Share
Goto down
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 6:25 pm
Když už z dálky vidí obrys ženské postavy, vypískne radostí. Prostě to musí být její maminka, zvlášť poté, co zaznamená blonďaté vlasy. I atmosféra se zdá být v její přítomnosti natolik specifická, že nemůže jít o jinou bohyni, než je Afrodita. Přidá do kroku, ba dokonce z klusu přejde do plnohodnotného běhu nehledě na havěť, která by se mohla skrývat v květech rozesetých kolem. Prada problémy s hmyzem nemá - jakmile se Amy zastaví před maminkou, vlče je zaujato všemi druhy létavého hmyzu. Pokud by mohlo, rozletělo by se za nimi, ale takhle nezbývá víc, než marné skoky.
"Ach božínku, maminko, jsi tak krásná!" Zatleská a poskočí jako děcko, které právě rozbalilo svůj vysněný dárek. Sice ji přirovnávali k Afroditě, ale není ani zdaleka tak krásná, jako ona. A právě Afrodita je snad jediná osoba u které to dokáže s přehledem přiznat. "Nemohla jsem dopustit, aby se ti tam nahoře smáli, samozřejmě jsem to dokázala. Bylo to hrozný, maminko. Nikdo v mé skupině nebyl dobře oblečený, dokonce ani můj bratr se neumí pořádně oblíkat! A ta výzdoba, ti lidé! Příšerný! Ještě dodnes se mi o tom zdá!" Postěžuje si. Oznámení, že s ní Afrodita nemůže strávit dost času lehce svěsí její dceři koutky. "Určitě se nedá zařídit, abys tu byla delší dobu? Snad by se jednou nic nestalo... sourozenci tě možná nebudou mít šanci vidět!" Ale vše nechá odvanout povzdechem. I jejímu malému mozku dojde, že odpověď bude taková, jakou čeká a nehodlá Afroditu zklamat.
"Dobře, chci tuhle..." Bez nějakého většího přemýšlení sáhne po prostřední růži. Prostě ji zaujala nejvíce, není moc o čem přemýšlet, když vlastně nemáte ponětí o kontextu.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 6:46 pm
Audrey to celé brala tak trochu s nadhledem. Stresem člověk nikdy nic nevyřešil a krom toho, celou akcí mohla snad jen získat. Poklad, jak se zdálo, případně sem tam nějakou zlomeninu, neb věděla, že v Táboře podobné akce nebyli nikdy jen tak. Ale přece jen... Jí snad něco z tohoto života natolik chybělo, aby příliš neváhala a případná zranění neřešila. Zatím byla v pohodě a s budoucností si dělala hlavu už dost dlouho na to, aby se na ni jednoduše nyní již mohla vybodnout a vyrazit za menším dobrodružstvím v podobě hledání pokladu. Krom toho se jednalo i rozptýlení od reality dne a jisté vybouření, když Natanael odjel domů a sic si nemohla stěžovat na společnost ostatních, přece jen jí něco scházelo. Tohle byl dobrý způsob jak zabít čas a nezaobírat se myšlenkami, které se jí neustále a neúnavně honily v hlavě. Spolu s ostatními nadšenci tedy zaujala místo před Cheirónem, zatímco pronášel svůj proslov i instrukce, oblečená sportovně do černých tepláků, co naštěstí ale dobře padly a na rozdíl od legín měly kapsy, které z nějakého důvodu v tomhle případě považovala za stěžejní, modrého tílka se sportovní podprsenkou a kotníkových tenisek, které představovaly kvalitní a dostatečné obutí do jakéhokoliv terénu. Hnědé vlasy nijak nezavazely, neboť je vyčesala do drdolu na temeni hlavy a pečlivě svázala, aby ji v průběhu otravně nepadaly do očí a nepletly se do větví. Klíče (tak proto chtěla kapsy), souboje, výzvy... Přesně tohle znělo lákavě, snad i o něco lákavěji než setkání s vlastním rodičem - poprvě po něčem takovém netoužila. Věřila, že Nemesis je... No, Bohyně, takže normální asi není ten nejlepší výraz. Dobrá, věřila tedy, že Nemesis by nebyla zklamáním - ale co kdyby? Jako lákavější odměna zněl samotný poklad, sic nepočítala s tím, že by mohla být až takové štístko, že by se jí povedl ukořistit. Ani to jí ale nezabrání v tom, aby pokračovala v celé akci. Každý si vybral svůj směr, a tak nakonec vyrazila i ona. Po krátkém zamyšlení směrem k Thaliině borovici, která se zdála být dost idylická na to, aby si ji nevybral za své "stanoviště" žádný z prchlivých božských bláznů jako třeba Ares, ale raději někdo rafinovanější.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 6:57 pm
LUCY si zvolila - řízení Héliova kočáru, což v první chvíli působilo jako super nápad. V té druhé? Horor. Zosobnění strachu. Jen málokdo si dokázal vybavit báj o Faethónovi, který jednoho dne uprosil Hélia ke stejnému činu a nakonec skončil mrtvý ve vodách, když naštval Dia. Od té doby byl tento vůz svěřen do rukou mladšího Apollóna, který si z něj udělal rychlé, oslnivě žluté lamborgini. "Tak fajn, děvče, hezky se usaď, hlavně se připoutej - nechci, abys skončila někde v poli bradou napřed. Takže nastartuj, zařaď a... vyjeď. Jenom ne do vody, to bych neocenil," zamručí nad touto alternativou, která by přinesla hromadu páry halící celý Tábor.
ADELINE si vybrala dřevěnou krabičku. Jeden by řekl, že se bude jednat o něco jednoduchého, vždyť k tomu i pobízela. Inu, opak byl pravdou, čekal ji souboj s Athénou, kdy bude třeba předsvést znalosti z tréninků a pokusit se vydržet déle než pouhých pět vteřin. Moudrá bohyně pokynula dívce, aby si vybrala zbraň, přilbu i štít, nechávaje jí dostatečný prostor. Sama čekala, až dívka učiní první krok a pokusí se zaútočit, sledujíce ji bystrýma šedýma očima, které jí viděly až na dno duše. Bylo jasné, že Athénu nikdo neporazí a už vůbec ne malá polokrevná čarodějka, zde však šlo o zkoušku, odvahu a projevení moudrosti, nikoliv o pokus vydobýt si první místo.
ELYAR skončil s narůžovělou mušlí, což Poseidón ocenil drobným úsměvem spolu s úšklebkem, kdy ho v duchu charakterizoval jako syna své matky. Růžová všude, dalo se říci. "Dobrá, hochu, čeká tě menší boj." Tato slova nevěstila nic dobrého a zvláště ne pro chlapce, který sotva mohl tušit, co se za takovým oznámením skrývá. Hladina vody se pohnula, něco silného se mihlo ve vlnách. Elyara čekal boj s vodním hadem a jeho úkolem se stalo jeho chycení a potažmo i vytažení na břeh. Nic příjemného, zvlášť když had už od pohledu působil kluzce. Chudák chlapec aby si vzal příště plavky. Nebo minimálně bermudy.
ISKANDER by mohl děkovat rodičům, že alespoň v něčem se mu dařilo. Sice byl přinucen se napít vína, ale naštěstí po něm nikdo nechtěl, aby ho vychlastal až na doraz. "Teď mi zahraj nebo zazpívej pěknou písničku, ale jen pokud na to máš hlas. Nejsem zvyklý na krákorání, toho si užiju dost od satyrů, když se pokouší o karaoke," zamručí bůh vína a mávnutím ruky pošle řádku satyrů s flétnami k mladíkovi, aby si jednu z nich vybral. Našla se zde každá - od píšťaly přes obyčejnou flétnu, příčnou i po panovu. Stačilo si jen vybrat a splnit Dionýsovi jeho prosbu. Či spíše v tomto případě rozkaz. "Nemám na to celej den, chlapče, tak si pospěš. Nepotřebuju zrát."
AMERICA si mohla v duchu - i nahlas - blahopřát. Úkol, který získala, by zvládla i se zavřenýma očima. "Výborně, má drahá!" zaradovala se Afrodita nad výběrem, který si nesl chůzi po přehlídkovém mole. To se zčista jasna objevilo uprostřed louky spolu s několika fotografy, tím správným hudebním doprovodem a světlem, které mělo podpořit Amyinu přirozenou krásu. Teď už nezbývalo nic jiného, než splnit úkol a projít se jako královna. Hlavně nezakopnout!
SCOTTY se pokoušela po celou dobu udržet oči otevřené, leč Hypnův klidný hlas ji nutil pomalu ale jistě usínat, než se ozvalo pronikavé tlesknutí. Měla si vybrat jednu z bublin naplněných mlhou a tím pádem zkusit splnit úkol. Vybrala si tu po pravé straně - vzbuzení se vlastním přičiněním ze spánku, což nebylo lehké. Limit, do kterého by se měla vejít,s e jí zdál tuze krátký. Přesto se nechala uspat a doufala, že se zvládne probudit zavčasu.

NAPIŠTE POST O TOM, JAK PLNÍTE ÚKOL. ZDA JEJ SPLNÍTE, ROZHODNE NÁHODA, AVŠAK NEZOUFEJTE, VŠICHNI MÁTE STEJNÉ ŠANCE. MŮŽETE POUŽÍVAT SVÉ SCHOPNOSTI! PO TOMTO POSTU SE DOZVÍTE, ZDA JSTE ZÍSKALI ODMĚNU ČI NIKOLIV!


AUDREY se vydala k Tháliině borovici, což se zdálo jako dobrá volba. Mohla by očekávat, že se zde bude nacházet jeden z těch menších bohů, někdo, kdo ji nebude vyzývat na souboj nebo si nedá rozehru v pitkách, což byla soutěž určená hlavně Áresovcům a dětem Dionýsa. Potkat ale Herma, boha... Inu, prakticky všeho? Ne, to by tu fakt jeden nezkoušel hádat. Ále, ále, ále, kohopak to tu máme? Audrey, nemýlím-li se, že?" Zářivý úsměv, rošťácký kukuč, to vše dělalo Herma... Hermem, kvalitním lamačem ženských srdcí a největším zlodějem pod Sluncem. Nebo pod Héliovým kočárem, chcete-li. "Vyber si jeden z mých symbolů a já ti řeknu, co tě čeká a nemine. Bude to zábava. Teda... pro mě ano," doplní s pokrčením ramen, načež se před Audreyinýma očima zjeví tři Hermovy symboly - okřídlené boty, Caduceus a želva.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 7:30 pm
Ve chvíli, kdy se k jejímu mozečku donese informace, že bude muset předvést souboj se samotnou Athénou, její žaludek si odhopká někam do tramtárie, nechávajíc ji v tom samotnou. Možná líp, že dnes nic nejedla, jinak by samotnou nervozitou šlo vše ven. Ne, že by si myslela, že ji zabije [pro svůj klid si v hlavě musela opakovat, že by ji přece nemohla zabít, protože pokud ano, rozhodně by vzala do zaječích hned za žaludkem], ale nevěřila si natolik, že vydrží víc jak jedno nadechnutí, obzvlášť proti někomu, kdo nikdy neprohrává. “Tak jo, je to bubák.“ Zabručí si pro sebe s povzdechnutím. Zhluboka se však nadechne a zavře na okamžik oči, aby se uklidnila. Ne, nebude utíkat.
Nejspíš je to špatný tah, ale po přilbě nesáhne, místo toho však vezme jeden ze štítů, které pevně uchopí a upevní si jej pásky k předloktí. Do druhé ruky uchopí dlouhý meč, jež nechá špičkou poklesnout do země, jako kdyby na ni byl příliš těžký. Její fyzička i síla se zlepšily, o tom žádná, přesto zrovna fyzickou námahu příliš nevyhledávala, spíš se soustředila na to, aby zvládla levitovat s věcmi o trochu déle, než jednu vteřinu, stejně jako se pokoušela o vytváření štítů a iluzí. Možná, že se jí to teď bude hodit. Těžko říct, jestli iluze na někoho jako je Athéna budou fungovat, natož pak ty její maličkaté, které nedokáže udržet déle, než pouhou minutu, ale pokusit se může, ne? V hlavě si vybaví všechny ty chvíle, které strávila procvičováním, snažíc se prodlužovat prodlevu mezi tím, kdy kouzlo začne a zase zmizí a postupně se zlepšovala, přestože nikdy nedokázala víc, než pár okamžiků, než se vše zase rozplynulo nebo spadlo. Snažila se poslechnout Carly a být trpělivá, to jí pomáhalo se nezačít vztekat, ačkoliv pořád doufala, že jí dá matka nějaké znamení, aby přidala víc, nebo jestli je ztracený případ. Nikdy jí však neodpoví, a proto doufala, že se s ní setká během tohohle turnaje, místo toho tu však má bojovat s Athénou. Ona, bezvýznamný červík v porovnání s bohyní. Tak jo, to se zvládne, v pohodě. Vykecáš jí díru do hlavy, rozhodíš a pak se možná vyhneš tomu kopí, easy peasy.
Postaví se čelem k Athéně s bradou hrdě vztyčenou, nebude se přece krčit, pokud má vůbec něco předvést. “Tak jo, musím vás ale varovat, v dětství jsem dost hnusně upadla na kole a od té doby mě bolí koleno. Z taktických důvodů neřeknu, které to je, ale šetřete moje kolena, jo?“ Zase to dělá, když je nervózní, je drzá. Proč prostě nedrží jazyk za zuby? Občas by to asi dělat měla, nebo si aspoň něčím zacpat pusu. Celou tu dobu nechává špičku meče zabořenou do země, aby to vypadalo, že jej nebude schopná ani zvednout. Pak se silou vůle přinutí k tomu, aby mezi nimi proběhlo imaginární stádo volů a v tu chvíli proskočí iluzí a máchne po Athéně mečem, držíc štít před svou hrudí, aby se ochránila. Hned potom kolem sebe zdvihne štít, který ji má chránit proti výpadům Athény, ten se však jen zamihotá a zase zmizí. Nenechá se tím ale rozhodit, zkusí to jednoduše znovu a tentokrát zůstane na místě. Nikdy nezkoušela výpad proti němu, musí jen doufat, že je dostatečně silná na to, aby vydržel, rozhodně bude ochranu potřebovat, jestli nechce skončit zase pobouchaná.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 7:49 pm
Bohovia boli zradný. To sa stihol priučiť už na výprave. Jeden im nemohol veriť ani nos medzi očami. Preto pri slovnom spojení malý boj Elyar len zdesene vypleštil oči. Už len samotné slovo boj nebolo preňho priaznivé. Keď mohol boju sa rád vyhol a rozhodne ho nevyhľadával. Teraz mu jeho ctená a veľavážená spoločnosť oznámila, že má bojovať s morským hadom, chytiť ho a vytiahnuť na súš. Krátko sa mu zahmlelo pred očami. *Ako?!* V duchu kričal. Navonok ale nedal nič poznať. Bol predsa nejaký chlap. Nejdem však tvrdiť, že s veľkým ch na začiatku. Strach sa mu zahryzol do kostí a nie a nie sa ho zbaviť. Na moment dostal štipku nádeje, že had bude mať taký meter nanajvýš a on ho ľavou zadnou uloví. V tom sa však hladina vody začala hýbať a búriť viac, než by sa, keby ňom preplával metroví hadík. Začal premýšľať nad akýmkoľvek plánom. Dokonca mu napadlo aj utiecť, avšak pripomenul si, že nechcel spraviť matke hanbu. Pozbieral všetku odvahu, ktorá sa nachádzala v útrobách jeho telesnej schránky a vydal sa smerom k vode. Bolo mu jasné, že hada len tak zo súše nechytí. Ešte že na sebe nemal niečo nové, čo považoval za pekné. Takto mu aspoň nebolo ľúto vecí, ktoré mal na sebe. Staré camo triko si toho už prežilo mnoho, lov morského hada bude len ďalšia z vecí na zozname.
Postupne postupoval bližšie k vode a had sa stále zväčšoval. Začínal pochybovať o svojom duševnom zdravý, keď si uvedomil, že ide neozbrojený loviť morskú obludu,ktorá bola tak dlhá, že na jej koniec ledva dovidel. V duchu sa pomodlil k matke aby ho ochraňovala a keď už nič iné aby bola jeho smrť rýchla a bezbolestná. Už mal vodu po kolená, hľadel na hladinu pred sebou snažiac sa odhadnúť kde sa práve had nachádza aby sa mohol na hada vrhnúť a nejako ho omráčiť. Skôr to však videl tak, že had omráči jeho. "Bože, bože, bože.." Mumlal si nervózne popod nos. Mal pocit, že to on je lovná zver. Pokračoval však ďalej, vodu mal po pás. Ešte stále dočiahol na dno, napriek tomu si už nebol taký istý. Boj vo vode je niečo úplne iné ako boj na súši. Cítil ako do jeho tela udierajú vlny, ktoré vytváral obrovský had. Rozhodol sa, že nebude chodiť ale plávať. Aj keď nebol potomok Poseidóna, bol dobrým plavcom. Z ničoho nič sa mu v mysli vynorili spomienky na to, ako sa pred časom bláznil vo vode s Lin. Kto by to vtedy povedal, že o niečo neskôr bude bojovať s hadom. Ak by za ním prišiel niekto a povedal mu to ešte vtedy asi by ho vysmial. Vlastne mal chuť aj teraz vysmiať Poseidona, keď mu oznámil jeho úlohu. Len rešpekt voči nemu ho zadržal.
Plával rýchlo a obratne. Nachádzal sa už úplne pri hadovi. Ten sa vo vode zmietal a snažil sa ho zachytiť. Elyar mal čo robiť aby sa nenechal chytiť. Snažil sa hodiť sa mu okolo krku. Had bol však slizký a tak netušil či sa mu to podarí alebo nie. Každopádne, jeho plán bol jasný...a o niečo viac bláznivý ako samotný fakt, že má hada uloviť. Chcel ho prinútiť aby sa doňho zamiloval a nasledoval ho až na súš. Živého a nepoškodeného by ho tak navrátil víťazoslávne Poseidónovi. Bolo to bláznovstvo, to mu bolo jasné, no lepšie šance nemal a na pokus predsa nič nedá.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 8:01 pm
Aby řekla pravdu, řízení Heliova kočáru ji vyděsilo, přeci jen si vyzkoušela vozatajství a nebyla to zrovna úžasná vzpomínka, když se k tomu vrátí. Konec konců skončila na ošetřovně, takže kdo by se jí divil, ale, když viděla žluté lamborghini, zajiskřilo jí v očích a svoje obavy na chvíli hodila stranou. Líbila se jí představa, že jí bůh nechá řídit svoje auto. Sice neměla řidičák, protože ten je až od šestnácti a ona od patnácti trčí tady, ale pan Kingsley jí učil řídit a nebyla zas tak hrozná... To snad půjde.
Bez problémů nastoupila do auta -teda, trochu se lekla dveří, které se otevírali nahoru, místo do strany, ale jen na chvíli- a začala si vybavovat lekce s panem Kingsleyim. Sice to bylo úplně jiné auto, ale to se poddá. Každopádně uposlechla Apolónovi rady a připoutala se, jen se neřídila hned jeho instrukcemi, protože si dělala starost o svůj batoh a jeho obsah, takže ho nechala domluvit, než přišla se svojí prosbou. "Byl bys-byste tak hodný a podržel mi ten batoh, aby z Vejci nebyla omeleta?" Nervózně, ale miloučce se usmála, a pak mu tak či onak dala batoh na klín, protože se skutečně moc bála o svoje vajíčko, pavouka a částečně i o pití. Potom se ale už přesunula k řízení. Podařilo se jí se aspoň trochu rozpomenout, takže sešlápla spojku, nastartovala, zařadila, přidala plyn, a když spojku pouštěla, tak jí to chcíplo, což jí donutilo podrážděně zavrčet. Ale naznala, že by ji mohla uklidnit zvuková kulisa, takže zapnula rádio, protože přeci jen byla řidič a mohla si to dovolit. Zvuková kulisa ji vážně výjimečně uklidnila, i když zrovna hudbu dvakrát nemusela. Zrovna hráli 'Freedom' od Pharrella Williamse, to jí přišlo i pozitivní, takže se pustila na druhý pokus. Spojka, nastartovat, zařadit, přidat plyn -přidala ho trochu moc, až to řvalo, takže ještě trochu ubrala, aby mu to auto nerozbila- a stočit volant, aby nevjela rovnou do jezera. Bude mu vadit, když mu to auto nabourám? Usmála se myšlence a potom pomalu pustila spojku. A světe div se, teď jí to nechcíplo, takže z toho měla hned lepší pocit. Líbilo se jí řídit sporťáka. Takže za chvíli už zařazovala dvojku a celkem plynule objížděla jezero, sice to trochu kopalo, když chtěla zařadit trojku, ale byl to zatraceně dobrý pocit. "Kam mám vlastně jet?" Zeptala se, když chtěla zařadit čtvrtou rychlost, protože se jí celkem příčila představa, že by měla objet jezero a vystoupit. Chci taky takový auto... Každopádně jela dál, případně i podle pokynů boha, co jí půjčil svoje auto, a přidávala plyn, jen si tedy netroufla zařadit pětku, protože věřila, že by jí to zase chcíplo, ale i tak v duchu poděkovala panu Kingsleymu za lekce řízení, protože bez nich by si tenhle úkol asi neužila. Jenže stejně věřila, že to ještě zkazí při brzdění a Apollón si dá hlavou o přední sklo, ale jinak si snažila užít jízdu v tom skvělém autě.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 8:08 pm
"Miluju tě, maminko!" Hlesne. Její úkol je... je vlastně úkolem? Ostatně je známá tím, že její chůze jako taková připomíná catwalk, takže toto nepovažuje za nic jiného, než obyčejnou chůzi z bodu A do bodu B. Ostatně, pár profesionálních chůzí už má za sebou, takže dobře ví, co dělá. "Pradoušku, čekeji!" Nařídí vlčkovi, který i přes zaujetí motýlem poslechne.
K molu docupitá celá nadšená, protože tak krásné molo neviděla už hodně dlouho. V podstatě přehlídkové molo neviděla už od doby, co šlapala pro Victoria's Secret. Na zadní část mola se vynese jak na obláčku a zastaví se na jeho úpatí. Vše započne pózou, která musí nutně navodit atmosféru. Bok vytočí vpravo, tutéž ruku uloží na něj a před sebe nasadí sebevědomý pohled kapitánky roztleskávaček. Hned poté vykročí tak, jak se na dceru Afrodity sluší a patří.
Nohu klade jednu přes druhou, pohled zabodnutý přímo před sebe - téměř jako oživlá socha. Až u čela mola se zastaví, aby si oběma rukama prohrábla vlasy a předvedla tak jejich přirozenou bohatost. V otočce fotografům dá možnost zvěčnit ji z několika úhlů, než nakročí na zpáteční cestu k úpatí mola. Cítí se jako ve své kůži, ostatně tento úkol je pro ni jako dělaný. Měla očividně štěstí, že narazila zrovna na svoji matku, kterou nehodlá zklamat něčím tak jednoduchým, jako je chůze po mole, kterou její sestry jistě dávaly už ve svých batolecích letech.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 8:21 pm
Zaraženě pohlédl na Dionýsa, když zaslechl ten požadavek, jelikož ho upřímně zaskočil. Tedy, nikoliv více jako nevybíravé chování boha, jenž naprosto odpovídalo tělesné schránce rozvalené v trůnu, jenž budila zasloužený respekt, pouze pokud se jeden snažil, ale slušnost nedovolovala Iskanderovi vyslovit žádné pochybnosti, tudíž pouze mlčky přikývl. Bezradně rejdil očima kolem, jakoby hledal odpověď na otázku, jak z této šlamastyky ven. Neovládal tak skvěle svůj hlas, jako sestry, aby se pokusil do něj dostat pár vábivých tónů, jenž by snad vykouzlili vřelejší přijetí, nikdy tuto schopnost nerozvíjel. Zůstal odkázaný na vlastní možnosti, které se zdály být mizivě nízko, aby cokoliv zmohli v jeho prospěch. Dostat na výběr mezi rozličnými hudebními nástroji by mu dozajista více pomohlo ukojit představenou tužbu, neboť flétna, kdysi, spadala na okraj jeho zájmu. Prarodiče dbali i na hudební vychování svého vnuka, avšak víc mu podsouvali klavír nebo housle. Vzít do ruky nástroj, který jednoznačně neovládal, aby předvedl ukázkově špatné číslo, zavrhl. Příležitost utrhnout si ostudu před tak rozlehlým davem, nejrůznějšími mýtickými bytostmi a představitelem božské moci, při tragickém pokusu o vyloudění kloudných tónu, oželel. Nezbývalo, než začít uvažovat, kterou písničku ovládal natolik dobře, aby svým přednesem, alespoň částečně, uchvátil. Litoval, že takovýto úkol nedostal od Apollóna, neboť tomu by dozajista nešlo o pobavení, ale ocenil by i uměleckou stránku věci, jako přednes, výrazové prostředky, intonaci. Tady, domníval se, půjde o ukojení vcelku mrzké potřeby se zabavit. Tak jo, co nejživějšího a nejotřepanějšího tě napadne. Tohle vyžadovalo trochu přemýšlení.
„Asi se raději pokusím vás zabavit zpěvem.“ přičemž rukou, nenásilně, odehnal satyry vyčkávající, co se bude odehrávat. Při nejhorším se vyprofiluje jakožto naprosto neschopný zpěvák a uteče z lesa první možnou cestou. Není nic snadnějšího, než se ztrapnit. Připomínal skleslou hromádku neštěstí, přešlou ze zadaného úkolu. Úsměv utekl z tváře, zůstala pouze grimasa neurčitého vyznění. Viděl sice v pohledech některých dryád němé povzbuzování, ovšem ani to mu nedokázalo náladu povážlivě zlepšit. Iskander suše polkl. Neopakovatelná příležitost jak ze sebe udělat pako, tuplované. Už předem sázel na neúspěch, vyhlížející si nejpříhodnější mezeru mezi stromy, která mu poskytne možnost k okamžitému ústupu. Kaťuša patřila k ruské klasice, rychlá, svižná odrhovačka, kterou znalo nemálo evropanů. Začal zpívat. Přestože ze začátku působil ve slovech rozhozeně, s přibývajícími verši už stydlivost opadla, jelikož si víc počal užívat živý rytmus a vzpomínky táhnoucí se k písničce, jenž milují všichni, kteří skončili v alkoholovém opojení a jejich počet promile se už blíží zaručené otravě. Třebas by tahle nenáročná skladba dokázala uspokojit, vlastně na to spoléhal, jinak by, dávno, foukal nezkušeně do flétny. Hlavně se neboj, kdyžtak bude jen nerudný. Rodila ruština prostupovala mýtinu. Buď právě vystřihl nejhorší hudební číslo v životě nebo se podnapilému bohovy trefil do vkusu, neodvážil si tipovat. Sám si ovšem tou živou melodií připomínal pohodové dětský, kdy tohle s dědou pěli vcelku běžně. „... Vychodila na bereg Kaťuša, na vysokij bereg, na krutoj.“
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 8:22 pm
Nohy mě pomalu, ale jistě donesou ke zříceninám, až se sám divím, že jsem to hned napoprvé našel a přitom třikrát nezabloudil někam do lesa. Nejedná se o místo, které bych nějak pravidelně navštěvoval, ovšem, jak se zdá, trefit k němu bez potíží dokážu. Už to je pro mě takovým malým úspěchem, nad čímž si v hlavě poblahopřeju a pomůže mi to zapomenout na jakékoliv pocity nejistoty, které ve mně doposud kdoví proč pobývaly. Po krátkém rozhlédnutí mi do zorného pole padne postava. Tmavovlasý muž se ukáže být jedním z údajných bohů, dokonce mě pobídne, abych si k němu přisedl. Zřejmě tu už čekal a má na povel vedení jednoho z úkolů. To dává smysl. Avšak, jak do toho spadají ty míče, které máme hledat? Opravdu jde o míče, nemohl jsem to jen špatně pochopit? Nejspíš ano, zřejmě šlo o nějaké jiné slovo, ale teď se na to netroufnu vyptávat. Místo toho mírně kývnu v pozdrav onomu muži a usadím se naproti němu, nohy složím na turka, ruce vytáhnu z kapsy a opřu o kolena. Nejsem si jistý, jak moc vážně to s těmi bohy všichni berou, a jestli muže, co sedí přede mnou, skutečně tolik uctívají, každopádně už jsem si na to nějak zvykl. Nevěřím tomu, ale nesnažím se to každému hned vyvracet. Stejně by má snaha vyšla vniveč. Načapám se, jak na Morfea chvíli tiše hledím. Uznávám, že působí vcelku tajemně, ovšem žádné nadpřirozené schopnosti bych mu nepřisuzoval. Stejně jako nikomu v Táboře. A přesto se tu děje mnoho nevysvětlitelných podivností. Pokroutím nad sebou hlavou a trošku se uvolním, onen bůh nevyhlíží nijak nebezpečně, vlastně z něj sálá jistá aura, která mě uklidňuje. Kupodivu se necítím podezíravě. A možná to není žádnou aurou, možná se ten muž jen snaží chovat klidně a mile, aby mě nevylekal. Těžko říct. Když potom zmíní, že si mám jednoho vybrat, spatřím v jeho rukou dva krásné motýli. Se zvířaty si moc blízký nejsem, ale tihle dva maličcí pokojně spočívají na mužových dlaních a ani sebou netrhnou, maximálně lehce zamávají křídly. Uvědomím si, že každý motýl má odlišné zbarvení. Jeden je světlý, modrý. Ten druhý působí daleko záhadněji - temný, asi jako noční obloha. Zamyslím se nad tím, jestli by to nemohlo mít nějaký skrytý význam. „Když jednoho z nich zvolím, co bude s tím druhým?" vyřknu tichou otázku, jako by snad mnou vybraný motýl měl skončit v mé péči, a ten osamělý zůstat na špatném místě. Povzdechnu si a zbystřím. Znovu si každé z těch stvoření prohlédnu. „Dobrá, tak tedy toho," pokynu rukou k tmavšímu, elegantnějšími tvorovi s barvou noční oblohy. Třeba ani nezáleží na tom, kterého zvolím. Přesto mi však rozhodnutí z nějakého důvodu připadá složité. Lehce kývnu, asi tím chci sám sebe ujistit, že jsem učinil správnou volbu. Podívám se muži do očí a skousnu si ret v očekávání toho, co bude následovat.
avatar
Daughter of Hecate
Počet postů : 24
Age : 25
Location : Big House
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 8:47 pm
Chvíli koukala na Área bez mrknutí oka, přemáhaje touhu se zasmát. Cukající koutky jí však prozradily, což k boží nerudnosti rozhodně nepřidalo. Ostatně Áres sedící v knihovně už byl paradox sám o sobě. Co už působilo dalece hůř (s připočtením jeho negativního postoje a aury touhy zabíjet co se hne) byla sklenice plná kdo ví čeho. V alkoholu se nevyznala a rychlokurz od Dionýsovců nikdy neabsolvovala. Takto mohla tak akorát na Área jukat vyplašeným pohledem a doufat, že si dělá jenom srandu. V celém Táboře se vědělo o jeho tendencích chlastat alkohol po litrech (ne-li spíš hektolitrech), což si jeho tělo někdy odnášelo jako každé smrtelné. Na druhou stranu Frieda si žádnou odolnost nevypěstovala. Přesto usedla na židli a se zavřenýma očima do sebe kopla první dávku, po níž se rozkašlala jako malej parchant. Druhá runda nebyla o moc lepší a ani další kolo, kdy se jí začínaly dělat mžitky před očima, jak si alkohol postupně vybíral svou daň. Jestli to bude takhle pokračovat dál, buď se skácí pod stůl nebo vrhne obsah žaludku bohu války k nohám. Nebo na boty.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 9:16 pm
ADELINE bohyni moudrosti sotva mohla překvapit. Její předvídavost se sice nevyrovnala vizím budoucnosti, avšak bystrost by u ní nikdo nemohl postrádat. Zpoza přimhouřených očí sledovala dívčinu iluzi, snaha se jí odrážela v rysech stažených soustředěností, aby se vše povedlo. Výpad, s nímž vytáhla proti Athéně, by jiného překvapil, ji nikoliv. Už si zažila svoje a za celá milénia existence by se nenašlo nic, co by ji zaskočilo. Přesto v duchu ocenila Lininu snahu i způsob, jakým se bránila. Možná, že kouzla působila chabě, na bohyni však udělala dojem. "Stačí," vyřkla po chvilce a zbraně z dívčiných rukou zmizely mávnutím kouzelného proutku. "Tvůj pokus možná nebyl jedním z nejlepších, dcero Hekatina, avšak snažila jsi se, moudře sis zvolila cestu překvapení a kouzel, která se leckdy mohou vymknout z ruky. Doporučila bych ti další procvičování a taktéž trénink bojových schopností... Pro příště. Dnes ale tomu stačilo. Zde máš svůj první klíč." S těmi slovy podala Lin zlatý klíček jen lehce zdobený na rukojeti. LIN ZÍSKALA KLÍČ
ELYAR zkoušel schopnost, kterou získal teprve nedávno. Dosti nevyzpytatelnou schopnost, co se mohla rázem změnit. V případě chlapce tomu tak bylo. Had zprvu reagoval celkem klidně, dokonce se zdálo, že se za Elyarem vydá, rázem se však něco změnilo. Snad mu secvaklo v hlavě, snad se prostě pomátl a namísto toho táhl hocha pod vodu, div ho neutopil. Smýkal s ním z jedné strany na druhou, nedával mu ani minutku na nádech, než ho vyhodil na souš, kam chlapec tvrdě dopadl, vyrážeje si dech. "Jak to vidím, hochu, budeš muset štěstí zkusit jinde. Ale rád jsem tě poznal. A možná... by ses měl opláchnout," dodal Poseidón při pohledu na chlapcovo slizem obalené tričko.
LUCY patrně nečekala, že Héliův kočár nebude jen tůrovat na místě, ale taktéž že se rozjede rychlostí blesku, což nebylo snadno ukočírovatelné. Z cesty vylétli do vzduchu a hezky prolétávali nad Táborem. Pohádka by pokračovala, nebýt toho, že se Lucy vyklonila z okna a snažila se pokochat okolní krajinou. Bohužel tím pádem neudržela řízení a smykem se vydala k poli, co náhle chytlo. Jen díky Deméter, hrozící jejich směrem drobnou pěstičkou a náhle i temným mračnem, ze kterého sprchlo, nezpůsobili požár hodný příjezdu hasičů. Takto však ani nemohli nikam pokračovat. "Je mi líto, děvče, ale dneska to holt nevyšlo. Ale aspoň máš vejce celkem v pořádku," poznamenal Apollón s pohledem na vajíčko, které se zdálo poněkud... prasklejší. Že by se začalo klubat? Nebo se z něj skutečně snažil vyrobit omeletu?
AMERICA byla dcerou své matky. Krásná, štíhlá, fotogenická. Co úsměv, co pohled, to by mohlo být otisklé na titulní stranu Vogue. Co však čert nechtěl, dokonalá chůze skončila menším karambolem. Podvrknutý kotník dopomohl dívce k pádu vpřed a jen pohotová činnost rukou zabránila tomu, aby si šeredně namlela a schytala tak odřenou kůži na bradě, čemuž by ani korektor nezabránil vykukovat. Afroditin výkřik hrůzy pronásledoval děvče nyní rudé až na zadku, ke které se seběhl kde kdo. "Zlatíčko, jsi v pořádku? Ach, to je neštěstí, to je takové neštěstí." Smutně vrtěla hlavou nad touto potupou, kterou si Amy odnášela. Smůla, holt tentokrát dívka nic nedostane a musí zkoušet štěstí jinde.
ISKANDER si zvolil zpěv. Drsnou ruskou mluvu by Dionýsovo ucho nebralo tolik rádo jako hru na flétnu, kterou miloval, ač mu občas taktéž lezla krkem (zvlášť, když Satyrové spustili irské národní písně), přesto se pokusil zdržet se komentářů. Na celých pět vteřin, kdy mladík začal první verš. "Dost, dost, dost, to se nedá poslouchat. Chlapče, poslyš, prve by ses měl napít, než začneš zpívat, protože ruština... ne, ne, ne," mávne nad tím rukou, než Iskandera odežene ze svého království pryč. Inu, i on se musí potýkat s prohrou jako jeho dva sourozenci a zkusit, zda neobstojí u jiného boha.
SCOTTY se ocitla v říši snů - dost drsném místě, které znala, jenže tohle vypadalo prázdně. Žádné barvy, žádné zvuky, jen nic neříkající ticho. Zneklidňující ticho. Nemohla nalézt žádný bod, s nímž by mohla pohybovat, neexistovala cesta, po níž by směřovala vpřed. Její tvář prozrazovala bolestivá muka. Trvalo dlouho, než se jí povedlo s výkřikem se vzbudit, když si za neustálého doprovodu mumlavého "Vzbuď se, vzbuď se" pokoušela vytrhnout ze spánku, co se rovnal kómatu. Se škubnutím to zvládla jen tak tak - jen pár vteřin před koncem. Hypnos, ospale se usmívající, jí podal zlatý klíček. Scotty na nic nečekala a vyrazila vpřed. SCOTTY ZÍSKALA KLÍČ
FRIEDA nikdy nechlastala první ligu a bylo to na ní znát. Už po dvou panácích měl Áres dvojče, po dalších dvou dalšího sourozence do party. Vydržela celkem dost - půl tuctu panáků, které by každého smrtelníka už poslali k šípku. Instruktorka se snažila zadržet žaludek deroucí se jícnem ven, aby si před bohem neutrhla ostudu, i tak však v první chvíli zdrhla, zvraceje kdesi za nejbližším stromem. O dost bledší, a naštěstí i vyrovnanější v kroku, se vrátila zpět, aby obdržela zlatý klíček. Další kolo však následovalo - tentokrát už na toaletě. FRIEDA ZÍSKALA KLÍČ

NAPIŠTE SVOU REAKCI NA VÝHRU/PROHRU A POSTUPUJTE DO DALŠÍCH LOKACÍ!



CALIX učinil volbu - tmavomodrého motýla s drobnými tečkami připomínajícím hvězdy. Morfeus byl znám svou láskou ke hvězdám a většina dětí si podobný kousek odnesla po něm. O Calixovi netušil, čí je, jeho nikoliv. Než se chlapec nadál, ležel uspaný na zemi a jeho mysl se ocitla kdesi ve snovém světě. Nad hlavou plulo hvězdné nebe, kolem se táhl široký les. A spolu s ním i hrůza číhající v temnotách. V první chvíli se mohlo zdát, že se jedná o světlušky, jak se však přibližoval víc, zjišťoval, že nestvůra, která na něj kouká, je Lamia - půvabná žena, jejíž jedinou vadou na kráse bylo tělo hada od pasu dolů. Lamia nepůsobila vůbec přátelsky. A jak se ukázalo, hodlala si na Calixovi pochutnat, když s útokem a hlasitým výkřikem vyrazila vpřed. Jak si chlapec poradí ve své noční můře? Přemůže Lamii?
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 9:33 pm
Ani ji nepřekvapí, že Athénu svými drobnými kouzly nijak nezaskočí, jak by taky mohla. Přesto v sobě pocítí osten hrdosti, že se jí to podařilo, že její iluze nezablikaly a nezmizely, jako to s oblibou dělávají. Stejně jako předměty, které se snaží donutit k tomu, aby jí přiletěly do rukou. Mnohdy ji samotnou praští tím, jak prudce proti ní vyletí, a ve zhruba jednom pokusu z třiceti se jí podaří jej chytit. Jak se však zdá, bohyni tohle stačí na to, aby ji zarazila a v rukách pocítila úlevu díky kyselině mléčné, rozlévající se jí v žilách, jak zbraně z jejích rukou zmizely. Nechá své ruce poklesnout a sotva se zadýchává, což se dá taky považovat za úspěch, jindy by funěla jak sentinel. Přikládá to taky faktu, že přestala s kouřením, to ostatně dělá hodně. Mlčky přijme Athéninu chválu i kritiku, jí nikdy zrovna nevadilo poslouchat, že něco udělala špatně, člověk se z toho pak alespoň poučí. To, co však následuje, ji ale překvapí. Ona vážně uspěla? Musí se kousnout do rtu, aby nezačala nahlas pochybovat, ještě by tím bohyni nakrkla a ona jí ten klíč nakonec ani nedala a raději se pro něj natáhne. Začne jí to v hlavě šrotovat, jestli by mohla doopravdy mít šanci a získat klíče k něčemu, co má velkou cenu a je nazýváno pokladem. Jí osobně by stačilo zase vidět svou matku, ale kdo by pohrdl nějakou tou odměnou? Nikdo. A ten, kdo tvrdí, že by ji nechtěl, prostě musí lhát.
Sevře klíč v dlani a jak ji opětovně rozevře, zaraženě se na něj podívá. Vážně má klíč? Trochu nevěřícně zavrtí hlavou, potlačí potřebu se jí uklonit, protože to by bylo trochu faux pas a tak prostě jen kývne vděčně hlavou. “Díky.“ Jako slušně vychované děvče poděkuje, a pak rychle peláší z jeskyně pryč, než si to bohyně rozmyslí. Při poklusu si zastrčí klíč do sportovní podprsenky, což je trochu blbé, ale její legíny prostě nemají kapsy a nechce riskovat, že z kapsy u mikiny, kterou má kolem pasu, jí vypadne a najde ho někdo jiný v podstatě zadarmo. Zastaví se až bezpečně daleko od jeskyně. Nohy ji automaticky nesou dál, nejspíš nad tím ani nijak nepřemýšlí, prostě poměrně svižnou napůl chůzí, napůl během bloumá dál, dokud jí v hlavě nevyskočí dřevěný most, u kterého vídávala některé z táborníků si poměřovat kdo ví co, nejspíš ega, když slyšela, jak na sebe pokřikovali. Ji by rozhodně nenapadlo snažit se na tak vratkém mostě shodit ty ostatní, ale ona je asi jiný gang. Kdo ví, třeba právě pod ním najde ukrytý poklad, ačkoliv je celkem jasné, že kdyby to bylo tak jednoduché a onen poklad tam prostě byl, už dávno by ho někdo našel.


Naposledy upravil Adeline Williams dne Sat Sep 01, 2018 9:49 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 9:41 pm
Čo by len tak mohol stratiť? Napríklad dych, ktorý mu had vyrazil, keď ho hodil na súš po tom, ako ho dobre vymáchal vo vode. Dobre že ho neutopil. Mal dojem, že mu to prikázal Poseidon, inak by sa s ním tak nemaznal. *Bohovia.* Pomyslí si pohŕdavo. Mal zostať pri tom, že ho jednoducho nejak vylákala, alebo sa mal jednoducho zasmiať, mávnuť rukou, capnúť sa o zem rovno a potom odísť. Ušetril by si tak kopu starostí. Teraz však ležal na piesku, celý lepkavý od hadieho slizu. chvíľu sebou metal na piesku, snažiac sa chytiť dych. Po chvíli sa mu to aj podarilo. Chlapec sa nadýchol vzduchu, pri čom ucítil nekonečnú slasť. Vzduch ešte nikdy nechutil lepšie.
Počúval Poseidóna ako sa s ním lúči. "Potešenie je na mojej strane." Zamumlal sarkasticky. Kam sa vytratili slušné spôsoby? No..zrejme ich utopil niekde na dne, keď s ním had hádzal vo vode zo strany na stranu. Vytlačil sa na lakte. Ledva, ešte stále ho pichalo pri pľúcach. Že sa on na toto dal..Začínal vážne pochybovať o svojom duševnom zdravý. Keby bol normálny, určite ba sa hier zdržal. Výpravu prežil, prežije aj nejaký lov o poklad. To si hovoril, keď stál v hromádke ďalších táborníkov, ktorý sa horlivo zapisovali. Nikdy sa nemýlil tak strašne.. Ale bolo to aj celkom zábavné. Toto bol rozhodne ten druh adrenalínu, ktorý mu od ich výpravy chýbal. *Rozhodne nie som v poriadku.* Zhodnotil vlastnú situáciu. Vyštveral sa na nohy. Byť ulepený od slizu už ale zábava nebola. Vrhol by sa do vody ale tej mal teraz na istý čas dosť. Tričko teda zo seba zhodil. Asi to nebol ten najmúdrejší ťah vystaviť takto holú kožu, no bolo to pohodlnejšie než nechať ho na sebe. Tričko hneď odhodil do najbližšieho obpadkového košu, ktorý zbadal smerom k ubikácii. Nebude sa predsa premávať po tábore zbytočne dlhšie než musel bez trička. Len si rýchlo vezme druhé.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 10:44 pm
Začínala mít pocit, že by asi měla začít dávat víc učení se o bozích a všech jejich vymoženostech, protože potom by možná očekávala, že Apollónovo auto létá. Ale ze začátku to nebylo tak hrozný. Vlastně to bylo parádní! Jenže si nemoha pomoct a chtěla vykouknout ven, aby se podívala, co všechno je teď pod ní. Všechno jí přišlo tak malé a bezvýznamné. Chápala, proč bohové válí šunky tam nahoře, fakt že jo. Ale potom se to všechno trochu pos**lo, když nezvládla řízení a šla rychle k zemi. Přesněji do jahodového pole, které trochu blaflo, ale jen trochu a nějaká bohyně to hned uhasila, takže to bylo vlastně v pohodě, vcelku. Vlastně jí ani neštvalo, že evidentně nesplnila úkol, protože na tohle jen tak nezapomene. Takže se k Apollónovi otočila s polovičním úsměvem na tváři. "To je v pohodě, bylo to celkem fajn..." Potom si ale přebralo tu část jeho věty, kde zmiňoval její malý poklad. Proto věnovala trochu vyděšenější pohled svému batohu, než si ho přebrala a vystoupila z auta. "To auto, teda Heliův kočár mě mrzí, ale teď asi sbohem..." S těmi slovy zavřela dveře a klekla si, aby mohla zhodnotit škody na svém vajíčku. Bylo prasklé, těžko říct, jestli díky nárazu nebo se už začínalo překvápko valit na svět, ale každopádně ho zabalila do mikiny, kterou měla v batohu, aby tlumila nárazy.
Když s tím byla hotová, vydala se lehce skleslá z praskliny, ale současně nabitá s projížďky, následované hodně dobrým dodáním adrenalinu, zase někam jinam. Z polí se prvně vydala směrem k táboru, protože nevěděla, kam dál se chce vydat. Mohla zase zkusit štěstí a typnout si, kde by nikdo nemusel být, ale nakonec nechala složité úvahy a vykročila směr Amfiteátr. Přeci jen jí to začínalo trochu bavit, takže si to kráčela svižnějším tempem a výjimečně byla opravdu nabitá pozitivní energií jako málokdy. Skoro se i těšila, koho tam potká.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sun Sep 02, 2018 11:40 am
V jedné chvíli natahuji ruku k jednomu z motýlů, a v té druhé už se se mnou všechno točí jako na kolotoči. Když otevřu oči, jako prvního si povšimnu černé noční oblohy poseté miliony hvězd. Na moment se v té podívané ztratím. Hledím na každou z těch zářivých teček s jistou touhou, jako by snad jejich světlo bylo to jediné, co mě udržuje při životě. Unaveně pozvednu ruku ke své hlavě, zprvu mi to připadá složité, ale nakonec se ukáže, že na tom vlastně vůbec nic není. Moje únava i dezorientace pomalu ustoupí. Prohrábnu si vlasy, napřímím se a podívám do všech stran. Kde to jsem? Ještě před okamžikem jsem seděl naproti muži a teď..? Polknu. Všude okolo mě se rozprostírá temnota, pohlcuje mě a nutí proti ní bojovat. S třesoucí se čelistí zasunu ruku do kapsy a neohrabaně vytáhnu baterku. Jedním hbitým pohybem ji zapnu a namířím kousek před sebe. Po celé délce obzoru se táhne hustý les, v němž v brzké chvíli zmerčím zářivé body, obdobné těm, co plují po obloze. Třeba se jedná o světlušky, napadne mě. Přimhouřím oči a zalapám po dechu s následovným uvědomím, že bych se svými domněnkami nemohl být dále od pravdy. Mezi stromy se zjeví žena, alespoň tedy do poloviny těla se jedná o ženu. Shlédnu níž. Po trávě a spadaném jehličí nekráčí její nohy, ba se plazí dlouhé šupinaté tělo jako od hada. Nemám dostatek času přemýšlet nad tím, jak jsem se sem dostal a co to všechno znamená. Žena je mrštná a evidentně odhodlaná si na něčem smlsnout. S výrazným otevřením úst se vyřítí směrem ke mně, načež udělám krok vzad, zavrávorám a upadnu. Div, že mi baterka nevyskočí z dlaně. To není dobré, projede mi hlavou a já proti té stvůře vykopnu nohou ve snaze jí zasadit ránu do hlavy a její rychlý postup ke mně na vteřinu zdržet. Ať už to zabere či nikoliv, stejně tím nezískám mnoho času, ale snad se aspoň stačím zvednout ze země. Pokusím se od ženy odskočit a stále si připomínám, že ji v žádném případě nesmím spustit z očí. Kdyby mi zmizela a zkusila se ke mně připlížit zezadu, neměl bych žádnou šanci její útok zaznamenat. Zacouvám a koutkem oka se ohlédnu, zda nespatřím nějakou zbraň. Jediná věc, kterou teď mám je ta baterka, a o tu nesmím ani náhodou přijít. Po tmě bych byl vyřízený. Nemluvě o šoku a strachu, který by mi zaslepil i mysl, nejen zrak. Volnou rukou máchnu dozadu a narazím na větev od stromu, jež se vyjeví jako má jediná možná věc k obraně. Spěšně zkusím větev ulomit, chvílemi si pomáhám oběma rukama, ačkoliv je to s tou baterkou složitější. Sedřu si kůži na dlaních i prstech, ale tomu momentálně nevěnuju žádnou pozornost. Snad se to podaří, říkám si. Až se ke mně hadí žena znovu vyřítí, vyrazím špičatou větví proti její hrudi a následně i tváři. Doufám minimálně v jeden úspěšný zásah. I kdyby to však nevyšlo, kupodivu neztrácím naději. Žena sama o sobě nevyhlíží tak nebezpečně a já si troufám věřit, že proti ní nějakou šanci mám. Netvrdím, že se jedná o nejlepší vyhlídky - vážně nejsem optimista -, ale extra zle by to asi také dopadnout nemělo. Leda, že by mě roztrhala na kusy. Avšak nemá zbraň, to také vidím jako klad.
Semknu čelist, zatímco sleduji ženinu reakci. Jestli se ukáže, že proti ní v boji nemám šanci, neprobodnu jí tělo ani ji neuškrtím na rukávu od mikiny, mohu ještě zkusit vylézt na strom a něco po ní hodit, třeba kameny, které tu rychle vytáhnu z hlíny. Přeci jen, s takovým tělem by nemusela umět šplhat na stromy. Ale je to jen teorie. Bohužel, i stromoví hadi existují.
Sponsored content

Re: HBC Games: Treasure hunt

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru