Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Fri Sep 07, 2018 6:39 pm
To, že natrefil zrovna na boha války, bral jakožto nehorázný výsměch směřovaný na svou osobu. Vedený úvahami, že tohoto mrzouta přeci nepotká uprostřed jahodového pole, mu dodávala sílu do dalšího plnění úkolů. Áres u něj platil za nejméně oblíbeného obyvatele Olympu, protože jak on, tak jeho potomci, se vyžívali v tom, dělat ostatním z pobytu v táboře doslova peklo. Věčně protivní, připravení se rvát, hašteřiví, nestálí, divocí, naprosto mizerní společníci k inteligentnímu hovoru. Prve ho přepadla myšlenka, že snad unikne zvídavému pohledu muže, který si dopřával jakousi tekutinu plnými doušky, v tomto případě nešlo spekulovat, že se jedná o alkoholický nápoj, třebas by mu mohl proklouznout, jestliže dostatečně rychle zmizí za některým ze vzrostlejších keřů. Spásný nápad na útěk se nakonec ukázal jako naprosto neúčinný, neboť za zády zaslechl halekání a kroky, které ho rychle doháněly. Zastavil se jako zkoprnělá figurína, neschopný se racionálně uhodnout, jak činit dál. Ať mě pošle pryč.. ať se na to vykašle. Přál si, avšak ony prosby byly samozřejmě jalové, všichni bohové se zapojili do honby o poklad a všem připadla stejná úloha, každého táborníka, jenž za nimi dojde, podrobit zkoušce. Nehnutě vyčkával, nežli ho cosi rázně nesevřelo za rameno, což Iskanderovi okamžitě zvýšilo krevní tlak a přivodilo stav panické hrůzy, syn Afrodity takové zacházení nesnášel s velkou libostí a v duchu odpočítával sekundy, nežli dostane možnost zmizet s rychlostí páry rozplývající se nad hrncem.
Naslouchal chvástavému vypravování a vyslechl i několik nepříjemných připomínek na svou osobu, osobně si připadal nesvůj, čelit takovému protivníkovi. Pohledem ho častoval se vší opatrností, rukama nervózně žužlal lem trička a na jakékoliv poznámky odpovídal pouze zarytým mlčením, neboť mu v krku stihl narůst knedlík. Když byl vyzván, aby si hodil kostkou, nejdřív ji musil vylovit z výhonků jahodníků, jelikož mu upadla na zem z třesoucích se rukou. Když hodlal objekt sebrat, bůh války se naklonil k němu a lakonicky konstatoval, že svůj hod už vlastně vykonal, jakmile kostku upustil. Zrzek nevěřícně shlížel na dvě černé tečky, které mu oznamovaly, že volba padla na sudá čísla, čímž si vybral úkol na splnění. Nervózně se zahleděl na Área, jakoby rovnou, očima, vyřkl otázku, jak moc ho bude zadaná činnosti bolet a zdali se pak, alespoň, dokáže odplazit po čtyřech na ošetřovnu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 08, 2018 2:06 am
Sama nevěděla, jestli je nabručená nebo prostě jenom zkleslá a lehce na dně z krátké návštěvy podsvětí, když si to štrádovala k hlavní budově, ale rozhodně tam byla jedna z těchto emocí. Výjimečně měla i touhu se vypovídat a podělit se s někým jiným o pár svých myšlenek.
Jenže v jejím cílovém bodě nenašla moudrého kentaura, kterého měla celou dobu na mysli. Namísto něj stála u hlavní budovy nějaká žena. Už jen podle vzezření mohla uhodnout, že to nebude obyčejná polobohyně, ale rovnou jedna z bohů, co se dnes pohybovali po táboře celý den. Ale narozdíl od ostatních jí tato bohyně připadala známá. Měla z ní pocit bezpečí, jestli se to tak dalo říct a čím blíž k ní byla, tím víc jí někoho připomínala. Teprve, když byla na deset kroků od ní, došlo jí, proč jí přijde tak známá. Přeci jenom byla skoro celý život v péči jedné z jejích dcer během pobytu v dětském domově. Už jen tato skutečnost jí navodila dojem, že už bude všechno dobré. Proto jí i lehce oplatila úsměv, když srovnávala její rysy s její bývalou vychovatelkou. "Zdravím." Zvláštní, přívětivá aura, která z ní vyzařovala, přispěla i k tomu, že se nezdráhala jít si sednout vedle ní, když ji vyzvala. I když si sedla trochu s odstupem, jak jí to jen lavička dovolila. "Děkuju, ale myslím, myslím, že odpočinek nebude nutný..." Vlastně nebyla unavená. Cestou se určitě nepředřela a předchozí úkol byl spíše stresující, než vyloženě vyčerpávající, takže byla v podstatě věci připravená na úkol od Deméter. I přes fakt, že vlastně přišla, aby s tím pro dnešek už sekla. Dokonce viděla malou naději v tom, že její příští úkol nemá být tak těžký, byť ta zmínka k tom, že bude vyžadovat um, ji trošku z míry vyváděla. Nebylo zrovna moc věcí, co by uměla. Každopádně ale přikývla, aby dala na srozuměnou, že to bere na vědomí a váží si toho. A potom se bohyni objevily v rukou kytky a jahody. Byl to těžší výběr, protože při pohledu na sladké plody začal reagovat její žaludek. Můžu ty jahody potom sníst, když si je vyberu? Hlava jí nutila přemýšlet nad tím, jestli je to nějaký chyták a jestli by radši neměla ukázat na květiny. Tudíž tam delší chvíli skákala očima z jednoho na druhé, dokud nenechala pouhého zírání a nezačala si v hlavě slabikovat dětskou říkanku, aby nemusela rozhodnout sama a udělal to za ní osud. Přeci jen nemusí všechno určovat její hlava. Náhoda je někdy mnohem lepší než její úsudek. Takže vsadila na kartu, kterou jí poradilo jedno prosté pořekadlo s vláčkem, a nechala svoje kručící břicho břichem. "Nejspíš ty květiny..." Nejistý hlásek nezněl moc přesvědčivě, takže si to ještě jednou srovnala v hlavě, než o něco rozhodněji svoji volbu zopakovala. "Květiny, volím určitě květiny." Jakmile byla volba za ní, začala se na ni lepit nervozita z toho, jak bude její úkol vypadat, a proto sevřela ruce mezi koleny a s očekáváním seděla vedle ní. Jenom doufala, že to bude opravdu lehké.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 08, 2018 9:54 am
Aby řekla pravdu, nebyla si zcela jistá, co vlastně dělá - ale jak se zdálo, jednoduše hrála a nechala štěstí, aby jí trochu pomohlo a přihrálo jí dobré karty do ruky, protože svým schopnostem ohledně blufování příliš nevěřila. Pravděpodobně právem. Jako právnička měla sice něco podobného v malíku, ale byl velký rozdíl mezi soudní síní a povýšeným týpkem, co odmítal platit alimenty na své tři děti, a Hermem, co s ní hrál poker. V lese. A přesto vyhrála - dokonce naprosto elegantně a přehledem pomocí Royal Flush, že sama na karty zůstane zírat notnou chvíli, aniž by se jí dařilo uvěřit dané situaci. "Štěstí začátečníka..." poznamená jen. Ostatně, to on míchal karty a nedivila by se, kdyby měl pevně v rukách i to, kdo jaké dostane a kdo tedy vyhraje. Zabývat se tím ovšem příliš nehodlala - nechtěla strkat nos do jeho věcí, přestože se přímo dotýkaly jí. V každém případě její slavné vítězství znamenalo získání dalšího klíče, již druhého, co přibude bezpečně do kapsy k tomu prvnímu. "Díky." Nikdy nezapomínat na slušnost a na pokoru - hlavně v případě bohů. Skoro by se ze zvědavosti zeptala, co by se stalo, kdyby prohrála, ale rovněž to neudělá - zvědavost, pro ni tak přirozená, se také někdy nemusela zrovna vyplatit. Místo toho se zvedla od stolu. "Těšilo mě." Vyhrála, takže ano - těšilo ji, každopádně se s ním rozloučí s gracií sobě vlastní, než vyrazí na další pátraní. Nemusela se rozmýšlet dlouho, věděla, kam půjde - na dřevěný most, kde sotva ještě před pár týdny postávala v Natanaelem a snažila se ho přesvědčit, aby jel s ní. Souhlasil. Takže aspoň v něčem jí most musí nosit štěstí, což? Byl tedy jasnou volbou. Stačilo natáhnout krok, aby se zakrátko objevila u jeho paty, již když se blížila, hnědýma očima propátrávala zvědavě okolí, kdo se vynoří nyní.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 08, 2018 11:32 am
„Lov?" šokovaně zopakuji její slova, nejistý tím, zda jsem rozuměl správně. „To má být vtip?" Vyskočím na nohy a rozhodím rukama. Bohužel děvče nevypadá, že by žertovalo. Spíš, jako by ani nevědělo, co to pojem vtip vlastně znamená. Poněkud zaskočeně se snažím vstřebat její slova, v mozku mi přitom bliká výstražné světýlko, které značí, že bych se měl mít důkladně na pozoru. „To je šílenost," zamrmlám a pokroutím hlavou, v zádech ucítím něčí pohled a samočinně se otočím daným směrem. V mém zorném poli se ocitnou dvě dívky, dle oděvů a luků zřejmě lovkyně. Musíš se sebrat! křikne na mě mé podvědomí, na což zatřesu hlavou a zhluboka se nadechnu, dokud to ještě jde. Zanedlouho už nebudu mít čas popadnout dech, když se za mnou poženou ty slepice. „Dostanu alespoň náskok?" otáži se směrem k Artemis relativně dotčeným tónem. Copak jsem nějaké zvíře? Lovná kořist? Hračka, se kterou mohou dělat cokoliv se jim zlíbí? Hloupost! Jsem člověk, nemají žádné právo mě tu nahánět. Co, jestli mě třeba zabijí? Nevím, zda mohu spoléhat na jejich lovecké schopnosti... kdo ví, jestli jim neujede ruka a neprostřelí mi šípem celou hlavu. Nebo to možná bude jejich cílem? Deset bodů za trefu do nohy, dvacet bodů za průlet srdcem, padesát za řádný headshot. Podívám se z jedné dívky na druhou, a když si uvědomím, že mi nezbývá nic jiného, co nejrychleji vypálím vpřed. „Zatraceně, tohle je zlý," syknu a namířím si to směrem od hlavních budov. Nerad bych, aby přišel k úhoně ještě někdo jiný. Například nevinný táborník, který se do hry ani dobrovolně nezapojil. Prostě by jen vylezl ze srubu a omylem se připletl do rány. Špatná chvíle, špatné místo. Náhoda je blbec.
Své znevýhodnění v úkolu si dobře uvědomuji, protože nejsem schopen dle sluchu rozpoznat, odkud se jaká dívka vynoří, a jestli vzduchem nesviští první šíp. Běžím téměř naslepo - vlastně spíš nahlucho, mám-li být přesnější - a příliš nevěřím tomu, že se mi podaří vydržet. Přeci jen, tři minuty jsou sakra dlouhá doba. A obzvlášť s šípy v zádech a hořícími plícemi. Snažím se utíkat rychle a kličkovat ze strany na stranu, od stromu ke stromu, abych snížil šanci mě zaměřit. Nyní se mi ty pravidelné tréninky a běhy okolo Tábora vyplácí. Nebýt nich, už dávno bych někde zakopl, začalo mě píchat v boku a nebo mi jednoduše došly síly. Takto si připadám vyzbrojenější, ale přesto si nemyslím, že kondička proti lukům něco zmůže. Tiše doufám, že lovkyně neznají tajné zkratky a nenaběhnou mi do cesty s napnutou tětivou, protože nenadálá změna směru by mě mohla rozhodit. A nebo, že by to mohlo zmást nepřátele? S novým nápadem rychle zatočím doleva a pokračuji daným směrem. Když oběhnu dostatečnou vzdálenost, zopakuji předchozí počin, a má trajektorie tak začne směřovat zpět k táborovému ohni. V uších mi nepříjemně píská a srdce cítím až v krku, ale přesto se snažím běžet dál. Přeskakuju a obíhám všechny terénní překážky, co se mi připletou do cesty. Každé z nich se snažím využít ve svůj prospěch. Seskočit kopeček a na chvíli zmizet z dohledu, zaběhnout za strom nebo za balvan... S trochou štěstí dámy netrefí mě, ale kámen. Krátce se ohlédnu, zda jsou vůbec za mnou, a pokračuji dál k táborovému ohni. Jestli se mi tam podaří doběhnout v jednom kuse, budu se snažit poskakovat z místa na místo, krčit se za pařezy, případně jim je s vynaložením posledních sil posílat pod nohy, a čekat, než uplyne potřebný čas. Těžko říct, jak dlouhá už to bude doba. Minuta, nebo pět? Takhle se to skutečně špatně poznává. Snad alespoň o ruku nepřijdu, když svoji hrdost jsem ztratil už při startu.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 08, 2018 3:30 pm
Ujala se tedy řízení slunečního vozu. Apollova slunečního vozu, abychom byli přesní. Nejspíše nebylo na škodu, že situaci přihlížel jen Apollón, protože je dost možné, že vidět někoho, jako je ona v čele něčeho jako sluneční vůz, nejspíš by mu nebylo zrovna dobře od žaludku. Bohové jsou sice věční, ale jistě by nikoho v táboře nepřekvapilo, kdyby nasedla do vozu, nabourala a ještě přitom stihla přejet Apollona a zacouvat - ostatně Prada s něčím takovým evidentně počítal, jelikož se nedá říct, že by vlci zahrabávali hlavu do písku úplně běžně.. To se naštěstí nestalo. Během jízdy si byla jistá, že se jí úkol tentokrát povede a ona si odnese klíč, takže jakmile si řízení osahala, myslela jen na to, jak úžasně musí ve voze boha Slunce vypadat. Pláž v podstatě pouze objela myšlením zaměřena spíš na to, jak krásný pocit se dostaví, až se vrátí vítězně i z téhle soutěže. Rychlost udržovala během řízení přiměřenou a s vyjímkou vody neměla příliš překážek, takže řízení bylo vlastně mnohem snazší, než v rušných ulicích New Yorku. V duchu si dokonce poděkovala, že nepoužívá make up, protože si je zcela jistá, že ve vedru vozu by rozhodně nepřežil. Počáteční potíže jí působil především lesk odrážející se od vozu, který rozhodně nebyl nejpříjemnější do očí a namožený kotník také nebyl nepříjemnější na pedálech, ale v luxusním sporťáku se nemůže cítit jinak, než jako doma. Jen co svůj nový módní doplněk provezla okolo pláže, přičemž jen o pár centimetrů minula několik skalek, zaparkovala těsně vedle vody. Nebýt citlivých zvířecích smyslů, pravděpodobně by zaparkovala Pradovi na hlavě. Dveře otevře a vystoupí tak, jak by to jistě dělala i královna, pokud by jí někdo svěřil luxusní sporťák. Dveře zavírá rychlým žďuchnutím, téměř jako kdyby se bála, že se o ně spálí. Nebylo by překvapením, kdyby se tak stalo - konec konců jde o sluneční vůz.
Po získání svého klíče nadšeně vypískne a rozloučí se s Apollem. "O.M.G. byl tak krásnej!" Zubí se ještě cestou mluvíc pravděpodobně ke svému vlkovi, který ji následuje. Doping lektvaru jí opět zvedl sebevědomí a klíč, který nyní leží v její kabelce přidal dalším dílem. Tentokrát se rozhodla navštívit Eovu řeku.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 08, 2018 3:59 pm
Asi by mu nikdo nevěřil, že se šel na jahodová pole jen tak projít. První doufal, že do knihovny poklad nikdo hledat nepůjde - marně. Kde jinde tedy bude mít klid? Na polích! Nepamatuje, že by se tam někdo kdovíjak hrnul a rozhodně mu nepřišlo logický jít tam cokoliv, nebo kohokoliv hledat, takže zvedl zadek a z knihovny se loudavým krokem odporoučel právě k polím. Sice má povinnost se akcičky účastnit, ale do kroku ho nebude hnát nikdo jiný, než on sám. A značná dávka alkoholu v krvi ho jen a jen podporuje v tom, že není absolutně kde spěchat. Sem tam se zakymácí, tady si málem rozbije držku, tamhle má štěstí, že nespadl do řeky. Přesto se spolu s flaškou vína dopotácí až na jahodová pole. Sotva půl hodiny po příchodu však zjistí, že táborníci prostě strkají nosy absolutně všude. Samozřejmě by jim všechny nosy (a zbytek kostí) mohl zlámat a mít klid, ale to by znamenalo několik hodin poslouchání Cheirónova nespokojeného žvatlání a jistě není sám, kdo by raději skočil z mostu, než aby něco takového dobrovolně podstoupil.
"Jo, takže to seš ty..." Mlaskne kriticky, no potutelný úsměv mu z tváře nemizí. Nikdy s tím klukem nemluvil, ale už ho mezi táborníky zahlédl a není těžké si domyslet, že je synem jeho milenky. Nechápe to. Její synové mají obvykle těla řeckého boha a rysy jak vytesané z mramoru, což sice Iskander má, ale evokuje mu spíš strohou starožitnost o kterou nemá nikdo zájem než jako antickou sochu. Zdá se, že děti Afrodity můžou být i trošku po tátovi. "Kde jsou ty časy, kdy měla tvoje máma děti v armádě? Tohle musí bejt nějakej nepodařenej experiment." Mlaskne otráveně o patro a vlastní hořkost se pokusí utišit lokem vína rovnou z flašky. Samozřejmě že její potomci jsou schopni vyhrát souboj. Myslíte snad, že homosexualita byla ve Spartě hlavní zábavou díky němu? Ať už šlo o potomky Afrodity nebo její vliv nad lidmi, Sparta paradoxně nebyla jen Áreovou doménou. "Nynější generace je absolutně v hajzlu." Uzavře svůj monolog poslední trpkou větou, než přejde k úkolu.
"Neříkej mi, že tě Afrodita stvořila bez jazyka..." Protočí očima poté, co si chlapec vylosuje. Hrábne po meči, který vytáhne z koženého pouzdra po svém boku. Ten hodí chlapci k nohám. Sám se sehne ke své pravé botě, odkud z dalšího pouzdra vytáhne armádní dýku. Tou se napřáhne proti krku syna Afrodity - ne tak, aby mu ublížil, ale dost blízko na to, aby špička téměř nabodla ohryzek. Mlčky ho takto sleduje zhruba dvě minuty, obličej absolutně kamenný.
"Dělám si prdel, kdybych ti něco udělal, tvoje matka by mi nedala minimálně pět let." Zasměje se. Místo meče mu do ruky narve flašku vína, kterou dosud držel v levé ruce. "Hoď to do sebe na jeden nádech a dostaneš klíč." Dýku schová zpět do pouzdra na botě. "Nebo mě zaveď za mámou a budeš mít s klíčem možná i sourozence jako bonus, je to na tobě." Lhostejně pokrčí rameny. Netajil by se, že tuhle možnost by preferoval.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 09, 2018 8:02 pm
To přivítání by s radostí oželel, stejně jakožto netaktní narážky na svou osobu, kterých si stihl vykoledovat už dost od potomků tohoto zhýralého boha. Touha opustit jeho společnost rostla s každou sekundou, kdy musil poslouchat ono protivné žvanění. Nerad kohokoliv odsuzoval, či mu křivdil, avšak co se týkalo muže před sebou, nalézal milá slova velice těžko. Snad proto se pokouší více udržovat klid, nežli mu oponovat, jakmile ho prohlásí za "nepodařený experiment". Mohl se snažit jak chtěl, přesto jím toto tvrzení vcelku zamávalo, přičemž se neubránil nutkavému pokušení zatnout ruce v pěst. Sám jste se asi příliš nevyvedl, když jste skončil tady. Oponoval sám pro sebe, avšak odvahu vyslovit to nahlas, nenalezl. Příliš se obával možnosti, že by dotyčného závažně popudil, čímž by si ničí přízeň nezískal. A taky neuměl bojovat. Nech ho, buď tím rozumným, když on to být nemůže..
Zahlédne blyštící se ostří, instinktivně zavře oči, jakoby nechtěl vidět poslední okamžiky svého života. Jistě, jednal bláhově, nechal se unést emocemi místo toho, aby si dal racionálně dohromady, že ho Áres nemůže jen tak ledabyle zabít na veřejném prostranství, aniž by si tím nevysloužil nekončící hněv. Přesto, cosi uvnitř něho, počítalo s možností, že téhle černé díře na chlast ujede ruka. Proč zrovna on? Povzdechne si hořce, vystrašeně a tak trochu odevzdaně. Jen nejistě otevírá oči, když zaslechne smích. Tohle měl být vtip? Stále více chápal, proč ze sémě tohoto muže, nemůže zákonitě vzejít nic rozumného. Primitivní pokus o žert, jemuž dokázali přiznat kredit jen stejně založení jedinci, kterým při narození odstranili rozum, aby se s tou zbytečnou zátěží nevláčeli dalších několik desítek let. Polkne, přičemž ho nevěřícně pozoruje očima, jakoby doufal, že se ocitl ve špatném snu, jenž vbrzku skončí. To je všechno, na co myslíš? Jak s tebou mohla spát? Afrodita, nádherná, laskavá, křehká bohyně a tenhle ožralý buran. Už jen připustit si něco tak neomaleného do postele by mělo být chápáno jako nemyslitelné. Tipoval, že už jen teď z něj alkohol vyzařoval na metry daleko, i strávit noc s s hlavou narvanou v záchodě působilo lákavěji. Musel se krotit, aby mu tento svůj postoj nereflektoval a také nevyhodil obsah žaludku, jak neustále čichal ten odpudivý odér. „Byl bych raději, kdybych nemusel myslet na to, že jste se dotkl mojí mámy.“ Dostal ze sebe první větu, kterou vykoktal směrem k Áreovi. Nedůvěřivě sklonil pohled k láhvi vína. Jakoby samo setkání s Dionýsem nestačilo. Rezignovaně pokrčí rameny, nezbývalo nic jiného, než se podařit tento rozmar splnit, pokud měl zůstat v klání o nalezení pokladu. „Bylo by možné, abyste se už víckrát nezmiňoval o tom, čím uvažujete?“ Narážel přitom samozřejmě na přirození a pitomé řeči týkající se touze po souloži. Nadržený obscénní opičák. Myšlenka, při níž odhodlaně začal klopit obsah láhve do sebe, už nehodlal poslouchat více připitomnělých snah o to se udělat důležitým.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 09, 2018 8:45 pm
LUCY dostala za úkol splést z nejkrásnějších lučních květin, jaké kdy viděla, nádherný věnec. Sama Deméter jí ukázala postup, a poté nechala dívku opakovat jednotlivé tahy a spojování, sedávaje po jejím boku. Zvědavým pohledem zkoumala drobné chyby a přitom trpělivě čekala, jak se dívka postaví jejímu úkolu.
AUDREY s úsměvem na rtech zamířila k dřevěnému mostku vedoucímu mezi dvěmi stranami lesa - severním a jižním. Při cestě si nešlo nevšimnout tmavovlasého muže sedícího na kameni, dlaní jemně hladící peří ospalé sovy pomrkávající zlatýma očima. "Vítej, dítě. Mé jméno je Morfeus a vládnu snům. Pojď, posaď se ke mně a učiň své rozhodnutí." Sovu nechal vzlétnout do korun stromů a sám nabídl mladé ženě před sebou dlaně s motýli - jeden zářivě modrý se zlatými obrazci, druhý si nesl hvězdné nebe, jaké lze zahlédnout ve hvězdárně.
CALIX mohl utíkat seberychleji. A i když dostal řádný náskok, ani to se nezdálo jako výhoda proti dvěma lovkyním, jež se ujaly lovu. Chlapec nemohl slyšet, jak hlasitě dýchá, ani to otravné křupání větviček pod nohama, díky čemuž ho slyšely na míle daleko. Nebylo divu, že se zčistajasna objevil stříbrný šíp, který ho za tričko přišpendlil ke kmeni stromu. Krátce na to už mu pod krkem vězela dýka přitisknutá na ohryzek, že se sotva mohl nadechnout. Lov byl u konce a Calix? Ten prohrál.
AMERICA po dlouhé době s hlavou vztyčenou opouštěla vyhřátá sedadla moderního lamborgini rozpáleného jako slunce. Eova řeka by jí v této chvíli poskytla skvělé osvěžení, což by si její kůže dozajista zasloužila. Sotva mohla čekat ospale vyhlížejícího muže, jak si bude odpočívat při jejím břehu. Hypnos, pán spánku, se rozhodl odpočinout po namáhavém dni. Mžouraje proti slunci zahlédl záplavu blonďatých vlasů. "Nestůj tam děvče a radši se posaď... nebo možná lehni ke mně." I jeho hlas si nesl jistou známku únavy, co se snadno mohla přenášet vzduchem jako morová epidemie. Přesto se obtěžoval se jí alespoň zeptat. "Levá nebo pravá?"
ISKANDER by měl začít přemýšlet, kde nechal štěstí, když si vytáhl zrovna tuto kartu. Respektive když si vylosoval pití s bohem války. I přes fakt, že do sebe kopnul pitivo, vysoko procentní alkohol zapůsobil i na rodilého Rusa, co si div nevykašlal plíce. Fakt, že v další chvíli vrhnul obsah žaludku Áreovi na boty? Ani to mu nepřidalo a tak nebylo nic lepšího, než se otočit na patě a odpotácet se pryč, dokud mu nohy alespoň trochu sloužily.
SCOTTY schytala hledání trojzubce, což by nebylo tak špatné, kdyby uměla zadržet dech na déle jak jednu minutu. S nemocným srdcem se tak brzo ocitla na hladině s prázdnýma rukama, přerývavě dýchaje na znamení síly vynaložené na celý podmořský proces. Svou šanci nevyužila a raději se vzdala. Chvilku trvalo, než dokázala odpochodovat pryč - konkrétně ke hřbitovu, u kterého doufala, že nikdo nebude.
FRIEDA si ukousla příliš velké sousto. Mocný Diův blesk v dlani jiskřil a ve chvíli, kdy se ho pokoušela ovládnout, jí tak akorát spálil dlaň a odhodil několik metrů stranou. Ne, že by ve vládci bohů vzbudila nějakou lítost, to ani omylem. Spíš naopak jen pokrčení ramen a vyprovození. Kam? Inu, tam, kam ji nohy zavedou - k vrchu polokrevných.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Wed Sep 12, 2018 12:53 am
Pýcha – pocit, ktorý zaplavil celé jeho telo po tom, ako Hefaistos sám uznal, že jeho práca nie je tak strašná, ako najprv čakal. Dielne mal rád a vlastne každú kreatívnu činnosť. Len jeho nedostatok praxe v kováčskej dielni ho delil od dokonalého výtvoru. Ale vlastne mu to bolo jedno. Boh ocenil aj jeho snahu a pokus o ako taký štít.
Najprv si myslel, že zostane len pri silnom otcovskom potľapkaní po pleci. Telo musel napnúť a zaťať, aby s ním zas nepohodilo ako pred tým. Bol to silný Boh, to nešlo poprieť. Aj napriek jeho obrane, to bola rana, ktorú dostal...Vykompenzovali ju však ďalšie slová Héfaista. Štít, bude mať štít. Áno, presne to sa hodilo pacifistovi ako je Elyar. Zbrane rád nemal, zato štít, to už bolo niečo iné. V mysli sa mu už črtali predstavy , ako pekne mu bude zdobiť izbu, keďže do boja sa tak skoro nechystal.
Vzal ťažký štít vďačne do rúk a trochu ho prehlo. Nečakal, že to bude až taká váha. Rýchlo sa narovnal a štít uchopil istejšie, pevnejšie. „Ďakujem Vám.“ Ledva stihol dopovedať a Hefaistos aj s jeho dielňou zmizli a on sa opäť ocitol v afroditinom zrube. Lesklý štít zdobený vzormi rôznych dravých zvierat oprel o posteľ a on si konečne mohol vziať to, po čo si prišiel – čisté tričko. Zo skrine vytiahol akýsi vecheť, ktorý bol na vrchu komínika z oblečenie. Ani sa nezamýšľal nad tým čo má na sebe. Celý čas totiž premýšľal nad tým, ako získa nejaký kľúč a či si má novonadobudnutý dar vziať so sebou. Rozhodol sa napokon, že ten zostane v izbe. Nebude sa s ním predsa zdržovať, použije ho niekedy inokedy.
Už spokojný, že je čistý a oblečený, vyšiel chlapec z ubikácie a vybral sa smerom k hraniciam tábora. Zmyslel si totižto, že najlepšia taktika bude postupovať od kraja do stredu tábora.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Wed Sep 12, 2018 7:48 pm
Lhala by, kdyby tvrdila, že cesta k řece byla kdovíjak pohodlná. Sice je nadopovaná lektvarem štěstí, ale vzpomínka na trapas, který prožila při setkání se svou matinkou ji stále  trápí. Namožený kotník sice není nic proti bolesti, kterou prožila na výpravě - přinejmenším se jí nezatemňuje před očima, ale na rozdíl od rány do hlavy, kotník má ještě co ztratit. Je dcera Afrodity, potřebuje tělo, ne mozek a pokud neunese tělo na nohou, má problém. Zatím se však na nohou drží i za cenu toho, že během cesty několikrát šlápla na pár milosrdných kamenů, přičemž jeden z nich ji málem poslal k zemi a druhý ji donutil vypustit z pusy slova, která by dívka krásou srovnávaná s Afroditou rozhodně neměla vypouštět z pusy. I přes všechny nepěkné karamboly však dorazila k řece.
Jako obvykle to tu vypadá krásně, voda téměř jako kdyby lákala k vykoupání, ale než si stačí vzpomenout, že na koupání není čas, osloví jí muž, který se zdá být napůl mimo. Už jen při pohledu na něj si musí dát ruku před pusu, aby při zívání svět neviděl až do jejího žaludku. Není si úplně jistá, co za boha před ní stojí, ale záleží na tom? Po výzvě nijak zvlášť neváhá, ostatně Lehni si ke mně slyší od příslušníků mužského pohlaví poměrně často. Reakce je momentálně jistá druh svalové paměti. Vedle muže pohodlně ulehne, ačkoli ještě plně oblečená, což je jí už velice dlouho nestalo. Prada to mezitím už stihl dávno vzdát - aura Hypna na něj působila dost dobře na to, aby usnul už pár metrů za paničkou schoulený v klubíčku.
"Jasný že pravá." Oznámí s uchechtnutím. Pravé vlasy, prsa, zadek... všechno je na ní pravé, takže samozřejmě pravá. Pokroutí hlavou, snad jako kdyby měla být Hypnovi odpověď okamžitě jasná. "Lehla jsem si vedle Vás, ale neznám Vaše jméno." Zamrká dlouhými řasami, když přednese větu hlasem nevinné školačky. Totiž, asi tak nevinné, jako je Britney Spears ve svém nejznámějším klipu. "Stává se Vám to často?" Nadhodí neméně rádoby nevinně. Ne, muž se jí nelíbí, není její typ. Přesto nemůže říct, že by byl ošklivý, ale to se dá říct jen o menšině bohů.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Wed Sep 12, 2018 10:15 pm
Tenhle trapas nějakou dobu nezapomene. I přes dvojité vidění dokázal předvést nejlepší sportovní výkon v životě, když Áreovi zmizel během několika sekund, aniž by se zamotal do šlahounů jahodníku nebo vinné révy. Nechtěl uvažovat nad tím, co se právě stalo, i když si to bolestně uvědomoval, také chápal následky. Za tohle, ho bude padlý bůh z Olympu, dozajista pronásledovat, či mu spílat do idiotů, co hůř, třebas poštve děti, aby Iskanderovi vyčinily. Nepřemýšlel kam běží, jen mechanicky pokládal nohu přes nohu, aby vynaložil co největší úsilí k tomu zmizet z místa. Cop zrzavých vlasů za ním vyloženě vlál a on málem, neúmyslně, srazil skupinku dívek, co spolu nadšeně probíraly dosavadní zážitky z hledání pokladu. Co se syna Afrodity týkalo, začínal více a více litovat své účasti, zatím potkal dva nepříliš přívětivé zadavatele úkolů, který vždy pokazil, čímž si nezajistil nejlepší pověst, ba co hůř, nadobro utvrzoval reputaci motovidla, nemehla a neschopného maskota obletovaného starostlivými sestrami. Věřil, že Amy se dozajista vedlo lépe i Elyar určitě zvládl reprezentovat krev půvabné bohyně s větší noblesou, nežli tohle roztřesené tintítko, jenž stěží odolávalo touze ukončit veškeré snažení a jít se ukrýt do srubu, kde zapomene na okolní svět. Byl by té myšlence podlehl, nechal se ukolíbat slastným příslibem klidu a kvalitní literatury při šálku teplého čaje, avšak osud trochu zamíchal karty. Tím, jak překotně ustupoval z dohledu boha války, si plně neuvědomil, že momentálně stojí před knihovnou. Pravděpodobně místnost přeplněnou nejrůznějšími texty považoval za nejbezpečnější útočiště, příležitost k vyčištění hlavy a pozapomenutí problémů. Chvíli zíral na dveře, než se odvážil je opatrně otevřít. Nechal panty zavrzat, kdy neklidně zíral do místnosti, trochu nesvůj, zdali vstoupit, či nepotká další trable. Nakonec přemohl strach rašící hluboko uvnitř, vykročil s tichým konstatováním, že horší už to snad být nemůže, vstříc. Kéž by jsi tady byla ty mami. Přál si.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 15, 2018 5:04 pm
ELYAR se mohl nyní před dívkami pyšnit štítem, který jasně konkuroval magickým zbraním, jaké si jen pár Táborníků zasloužilo. Pro tuto chvíli se však racionální zdálo nechat ho na pokoji (a zastrčit ho hodně hluboko do skříně, aby na něj sestry nepřišly a nepokoušely se ho změnit na několik párů náušnic), natáhnout si čisté tričko a vydat se směrem k hranicím. Konkrétně? K hlavní bráně, kde na něj čekala ženská postava ladných tvarů. Světlovlasá půvabná kráska se otočila jeho směrem, na rtech povzbudivý, láskyplný úsměv. "Můj drahý, překrásný synu," oslovila ho medovým hlasem, očima se kochaje, jak její synáček vyrostl za dobu, co jej držela naposledy v náručí. Tiše doufala, že ji pozná a nesplete si ji s nějakou jinou bohyní na Olympu, neboť Afrodita byla jedna jediná svého druhu a žádná jiná se jí nemohla vyrovnat. "Ani nevíš, jak jsem doufala, že se znovu shledáme. Pojď, posaď se ke mně, drahoušku," nabídne mu místo po svém boku, sedaje si na objevivší se pohodlnou lavičku prorostlou květy růží. "Nemáme moc času, ale tak tomu bývá vždy. Slyšela jsem, jak udatně sis vedl u mého manžela v jeho špinavých kovárnách." Teatrální povzdech následuje s lehkou dávkou otrávenosti. "Inu, na nic nečekejme. Kterou z růží si vybereš?" Před Elyarovýma očima se objevily tři nádherné růže, jedna jako druhá. Každá však skrývala malý úkol.
AMY se mezitím pokoušela vést konverzaci na... no, úroveň by se tomu nedalo říkat, na což Hypnos reagoval po svém. "Hypnos, bůh spánku. Tvým úkolem bude probudit se vlastními silami. A teď již spi, dítě." Jen, co to dořekne, blondýnka se propadne do spánku hodného Šípkové Růženky. Uvězněná ve své hlavě měla jeden jediný úkol - vzbudit se vlastním přičiněním. Což nebylo lehké, jak se zdálo, neboť dívku obestírala pouze temnota. Žádné sny, nic.
ISKANDER se pokoušel několikrát stisknout kliku, než se mu ji povedlo uchopit, sevřít a pohnout dveřmi dopředu. Chast je mrcha a zdvojené vidění taktéž. Silou vynaloženou na otevření dveří vpadl do místnosti prostoupené mlhou obestírající zem, že nedovedl prohlédnout skrze ni na vlastní nohy. Chvíli musel pátrat, než mezi regály nalezl tmavovlasou ženu se zářivě modrýma očima, překrásnou a nadmíru děsivou mocí, která kolem ní neviditelná jiskřila. "Vítej, Iskandere, synu Afroditin. Mé jméno je Hekaté, jsem bohyně magie, duchů, mlhy a křižovatek." Kupředu natáhla dlaně s dvěmi křišťálovými koulemi - v jedné se zmítala mlha, v té druhé se objevovaly a zase ztrácely temné vrcholky stromů připomínající jižní les. "Který z mých úkolů si vybereš, chlapče?"
FRIEDA se vydala k Vrchu polokrevných, kde na ni již čekal bůh vína, Dionýsos sám. A v pěkně nesouhlasném rozpoložení, dovolujíce si prozradit, že na ni čeká už několik hodin. Přičmouzená instruktorka zprvu nechápala, co se po ní chce, když před ní byly položeny dvě číše vína. V první chvíli toužila otočit se na patě a utéct před jakýmkoliv druhem alkoholu (později i před obyčejným džusem). Nakonec si vybrala červené z levé číše. Což znamenalo zazpívat či zahrát píseň pro Dionýsovo potěšení.
SCOTTY pro změnu narazila na lamače dívčích srdcí - Apollóna, který opřený o svůj fešácký vůz čekal na mokrou dívku, z níž kapala voda. Stejně jako všem před ní, i jí se dostalo oslnivého úsměvu, na který odpověděla krátkým úšklebkem, načež si vyslechla Apollónův požadavek, vybíraje si prostřední ze svitků. Pro ni to znamenalo střílení do terče.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 16, 2018 8:28 pm
Morfeus. Jak jinak. Muž, mohutný, rozložitý a s tmavou pletí se na boha snů tak nějak... hodil. Možná to bylo celkovou aurou, která z něj vyzařovala, možná si to Audrey akorát namlouvala tehdy, když poznala jeho jméno a spojila si ho s jeho tvíří. Bylo to celkově zvláštní, vidět všechny ty bohy z bájí, kteří najednou nabývali konkrétních obrysů a definitivně přestali být báchorkami, ačkoliv v Táboře snad již nikdo nepochyboval. Sotva mohli, když se setkávali s podivnostmi na každém kroku. "Díky," poděkuje na jeho slova i na vyzvání k posezení, které uposlechne a usadí se na kámen vedle něj. Pohledem jej zkoumajíc, od čehož jí vyruší až sova, která zamává křídly a vznese se vysoko do vzduchu, mezi koruny stromů. Její místo v Morfeových dlaních zaujaly dva motýli, oba hrající nádhernými barvami, téměř magičtí a kouzelní. Téměř? Možná téměř určitě vzhledem k tomu, s kým měli posledních několik posledních hodin co dočinění. Ironicky ji napadlo, že tepláky a sportovní oděv možná byly pohodlné, ale ne zrovna vhodný oděv, v němž by se chtěla setkat s bohy, což prve nedomyslela. Nebo co hůř - se svou matkou. Na svého otce nikdy moc dojem neudělala, co se týkalo matky? Věděla, že to je nesmysl, ale pokud by se přece jen setkaly, nechtěla působit jako nějaká nevyrovnaná chudinka, chtěla být... no, minimálně taková, za jakou sama sebe považovala. Nezávislá, ambiciózní, bez potřeby jakéhokoliv chlapa jen z nutnosti a ne z lásky, na kterou konec konců nezanevřela. Nakonec se však mohlo snadno stát, že Nemesis nezahlídne ani koutkem oka - a krom toho, nyní měla větší starosti, třebas to, jakého motýla si vybrat. Měla však jasno, věděla, který z těch dvou jí táhne pohled více, uchvacuje. "Ten druhý, prosím. Ten... co vypadá jako noční obloha." Metafora je to sice dost otřepaná, ale jistě poslouží, aby pán snů pochopil.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Tue Sep 18, 2018 6:09 pm
Ačkoliv se má bezvýchodná situace zdála nekonečná, a já se s každým dalším krokem cítil ztracený, vlastně to pro lovkyně nebylo zdaleka nic složitého. A vůbec to netrvalo tak dlouho, jak jsem odhadoval. Zatímco jsem úmorně vymýšlel kdejaké strategie běhu, přičemž některé z těch šílených nápadů by jistě stály za patent, jeden z šípů narušil látku mého trika, odhodlaně proletěl skrz a zarazil se o strom. Tou chvílí jsem sebou trhl šokem, div, že jsem se ještě sám nepřizabil o kořeny stromu. Prudce jsem zastavil, znenadání neschopen dalšího kroku. Bylo to jasné, měly mě. Ani jsem ten šíp nestačil setřást a na vlastní kůži jsem pocítil ostří dýky, které slečna přitiskla na můj krk. Polkl jsem, téměř mě to škráblo. „Vypadá to, že jste vyhrály," broukl jsem a rezignovaně pozvedl ruce kousek nad hlavu. Dobře jsem si uvědomoval situaci. Kdyby dívka chtěla, stačil by jeden hbitý pohyb její ruky a já bych přišel o život. Ale já si ani přes její serióznost nemyslel, že by mě skutečně chtěla zabít. Vždyť šlo jen o hru, no ne? A já selhal. To se stává. Bez zbytečných scén jsem vyčkal, až mě propustí, vytvořil jsem mezi mnou a lovkyněmi určitý odstup a následně jim pokynul na pozdrav. Ovšem, štvalo mě, jak pitomý úkol si pro mě bohyně připravila, ale teď už se s tím nedalo nic dělat. Chtěl jsem zůstat v klidu a nezhoršovat to. Co kdyby se rozmyslely, usekly mi nohu a pověsily si ji nad postel jako trofej? „Díky. Pozdravujte Artemis," prohodil jsem s myšlenkou, že za ní už se rozhodně vracet nebudu, obrátil jsem se na místě a vyrazil vstříc další výzvě.
Nyní se potuluju Táborem a přemítám nad místy, které už jsem tu stačil prošmejdit. Kde by to mohlo být dobré? Kde by mě zas nechtěl někdo zabít? Na můj vkus až moc složité otázky, nemám ani páru, kam zamířit a koho tam ve finále potkám. S povzdechem se usadím na zem před hlavní budovu, ruce opřu o kolena a bradu o ruce. V mysli mám plán, že si tu na moment odpočinu a později zamířím dál. Ale kdo ví, jestli do té doby i neusnu. Tohle plnění úkolů je těžší, než se na první pohled může zdát.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 23, 2018 11:37 pm
Dlhá cesta až ku hlavnej bráne ho samého nebavila. Želal si mať pri sebe spoločnosť, keby aj len nejakú drobnú ryšavú veveričku, ktorá by mu spríjemnila jeho cestu. Najideálnejšie by však bolo, ak by popri ňom kráčala Lin. Bohužiaľ, to bolo len jeho zbožné prianie. Chýbala mu jej spoločnosť, dlho ju nevidel, uvažoval ako sa jej asi v hre darí a či vôbec. Aspoň to ho na istý čas, kýmsa dostal k bráne do tábora zabavilo. V polke cesty ho to už vonkoncom prestalo baviť a zmyslel si, že to otočí niekam inam, bližšie. Po chvíli rozhodovania sa, si napokon uzmyslel, že sa bude držať svojho plánu pokračovať v hľadaní kľúčov od kraju až ku stredu tábora.
V momente, ako zbadal svetlovlasú ženskú postavu, bol rád, že sa rozhodol nevzdať vlastného plánu a pokračoval vo svojej ceste. V bohyni okamžite poznal svoju matku. Nikdy predtýmju nevidel, len keď bol veľmi malý, to si však človek nepamätá. Preto bol na seba ešte väčšmi pyšný, že Afroditu spoznal a to len vďaka obrázkom z kníh...a taktiež o tom dosť napovedal aj jej pôvabná tvár. Možno aj istý hrejivý pocit, ktorý ucítil pri srdci. *Moja matka.* Ozývalo sa mu v myšlienkach stále dookola. Pripomínal si neustále tento fakt, pretože mu to ako sen, krásny sen. Ak by to bol sen, nechcel sa z neho prebudiť. Nanešťastie sa Elyar nachádzal ešte stále v realite. Afrodita pokračovala rýchlo v rozhovore. Pýcha v ňom sa prehĺbila ešte väčšmi keď ho ona samotná pochválila. *Aspoň za niečo.* Ozvalo sa mu v hlave podvedomie, ktoré ho neustále podrývalo. „Bola to maličkosť.“ Tváril sa, ako keby to nič nebolo aj napriek tomu, že mu štít dal pomerne zabrať. To však pred matkou nebude spomínať.
Ešte stále neveril vlastným očiam, no ona naňho zrazu vyhŕkne, že si má vybrať jednu z ruží. To bola pekne studená sprcha. Objavili sa pred ním tri, na chlp identické kvety. Rátal na ružiach tŕne, s tým, že tá, ktorá ich bude mať najmenej bude tá, ktorú si vytiahne. Táto stratégia však zlihala keď dopočítal tŕne aj na poslednej. Zistil, že aj v tomto sa zhodujú. Musel teda zvoliť inú stratégiu. Dal na svoj inštinkt. Ešte chvíľu ruže skúmal. A tiež si pomedzi to vychutnával matkynu prítomnosť. Pred tým mal milión otázok. Teraz sa ale zdali všetky úplne malicherné. Nezáležalo na nich. Bol len ráda spokojný, že je pri mame, že ju konečne stretol. Už nemusel Lin závidieť, že za ňou prišla hneď po určení.
Aby sa ale nepovedalo, napokon siahol po tej, čo bola najviac vľavo. Bola krásna, skoro tak moc ako jeho matka. Napadlo mu, že by ružu venoval Lin, to by ale pokazilo ich priateľstvo. Ukazovať jej takto okato svoje pocity bez istoty, že mu ich ona opätuje tiež bolo príliš riskantné. To on bol ten, čo láme srdcia. Nie ten, kto ho má zlomené. Ružu teda podal svojej matke ako poslušný syn a čakal na svoju úlohu.
Sponsored content

Re: HBC Games: Treasure hunt

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru