Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 3:56 pm
Úvahy nad tím, že stejně neúspěšně projde zkouško se nakonec ukázaly jakožto naprosto správné a opodstatněné. Jistě, úkol nedostal nejlepší, tak trochu kulišácký, ovšem cítil prazvláštní uspokojení nad tím, že se před Dionýsem neotočil na podpatku a nezamířil do útrob lese okamžitě. Cosi uvnitř, ta drobná jiskřička soutěživosti, ho tlačila kupředu, dodávající odhodlání nebýt zkroušený první zakusenou porážkou, místo toho vzhlížel k dalším možnostem, jak se pokusit uspět v klání. Ani bohovi nezamával na rozloučenou, jen rychle vyklidil pole, jakoby každá sekunda znamenala bonusovou ránu, chtěl se toho káravého pohledu zbavit co nejrychleji. Možná ho trápilo selhání, ale více propadal rozčilení nad tím, proč zrovna jeho musil potkat jakožto prvního. Normálně, vcelku dobře vycházel s jeho potomky, sice vždy hlučeli, holdovali alkoholu a žili naprosto nespoutaně, bohémsky, ale nikdy ho nevyzvali k zpívání či hraní písně. Kličkoval vzrostlým podrostem, sem tam zachraňoval tričko zachycené o vystouplý trn nebo nízkou větev, volil nejkratší možnou cestu, jak z lesů zmizet, což si neslo trochu toho sebezapření při zdolávání přírodních překážek. Díky poslouchání nymf, mu nedělalo problém udržet si směr, často hovořily o významných orientačních bodech, takže poznal, že kráčí správně, když minul skalku porostlou povlakem modravých kvítků a málem zakopl o vystouplý kořen staletého buku. V klidu, však tu není sám, jsou tu všichni. Pořád mám šanci, nehledě na to, že nebudu jediný, komu to napoprvé nevyšlo. Tahle myšlenka si nesla střízlivý nadhled pravdy. Volili úkol naslepo, i tomu nejzkušenějšímu dozajista srazila náhoda hřebínek.
Chvilkově zaváhal, když vyběhl ze zeleného labyrintu a stanul na jeho pomyslném začátku. Pohledem brouzdal kolem sebe, nevěda, jestli zamířit zpět do tábora, či zvolit nějaké zapadlé místo, kam se obtížně dostávalo. Ovšem, všechny ty zastrčené kouty teď určitě přitahovaly zaslouženou pozornost. Hodně knih i zvěstí o hledání pokladu přeci začínalo průpovídkou o tajemných zákoutích, kam většinu roku nenapadlo nikoho vkročit, aby zůstalo bohatství v bezpečí. Takže, jestli většina vyrazila po stopách svých zažitých stereotypů, ty většinou nejlidnatější prostory zůstaly osamocené. To by asi bylo nejlepší zajít na cvičiště. Jenže tu myšlenku vzápětí zavrhl. Áres byl dost předvídatelný na to, aby právě v těchto prostorách očekával svoje děti, kterým toužil uštědřit pár výchovných. Nikoliv, musí vyrazit někam, kde se tihle agresivní zástupci Olympanů ztěží objeví. Proto vykročil směrem k Jahodovým polím, když tam nepotká usměvavou Deméter, tak si pro zlepšení nálady utrhne několik sladkých jahod a zamíří zpět do víru dění. Loudal se, ovšem, nebylo kam spěchat, proto před sebou i kopal větší kámen, aby upřel pozornost jinam, než k mizernému pěveckému výkonu.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 4:41 pm
ADELINE šla od čerta k ďáblu, alespoň tak by to nazval osud. Za sebou měla první zkoušku, moudrou volbu, co jí však čekalo teď? Afrodita se svým potměšilým úsměvem. Skrývala snad vědomosti o dívčiných tajemstvích? Možná, že ano. "Jestli pak to není děvče trávící přespříliš času s mým drahým synem. Popravdě řečeno nechápu, co na tobě vidí. Vlasy máš roztřepené, šaty vytahané a ta černá odpovídá tomu, čí jsi," nespokojeně mlaskne při zhodnocení Linina vzhledu, aniž by kolem ní procházela jako hladová kočka. "Měla bys o sobě dbát. Slyšela jsi o tom zázraku zvaném make-up? A kondicionér? Možná i... kadeřník? Stylista? Ne? Chmm," uraženým odfrknutím dala jasně najevo, že jestli se s tímto vzhledem hodlá potulovat kolem Elyara, tak jí bude ze všech stran podkopávat nohy. "Ale ačkoliv bych se o to ráda sama postarala, inu, charita, nemám na to celý den. Takže si vyber jednu růži  a já ti zadám úkol." Před Lin se zjeví tři nádherné růže, všechny stejné a přesto jiné. Kterou si vybere?
ELYAR mohl celou cestu nadávat na Poseidóna (doporučujeme tiše, bohové mají uši všude) a doufat, že se nic podobného opakovat nebude. To by však nesměl potkat postaršího vousáče, jemuž ve vousech čas od času vzplál nějaký ten plamínek. "Héfaistos," plácne Elyara po zádech takovou šupou, že chlapci nezbývá nic jiného, než poposkočit o pár kroků kupředu. "Jsi celá tvoje matka, moje žena," odfrkne si při pohledu na tu kost a kůži, za kterou mladíka považuje. "Neuškodilo by ti přibrat pár kilo svalové hmoty. Žádné svaly tady, tady, ani tady..." Přidrzle ho šťouchá do paží, ramenou a břicha odhaleného světu. Sám na jeho kůži zanechá šmouhu od sazí. "Pojď za mnou," houkne na něj otáčeje se zády, než ho zavede do Afroditina srubu, z níž se stala menší dílna. Před Elyara vytáhne meč, štít a měchýř na udržování ohně. "Jedno si vyber, ale to už dobře víš, co?"
LUCY by jistě nečekala jednoho z Velké trojky právě uprostřed Amfiteátru. Překvapení, co se rázem dostavilo, ji nechalo přemýšlet, zda se má otočit na patě a upalovat co nejrychleji nazpátek a možná to ještě jednou risknout s Héliovým kočárem, nebo se tvářit nenápadně a doufat, že si ji Hádes nevšimne. Pozdě. "Á, ty jsi tamta... ta dcera... hmmm," pokoušel se vydolovat z paměti co nejvíc informací, ztroskotal hned na začátku. "No to je jedno, pojď sem, přece mě nenecháš čekat jako zbytek těch smradů." Hádes očividně nebyl mezi táborníky ve svém živlu. "Fajn, děvče. Na rozdíl od mé rodiny si nebudeš muset vybírat. Prostě uděláš, co ti řeknu." S tím ji popadl za rameno a přenesl do Podsvětí. "Tohle je pekelný oheň. Dřív očišťoval duše, ale nikdo tam moc nechtěl, tak se vytvořil soudní palác a... No, však to znáš. Tak tím projdi a nech se... já nevím, očistit?" Aniž by čekal na její reakci, mocně ji popostrčil dopředu.
ISKANDER si sice mohl troufat a děkovat ostatním za Áreovu předvídatelnost. S čím však nepočítal byl Áres sám uprostřed jahodového pole, jak se vesele klátí čerstvým vínem (patrně zabaveným Dionýsovcům). Než však stačil chlapec obrátit, bůh války ho zmerčil. [Prostor pro Akiho]
FRIEDA mohla děkovat, že se jí žaludek uklidnil alespoň natolik, aby byla schopna udržet krok v rovině. S vidinou, že u Hébé na ošetřovně nalezne nějaký lék na žaludek, co se jí houpal ze strany na stranu, se vydala za svou záchranou. "Zdravím, dítě," oslovila ji světlovlasá žena velmi podobná vrchní ošetřovatelce. Přesto vyčnívala o něco větší útlostí a jakousi zlatou září. "Jsem Týché, bohyně hojnosti, peněz a štěstí. U mne nezískáš klíč, ale odměnu v podobě daru." Než stačila instruktorka cokoliv říct, bohyně se vypařila, zanechávaje po sobě váček plný drachem. FRIEDA ZÍSKALA 150 DRACHEM
SCOTTY samou radostí hopkala k jídelně. Vidina možných bojů jí nutila nabrat co nejvíc energie a jak jinak, než-li jídlem? S plnou náručí proteinových tyčinek popoběhla kolem jídelny, než jí mohutná ruka dopadla na rameno, až děvče na místě ztuhlo. "Snad si nemyslíš, že jsem tě neviděl, holka," ozvalo se brouknutí za jejími zády s úsměvem, co u Scotty vyvolal tak akorát husí kůži. "Jen pojď a vyber si jednu z mušlí." Před dívčinýma očima se zčista jasna objevily dvě mušle - jedna modrá a jedna růžová, každá jiná. Tak která to bude tentokrát?

CALIX mohl děkovat štěstí. Nebo tomu, jak důmyslné mohou být jeho sny? Zatímco se Lamia řítila proti němu, rozhodl se vyrazit proti ní s větví. Než stačila nestvůra zastavit, nabodla se na zbraň, ve kterou se větev stromu přeměnila - dlouhý, ostrý meč. Chlapec se rázem probudil, sledujíc před sebou černovlasého muže spokojeně se usmívajícího. "Velmi zajímavá volba, mladý muži. Velmi zajímavá," pronesl s lehkým úsměvem, podávaje mu zlatý klíč. "Tvá nápověda. Neztrať ji. Už můžeš jít." CALIX ZÍSKAL KLÍČ
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 5:06 pm
Sice neměla štěstí na získání klíče u Apollóna, ale tohle už musela být vyloženě smůla. Ne, že by se vážně nějak vyznala v bozích, ale vládcem podsvětí si byla celkem vzato jistá. Ve chvíli, kdy si ho všimla, by nejraději použila svoji typickou nezajímavost, která jí často činila před ostatními táborníky 'neviditelnou', ale Hádes si jí bohužel všiml, takže neměla jinou možnost, než jít za ním. Ale tentokrát to nebyl pouhý respekt, který jí nutil klást jednu nohu před druhou, byl to spíše strach z toho, co by se mohlo stát, kdyby ho neuposlechla. Vlastně měla natolik vymeteno v hlavě, že ani nepostřehla, že jí skoro prozradil, kdo je její rodič. Když k němu došlo, zmohla se jen na to, že přikyvovala na to, co říkal. Rozhodně nehodlala protestovat, když prohlásil, že nebude žádný výběr, ale prostě něco udělá. Vlastně toužila potom, aby to šlo rychle a ona mohla vypadnout pryč. Jenže, když jí chytil za rameno a najednou se octla úplně někde jinde, uniklo jí vystrašené vypísknutí, hodné každého zbabělce. Rozhlížela se kolem a poslouchala, co říká, i když tedy neměla sebemenší tušení, o čem to vlastně mluví, opět mu všechno odkývala a její pozornost upoutal obrovský plamen, který velevážený pán podsvětí označil za 'Pekelný oheň'. Potom ale řekl, aby tím prošla a v tu ránu měla v hlavě úplně prázdno, tedy až na dvě stále se opakující slova. Do prdele, do prdele, do prdele... Ale stejně neměla ani čas na rozmyšlenou, než ucítila tlak na zádech, který jí ostře postrčil vstříc plamenům. Nezbývalo jí tedy nic jiného než tím projít. Instinktivně zavřela oči a jen tak tak vybrala klopýtnutí, způsobené postrčením, než se se zavřenýma očima dál posouvala krok po kroku k ohni. Spálí mě to? Už jsem tam? Hořím? Proč mě nic nepálí? Nebo pálí, ale už jsem tak mimo, že to necítím? Myšlenky na ni křičeli jedna přes druhou a ona jen nutila svoje nohy, aby po malých krůčcích postupovaly vpřed.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 5:14 pm
Očima spočine na další osobě, jež před ní stojí. Nejdřív si není úplně jistá, kdo to je, ale hned jak začne mluvit, je jí to celkem jasné, ani nemusí zmiňovat svého syna. Automaticky protočí oči, potlačujíc touhu se otočit a odejít, a přistoupí před ni. Nakloní hlavu na stranu s nadzvednutým obočím nad všemi těmi urážkami, které hází na její hlavu. “No aspoň že ta černá neodpovídá mojí duši, to bych se tu rozbrečela, vážně.“ Nedá se a drze jí s ironií v hlase oponuje, ačkoliv to logicky zabolí. Víc se však soustředí na to, že zřejmě stejně jako jí opovrhuje i její matkou, a to se jí teda hrubě nelíbí. Ačkoliv podle toho, jaké jsou její děti, by opovrhovala každým, kdo neutratí statisíce za svůj vzhled jen proto, aby za každé situace vypadali jako ze škatulky. Nehledě na to, že si o sobě myslí tak moc, až by z toho jeden nemohl dýchat, jak ho jejich ego utlačuje. Je na svoji lhostejnost vůči tomu hrdá a hodlá si to udržet. Jenomže... není ani trochu příjemné tohle poslouchat, ať už o sobě, nebo o své matce.
Snaží se si připomínat, že tohle je bohyně a ona by neměla být drzá nebo hrubá, ale nedokáže v sobě najít ani špetku respektu potom, co otevřela pusu. “Slyšela jste někdy o zázraku jménem slušné vychování?“ Opáčí s lhostejným výrazem, který si musí pečlivě udržovat, aby nedala najevo, že se jí její slova dotkla a rozhodila ji. Není zvyklá na to, aby jí někdo dával najevo, že je ošklivá. Nejspíš má ale pravdu, Elyar je úplně mimo její ligu, ona jde po pohodlí, děti Afrodity přesně naopak. Jestli mu to nevadilo předtím, teď nejspíš bude, když tráví všechen čas se svými sourozenci, kteří jsou podle ní přesně takoví. Musela by být pitomá, aby jí ušly ty pohrdavé pohledy. Nic si z nich ovšem nedělala, slyšet to však nahlas a ještě ke všemu od bohyně je úplně něco jiného. Ona je sama se sebou spokojená a má se ráda, nedovolí, aby jí to někdo tak povrchní kazil, zvlášť, když má takovou přízemní potřebu druhé urážet, což zrovna božské není. Hrdě se napřímí, stejně jako to udělala u Athény a ukáže na poslední z růží. Nijak nad tím nepřemýšlí, ať už pro ni má připravené cokoliv, je jasné, že její přízeň si nezíská, ani kdyby se rozkrájela, to ovšem neznamená, že nebude dál bojovat.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 5:47 pm
Podivím se, když větev nenadále změní svoji podobu, a místo ní se mi v ruce ocitne meč. Okamžik na to se jeho hrot zaboří do masa a mé vidění se začne nepříjemně mlžit. Bitva s dravou Lamií se rozplyne jako hvězdný prach a já se zjevím zpět před tmavovlasým bohem, nedůstojně ležící na zemi. Sic lehce otřesený, ale v pořádku. „To bylo něco," zamumlám a vytáhnu se zpět na nohy, u čehož si promnu zápěstí. Vzpomenu si, jak moc mě při lámání té větve zabolely dlaně, avšak když na ně kouknu teď, není na nich ani malá modřinka. Pokroutím hlavou s pomalým zjištěním, že to celé byl jenom sen. Ale zatraceně živý sen. Svěsím ruce volně podél těla a na muže naproti mně se zadívám, při jeho zmínce o zajímavé volbě jen nenápadně myknu rameny. Náhoda, nic víc. Netrvá to dlouho a muž mi podá moji první získanou nápovědu, na což se zatvářím podivně. Vezmu klíč do ruky a zběžně si jej prohlédnu, přičemž mi v hlavě začne konečně svítat. Klíč, ne míč. Aha, už to dává smysl, špatně jsem to předtím pochopil. Ale kdo by taky k otevření truhly potřeboval míč, nemám pravdu? Pousměju se, vsunu klíč do zapínací kapsy od tepláků s ujištěním, že od tam mi nemá jak vypadnout, a věnuji černovláskovi poslední krátký pohled. „Děkuji, těšilo mě," prohodím zdvořile, jemně kývnu hlavou a pak už se odporoučím do dáli. S dobrým pocitem u srdce a čerstvou dávkou odhodlání si to namířím směrem k táborovému ohni, kde bych při troše štěstí mohl naleznout další stanoviště. Uvažuji nad tím, co všechno mě dnes vlastně ještě čeká, ale nijak nezvykle se toho neobávám. Co se má stát, stane se. Ať už mi dají sebehorší úkol, postavím se tomu čelem. Třeba to nedopadne dobře, ale za pokus nic nedám. Ne každý den je posvícením, ale prozatím to vypadá dobře. Strčím ruce do klokaní kapsy a přidám do kroku, už, abych tam byl. Opravdu jsem zvědavý na to, co mě tam potká. Nebo spíš kdo, jestli tedy vůbec. Snad tam nebudou další zástupy táborníků, to by mě vskutku moc nepotěšilo.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 6:17 pm
Ako keby stúpil z blata do kaluže. Tu sa človek vytúženého pokoja nedočká. Priel si stretnúť napríklad takú mierumilovnú Deméter, Héru a zo všetkého najviac svoju matku. To by bolo stretnutie. Splnený sen. A nie Héfaistos, starší mohutný muž, ktorý páchol mierne po železe a mierne ako spálenina. "Vám teda sprcha veľa nehovorí." Podráždený od stretnutia z Poséidonom, nekrotil svoj jazyk pred ďalším bohom. Aj tak ho ťažký osud neminie, tak načo sa hrať na čajové posedenie plný zdvorilostných fráz. Ani Héfaistove privítanie a drzé šťuchanie do jeho rúk, ramien a trupu nenapomohlo k akémusi zdvorilostnému jednaniu. *Matka by nebola pyšná.* Pomyslel si, ale tam to zostalo. Akosi ho to neštvalo. Na niečo také ako výčitky nemal energie. Musel si šetriť všetko čo mal. "Až také zlé to nie je." Namietne na to, že je samá kosť a koža, ako jeho matka a Héfaistova manželka. Doteraz si ani neuvedomil, že tu tento vzťah existoval. "To z vás robí môjho nevlastného otca?" Ticho si zamumlal popod nos. Opýtal sa to viac menej ako rečnícku otázku. Skutočnú odpoveď nepotreboval. Bola mu jedno. On už otca mal, druhého mu netrebalo. Zato po matke prahol.
Pri pohľade na ich zrub ním prešla menšia triaška. Nie že by to bolo o toľko hrozné, len to bolo nečakané prekvapenie. Ani si neuvedomil, aký je ich zrub veľký až pokiaľ sa tam neobjavilo všetko to mohutné kováčske náčinie.
Pred výberom opäť dlho nepremýšľal. Veď to bolo také jasné. Meč? Nie. On sa nebije. A ani mech na vzduch ho akosi nelákal. Kto vie, aký oheň by ním musel rozdúchať. Voľba preňho bola teda jasná. Rukou prešiel po lesklom vrchu štítu. Akonáhle to urobil, svoje rozhodnutie začal ľutovať. Napriek tomu, že nevedel čo ho čaká, nemal nádej, že ho zrazu postretne šťastie.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 9:43 pm
Rafinovanější... To možná nebylo slovo, které by vybrala k popsání muže, co se potloukal okolo Thaliiny borovice, ale v duchu věděla, že by mu značně křivdila. Možná se skrýval za tvář mladíka, co by měl v normálním životě o několik křížků na bedrech méně než ona a který by pravděpodobně měl v hrsti každou holku, na niž by hodil svůj rošťácký úsměv a prohodil k ní pár slov, ale Hermes byl... no, jednoduše Hermes. Možná ne nejsilnější, ale sotva by ho někdo označil za neschopného - už jen proto, že by danému troufalci z ruky zmizely v další moment hodinky, ideálně značně ROLEX, a kdo ví, co by dále bylo s oním nešťastníkem. Možná nebyl tím, koho skutečně chtěla potkat - ač kdo ví, kdo by to byl - ale rozhodně ani nebyl tou nejhorší variantou. I když... Všichni tady byli tak akorát pro pobavení bohů, že? Aby s nimi mohli hrát hry a utahovat si z nich, různě je trápit a krátit si tak frustraci z věčnosti, která trvá... no, věčně. Zastaví na vzdálenost metru a půl od něj, tedy dostatečně, aby si navzájem nelezli do osobního prostoru, pokud nějaký takový koncept vůbec antičtí bohové znají - ostatně s jejich orgiemi by se už člověk vůbec ničemu nedivil. "Audrey," přitaká souhlasně s drobným úsměvem na pronesení svého jména. Jeho slovy se necítí zrovna povzbuzená, ale ostatně - o to celou dobu šlo, ne? Sebejistá se cítit ani neměla. Ne v přítomnosti těch, co by je mohli rozmáznout jako mouchu na stole, možná ještě snadněji, neboť lidi neumí lítat ve zmatených kolečkách a tak je snazší je trefit. Na symboly se zadívá - popravdě však jediné, dle čeho mohla volit, byla jejich sympatičnost jejím očím. Boty vyřadila rovnou. A nakonec hnědá kukadla zakotví na tom pomalém, krunířatém zvířátku. "Myslím... Že zkusím štěstí s želvou." A právě s tou špetkou proklatého štěstí to neznalo to, že skončí se zlomenýma nohama, aby nebyla schopná běhat.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Mon Sep 03, 2018 9:02 pm
LUCY možná ze začátku nic necítila, ne však na dlouho. Pekelný oheň kolem ní vzplál vysoko nad hlavu do výšky, kam nedohlédla. Žár střídal protivný chlad, jemuž odpovídala drkotáním zubů. A cesta? Ta se zdála nekonečná. Strach ji však nakonec přemohl a dívka se vrátila zpět, odkud začala s prosbou k Hádovi, zda by jí neušetřil předčasného konce. Ten jí, pro svou potěchu, nechal chvíli ještě trpět, než i jeho přestalo bavit týrat vykulené děvče. "Zdá se, že na Podsvětí ještě nejsi připravená. Tak mi zmiz z očí a hledej štěstí jinde..." S těmi slovy dívce mávnul, aby konečně vypadla a nesnažila se vyhřívat v Hádově dokonalosti.
ADELINE by měl někdo říct, kdy je dobré držet ústa na zámek. Afroditin pohled chladl s každou štiplavou poznámkou, sladkým úsměvem by nikoho neoblbla. "Víš, má drahá, někdo by ti měl říct, jakou láska hraje roli. A co je slušné vychování. Udělíme ti malou lekci." S dramatickým lusknutím prstů vyvolala požadovanou pauzu. "Od této chvíle budou tvé city vůči jakémukoliv chlapci chladné, nikdy neopětuješ jejich lásku. Ale nemysli si, budeš cítit, že ti něco chybí, budeš zoufale toužit po láskyplném obejmutí a polibku. Přesto ti nic z toho nepřinesou, jen další pocit hromadící se prázdnoty." S kouzelným zamrkáním sledovala dívku, nad níž vyřkla svou kletbu. Bohové si rádi hráli a pokud mohli někomu zkazit život, pak o to lépe. "A jelikož sis vybrala tuhle růži, dostaneš ode mě na cestu padesát drachem. Doufám, že si za ně koupíš něco nového na sebe." Dívce do rukou upustila drobný váček s cinkajícími mincemi. "A abych nezapomněla! Jejda, to by se mi nemělo stávat, jsem ještě mladá," teatrálně pohodí kadeřemi obrátivší se k Lin. "Pokaždé, když o mně nebo mých dětech budeš chtít pronést něco urážlivého, sarkastického, ironického a podobně, budeš o nás hovořit jako o těch nejlepších, které jsi v životě potkala. Pa, zlato!" Než by se Lin stačila rozčílit a zkusila by zanadávat na Afroditinu adresu, bohyně zmizela. LIN ZÍSKALA 50 DRACHEM
CALIX si na začátek nevedl špatně. Jenže neříkej hop dokud nepřeskočíš. U táborového ohně na něj čekala mladá dívka se stříbrným lukem, u jejíchž nohou spočívali poklidně pospolu vlk s jelenem. Zlatýma očima vyhledala mladíka pokračujícího si vesele dál, než mu vlk zastoupil cestu. "Nespěchej tak, chlapče, a radši se posaď se mnou u ohně." Její hlas skrýval autoritu, bylo by hloupost neposlechnout. "Jsem Artemis, panenská lovkyně, sestra Apollóna. Vládnu lovu a měsíci a v mé družině najdeš dívky, které se zřekly jakékoliv lásky," uvede svou osobu na pravou míru, aniž by jedinkrát mrkla. Její pohled zůstával o to intenzivnější. "Posaď se a vyber si svůj osud. Jelen...," bělostné zvíře pohladila po široké pleci. "Nebo vlk?"
ELYAROVI by měl někdo říct, že pravidla slušného chování v posledních několika málo minutách porušil tak na sto způsobů. "Myslíš si, že jseš hrozně vtipnej, co?" Héfaistos odpovídal nerudnou povahou a úsečnou větou. "Tak uvidíme, jak ti to půjde v mých kovárnách." Lusknutím prstu se ze srubu plném růžových odstínů ocitli uprostřed vulkanické sopky. Všude kolem protékala žhnoucí láva, co by spálila každého na prach. "Tvým úkolem bude ukovat si štít. Ne vzít jen kus plechu a několikrát do něj mlátit kladivem. Pořádnej štít!" S těmi slovy mrskne po Elyarovi kusem božského bronzu a nechá chlapce se činit.
AUDREY si vybrala zajímavě, ačkoliv Hermes to... inu, čekal. Lhal by, kdyby ne, a ačkoliv byl dobrým lhářem, nepotřeboval pokoušet své štěstí. "Tušil jsem o to. O to větší zábava to bude, dcero Nemesina. Pojď, posaď se ke stolu," poukáže na dřevěný kulatý stolek, co se objevil zčista jasna. "Zahrajeme si karty. Když vyhraješ, dostaneš klíč. Když prohraju, řekněme... že až budu potřebovat, učiníš mi malou službičku. Ne, neboj se, s polokrevnými si nezačínám," zastaví mladou ženu před nádechem, kdyby zkoušela protestovat. "Máš radši Poker? Prší? Žolíky?"
AMERICA se svým štěstím, a poněkud pochroumaným egem, skončila na pláži. Pláži, kde mimo jiné parkoval i Apollón se svým zářivým úsměvem. "No né! Jestli tohle není America, slavná slečna Montgomeryová. Slyšel jsem o tobě toho spoustu. Pojď, ukaž se mi. No, nedivím se, celá Afrodita." Úsměvy sršel na všechny strany, prohlížel si ji od hlavy až k patě jako správný fotograf, který objevil svou novou múzu pro letošní kalendář v Playboyi. "Tak se na to podíváme. Tři svitky, jeden si vyber. A prosím tě, kdyby to byla jízda, doufám, že umíš aspoň trochu parkovat..."
FRIEDA konečně přestala mít pocit, že se s ní houpe celý svět. Namísto toho pomalu vyrazila směrem k Diově pěsti, kde na ní nečekal nikdo jiný, než vládce všech hromů a blesků, samotný Zeus usazený na vrcholku balvanů. Zdálo se, že medituje, ovšem zdání klamalo. Po drobném odkašlání, nad nímž tak akorát pozvedl obočí, rozlepil oči shlížeje dolů na malou brunetku s indiánskými rysy. "Ach ano. Nikdo sem dlouho nepřišel a všichni... no, některým zkrátka tento úkol neslouží ke cti. Vyzkoušíme si tedy i tebe." Namísto dlouhého vysvětlování co a jak, se Diovi zhmotnil v rukách jiskřící blesk, mocná zbraň, snad nejmocnější v celém Olympu. "Zkus ho ovládnout. Zvládneš-li to, odměna tě nemine."
SCOTTY si vybrala modrou mušli. K prozření, že se nebude mazlit s delfíny ani žádným mystickým tvorem duhových barev jí byla odpověď, že pod vodou bude hledat Poseidónův trojzubec. Samozřejmě že ne ten pravý (přeci by ho nikam nezahodil). S povzdechem jí tak nezbývalo nic jiného, než se pomalu vydat do vody a doufat, že minuta a půl bude stačit na to, aby našla pověstnou zbraň.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Mon Sep 03, 2018 10:32 pm
Prvních pár krůčků šla naslepo, jenže s narůstajícím teplem, začala nad strachem z toho, co bylo před ní, vítězit zvědavost, takže otevřela očka, aby měla ponětí, co se okolo ní právě nachází. Šok, který utrpěla, když prostor okolo sebe uviděla, jí za to ale nestál. Octla se uprostřed plamenů, jež se nad její hlavou uzavíraly, a jediné cesty pryč byly buď daleko vpřed nebo kousek dozadu. A ona na chvíli, opravdu jen na chvíli, chtěla něco dokázat, sobě a snad i Hádovi, takže učinila ještě dva krůčky vpřed vstříc zdánlivě nekončící cestě, než se začalo značně ochlazovat, až měla dojem, že teplota spadla k bodu mrazu. Dokonce i malé topení v podobě hřejivého vajíčka, jako by si snažilo všechno teplo, které jindy vysílalo, nechat pro sebe. I proto trochu litovala, že je zabalené do její mikiny. Nejradši by se do ní teď zachumlala sama. Strach z neústupného chladu a dlouhé cesty, na jejímž konci se mohlo skrývat, kdo ví co, ji nakonec přemohl a vrhla se nazpět, aby tomu mohla uniknout. Jenže měla dojem, že jí plameny nepouští zpět a že ji nepustí bez Hádova přičinění, a proto začala škemrat se slzami na krajíčku. "Nechte mě, prosím, jít... Nezvládnu to... Nezasloužím si od Vás klíč... Prosím..." Div se neplazila po zemi, aby ho uprosila, ale jeho výsměšný výraz s trochou toho pobavení jí nedával velké naděje. Teprve, když jí zuby drkotaly tak, že už nemohla ani mluvit, ho to asi omrzelo a ona se zvládla dostat dál od pekelných plamenů. Sama nevěděla, co ji v tuhle chvíli děsilo víc, zda-li ony plameny nebo jejich pán. Každopádně mu byla celkem vděčná, že ji pustil ven a jeho slova se jí nijak zvlášť nedotkla. Myslím, že na Podsvětí nikdy, NIKDY, připravená nebudu. Prolétlo jí hlavou, než jí poslal zpátky do amfiteátru.
Až tam to na ni také všechno dolehlo a po tvářích jí potichu kanuly slzy, když se snažila vzpamatovat z nepříjemného zážitku. Chvíli tam jen seděla přímo uprostřed scény, na které obvykle pořádali různé hry, hráli divadlo a kdo ví co všechno, než se zvedla a otřela si slzy. V klidu, mohlo to být horší... Pokusila se usmát, ale nějak to nešlo. Nějak ztratila sílu vykouzlit úsměv. Proto šla bez výrazu pryč, aniž by se snažila vymyslet nějaké speciální místo, kam by mohla jít. Prostě si určila směr k Hlavní budově, aby Cheironovi oznámila, že chce s hledáním přestat. Nebo si možná postěžovat na Hádovo hrubé chování? No, těžko říct, ale nebyla zas tak bláhová, aby si namlouvala, že jí kentaur s jedním z Velké trojky nějak pomůže.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Tue Sep 04, 2018 4:50 pm
Pevně semkne zuby k sobě nad další Afroditinou poznámkou. Ona ji bude poučovat o tom, jakou hraje roli láska a slušné vychování? Ona ji? Jen se objevila, neslyšela od ní jediné vlídné slovo, jen urážky na její osobu a na její matku. Co čeká? Že se k ní bude chovat s úctou a snášet to v tichosti? To ani náhodou! Nikdo by si tohle snad nenechal líbit. Vždy si Afroditu představovala jako něžnou, skoro éterickou bytost, která je plná lásky a něhy ke všem, ne tuhle… arogantní slepici. Jenomže tahle arogantní slepice má moc a využila jí proti ní. S každým jejím slovem Linin obličej bledne čím dál víc, až se začíná bát, že bude skoro průhledná. Není schopná jí však říct jediné slovo, stále doufajíc, že to odvolá, nebo vykřikne „apríl“ a podobně. Nic z toho se však nestane, jen další podělaná kletba v podobě hezkých slov vůči ní a jejím dětem. To jí nijak nevadí, nikdy neměla potřebu vyjadřovat svou nevoli vůči nafoukaným lidem a co si myslí, je její věc a nic v té kletbě jí to nebere. To první ale… jak může něco takového udělat? Vzít jí city a zasadit v ní touhu po troše lásky, přestože ji nikdy cítit sama nebude. Kdo tohle udělá? Evidentně Afrodita. Pocítí vlnu nenávisti k ní a k jejím dětem, přestože ty za to zřejmě nemůžou. Nadechne se, aby jí něco vmetla do obličeje, avšak než to stihne, zmizí jí před očima. Možná lépe, nerada by slyšela samu sebe říkat, jak skvělá Afrodita je. Rozhořčeně rozmrká vlhnoucí pocit v očích a schová si váček s penězi do kapsy mikiny, kterou si na sebe spěšně oblékne, jelikož ji polije studený chlad. Kousne se do rtu, aby si pro sebe nezaklela, pak by hrozilo, že se rozbrečí, a to prostě odmítá. Otočí se na podpatku, aniž by se jedenkrát podívala na místo, kde Afrodita stála, míříc kamkoliv, jen aby to nebylo tohle místo. Její další destinace se nejspíš odráží v tom, jak se cítí, neboť se zastaví u hřbitova. Na okamžik zaváhá, jestli se tam má vydat, nakonec ale otevře branku a vstoupí.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Tue Sep 04, 2018 7:49 pm
V žiadnom geste sa nedalo zračiť toľko sarkazmu ako v Elyarovom pokrčení plecami, keď sa ho Héfaistos snažil odbiť len trápnou hláškou starých ľudí, ktorý nemali čo namietnuť na trápne hlášky mladých. "Čo narobím." Povzdychol si sám nad sebou, celý utrápený, samozrejme nie naozaj, aký to je len nevychovaný mladý muž. Pokýval nad sebou teatrálne hlavou. Ako keby toho nebolo málo.
Len čo sa stihol spamätať zo svojho výstupu sa ocitol akoby v jadre sopky. Teraz musel dávať pozor on, aby náhodu nesmrdel ako zhorené mäso. Doslova. Bolo tam neskutočné teplo. Ocenil, že práve na sebe nemal žiadne tričko. Na druhej strane, len vystavoval zbytočne viac kože, ktorú si mohol popáliť, alebo porezať na niečom ostrom. Ako by potom vyzeral?! Celý zjazvený od popálenín a rezných rán. Na vizáži mu síce nikdy nijak extra nezáležalo, no ľudská pokožka nemohla byť nijak ničím poškodená. Žiadne jazvy, žiadne piercingy, žiadne tetovania. Keď ich už niekto mal, nerobil hneď unáhlené závery a nemal ani žiadne predsudky. Bol to len jeho názor a preferencia. Ak to bolo možné, on by si veľmi rád uchoval kožu neporušenú.
Chodil opatrne za Héfaistom, ktorý ho doviedol pred kusisko božského bronzu. Oznam o úlohe bol síce šokujúci, no bol rád, že nemusí čeliť žiadnemu hadovi a iným podobným obludám. Musel len ukovať štít. Len.... To predsa nebolo tak náročné. Elyar v škole absolvoval hodiny šikovných rúk. Mal dojem, že to nebude to isté ale aspoň sa necítil tak bezradný. Zodvihnúť ťažké kladivo bol oriešok. Musel sa silno zaprieť, no samotná detailná práca na výzdobe pancieru ho bavila. Bol zručný a kreatívny. Výjavy gréckej mytológie lemujúce po obvode panciera boli vyryté skoro dokonalo. Samozrejme, chýbali mu zručnosti aké mali len deti Héfaista no neprišlo mu to ako najhorší výtvor. Zaujímalo ho, koľko by vydržal v boji. Snažil sa ho urobiť dostatočne veľký, aby sa zaň pohodlne mohol ukryť jeho majiteľ, no zároveň dosť malý na to, aby ho vládal niesť. Vážne sa snažil. Kreatívne úlohy boli viac menej jeho šálkou kávy. Mimo ťažkej práce ukovať samotný pancier, vyzdobiť ho bola už maličkosť. Bolo to ako kreslenie, len na pancier. Kreslenie mal presa rád. Všetko čo mu išlo mal rád.
Bol to zdĺhavý proces. Niekedy ho to už aj prestávalo baviť a tak je vidno, že niektoré úseky sú menej detailné a kvalitné ako iné. Vždy si však pripomenul, že chce získať kľúč a vyhrať a tak sa začal opäť snažil najlepšie ako len vedel.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Tue Sep 04, 2018 8:29 pm
Neexistuje nic v čem by si věřila více, než v chůzi po přehlídkovém mole, ale zákon schválnosti si vždy dokáže vybrat přesně ten správný moment, kdy někomu srazit ego. A pokud v táboře někdo potřebuje srazit ego, je to rozhodně leader Afroditina srubu - ať už to byla karma, Niké, Nemesis a nebo jiná svině, zkrátka a dobře na mole zakopla a nyní ji bolí nejen krvácející čest, ale také kotník. Tváře se jí zalijí rudou barvou a pokud by nebyla oblečená, možná bychom mohli vidět rudého i něco jiného. "Omlouvám se! Něco se mi připletlo pod nohy!" Pokusí se vymluvit. "Nechtěla jsem, maminko... vážně to umím skvěle!" Kňučí, téměř slzy v očích. Poprvé vidí matku a takhle se ukáže? Nemůže věřit sama sobě, tohle prostě nemůže být nic jinýho, než jedna z těch odporných nočních můr. Samozřejmě, Hádes a jeho domov na ni prostě nemá dobrý vliv, nikdy by na mole nemohla zakopnout, kdyby nenavštívila podsvětí. Nebo to se přinejmenším snaží sama sobě namluvit. Tak či onak, rudá až na zadku a se slzavě lesklýma očima se s objetím rozloučí s matkou a pokračuje v cestě za klíči, tedy na pláž.
Sem tam zakulhá, občas sykne nad bolestí kotníku, ale stále drží ramena vyrovnaná, prsa ven a vlasy úhledně přes pravé rameno. Není se čemu divit, vždyť poslední měsíc sebou šlehla o zem už několikrát a nehodlá připustit, aby vypadala jako bezdomovec jen proto, že umírá. Ne že by se umírání lišilo od pohmožděného kotníku. Cestou na pláž se zastaví, aby zahrabala v kabelce, odkud vytáhne malou lahvičku se zářivě modrou tekutinou uvnitř. Nehodlá prohrát - pokud pomine sourozence, konkurence je příliš slabá na to, aby se nechala porazit. Lahvičku odzátkuje a lektvar štěstí do sebe kopne na ex s chutí hospodského opilce. Podobně jako štamgast po kořalce se i otřese a zašklebí se dost hnusně na to, aby se Afrodita zastyděla. Naštěstí škleb zmizí za úsměvem královny krásy hned poté, co se přes chuť přenese a schová lahvičku zpět do kabelky. Pak znovu vyrazí kupředu.
Příchod na pláž jí úsměv ještě rozjasní. Apollo jí ihned připomene několik nejlepších teplých kamarádů, které kdy měla - ty rysy sedí absolutně dokonale! Napadne ji však, že by před ní stál Apollo? Absolutně vůbec. "OMG, božínku, děkuju moc." Vzdychne zasněně. Zdá se, že pochroumané ego bylo zalepeno náplastí v podobě lektvaru. Nebo je přinejmenším skvělá herečka a nenechává znát, že by prožila ten největší trapas v životě. "Co jste slyšel? Určitě bych si to ráda poslechla." Zamrká panenkovskými řasami a teatrálně pohodí vlasy. "Samozřejmě umím parkovat, už jsem řídila." Pyšní se. Co už nezmíní je, že při pokusu parkovat málem zabila dva psy a matku s kočárkem. Ostatně nejde o nic, než o detail. Bez sebemenšího rozmýšlení ukáže na levý ze svitků.
Prada ji samozřejmě celou cestu následoval a teď se nezdá, že by měl na starost něco lepšího, než očichávání Apollových nohou.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Tue Sep 04, 2018 8:37 pm
Z rychlé a vcelku poklidné chůze mě znenadání vyruší pohyb. Přímo přede mnou spočine tělo vlka, a já na moment zamrkám, zaváhám, jestli se mi to jen nezdá. Ale zřejmě ne. Zvednu pohled a mé oči se střetnou s těmi zlatavými od neznámé dívky. Vycítím z ní jistou vážnost, možná i nadřazenost, a napadne mě, jestli by nemohla patřit k těm dalším tajtrdlíkům z nebes. A nebo je jen povýšená tábornice? Její pohled mi není zcela příjemný, jako by mi hleděla přímo do duše. Oklepu se, ale nijak výrazně. Spěšně si ji prohlédnu od hlavy až k patě, do očí mě udeří luk v barvě zářícího měsíce. S luky se tu potuluje v podstatě kde kdo, dle toho se nedá nic určit. Napřímím se a vzhlédnu jí ke rtům, akorát včas, abych pochytil její slova. Posadit, opět? To značí, že je skutečně jednou z bohyní a chystá pro mě další záhadný úkol. Dlouho se nad tím nerozmýšlím, jen krátce kývnu hlavou a usednu na jeden z pařezů. Opřu ruce o kolena a mírně povytáhnu obočí nad jejími následnými slovy. „To jméno mi něco říká..." zamumlám sám k sobě. No ještě, aby ne, když tu o legendách a mytologii mluví každý druhý táborník či instruktor. Upřímně, před příchodem do Tábora jsem o těch pověrách nevěděl vůbec nic. Neznal jsem jména "bohů", ani monster, která se prohání za hranicemi tohoto místa. Teď už jsem poučený o něco více, přesto ovšem neznám každý detail příběhu. Skutečně má Artemis pod sebou jen dívky, jež se zřekly lásky? Asi bych ji neměl zpochybňovat. Kdo ví, jestli do toho ty dámy šly dobrovolně, nebo je přinutila násilím. Tak či onak je to nepatrně absurdní. Vydechnu, a na její pobídku o výběru osudu se podívám ze zvířete na zvíře. Rozhodnutí pro mě není nikterak složité. „Volím vlka," prozradím pevně. S jeleny si nejsem moc blízký a obdobně jsem na tom u většiny tvorů ze zvířecí říše. Moc si nesedneme. Avšak vlk, to by mohlo fungovat. Ano, vím, ať už zvolím jakékoliv zvíře, úkol se onoho tvora vůbec nemusí týkat, ale přesto se cítím lépe při volbě čtyřnohého psovitého chlupáče. Zajímá mě, o čem mise tentokrát bude. Jen doufám, že mi nenařídí zlomit větev, udělat si z ní provizorní oštěp, vletět do lesa a pokusit se ulovit srnku. Vážně, zápasení s větví už bylo pro dnešek dost. Raději bych se tomu vyvaroval. Nemůžu být poslán na sběr hub, nebo kvítí? To by bylo zaručeně bezpečnější.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Thu Sep 06, 2018 3:05 pm
"Pro tebe..." doplní ještě, podobně jako předtím přidal tento drobný detail ke svým slovům on. Zatím si však držela pozitivní náladu, všechno to mohlo skončit dobře a Hermes... no, mohl se projevit jako správňák. Bohové možná byli vrtkaví a za ta staletí a staletí života asi neměli moc do čeho píchnout, ale snad se nutně ze všech nemuseli stát cyničtí sadisti, kteří se baví pouze a jen neštěstím, ideálně takovým, které padne na jejich děti, případně neteře nebo synovce či jakkoliv jinak svázané příbuzné. Hned vedle nich se najednou, jen tak, zjevil stolek i s jeho nabídkou, kterou nemohla odmítnout. Ani ne pro její lákavost, ale jelikož... no, nemohla. Asi by to bylo pěkně drzé a pokud něco nebylo jejím cílem, pak nahněvat a popudit boha, i když se na první pohled jevil jako docela sympaťák. "Tahle možnost... Mě možná děsila nejméně." To nebyla tak úplně pravda, přece jen měla svou úctu, se kterou se vážně nespouštěla s kýmkoliv na prvním setkání - i když to byl polobůh. Pravda, každý má své úlety, ale ty většinou začnou v lese a skončí v bytě neznámého, ne u borovice v lese a hlavně za střízliva bez předchozího, obvykle silně depresivního důvodu. Takže ne, takhle možnost by se jí nelíbila, ale ruku na srdce - ty jiné mohly být přece jen o něco horší, člověk nikdy nevěděl. A lepší očekávat malou osobní tragédii a nakonec se příjemně překvapit, než aby smýšlela naopak. Stejně ale zasedne ke stolku, sledujíc jeho rychlé prsty, co míchaly karty a které s nimi bezesporu uměly daleko, daleko lépe než ona - o tom ani nemusela příliš pochybovat. "Poker. Poker bude nejlepší." Nejlepší, leč ne ideální. Karty hrát prakticky neuměla a nejvíc se vyznala v pokeru, ale nejvíc z ničeho asi taky nebude nic moc...
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Fri Sep 07, 2018 6:18 pm
LUCY možná měla potřebu si stěžovat, což dokonale vystihoval její zlostí stažený obličej, jenže po Cheirónovi se slehla zem. Namísto toho ji před Hlavní budovou očekávala rusovlasá mladá žena s jemným, mateřským úsměvem na tváři, lněném chitónu a s věncem spleteném z obilí ve vlasech. Deméter, bohyně sklizně a plodin. "Vítej, mé dítě," usmála se při pohledu na Lucy, nabízeje jí místo po svém boku na obyčejné dřevěné lavici. "Posaď se ke mně a odpočiň si chvíli, než zkusíš své štěstí v mých úkolech." S elegancí královny se usadila, skládaje ruce do klína. "Neboj se, mé úkoly nejsou tak těžké, ale vyžadují um." V dlaních se jí postupně objevily květiny a v druhé jahody. "Který si vybereš, drahá?"
ELYAR se přinejlepším snažil. A snaha? Ta se cení. Vousatý muž sledoval, jak se potí nad těžkou prací, načež uznale pokýval hlavou. "Mohlo to dopadnout hůř. V kovárnách tě nezaměstnám, k ničemu bys mi tam nebyl, ale aspoň jsi předvedl něco víc než zhýčkaní potomci mé manželky. A vlastně tvoji sourozenci." Otcovsky jej poplácal po rameni, načež se natáhl pro jeden štít ze své vlastní sbírky. "Tenhle dostaneš za odměnu. Není takový, jaký najdeš běžně ve vašem Táboře. Když zmáčkneš tohle tlačítko, zvířata na něm ožijí a mohou zaútočit na toho, na koho budeš chtít. Ale pozor! Vždy jenom jedno. Má vlastní práce," pochválil se na poslední chvíli, předávaje Elyarovi těžký štít. "Zacházej s ním dobře a odmění se ti." A najednou sám Héfaistos zmizel a Elyar se nacházel v růžovém srubu sourozenců. ELYAR ZÍSKAL ŠTÍT
AMERICA pro jednou skutečně v něčem vynikala. Řízení zvládala bravůrně, ač s menšími zádrhely na začátku, než si osahala řízení slunečního vozu. Jízda to byla pěkná, nepotřebovala ani navigovat, což Apollón ocenil spokojeným úšklebkem. "Super, hlavně nezaparkuj zase ve vodě. Nevím, jak bych dneska vysvětloval tu páru kolem slunce." Naštěstí i to se dívce povedlo a bůh slunce směnil klíč od vozu za klíč k pokladu. AMERICA ZÍSKALA KLÍČ
CALIX byl hlídán ostražitým pohledem zlatooké bohyně lovu. Bez mrknutí oka přikývla jeho rozhodnutí. "Pak se budeš muset míti na pozoru, neboť na tebe započne lov. Mé lovkyně se tě budou snažit ulovit - pouze dvě z nich, abys měl více šancí. Pokud tě některá zasáhne svým šípem a dopadne, byl jsi uloven. Pokud vydržíš déle jak tři minuty, dám ti klíč." S tím se objevily za Calixem dvě dívky - jedna tmavovláska, jedna blondýnka. Lov započal.
AUDREY měla z pekla štěstí. Snad to byly její jemné úsměvy, snad fakt, že jakožto dcera Nemesina si dokázala pohrát s tychokinezí. Karty šly jedna ruku v ruce s druhou a brzo na to už zahrála dokonalý Royal flush, nad čímž i Hermes povytáhl obočí. "Budu se tvářit, že jsi měla štěstí a neblufovala jsi. A že jsem tě gentlemansky nechal vyhrát, protože se mi zamlouváš, děvče. Tady máš klíč a nyní... můžeš jít." AUDREY ZÍSKALA KLÍČ
Sponsored content

Re: HBC Games: Treasure hunt

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru