Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

HBC Games: Treasure hunt

za Fri Aug 31, 2018 7:27 pm
Napěstí se stupňovalo den za dnem v tichém očekávání nadcházejících chvil přibližujícími se mílovými kroky. Přesto v některých nadšení vyvolávalo spíš tendence založené na emoční nejistotě doprovázené štěkáním na ostatních, utrhování se, hysterickým pláčem, záchvaty úzkosti a v jednom případě i pokusem o sebevraždu. Nic nového pod sluncem, rozhodně ne v Táboře polokrevných. Nikdo přesně netušil, co se bude dít, nikdo neznal pravidla. Důvod? Zcela jednoduchý. Žádný z táborníků, ať už běžných mladistvých, vedoucích srubů, či dokonce ani jediný instruktor neměl tu čest zažít na vlastní kůži hledání pokladu. Boj o vlajku? Pche, to se stalo tradicí a mnozí instruktoři měli už na své pažbě několik desítek zářezů. O hledání se diskutovalo jako o naprosté novince. Zvědaví táborníci tahali Cheiróna za ruku (v některých případech i za ocas), aby jim vysvětlil, co se bude dít, o co se bude hrát a jaká jsou pravidla. Tedy kromě toho hlavního - najít poklad. Patrně skrytý, jak si i ten nejhloupější dovtípil. Leč Cheirón mlčel podobně jako Carly, místní Orákulum, kolem kterého se začalo točit neskutečné množství zvídavých obličejů, že prakticky neměla prostor pro vlastní soukromí. O to se byla přinucena dělit s vpády do ložnice, kdy se parta Dionýsovců rozhodla zpít mocného ducha do němoty. Dostalo se jim akorát tak hysterického vřískotu, když dívku přistihli při převlékání se do pyžama. Od té doby bylo veřejně zakázáno jakkoliv se vyptávat na celou hru s odkazem, že až přijde čas, pravidla se jim vyjeví sama.
Ten den nastal - poslední prázdninový den, kdy se všichni, kdo nemohli žít mezi běžnými smrtelníky, navrátili do Tábora. Toho pozdního odpoledne Cheirón mocně zadul na lesní roh, svolávaje každého, kdo měl uši, aby narukoval na mýtinu, kde se většina her, například Boj o vlajku, zahajovala. Uprostřed stál s rukama založenýma na hrudníku, ve tváři pohrával spokojený úsměv. Ocasem mrskal ze strany na stranu ve smrtelné předehře toho, na co se téměř každý těšil. "Polobožští!" Svým mocným hlasem oslovil každou přítomnou tvář typickým označením, jaké si mohli vyslechnout při každé hře. "Vítejte na Hledání pokladu, hrou vytvořenou samotnými bohy." S těmito slovy roztáhl ruce, poukazujíc na celé prostranství kolem nich. Několik přítomných, a že jich byla valná většina, se začala rozhlížet, zda skutečně někoho nezahlédnou, leč nic jim nebylo dopřáno - Cheirón si opět vzal slovo. "Tyto hry pořádají bohové jednou za čas na Diovu a Héřinu počest. Jedná se o jeden z mála momentů, kdy se můžete setkat se svými rodiči - pokud budete mít dost štěstí," mrkne na přítomné s potutelným úsměvem. Děti Týché a Niké se radostí zatetelily podobně jako potomci Nemesis. Každý z nich si nesl svým způsobem štěstí. Rozhodně mnohem víc než zbylí táborníci. Ti možná, na rozdíl od dětí menších bohů, ovládaly více kouzel, na druhou stranu - které z nich si neslo štěstí? Žádné. A ta svatá trojice to moc dobře věděla. "Naposledy, pokud se nemýlím," a že se téměř nikdy nemýlil, "... se pořádaly před sto lety." Pro boha mrknutí oka, pro smrtelníka? Inu... víc než celý život. Tedy v mnohých případech.
"Vaším úkolem bude nalézt šest klíčů, které vám dají klíč sedmý - nápovědu, kde se poklad nachází. Kdo jej nalezne první, bude mít to štěstí a odnese si hlavní cenu." Jaká to však bude, to zamlčel, což v davu vyvolalo o to zběsilejší šepot. Áresovci dupali a jednotlivě se poplácávali po ramenou, dcery Afrodity se pyšně rozhlížely kolem, jako by snad bylo jasné, že soutěž vyhrají. Děti Athény už promýšlely strategii, zatímco Dionýsovci se dopovali kvalitním vínem a synové Hypna? Spali, jak jinak. "Klíče vám ale může zkusit někdo ukrást - výzvou na souboj nebo čistě krádeží či přesvědčením. A je jen na vás, zda se zvládnete ubránit. Pokud selžete, musíte začít znovu." Nad touto variantou pouze pokrčil rameny, než pokynul rukou. "Poklad může být ukrytý kdekoliv, bez klíčů se však k němu nedostanete. Hraje se po celém Táboře a okolí, nikde však není bezpečno. Nechť hledání započne!"

Někde v Táboře je ukrytý poklad cennější než jaký si dokážeš představit. Než se k němu dostaneš, musíš splnit různé úkoly, při kterých bude ozkoušeno tvé myšlení, fyzická zdatnost, odvaha a tak trochu i šílenství. Pokud vše zvládneš a ohromíš rozhodčí, pak ti do rukou svěří klíč vedoucí krok po kroku za vítězstvím. Ale pozor! Tyto klíče ti může další z účastníků hry zkusit ukrást a jen náhoda zajistí, zda se mu to podaří či nikoliv. [Potomci Niké, Týché, Nemesis a Herma mají v této možnosti dvojnásobně větší šanci než postava jiného boha. Podobně tomu platí u postav se schopností Charmspeak na úrovni 5 a výš.] Taktéž tě mohou zkusit vyzvat na souboj. [Zde má převahu dítě Área, Athény, Apollóna a Niké.]
Můžeš se pokusit získat své ztracené klíče nazpět opětovnou výzvou. Pokud se rozhodneš někoho okrást, napiš pod post VYZÝVÁ X Y NA SOUBOJ/ZKUSÍ ŠTĚSTÍ OKRÁST X Y/ZKUSÍ PŘESVĚDČIT X Y, kde X Y značí jméno a příjmení postavy. Postavu nemůžeš okrást při plnění úkolu! Pouze pokud úkol dokončil nebo je na cestě za jiným!
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Fri Aug 31, 2018 8:19 pm
Na rozdíl od většiny tábora neměla sebemenší zájem zjišťovat, co se bude dít v následujících dnech a akce - ačkoli se na ni přihlásila - jí byla absolutně putna. Důvod je poměrně jednoduchý a tedy ten, že měla z výpravy neskutečně odpornou bouli a za druhé měla často problémy pořádně spát a tedy využívala každé možnosti, kdy se jí to povedlo ať už z vlastního štěstí, nebo s pomocí nabídnutých bylinek. V podsvětí sice neměla žádné zvláštně závratné pocity, ale rozhodně si její podvědomí odneslo věci, které ji pronásledovaly ve snech. Jeden z nejhorších snů zahrnovalo ji oblečenou jak kdyby ji pozvracel Tim Burton uklízející ostatky Kerberovo hraček - neboli nebohých osůbek snažících se kdovíproč projít kolem něj. Paradoxně měla vždy poměrně silný žaludek, ale být oblečená jako gotik je opravdu neskutečně odporné. Samozřejmě měla i další můry o rozervání vlastního děla na kusy, ale to jsou už jen drobné detaily.
Dnešní den nebyl zasvěcen ničemu jinému, než přípravám na Hledání pokladu. Hřebeny, řasenky, tvářenky i všechny druhy drahých látek létaly po srubu všemi směry. Sama se rozhodla obléct si růžové tílko se šněrováním v oblasti dekoltu, což doplnila o džínové šortky a conversky v barvě tílka. Nehty má pro příležitost her krátce upravené a ošetřené bílým lakem. Nechybí řasenka, jíž zvýraznila oči - ostatně podobně jako její sestry nemusí používat make-up, aby zakryla nedokonalosti na tváři. Posledním doplňkem je menší bílá kabelka zaháknuta za ohyb lokte. Jen co po rozčesání nechala vlasy spadnout podél ramenou, vyrazila spolu s Pradou, svým vlčetem, na cestu. samozřejmě Prada nevyšel nepřipravený - vlček nosí růžový obojek se zlatou třpytící se kostičkou hlásájící jeho jméno.
Cheirón je nudný jako obvykle při proslovech, kterými začíná hry. Užuž hodlala vypnout mozek, což pro ni není nic těžkého, ale jen co uslyší kentaura mluvit o setkání s rodiči, potěšením vypískne, párkrát poskočí a rozjařeně zatleská. Matka k ní sice potají mluvila, ale nikdy ji nepotkala. Nejspíše nikdy nebyla ta pravá příležitost, ale teď? Poklad pro ni je už jen možnost Afroditu potkat, přesto však samotná soutěž získá na důležitosti. Teď, když ví, že se maminka opravdu dívá, nemůže jen tak selhat. Proto během proslovu Cheiróna ve jménu strategie hází očka na děti Área a jim podobné idioty, aby se pokusila naznačit, že odměna je nemine ani pokud jí odevzdají své klíče a číslo účtu.
Oficiálním startem her vyrazí kupředu s očima dítěte v den vánoc. "Prado, hledej! Hledej, zlatíčko!" Popožene Pradu, který poštěkne a běží za ní. Tím však jeho snaha končí - sice ho s pomocí dětí Deméter dokázala vycvičit tak, aby znal základní povely, ale bohužel nemá ponětí, co má hledat. Štěně však vypadá poměrně odhodlaně, třebaže možná jen proto, že by rádo do něčeho kouslo. Zatím však poslušně následuje paničku, které se drží u levé nohy. Namířila si to přímo na louku, což považuje za nejkrásnější místo v okolí. Kde jinde by mohla matka být?
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Fri Aug 31, 2018 9:39 pm
Konečne sa niečo dialo. Nadšený z toho, že má ako plnohodnotne zabiť čas sa vydá na miesto zhromaždenia. Už bol poučený a tentokrát sa nedal prichytiť sestrami, ktoré by ho otočili a prinútili sa prezliecť. Pred výpravou mu to prišlo akosi osudné, tentokrát to už nemohol dopustiť. Zo skrine vyhodil na postel jedno obyčajné tričko, ktoré malo tmavozelený maskáčový vzor a dlhé čierne nohavice. Nie že by to bol nejaký strategický outfit, aby sa dokázal maskovať v lese. Len bolo na komíniku z tričiek prvé. A možno mu to príde aj vhod. Jeden nikdy nevedel. Najmä čo sa týkalo týchto hier.
Vyrazil spolu s ostatnými, na zhormaždení stál opodiaľ svojich sestier. Nebolo to tým, že by sa za ne hanbil, len si prišiel ako outsider, medzi ružovou skupinkou hihňajúcich sa blondínok, ktoré hádzali očká po áresových synoch. Ako keby im čítal myšlienky, ich zámery boli tak očividné - Dajte mi všetky vaše kľúče a nápovedy a ja vám dám za to krásny úsmev, a ak mi to celé vyhráte, možno aj niečo viac. Pri tejto myslienke sa striasol. Prišlo mu to trochu nespravodlivé. On si musel so všetkým poradiť sám, a im stačilo len to, že boli blonďavé a mali vagínu medzi nohami.
Po chvíľke, čo si uvedomil, že na ne tak trochu žiarli si uvedomil, že jeho žiarlivosť nie je absolútne opodstatnená. Elyarovi ani tak nešlo o výhru ako o zapojenie sa. Samozrejme, že ak by vyhral, nehneval by sa. No predstava vzrušenia a napätia, ktoré mohol zažiť, pri hľadaní tajomného pokladu ho lákala omnoho viac. A teraz ho hra nadchla ešte viac. Pri Cheirónovej zmienke, že je tu istá šanca, že by stretol matku sa mu rozžiarili očká ako také dve malé led žiarovky. Na moment mu napadlo, že možno sa mu zjaví matka tak, ako vtedy Lin. Mal maličkú nádej, že ju stretne a ...A čo? Začal premýšľať nad tým, čo by robil, keby stretol Afroditu. Nemal to vôbec premyslené. Tak ďaleko sa vo svojej fantázii ešte nedostal. Nikdy totiž nebol tak blízko k stretnutiu sa s ňou. Stačilo by mu, keby ju len zahliadol a mohol sa na ňu pozerať ako nepríčetný. Len zazrieť a bol by nanajvýš spokojný. Možno sa jej opýtať, či otca milovala tak ako on ju. No nebol si istý, či chce vedieť odpoveď na túto otázku. *Si synom svojej matky.* V hlave sa mu opäť prehrala Hádova veta. Tak veľavravná veta, ktorá mohla byť odpoveďou na všetko, čo ho zaujímalo. Rozhodol sa, že si to nepripustí a bude žiť vo svojej bubline s predstavou, že Afrodita jeho otca vážne milovala a on nebol len výplod jej nudy.
Keď Cheirón dokončil svoj monológ, táborníci sa začali uberať každý iným smerom. On netušil kade má ísť on. Videl ako sa Amy uberá smerom k lúke a na chvíľu mu napadol šialený nápad, že sa k nej pridá. Sú predsa rodina, mohli by poklad hľadať spolu a o výhru sa potom podeliť. Alebo nech si ju aj pokojne celú nechá. Potom si ale uvedomil, že ďalšiu akciu by s ňou už asi nezniesol a tak svoj bláznivý nápad zatratil. Rozhodol sa, že sa vydá niekam na vlastnú päsť a nech sa deje čo sa deje. Nohy ho viedli smerom k jazeru. Pri najhoršom tam nič nebude a on sa otočí.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 1:43 am
Jeden by řekl, že závody by jí ke štěstí stačily a její snažení o zapojení se skončí. Místo toho se však přihlásila do hledání pokladu; něčeho, o čem nikdo moc netušil. Sledovala snahy ostatních obyvatel tábora, snažíc se zjistit něco víc, ji samotnou to však nijak výrazně nelákalo. Ne snad, že by ji nezajímaly nějaké podrobnosti, avšak zaprvé její zvědavost nebyla natolik hluboká, aby se o něco takového pokoušela, a zadruhé se jí ani trochu nelíbilo, v jaké šílenství to pozvolna vyúsťovalo. Tedy do chvíle, než to zakázali. Dny však plynuly snad i příliš rychle a nastal den D. Nikdy nebyla ten typ, který by přemýšlel o vhodném nebo nevhodném outfitu, ovšem tentokrát usoudila, že bude lepší vynechat sukně a své oblíbené kožené bundičky a raději sáhla po něčem pohodlném, co ji nijak neomezovalo v pohybu. Natáhla si na sebe prosté černé legíny, vínové triko s krátkým rukávem a výstřihem do písmene V, kolem pasu si uvázala mikinu, kdyby ji náhodou byla zima, což teď bylo skoro pořád, a na nohy si natáhla svoje běžecké boty.
Šla jednoduše za davem přímo na mýtinu, následující zvuk rohu. Blížící se události v ní vyvolávala nepatrně chvění nervozity, které příliš často neměla. Poslední měsíce ji však nebyl nijak cizí vzhledem k životu, kterému se musela adaptovat, a tak namísto toho, aby jej nechala ji ovládnout, ho využila a kráčela s překvapivě zdviženou hlavou. Čím déle tu byla, tím snazší bylo rozpoznat tváře ostatních táborníků a tahle familiárnost jí pomáhala se uklidnit. Zastaví se vzadu, držíce se spíš zpátky, než aby se chtivě drala dopředu, pořád si držela vůči všemu určitý odstup. Rozhovor s Carly jí sice pomohl víc, než čekala, přesto vše nenapravil. S rukama založenýma na prsou poslouchá kentaurův výklad, přičemž se snaží si do hlavy vštípit veškeré informace, jež jim byly poskytnuty. Jak se rozhlíží po všech okolo, má pocit, že tu je spousta z nich že stejného důvodu, jako ona sama. Poklad jako takový ji příliš nezajímal, toužila hlavně po ton, aby znovu spatřila svou matku. Kdykoliv si vybavila její krásnou tvář, v těle se jí rozléval podivný, lepší příjemný pocit. Pořád se jí nechce věřit, že někdo tak krásný je její matka, ona si tak rozhodně nikdy nepřipadala. Ne, že by si myslela, že je ošklivá, ale za žádnou krasavici se nikdy nepovažovala, prostě normální holka.
Jak se tak ponořila do úvah o své matce, trochu jí ujde ta chvíle, kdy se měli všichni vydat hledatistp, kde by byl ukrytý poklad. Ještě chvíli zůstane stát, zahlédne mezi ostatními i Elyara a na okamžik potlačuje nutkání se k němu přidat a optat se, jak se mu asi daří. Dlouho s ním nemluvila. Zavrtí si pro sebe hlavou, aby to nedělala, teď se musí soustředit na svůj úkol a nenechávat se rozptylovat okolními rušivými elementy. Zauvazuje, kde by tak měla začít hledat. Vybaví si místo, kde se jí zalíbilo, ačkoliv zaslechla, že Afroditini potomci tam neradi poušti někoho jiného. Vyrazí tedy k jeskyni Echó, doufajíc, že najde poklad i s matkou někde u břehu, aby se nemusela namočit, tenhle ležérní rozcuch jejich vlasů dá docela zabrat. Jistěže si uvědomuje, že takhle snadné to nebude ani omylem, troska suchého humoru ale nikdy neuškodí. Ohledne se za sebe, aby se ujistila, že ji nikdo nenásleduje. Pokud to bude slepá ulička, alespoň se na to krásné místo zas podívá, a to jí stačí. Možná by měla být trochu náročnější, ale co už, s tím nic nenadělá.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 11:44 am
Iskander nikomu nesdělil záměr vyrazit, tak jako většina táborníků, na lov pokladu. Jednak si nepřipadal příliš zručný, aby mohl regulérně tento záměr oznámit, aniž by ho nezastihly soucitné pohledy a případně škodolibý výsměch. Vlastně, patřil k tomu nejhoršímu, co tábor nabízel po stránce fyzické zdatnosti, kdy při tomto hledání se očekávalo, že rychlejší či schopnější vyhrává. Upřímně, přestože ho pomyšlení na zúčastnění se výjimečné události, konané zřídkakdy, fascinovalo, už tolik nebyl nadšen z všeobecného mumraje, který toto sdělení vyvolalo. Vylézal z postele až v momentu, kdy poslední natěšený potomek Afrodity, vyklidil prostory, aby nikomu, do poslední chvíle, nemusil vysvětlovat svoji touhu po účasti. Možná se zachoval zbytečně dětinsky a ustrašeně, avšak obava z nepřiměřených komentářů a nutnosti vyslechnout názory všech sester nacházejících se poblíž, ho nikterak nelákala. Už přemoci stupňující se nervozitu mu zabralo pěkných pár chvil, při kterých si stihl všimnout, že sourozenci dokázali srub značně zaneřádit, nežli vyrazili hledat kýžený poklad. Svršky i kosmetické pomůcky rozházené kolem, několik rtěnek se stihlo zakutálet pod skříň, na lustr se, nějakým nedopatřením, dostaly dvě dlouhé sukně, což zrzka upřímně zarazilo. Hleděl do útrob té všudypřítomné spouště a uvažoval, zdali by výbuch časované bomby dokázal způsobit stejné neštěstí, jakožto desítky slečen připravujících se na akci. Zběžným pohledem konstatoval, že v dívčí ložnici nezůstala snad jediná skříň neotevřená, neboť jinak by nenastala tak výrazná apokalypsa. Se vší opatrností přešlapoval hromádky nakupeného oblečení, až svou maličkost málem přerazil o konferenční stolek, jelikož zapackal, když omylem šlápl na volně pohozenou řasenku. Vystřihl vskutku geniální manévr, když všechny snahy nenápadně se dostat pryč, nezanechat stopu, přišli vniveč. Skončil mírně potlučený, zadkem usazený v nakupených výstřelcích poslední módy. To mi to skvěle začíná. Pronesl zkroušený nad vlastním počínáním. Pak už nezbývalo nic jiného, než se pokusit dostat co nejrychleji pryč, přičemž se skoro paranoidně neustále ohlížel za rameno, nedostatek sebevědomí je občas vskutku nepříjemná vlastnost.
Na setkání zamířil jakožto jeden z posledních příchozích a díky tomu se dokázal ukrýt v pospávajícím hloučku dětí boha spánku. Nechtěl narazit na žádnou spřízněnou část rodiny a ještě menší nadšení by mu způsobilo střetnou se s protivnými Áresovci. Postával vzadu, naslouchal krátkému objasnění situace ze slov, jenž pronášel Cheirón. Sedmi klíčů zauvažoval. To znamenalo mít vcelku velké štěstí. Jenže tady asi nikdo nebude hrát na čest. Jistě, ovšem spatřoval svou výhodu v tom, že mu pravděpodobně nikdo nepřičte k dobru to, že zrovna on by se mohl dostat tak daleko. Když přemýšlel, jeho pověst neuvěřitelného nemehla mu vlastně zajišťovala dobrou ochranu před případnými útoky nebo vypočítavostí ze strany ostatní táborníků. Takže bych mohl mít vlastně klid při procházení jednotlivých míst. Vidina výhra působila lákavě, ovšem možnost se prokázat, mu především nenápadně vplula do hlavy. Najednou, postupně, si uvědomoval, že nalezení záhadné truhly ho lákalo. Dokázat ostatním, že není pouhým zdejším otlounkánkem, jenž nevytáhne paty do světa smrtelníků. Příliš to řešíš. Dozajista to bude zajímavá cesta, už to stojí za účast. Pokáral svoje nově nabyté odhodlání, jelikož zbytečně předbíhal události. Pravda, šance na výhru se pro něho rovnaly skoro nule, proto uvažování nad strategií či případnou výhrou, působilo příliš nereálně. S rodičem? Ta poznámka ho přistihla nepřipraveného. Matku již neviděl pěknou řádku let, ale zůstával jí zavázán nepopiratelným vděkem, neboť pouze díky její přímluvě dosud nevstoupil do Hádova království. Rád by jí, poděkoval a opět spatřil onen půvabný obličej, aby dokázal později obdivovat nesmírnou krásu vznešené bohyně.
Vyrazili, překotně, neorganizovaně. Chvílemi uskakoval nabubřelým hledačům mířících do všech koutů tábora i za něj. Ten shon hnaný přirozeným popudem stanout na výsluní, působil děsivě. Iskander vyčkal, nechtěl předem vstoupit do nerovného střetu nebo si někoho poštvat tím, že by mu vyfoukl nápovědu před nosem. Zůstal postávat na mýtině mezi hrstkou nerozhodných. Ostražitě hleděl kolem sebe a jakmile usoudil, že nastala příhodná chvíle, pomalým tempem se odhodlal vyrazit vpřed. Zapletený cop zrzavých vlasů se líně kymácel ze strany na stranu, plátěná taška přes rameno naplněná nejrůznějšími pomůckami, především listy papíru a psacími potřebami, mu narážela do boku. Svým oblečením nikterak nevybočoval z davu, žádné výrazné barvy, našedlé triko, černé kraťase pod kolena, pevné boty a bílý šátek. Zvolil si místo, které už dobře znal, mířil k Severním lesům, kde se vyznal zásluhou častých návštěv při kterých zajišťoval společnost dryadám. Tam mě snad nemůže potkat nic zlého.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 34
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 1:50 pm
Bylo to zvláštní. Jak jinak nazvat období, kdy se po tolika letech dostala nazpět mezi lidi? Kdy si dovolila vystrčit nos z Morfeova srubu a nastavit tvář slunci? Dlouho, příliš dlouho pro jedno blonďaté děvče, co v Táboře žilo prakticky od plenek. Vztah s Lyonelem nevyšel, ztroskotal na plné čáře a vše se navrátilo zpět do starých kolejí. Áresovci se smáli jejímu zasněnému pohledu - stačilo se jen trochu zasnít a byla v háji. Doslova a do písmene v háji. Nebylo divu, že posledních několik týdnů, co se až překvapivě snadno protáhly v měsíce, nevytáhla paty z pokoje, jídlo si potají odnášela a veškerou výuku přežívala pouze na nudných teoretických hodinách, které byly určené především dětem menších bohů, co se do boje nijak nehrnuli. Kdykoliv potkala Natanaela, raději se mu vyhnula, aby nezabředla do konverzace končící jediným - kdo ti to udělal? Kdo jí takto zlomil srdce, aby se poté bála vyjít mezi lidi? Pokaždé najednou změnila směr nebo se ztratila z dohledu. Takto fungovala první měsíc, než nalezla v sobě dostatek odvahy, aby se postupně z první velké lásky zotavila a zkusila se opětovně zapojit do táborového dění, co nyní hýbalo každým, kdo měl trochu mozku v hlavě. Paradoxně se modlila k bohům, aby se jí Lyonel nepřipletl do cesty a třeba celou soutěž zaspal, nebylo by to poprvé, kdy se něco podobného událo. Nechtěla být zákeřná malá potvora, ale pro své dobro byla ochotna jeho den obětovat.
Spolu s ostatními se nakonec přiloudala na mýtinu, kde se zahajovaly všechny hry. Většinou měla štěstí - možná nebyla v týmu vítězů, ale vedla si dost dobře na to, aby nevypadala jako největší ostuda. I přes problémy se srdcem dokázala bojovat, nebo alespoň předstírat, že je nějaká hrdinka. V rudě kárované košili, bílém tank topu, notně ošlapaných počmáraných kanadách a otřesně otrhaných riflích postávala na okraji skupinky s rukama založenýma na hrudníku v obranném postoji. Několik pramínků z drdolu světlých vlasů se jí pletlo do očí, což zrovna dvakrát neřešila. Namísto toho se pokoušela vyslechnout Cheirónovu úvodní řeč i přes slabé pokusy nechat se zmocnit sny. Táborem proletěla informace o připravované velkolepé hře, kde bude v hlavní roli hledání pokladu, ale žádné další informace navíc. O to víc si získal pozoronost každého, když začal hovořit o jejich rodičích a přítomnosti zde, v Táboře. Svého otce neviděla ani jednou, pokud by nepočítala tu výjimečnou chvíli, kdy ji sám donesl k bráně Tábora. Což se vskutku nedalo počítat, bylo jí sotva pár týdnů. Podobně jako většina dětí v Táboře se ještě nikdy s žádným bohem, krom Hébé, neseznámila a pokud už k ní rodič promlouval, tak neviditelný v její hlavě, že si dost často myslela cosi o výplodu fantazie. S ostrým nádechem hvízdajícím v plicích se krapet napřímila, jako by jí tato vidina mohla dodat odvahu. Toužila otce potkat, ačkoliv šance byla téměř nulová - snad jen tehdy, pokud se jí nebude dařit. Přikývla a začala se rozhlížet kolem dokola, když Cheirón oznámil start. Těžká volba, kam se vydat, přesto zkusila Kaskády, kde očekávala malé štěstí.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 2:03 pm
Živě si vybavila to, že se přihlásila do hledání pokladu, ale když jí jeden její sousrubovec ráno budil s tím, že je to dneska, nejraději by na to zapomněla. Chtě, nechtě se vykopala z postele a začala se chystat. Obvykle se jí vstávalo dobře, ale skutečnost, že se opět přihlásila do něčeho takového, z ní vysála energii. Každopádně se ale i tak odhodlala tam jít. Takže na sebe natáhla vytahané šedé tepláky, které si šňůrkou utáhla, aby jí nepadaly a nemusela je pořád vytahovat, a azurově modré tílko, ve kterém dokonale připomínala přistávací dráhu pro letadla, ale nějak jí to nevadilo. Potom si sbalila pár věcí do batohu, černou, volnou mikinu, flašku s vodou, mechanického pavoučka a svoje milované, tajemné vajíčko. Z tohohle balení se stal už takový stereotyp, že by to jinak nešlo. Nakonec si nazula černé ošoupané tenisky a pomalým, lemrovským krokem vyrazila na místo shromáždění.
Cestou tam a i na místě určení přemítala, co tam vlastně dělá. Proč se zapojila do hledání pokladu? Už nějakou dobou se jí hlavou honila myšlenka, že by možná i chtěla vědět, kdo je její rodič, aspoň by věděla polovinu svého původu, no ne? A taky jí samozřejmě lákala představa nepřeplněného srubu a klidu, který by si mohla užít, kdyby byla jinde. Jenže, když Cheiron začal s tím, že tu budou jejich božští rodiče, už to tak skvěle neznělo. Přeci jen vědět, kdo to je, a potkat osobně je velký rozdíl... Co když bude se svým rodičem mluvit a ani nebude mít tušení, že je to on nebo tady ona...? Kdyby aspoň věděla, jestli má božského otce nebo matku. Byla to trochu demotivace, když si to zpětně přebrala v hlavě. Takže už radši přestala přemýšlet a soustředila se na Cheirona a jeho proslov. Snažila si zapamatovat, že bude potřebovat šest klíčů, které jí dají nějakou nápovědu, podle které najde místo pokladu nebo tak něco, ale když kentaur začal s tím, že jí ty klíče můžou ostatní ukrást nebo jí vyzvat na souboj, začala se smiřovat s tím, že poklad nenajde.
Takže, když Cheiron prohlásil hledání za zahájené a všichni se začali relativně rychle ubírat všemi možnými směry, ona tam ještě stála na místě a snažila se vydumat, kam se vydá jako na první pokus. Chvíli se jí líbila myšlenka, že půjde do lesa a bude hledat poklad pod kameny, ale to ji rychle přešlo, protože zas tak snadné by to asi nebylo a byla by to lehká ztráta času, když se to vezme kolem a kolem... Vyšlo by to nastejno, kdyby si šla kreslit. Nakonec se tedy šouravým tempem vydala k Horskému jezeru. I kdyby tam nikdo nebyl, aspoň tam může posedět a nějaký ten kámen, pod který by se mohla podívat, se tam beztak taky najde.
avatar
Daughter of Hecate
Počet postů : 24
Age : 25
Location : Big House
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 2:57 pm
Bylo jí jedno, co Reed říkal, nezáleželo na tom. Mohl se snažit jí držet v pokoji, klidně ji zamknout (nebo se zamknout s ní), a přesto by si stála za svým - zkus své štěstí v Hledání pokladu a dokázat mu tak (a vlastně nejen jemu), že není princezna, co akorát umí máchat rukama, ale dovede i něco víc. Její schopnosti mystiokinesis možná nebyly na nejvyšším možném levelu, být tu Kouki, tak ji hravě překoná, ale tak se nestalo, nestane a zkrátka bude muset držet krok, aby se nakonec vyšvihla na příčku jedné z nejlepších dcer mistryně kouzel, Hekaté samotné. S přípravami začala už krátce po vyhlášení soutěže. I přes časté křeče v lýtku se snažila zaběhnout každé ráno od tří do pěti kiláků, později navyšovala na šest a sedm. Deset nedávala sto procentně, pokaždé se musela vracet zadýchaná nazpět s provinilým pocitem selhání, když při každém kroku méně či více dopadala na zraněnou nohu. Pokoušela se udržet si kondičku, protože výdrž hrála velkou roli. Také se večer za večerem pouštěla do trénování kouzel, v odlehlých oblastech vyvolávala duše a nestvůry z Podsvětí, ačkoliv pokaždé končila jen na hellhoundech, což ji z části deptalo. Jako by nedokázala nic víc, prostě jen přivolat pekelné psy. Na jednu stranu dobře, na tu druhou? To vážně víc nezvládla? Bývala tak protivná, vztah s Reedem ochladl. Naštěstí oba moc dobře věděli, co za tím stojí - stačilo přečkat těch pár týdnů a vše se vrátí do zajetých kolejí.
V noci se neustále vrtěla, neschopná zamhouřit oka. Důvod? Prostý. Blížila se možnost předvést se. Už dlouho, až příliš dlouho se neukázala na žádné výpravě a tohle by jí přeci jen mohlo zase o kousíček posunout blíž, učinit z ní pravého instruktora a ne sraba. Pokud usnula, pak na pár minut, nanejvýš hodinu, po které se s trhnutím vzbudila celá čilá. Uklidnila ji až dlouhá sprcha, při které prakticky vyčerpala veškerou teplou vodu, za což by jí spolubydlící v rolích ostatních trenérů sotva poplácali po zádech. Naopak by jí dali takovou herdu, až by se její hrudník změnil v přistávací dráhu místního letiště, jak by padla na zem bradou napřed. V klasickém outfitu sestávajícím z vínově rudého trička lichotící barvě její kůže, černých legínách, počmáraných kanadách, u kterých se pokoušela o jakýsi maskáčový styl, se vydala na mýtinu, odkud se zahajovala každá soutěž. Na nose brýle s tlustými obroučkami, vlasy stažené ve dvou hravě dívčích drdolech, několik pramínků lemovalo tvář s indiánskými rysy. Najedená (naštěstí ne příliš, aby hned vrhla šavli do nejbližšího křoví) si vyslechla Cheirónův stručný popis toho, co všechny čeká. Při zmínce o přítomnosti bohů ani její tvář nezůstala natolik klidná, naopak projevila emoce dost výrazně v podobě překvapeného pohledu a vytažením obočí. Fajn, takže pokud se ztrapní, pak nejen před ostatními, ale taktéž před matkou a zbytkem pantheonu. No, dalo se to čekat. Ani to jí však nezabránilo otočit se zády, když se každý vydal určitým směrem a zamířit do míst, která milovala - do knihovny. Třeba zrovna tam nalezne své štěstí.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 3:17 pm
Dnešní ráno bylo opravdu nepříjemné, protože mě místo typického kopnutí do boku probudilo šlápnutí na ruku. Ze země jsem vyskočil jako raketová střela a několikrát si postěžoval, že pokud zítra nepřijdu dřív a nestihnu si zabrat nějakou postel, poberu své věci a přicpu se do srubu někoho jiného. Když jsem konečně zklidnil svůj temperament a protáhl si pulzující paži, došlo mi, proč je zrovna dnes ve srubu takový povyk. Netvrdím, že by tu chaos byl něco neobvyklého, avšak místo několika poskakujících táborníků teď po budově pobíhal celý zástup. Jeden za druhým plácal něco o bednách s pokladem, zatímco přehraboval skříň ve snaze pobrat vše, co by se mohlo hodit, a já si na chvíli přál, abych měl možnost se schovat pod postel a celé to šílenství přečkal v bezpečném úkrytu. Bohužel, tenhle plán se nejevil jako východisko, protože jsem se před pár dny sám a zcela dobrovolně k hledání toho pokladu taky zapsal. Že mi už zase hráblo? Možná, ale celá ta událost s odměnami zaváněla atraktivním nádechem. Není divu, že z toho byli všichni tak příšerně naspeedovaní. Rychle jsem na sebe natáhl tmavě zelenou mikinu s klokaní kapsou, nohy obalil do šedivých přiléhavých tepláků a starých šedých tenisek, a stejně jako ostatní se pozastavil nad tím, co vše bych s sebou vlastně měl sbalit. Protože jsem neměl nejmenší tušení, na jak dlouho ta akce vlastně bude, jako první dobrá volba se mi jevila menší, avšak silně svítící baterka. Co kdybych náhodou zatměl? Horda táborníků se vyvalila ze srubu, div, že mě neporazila k zemi. Zřejmě už byl čas vyrazit. Rychle jsem strčil baterku do kapsy od mikiny, přistrčil k ní i ruce a svižnou chůzí zamířil směrem k louce.
Teď už se úspěšně nacházím v cíli své cesty. Nenápadně se probojuju do předních řad, abych měl na Cheiróna dobrý výhled a nemohla mi tak uniknout žádná podstatná informace. Úkol pro mě nevyhlíží složitě, tedy minimálně do chvíle, kdy se kentaur začne zmiňovat o nějakých šesti míčích, které musíme nasbírat, abychom získali i ten sedmý a dostali se tak k finálnímu pokladu. Klíče, míče... ono to vypadá stejně, není divu, že se mi to poplete. Jenže, co teď teda? Budu hledat míče... Dobře, zní to jako zvláštní vodítko k nalezení pokladu, ale fajn. Tady by mě už asi nic nemělo překvapovat, správně? Ale, vážně, copak jsem nějaký zatracený fotbalista? No, nevadí.
Když obdržíme signál k odstartování soutěže, rozhlédnu se na všechny světové strany. Kde by to mohlo být bezpečné? Kde by to mohlo být zajímavé? V mysli mi vyvstane obrázek zřícenin, a já se tedy vypravím daným směrem. Kráčím poměrně opatrně, dívám se před sebe i do stran, aby mi snad neunikla nějaká nápověda, a nebo další pátrající táborník. Snažím si zachovat chladnou hlavu a nedělat z toho vědu, ačkoliv v prstech střídavě tisknu a uvolňuji baterku. Dobrá, jsem lehce nervózní, ale určitě to není nic stálého. Z toho se dostanu. Jistě brzy.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 4:14 pm
Všichni se rozutekli kolem, téměř každý bral soutěž jako výzvu představit se rodiči v tom nejlepším možném světle. Nebo nejhorším?
AMERICA vyrazila i se svým štěnětem vpřed k blízké louce, kam se uchylovaly převážně děti Deméter, Dionýsa (pokud nechlastaly první ligu) a sem tam i nějaký ten zamilovaný pár, který si myslel, že je nikdo nenačapá při muchlování se ve vysoké trávě. Snad poprvé v životě se ve své myšlence nemýlila - skutečně na ni čekala její matka, přenádherná bohyně lásky a krásy, Afrodita, jejíž tvář se měnila, neboť krása je nevyzpytatelným prvkem jejího života a nikdo neví přesně, jak má vypadat nejkrásnější žena v celém vesmíru. Přesto se rysy nejpohlednější tváře usadily, připomínaje tak ne o moc starší verzi své dcery, jen stonásobně krásnější. Možná i tisícinásobně. "Ach, zlatíčko," vyjekla při pohledu na svou oblíbenou dcerušku kráčející vstříc úkolu. "Jsem na tebe tak pyšná! Kdybys jen viděla ostatní, když tvrdili, že to nezvládneš v Hádově paláci hrůzy. Nevěřili mi, vůbec nevkládali naděje do tak křehoučké princezny, ale ty! Ty jsi to dokázala." V její přítomnosti se chovala Afrodita podobně připitoměle jako Amy po většinu života. "Ale dost už řečí. I když bych s tebou tak ráda strávila celý den, nemohu. Musíš všem dokázat, že jsi moje nádherná dcera a umíš si probojovat cestu k vítězství. Má drahá, vyber si jednu ze tří růží a já ti řeknu, jaký úkol tě čeká." Dalo se čekat, že bude tajemná, ale co nadělat? Před Amy se objevily tři navýsost nádherné růže, jedna hezčí než druhá. Teď záleželo, jakou si vybere - první, druhou nebo třetí?
ELYAR se mýlil v tom, že nikdo u jezera nebude čekat. K jeho štěstí (či spíš neštěstí?) se dostal do království nejen jedné nevycválané najády, ale taktéž do míst kde na něj čekal vládce všech moří - Poseidón sám. Muž oděný v košili s klasicky havajským motivem velkých květů, pískových bermudách a sportovních žabkách, na nose sluneční brýle a tvář s pečlivě zastřiženým vousem natočenou směrem ke slunci. "Vítej, hochu, už na tebe čekám," poplácá ho přátelsky po rameni s úsměvem hollywoodské hvězdy. Dokonale bílý chrup zarovnaný v perfektním seskupení, že by každý dentista omdléval blahem. "Tak se podíváme, co tu pro tebe máme přichystaného..." V každé ruce držel jednu mušli, obě prakticky identické velikostí, pouze barvou se odlišovaly - jedna pohrávala modrým nádechem, ta druhá naopak narůžovělým. "Jednu si vyber a spolu s ní získáš i úkol." Tak která to bude?
ADELINE si zvolila zajímavou cestu - tedy pokud by po boku měla další zamilovanou hrdličku, ke které by se mohla tisknout. Takto si musela celou cestu štrádovat sama, maximálně nadávat na skryté kořeny, chytat se stromů a doufat, že neuklouzne na mokrém balvanu, až se přiblíží k jeskyním natolik, že by mohla zahlédnout i toho, kdo na ni čekal. K její smůle (či štěstí?) to byla Athéna, bohyně moudrosti, spravedlivé války a vynálezkyně tkalcovského stavu, což se zdálo v tomto momentě spíše na škodu. "Adeline, již na tebe čekám," vysoká žena s pohlednými rysy staženými v neproniknutelné masce odtažitosti pokynula přicházející dívce. Na sobě to, co se dalo čekat - přilbu, v rukách kopí a aigidu, štít s hlavou medúzy. "Vyber si jednu ze tří krabiček a já ti sdělím, jaký úkol na tebe čeká. Vybírej moudře," pobídne ji se slovy, kdy ukročí a před očima Lin se zjeví tři krabičky různých velikostí a zdobení. První je obalená zlatem a vyšperkovaná drahým kamením. Druhá je kovová bez jakéhokoliv rytí. Třetí je obyčejná dřevěná s malými rytinami po stranách. Jakou si dívka vybere? A co ji bude čekat?
ISKANDER si možná vybral své oblíbené místo, leč po nymfách jako by se slehla zem. Dlouhou dobu nemohl na nikoho narazit a téměř by své hledání vzdal, kdyby se před ním neobjevila jedna růžolící se dívka v zeleném chitónu, lákaje ho k sobě. Po pár krocích dorazil na menší lesní mýtinu uprostřed níž byl zasazen dřevěný trůn pokrytý listy vinné révy. Satyrové obskakovaly kolem na kozlích nohách a pokoušeli se splnit přání muži sedícímu v křesle, zatímco nymfy poslouchaly jeho vyprávění. "Ale, ale, podívejme se, kohopak to tu máme," dotyčný si mocně říhl při pokusu posadit se o něco vznešeněji a neválet se jako někde na Bahamách. I naprostý slepec by poznal Dionýsa, boha vína a šílenství. "Nemám tolik času a tyto dryády jsou vskutku pozorná stvoření. Ale zpátky k tobě... Vyber si jednen pohár vína a já ti zadám úkol!" Sám upil ze svého, co mu byl ihned dolit.
SCOTTY se vydala ke svým milovaným kaskádám, u nichž trávila poslední dobou hodně času. Kroky jí vedly tam, kde na ni však nečekal otec, leč jeho bratr, Hypnos. Překvapeně zamrkala při pohledu na muže, který před ní seděl opřený o kmen stromu, oči zavřené jako by spal. Což patrně ano. S trhnutím se probudil, tmavé oči upíraje na dívku před sebou. "Nečekal jsem, že se s tebou někdy potkám, dcero Morfeova. Posaď se ke mně a vyber si jeden z úkolů." Už jen jeho hlas ji nutil pomalu usínat, přesto se pokoušela vydržet. Jak řekl, tak učinila, sledujíc jeho nabídku - dvě ruce, každá stisknutá v pěst. Kterou si vybere?
LUCY si jako jedna z mála vybrala pořádnou štreku hned pro svůj první úkol. V polovině stoupání se jí už špatně dýchalo, že si několikrát musela odpočinout, naštěstí vidinu vítězství nevzdala. Horské jezero jí poskytlo nejen pořádnou podívanou, ale taktéž i pohled na mladistvě vyhlížejícího chlapce, snad jen o rok, nanejvýš dva staršího jak ona sama. "Heleme se, jestli to není Lucy se svým tajemným vajíčkem, co pořád s sebou tahá. Nechceš prozradit, že se tam nachází?" Stejně jako Poseidón, i Apollón se mohl pochlubit perfektní řadou bělostných zubů. Lucy mohla tak akorát litovat toho, že si nevzala sluneční brýle. "Tak pojď, pojď za mnou, podíváme se, co tu pro tebe máme. Chceš chvilku na odpočinek? Nebo ne? Jsi holka odvážná, to se musí nechat. Už jsem se bál, že za mnou nikdo nepřijde," povzdechl si, aniž by jedinkrát za celý svůj monolog zpomalil. Před očima Lucy se objevily tři srolované svitky. "Jeden si vyber, nalezneš v něm úkol, který tě čeká. Možná něco lehkého. A možná taky ne."
FRIEDA by si při vstupu do knihovny nejradši nafackovala. Už od prvního pohledu jí bylo jasné, že tohle nedopadne dobře. Tohoto muže znal každý v Táboře a kdo mohl, ten se mu vyhýbal. Áres, bůh války, se nespokojeně vyvaloval mezi haldou knih, vůbec sem nezapadal. A moře chlastu po jeho boku jí nedopřávalo jistoty. "Tak si vyber už," pohodí před ní dva meče, až instruktorka šokem nadskočí. Snad to neznamenalo boj. Přesto si vybrala - pravý. "Tak jo, děvče, čeká tě pořádná chlastačka." Co bylo jejím úkolem? Udržet s Áreem krok v chlastání a nepozvracet se hned po první rundě.
CALIX se vydal směrem ke zříceninám, co se téměř v každou denní dobu zdály opuštěné. Ne dnes. Čekal tam na něj postarší muž s uhlově černými vlasy a zádumčivými rysy. "Pojď sem, hochu," pokynul mu, aby se nebál a vydal se za ním. "Pojď sem a posaď se," pobídl ho, sám usazený naproti, zády opřený o jeden ze sloupů. "Mé jméno je Morfeus, vládce snů." Když se chlapec před ním posadil, natáhl k němu ruce. V dlaních mu posedávali dva nádherní motýli - jeden modravý, druhý si nesl odstín hvězdné oblohy. "Vyber si jednoho a já ti řeknu, co tě čeká, chlapče."
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 5:08 pm
Kdy přesně začala litovat výběru místa? Asi po pěti minutách cesty... Ale nechtěla to otočit, protože se jí celkem líbilo, že nikdo jiný stejným směrem nejde a na tom bylo přeci jen dost pozitiv. To hlavní bylo, že jí nikdo nebude celou cestu vykecávat do hlavy díru. A další pozitivum bylo, že se jí nikdo nebude vysmívat pokaždé, když si dá pauzu, aby si na chvíli vydechla a napila se. Což udělala, a to víc než jednou... A taky částečně doufala, že tady nebude žádný z bohů a ona si prostě jen na chvíli sedne a bude moct lenošit, než se rozhodne jít dál, ale to se bohužel nestalo.
Sice si prvně nikoho nevšimla, protože jí pohled na jezero vzal dech svou krásou, ale nakonec si všimla postavy stojící kousek od jezera. I když si prvně myslela, že je to jen další táborník, co tu zkusil své štěstí, ale, jakmile otevřel pusu, bylo jí jasné, že to táborník nebude. Jen těžko hádala, který z bohů to je. Moc tomu nedávala a těžko se jí to určovalo. Ale díky nápadné záři, která z něj, jak jí připadalo, vycházela, až díky tomu musela přivřít očka, si typla Apollóna. Snad nebudu muset střílet z luku... Proběho jí hlavou, než skončil svoji první rozmluvu. "Ra-radši se nechám překvapit." Pronesla polohlasně, než zase začal mlet svoji. Neměla potřebu vědět, co to bude, až se to vylíhne, stejně to milovala už jako vajíčko, takže co na tom? Když jí řekl, ať jde za ním, už jen z respektu uposlechla, protože je to přeci jen bůh, a tak se zastavila na krok od něj s co nejvíce zdviženou hlavou, jako by sám nemohl tušit, že je z jeho přítomnosti nervózní. Když se jí zeptal na odpočinek začala kroutit hlavou a když zase na chvíli zmlkl, vyplavila se z ní menší záplava sov, protože z nervozity plácala hlouposti. "Ne-nepotřebuju odpočinek, jen bych se napila, jestli Ti, teda Vám, to nebude vadit... A jinak jsem trochu doufala, že tady nikdo nebude, takže to nebude o odvaze, ale aspoň, že jeden z nás má radost..." Po svém malém monoogu si radši zakryla pusu rukou, aby neřekla nic jiného a vyndala si z batohu pití, když jí vysvětloval, co se teď bude dít, a dopřála si pár pořádných doušků, než ho zase uklidila a prohlédla si svitky.
Vyber si jeden a vyber si tak i úkol, který budeš muset udělat, ale neměj strach, s tvým štěstím to bude jen ta nejtěžší možnost, takže klid... Super! Chvíli na ně zamyšleně koukala a bojovala s nutkáním začít recitovat nějaké říkadlo, aby zvolila náhoda, ale nakonec sáhla po svitku nejvíce vpravo, i když chtěla původně prostřední, a natáhla ruku s ním k Apolónovi, protože si nebyla jistá, jestli ho má sama otevřít. Při nejhorším ze sebe jen udělá blbku, no a?
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 5:37 pm
Pracně si vykračuje k jeskyni, kterou si zvolila, cesta není zrovna procházka růžovou zahradou, každou chvíli se jí podsmýkne na mokrých kamenech noha a ona má co dělat, aby udržela rovnováhu. Sprostě si pro sebe zakleje, než zvedne hlavu a uvidí v jeskyni někoho stát. K jejímu hořkému zklamání to ale není Hekaté, a kdyby měla odvahu si to dovolit, vztekle by si dupla. Změří si ženu pohledem a dle jejího vzezření není tak těžké poznat, že jde o Athénu. Potlačí touhu se před ní přikrčit, jako kdyby snad měla možnost vidět všechny lumpárny a špatné věci, které v životě provedla a klidně ji za to mohla tady a teď soudit. Jestli její zkouškou bude omluvit se všem, komu něco natropila, dobrovolně se diskvalifikuje sama. Nikdy by nepřežila tu hanbu, kdyby se měla jít omluvit učitelce z páté třídy za to, že jí z katedry snědla svačinu a spolužákovi, kterého obvinila a nikdy se nepřiznala i přes útrapy a ponížení, kterými si kvůli ní prošel.
Nepatrně se zašklebí, když ji Athéna osloví celým jménem. Když je tak božská, neměla by vědět, že to nesnáší? Instinktivně se přikrčí, jako kdyby se bála, že může slyšet její myšlenky a pokusí se zachovat dospěle. Opatrně poskočí z jednoho balvanu na druhý, aby si nenabila před Athénou čumák a přistoupí k ní, ačkoliv si pořád drží poměrně velký odstup. Založí si paže na prsou a soustředivě Athénu pozoruje, následujíc očima výjev za ní, jež se objevuje, jak postupuje stranou. Potlačí tázavý pohled, který ji skoro svrbí na tvářích, jak moc by chtěla nadzvednout obočí. “Krabičky?“ Opáčí nedůvěřivě, snad se snaží předstírat, že z toho není ani trochu nervózní, a tak to nahrazuje drzostí. Možná na to někdy doplatí, ale to bude řešit, až ten problém nastane. Jednou rukou si zajede do vlasů, druhou si ji podpírá za loket a podrbe se. Nejspíš chce rozpohybovat její mozkové závity, aby trochu přemýšlely a šly na to prakticky. Může ale jít na něco takového vůbec prakticky? Netuší přece, co tam je. Nakonec ukáže na dřevěnou krabičku, líbí se jí její jednoduchost. Ta první jí přijde až moc kýčovitá a beztak v ní nečeká nic dobrého, kovová na ni působí jako miniaturní verze vězení, kdežto dřevo je pro ni les a to je příjemná představa, no ne? “Prosím, ať tam není bubák, prosím, ať tam není bubák“ Opakuje si tlumeně tak, že se jí sotva hýbou rty a s předstíranou dramatičností sevře jedno oko, jako kdyby se bála, co vyletí, když se natáhne po víčku, přestože je v ní spíš zvědavost. Možná ji její nátura nutí vidět, jestli dostane přes zadek kopím za to, že zesměšňuje tuhle chvíli.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 6:02 pm
Cesta k jazeru bola príjemná a najmä nikým nerušená. Prial si, aby sa takto vyvíjal aj zvyšok hry. Len si spokojne putovať táborom, bez akýchkoľvek obáv a starostí, že ho niekto prepadne. Začal uvažovať či nebude lepšia stratégia prehrávať, ale bola to somarina a nápad zatratil hneď po pár sekundách. Nechcem prehrávať, minimálne nie naschvál. Aj keď mu o víťazstvo nešlo, nechcel byť ani ten looser, čo nezískal žiadny kľúč a len sa bezhlavo tmolil táborom. Nechcel byť hanbou pre svoju matku ak by ju náhodou stretol.
V kútiku duše dúfal, že na ňu natrafí zrovna pri jazere. Zrodila sa predsa z peny, nachádzať sa teda v blízkosti vody by dávalo logiku. Aspoň teda Elyarovi. Veľké oči však nemal. Skôr si myslel, že pri jeho šťastí nestretne nikoho. To sa však neudialo. Žeby mal predsa len dnes aspoň štipku šťasteny pri sebe. Rozhodol sa, že sa dopredu nebude radovať. Ešte totiž nevedel čo ho čaká a on nechcel predbiehať udalosti.
Pri jazere stál mohutný muž, odetý ako keby bol na dovolenke na Hawaii. Aj napriek svojej vizáži vzbudzoval rešpekt. Božská aura z neho sálala na kilometre a tak sa rozhodol, že jeho outfit nebude komentovať a radšej si zahryzne do jazyka. Koniec koncov, kto bol on, že by si mohol dovoliť robiť poznámky na outfit bohov. Tak v duchu zapol zdvorilý mód ako keď stretli Háda. Tento Boh mu svojím úsmevom, ktorý dával na obdiv jeho dokonalý chrup a vyletneným oblečením pripomínal Apollona. Jeho vek by však nesedel. Apollon bol mladý chlapec a tento...povedzme, že vyzeral vyzreto. Spoznal v Bohovi Poseidona, vládcu všetkých morí a oceánov. Získal si o to väčší rešpekt. Chýbalo mu stretnúť už len Dia a mal by celú Veľkú trojku. „Zdravím.“ Povedal to tak mužne ako len vedel. Ustál dokonca aj jeho potľapkanie po pleci. Nebol predsa z cukru, ako si všetci o ňom mysleli.
Boh si ho priviedol bližšie a dal mu na výber z dvoch mušlí. Jedna mledunkomodrá a druhá ružovkastá. V mysli sa mu okamžite vynorila scéna z Matrixu, kde Morpheus dáva na výber Neovi z dvoch piluliek, jednej modrej a druhej červenej. Prišlo mu to príhodné a tak moc nad výberom ani neuvažoval. Jednoducho si pomyslel, že bude vtipné ak si vyberie farbu mušle, ktorá bola bližšie farbe pilulky, ktorú si vo filme vybral Neo. Odvážne siahol po naružovelej mušli. Nech si každý hovorí čo chce, on svoj dôvod k voľbe mal, a nebolo to preto, že ružová je pekná farba.
Poslušne čakal aby mi Poseidon oznámil jeho úlohu. Bol nervózny už len z jeho prítomnosti, to, že nevedel čo ho čaká mu tiež zrovna nepomáhalo.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 6:08 pm
Tohle je strašná debilita. Pamatuje si, že tahle šaškárna se pořádá každých... pár set let? No, prostě, že je to jednou za čas a někteří jeho potomci se ani nemusí dočkat toho, aby ho v životě viděli, ale o to se tahle generace parchantů nemusí bát a o zbytek tábora mu vyloženě nejde. A přesto byl přinucený se zašít v knihovně a čekat, až k němu příjde jeden z těch otravných parchantů. Být ještě bohem, možná by k celé akci přistupoval jinak, ale teď? Místo toho, aby využil toho, že Afrodita je konečně někde v dosahu se účastní něčeho tak absurdního, že to nese název Hledání pokladu. Jsou snad piráti? No, co už. Hlavní je, že při svém čekání zúročí i pomůcku na zahnání dlouhé chvíle, což není nic jiného, než obsah stolku po jeho pravici. Absolutně ho nezajímá jestli Dionýsovi ukradl nápad, nehodlá se prát s nikým, kdo není jeho děcko. Totiž, pral by se rád, to jistě, ale přítomnost ostatních bohů na něj nepůsobí zrovna příznivě. Oni se vrátí na Olymp a on? On musí zůstat tady. Snad je dobře, že si Frieda vybrala druhou možnost, protože pamatuje na varování Cheirona, který by velice nerad, aby si vyléval zlost na tábornících. Ne že by tomu alkohol mohl nějak zabránit.
"Dělej, nemám na tebe celej den." Zamručí a nakopne druhou židli, která skřípe až k dceři Hekaté. Vedle stolu sedí rozvalený v černých kanadách, maskáčových kalhotech a černém nátělníku. Vlasy si žijí svým vlastním životem tak, jako obvykle. Popadne flašku vodky a naplní jí sklenici na whisky přibližně do poloviny. Zbytek dolije ginem. Na chuti mu tolik nezáleží - hlavní je, že splní svůj účel. Totéž zopakuje u své sklenice, kterou pozvedne na nevyřčený přípitek a na ex do sebe kopne celý obsah. Zatřese se, spokojeně zabručí a nalije si další rundu. Okem pokoukne po Friedě. "Neser se s tim, hoď to do sebe. Tvoje máma nemá problém nechat věci zmizet, tak si z ní vem příklad." Evidentně nemá v plánu na ni čekat, hodí do sebe další sklenici, třískne s ní o stůl a už sahá po absinthu. Jeden by se divil, že jeho nyní lidské orgány dokáží přežít takové nekřesťanské míchání alkoholu a on se diví taky, ale proč toho nevyužít? Když už přežil pád z Olympu, musí toho využít.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 53
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Treasure hunt

za Sat Sep 01, 2018 6:14 pm
Cesta ubíhala pozvolna, jak by ne, když zbytek již dávno rejdil po všemožných prostorách a snažil se nalézt své nápovědy při cestě k pokladu. V porovnání s nimi, působil syn Afrodity, jakoby si naplánoval příjemnou procházku, kdy šnečím tempem pokračoval kupředu, přičemž si dával pozor, aby nesletěl k zemi zásluhou nevhodně umístěného kamene. Nechal několik skupinek, aby ho chvatně předběhli, naštěstí je představa lesa nikterak nelákala a mířili jinam, bůhví kam. Třebas tam skutečně nikdo nebude. Vkládal svou chabou naději do možnosti nestřetnou se horlivým hledačem. Každý krok ho přiváděl blíže ke království dryád a satyrů, kteří zde s oblibou trávili svůj volný čas. Nežli využil ztemnělého průchodu do útrob hustého porostu, zastavil se k hlubokému nadechnutí a sebrání zbytků odvahy. Nejistě kráčel bez určení jakéhokoliv směru, jen namátkově volil, jestli levá či pravá, spíše se bezelstně toulal v němém očekáváním toho, že ho třebas kdosi zastaví nebo vhodně nasměruje. K vlastnímu překvapení nepotkal mnoho laskavých nymf, vlastně ani jedinou, což u něho rozpoutávalo jisté pochybnosti, zdali učinil správné rozhodnutí. Už uvažoval nad tím, že se otočí směrem k táboru, třebas zkusí štěstí u jezera, ale cosi ho donutilo posečkat. Mírné ševelení listů a drobný pohyb v přilehlých křovinách nakonec vyústil ve spatření líbezné dívky oblečené do zeleného chitónu, jež ho lákala svým směrem. Jelikož neměl co ztratit a nerad by absolvoval celý výšlap zbytečně, rozhodl se ji následovat, avšak ostražitě a trochu podezřívavě.
Nakonec jejich putování skončila na mýtině, kde se uprostřed tyčil trůn. Zaraženě vzhlížel před sebe, nežli si uvědomil, že zpříma hledí do tváře Dionýsovi, který si zde pravděpodobně roztáhl ležení se vší parádou, aby nemusil své božské pozadí ukládat do mechu. Zůstal postávat v uctivé vzdálenosti, značně nejistý, jestli provést úklonu či jen nehnutě vyčkávat budoucích instrukcích. Kolem statného muže se ochomýtaly jemu známe dryády, které tento bůh, zdá se, bavil svým vyprávěním. Alespoň tento pohled, do známých tváří, ho mírně uklidnil, avšak to co přišlo později, probudilo opět nervozitu. „Já... omlouvám se, že jsem vás nechal čekat.“ pronesl nejistým hlasem, jenž příležitostně přeskakoval pod náporem studu. Oči zahanbeně sklopil, nerad vůči někomu působil netaktně. V mžiku však opět zbystřil, když ho bůh vybídl, aby učinil volbu. Nedůvěřivě přejížděl pohledem po jednotlivých pohárech s vínem, pouze zadavatel tušil, který skýtá jaký úkol. Nikdy mu příliš nepřálo štěstí a snažit se vyčíst něco z bodré tváře nalévajícího se obyvatele Olympu, působilo naprosto nemožně. Škoda, že před něj nepostavil několik panáků vodky, pak šlo rozhodování jednodušeji, jelikož v tom se aspoň trochu vyznal. Máš to jedno, náhoda rozhodne. Vybral číši nejvíce vlevo naplněnou bílým vínem, teď jen zbývalo vyslechnout si ortel.
Sponsored content

Re: HBC Games: Treasure hunt

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru