Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Aug 18, 2018 10:51 pm
Modlitby k matce, bohyni štěstí, byly vyslyšeny. Buď to, nebo měl Finn jen sakra dobrou mušku a přízeň jednoho z bohů, jejichž atributem bylo střílení - Apollón a Artemis. Vzhledem k tomu, jakou měl instruktor mezi dívkami pověst, by se jednalo o toho prvého boha. Bohyně by ho raději zastřelila, nebo ho proměnila v ještěrku či mlže. Šíp ze styžské oceli vystřelil rychlostí blesku vstříc faraonovi, pod jehož rukama zemřelo na desítky tisíce otroků při stavbě pyramidy, jíž se pokoušel předčít tu otcovu, aby jej nakonec trefil do prostřed zad. Duše se rozplynula vniveč, což bylo jedině dobře, ačkoliv tak jako tak bylo třeba dojít těch několik desítek metrů pro šíp, co by mohl nadělat více škody než užitku.
Písek se zvedl s poryvem větru. Zdálo se, že písečná bouře je na spadnutí a skupinka odvážných sebevrahů se ocitla uprostřed oka tornáda, ve které se poušť proměnila. Kdo mohl, ten se pokoušel chránit tvář, nárazy však byly tak silné, že se Elyarovi s Amy podlomila kolena a skončili chudáci na zemi. Do chvíle, než je vtáhlo tornádo, rotující s jejich těly vzhůru, kde zmizeli. Nic příjemného na pohled ani pro silné žaludky. Zvlášť, když všechny ostatní čekalo to samé. Tedy konkrétně Finna, co sice zkoušel odolávat víru a zůstat uprostřed, ale ani to se mu nepovedlo a nakonec zmizel stejným způsobem jako jeho drazí dva kolegové.
Co však nikdo nečekal? Že se objeví uprostřed tmavých, přesto podivným způsobem překrásných zahrad, kde žádná květina nehýřila výraznou barvou. Stačilo se rozhlédnout a každému by docvaklo, že zde zářivě žlutou či výraznou růžovou zkrátka nepohledá - nanejvýš tlumené nebo velmi tmavé barvy. I tak zahrada působila magicky, pohádkově a tajemně. "Ach, konečně jste tady. S potěšením vám chci oznámit, že jste skupina, které všechno věru trvá nejdéle." Postava ve vybledlých zahradnických montérkách právě pečlivě zastřihávala záhon tmavě fialových růží, přesto jí to nebránilo promlouvat ke skupince typicky nakřáplým hlasem vychlastaného rockera. "Pokud se ptáte, jestli jste nezemřeli, pak ne. Všichni tři byste zamířili do síně za soudci, pokud byste si nerozmysleli cestu a neskončili na polích, kde je pořádná nuda. Za chvíli by vám z toho hráblo. Mně stačí pět minut a mám pocit, že jsem zestárl tak o pět set let," prohodí nadlehčeným tónem se špetkou sarkasmu. Stáří se ho vskutku týkat nemohlo a pokud, pak by to na něm nikdo nepoznal. "Nacházíte se v zahradách mé drahé ženy, Persefony, která... nyní tráví tu část roku nahoře na Olympu." Neviděn protočí oči nad touto volbou. Pravda, i jemu čas od času Olymp chyběl, ale že by se tam táhnul co rok? To ani náhodou.
Konečně se ke skupince otočí, v rukách zahradnické nůžky. Jeden by řekl, že partičku hrdinů bude chtít taktéž zastříhnout. "Vidím, že jste uspěli," neodpustí si komentář na jejich adresu. Věděl to už dávno, ale proč jim nenechat špetku toho překvapení? Alespoń něco málo si zasloužili. "Chlapče, předej kouli a ten šíp hlídačům, oni už se o naše vězně postarají." Prsty mávne směrem k Finnovi, za nímž se objevili dva výhružně vypadající muži s ostře řezanými rysy, o dobrých dvacet centimetrů vyšší než byl Finn sám. Stačilo se rozhlédnout a všimli by si, že Thea ani Orrin s nimi nejsou. "Slyšel jsem, co se stalo Nesse. Její druh by z tebe nejraději stáhl kůži a nechal by tě pomazávat kyselinou a medem. Je velmi vynalézavý, co se mučení týče." Představa takového trestu byla příšerná a nikdo by ji nechtěl zažít na vlastní kůži. "Jsi skutečně synem své matky," se slovy, co se mohly zdát jako milé k němu přikročí, pokládaje mu dlaň na rameno. "Lámeš srdce. Afrodita tak činí pro zábavu, ale i tak. Být tebou, dávám si pozor, komu to srdce zlomíš. Ne každý bude držen na uzdě někým jako jsem já," s úsměvem ho poplácá, načež se začne s jednotlivými členy výpravy loučit. "Americo, bylo mi... rád bych řekl potěšením, ale jsem spíš rád, že nemám tvou smrt na starosti. Ne, že by mi tvoje matka zavařila pod kotlem, ale rodinná shledání by byla o něco více... trpká. A ještě bych se několik staletí pokoušel vyhnout žaludečním vředům." I ji poplácá strýčkovsky po rameni, než přejde za Finnem, posledním členem výpravy. "Udělal jsi na mě dojem, Finne. Nestřílíš jako holka." Efektivní a velmi milá slova pro instruktora, jen co je pravda. "A co se týče tvého... hm... problému..." Pokládaje mu ruku na rameno si jej kousek odtáhne od zbylých členů. "Všiml jsem si, jaký zájem projevuješ o Altheu. Je mi jedno, jestli je to pouze povrchní nebo něco víc, nejsem Afrodita ani Eros. Za to, že jsi ji bránil... Ji dostaneš na povel. Možná bych tě měl varovat, ale... Mám rád překvapení a ty určitě taky." Jako starého dobrého bráchu ho poplácá po zádech s takovou razancí, že ho navrátí plavným pohybem nazpět k ostatním.
"Ach ano, abych nezapomněl..." Z kapsy kalhot vytáhne velký váček s tučnou cinkající odměnou, který vhodí do rukou Elyarovi jakožto vůdci výpravy. "No a teď... zmizte." Lusknutím prstů se vše kolem nich postupně měnilo v mlhu, rozplývalo se do temnoty, která je stahovala. Než je vykopla přímo uprostřed lesa na jednu hromadu.

ODMĚNA:
ELYAR BARLOW - 100 DRACHEM
AMERICA MONTGOMERY - 100 DRACHEM
FINNEGAN DELANEY - 100 DRACHEM
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Aug 19, 2018 9:37 am
Jeho tiché modlitby boli vyslyšané a Finn faraónovy trafil šíp rovno do stredu chrbta. Už bolo načase aby odtiaľto vypadli. Snáď nikdy si neželal niečo tak veľmi ako práve v tomto momente, aby už nemali žiadny problém s ich úlohou a mohli ju dokončiť. Sám až skoro neveril vlastným očiam, keď sa telo starej múmie rozplynulo do priestoru a splynulo s pieskom, ktorý im šľahal ostro do tváre.
Ako keby toho už nebolo dosť. Piesočná búrka každou ďalšou minútou divela viac a viac a on mal problém stáť pevne na vlastných nohách. S oslabeným zrakom mal ťažkosti s orientáciou, nedopomáhal ani fakt že piesok vo vzduchu okolo nich bol mútny ako mlieko a ledva videl na špičku vlastného nosa. Vietor zosilnel ešte viac. Alebo to už nebol vietor, no tornádo? Mal problém rozoznať čo sa okolo neho deje. Až pokiaľ ho tornádo nevtiahlo a on sa ocitol vo víre, zmietajúci sa zo strany na stranu. Nechal sa unášať vetrami nevedno kam, mal tušenie že priamo za smrtkou.
Čo vlastne nebolo tak ďaleko od pravdy. Neočakával, že tornádo prežije. Málo kedy sa dočítal, že nejakého človeka pohltilo v piesočnej búrke tornádo a jeho útok ešte aj prežil. Občas mu ešte stále vypadávalo, že v ich svete niektoré veci nie sú také ako sa zdajú. Že tornádo, ktoré sa na prvý pohľad zdá, že ich privedie na istú smrť je napokon len akýsi taxík medzi púšťou v útrobách Tartaru a Persefoninou záhradou.
Nohami pevne na zemi, rád, že je celý, živý a zdravý si rukami divoko pretieral oči snažiac sa vydolovať z nich piesok aby sa mohol porozhliadnuť po okolí. Mal pocit, že na púšti nezostalo ani zrnko. Miesto toho bolo pieskovisko pod ich nohami. Hádal, že Persefonu to teda asi nepoteší, Háda už vonkoncom. Žiadnej poznámky sa však nedostalo a tak na to kašlal aj on. Venoval sa tomu, čo im hovoril Pán podsvetia. *Nepovedzte.* Sarkasticky okomentoval v duchu Hádovu poznámku o tom, že uspeli. Vlastne to bola asi poznámka na miesto. Kto by čakal, že by uspeli. Ani on sám im miestami nedával veľké šance. Nebolo to tak, že by sebe či jeho kolegom neveril. No mal rozum na mieste a dokázal byť k sebe úprimný. Vedel že dvaja potomkovia Afrodity toho v boji veľa nezmôžu a sám Finn proti celému vojsku...šance boli primalé na to aby ich situáciu videl ružovo. No nakoniec aj tak. Až teraz to Elyarovi skutočne došlo. *Uspeli sme.* Uvedomil si už zrejmú skutočnosť. Musel si to ešte niekoľko krát v duchu zopakovať, zatiaľ čo Finn odovzdával uväzneného Napoleona Hádovej garde.
*Som syn svojej matky.* Zneli mu v hlave Hádove slová. Zlomil Orrinovi srdce. Bolo mu jasné, že by ho najradšej uštvali za tú nešťastnú nehodu počas boja. „Ja som...nechcel.“ Zopakoval s ľútosťou v hlase. Nemal v pláne niekomu ublížiť. On nikdy nechcel nikomu ublížiť. Bohužiaľ, čo sa stalo sa už neodstane. „Komu by som už len lámal srdce?“ Nechápavo si zamumle popod nos skôr pre seba než pre svoje okolie a zatiaľ, čo sa Hádes prihováral jeho spoločníkom on uvažoval, čo mu tým chce Hádes povedať. *Nie každý bude držaný na uzde niekým ako je on.* Opakoval si vetu po vete. Bolo to vlastne vcelku veľavravné a priame. No prečo si myslel, že práve Elyar by bol lamač sŕdc. V minulosti..zrejme bohovia vskutku všetko videli.
Z tohoto zamyslenia ho vytiahol cinkot mincí v mešci, ktorý mu Hádes obratne pohodil. Poťažkal si ho v ruke ako keby rátal jeho obsah aj cez obal. Napriek jeho veľkosti mal slušnú hmotnosť. Nebolo pochybnosti, že ich Hádes štedro odmenil. Mince chcel rozdeliť medzi nich troch no nemal šancu. Ešte než stihol rozviazať mešec plný drachiem začala sa kol dokola nich dvíhať temnota, ktorá ich previedla do lesa. Tam mal konečne čas na to aby mohol mince spravodlivo rozdeliť medzi ich troch.
Vedel, že na túto výpravy bude spomínať ešte dlho. Najmä po tom s Nessou. Mal chuť o tom všetkom porozprávať Lin. To bola jedna z prvých myšlienok po návrate. Rozbehol by sa hneď do tábora aby ju našiel a všetko jej to povedal. Zabrzdil sa však hneď v momente, keď si uvedomil Hádove slová. Jej predsa srdce zlomiť nechcel. Ale šlo by to vôbec? Nevedel či ho vníma ako on ju, no bol aj napriek tomu opatrný a radšej sa rozhodol, že sa istý čas bude držať stranou.
Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru