní stanul před kentaurem, kdy k nim promlouval vlídným hlasem. Oceňoval projevenou starost o to více ho rmoutil ten pohřební podtón, skrytě jim vyjadřující bezbolestnou smrt. Paradoxně ho onu zjištění nerozlítilo, jen podnítilo odhodlání, vrátit se vcelku i s Amy a Nickolasem, i když u něho nevylučoval, že raději zůstane ztracený v chodbách. Při výběru oblečení hleděl hlavně k pohodlnosti, barvy převážně neutrální, dlouhé zrzavé vlasy spletené do copu, stylizace blízká k nevýrazné šedé myšce. Krom pracně vyptaného luku s toulcem šípů sebou vláčel ještě něco málo zásob, zápisník, psací potřeby, náhradní oblečení a objemnou knihu. Kdo ví, jestli se Danteho Božskou komedií, dal někdo umlátit, vzhledem k rozsáhlosti díla se tato možnost vyloučit nedala, přesto se odmítal vzdát kvalitní literatury, když mířil na místo, z něhož nemůže být návratu. Trochu naivní, avšak pochopitelné.
Už při sestupu do labyrintu si zaznačil výchozí pozici do bloku svíraného v rukou. Plánem zůstávalo pokusit se alespoň částečně zmapovat složitou síť chodeb, čímž by snížili šanci uvíznutí v této zatuchlé díře. Nepochyboval, že nebyl jediný, koho ten nepříjemný, smrdutý pach, okamžitě ovanul a způsobil roztrpčený výraz ve tváři. „Tvá přítomnost nemůže nechat nikoho a nic chladným, Amy.“ pousmál se k ní. Uznale poté pokýval hlavou, když ona vytáhla prostředek ke značení cesty. Nechápal, proč mají všichni v táboře tendenci ji podceňovat, když právě nyní předvedla ukázku naprosto racionálního, uváženého, jednání. Značky jim s případným návratem zásadně pomohou, ale přesto si zaznačil jejich úmysl odbočit vpravo na papír. Při zaslechnutí umělecky nehodnotného notování ze strany třetího společníka, spražil ho mrzutým pohledem. Výborně, takhle nás najdou za chvilku. Nepochyboval, že některé potvory budou za takto jasný signál, ohledně polohy večeře, vskutku vděčné. „Můžeš si pobrukovat aspoň tak, aby se to dalo poslouchat?“ Když zemřít, tak alespoň v doprovodu Mozarta nebo Bacha, nikoliv skřeků pochybné kvality vyluzovaných pravděpodobně připitým, samozvaným, bardem.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Labyrinth #1

za Sat Nov 24, 2018 8:02 pm
Hororově prázdnými chodbami se proplétal chladný, zatuchlý vzduch vzbuzující v návštěvnících pocit, že se tu buď velmi dlouho nevětralo, nebo se kdesi poblíž rozkládá mrtvola jednoho z posledních objevitelů bájného labyrintu. Ani jedna z možností nevoněla po fialkách. Představa srážky s rozpadajícím se člověkem nutila hlavně potomky pověstně krásné bohyně zaobírat se myšlenkami a nekoukat na cestu. Iskander, momentálně se mračící na doprovod v podobě poněkud bláznivého chlapce s italskými kořeny, přestal sledovat nebezpečí číhající za každou zdí. Nebo ve zdi. Ramenem se bolestně otřel o výčnělek zdi, když mířil v udaném směru rozkázaném sestrou a jeho křehkou maličkost tak bude zdobit středně velká modřina v lichotivém odstínu námořní modři s příměsí temně fialové.

Horší problém (či pro někoho hotový zázrak) měl potkat Amy vykračující si ve svých kožešinkou lemovaných botkách. Nedopatřením při jednom kroku ve své pověstné chůzi modelky na přehlídkovém molu (jako by si snad potřebovala něco dokázat po posledním fiasku před matkou) šlápla na dlaždici se skrytým mechanismem. Další krok, ač si před ní s hvízdáním šlapal chodník Nickolas, skončil v prázdnu. Hlasitý výkřik o síle sirény otřásl stropem chodby, kdy několik drobných kamínků spadlo do vlasů zbylých členů neskutečně podivné výpravy. Amy, k údivu všech, neskončila v roli špízu, jak se dalo očekávat s pohledem do hlubin rozprostírající se jámy, ale tak tak se držela na nohou. Tedy spíše za kabátek, který mohl každou chvíli rupnout ve švech i přes přísahu, že v poslední době jedla salát nebo vzduch s připomenutím, že si hlídá kalorie - což se od ní dalo čekat. K zachování chladné hlavy nepomáhal pohled do nitra jámy rozevírající obludnou čelist přímo pod jejíma nohama. Několik těl prošpikovaných skrz na skrz tak akorát nutilo modlit se ke všem bohům a nebo vřískat o pomoc.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 5
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 5:29 am
Výprava s Afroditinou rodinkou nebyla zrovna jeho šálek kávy nebo spíš něčeho ostřejšího. Rozhodně by to v jeho seznamu věcí, co už si zažil, bylo spíš na tom horším konci, než na tom lepším, ale absurdita srdíčkových nálepek u něj vyvolávala potiché záchvaty smíchu, takže se aspoň bavil. A ke zklidnění mu nedopomohlo ani remcání zrzouna, že má zpívat něco jiného. Ba naopak, spíš se mu z hrdla vydralo zasmání, kterým by mohl konkurovat i Jokerovi z Batmana. Co je mu také do toho, že si nějaký týpek snaží prosadit svojí. Ale na jeho přání změnil žánr, když to tedy bylo nutné, a nadhodil písničku od Celine Dion, co byla v Titaniku. Samozřejmě procítěně, jen mu občas nějaká ta nota ujela při vyšším tónu, ale to mu na náladě samozřejmě neubralo.
Vlastně se moc nerozesmutnil ani, když se mu za zády ozval jekot, po kterém praskávají ušní bubínky, a na hlavu mu spadalo ze stropu pár kamínků a prach, co si hned vytřepal z vlasů a na hlavě mu zůstal nesourodý rozcuch. Když se poté ohlédl, viděl růžovku v jámě, chycenou jen za kabát, co vypadal, že dlouho nevydrží. Nedá se říct, že by mu nějak zkameněl úsměv na tváři, spíš chytil ten typ posměšného šklebu, jako když váš kamarád zakopne a spadne a vy se prvně musíte dosmát, než ho jdete zvednout. Ale ku Amynu štěstí -či smůle?- výtlem vynechal dřepl si k okraji jámy, aby jí mihl podat pomocnou ruku, přičemž věnoval pohled jejímu bratříčkovi. "Hej, obejdi nějak tu díru a pomoz mi jí vytáhnout." Následně obrátil pozornost zase k ní a pokusil se jí nějak chytit, aby jí mohl vytáhnout a začal s instrukcemi. "Zapři se nohama a pomož mi, ať se s tebou nemusím tahat a máme to z krku rychlejc." Pořád měl úsměšek, který jí nemusel jít v kombinaci s ne zrovna vstřícnými slovy přes zvednutý nosánek, takže, jestli si hrála na uraženou, počkal, až se k ní dostane zrzek a přenechal mu tuto práci s tím, že se šel opřít o zeď, ale, jestli ho nechala, pracoval dál na její záchraně.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 1:16 pm
Otráveně protočí očima. "Jsi tak otravnej." Povzdechne si Nickovým směrem. "Myslela jsem, že nás budeš cestou aspoň bavit, protože to je to jediný k čemu je tvůj srub dobrej." Kritizuje dál zatímco do éteru nastříká Chanel číslo 5, kterým nastříká také sebe - sice sama musí přiznat, že je převoněná, ale tuší, že silná vůně Chanelu se bude táhnout chodbami jako nit a s trochou štěstí částečně zakryje pach polobohů. To je jedna z mála věcí, které si pamatuje od svého ochránce - Berry tvrdil, že silná vůně či zápach může skrýt poloboha, což je mimo jiné jeden z důvodů, proč už odmala smrdí jako parfumérie. Nezapomene pár střiků i směrem k bratrovi, než Chanel uklidí zpět do kabelky, kterou zapne.
Ano, catwalk od fiaska s maminkou pravidelně trénuje minimálně pět hodin. Nebo přinejmenším to dělala, dokud jí Cheirón neoznámil, že v aréně se trénuje něco zcela jiného. Z nějakého důvodu nepochopil, že ve srubu nemá tolik synů boha války bez trika a tedy se netrénuje tak dobře. Bohužel se zdá, že Daidalos místo přehlídkového mola podlahu Labyrintu vydláždil, což není ideální, ale dceři Afrodity nemůže taková maličkost dělat problém. Nebo si to myslela, dokud jí bohové škodolibosti - pokud na ni dohlédnou až sem - opět nezničili sebevědomí. Není si tak úplně jistá na co šlápla, protože než si to stačí pořádně uvědomit, podlaha pod ní povolí a místo vyplní její křik, který nejspíše slyší až u vchodu do labyrintu. Křik přestane teprve až několik vteřin poté, co si uvědomí, že přestala padat. A začne znovu, když se podívá pod sebe a uvidí probodaná těla ke kterým se mohla před chvilkou připojit. I v této chvíli se však zachovala jako ukázková dcera Afrodity - nemůže nechat značkovou kabelku spadnout do jámy, drží se jí jako klíště.
"Miluju tě, Donatello!" Vypískne. Ostatně, právě Versace může za to, že ještě žije. Mít o něco méně kvalitní látku, pravděpodobně by se dávno urvala. Jakmile zaměří Nickův úsměšek, i ve své nehodné pozici ho zabíjí očima. Červená je jako rajče, ačkoli těžko říct, jestli strachy nebo vztekem. "Přestaň se usmívat a pomoz mi, ty vychlastanej imbecile!" A aby si byla jistá, že nebude zkoušet vtípky, využije čaromluvy. "Bratříčku, pomoc!" Pískne po něm. Poutko kabelky stiskne mezi zuby, aby měla volné ruce, kterými se natahuje po komkoli může. Je sice na pokraji smrti, ale nemůže ztratit další kabelku z limitované edice. O té, co skončila ve tlamě Kerbera měla noční můry celé týdny.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 2:18 pm
Dětem Dionýsa nikdy nechyběla dobrá nálada, buď to zapříčiňoval dostatek alkoholu ve srubu nebo závažné mentální problémy, obojí se jevilo stejně pravděpodobné. Ach. Krátké povzdechnutí doplní odevzdaný výraz Afroditina syna, jenž kráčí v závěru výpravy, aby si vyznačoval, kolik kroků, kterým směrem, stihli již urazit. Svou nepozorností spojenou se zaujatostí pro prováděnou činnosti, se praštil o první možnou překážku, přičemž si žalostně vynadal do nepozorných idiotů. Touhle praktickou ukázkou své nepozornosti dostatečně ilustroval většinu ovládaných schopností. Hlava v oblacích ho ze zatuchlé kobky nedostane, což ho nikterak netěšilo. Libá vůně sestřina parfému alespoň prostupovalo zatuchlé místo nádechem elegance, ovšem skutečnost, že sem měli pozvat designéra, nežli otevřeli, tím zakrýt nešlo. Nikdo nevěnoval pozornost detailům, nepracoval s barvami, vše působilo fádně a nudně, žádný výrazný bod v prostoru pro zachycený pozornosti diváka. Temné, nudné, neutěšené, příkladná antická kobka. Atmosféra místa vytvářela kolem příchozích temnou auru, nehostinnost prostor nutila k trudnomyslným úvahám, zůstat zde někdo zajat, dozajista si neudrží mysl čistou od pochmurných myšlenek a dříve či později se bez rozmyslu zabije, jen aby ty démony odehnal pryč. Tak, jak se rmoutí duše, rmoutí se i tělo. Trocha zbytečné filosofie, nežli vytanul první skutečný problém, jehož středobodem se stala Amy, kterou bez varování skoro spolkla obří propast uprostřed chodby. Instinktivní překvapení přerušila nutnost jednat, neboť dívčí křik naznačoval nevyhnutelně se blížící katastrofu. Když omylem nahlédl přes okraj jámy, což činit jednoznačně neměl, zřel možný konečný osud své části rodiny. Past, už tak brzy? Pohledem okamžitě prozkoumal okolí, zdali zde existuje možnost, jak nenechat záchranu čistě na Nickolasovi.
Vystrašený vřískot ho nutil uvažovat mnohem rychleji, nežli si přál. Při pohledu na úzký ochoz ho sice nenaplnilo odhodlání, přeběhnout tuhle spojnici dvou bodů rychlým tempem, ale jestliže nepřekoná strach, tak zapříčiní cizí neštěstí. Amy, už jdu. pronese, zatímco vkročí na cestu, snažíc se vyloženě nešourat, ale spíš udržovat normální krok, ovšem vědomí ostrých bodců mu nepříjemně svírá žaludek. „Vytáhni ji nahoru, hrdino.“ křikne před sebe, kdy po mladíkovi hodí ještě nepříliš přátelský pohled, takové nevraživé postrčení, jelikož inklinovat k osobním sporům v takto vyhrocené situaci bylo více nežli dětinské. Nehledě k tomu, že jejich šance přežít závratně klesnou, pokud přijdou o nejzkušenějšího člena hned v úvodu. Pokud šikovnost dala, stanul na druhé straně a okamžitě se jal pomoci vystrašené sestře z náručí blízké smrti. Tohle je výborný začátek celé výpravy. Proběhlo v mysli s nádavkem nepostradatelné ironie.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 2:52 pm
Afroditiny děti měly jedině to štěstí, že jejich společník, potomek boha vína, nepodlehl malátnosti při pohledu z výšky na dění pod ním. Jiní už by nejen vyzvrátili snídani, ale taktéž padli po hlavě do jámy a stali by se tak dokonalým exemplářem aspirace na Darwinovu cenu. Amy se však stále nacházela příliš daleko a jakýkoliv pokus dostat se k ní blíž by znamenal okamžitou sebevraždu a posmrtný život v roli cedníku. S tím by si pití vína už moc neužil a zbylo by mu jen sladké magorství.

Látka díky ustavičným pokusům dostat se z jámy lvové (či spíše špízové) začínala čím dál tím víc rupat ve švech. Ani nejlepší návrhář nestvoří látku natolik pevnou, aby odolala tíze modelky zavěšené nad propastí - pokud není polobůh. Což sice Versace byl, na druhou stranu jeho sestra už nikoliv. O jejich zaměstnancích nemluvě. S každým dalším náznakem možné záchrany, s každým prudším pohybem se kabátek natrhával a hrozil nepříjemný pád s posledním výkřikem. A patrně též proklínáním všech, kteří se rozhodli Amy kopnout ze srázu rovnou do ohňů pekelných. Zbývaly jen vteřiny, než se z vedoucí srubu stane jehelníček.

Iskander se možná pokoušel napomoci, svým jednáním však zapříčinil pravý opak. Zdálo se, že potomci bohyně lásky tak akorát nosí smůlu, což jim na kráse nijak neubíralo. Odřením se loktem o zídku spustil další z tajných mechanismů ukrytých před lidským okem. Zeď s Amy se možná začala přibližovat směrem k Nickolasovi, z té protilehlé však k jejímu neštěstí vyjely ostré hroty a nemilosrdně se blížily nejen ke značkové kabelce, ale taktéž k pohledné tvářičce a veškerým orgánům pod kůží. Bylo třeba jednat, vteřinová ručička se blížila k Amyině zániku.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 5
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 3:18 pm
Když na něj ta miloučká slečna zařvala a samozřejmě neopomněla dodat i nadmíru lichotivé pojmenování, usmál se na ni ještě víc, protože nic jiného nečekal. Přece by královna včelího úlu nebyla na někoho jako on milá... Každopádně nevzdal snahy se pro ní natáhnout, aby jí dostal z jisté smrti. Avšak jeho soustředění moc nedopomohl její povedený bratříček, který ho trochu rozhodil příznivějším označením. Takže obrátil se šibalským zazubením pozornost k němu. "Ty jo, myslíš, jo? Jako ne, že bych nesouhlasil, určitě by mi slušel pláštík..." Na Americu se zaměřil znovu až poté, co slyšel rupnutí látky. Vážně se snažil soustředit ne věc, co teď dělá, a projasnit si mysl, ale nenapadalo ho nic, co by mohl použít, aby jí dostal blíž. " Hej, hej, hlavně v klidu, necukej sebou nebo nám dojde čas rychlejc. V klidu tam buď, něco vymyslíme." Pokoušel se najít něco, o co by se mohl jistit při pokusu natáhnout se pro ni co nejvíc to jde, ale moc úspěchu nesklidil. "Zrzavej, poď mě jistit, ať se pro ni můžu natáhnout." Pořád se snažil, co mu jen elasticita jeho těla dovolila, když v tom slyšel, jak se spouští další mechanismus, takže s krapet vytřeštěnýma očima koukl zpátky na zrzka. "Děláš si prdel?!" Možná se nakonec stalo dobře, protože se princezna Amy začala přibližovat a měl šanci jí chytnout, ale z druhé strany se začala přibližovat stěna s nehezky vyhlížejícími ostny. "Princezno, podej mi ruku a nedívej se dozadu, natáhni se a dej mi tu blbou ruku!" Řval na ni víc, i když to nejspíš nebylo nutné. Jakmile se přiblížila natolik, že ji mohl zachytit, chňapl její ruku a snažil se ji vytáhnout z jámy, která mohla být klidně místem jejího posledního odpočinku.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 5:06 pm
Donatella jí zachránila život, ale i její vůle se začíná pomalu rozpadat. Tedy, spíše docela rychle a tedy nemá jiný důvod, než svůj život svěřit do rukou bratra a notorického alkoholika.
Přísahala by, že slyší, jak se látka začíná pomalu párat, což ji nutí panikařit víc a víc. Na poznámku o tom, že má v klidu počkat tam, kde je odpoví jen ostrým mumláním, což bude asi nějaká věta, která by zněla jistě velice nemile, pokud by neměla pusu plnou značkové kabelky. Z nějakého důvodu nečekala, že se něco takového může stát. Myslela si, že jde jenom o bludiště - prostě jenom hrozně velký bludiště uprostřed kterýho je napůl být, napůl chlap. Jediný jejich úkol měl být neztratit se, ne? Ani ve snu by nepomyslela na to, že ani ne kilometr po vstupu ji bude dělit několikatisícový kabátek od jisté smrti. Pozitivní na tom je snad jen to, že má konečně zbraň, kterou vytáhne na ty, co často absolutně nechápou, proč si bere takové oblečení na výpravy. Vydržel by to kabát sešívaný horkou nití z tržnice? Ne, určitě ne. Musí Donatelle napsat děkovný dopis.
Očima těká ze strany na stranu jako myš chycená v pasti, ale poté, co se její bratříček ukáže být podobně šikovným, jako ona sama, už ani nedýchá. Ucítí pohyb, který ji na pár vteřin dočista paralyzuje. Dokonce už je tak v šoku, že ani nepípne. Probudí ji až pud sebezáchovy a hlas toho notorického idiota, po jehož rukou se začíná škrábat. Jen co získá nějaký pevný stisk, vynasnaží se nohama odstrkovat od stěny, případně od její poslední záchrany za kterou se zachytil její kabát, aby se od něj odstrčila a povyskočila do bezpečí. Nebo přinejmenším zpět na pevnou zem, protože bezpečí v Labyrintu dozajista nehrozí.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 5:54 pm
Celé situaci, svým jednáním, nasadil pomyslnou korunu. Iskander neuváženým pohybem spustil další skrytý mechanismus, který hrozil tím, že Amy spolehlivě rozdrtí. Skrz zuby by nejraději procedil nadávku v rodném jazyce, jak ho zrazovaly nervy našponované k prasknutí. Už nekráčel pozvolna s rozvahou, ba naopak přeběhl zbývající kus cesty s až nepochopitelnou rychlostí, jakoby právě utíkal před naštvaným instruktorem. Následně, bez hlubšího rozmyslu, se pohotově zapojil do toho, aby sestru vytáhl z náruči blízké smrti, přičemž ignoroval připitomnělé řečí pronášené Nickolasem. Tomu totiž zdaleka nedocházelo, že překonat bezpečně vzdálenost mezi oběma stranami jámy, jen po velice úzkém ochozu, není záležitost na několik sekund. Natáhl se, aby sestru uchopil za druhou ruku, přičemž v úmyslu zůstávalo, aby ji společným úsilím, dostali opět mimo ohrožení. Vložil do snahy veškeré odhodlání, odmítal si připustit, že by zklamal už tak brzy. Tohle není labyrint, ale pekelná díra. Proč někdo vkládal tolik úsilí do vytvoření důmyslné sestavy pastí? Úchylka? Co vlastně skrývalo srdce tohoto ponurého místa? Chaoticky uvažoval, když zápolili s časem. Už chápal Cheirónův smuteční tón i obavy. Měl oprávněnou starost, protože moc dobře věděl, jaké nástrahy místo skrývá. Jestliže vyřeší momentální dění, bál se uvažovat, co za hrůzy čeká, jakmile zahnou za vedlejší roh. Představy o vcelku pohodovém prozkoumávání zapomenutého bludiště vzaly za své, zde svedou bitvu o to, zdali vyjdou dveřmi zpět živí, či nakrmí některého z dosud nespatřeným obyvatel zdejších kobek. „Neboj, to zvládneš.“ pokusil se dodat ztracenou víru. „Je pod tvou úroveň umřít v téhle mizerné díře.“ Doufal, že těmito slovy dopomůže k tomu, aby Amy dostatečně motivoval, čímž zvýší šance ji včas vytáhnout.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 6:19 pm
Jediné štěstí, že si Amy udržovala figuru jinak, než bylo počítání kalorií i ze spánku. Zapojení svalů pomohlo všem zúčastněným vytáhnout uječenou blondýnku ven z prokleté jámy, ačkoliv ani tento vítězný pokus se neobešel bez drobných zranění. Drápající se dívka si nadělala do kalhot víc děr, než by se dalo považovat za módní výstřelek, holeně v některých místech zdobily krvavé šrámy od kůlů, po jejichž povrchu jí sjely nohy. Iskander se svou fyzičkou skončil s naraženou kostrčí, jak ho síly opustily ve chvíli, kdy svou drahou sestru vytáhl spolu s Nickolasem na světlo loučí. Jediný syn Dionýsův vyšel bez úhony, pokud nepočítáme pálení v dlaních a prstech, za což mohla Amy a její úporná snaha nenechat se zabít hned na začátku výpravy.

Chvilku vydechovali, nejnutnější rány byly vydezinfikovány a ošetřeny, protože infekce je sviňa. Dlouhá chodba před nimi neměla konce a po doražení na konec zjistili, jak také jinak, že se opět větví do tří směrů. Návrh na návrat zpět by také neprošel - jak se zdálo, v půli cesty se jim chodba byla zablokována, aniž by slyšeli jakýkoliv pohyb, což přinášelo víc děsu do jejich srdcí. Kam teď? A hlavně - budou jim nálepky k něčemu, když si Labyrint žil vlastním životem?
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 5
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Labyrinth #1

za Sun Nov 25, 2018 10:53 pm
Nemohl by tvrdit, že ho situace, která během chvilky nastala trochu nevyvedla z míry, ale, jakmile bylo po všem a stále ječící Afroditina dceruška byla zase v bezpečí, sedl si na zem nedělaje si hlavu s tím, že bílé tepláky už nikdy bílé nebudou, a vybuchl smíchem. Jo, trochu ho pálili ruce, ale pořád to naštěstí nevypadalo, jako by ho napadla dravá kočka. Nebo aspoň ne tak docela. Adrenalin, jež se mu tímto zážitkem vyplavil do těla ho zase pořádně nakopl, takže byl za chvíli zpátky ve své předchozí kůži. "Vůůů! Tak to byla síla! Ať žije America!" Zůstal chvíli sedět s rukama opřenýma na pokrčených kolenou, aby se dosmál a taky nabral dech, než si sundal vak ze zad a vytáhl placatku plnou slivovice, kterou na tajno vypálili s bratry ve srubu, a dopřál si velký hlt, aby zklidnil zase dost rozjeté hormony. Potom zkoukl, jak jsou na tom ti dva. Nebyl vyloženě doktor, aby si všimnul zranění, co měl zrzoun, ale odřené nohy jeho sestry viděl zřetelně, takže jako správný gantleman natáhl placatku k těm dvěma. "Na, hele, můžeš jí to tím vyčistit, jestli chceš." Nabídl, i když se jednalo o jediný alkohol, co sebou měl, ale ani v nejmenším nepochyboval, že ti dva sebou mají celé vybavení na ošetření, od zlomeného nehtu po všechno, co si přiznají, že by se jim mohlo přihodit. Takže, jestli ho odpálkovali, s klidem placatku zase uklidil a vytáhl pro změnu cigarety. Opět oběma nabídl a poté si zapálil, než skončila epizoda seriálu Chirurgové.
Potom se vyrazilo dál. Sebral ze země zahozený meč, co tam skončil, když probíhala první záchranná mise a vydal se dál, ale teď už se držel spíše v zadu. I když jeho úkol značitele cesty byl značně znevýhodněn tím, že samolepky neměly takové štěstí jako meč a skončily v té jámě. I to přidalo jeho tlemení se do země, které se potichu odráželo ode zdí a on s ním nějak nemohl přestat, protože mu celá výprava začínala připadat až moc absurdní. Ticho nastalo až ve chvíli, kdy se zastavili na dalším rozcestí a on čekal, co bude v plánu dál.
Sponsored content

Re: Labyrinth #1

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru