Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

New York

za Sun Jul 29, 2018 2:24 pm
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Mon Jul 30, 2018 7:42 pm
Natanael jí značně usnadnil život tím, že nebyl nikde až na letiště – a to zas nikdy nenavštívila ona, neboť prakticky nikdy nevytáhla paty z dojezdové vzdálenosti, kam se mohla dostat autem. O to lépe se však vyznala ve velkoměstě, které bylo přes třicet let jejím domovem a jehož určité části znala jak své boty. Pro začátek Brooklyn a Queen jako své původní bydliště – Brooklyn ještě stálé vzhledem k tomu, že se tam nacházel její současný byt, který si stále ponechávala jako jakousi záruku, že se bude mít vždy kam vrátit – ale rozhodně by se neztratila ani jinde. New York byl se svými příčnými a podélnými ulicemi přehledný a stačilo pochopit systém, krom toho jej stejně chtěla vzít na místa, která už předtím dříve navštívila – ať už rok, dva zpět nebo v dobách studií. Sama usoudila, že galerie či podobné atrakce asi nebudou jeho šálkem kávy, takže podobná témata ani nenadhazovala – a popravdě si jich užila za poslední roky dostatek, protože s manželem naopak navštěvovali více… snobské památky, než když byla sama. Jasná volba prvního dne útěku, jenž jim Cheirón naštěstí dopřál už jen proto, že pravděpodobně viděl zoufalství ve tváři statného instruktora, teda padla na USS Interpid, starou válečnou loď, co nyní fungovala jako muzeum letectva, námořnictva i pěchoty a kam jí brávala teta v dětství, snad ve snaze jí alespoň trochu představit život jejího otce a zkušenosti, s nimiž se dnes a denně dříve setkával.
První kroky však stejně vedly na její byt, aby měli kde složit bágly, přestože nejspíš ani jeden je neměl nijak objemné – Natanael ze své skromnosti, zatímco Audrey měla spoustu věcí stále ještě v bytě, neb se zdálo nerozum ho vlastnit, když v něm neuchovávala základní životní potřeby. Spolu s batohy byl však ještě pořízen nákup alespoň některých potravin (třebas povinných vloček a ovoce, bez nichž se Audrey neobešla, nebo mlsů na dlouhé večery, kdyby se náhodou rozhodli strávit jeden celej den zalezlí u filmů, otrávení z jakékoliv lidské společnosti), co našly své místo v prázdné lednici a kuchyni celkově. Byt to opravdu nebyl velký, ale jí stačil tak akorát. Kuchyň byla umístěna v malém obdélníkovém výběžku, vedle něj se pak nacházela koupelna se sprchovým koutem i toaletou. Prostor obývacího pokoje vyplňovalo několik polic s knihami a všemožnými předměty, nevelká televize, pohovka, postel s nočním stolkem a pracovní stůl, zavalený kupou papírů, které se zjevně neobtěžovala třídit po té, co si je donesla z kanceláře, když dala výpověď. Tehdy pak stačilo vyrazit do města, k dané lodi či kamkoli jinam, pokud by chtěl, a též na oběd, na národní americké jídlo, burger. Ovšem dle jejího názoru do podniku, relativně přátelského a nevelkého, který dělal nejlepší jídlo v blízkém okolí.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 62
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Mon Jul 30, 2018 11:00 pm
Krosna, držící více silou vůle, nežli materiálu, skýtala celé Natanaelovo vybavení na několik dnů, jenž se rozhodl strávit ve společnosti Audrey v New Yorku. Objem neatakoval závratnou hranici z čistě praktických důvodů, tudíž málo věcí měl čistých, potažmo použitelných, a taky si u ní doma nechtěl rozložit polní ležení. Strategicky vyřadil ty kousky, které dlouho dobu neviděly prádelnu, pak ty zašité až do morku látky a také ty naprosto zničené, v nichž chodil převážně trénovat. Z toho všeho, zbyl vskutku skromný obnos, až samotný, stál zaražený nad tou hromádkou, kterou neurvale cpal dovnitř. Opravdu počal uvažovat, že v nejbližší době, by měl šatník rozšířit o něco použitelného, když se rozhodne vyrazit mezi obyčejné lidi. Doma na tom příliš nesešlo, jak ho spatří ustrojeného, prostě přijel a v případě největší nouze si našel staré tričko někde na půdě, což zůstávalo s podivem, že jich ještě valnou část dokázal obléci i přes nespornou proměnu postavy. Neurvalým pohybem nechal bagáž, skoro nezřízeně, dopadnout na podlahu, ovšem s dostatečnou opatrností, aby štítem nepoškrábal podlahu. Jistě, mohlo se to jevit jakožto zbytečnost, vyrážet za zábavou či rodinou, ozbrojený božskou zbraní, avšak nehodlal nic riskovat, nehledě na to, že ho k ní pojil přirozený vztah, snad každý muž, si svoji hračku a ženu hýčká. Už prvotní procházka rozlehlým městem ho uváděla v nejistotu, když následoval její vedení, zmatený jakožto tele poprvé vypuštěné na pastvu. Kráčel těsně za ní, očima  těkal mezi jednotlivými budovami, většinou pomalu svou výškou klepajícími na nebeskou bránu. Všudypřítomný ruch ho nutil neustále otáčet hlavu v marného hledání zdroje zvuku, jakoby snad z každé popelnice mohla vyskočit mytologická bestie, zbytečně propadal nejistotě. Jasně, určitě to působil divně, když se rozložitý chlap co chvíli zastavoval, aby si ujasnil, že nemusí čelit překvapivé hrozbě. Vyrůstal sice ve velkoměstu, ovšem o poznání ospalejším, více ponechaném v ospalé atmosféře severu, kde nikdo nikam nespěchá, kdežto zdejší ulice nepřetržitě tepaly lidským hemžením. Tohle je šílená blešárna. První dojem si neučinil příliš dobrý, vsadil by svou jedinou čistou košili na to, že nemít Audrey jakožto průvodkyni, už dávno se zaraženě dotazuje na cestu z největšího gheta, kam stihl omylem zavítat.
„Kam se mám složit?“ zatím čekal u kuchyňské linky, kam jí pomohl donést tašky s jídlem, aby snad nepomřeli hladem. Výlet do obchoďáku považoval za relativně děsivou zkušenost. Roztodivné uskupení lidí, jenž snad i bavilo trávit čas v přehlceném prostoru a dohadovat se o prkotinách. Většina čuměla zarytě do chytrých telefonů a odpovídali převážně zkratkovitě nebo nekomunikovali vůbec, i když stáli těsně vedle sebe. Jen rezignovaně kroutil hlavou nad postupem doby, tolik zřejmým, překotným, nepochopitelným. Ve výrazu tváře stále zůstaly známky zaražení, jakoby podvědomě dával najevo, jak moc si v této džungli připadá ztracený. Jak tady někdo může žít a nezcvoknout. To samé šlo ale prohlásit o táboře obývaném hyperaktivními polobohy, zřejmě se nedalo čekat, že jeden bude imunní k oběma místům, teda, pravděpodobně až na Audrey, jež po celou dobu procházela New Yorkem naprosto v klidu, nijak nerušená všudypřítomným děním a shonem, což jí záviděl. Byt působil útulně, trochu menší, ovšem účel dozajista splnil. Pohledem zůstal chvíli jen viset u hromady nakupených papírů, což k povaze pořádkumilovné dcery Nemesis příliš nesedělo, ovšem ten fakt si ponechal pro sebe. „Případně, mám na sebe hodit něco, v čem nebudu strašit děti, když se blbě zaksichtím nebo zůstam dneska u tebe a ty mi udělíš pár rad, jak v tomhle mumraji přežít.“ Ponechával obě možnosti otevřené, nepreferoval ani jednu. Přestože rád trávil čas s Audrey o samotě, pouze v její přítomnosti, chápal, že možná hoří nadšení, aby mu ukázala některá blízká zákoutí, případně si užila čas venku zábavou, kterou vyhledávala před návratem do tábora, zavzpomínat na starý život. „Vlastně, čím ses normálně bavila, jakože po práci a neříkej, že tou haldou papírů.“ Pohodil hlavou k nakupením lejstrům s pohledem, jímž si přátelsky dobíral. Bylo pozorovat tuto vyspělou ženu a vzpomínat přitom na rozdováděnou puberťačku. Ty oči zůstaly stejné, držení těla, úsměv, žasl, kolik detailů si zapamatoval za dobu krátkého vztahu, i když vlastně, jejich přátelství přežilo tu dramatickou romantickou etudu, zakončenou nefalšovanou tragédií, takže ty znalosti nacházely opodstatnění.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Tue Jul 31, 2018 7:25 pm
Nešlo si nevšimnout, že je Natanael z města nesvůj – pravda, tohle jí napadnout mohlo a s trochou štěstí si na ruch města její společník zvykne dřív, než se stihne zbláznit. Audrey jej již téměř nevnímala, sic veškerý ten hluk byl velkým kontrastem vůči klidu v táboře – sic se tam pohybovalo spousta dětí všeho věku, řada pubertálních výrostků a také nějací dospěláci, s hlučícími auty, co se ze zácpy snaží dostat pomocí klaksonů, či davům lidí se tábor decibely rovnat nemohl. Tohle byl však svět, v němž se pohybovala dlouho, znala ho a nedělalo jí problém během chvíle vklouznout zpět do role správné newyočanky, která ví, jak se nenechat přejet a ideálně ani okrást. I přes bágly tak sotva působila jako turistka – na to byla málo zmatená a rovněž v rukách netřímala fotoaparát. S trochou štěstí se spolu s ní tento statut vyhnul i Natanaelovi, by se nestali terčem drobných zlodějíčků i kapsářů. Za dveřmi bytu byl však od mumraje dostatečný pokoj, aby se z prvotního nevalného dojmu stihl Nate vzpamatovat. Alespoň v to doufala – taky mohl dalších pár dní odmítnout vytáhnout paty z bytu a jí najednou došlo, že bude fajn některé věci přehodnotit a možná ho prostě vytáhnout do přírody. I přes veškeré chyby mělo USA jednu obrovskou výhodu, a to národní park na každém kroku včetně oblastí kolem Velkého Jablka. „Hádám… že na postel. Na pohovku jsi moc… velký,“ praví s omluvným úsměvem, jako by snad byla chyba, že mu přenechává o kapku pohodlnější možnost. Tedy pro něj. Jí to bylo jedno. „Než budeš protestovat, já se na ní bez problému natáhnu. Ty ne.“ Tohle bylo jen prosté zkonstatování faktu, že jeho výška nekoresponduje s délkou sedačky, na níž by mu nezbývalo nic lepšího, než mít buďto trčící nebo skrčené nohy. Audrey si nemusela dělat starosti ani s jedním – nemluvě o tom, že byla stejně zvyklá spát na boku s mírně pokrčenými nohy, tak trochu napůl cesty ke klubku.
Jakmile vyskládá nákup do lednice a polic, zapře o linku. Bylo to trochu zvláštní, až nyní si uvědomila, že dlouho do svého osobního prostoru nikoho nepustila. Sem do bytu ani do pokoje v táboře, přestože jedna místnost mohla o člověku vypovědět mnohé, stačilo se dobře dívat. Na pořádek či nepořádek, na fotografie, na knihy, na CDčka, na kalendář… Vzápětí jí ale došlo, že s Natem jí to nevadí. Znal ji – znal ji dávno před lety, kdy spolu krátce tvořili pár a ač se od té doby změnila, ale snad se nemohla změnit tak moc. „Popravdě je to na tobě… Ale všimla jsem si, že New York tě svou urbanistickou architekturou zrovna neuchvátil. Ani tím množstvím lidí, co asi může být pro nováčky trochu… zdrcující.“ I nyní zní poněkud omluvně. Alespoň pro to, že jej nevarovala a nepřipravila jej psychicky na takový zážitek. Je pravda, že po dlouhý době si mohli užít klid – a asi by se našly lepší způsoby než ten v podobě courání po městě. Podívá se na papíry, když se na poukáže, vzápětí se ale uchechtne. Instinktivně k nim přejde, aby prolistovala první složku. V žádném z papírů se nenacházelo nic konkrétního, všechny informace o klientech či případech musela z pochopitelných důvodů nechat ve firmě, kde se složky archivovaly a po pár letech skartovaly. „Také… Ještě jsem je nestihla vyhodit. Chci je jednou protřídit, přece jen je to kus mého života.“ Jakkoli jí cokoli z toho bylo k ničemu, tvořily papíry pět let jejího životného příběhu, nadějných začátku i krušného konce. Některé vzpomínky mohly být hořké, ale přesto se jich nechtěla zbavit bezmyšlenkovitě tím, že všechny složky hodí do sběru a ani se za nimi neotočí. „Ale dost jsme chodívali ven s přáteli. Jen tak na skleničku. Občas i někam jinam. Bylo to fajn. A o víkendu jsme byli mimo město. Harry… můj manžel… má po rodičích chatu na kraji Rongwoodského národního parku. Vlastně… Dal bys přednost tomu, kdybychom zítra jeli tam? Za jeden den toho asi moc nestihneme a já nemám vybavení na camping, ale znám to tam, takže se aspoň neztratíme. A nejsou tam lidi.“ Rozhodně ne tolik a rozhodně ne v oblastech, kam dříve jezdili.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 62
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Sat Aug 04, 2018 10:13 pm
Zareagoval mírným povytažením obočí, když mu bylo oznámeno, že spí v posteli, nikoliv na pohovce, jak předpokládal. Přestože vypadala o několik čísel kratší, než by bylo záhodno, již se stihl ztotožnit s myšlenkou, že se stane jeho společnicí na dlouhé večery. Myšlenka vystrnadění Audrey z postele působila nepříliš lákavě. Zvažoval, jak efektivně vyvrátit toto konstatování, jestli najde protiargumenty, jak jí dokázat, že neutrpí újmu spaním na gauči, ovšem nakonec pouze rezignovaně svěsil ramena. Fajn, asi mi nic jinýho nezbyde. Odpor působil marně a on nechtěl zabřednout do zdlouhavé rozepře ohledně takto stupidní malichernost, proto ustoupil. „No, abys nelitovala.“ Zamručel pouze trochu uštěpačně. Mužská hrdost drobně utrpěla, když ustoupil, avšak ono roztrpčení v mžiku přešlo. Snad působilo jejich blízké pouto, ovšem nedokázal k ní pociťovat nic negativního, přestože normálně si podobné záležitosti nenechal líbit. Stále postával v blízkosti kuchyňské linky, zatímco se snažil, příliš důkladně neprozkoumávat soukromí, které mu bylo touto návštěvou odkryto. Oči odrazoval od rejdění po místnosti, mysl nutil opustit spekulaci, zdali zde žila s manželem, či případně, co všechno se dá vyčíst z uspořádání nábytku nebo výběru barvy záclon. Prostě chtěl, aby ona případně došla a objasnila tyto drobnosti jemu, nežli by k nim dospěl jednoduchou úvahou. Ctil soukromí ženy před sebou stejně, jakožto odmítal jí pokládat osobní otázky. Přijeli, aby si užili čas bez hlučných dětí a otravných povinností, tak to má zůstat. „Doufal jsem, že to nepůjde tak poznat.“ Odpověděl, když správně zmínila nejistotu s jakou New Yorkem procházel. „Jakože, nevyrůstal jsem zrovna v malém městečku na pokraji civilizace, Uppsala je celkem velká. Ale, jak bych to tak řekl... nikdo tam nespěchá, jakoby mu hořela koudel u prdele.“ Pokusil se situaci shrnout vlastními slovy, přičemž doufal, že jí konstatováním neurazil. Odignorovat mumraj, hlasité zvuky, všudypřítomné obyvatele, zřejmě překračovalo jeho možnosti. Bodejť by ne, když mě Cheirón neustále nutí k tomu, abych šel prověřit každej hlasitější šelest. To potom jednoho, přivádí pláč malého děcka do stavu, kdyby nejraději vyrazil po směru toho naříkání a šel zkontrolovat, jestli mu máma zrovna neodřezává ručičku. Jseš kurevsky paranoidní. Cítil napětí, jenž ještě plně nedokázal setřást z rozložitých ramen. „Když to porovnám se Švédy, tak vůči tomu vycházejí, jako napůl probuzený lenochod. Ví kam mají jít, ví jak se tam dostat a mají na to dost času. “ Shrnul celkově dění, zapomenul zmínit značnou prázdnost ulic a občasnou, přílišnou, odtažitost obyvatel severských zemí, kteří si střežili osobní prostor s přehnaným zápalem. Z čehož vyplývala značná pravdivost jejích slov, opravdu zůstával u vyjevení z celkové atmosféry a rychlá aklimatizace nepřipadal v úvahu.
Přešel k ní, když odešla, aby zvedla jednu ze složek naplněnou lejstry. Vypadala, trochu ztracená ve vzpomínkách, možná neměl vytahovat zmínku o nakupené hromadě papíru a prostě to přejít, jelikož nerozuměl souvislostem. Opatrně položil svou medvědí pracku na její drobné rameno, které stiskl v mírném gestu podpory. Vnímal provinění za otevření otázky sepjaté s minulostí, z níž si přinášela několik nepěkných šrámů. „Promiň, měl bych si víc všímat svýho, přeci jen, jsem tady jako host, ne abych ti rejpal do života.“ Pronesl ospravedlnění a na tváři vyloudil nepatrný, omluvný úsměv. „Dneska bych to viděl na jedno, jestli teda máte v okolí trochu zaplivanou knajpu, kam se většině po setmění nechce příliš chodit.“ Nedokázal si představit vlézt dohospody kde ho každý bude zdvořile obsluhovat, natož tam vydržet vysedávat do ranních hodin. Představa ideálního podniku spočívala v hlasité hudbě tvrdého zrna, širokého sortimentu podávaných alkoholových nápojů, nábytku, jenž si už prošel lepšími časy a hlavně společností stejně nevábně vypadajících jedinců, co si chtějí orazit od každodenní rutiny. Ona atmosféra smrduté díry dozajista nesedla každému, avšak Natanael v ní, překvapivě, nacházel uvolnění. „Pak můžem klidně vyrazit, nebude mi vadit odsud utýct, jen doufám, že tvůj manžel se nepotlouká poblíž.“ Zaznělo to s drobným podtónem výhrůžky obsaženým uvnitř, když si představil vzájemné setkání s mužem, co tak necitlivě odehnal fajnovou ženskou a poslal ji zpátky do Tábora, kde vyrůstala, aby unikla dotěrným vzpomínkám. Věděl, že při setkání, by neudržel horkokrevnost poděděno po otci na uzdě, což by eskalovalo do střetu, přičemž si, třebas troufale, odvozoval vítězství, které by Audrey přineslo více starostí. „Přeci jen, nechceš se ho ještě úplně zbavit ne?“ To řekl více uvolněna, skoro žertovně. Ale problém by mi to asi nedělalo.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Sun Aug 05, 2018 4:21 pm
Jeho výraz, co by snad mohl působit trochu uraženě nebo pohoršeně, ji pobavil. „Jsme velká holka, Natanaeli, pokud budu litovat, řeknu ti a nějak to vymyslíme. Každopádně mám větší šance se na pohovce vyspat než ty.“ Sice na ní nikdy nespala, ale obecně vzato se jednalo o sedačku pohodlnou, takže věřila, že problém s usínáním a následně též se zády mít problém nebude, zatímco jemu by jednoduše přes okraj trčely nohy i ruce. Stále byla jeho hostitelka, přestože byt již nebyl jejím domovem, a tak mu hodlala zajistit alespoň trochu adekvátní pohodlí. A kdyby měla moc velkej problém se spaním? Neměla problém se ozvat, aby se třebas na jednu noc vyměnili či něco podobného. Stydlivostí a váhavostí se optat nikdy netrpěla a pokud to nějakým způsobem roky změnily, pak takovým stylem, že se neostýchala při podobných drobnostech už vůbec. „Působil jsi, že brzo vyletíš z kůže…“ podotkne trochu váhavě, avšak jednalo se o něco, co by přehlížela vážně těžko – ta tam byla jeho přirozená uvolněnost, ačkoliv tu nejspíš nenacházel ani v táboře vzhledem ke množství skrčků, které měl na krku. Zavrtí hlavou. „Ne, já to chápu. Je to… jiné. Hádám, že spěchání je součástí místní kultury. Já jsem tu vyrostla, jsem na to zvyklá, ale… kdyby se tu trochu zpomalilo tempo života, nestěžovala bych si.“ I proto se ráda vracela do tábora – byl tam klid, jednalo se o útěk před životem, ale i od všeho toho troubení, pokřikování nebo skřípání pneumatik. „A asi to bude prostě i jiná mentalita…“ zhodnotí nakonec s pokrčením ramen. „Já jsem v Evropě nikdy nebyla, takže to nemůžu úplně posoudit, ale… Státy mají přece jen svou vlastní reputaci.“ Která nebyla vždy nutně kladná, ale nedostatek osobního prostoru byl do jisté míry součástí, i díky přirozené otevřené povaze Američanů, ačkoliv ne nutně a ne vždy upřímné.
Zvedne k němu hlavu, když jí položí ruku na rameno, desky však nezaklapává – neměla k tomu důvod, její instinkt jí nevelel, aby všechno okolo před jeho očima skryla a nedovolila mu nakouknout dál než na pouhý povrch věcí, přesně tehdy by totiž dostála oné americké neupřítomnosti, kterou nesnášela. Nehodlala si jen hrát na to, že je jeho přítomnost vítaná – ona totiž doopravdy byla. „Natanaeli, kdyby mi to nějakým stylem vadilo, v prvé řadě tě nepozvu do svého bytu, co je dost velkou součástí mého soukromí,“ podotkne měkce, aby dala najevo, že jí to v nejmenším nevadí. „Tím nechci říct, že očekávám hrabání se v šuplících…“ Větu pronesla s humorem v hlase, co značil, že se jedná o vtip a že nevěří, že by se do něčeho podobného pouštěl. „Ale jsem ráda, že jsi tu. A že s někým můžu o čemkoliv mluvit otevřeně, což samozřejmě platí oboustranně.“ Asi by nepřeháněla, kdyby řekla, že spolu s Cheirónem je jí Natanael ze všech lidí aktuálně nejblíž, následovaný jejími sourozenci, které brala svým způsobem přece jen jako rodinu. Většina z nich ale nedosáhla dvaceti let a přece jen jejich myšlení bylo hodně odlišné, ač v mnohém podobné s její starou verzí, jež odešla z tábora. „Hm… Myslím, že o jednom podobným místě vím. Není to teda tak úplně zaplivaná knajpa, ale asi se tomu docela blíží. Může být? Když tak se vrátíme…“ Jednalo se o průměrnou hospodu jen pár ulic od jejího bytu, kterou míjela docela často a kam se v životě odvážila jen jednou – ani ne proto, že by nechtěla, ale většinou se nesnažila před realitou schovávat v hospodách, přičemž jeden den byl prostě až moc blbej. Místo stereotypních barů tak hledala co nejméně pravděpodobné místo, kde by mohla skončit, načež si vybrala tohle – nekomerční hospodu, co se nesnažila prezentovat žádnými přívlastky jako irská či kterákoliv jiná a nesloužila tak jako tahák pro turisty, ale jako prostor pro běžné obyvatele blízkoho okolí jakéhokoliv vzezření. Nad jeho tónem povytáhne obočí, než se pousměje. „Popravdě by mi skoro nevadilo ho potkat, zajímal by mě jeho výraz, kdyby mě viděl s tebou, ale… ne.“ Vadilo by jí ho potkat, jistěže, na druhou stranu se cítila být dostatečně nohama na zemi a hlavně dostatečně daleko od jakýchkoliv citů, co jí k němu kdysi vázaly. Příjemná zkušenost by to ale nejspíš nebyla. Harry byl přesný opak Natanaela skoro ve všem – což se bohužel ukázalo být dost špatně. Nepochybovala o to, že by její bývalý manžel na jejího současného společníka hleděl s jistou skepsí a despektem, přece jen soudit dle zevnějšku je snazší. To by mu vydrželo asi do té doby, než by mu došlo, o kolik víc charismatický – a tedy i nebezpečný – Natanael je. „Občas jsem to chtěla udělat sama,“ odpoví rovněž s pobavením. „Ale… ne. Zatím ne. Přece jen zrovna já bych měla věřit v to, že ho třebas jednou dožene karma.“ Obecně vzato mu nepřála nic zlého, alespoň se o to pokoušela. To však neměnilo nic na tom, že pro sebe chtěla alespoň kousíček možné spravedlnosti. Vzápětí konečně zaklapne desky, aby je hodila zpět na pracovní stůl. „Půjdeme?“ nadhodí, o něco víc energicky.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 62
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Wed Aug 08, 2018 8:19 pm
Zabručel v souhlas, věk a rozum jí dozajista upírat nemohl, však v Táboře strávili dost dlouho, aby nepochyboval. Jistěže nepodceňoval úsudek této zralé ženy s šarmantním vystupováním, přesto se mohl jemně ohradit, když vyciťoval mírnou nechuť s tím, že byl donucen si přivlastnit postel, v níž předtím lehávala ona. Avšak, bylo zbytečné toto téma jakkoliv dále rozebírat, neboť by jinak dával akorát najevo svou malicherně uraženou hrdost. Je to zbytečný si to takhle kazit.Onu myšlenku stejně nedokázal plnohodnotně vytěsnit,  v hlavě zůstala a drobně nahlodávala. Při další zmínce o vzájemných odlišnostech se pouze pousměje, aniž by dále věci rozebíral. Přeci jen, každý si plně zvykl na prostředí, v němž vyrůstal, a jaksi mu připadalo přirozené, kdežto k těm ostatním přistupoval s pochopitelnou skepsí. Dokázal si představit, že by Audrey koukala též překvapeně, když by zavítala k němu domů a procházela ulicemi ospalého švédského města, kde si každý udržuje především svůj osobní prostor a odmítá vyvíjet zbytečné úsilí, i když vidí odjíždějící autobus, jenž ho měl přepravit do práce, za chvíli přeci pojede další. Ale být tady dlouhodobě, asi bych za chvíli žral barevný pilulky. To si pomyslel se vší úctou k životnímu stylu Audrey, obdivoval tu houževnatost a přizpůsobivost nenechat se ubít zdejším davem, ale též zůstával v němém neporozumění k těmto přijatým vlastnostem, jelikož mu momentálně připadalo skoro božské si jich vyvinout.
I když ho ujistila, že byla naprosto smířené s možností nevhodných komentářů a případných řečí ohledně soukromí, ruku nestáhne hned. Jemně stiskne ženské rameno a potom ji hřbetem, spíše nedorozuměním, pohladí po tváři, avšak nikterak se vůči tomu nevymezuje. Jakmile nenápadně zmíní, spíše v žertu, že neočekává hrabání v šuplících, pouze přitaká narůstajícím úsměvem, jelikož v tomto ohledu se naprosto chápali. Vlastně ani ho ono pomyšlení, jít šmejdit do tajemných zásuvek nenapadlo, dokud ho tak hravě nenadhodila. „Neboj, už mi není patnáct, abych měl potřebu bavit se hledáním krajkových kalhotek v šuplíku se spodním prádlem.“ Odvětí v podobném duchu, takže více hraje na strunu pobavení, nežli by se tu veřejně přiznával k něčemu, co skutečně dělal, přestože, nešlo popřít, že i v případě jeho, jako každého jiného puberťáka, tyto věci představovaly reálnou kapitolu vybouření. „Samo.“ Pronese, jakmile zmíní, že má určitou představu ohledně vzájemného trávení času nad kríglem piva.
"Potom nebo předtím, co by přestal vejrat jak vyvoraná myš?" To už neudrží smích, neboť představa uhlazeného muže, jak nevěřícně sleduje svoji bývalou manželku, schopnou právničku, ve společnosti přerostlého hovada působila nadmíru komicky. Zaražený výraz spojený s tichým mumláním, kradmé pohledy, divoké myšlenky a spekulace. Byl si vědom odlišnosti, jakou disponoval od jejího předchozího objektu zájmu, tudíž ona případné situace hemžila nepopiratelnou dávkou ironie s níž mohla být nahlížena. "Kdyby se nám to poštěstilo, tak věřím, že bude zírat tak divně, že i když jsem ho předtím neviděl, tak mi to okamžitě dojde." Taktéž osobně netíhl k případnému střetnutí, avšak již se měl tu šanci přesvědčit, že náhoda pracuje naprosto bez optání, tudíž připadalo v potaz naprosto cokoliv, jakékoliv vyhrocení situace. Samozřejmě doufal, že v zájmu prožití příjemného večera, nedostanou šanci střetu a ta pitomě malá šance prostě zůstane nenaplněnou statistickou chybou. „Jakože, jestli ti nebude vadit, že pudu v tomhle nebo se můžu převlíct.“ Zamumlá, aby jí nastínil možnosti, pokud vyloženě nechtěla vyrazit s touhle hromadou chlupů v černým tričku DIMMU BORGIR, roztrhaných riflích a udržovaných gládách. Nepůsobilo to nikterak elegantně, přesto silně nadprůměrně nad standardy běžně jím vedené. Samozřejmě, pokud vedle sebe chtěla mít aspoň částečně reprezentující společnost, uvnitř báglu dozajista vyštrachá něco vhodnějšího, avšak žádný zázrak se určitě konat nebude, oblek uvnitř neskrýval. Popravdě, naprosto by to odporovalo divoké povaze, s jakou přišel na svět, jenž ho každý den vystavovala zkoušce, udrží-li svoje emoce dostatečně poslušné nebo jim povolí otěže, aby dokázaly naplno reprezentovat vnitřní nestálost. Podle jejího usouzení, buď vyrazil beze změny, či si přehodil svršky. Pohodil hlavou ke vchodu, aby jí dal najevo, že mu samotnému nic nebrání opět vyrazit do toho živoucího pekla, kde přežít znamenalo nepříliš uvažovat.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Sat Aug 11, 2018 2:35 am
Jeho gesto, to lehké pohlazení po tváři, ji překvapí. Bylo nezvyklé a snad i trochu nečekané, o něco intimnější, než byl jeho první přátelský dotek na rameni. Sama však zajišťovala, že jí to nevadí - ono pohlazení nebylo trapné či nepříjemné, nechtěné a zoufale odmítané. Jeho pokožka příjemně hřála a i přes to, že měl kůži na rukou zhrublou práci, odnesla si z něj zejména jemnosti - s podobnou opatrností se jí již dlouho nikdo nedotkl, čemuž se Audrey v první chvíli rozhodne přisoudit celkové vnitřní rozpoložení okolo celého gesta. Rozhodne se tedy uvolněně usmát, než aby na něj vrhala podivné a uražené pohled plné nelibosti. "Budu ti věřit..." přitaká na jeho pobavený tón. Popravdě si ho při podobné aktivitě ani nedovedla představit, Natanael působil, že... z takových vylomenin už dávno vyrostl a teď měl dostatek respektu a sebeúcty, aby si ohledně žen mohl počínat obratněji. Ač si vlastně nebyla jistá - a nyní se nevyptávala s ohledem na sebe - jestli a případně kolik dívek se kole něj točilo. Působil dostatečně nepřístupně a nedobytně, aby nejspíš vzbuzoval rozpaky a Audrey v jeho okolí byla uvolněná zejména proto, že se při jejich prvním znovushledání rozhodl spolu s ní navázat na staré přátelství.
"To... je otázka. Každopádně Harry je dost výrazná osobnost a nebojí se to dát najevo, takže... bys to asi opravdu poznal snadno. Myslím ale, že moc nechodí na podobná místa, kam se chystáme my." Což bylo do jisté míry úleva, na jednu stranu by mu řada dokázala, jak moc dobře se přes všechno přenesla a že ji jejich manželství již vůbec netrápí, na druhou stranu věděla, že jí to, jak dopadli, bude mrzet pořád. Vdávala se s naivní představou, že je to napořád - nepovedlo se a z onoho času se vyklubalo jen pár krátkých let. Nechyběl jí, možná jen ta myšlenka, že mohla mít pořád někoho po svém boku jí scházela - byla zvyklá být sama, ale nechtěla se k tomu vracet. Stalo se. A ona tak byla vděčná za přítomnost Natanaela, s nímž se s osaměním nemusela potýkat. Zavrtí hlavou. "Je to v pohodě. Aspoň ti tolik nebude vadit, když možná nasaje kouřem." Cigarety byly všude a krom toho, Audrey na tom vážně nesešlo, ta tam byly doby, kdy se snižovala k povrchním úsudkům. Sic první dojem stále pracoval, její oči u nových známostí hledaly jiné kvality - sympatie, vystupování a všímala si též kontaktů s lidmi. Natanael z těchto podmínek vycházel víc než dobře, alespoň natolik, aby mu s klidným svědomím odpustila odrbaný zevnějšek. Místo toho, aby jej tedy poslala se převléci, raději popadne klíče od bytu, aby mohli seběhnout dolů na ulici a pak rovnou - ani ne o tolik dál, snad jen pár stovek metrů - zamířit do hospody, o které se zmiňovala. Relativně snad seděla jeho vkusu, nejednalo se o žádný nóbl podnik, jako spíš hospody, kam se navečer stahovali štamgasti z blízkého okolí, byla obložena vřelým dřevem a čepovala pivo. Sedne si do jednoho z boxů zhotovených ze zelené koženky. I servírka počká, než k nim zamíří, aby si mohli objednat - Audrey nakonec také zvolí pivo, zatímco Natanaelovi nechá pole působnosti volné, ať si vybere, co chce, včetně jídla, které podávaly, ale za které Audrey nemohla ručit. „A možná… jednoho panáka?“ nadhodí s pohledem na svého společníka. Ostřejší alkohol pila jen ve výjimečných příležitostech a pokud, vždy se jednalo o whisku. Tato příležitost bezesporu výjimečná byla…

avatar
Son of Ares
Počet postů : 62
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Sun Aug 12, 2018 3:09 pm
Spiklenecky se na ni pousměje, jakoby ho tak poznámka vskutku pobavila. Jít do hospody a nedat si ani panáka, to u seveřana nepřipadalo v úvahu. Sice prve řekne, že by bylo vhodné něco sníst, takže najde v jídelníčku největší flák libového masa, načež oznámí svou objednávku, středně propečeného steaku, servírce. V dalších minutách ovšem okamžitě zabrousí pohledem do sekce obsahující lihoviny, relativně zmatený tou nejrůznější nabídkou whisky a brandy, což pil akorát příležitostně. Už od dob náctiletého škvrněte do sebe pravidelně lil vodku, čím čistší, tím lepší, v tomhle dokonale ztrácel orientaci. Možná o pár značkách někdy slyšel, ale výraznější zkušenosti ani s jednou neměl. Třebas jsem se střískal tak, že jsem to i někdy pil, ale tohle mi fakt do palice nejde. Nakonec, trochu rezignovaně, poté co poznal, že veškerá snaha zorientovat se v nabídce vedla k neúspěchu, těkl pohledem k Audrey, aby k ní upřel lehce bezradný pohled, načež tak trochu, svými slovy, požádal o vysvobození. „Asi bych to nechal na tvém výběru, pokud ti to nevadí.“ Mohl jednoduše zabořit prst do náhodné položky, ovšem pak by třebas vybral něco, z čeho by se křivila huba oboum, což odmítal riskovat, takže raději uznal porážku na poli destilátů v Americe. Ohledně piva má jasno hned, tudíž okamžitě nahlásí tmavou třináctku, aby začal dnes večer pozvolna. Jakmile se servírka vzdálí, jen zběžně přejede místo pohledem, načež svou pozornost vrátí opět k dceři Nemesis. Zdejší prostory mu vyhovují tisíckrát víc, nežli venkovní betonová džungle, alespoň tady si nepřidal, jakožto ztracené štěně. Vyřízení objednávky dozajista zabere čas, který můžou strávit rozhovorem, dozvědět se víc o druhém, čehož se, milerád, zhostí.
„Jaký to tady bylo, než si se vrátila? Jakože, když odmyslíš toho idiota. Takový to, když tě nikdo v šest netahá z postele a tvůj nadřízený ti nevymyslí program i přes víkend, nejlíp na tři směny.“ Narážel tím na Cheiróna a jeho, občas, škodolibé plánování vytížení instruktorů, kdy některé záměrně vytěžoval více, neboť usuzoval, že zahálka jim příliš štěstí nepřinese. V jednom měl sice kentaur pravdu a to, že Natanael nerad seděl zbytečně na prdeli, aby klimbal nohama pod sebou, avšak taktéž nemiloval trávit ve společnosti uřvaných smradů každou volnou chvilku. Jí tyhle věci minuly, když odešla z Tábora, takže rozložitého instruktora zajímalo, jak se tráví čas, když někdo druhý nelinkuje rozvrh. Věřil tomu, že mezi prací a manželstvím, dozajista našla čas, jenž obětovala pouze sobě, vlastně ho zajímaly návyky, koníčky, cokoliv, co ji odlišovalo od dívky, kterou znal. „Na druhou stranu ti můžu říct, že jediný co mě drželo nad vodou, od tý neustálý rutiny s děckama, byla možnost jim utýct s kytarou do lesa. Ještě se žádnýmu nepodařilo mě tam najít, pro jejich štěstí.“ Dodal s úsměvem, neboť nehodlal svou muzikální stránku ukazovat na počkání a po nástupu do funkce, už vůbec. Těm vyčůránkům stačila jakákoliv maličkost, aby ji zvládli používat proti jedinci, který u nich nesklízel sympatie svou nekompromisní výukou. Je dost věcí, co ti malí bastardi nepotřebují vědět… vlastně. Úsměv ve tváři pozvolna narůstal, až si neodpustil drobné uchechtnutí, ta myšlenka způsobovala zvláštní pocit pobavení. „Až teprve teď mi začíná docházet, že nás ti haranti pořádně pomluví.“ Dával si pozor, aby nevedl žádné řeči jen náznakem otírající se o Tábor, netradiční původ obyvatel, ale i zkušenosti, jenž běžný smrtelník nezvládne za život poznat. Vlastně, ve své podstatě, všechny přivedené děti, se od těch obyčejný lišily jen darem výjimečné krve od božského rodiče, jinak, troufal si říct, mohly klidně běhat někde na předměstí nebo brouzdat v obchoďáku a ničím by neupoutávaly pozornost i jejich myšlení zůstávalo čistě pubertální, žádná vyspělost. „Zdrhli jsme společně a už předtím zvědavě čuměli, tohle pro nás asi bez následků nezůstane.“ Očima zavadí o Adry, doufajíc, že tato skutečnost proti ni nebude extrémně ponižující. Jakože, oni dva znali pravou povahu vzájemného vztahu, ale okolí vždy hledá skryté záhyby, aby vytvářelo neotřelé teorie, bavící se vymýšlením divokých spekulacích. Pro něho, fakt být případně spojován s Audrey, vlastně znamenal poklonu. Ani jeho zbožňovaná máma by mu takovouto dámo nikdy nepřisuzovala, většinou sázela, že skončí se zrzavou rockerkou nebo praštěnou gotičkou, pak následovala sprška detailů ohledně možných budoucích partnerek, až nejednou neudržel výbuch dávivého smíchu. Mámin smysl pro humor a drobnosti je legendární. Litoval, že ta skvělá žena není momentálně s nimi, aby s ní starou přítelkyni seznámil. „Ale jsem si jistej, že jim to nevydrží příliš dlouho, jestli se toho teda chytnou.“ Stále existovala mizerná šance, že do problematiky odmítnou strkat nos, čemuž, střízlivě, nefandil. Koutkem zahlédl slečnu, která mířila k nim, aby přinesla první z rund dnešního večera. „Tak na co?“ optal se Audrey, když uchopil sklenici k tomu, aby si přiťukli a zahájili tím dnešní večer.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Sun Aug 12, 2018 8:24 pm
Když na ni upřel poněkud zoufalý a prosebný pohled, musela se zasmát. Zdá se, že když ho vytáhla do jejího rodného města, měla ho prve varovat ohledně toho, co jej čeká a na jaký chaos se má připravit. Snad jen netušila, že zrovna jemu zamotá hlavu alkohol – ne, že by ho považovala za alkoholika, ale neznalec ostatně také nebyl. Jak se však zdálo, v něčem se přece jen orientovala lépe. „Aspoň budeš vědět, na koho se obrátit, když ti nebude chutnat… Hm… Sice to není úplně klasická skotská nebo irská, ale vezmu jednu kanadskou.“ Na základě jejího výběru tedy objedná dva panáky kanadské whisky Black velvet, která není dráždivě ostrá, spíš jemná, stále však whiska v každém slova smyslu – a s trochou štěstí pro něj nebude příliš nevýrazná. Do své sklenice si ještě nechá přidat led, na rozdíl od něj se rozhodla jídlo vynechat, hlad neměla a předpokládala, že jednoho panáka a pivo ustojí, krom toho doobjednat si může vždy.
Zamyšleně poklepe prsty o desku stolu, když se zeptá, při jeho narážce na Cheiróna se pousměje. „Popravdě mi to vstávání ještě nevadí, ale to bude asi tím, že v Táboře nejsem tak dlouho jak ty. A protože mám míň práce…“ Natanael byl ostatně instruktor a na jeho bedra tak spadalo hodně povinností, Audrey si jen hlídala chatky, jejich pořádek a hladký chod všeho okolo, zatímco zbytek času mohla vypomáhat, kde se jí zachtělo. Vyhovovalo jí to, nedokázala vydržet dlouho bez nějaké činnosti, ale zároveň si je sama regulovala a pokud byla utahaná, prostě se zahrabal do postele, jakmile si splnila vše, co musela. Nakonec pokrčí rameny. „Většinu odpoledne a večerů jsem byla v práci, aspoň jsem mohla myslet na problémy jiných. No a dopoledne jsem si buď pospala, šla běhat, nebo… no, cokoliv, u čeho jsem naopak přemýšlet nemusela. Harry a já, pracovali jsme ve stejné právnické agentuře, takže si asi dovedeš představit, že to bylo trochu… zvláštní. Nevím… Kdyby ses neobjevil ty, asi bych prostě změnila práci a šla do jiné firmy nehledě na platové podmínky, ale tohle je lepší. New York mám ráda, vyrostla jsem tu a všechno, ale asi jsem prostě neodolala, když jsem mohla utéct z té každodennosti a rutiny. Jen mě mrzí, že jsem to všechno zazdila a že jsem se nevzpamatovala dřív. Mohla jsem se za vámi vrátit o pár měsíců dřív.“ U Cheiróna měla dveře otevřené, až jí samotnou překvapila ochota kentaura ji bez řečí přijmout zpět a dát jí další šanci, sic se cítila trochu jako zrádce. Asi nemusela – nebyla jediná, kdo odešel, aby se po neúspěchu v osobním životě vrátil, jen pro Audrey nebylo snadné si něco takové přiznat. Nechtěla se nechat pokořit. Ale stalo se. A možná to bylo to nejlepší, co se jí v životě stalo. „Neplánuješ obnovu skupiny?“ optá se zájmem, myslela to vážně – očividně pro něj byla hudba stále útěkem a Tábor byl rozmanitý, určitě by našel někoho, kdo je mu trochu podobný a kdo má stejný vkus. „Každopádně jak se zdá, každý už máme rutinu z něčeho jiného.“ Pousměje se. Působilo to trochu komicky, neb se zjevně oba dva ocitly v podobném bodu života, jen v jiném slova smyslu a jinými okolnostmi.
Povytáhne obočí, když Natanael podotkne docela trefnou poznámku. Pobaveně se zasměje. „Ne, máš pravdu, pravděpodobně na nás nenechají nit suchou. Myslím, že nejsou zvyklí tě s někým takhle… vidět? Čím že to? To jsi všechny odháněl svým mračením.“ Neznat ho, dost možná by se také nechala zahnat, ona k tomu ale neměla důvod, neboť ho znala… no, takřka od jeho příchodu ještě v době, kdy nebyl velký zlý instruktor, kterého se musela bát. Byl prostě jen další normální kluk, co jí jen trochu víc padl do oka. Nakonec ale pokrčí rameny. „Vždyť je to jedno. Můžou si myslet, co chtějí. Jen si z tebe možná budou trochu utahovat.“ Zdálo se, že Audrey v tomhle směru nechávají na pokoji, což nepřipisovala přirozenému charismatu, ale právě spíš tomu, že málokoho znala v Táboře natolik dobře, aby si to vůči ní dovolil – pořád byla dcera Nemesis a dokázala si zřídit pořádek, bylo to v její povaze. Trochu si poposedne, když před nimi přistane zlatavý alkohol ve dvou nízkých sklenicích. Sama svou protočí v ruce, očima sledujíc tekutinu, přemýšlejíc, na co si připít. Po krátké chvíli se jí rozzáří obličej, když k němu natáhne ruku. „Na všemožné drby a nezbabělé útěky?“ Zdálo se to dostatečně trefné a hlavně zaobírající se oběma. „A na šťastný návrat domů.“ Ten její i ten jeho, co přijde brzo.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 62
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Wed Aug 15, 2018 9:23 am
Přitaká k jejímu návrhu přípitku pokývnutím hlavy, načež drobně rozšíří úsměv, jelikož vtipně poukazovala na skutečnost, jež předtím nakousli. Děcka jedny všetečný. Pak již následoval cinknutí sklenic o sebe, aby mu polovina moku zmizela v hrdle. Nikterak se neostýchal, a jen zázrakem pivo neexl na první dobrou. Na třináctku nepříliš hořké, což si uvykl akceptovat, když pil to vyrobené v Americe, jelikož si neslo vlastní recepturu. Poprvé mu ta skutečnost křivila ksicht a zapřisáhle prohlašoval, že podobný patok do úst nedá, nakonec vyměkl, nemohl přeci pořád zůstávat na koncertech střízlivý. Což ho, oklikou, dovedlo k otázce, kterou mu Audrey předtím položila.
„Ti za mě mají dávno náhradu.“ Uchechtne se při vzpomínce na kapelu. V momentu, kdy ho božský rodič svým necitelným zásahem, stupňujícími se nočními můrami, donutil opustit vytvořené zázemí, počínali vcelku úspěšně prorážet, takže výměna basáka byla vcelku přirozená věc, kterou jim nikdy nezazlíval. „A hlavně, bych na to momentálně neměl čas, nemůžu nechat Angel týrat děcka moc dlouho, jinak by z nich vymlátila duši.“ Občas výcvikové metody sestry nepobíral. Snad zásluhou relativně krátkého působení na postu lektora, někdy zacházela do krajních extrémů, až i jemu připadaly dané postupy nesmyslné, nahlas ovšem nepromluvil. Nechtěl podvracet její pozici, aby pak schytal dávku hysterického řevu, jenž ho nepokrytě iritoval. „Takže, dokud se nenajde někdo, kdo by mi v tomhle ohledu ulehčil, to nebude možný.“ Bohužel, vyhlídky nepůsobily růžově. Část vyučovala čistě teorii, někteří kombinovali obojí, pro čistou praxi však dotyční potřeboval vhodnou náturu, proto neviděl šance na záskok zrovna valně. Reeda nepočítal, upřímně si nerozuměli. V Táboře udržovali tichý odstup, zachovávající k sobě respekt a akceptující pouto nadřízený - podřízený, ale na nějaké bratříčkování jich neužilo. Potomci Área, všeobecně, špatně vycházeli s těmi od Athény, vzájemně soupeřili, vymýšleli kreativní nadávky jeden na druhého, pošklebovali se, málokdy navazovali spolupráci. Pro Natanaela byl, kdysi, jedinou světlou výjimkou Zachary, který ovšem, po nepodařené výpravě, Tábor opustil, jelikož mu bestie doživotně pochroumala nohu a on už by svůj post instruktora nedokázal plnohodnotně zastávat, tudíž mu nic nebránilo v odchodu. Možná Finn, ale k tomu choval tolik důvěry, že to nestálo za řeč. Toho chlapa víc provázelo štěstí a rozkrok, než rozum. „Pamatuju si, jak táta, když mi bylo dvanáct, se mě dvakrát zeptal, jestli to myslím vážně a pak se další den objevil doma se dvěma basovýma kytarama. Když jsem se ho zeptal, proč dvě, akorát odvětil, že někdo mě to naučit musí a že bude stačit, když bude o lekci dopředu. V tomhle byl a je táta pořád úžasnej, furt se rád učí nový věci, což ho naplňuje. Ke všemu, to neustálý soupeření mě furt hnalo k tomu, abych se zlepšoval, nevzdával to. Nemohl jsem s ním přeci prohrát, ne?“Área vždy označoval pojmy jako všivák nebo troska, ale nikdy táta, tím vždy zůstával Zakariash. Možná někdy, když chtěl znít benevolentně, mu přiřkl přídomek otec, ale vcelku sporadicky. „Mám takovej pocit, že už tehdy odhad, jak správně na mě. Žádný vobyčejný, tady tě strčím do třídy, tam tě to naučej. Věděl, že by to akorát vedlo k tomu, že bych se na to vysral a chodil domů leda tak nasranej, což nechtěl. Prostě z toho udělal soutěž, jakousi bitvu. A na to já a všichni mně podobní, slyšíme.“ Právě ve vzpomínkách hledal inspiraci, jak zacházet s rozjívenými polobohy. Čím více stárl, tím upřímněji obdivoval tátovo odhodlání, vytrvalost a ochotu. Našel v něm vzor. Ne jak ta vychlastaná vopice v táboře.
Mám tak nepopiratelný šarm, že ho ty kvočny, jejichž máma příliš rozumu nenaděluje, neustále musí probírat.„ Odvětil klidně na otázku týkající se toho, proč dosud nesdílí život s opačným pohlavím. Ne, že by vyloženě nechtěl, ovšem naději do toho nevkládal. Jednorázové výlety mimo tábor těžko mohly vústit v cokoliv vážnějšího a uvnitř něho, neustále slýchal akorát nejapné poznámky na svou osobu. On odmítal děti Afrodity trénovat, jelikož zbytečně skučely, i když jich pouze zlehka, kdokoliv, udeřil cvičnou zbraní. Návdavkem, ještě rády přidávaly poznámky o zničeném vzhledu, nesnesitelné krutosti a nutnosti vzdálit se od mumraje hrubiánů, jenž touží po vzájemném rozmlacování hlav, kdežto to bylo pod jejich úroveň. Napochodoval tehdy ke kentaurovi, striktně mu uznamujíc, že sebranku neschopů už dál nesnese, ať je přeřadí pod někoho jiného. Pravda, příliš sympatií tím nevzbudil, neboť o tomhle proslovu věděli do druhého dne všichni a dost dalších srubů se cítilo dotčených, jelikož je zahrnul do toho nevycvičitelného výčtu. Žádnou Afroditu, Deméter, Morfea, Hecaté, Tyché ani Hypna už mi neposílej, prohlásil tenkrát rezolutně. Od svého dřívějšího stanoviska pozvolna upouštěl, schopnější jedince ze srubu méně významných bohů, vyučoval. Museli ovšem projevit zájem a fyzickou zdatnost, aby udrželi překotně nastavené tempo, kde vážná zranění přicházela s železnou pravidelností. „Ale upřímně, tohle by si žádná rozumná ženská nelajzla.“ Netrpěl přehnaným sebevědomím, bral věci, jak ležely před ním, smířený, že už si nestihne polepšit. Robustní gorila, které slovo hygiena neimponovalo, jež si oblečení raději provizorně zašila, nežli by koupila nové. Zjev, chování, celkové vyznění, ani tu největší zoufalku by neuhranul. Až potkám tak odvážnou babu, tak ji budu nosit na rukách.
avatar
Daughter of Nemesis
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: New York

za Fri Aug 17, 2018 12:52 am
Natanael její hravý přípitek přijal – a docela horlivě vzhledem k rychlosti, s jakou v něm stihla skončit polovina sklenice, zatímco Audrey pila… nu, řekněme, ze jednoduše s větším rozmyslem, nejspíš též proto, že by sotva vydržela tolik jako on. Ne, že by se nutně opíjela z mála v podobě jedné sklenice, ale ani její celková konstituce nenahrávala pijanským závodům, a tak jí stačily dvě sklenice vína, aby byla příjemně v náladě – v tomhle případě dobře poslouží whisky spolu s pivem, což není natolik hříšné míchání, aby jí z něj bylo špatně. „Škoda. Na druhou stranu – není všem dnům konec. A pokud tě hudba baví…“ Nemusí dokončovat, je to pouhé konstatování, že v takovém případě si k ní vždy najde cestu, což se očividně dělo i v Táboře, jen bez publika a asi méně nahlas, než jak působila jeho předchozí kapela. Povytáhne obočí, když se zmíní o jeho sestře, kterou znala – ale sotva by se dalo říct, že dobře, nejspíš tak průměrně jako každého instruktora, s nimiž ostatně komunikovala. „Myslela jsem, že děcka mají nejmíň rádi tebe…“ podotkne, sotva však vyčítavě. Jeho metody sice byly tvrdé, co však vnímala, pak jen zaslouženě – a vůči dětem, puberťákům i drzým odrostům, co jeho nálady bez problému zvládali, neboť byli stejné krve. Jak se zdála, spletla se – na druhou stranu by asi jen těžce hledala instruktora, snad kromě Friedy, dcery od Hekaté, kteří měli ke svým svěřencům odlišný přístup. Sama na nikoho nebyla zbytečně či nespravedlivě přísná – a kdo jiný by to poznal, než ona – na druhou stranu však nikoho nenechal utéct, pokud měli nějaký průšvih bez dobrého vysvětlení, které byla ochotná vyslechnout a zvážit. Některá prošla. Některá ne.
„To zní… správně,“ přitaká. Nejspíš tak, jak by měla výchova vypadat a jak by si ji představovala. Snadno věřila tomu, že Natanael jako mladé ucho potřeboval vedení, jen trochu jiné, což se… nu, vyplatilo, protože si byla docela jistá, že jeho otec může být na svého potomka, sic nevlastního, hravě pyšný. „Krom toho máš pravdu, něco lepšího než výzvu pro někoho jako ty… jako vy obecně… vymyslet nemohl.“ Nejspíš neměl ani tušení o tom, co je jeho syn zač, ale ač chápala, proč se k němu nechce hlásit, všichni potomci Area zdědili po svém otci mnohé včetně části povahy. Upřímně byla škoda, že se objevil v táboře – někdy je lepší své vzory neznat a Audrey se upřímně děsila momentu, kdy by se mohla setkat se svou matkou. O potkání s dalším rodičem, co by jí přinesl tak akorát zklamání, vážně nestála. Jeho vysvětlení ohledně toho, proč nemá po svém boku stále ještě partnerku, se zasměje a ještě zvedne sklenici v náznaku přípitku. Osobně se snažila vyhýbat stereotypům, co vládly jako takový opar kolem některých srubů, avšak zrovna mezi dcerami Bohyně krásy bylo dost těžké se z něčeho takového vymanit. „Víš, že jsou i jiné než sličné blonďaté krásky?“ upozorní na zjevný fakt, vzápětí ale zavrtí hlavou. Nehodlala vyzvídat nebo se v tom zrovna rýpat, jen jí nešlo do hlavy, že se přece jen nenašel někdo, kdo by si k němu našel cestu.
Pro Audrey to byl dobrý den. Nejen den, celých několik dnů strávených po boku někoho, s kým se dokázala dokonale uvolnit a při návratu se jí téměř nechtělo zpět – klidně by si dovolenou protáhla ještě na pár dní a spolu s ním vyrazila klidně někam na hiking, pryč z města. Něco podobnýho jim ale nebylo dopřáno už jen kvůli Natanaelově cestě domů… A také protože jí nikdy nedalo tak dlouho zanedbávat povinnost. Rozloučila se s ním však před hlavní budovou, ignorujíc pohledy všech táborníků, co se poškelbovali. Naopak ještě Natanaelovi věnovala pusu na tvář – nepochybně si ji za všechno i za to, že to s ní přetrpěl, zasloužil.
Sponsored content

Re: New York

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru