Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 89
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: To the Undeworld

za Thu Aug 09, 2018 5:00 pm
"Vaše omluvy jsou mi k ničemu. Beztak nejsou míněny od srdce ale jako prostá fráze řečena jen tak, aby se neřeklo, že k mé osobě nechováte úctu," pokrčilo božské stvoření rameny na znamení, jak mu jsou veškeré pokusy o lítost u bot z tulení kůže. Hádes sám o sobě byl zajímavá osobnost, i když dle vzezření vychlastané rockové hvězdy by to do něj nikdo neřekl. Na druhou stranu překvapení následující krátce poté nenechala nikoho chladným a samotný vládce Podsvětí měl pokaždé přichystané eso v rukávu. Sám se dlouho neupejpá a posadí se do vznosně vyřezávaného křesla, které zdobily různé druhy lebek - především ty lidské, ale bystré oko by spatřilo i nějaké býčí s rohy, kozlí a jiné potvory, včetně hromady neopracovaných kostí. Pro někoho vyloženě kýč, pro Háda malý úspěch, neboť kosti patřily k pravým, nikoliv padělkům, co si tam z nudy nechal namontovat. Po jedné lidské přejížděl dlaní, černé oči pozorně sledovaly skupinku tvořenou jednou dívkou, od pohledu dcerou své matky, kterou by nezapřela ani na jednu setinu vteřiny; tmavovlasého chlapce který působil značně podivně, neboť nevědět, čí potomek je, pak by si ho Hádes k nikomu nepřiřadil. Možná k Morfeovi, Hypnovi nebo nějakému malému bůžku, se kterým by zatočil raz dva; a naposled k vytáhlému pihatému instruktorovi s vrabčím hnízdem na hlavě. "Ty... Sledoval jsem tě celou cestu. Tebe a tvůj zájem o mou služebnici," utrousí koutkem úst s úsměvem nevěstícím nic dobrého. Už jen představa, že onu skupinu měl celou dobu na očích, zněla, jako by se sám mocný Hádes řadil do kategorie stalkerů se slabostí na zajíčky. Nebylo tomu tak. A ačkoliv se nemohl chlubit pestrou řádkou dětí jako jeho božští sourozenci, synovci a neteře, pak se alespoň nemusel v notné většině zklamat. "Nevíš, s kým máš tu čest, synu Niké. Tady tě štěstěna sotva bude provázet," zavrní jako dobře napapaný kocour, než pohybem prstů povolá služebnictvo - jednu ustrašenou dívku, která nakonec obslouží Elyara; jednoho silného muže, který se stará o Amy, a samotnou Altheu, která s výrazem zabijáka přidusá krokem věstící smrt každému, kdo se nad ni bude z těch tří povyšovat. Sama mu na talíř naskládá (spíš nahází) kousky jídla s pohledem slibujícím trpkou, velmi pomalou a bolestivou smrt, pokud to celé nesní. Samotný Hádes s nohama na stole (výchovná lekce pro mládež) se akorát natáhne pro jablko, do něhož se zakousne. Nic víc.
"Neměli byste otálet, dlouho se s vámi zdržovat nehodlám. Mám ještě svoje věci na práci - koncerty, krveprolití... navíc mi má do království přijít jeden vysoce žádaný model, který nedávno zemřel a já si nehodlám nechat ujít jeho vstup na mé panství. A rozhodně ho nemám v plánu děsit tím, až tu budete pobíhat kvůli vašemu úkolu," chroupne do jabka, než ho zahodí na zem. Jablko se rázem promění v prach rozfoukaném neexistujícím větrem do vzduchu. "V oblasti Tartaru se nám vyskytl jistý malý problém. Několik duší, které zde byly trestány, unikly a momentálně se pokouší osvobodit další a verbovat je, aby vytáhly do světa smrtelníků a způsobili... malý... hmmm... jak se tomu říká?" Nevěnujíce pozornost ostatním si začal v duchu odpočítávat slova, než dospěl ke konečnému rozhodnutí. "Armagedon, ano. Vaším úkolem, ze kterého se nevyvlíknete, pokud zde nehodláte strávit konec života v pekelných bolestech bez možnosti se jedinkrát podívat vzhůru, bude pochytat je a znovu předat do ruky hlídačům. Nakázal bych jim to sám, ale momentálně jsou trestaní za svou opovážlivost a neschopnost splnit pracovní podmínky a v Podsvětí není duší nazbyt." Tento malý vtip si zkrátka nemohl odpustit i s pousmáním, co se rychle promění na masku netečnosti. "Dám vám k dispozici své nejlepší pátrače a-... tohle je všechno, co jste si přinesli?" Poukázáním hodným zpychlé paničky se dotazoval na zbraně, které působily velmi podivně na tomto místě. "Drahá, to opravdu chceš okouzlit největší vrahy všech dob?" S povzdeche sjel Amy od hlavy k botám, načež protočil oči jako malá holka. "Ty jsou vám k ničemu. Altheo? Přines jim zbraně," pokynem ruky odvolal služebnici do části kolem trůnu, kam zamířil sám s dalším jablkem v ruce. Thea se po nějaké době objevila se zbraněmi zabalenými v kůži. Nepřipomínaly nic z toho, co předtím mohli vidět - tmavé, lesklé, černé jako samotná smrt. "Zbraně ukované z řeky Styx, pro každého tvora smrtelné, takže... se zkuste o ně nezranit, pokud nechcete, aby vaše duše skončila lapená v temném světě plném bolesti a bezútěšnosti," okomentuje s úsměvem, načež krátce pokračuje. "Běžně je dávám pouze svým dětem a někdy i potomkům mého synovce, Área, ale... tady byste se svými mečíky a šípy od Erota nebo Apollóna byli na ně krátcí," pokyne rukou, aby si je rozebrali, jak se jim zlíbí. K dispozici je vše - od krátkých dýk s jednou až třemi čepelemi, po meče, kord, arabsky vyhlížející šavli, sekeru, oštěp a několik sad šípů s lukem, a jednu kuši. "Řekl bych hodně štěstí," otočí se ke skupince, než se posadí na trůn, přehazujíc jednu nohu přes druhou. "Ale... nechce se mi..."

PRVNÍ ÚKOL: NAJÍT A CHYTIT DUŠI NAPOLEONA BONAPARTE V TARTARU
avatar
Son of Nike
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Thu Aug 09, 2018 11:43 pm
Finn Bohu, který je mohl mávnutím ruky pravděpodobně hravě rozmáznout o strop a zlikvidovat natolik efektivně, aby z nich nezbyl ani mastný flek, nehodlal oponovat. Jejich omluva byla pouhou slušností. Pro někoho, kdo je na půl člověk, na půl Bůh (a mnohdy celým dílem idiot, což se v jejich malé skupince nosilo docela hodně), byla jen štreka sem dostatečně náročná, aby si vydobyla právo být náročná. Tušil však, že to, co přijde, bude ještě těžší – trochu ho to děsilo. Jeho druhá polovina se však rozhodla ohromit Altheu jeho schopností i všeobecnou šikovností. Když už ji pravděpodobně nedostane nikdy na rande, alespoň z jejich krátkého setkání může s trochou štěstí vyjít dobře… Alespoň trochu. Třeba. Spíš ne. Ale snažit se může. Očima těkal po místnosti, všímal si detailů, které ho nenechávaly klidným – ani ne tak ohromením, jako spíš uvědoměním, že s Podsvětím si nikdy nechtěl zahrávat a přesto zde nyní sedí a jeho hostitelem je Hádes. Co jej přímo oslovil, čímž si dokonale získá jeho pozornost. Bylo to trochu divný, na druhou stranu by lhal, kdyby řekl, že ho to překvapilo. Bylo jasný, že Hádes má oči všude, zvláště ve svém vlastním království. Finn asi jen doufal, že si nevšímal těchto detailů – naděje to však byla mizivá, když se ani nesnažil být nenápadnej. Rozhodl se tak Boha neurážet a raději přiznat barvu, jít s kůži na trh. Váhavě se podrbe na zátylku. „Jo, no… Ona… Je fakt hezká. A jsou věci, co si nevybíraj…“ Nevinně pokrčí rameny. Že by to byla láska na první pohled, to se říci nedá. Možná tak bláhová touha z ní mít alespoň jeden večer svou milenku, když nic jiného. A vzhledem k Hádovým slovům – že se štěstěnou se zde může rozloučit – se tato šance o to víc umenšila. Což bylo asi v pohodě, protože bez svého štěstí beztak brzo chcípne. Althea, která předtím zmizela, se opět objeví – bezesporu i s tím, že vše slyšela – aby mu pod nos naservírovala, nebo spíš dost surově hodila jídlo. A očividně si hodlala zahrát na babičku, která nad ním bude stát s rákoskou, dokud vše nesní. Další super bod – moc rád bojoval, když byl přežranej.
Naštěstí přijde změna tématu, na něco méně osobního a více fatálního, což se hodilo – když nebude existovat svět, nebude ani Finn a tím pádem mu veškerej zájem bude k ničemu. Aby ho tedy mohl projevit, musí zachránit planetu. To se zdálo být fér. Přesto povytáhne obočí, když zazní ono výhružné slovo, armagedon, které obvykle neznamenalo nic dobrého – možná tak s výjimkou toho filmu s Brucem Willisem. „To zní… mile.“ Jen tak tak odolá tomu, aby položil otázku, jestli je bude mučit Althea – protože to by se třeba rovnou stal součástí její podřízenecké sebranky a zkusil objevit své sklony k masochismu dřív, než ho někdo rozcupuje na úplně zbytečně. „No… Popravdě je to spíš všechno, co máme k dispozici,“ odpoví upřímně na jeho výtku, kterou milerád přetlumočí Cheirónovi, až – pokud – se vrátí. Naštěstí se opět objeví jeho spása, jeho slunce, jeho Althea – jednou, třeba, kdo ví? I se zbraněmi, co působí schopněji a vůbec celkově líp než cokoliv, co kdy v ruce držel. Sotva si mohl odpustit obdivný pohled i úsměv, co se usadí na rtech, když mu padne pohled na luk i se šípy. Bylo jasný, po čem hmátne – ale neomezil se jen na ně, přidal k nim i dvě dýky jakožto svou osobní jistotu. S podobnou výzbrojí by mu Hádovo přání hodně štěstí bylo na nic – měl vše, co potřeboval. Pokud chcípne, může to hodit akorát tak na sebe. S výzbrojí na svém místě se podívá na ty dva tragédy, co jdou s ním, aby se alespoň na krátko ujal role vůdce výpravy, když zavelel k pochodu… Jen kdyby věděl, jakým směrem.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 25
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Aug 11, 2018 2:10 pm
"Nejsem blbá." Sykne zpětně bratrovi, když se ji pokusí okřiknout, aby neměla vůči Hádovi žádné poznámky. Měla by, kdyby nevěděla, že jde o vládce podsvětí. Jeho vzhled odpovídá stylu jeho panství a obojí je absolutně mimo - alternativní scéna jí vždy přišla směšná po stránce muziky i módy, ale už jen přirozená energie, která z Háda vychází je dostatečná na to, aby i jí došlo, že nejde o Altheu. Dokáže si představit, že na rozdíl od ní, Hádes první kouše a až potom štěká. Rozhodne se tedy pro strategii, která  ji dostala do hlavního vysílacího času několika televizních programů - páteř rovně, prsa ven, vlasy upravené, úsměv na tváři a to nejdůležitější, pusa zavřená.
"Děkuji, bratříčku.~" Zavrní melodicky nad náhlou ochotou svého sourozence. Na nabídku Háda se lehce ušklíbne, protože jídlo je to poslední, co má na mysli, což je poměrně pochopitelné. V podsvětí není zas tak dlouho, ale už jen to stačilo na to, aby se jí jídlo absolutně znechutilo. Nakonec ovšem zaznamená misku s jahodami, kterou ochudí o jeden plod. "Lidi nelžou, když tvrdí, že můj bratr je slepý." Povzdechne si vůči Hádově zmínce o nadrženosti jediného instruktora, který přežil cestu až do paláce. Svou evidentní hořkost pak zají jahodou. Háda si prohlíží od hlavy až k patě a třebaže na vzhled poznámky nemá, nemusíte být Bůh na to, abyste jí viděli do hlavy. Kritický pohled jí z očí smaže až zmínka o modelovi. "Božínku, jaký model? Neříkejte snad, že zemřel Nick Bateman, ještě jsem ho neměla šanci potkat!" Zděšeně usadí dlaň na prsou. Bohůmžel pro ni, dále na řadu příjdou další informace o misi, takže se opět uchýlí k mlčení a pojídání jahod. Upřímně doufá, že opravdu nejsou prokleté, protože strávit věčnost by tu nechtěla - paradoxně jí role služky nevadí tolik, jako myšlenka na to, že by byla uvězněna na místě tak nevkusně zařízeném, jako je tohle. "Už se mi to podařilo u podobných individuí, myslela jsem, že vrazi nebudou problém." Přizná, ačkoli se dost možná mohlo jednat o pouhou řečnickou otázku. Spolu s tím, jak v ní zmizí čtvrtá jahoda se od stolu odtáhne, upraví si vlasy přes pravé rameno a vzorově se opře o židli. Totiž, dokud se Thea nepřižene se zbraněmi, které nejsou vůbec hezké. Černá barva se neskutečně přeceňuje. Navíc mezi meči poznává jeden, který vyvolává nepěkné vzpomínky, Zrovna takový upřednostnil jeden z dětí Área před její přítomností.
Vstane od stolu a souběžně s tím do hrsti uchopí většinu šípů, aby je vyměnila za ty s černým ostřím. Šípy úspěšně složí do toulce, ba dokonce ji napadne, že by mohla použít kuši, kterou už v ruce měla. Mušku měla vždy dobrou, což pravděpodobně podědila z matčiny strany, ale kuše na ni byla vždy příliš těžká na to, aby ji použila efektivně. Nechá si tedy svůj bílý luk.
"Ach, strýčku!" Zavolá za hádem, snad jako kdyby si právě vzpomněla na životně důležitou otázku. "Kde je Persefona? Chtěla jsem ji potkat, prý je moc krásná." Dokonce dost krásná na to, aby ji srovnávali s Afroditou, což mají smrtelníci i nesmrtelní ve zvyku až příliš často na to, aby se takový názor mohl brát vážně. Není divu, že by tuhle skutečnost ráda posoudila sama. O to, kterým směrem mají jít se zatím nestará. Je si jistá, že ti dva vedle ní si poradí - nebo se podle toho alespoň celou výpravu tváří.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 89
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Aug 11, 2018 3:38 pm
Žádné dlouhé otálení se v Hádově paláci nekonalo. Postupně byl každý návštěvník vykázán před hlavní bránu v doprovodu pátračů: Orrin, vysoký snědý muž, co svou postavou připomínal bojovníka spartské armády, dohlížející na jedinou dívku ve výpravě; Nessa, od pohledu divoška s tmavou, čokoládovou pletí a očima, v nichž by ani slepec nehledal laskavost; a v neposlední řadě samotná Althea, co si celou dobu brblala připomínky na celou skupinu, natahujíc krok, aby měla tuhle šaškárnu za sebou. Naschál stihla při cestě z paláce kopnout do podstavce, na němž byla vystavena socha zpodobňující Háda v dobách slávy starověkého Řecka. Cesta ven utekla rychle - jak se zdálo, nikdo si nenavykl na podivnou stísněnost, která je pronásledovala na každém kroku, ovšem jen co se dostali ven, svůj krok opět zmírnili, najednou nejistí si, kudy se to vlastně mají vydat. "Tudy," zavelel Hádův mazlíček, natahujíc nohy, aby jim aspoň z části mohla uniknout. To věčné Amyno žvanění teď musel poslouchat nemluva Orrin, který se po celou dobu tvářil jako by se potýkal se slimáky, které byl přinucen na Hádův rozkaz sesbírat. Dle They blondýna patřila právě k tomu druhu odporností, na které ostatní koukají s nakrčeným nosem a výrazem naprostého odporu.
Z hlavní cesty odbočili na vedlejší, proplétaje se něčím, co připomínalo seschlý les, kde nanejvýš narazí na kostřičky zvířat, která zde mohla (ale taky nemusela) existovat. Celou dobu se od pátračů neslo nanejvýš typické "hmm" v podobě přitakání, jinak nic víc a udržovat konverzaci tak mohli táborníci nanejvýš mezi sebou. Několikrát při cestě do Tartaru ten párek polobožských dětí málem skončil jako hromádka prachu a jen díky včasnému zásahu z té nebo oné strany jim zůstaly veškeré končetiny s přidanou hodnotou několika modřin a natažených svalů. Elyar se skoro nalokal závanu zhmotněného Černého moru, jemuž několik vůdců z dob nacistických bylo vystaveno, aby je nemoc postupně sžírala. Amy se naopak zkrátily šortky natolik, že z nich měla spíš džínový spodní díl bikin, když se připletla k údolí plných nahých lidí, jejichž trestem bylo navždy pociťovat stud z naprostého odhalení. Finn si akorát odřel bradu, když mu Thea jednou podkopla nohu, aby ozkoušela, zda má chlapec skutečně v krvi nějaké to štěstí. Evidentně neměl. Nebo ano, protože si nevyrazil zuby.
Do samotného centra Tartaru, kde se smažili ti nejhorší, vedla lávka, kterou bylo nutno přejít. Orrin si vzal na starosti Amy, kterou si přes rameno přehodil jako pytel brambor. Každému muselo být jasné, že nejraději by ji jenom chytl za kus svršku, jak se tahá štěně za kůži, ale riskovat kvalitu oblečení, aby přitom přepadla do hlubin propasti? To nikdo nechtěl. "Zacpěte si uši, vy tři," podotkla jejich hlavní průvodkyně s očima upřenýma do černočerných hlubin. Nad nechápavými pohledy pouze protočila oči, než pokračovala v krátkém přednesu. "DO té propasti byl vhozen Kronos, otec tý velký trojky, Hádův a těch ostatních dvou," jejichž jméno jí bylo ukradený, jak svědčila nedokončená věta i výraz ve tváři. "Kdysi ho nechali rozsekat vlastním srpem a pohodili ho do hlubin samotného Tartaru. Tvrdí se, že je natolik silnej, aby i po letech lákal na svou stranu duše. Tak si zacpěte uši." Aniž by čekala, jestli tak učiní (nevyslovená výhružka by měla udělat své), vyrazila přes lávku klidným krokem bez jediného zaváhání. Nehodlala riskovat ztrátu jediného ze členů posádky. "Tak jdeš nebo tě mám vést za ručičku jako malýho spratka?" Otočila se po dvou krocích s pohledem na Finna. To samé učinila i Nessa s Elyarem, kterého čapla za paži (nikoliv z ručky do ručky) a začala ho táhnout na můstek, aby ho co nejrychleji dopravila do bezpečí ostrůvku. Cestou, když se nepotřebovali soustředit na lávku, mohli zahlédnout Sysifa, jak se neustále do kopce vláčel s balvanem, co mu vždy na konci cesty vyklouzl z rukou a zmučený Sysifos musel začít znovu. Podobně na tom byl i Tantalos, jehož trestem mělo být trpění hladem a žízní, zatímco mu nad hlavou bude viset hrozba balvanu, jež se může každou chvíli zřítit na něj. A v neposlední řadě i Ixión vpletený do kola. Pestrá podívaná masochistických hrátek.

AMERICA JAKO PRVNÍ ZAHLÉDLA NAPOLEONA V DŮSTOJNICKÉ UNIFORMĚ, JAK SE VE FRANCOUZŠTINĚ POKOUŠÍ ZVERBOVAT NĚKTERÉ Z DUŠÍ. JEHO NÁSLEDOVNÍCI, ČLENOVÉ ARMÁDY, SE KTEROU PROHRÁL BITVU U WATERLOO, POMALU OSVOBOZOVALA HÁDOVY VĚZNĚ, KTEŘÍ S MALÝM MUŽÍČKEM TOUŽILI NAVÁZAT SPOLUPRÁCI A PŘIPOJIT SE K ÚNIKU DO SVĚTA SMRTELNÍKŮ.

FINEGAN ROZHODNE, JAKÝ BUDE JEJICH DALŠÍ KROK -> JAKÝ BUDE PLÁN ÚTOKU.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Aug 11, 2018 9:12 pm
K Thee se připojily další dvě bytosti, které měly nejspíš sloužit jako jejich chůvy – tedy chůvy Elyara a Amy, jak se zdálo, zatímco na samotného Finna zbyla Thea. Netušil, jestli je to nějaká povedená Hádova hra, rozhodl se ale nebránit. Co nejhoršího se může stát? Buďto Thea zjistí, že stojí i za něco víc než zlámanou grešli, nebo to bude naopak totální debakl a on si o něčem víc bude moct tak akorát nechat zdát… Což by bylo asi stejný i v prvním případě, ale i kluci mají své sny a Finnova byla aktuálně… no, Thea. I když mu namlátí čumák tehdy, když se rozhodla vyzkoušet jeho reflexy či snad schopnosti pomocí podkopnutí nohy, což… neustál a trapně sebou flákl na zem jen s tichou zavrčenou nadávkou na rtech. Jazykem si přejel po zubech, aniž by se naštěstí jediný viklal nebo dokonce vypadl, jen cítil pálení na bradě, kterou si o tvrdý kamenný podklad sedřel. Sic po Althee vrhl nepříliš hezký pohled, jeho zájem to nijak neutlumilo – ostatně už tehdy, když se zmínila, že se baví mučením nebohých (a pravděpodobně pěkně prohnilých) duší, mohl něco podobnýho tušit. Neodradilo ho to tehdy a popravdě ani nyní, jeho krátká nenávist se tak promítla akorát do onoho pohledu a vzápětí ho přešla. Nejspíš bylo docela fajn se potýkat s někým, kdo měl… no, zjevně nedobytnou sebeúctu. Trable jeho společníků ho nijak netankují, stačilo, že se z nich dostali a že na to všechno nezůstal Finn zcela sám, což by bylo smutný a dost sebevražedný.
Okolí tu nebylo hezký a na safari by sem asi nikdo nevyrazil – i proto, že všechna zvířata byla spolehlivě mrtvá. Krajina působila drsně a nehostinně, asi jak se dalo čekat od Podsvětí. Každopádně na výlet by sem nevyrazil – a být to na něm, teď se tu ani nenachází. Povytáhne obočí, když se Althea ozve s trochu netradiční instrukcí, přičemž tímto gestem ji pravděpodobně dokonale otráví – alespoň na základě jejího pohledu. Brzy však dojde dovysvětlení. Roztomilý, vskutku… Dostatečně na to, aby si vzal její instruktáž k srdci a než vykročil k propasti a na lávku, zacpal si uši. „To… to asi zvládnu sám.“ Za ručičku by se s ní klidně vodil, ale ne jako malej spratek, to si raději předupe sám. Strach z výšek nikdy neměl, ale z bezedné propasti fakt neměl dobrej pocit, i protože měl pocit tichýho nenápadnýho hlásku, co jej šimral někde v podvědomí – paranoia? Možná. A Možná taky Kronos. Srdce Tartaru nepůsobilo o nic přívětivě, spíš jako malá zoologická zahrada utrpení, kde si mohli prohlédnout všechny nešťastníky, co se zde po smrti ocitli a byli nucení trpět – poznal z nich jen Sysifa a Tantala, poslední mu nic neříkal (a popravdě mu to připomnělo, že by sám sobě mohl uštědřit lekci z mytologie, kterou trochu povýšeně přehlížel). Šedé oči je pozorovaly s jistým znechucením i fascinací do té doby, než Amy poprvé zpozoruje jejich první oběť, Napoleona, a upozorní na něj. Celý to byl trochu bizár, tohle místo, a Napoleon, co akčně verboval nové bojovníky plamennou řečí ve francouzštině mu moc normálnosti nepřidával. Nebylo jich tam málo, vlastně relativně dost a Finn se se všema popravdě nechtěl potýkat, ač bylo jasné, že bude muset – ideálně však tak, aby nezabili jejich vojevůdce. Mohl by se vzdát, něco mu ale říkalo, že někdo tak hrdej jako Napoleon to udělá – a ruskou zimu na zastrašení k dispozici rovněž neměli. Tehdy se obrátí na Amy. „Ty umíš francouzsky, že jo?“ Doufal, že aspoň k něčemu ta holka bude. „Myslíš, že bys mu mohla navykládat něco v tom smyslu… že se vzbouřila část dalších vězňů, když o něm slyšeli, a chtěli by se k němu přidat, nedokážou se osvobodit a hlídači je pomalu likvidujou? Aby si pohnul a poslal k nim část svý armáda a ta je dovedla sám. Pokud neví nic o zacpávání uší, třeba spáchaj rituální sebevraždu... Popravdě bych se první raději vypořádal se zlomkem jeho armády než se všemi, které tu má. Ty můžeme… zlikvidovat, předpokládám?“ Otočí se na Altheu, očekávaje odpověď. Spoutaných vězňů se neobával, to těch osvobozených ano a těch naštěstí není zas tolik. „Asi budeš muset jít kus s nima, Amy, aby ti věřili. A tvářit se… míň jako idiot a víc jako revolucionář. My bychom pak mohli zvládnout ten zbytek.“
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Aug 12, 2018 2:06 pm
V Hádovom útulnom príbytku sa nezdržali pridlho. Popravde, kosťami vykladané rímsy a nábytok nebola jeho šálka kávy. Ani pobyt v prítomnosti niekoho tak mocného, kto by ho mohol zlikvidovať len pohľadom. Vskutku bol mile rád, keď uvidel na stole zbrane zo styxskej oceli. A to on zbrane ani nemal v láske. Protivili sa mu skoro tak veľmi ako pobyt pod zemou. Nečakal, že ho prepadne až taká nechuť. Dokonca mu aj chutiť prestalo. Ak mal sebemenší pocit pokoja vo svojej maličkej dušičke, dokonale sa vytratil a vystriedal ho des. Snažil sa to nedať najavo a už vonkoncom to nepreniesť na svoje okolie. Keď sa nad tým však dobre zamyslel, uvedomil si, že Finn už musí byť v boji ostrieľaný a len tak sa nezľakne. No a Amy...tá podľa neho ani nemala dostatok mozgových buniek na to, aby si poriadne uvedomila, čo sa deje. Samozrejme, jej poznámka o Persefone jeho domnienku len potvrdila.
Ležalo pred nimi niekoľko zbraní. Čepele mečov boli tak ostré, že len pohľad na ne ho štípal. Jeho spoločníci si pobrali luky a šípy a on len tak pozeral čo si má vziať. Zbrane neboli jeho silnou stránkou. On mal skôr obratný jazyk než telo. Nuž, niekto musí zastávať aj tieto funkcie. Nie všetci musia byť najlepší v boji. A aj napriek tomu, že si to uvedomoval, cítil sa značne nezvýhodnený. Teraz ocenil, tú trochu tréningu, ktorú stihol absolvovať ešte v tábore. Spod hŕbky vytiahol dlhú čiernu tyč s hrotom na konci - kopiju a postavil ju pri seba. Prebehol ju očami, len zo zvyku a uchopil ju rozhodnejšie, akoby sám seba presviedčal, že toto je TÁ zbraň.
Keď sa pri nich zjavila dvojica bodyguardov spolu s Theou, už nebolo cesty späť. Nasledoval ich na čele s Finnom, ktorý vyzeral mierne stratene. *Ešte že máme tie opice.* Okomentoval v duchu Elyar ich pridelenú spoločnosť pričom sa snažil držať krok pri nižšom dievčati, ktoré vyzeralo akoby žila celý svoj život niekde v amazonskom pralese. Vôbec mu sem nezapadala, len jej divoký pohľad ho presviedčal o pekelnej náture. Jej prítomnosť onceil však až neskôr, keď ho zachránila pred závanom čierneho moru. Nechápal ako si to nemohol sám všimnúť. Snáď preto bolo podsvetie tak zradné. Cítil sa trochu ako idiot, že ho zachránilo dievča.
Spomalil, keď uzreli úzku lávku. Nebol nadšencom tenkých drevených mostíkov, vonkoncom nie vtedy, keď pod nimi bola diera tak veľký, že zrejme ani sám Hádes netušil, kam až siaha. Nohy akoby ste mu prilepili sekundovým lepidlom ku kamenistej pôjde. A aj by poslúchol Theu a prikryl si rukami uši. Nechcel sa zahrávať s vyššími silami, Nessa ho však zdrapla za ruku, ktorú mal ešte voľnú. Prišiel tak o možnosť ubrániť sa pred Kronovým tichým hláskom v jeho hlave. A možno to bolo len placebo lebo vedel, že mu niečo hrozí a sám si to v duchu nahovoril. Kto vie....
Akonáhle prešli všetci účastníci výpravy cez lavičku bez ujmy na zdravý, Thea im dala menšiu prehliadku. Nech to bolo akokoľvek divné, na chvíľu mal pocit ako za starých čias, keď ešte nebol v tábore, ale bol na školskom výlete v múzeu a tam im sprievodca robil prehliadku. *Po pravej strane môžete vidieť nálezy z doby kamennej a po vašej ľavej strane ....* Neubránil sa týmto predstav pri tom ako sledoval Amy ukazujúc za ich cieľ. Napoleon Bonaparte horlivo verboval ostatných obyvateľov podsvetia do boja. Nerozumel mu každé jedno slovo. Vlastne mu nerozumel ani jedno slovo. Mal však pocit, že rozumie akémusi významu jeho slov. Francúzština mu prišla akási...známa a blízka. Vrátil sa z predstáv o výlete v múzeu do reality a počúval Finnove rozkazy. Páčilo sa mu, že sa nehrnul bezhlavo do boja. Jemu sa totiž tasiť kopiju absolútne nechcelo. Mal ju skôr len na obranu, než na útok. Páčilo sa mu, že má aj plán B. Ten už však zahrňoval aj boj a to ho dvakrát teda netešilo. Napriek tomu s Finnovým plánom súhlasil, kedže jemu samotnému nič lepšie nenapadlo.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 25
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Aug 12, 2018 10:10 pm
Po opuštění Hádova doupěte se opět narovná, vypne prsa a pozvedne bradu. Tedy, ne že by se o totéž nepokoušela v sídle, ale jeho atmosféra byla dostatečně tísnivá a pochmurná na to, aby byla její postava ohrožena - bohům dík, že ji nikdo nefotil, její držení těla by bylo zcela odporné. Přítomnost snědého muže s tvary řecké sochy ji potěší i napříč tomu, že se tváří, jako kdyby byl čerstvě kastrovaný. Přítomnost muže ji vždy potěší, zvláště když tento přinejmenším vypadá na to, že je schopný ji ochránit a takového muže neviděla od doby, co opustili tábor. Ať ji má ráda nebo ne, zdá se, že jejich průvodkyně má mnohem větší koule, než Finn i její bratr dohromady.
Les připomínající spíše pohřebiště ji donutí na moment zmlknout a osvobodit tak skupinu od hrozících migrén. Cosi, co by mohlo být lebkou šakala, kojota nebo jiné podobné šelmy ji donutí k zamyšlení. "Doufám, že se mi dobře starají o Pradu..."| Povzdechne si. Nikdy nechtěla velkého psa - má ráda ty malé, co se vejdou do kabelky a mohou s vámi úplně všude, ale jako vůdkyně srubu prostě musí zabezpečit, aby se k ní a jejím sourozencům nepřiblížil nikdo nežádoucí. Zvláště po incidentu s nočními můrami jí přišlo jako dobrý nápad vycvičit hlídače a i někomu jejího kalibru napadlo, že čivava by nebyla dobrou variantou. Pokaždé, když se naskytne pohled na lebku připomínající psa, se zatajeným dechem se poušklíbne. Dokáže si představit, že by ho sestry zapomněly nakrmit.
Cesta je pro ní opravdu těžká, pro dobro světa už obětovala několik drahých věcí. Doslova příliš velká cena za životy lidí, kteří do podsvětí stejně jednou spadnou. Nejenže ztratila kabelku a její obsah, ale nyní byla dokonce přepadena bandou nahých lidí, kteří jí dokonale zničili šortky. S patřičnou pomocí snědého muže se jí podařilo vyklouznout, ale téměř i za cenu svých řeckých sandálků, které si duše téměř uzmuly sebou, když se je snažila skopat. Paradoxně ale nekňučí nad ztrátou, naopak. Jakmile zkontroluje stav svého outfitu, upustí několik poznámek o tom, jak originálním se stal. Takový spodní díl nenosil ještě nikdo a tím pádem nezbývá nic jiného, než pokračovat v cestě tak, jak by pokračovala po modelingovém mole. Říká se, že ve všem lze najít něco krásného. V podsvětí hodlá tím něčím být ona.
"To je poměrně nechutný..." Okomentuje neblahý konec otce vládců Olympu. Ví však, že je snědl, nebo tak něco, takže nemůže tvrdit, že by neudělala otci něco podobného, pokud by se o to pokusil. Při nečekaném vržení přes rameno polekaně vypískne, no to je vše. Poprvé hodlá nemít na jejích vedoucí fenu žádné kyselé poznámky a poslechne. Uši poslušně zaklapne - ba co navíc - aby nevypadala na rameni sparťana jako pytel brambor, lehce se prohne v zádech a pokrčí nohy, aby připomínala spíše dámu v nesnázích z černobílého filmu. Její zážitek končí přelezením můstku. Kromě mytologických mučedníků neprožila nic, co by stálo za řeč. Jestli k jejím kolegům Kronos opravdu mluvil, v jejím případě si musel říct 'Nope, too easy.' a stáhnout se zpět do hlubin Tartaru.
Jakmile dojdou dost daleko na to, aby zmerčila několik nových tváří, zmateně nakrčí nos. Ví o koho jde, ale... jak jen se... je to ten o kterým učitelé mluvili několik hodin, zatímco si lakovala nehty... jistě! Je to; "Napoleon!" Upozorní výpravu pokývnutím na drobného vojevůdce. Překvapuje sama sebe už faktem, že si pamatuje jeho jméno. Napoleon patří asi k tvářím, které znají i ty nejjednodušší bytosti.
Nápad Finna okoukne prvně docela zaujatě, ale s koncem jeho věty nasadí výraz tolik typický pro včelí královny z filmů pro puberťáky. "Až budeš dělat 'to ostatní', snaž se znovu nezakopnout, mohl bys upadnout do jedný z propastí a na pomoc tady Batmana bych se nespoléhala." A s tečkou za kyselou poznámkou pohodí vlasy a svižným krokem vyrazí za Napoleonem. Jak se blíží, postupně se rozeběhne, aby dorazila celá rozrušená a uspěchaná... nebo tak přinejmenším vypadá. Ihned spustí lámanou francouzštinou, která není nijak vynikající. Často se zadrhává a hledá slova, ale výslovnost má ucházející. Francouzštinu ji učili jako školní předmět a třebaže není profesionál, základy si pamatuje. Napoleonovi sebevědomým hlasem s podtónem obdivu vykládá, že rozpoutal revoluci. Vězni se bouří, ale jsou postupně likvidováni a nemohou postoupit do dalších částí podsvětí. Tvrdí, že hlídači hrst vzbouřenců brzy zaženou, pokud jim nebude poskytnuta pomocná ruka. Trvá na tom, aby Napoleon pomohl těm, kteří to potřebují víc a s nimi dokončil osvobozování místních. Pochopitelně sem tam zamrká, zkusí i typické pohledy, kterými si maminka patrně vydobyla místo na Olympu. Herečka byla vždy dobrá, ale kdoví - Napoleon může mít podobný šestý smysl, jako ona.
avatar
Hellhound
Počet postů : 6
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Aug 13, 2018 8:08 pm
Tartar skutečně představoval vězení, v němž nikdo nechtěl strávit ani minutu. Žil vlastním životem, definoval hrůzu dle fantazií každého, kdo dovnitř vklouzl. Pro Korsičana toužícího ovládnout celý svět tak představoval šílenství v podobě neustále se opakujících proher, kdy Francie zůstávala pošlapána a císařův dvůr se lusknutím prstů proměnil na republiku s fanatickým lidem, co požene na špalek každého, kdo se opováží zvolat frázi konstituční monarchie nebo diktatura. Thea si, podobně jako její dva němí společníci, stihla zvyknout na toto místo a vybudovat si proti němu jistou imunitu. Někdo, kdo se zde ocitl poprvé, si odnese několikadenní noční můry. Pohledem instinktivně vyhledali dotyčného záprtka, jehož směrem blondýna ukazovala - u všech si vysloužil nanejvýš kyselý úšklebek. Podobně nakyslou odpověď věnuje i samotné Amy, když se rozhodne zahrát si hlavní roli v novém sitkomu o lásce mezi malým mužem s příliš velkým egem a blondýnou, co má hlavu vycpanou slámou. A to ještě při dobré vůli. Nedivila by se, kdyby tam neměla nic, protože jí vycpávka od ležení na sluníčku vzplála a krátce na to lehla popelem. Nejraději by ji podkopla nohy a podívala by se, jak umí přistávat bradou napřed, ale vzhledem k tomu, že při jejím štěstí by skončila v jámě s Kronem? Ne, neměla zapotřebí poslouchat povzdechy a možné podobně nakyslé poznámky od té, co si říkala její matka. Namísto toho bradou poukázala ostatním, aby se začali schovávat a mohli tak, pokud to vyjde, přepadnou početnou Napoleonovu ochranku.
Ten měl momentálně oči jen pro Americu, jak se ostatně dalo čekat. Tedy pro její tvář, ačkoliv zpříma by jí pohlížel přesně na dva kopečky zmrzliny. Jakožto správně vychovaný muž se nechával unášet sladkými slůvky a ocháním nad jeho mocí a výhrami, které by bloncka nevycucala ani z prstu. "Merci, merci, mademoiselle," naparoval se jako malé pávátko, krok za krokem obcházel kolem ní, načež jednomu z vojáků pokynul, aby si svlékl kabátec od uniformy a dívce ho přehodil přes ramena se slovy, že by se neměla takto odhalovat na veřejnosti. Bohužel neměl Amy za vzdělanou mladou dámu, jako spíše za prostou kurvu. Tedy... kurtizánu, kterých bývalo na francouzském dvoře na stovky. Lusknutím prstů povolal zbývající členy gardy, načež jim ve francouzštině rozkázal, ať se podívají za těmi vzbouřenci a jejich trýznitele se pokusí zahnat na útěk. Jak se totiž ukázalo, ani jeden z Francouzů se po Tartaru nepromenádoval beze zbraně. Mušketami, pistolema a puškama se to jen hemžilo, což znamenalo kapku problém pro kohokoliv, kdo se pokusí vyběhnout s mečem nebo bez něj.
Vojáci se jeden za druhým rozeběhli směrem k lávkám, což byl povel k útoku. Minimálně pro tři členy Podsvětí. "Opovažte se nás zabít," houkla Thea na ty dva s očima výhružně rudýma při prvních náznacích přeměny. Netrvalo dlouho a kolem chumlu vojáků se objevili tři pekelní psi, každý velký jako tank nebo popelářský vůz, všichni do jednoho černí a se slinami spouštějícími se z tlam odhalujících dlouhé, nebezpečně vyhlížející tesáky. Vojsko v panice začalo svolávat do zbraně, připraveni pálit jejich směry, což největší hellhound ocenil strčením jednoho z pokřikujících mužů do propasti, odkud se ozýval táhlý vřískot padajícího. Přešlo ke střelbě - nyní bylo na Finnovi a Elyarovi, jak dobří se ukážou být se zbraněmi (a jak chrabří nebo dostatečně hloupí). A na Amy, aby zkusila chytit Napoleona, co se slovy Viva la France! vytasil proti její maličkosti kord.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

Yesterday at 2:06 pm
Jeho plán se setkal se souhlasem, což ho však sotva naplnilo pýchou. Spíš obavami, jestli je to dobrej nápad a jestli by nebylo lepší rovnou spáchat rituální sebevraždu. Nebylo jich málo, byli ozbrojení a vzhledem k tomu, že pomoc do Amy asi nepřijde, bude mí k dispozici jen Elayara, na jehož schopnosti zrovna nespoléhal – už jen proto, že ten kluk si zjevně nebyl zrovna jistej, co se s takovým kopím dělá. Co se týkalo třech společníků, u nich si byl daleko jistější, že se budou hodit. No a důvěru jim nakonec nevyjádřila ani Amy. „Padej už…“ odpálkuje ji vlyoženě gentlemensky po její účinné demotivaci. Finn necítil potřebu se podceňovat, s lukem v ruce se cítil dostatečně sebejistej, ale… to nic neměnilo na to, že jejich protivníci byli zapálení pro věc a nebezpeční. Jakmile Amy vyrazí, přikrčí se za jednou hordou ostrých šedých šutrů, pozorně sleduje jejich blonďatou společnici, která se minimálně na tenhle úkol hodila famozně. Napoleon byl totiž ožividně typickej chlap, co se jen snažil tvářit jako dobře vychovaný muž, a takoví nikdy neomítnou dámu v nesnázích, i když je to Amy. Cizímu jazyku nerozuměl, musel spoléhat na to, že Amy jedná podle instrukcí a třebas nechystá puč, kdy by se sama přidala na stranu Napoleona a je nechala povraždit – Finn si popravdě nebyl jistý, že by to neudělala třebas pro tiáru na hlavě.
Věci se dají do pohybu tehdy, když vojáci sebejistě vykročí k lávkám, aby podpořili revoluci v Podsvětí a pomohli nebohým tuším svázaným diktátorským režimem Háda. Tehdy Finn ještě vybere několik šípů z toulce, které nabodá do tvrdé zeminy před ním, aby si byl jist, že bude mít dostatečně svižnou kadenci, až to bude skutečně potřeba. Když je Thea osloví, obrátí k ní pohled, což jej na notnou chvíli zarazí. Hellhound. Byla hellhound. Potomek Kerbera. To asi vysvětlovalo mnohý. Možná ho to mělo odradit. Znechutit. Donutit přestat myslet na snědou dívku, na to, jak asi vypadá nahá a jestli nemá třeba masochistický sklony, ale jediný, na co se v tuhle krátkou chvíli upírala jeho mysl, byla otázka, jestli z něj zalíbení, co v dívce našel a které nepomíjelo, dělá aspoň trochu zoofila. Tuto otázku však neměl možnost vyřešit, neb v další moment se hellhoundi, působiví a vážně famozní, pustí do útoku, čímž zmasakrují první linie, což však dá těm zadním dostatek času zacílit pušky. Tehdy přijde jejich úloha, když Finn poprvé napne luk, aby vzápětí vypustil šíp s hrotem z chladné styxské oceli, co si spolehlivě najde cíl ve vojákovi, který se akorát chystal vystřelit, což se mu povede i s několika dalšími. Ze své pozice se hned až tehdy, kdy vystřílí všechny šípy zabodnutí před sebou, tehdy zamíří vstříc bojišti, ač stále s lukem v ruce, který byl v tuhle chvíli nejužitečnější zbraní proti kulkám, co sem tam prosvištěli kolem. Mohl jen děkovat za absolutní nepřesnost starých pušek. Až nyní si uvědomí, že chudák Elyar je se s vým oštěpem totálně zbytečnej, pokud se nenaučil vrhat. „Hej! Vem si tu kuši!“ Alespoň tolik měl slušnosti, aby upozornil na Amyinu zbraň, se kterou by Elyar možná moh i trochu instinktivně umět. „Střílíš spouští. A míříš těmi očky, co jsou na pravý straně. A dávej si pozor, na koho střílíš…“ Čímž myslel sebe. Sebe a… no, Theu.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

Yesterday at 9:03 pm
Sledoval ako sa vyvíjalo mierové rokovanie Americi s malým Francúzskom. Žabacina visel na každom jej slove a všetko sa zdalo, že je podľa ich plánu. Začal však uvažovať, či poslať Americu vyjednávať akúsi nepresnú stratégiu bol práve ten najlepší nápad. Zrejme nie. No už bolo neskoro čokoľvek podniknúť a ich osud mala v rukách blonďatá Barbie, ktorá sa pokúšala opantať sladkými slovami Napoleona. On len tŕpol obďaleč nervózne zvierajúc palicu, ktorú mal v ruke na svoju obranu a modlil sa v duchu k olympským bohom aby to všetci prežili. Prišlo mu trochu paradoxné, že práve v podsvetí sa modlí aby prežil. Bolo to skoro tragicky vtipné. Hádes sa musel dobre zabávať.
Jeho pozornosť upútal francúzsky pokrik malého generála, ktorý držal šabľu pri sestrinej hlave. A zrazu jeho pozornosť bola niekde úplne inde. Sledoval ako sa Thea a ich ďalší dvaja spoločníci menia na hellhoundov. *Toto je dobre zlý vtip.* Napadne mu, pričom si v duchu predstavil ako Finn slintal za Theou a začal uvažovať, či to z neho robí zoofila alebo len veľmi slobodne zmýšľajúceho človeka. Každopádne otázku Finnovho milostného života si odloží na neskôr a pobehne s hellhoundom, ktorý ho donedávna strážil - s Nessou kupredu do prvých línií vojska. Telo nadrozmerného psa ho pomerne bezpečne krylo pred guľkami lietajúcimi z diaľky, spoliehať sa na to však stále nemohol. Ani by sa nedivil keby ho niečo zasiahne. Bolo to ľahkovážne a hlúpe. Odvaha vyhrala nad rozumom. Divný to popud. Utiecť z boja však nemohol. Veľmi rád by sa totiž ušetril Theiných poznámok na jeho adresu. A tiež by nebolo príjemné počúvať v tábore, ako hrdinsky Finn bojoval a on sa len bežal ukryť niekam, kde by sa mu nič nestalo. Nie. Pochlapil sa. Veď už aj bolo na čase. Odvážne sa bil s vojakmi, ktorý ešte nestihli tasiť zhrdzavené pušky. Počul ako mu Finn dáva pokyny, aby si vzal kušu. Zrejme mohol. Keby bol bližšie a nemusel utekať niekoľko metrov cez paľbu nechránený. Nebol ako Finn, nemal šťastie v krvi. To už bolo viac pravdepodobné, že prežije po boku hellhounda než s kušou v ruke. Koniec koncov ani jeho muška nebola boh vie aká.
Sponsored content

Re: QUEST: To the Undeworld

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru