Share
Goto down
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Tue Jul 17, 2018 4:36 pm
Je dcera Afrodity a ano, možná je absolutně blbá, ale není slepá. Několikrát přestřelí očima mezi tím, co je sem zavedlo a Finnem. Nemůže si odpustit otrávený povzdech, který snad ještě zvýrazní fakt, že ji momentálně každý ignoruje.  "Jsi nechutnej." Zasyčí hořce, snad jako kdyby přesně v tu chvíli přečetla z jeho hlavy, jak moc by si takový pohled na znásilnění užíval. Miluje lásku a samozřejmě miluje, když se lidi milují - v jakémkoli smyslu slova - ale nedokáže si představit, že by se kdy dotkla jiné dívky. Ostatně od tohohle typu prasáren tu byl vždy Eros. Přesto si není jistá, jestli by Eros či jeho matka schvalovala, aby se polobůh dotkl někoho tak odporného, jako je jejich průvodkyně. Dobře, možná částečně žárlí, že pro změnu někdo nevěnuje dotěrné pohledy jí, ale čistě logicky, právě o to je Thea ještě odpornější bytost. Jak na ni jen může zdravý třicátník zírat? Opět sahne do kabelky, odkud pro změnu tentokrát vytáhne skleněný pilníček na nehty, který pravděpodobně také zapomněl vypadnout Cháronovi pod nohy. Cestě tedy nevěnuje kdovíjakou pozornost a jako bonus během úpravy svých nehtů mlčí.
Hlavu zvedne až po výzvě svého bratra, který upozorní na cosi rudého před nimi. Na podsvětí pohlédne s těžkým nezaujetím. Je to podsvětí - temné, tajemné, nebezpečné a všechny ty blbosti, co se říkají. Přesně takhle si ho představovala, nejde o nic impozantního. Ležérně upustí pilníček zpět do kabelky. "No, určitě to není Marilyn Monroe." Protočí očima. "Přesně tak. Nic hezkýho. Asi takhle by to vypadalo, kdyby ses pokoušel opíchat našeho strýčka Festera." Podotkne s jízlivým úsměvem panu instruktorovi. Mimoděk bradou pokývne k průvodkyni, aby bylo jasné o koho je řeč.
"Jsem si jistá, že to je maják. Jsme na lodi, těch světel tady bude plno." Otráveně mlaskne o patro. Výprava ji začíná unavovat, už se nediví, proč jsou dcery Athény pořád tak podrážděné. Je neskutečně vyčerpávající být jediná nadprůměrně inteligentní v davu idiotů.
avatar
Hellhound
Počet postů : 13
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Tue Jul 17, 2018 6:14 pm
Výhružný zvuk broušení čepele (patrně k propíchnutí/zapíchnutí Amy) se nesl s podivným, možná o to děsivějším klidem, kdy pekelná průvodkyně ignorovala narážky stejně jako nemluvný Cháron, co za celou dobu nepronesl jediné slov ani zvuk. Pokud někdo, pak právě on měl všechny na párku. A na loďce, co se s klidem pohupovala po řece Styx, na níž kdejaký polobůh přísahal. Natažené nohy ne a ne dát zcesty, uzurpujíc tak osobní prostor blonďatého stvoření, co by z fleku mohlo dělat reklamu na kdejaký kosmetický produkt. S jistotou by kde kdo potvrdil, že podobné mučení, tedy sledovat tuto chytrou horákyni, by bylo dozajista tím nejkrutějším, jaké se v Podsvětí kdy dalo sehnat.
Oči od dobře vykonané práce zvedne teprve ve chvíli, kdy ve vzduchu i nadále visí otázka, co konkrétně na ně pomrkává z velmi rychle krátící se vzdálenosti. Spolu s červenýma očima na scénu nastoupil i horký vzduch. Horký páchnoucí vzduch, což by si minimálně 2 členové výpravy správně přiřadili k nějaké bestii, která na ně čeká, aby je, přesně oznámil Finn, sežrat. Loďka s drobným drcnutím zastaví u břehu, Cháronovy netečné oči povzbuzují k rychlému výstupu. Kdo by zkusil zaostávat, ten by byl velmi rychle sebrán a následně předhozen do černočerné tmy nevěstící nic dobrého. Hlavně ne, pokud by cestou musel absolvovat let zápachem, co patřil ne jedné, ne dvěma, ale rovnou třem psím tlamám o velikosti rodinného minivanu s opravdu velkým úložným prostorem. Několik řad zažloutlých zubů, z nichž každý byl větší než daný polobůh, také nevěstily nic dobrého. Včetně toho, že daná příšera nepoužívá zubní kartáček a pastu, ani Listerine k výplachu po každém jídle. A kdo ví, co konkrétně bylo považováno za jeho krmivo. Nebo... kdo.
"Seznamte se s Cerberem, hlídačem brány do Podsvětí." Gestem, jímž připomínala asistentku Horsta Fuchse z ranního teleshoppingu, poukáže na obří plemeno Rotvajlera, které kapku... přerostlo. Mocně vyhlížející stvoření, co by každého porazilo patrně i frknutím, se pomalu (a výhružně) postavilo na čtyři tlapy, přibližujíce čenich k partičce. Althea se schválně držela stranou. Nejen proto, že věděla, jak se Cerberus bude chovat vůči nim, ale také z jednoho prostého důvodu - jako jedna potomek by skončila oblíznutá třemi jazyky. Nic zvrácenějšího nepotřebovala ve své existenci prožít znovu. Naštěstí všechny hlavy byly zaměstnány členy výpravy, na které počaly vrčet, čímž se pach z tlam začal zvyšovat téměř k nedýchatelnosti. Kdo chtěl zmizet, měl smůlu - Cháron stačil prásknout do bot (či do loďky?) a zmizet. Zaplaceno dostal a částka pokrývala cestu tam, nikoliv zpátky.
"Kolem něj projdou jedině mrtví..." Pokračování věty viselo mezi nimi jako velmi bolestivá cesta bez jiné možnosti. I způsob, jakým si průvodkyně pohrávala se svými dýkami, předpovídal, že by je z celého srdce zarazila do jejich těl a patrně je i rozpárala na menší kousky. S úšklebkem je však zastrčí do pouzdra na opasku zavěšeného kolem boků. "Jenže můj pán vás potřebuje živé. Smůla... třeba jindy," neodpustí si drobnou narážku do budoucna, kdy se možná dočkají řádné pitvy provedené její vlastní rukou. "Tak jako tak kolem Cerbera nemůžete projít, pokud mu něco nedáte na oplátku. A pochybuju, že někdo z vás zná recept na koláče od Psyche nebo je dokonce přinesl. Holt se budete muset vzdát nějaké cennosti, pokud sami netoužíte sloužit za Cerberovu hračku. Žvýkací hračku," dodá pro jistotu. Přeci jenom se nezdáli jako banda inteligentů, spíš naopak.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Tue Jul 17, 2018 8:27 pm
Z jeho úst sa vylúdil utrápený povzdych. "Čo nepovieš." Okomentoval Amynu poznámku, že Marilyn Monroe to asi nebude. Nápad s majákom s mu zdal už o niečo reálnejší ale aj tak si nemyslel, že jeden beh by ich mal šesť. "Nie, to nebude ono." Skonštatoval, keď zbadal ako sa červené svetielka kníšu vo vzduchu zo strany na stranu. Nebiť tej šarlátovej červenej povedal by, že sú to svätojánske mušky. "To bude niečo iné." Vŕtalo mu to hlavou, až pokiaľ sa nedostali tak blízko, že ucítil v nose prenikavý hnilobný zápach, z ktorého mu skoro začali slziť oči. Nos aj ústa si prekryl rukou, aby obmedzil príchod toho odporného puchu. "Oh, pre matičku skákavú." Smrad bol tak silný, že ak by nebolo ruky, ktorá by prekrývala nos aj ústa asi by omdlel. Bolo to horšie než yperit za druhej svetovej vojny.
Nemusel dlho čakať aby k tomuto zápachu priradil zdroj. Viac krát zamrkal aby vytlačil zo slzných kanálikov slzy zapríčinené smradom, a aby sa mu rozostril zrak. Neveril vlastným očiam. To vlastne nebolo nič nové a preto ani nezostal šokovaný. Ak sa nájde niečo, čo ho po tejto výprave ešte dokáže prekvapiť, bude to riadna sila. Mohutná trojhlavá beštia sa týčila pred nimi. Zuby mala ostré ako šable, boli hnusne zažltnuté. *Hygiena im tu asi nič nehovorí.* Bolo mu jasné, že Cerberovi zuby čistiť zrejme nikto nechcel. Veď kto by chcel riskovať, že sa z neho stane zubná niť pre trojhlavého psa. Aj tak si neodpustil túto plytkú myšlienku. Keď sa k nim priblížil, hlavu stiahol medzi plecia ako korytnačka, ktorej hrozí nebezpečenstvo. Na pocite bezpečia mu nepridalo ani jeho nepriateľské vrčanie."Dobrý psík, dobrý..." Mumlal si popod nos, snažiac psa presvedčiť o tom, že je dobrý, len aby ich nezožral jedného po druhom. Vedel si to dokonale predstaviť. On, ako ľahké predjedlo, Finn, kedže bol od Elyara trochu mohutnejší by robil taký fit, nízkotučný hlavný chod a Amy by si dal ako dezert, čerešničku na záver, kedy by mal chuť už len obhrýzať kosti.
Obzrel sa za seba hľadajúc únikovú cestu, ktorou by sa mohli vydať preč, Cháron tam však už nebol. *Sme mŕtvy.* Tichý hlas v jeho hlave bol plný paniky. Navonok však nedal nič poznať. Bol to pán herec a svoju mimiku vedel ovládať. Teda až pokiaľ sa nejednalo o puch z Cerberovej tlamy, ktorý mu krčil nos a čelo. Bolo to priam nedýchateľné. Začínal mať pocit, že skôr než by ich zožral sa udusia. "Výborne." Zhodnotil, keď ich tmavovlasá sprievodkyňa informovala, že cez neho prejdu len mŕtvy. "Ver, že od smrti nemám ďaleko." Ubezpečil ju, skoro mu nebolo ani rozumieť cez ruku, ktorou si kryl nos s ústami. "Zas mám platiť?" Posťažoval si. Už sa cítil ako keby ho bohovia len zdierali, oberali o peniaze a majetok. "Som niekde na úrade alebo čo?" Aj napriek frflaniu začal rozmýšľať akej cennosti by sa zbavil. Nič mu nenapadalo, nemal pri sebe nič cenné. Nehodlal sa však stať jeho žuvacou hračkou, ako to poznamenala Althea. *No nič.* Odhodlal sa, že sa zbaví toho najcennejšieho čo mal. Hodiniek. Nebol nijak nadšený, že sa ich musí zbaviť pretože sa mu páčili, no rozhodne to bolo lepšie ako ktorýkoľvek kus z oblečenia. *Možno by mu stačili aj tie ponožky.* Veď aký náročný len bude trojhlavý pes? Každopádne, riskovať to a zistiť potom na vlastnej koži to nechcel. Nepriznal by to nahlas, ale bol rád, že ho prd odchodom otočili jeho sestry a vybrali mu čo si obliecť, bez nich, by teraz nemal čo Cerberovi dať.
Odopol zlatý remienok z ruky a s neochotou ho zložil. "Na." Bolo mu ich ľúto, ale vlastného života by mu bolo ľúto ešte viac.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Tue Jul 17, 2018 9:21 pm
Po upřímném zhodnocení své osoby ze strany Amy na ni pohlédne, ne zrovna uraženě a rozhodně ne ublíženě, než se pobaveně uchechtne. „Neboj, maličká, my spolu nikdy nic mít nebudem, tak to není tvoje starost,“ ujistí jí suše, že od jeho nechutných představ je v současné chvíli víc než v bezpečí. America byla sice vyhlášená kráska v táboře – a budiž, Finn by musel uznat, že právem – a asi měla sem tam i nějakého obdivovatele, ale Finnegan si objekt svého zájmu našel v jejím přesném opaku, což ostatně také o mnohém vypovídá. Asi o to, že se nehodlal jednoho rána probudit do pudrového a parfémového oparu a huňatých růžových pokrývek, o čemž ho ještě víc přesvědčí, že si Amy vytáhne pilníček. Někdo si brousí drápky, někdo nůž – je to dost ironický a Finn nejspíš pozbývá pud sebezáchovy, ale stále platí fakt, že by se radši spustil s Altheou. I když byla podle Amy očividně sříček Fester, nad čímž mu jen unikne hlubokej, hluboej povzdech, jímž ventiluje neskonalou touhu ji hodit přes palubu loďky. Co by se asi stalo? Takový malý vědecký experiment v zájmu příštích výprav do Podsvětí, aby si byl každej jistej, z jakého důvodu to nedělat. Na další povzdechy ale nemá zrovna náladu, neb ho do nosu praští silný puch, který se s každým pohybem vpřed zhoršil.
Po vystoupení na břeh se dost snadno vysvětlilo proč stejně jako to, čím byly červené tečky – planoucí oči, které nevěstily nic dobrého spolu s horkým páchnoucím dechem a velkými žlutými zuby. Psími zuby, neb se před nimi nacházel rotvajler, kterého by sotva někdo označil za roztomilého. „Roztomilý…“ Tak možná Finn jo, ale dost suše a ironicky, ač by lhal, kdyby řekl, že se cítí zrovna konformně. Na to až mockrát viděl Jurský park, takže Cerbera si mohl snadno spojit s T-Rexem, který moc rád chroustá po dvou kusech své oběti – obědy. A stejně tak by se snad ani nesnažil tvrdit, že mu srdce neposkočilo, ne ani tak bezbřehou láskou na první pohled – ze strany psa tři pohledy – ale protože pud sebezáchovy mu doporučoval něco dělat, než aby stál jako tvrdé y a nechal se rozcupovat. Povytáhne obočí, když se milá Althea zmíní o té drobné, nepatrné poznámce – a na malej moment ji skoro přestal mít rád, protože pokud Finna něco bavilo, pak to byl život. Naštěstí se vše nakonec vyjasní – upřímně netušil, jestli za to, že jej vybral jako instruktora do výpravy, Cheironovi poděkovat nebo ho seřvat, co to bylo za kokotinu. Elyarově poznámce, která je výjimečně docela vtipná a trefná, se pobaveně uculí. Alespoň Amy s tímhle problém mít nebude, ona je jedna taková velká cennost, tak by tu možná mohla zůstat celá. Až na to, že Finn byl v průseru. Nenosil řetízky, náramky, prsteny, náušnice ani tiáry. Tiše doufal, že jejich společnice nemyslí nutně zlatý, stříbrný nebo diamantový věci, protože v tu chvíli by se mohl otočit a… jít se utopit, protože se to svým způsobem zdálo lepší, než aby ho něco rozžvýkalo – za předpokladu, že v řece třeba nežijí krokodýli. „Altheo? Hm… Popravdě mám furt jen ty klíčky od auta…“ Trochu nesměle se podrbe na zátylku ve svém klasickém gestu, kdy se šedé oči upřou na jejich společnici. Nechtěl po ní pomoc, neb mu bylo jasné, že mu ji neposkytne. Chtěl ji jen informovat, aby se případně mohli rozloučit, jak jinak.
avatar
Hellhound
Počet postů : 13
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Wed Jul 18, 2018 6:58 pm
"Jako živej tu nemáš co pohledávat," odpovědí je mu kousavé vyjádření ze strany černovlasé, zjevně věčně nabroušené dívky, co na něj upřela vražedný pohled. Neměla by problém z něj nadělat salám, ať už krájený či točený. Cerberus by si pochutnal tak jako tak. "A pokud nechceš skončit jako tá-... jako takový menší zákusek, tak si ho nějak musíš usmířit," opraví se s mírným zadrhnutím maskovaným kašlem. Každý hellhound měl za otce právě tohle tříhlavé psí monstrum, což patrně nebyla žádná chvála. Naštěstí alespoň zbytek si čas od času vyčistil zuby, minimálně v lidské podobě ano. S lehce nadzvenutým obočím si je všechny do jednoho prohlížela, hledaje příležitost k zabití. Jejich zabití. Neskutečně otravná skupinka. Až je uvidí Hádes, patrně rezignuje na svůj post vládce Podsvětí. S lehkým povzdechem, co měl původně znít neslyšně, pohlédla k tmavé bráně za Cerberovými zády. Milovala svůj domov, jen ji nebavilo to věčné nahánění zatoulaných duší. Zvlášť ne teď, když unikaly čím dál tím víc a nešlo zjistit, kam se zdekovaly. I její pán si s tím lámal hlavu. Althee se sotva líbilo, že banda takových cucáků by měla zachránit Hádovo království. Vypatlaná blondýna, kluk s pitomými otázkami a jedno vytáhlé křoví, co ji neustále sledovalo pohledem, nad kterým se čas od času zastavila, aby se leda tak otřásla - sotva blahem, spíš nepříjemnou vizí. "Šup šup, nemáme na to celý den. A moje trpělivost taky není nekonečná." Chyba - Althea žádnou trpělivost neměla, jak vykazovalo neustálé poklepávání podpatkem.
Pohledem přeskakovala z jednoho na druhého. Elyar se srdceryvně loučil s náramkovými hodinkami, America stále připomínala královnu mdlob a Finn... No, ten si vedl svou vlastní ligu. S klíčky od auta. Auta... měla ráda. Zvláště ta rychlá, kdy mohla dupnout na plyn, přimáčknout ho až k zemi a rozjet se takovou rychlostí, že by běžnému smrtelníkovi přivodila infarkt. I tomu zdravému, o nemocných nemluvě. Možná proto se nad ním z části slitovala, ač v její tváři se sotva objevil jakýkoliv náznak projeveného citu. Několika kroky zkrátila vyvstalou vzdálenost, načež mu z ramen začala stahovat košili. Bez tanečního vystoupení, co by se mohlo přiblížit ke striptýzu, bez lascivních řečiček šeptaných do ucha. Spíše tak tvrdou silou, že by normálního muže patrně povalila na zem. "Tohle bude stačit. Aspoň bude mít pelech," kousavým tónem ocenila neznámý původ košile hozené Cerberovi mezi tlapky, až to vypadalo, že mu tam spíš mrskla smítko prachu při jeho velikosti. Amy... No, Amy jako obvykle vyšla nejhůř. Ta tentokrát přišla o celou kabelku. Bylo jasné, že se jí ani v nejmenším nelíbí představa loučení se s každou blbostí, co si do ní nastřádala a takto alespoň nebude chrastit na celý Hádův palác. S dlaní přitlačenou na její ústa, aby zabránila veškerému jekotu a nadávkám, co by jistě přivedly všechny mrtvé k životu, táhla blondýnku za Cerberova záda. Akorát ne s tím, aby se jí zbavila. "Jestli se budete loudat, fakt ho na vás poštvu," houkne dozadu, aby i zbytek družiny přidal do kroku a nezkoušel Cerbera uprosit pohledem. Patrně štěněcím.
Před nimi se rozkládala mohutná budova soudního pavilónu, kde každý mrtvý čekal, jak s ním bude naloženo. Zde je soudili tři vybraní duchové. Na přednášku o tomto místě však Thea neměla náladu, jak dokazoval i velmi rychlý krok, jímž se pohybovala kolem dlouhé linie čekajících. Zleva se naopak ozývaly hrozné skřeky. "To jsou trestná pole. Tam skončíte, když nesplníte Hádův požadavek," zareaguje pohotově. O některých obyvatelích se dodnes vedly příběhy. "Můj pán je ve vybírání trestů obzvláště... zábavný," neubránila se krutému úsměvu. "Třeba Sysifos se už několik tisíciletí potýká s balvanem, který nemůže vytlačit na úplný vršek. A Tantalos bude pořád na suchu. Nu, když se jeden pokouší napálit bohy a přitom jim dá na talíř vlastního syna... Doslova na talíř," pokrčí rameny pochodujíc dál kupředu.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Wed Jul 18, 2018 9:13 pm
Když si to k němu Althea svým sebevědomým krokem namířila, popravdě očekával spíš to, že ho skopne do černé vody Acheronu, než že by ho snad začala svlíkat. Místo toho se však stala ta druhá, daleko méně pravděpodobná možnost, nad kterou se v první chvíli jen tázavě pozastaví, než jí začne pomáhat a soukat se z rukávu, u nichž to šlo trochu ztěžka, neboť měl rukávy košile vyhrnuté kousek nad lokty. Když se sem chytal, tak nějak pragmaticky vyhodnotil, že na mikinu by mohlo být v Podsvětí docela horko a že svrchní károvaná košile poslouží víc než dobře – navíc si se zapojením kritického myšlení vzal jednu ze starších a méně oblíbených, protože se dalo čekat, že… no, asi ne úplně to, že ho bude svlíkat roztomile nabručená tmavovláska, ale spíš že někde hodí hubu a košili zničí. Jejich drahá průvodkyně s ním nejednala zrovna něžně a odění z něj spíš servala – jen to svrchní, naštěstí, bílé triko mu spolehlivě ponechala, aby se po Podsvětí nepromenádoval polonahej, ačkoliv mu něco říkalo, že jejich dost tragická výprava by na tomhle detailu asi zas tak prestiží neutrpěla. V průběhu ještě strčí klíče zpět do kapsy a nakonec si přehodí luk z jedné ruky do té druhé. Altheiny nevybíravé packy Finnovi však sotva vadily – no, aspoň se jich očividně vyloženě neštítí a krom toho, mohla mu říct, aby ze sebe košili stáhnul – místo toho preferovala uvážit pár kroků a nabídnout mu pomocnou ruku. „Skvělý. Dík…“ A místo toho, aby nějak hluboce truchlil pro košili, před Altheou radši vysekne jeden ze svých pověstných, tak trochu klukovsky rošťáckým úsměvů. A o to víc ho škodolibě pobaví cena Amy – vůči té jeho dost značná.
Aniž by se nadále chtěl věnovat Cerberovi a vypouštět i nadále hlubší dýchání, raději zamíří za Altehou dlouhým, rychlým krokem, kterým jí bez problému stačí, což mu snad vynese aspoň nějaký bodík k plusu – klidně i jeho dvacetinku. Fronta stojící k bráně nejde přehlédnout, až Finnovi na malý moment zkamení výraz na tváři, neb tenhle výjev… byl trochu morbidní. Včetně představy, že se jednou bude nacházet na jejím konci a jedná se jen o otázku času – v jeho aktuálním případě pravděpodobně pár minut, ale aspoň ušetří a nebude muset platit Cháronovi dvakrát. A to se vyplatí. Tehdy však Thea znova promluví, aby jej vytrhla z myšlenek a on obrátil hlavu na druhou stranu, která popravdě nezní o nic líp. Místo toho, aby se zabýval svým osudem po smrti, kterej asi nebude zrovna valnej, protože jakkoli se chtěl vyhnout nehezkými osudu, život měl rád a nějak pochyboval, že ho i tohle blízké setkání s realitou donutí se upejpat, raději zvolí společenskou konverzaci… čímž svou domněnku o (ne)schopnosti své osoby ze sebe udělat lepšího člověka akorát potvrdí. „Takže… Co tu vlastně máš konkrétně za úkol? Kromě toho, že vodíš idioty jako jsme my za svým pánem…“ Celá tahle situace není zrovna ideální pro nezávaznou konverzaci, ale snaha být může.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Thu Jul 19, 2018 4:55 pm
Ten údajný maják začne vyvracet její tvrzení poměrně brzy, když začne vypouštět ten nejhorší smrad, který v životě cítila. S odporem si odkašle a ponoří si nos do rukávu, který je načichlý jemnou vůní růží. A to je ten problém. Vůně je příliš jemná na to, aby jakkoli nahradila smrad Hádova mazlíčka. Z loďky vyskočí moc ráda, ostatně to znamená, že čím dřív vyleze, tím dřív utečou smradu. Štěstí jí dnes opravdu nepřeje. Zdroj pachu jim brzy zastoupil cestu.
Prvních pár chvil je paralyzovaná. Sama si není jistá, jestli smradem, strachem a nebo tím, že ta obluda má neskutečně zanedbanou hygienu. Snad by se dalo říct, že kombinací všeho. Jak se jedna z hlav začne přibližovat, souběžně s ní ucouvne několik kroků dozadu, až se nenápadně dostane za Finna. Nedoufá v to, že by ji jako velký silný muž zachránil, ale takhle ta obluda první sežere jeho, pak jejího bratra a ona potom oběhne třetí hlavu kolem těch, co budou zaměstnané žvýkáním a uteče. Ano, vážně si myslí, že něco tak obrovského má potřebu žvýkat něco jejich velikosti. "Je to rotvajler?" Hvízdne strachem, ale i dost patrným zklamáním. Čekala cokoli, ale rozhodně ne pozemskou rasu psa. Tušila, že půjde o příšeru z hororu, což samozřejmě platí, ale spíše než na Hollywoodský trhák to vidí na Bčkový nízkorozpočtový film stylu found footage."To snad nemyslíte vážně..." Přizvedne obočí. "Co bude pes dělat s košilí a hodinkama?" Uštěpačným tónem by pokračovala, kdyby jí Thea nezacpala pusu. Kabelku si brání a ačkoli je nejlevnější, kterou vlastní, nehodlá ji dát bez boje. Velmi krátkého boje, nutno podotknout. Třebaže se pokouší škrábat a škubat, brzo musí dát své dítě z ruky. Ze sevření se jí podaří vymanit až za zády Kerbera, což je pravděpodobně jen pro její dobro. "Zaprvý, dlužíš mi 4 000 dolarů." Upraví si vlasy přes pravé rameno. "Zadruhý si přestaň hledat záminky k tomu, abys na mě mohla sahat. Chápu, že s tím, jak vypadáš se projedeš maximálně tak na lodi, ale nesahej na mě. Nedokážu si představit, jak moc se v těch hadrech musíš potit a nejsem si jistá, jestli se myješ."
Během cesty spíše než řev a nářky vnímá všechny možné tváře, které by mohla zachytit. Někdo slavný tady být musí, ne? Nikoho známého nevidí, ale podsvětí zatím splňuje vše, co očekávala - momentálně nechce nic jiného, než se vrátit a sklízet všechen obdiv už jen za to, že nespadla do Styxu. "Nejspíš se pokouší po večerech pohonit Hitlera." Odpoví Finnovi za jejich průvodkyni, evidentně zcela spokojená s tím, že odhalila její záliby a povinnosti. "Ostatně jestli je Hádes tak nápaditá osobnost, nedivila bych se, kdyby jí to nařídil." Teatrálně mlaskne o patro.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Fri Jul 20, 2018 4:19 pm
Či to myslel vážne? Smrteľne. "Je mi to jedno." Odvrkol Amy ledva čo dopovedala vetu. Bolo mu jedno čo s nimi Cerberos bude robiť, hlavná vec, že to bude robiť s hodinkami a košeľou a nie s nimi troma. Aj napriek tomu, že svoju sestre nijak neobľuboval, ani jej by neprial aby ju obluda, ktorá im zhátala cestu zožrala. Na takú smrť bola Amy moc...sterilizovaná. Smrť takou špinavou obludou k nej jednoducho nesedela. Čo by mu viac sedelo, bola smrť udusením počas spánku, alebo infarkt z toho, keby jej nejaký Hermov syn ako pomstu oholil vlasy cez noc a ona by to ráno zistila pri pohľade do zrkadla. Áno, to už si vedel predstaviť. Tento výjav v jeho mysli spôsobil, že sa mu pery vykrivili dohora, do mierneho úsmevu.
Tento úsmev mu z tváre rýchlo vymizol a vystriedalo ho zamyslenie. Pri pohľade na nekonečnú radu duší sa mu v hlave vynorilo nespočet otázok. *Čo so mnou bude po smrti? Budem tu aj ja stáť? Ako ma odsúdia? Čo budem robiť keď ma odsúdia? Kedy umriem?* Myseľ bežne pozitívne naladeného chlapca vystriedali morbídne myšlienky o smrti ako takej. Chvíľu Altheu nepočúval. Možno mu to neskôr príde osudným a v čakacom rade sa ocitne skôr než by si mohol myslieť... Kroky nevnímal. Nevedel či ide rýchlo alebo pomaly, proste dával jednu nohu pred druhú. Dokonca mu bolo ukradnuté či zaostáva alebo nie. Pohľad mal uprený na mŕtvych ako trpezlivo stáli a čakali. Zo myšlienok na smrť mu prešli myšlienky ma ľudí stojiach v rade. Populácia bola zastúpená rôzne. Neboli tam len starý ale aj mladý. Uvažoval, ktorý z nich smrť očakával a ktorý nie. A či sa vôbec dá smrť očakávať. Premýšľal aký osud ich postretával, čo za život mohli zažiť a ľutoval tých mladších, ktorý toho ešte nestihli toľko prežiť. Teraz budú splácať svoje hriechy na trestných poliach. Počul ako sa o nich ich sprievodkyňa zmienila, to ho zaujalo a prinútilo ho to otočiť hlavu smerom k nim. Už zapol aj ostatné zmysli a začal vnímať čo im rozpráva. Z ničoho nič mu napadlo, že sú ako na školskom výlete, na exkurzii po podsvetí. *Taká príjemná destinácia.* Pomyslel si ironicky, čo ho opäť prinútilo k miernemu úsmevu, ktorý nikto z nich nemohol pochopiť. Kto vie čo si o ňom už beztak mysleli.
Finn mal dobrú otázku. Aj jeho by to zaujímalo. Skôr než však Althea stihla odpovedať, ozvala sa Amy s ako inak, než uštipačnou poznámkou. Venoval jej celkom nepekný a karhavý pohľad. Aj napriek tomu, že bol z nich najmladší, cítil sa ako najstarší. Momentálne aj najvychovanejší, keď musí svoju sestru napomínať vyčítajúcim pohľadom rodiča.
avatar
Hellhound
Počet postů : 13
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Jul 21, 2018 10:05 pm
Nestarala se o žvanění za svými zády, ačkoliv čím peprnější poznámky na její účet Amy nakládala, tím se zviditelňovalo napětí v ramenou. Neměla by sebemenší problém jí tu nechat, ať si cestu najde sama, tady by jí vzhled ani pověstná matinka nepomohla, neboť do Podsvětí jen tak někdo nenahlíží. Co měla informace, bohové z Olympu se mu vyhýbali na sto honů, a pokud sem vyloženě nebyl někdo poslán - obvykle Hermés jako poslíček - pak o toto místo ani okem nezavadili. Co se dělo v Podsvětí zkrátka nebyla jejich starost, jak velmi rádi opakovali. Tuto variantu odpovědi poskytoval Hádes, když na Olympu kňučeli, že se jim bortí jejich vlastní království. Nebo když Poseidónovi začaly vymírat velryby. "Za prvý ti nic nedlužím," podotkne jen tak mimochodem, aniž by zvyšovala hlas ku svému překvapení. Nebyla zrovna ten typ člověka, co s klidem a diplomatickou cestou řeší spory. Althea je jako na popud vyhledávala a snažila se mít ve všem poslední slovo. Jen to její obsahovalo pěst než několik slabik. "Nebejt mě, je z tebe dávno vařenej humr, když jsem tě mohla vykopnout do Styxu. A věř mi, tvý pleti by to skutečně neprospělo. Alespoň bys mohla zaujmout místo u vstupu do Tartaru," ocení tuto představu nakyslým úsměvem, co se k její exoticky vyhlížející tvářičce příliš nehodil. Tmavovláska úsměvy nerozdávala, nebyla k tomu stvořena. A za druhý... Příště, až na tebe šáhnu, tak to bude naposled, protože ti urvu hlavu z krku a nechám Asteriona, ať si s ní pohraje. Pochybuju, že chceš být hračkou v Mínotaurově doupěti," mrkne na ni než se otočí nazpět k cestě, co se před nimi rozkládala. Znala místní vězně i bachaře, ke kterým každý z mýtických stvoření patřilo. Asterion byl skvělej chlap - moc toho nenamluvil, dával přednost činům. A se sekerou mu to vážně šlo.
Otázka, co přišla, ji donutila zatvrdit se ve tváři. Stisknutá čelist napovídala, že se o tomto tématu nechce bavit, pohled upřený vpřed tvrdil totéž. Neměla ráda kecy na svůj účet, když se odhalila její pravá totožnost. Ne, že by na ni nebyla pyšná, ale když si dali dvě a dvě dohromady a docvaklo jim, že její otec je přeci jenom to velké páchnoucí monstrum sídlící u vrat do Podsvětí, pak... Ne, zrovna radostí do stropu neskákala. Vlastně neskákala vůbec, jen vrčela a cenila zubiska. "Nevím, co je to Hitler," zareaguje na jedinou poznámku, k níž se hodlala vyjádřit, s lehkým pokrčením v ramenou. Starala se o padouchi ze starověkého Řecka, moderní svět ji nezajímal. "Trestám a mučím duše. Ne ty z vašeho moderního světa, dohlížím nad staršími. Oidipus, Kreon, Klytaimnéstra...," vyjmenuje pár známých tváří řeckých dějin, které si zasluhovaly tvrdé tresty za své chování. "Je to zábava," dopoví nakonec s poněkud veselejším úsměvem. Tedy... spíše maličko potěšeným, že zrovna ona byla vybrána pro tuto volbu a ne někdo jiný. "A starám se o to, aby neunikli zpět na svět." Většina z nich se neštítila ničeho a pár mladičkých polobohů by bylo nic ve srovnání s jejich silou. Kolikrát si navzájem pokoušeli srovnat království se zemí?
Trvalo ještě někajkou dobu, což všem mohlo připadat jako nekonečná cesta (zvláště s Amy), než se před jejich zraky objevil vrcholek majestátního Hádova paláce. Obrovský dům hrůzy, o který by se ve filmových studiích v Hollywoodu poprali. Rozlehlý, monstrózní a chudák ten, kdo měl na starosti úklid a udržování v tom děsuplném stavu. Ze všech volných prostor sálalo horko, v oknech plápolal oheň. "Hádův palác," pronese průvodkyně jen tak mimochodem, směřujíc přímo k němu. Na všechny doléhala temnota a tíha smrti, hůř se polykalo i dýchalo. Rozhodně se nejednalo o místo, kde by někdo toužil pobývat delší dobu. Althea je provedla branou hlídanou přerostlými hellhoundy připravenými rozcupovat kohokoliv, kdo by bez pozvání zkusil vejít. Naštěstí této skupince nic nehrozilo, jak se ukázalo. Nanejvýš si mohli odnést několik štěknutí a nepříjemného vrčení. Každý krok se rozléhal po vysokých, dlouhých chodbách, u nichž se zdálo, že nemají konce. Nikoho nezahlédli až na jednu služebnou nesoucí podnos s jídlem. Ta na ně vrhla zvědavý pohled, hlídala je očima plnými záště. Nakonec se jim povedlo dostat se do slavnostní síně, kde ve velkém krbu, co zabíral pomalu půlku jedné stěny, plápolal oheň. Uprostřed stál obrovský jídelní stůl plný jídla - od hroznů přes propečené maso a spousta dalších lahůdek a kousek od nich, čelem ke krbu, dvě mohutná křesla. Čeho si sotva někdo všiml, byly dva trůny ukryté ve stínech naproti obrovským dveřím, jimiž vešli dovnitř. A kde seděl i on sám - vládce Hádes.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Jul 23, 2018 3:25 am
Amy se už ani neobtěžuje odpovídat, odpustí si i protočení očí nebo zmučenej povzdech. Místo toho její poznámku prostě odignoruje a nechá blondýnku v plesání nad vlastním ostrovtipem, zatímco zbytek osazenstva výpravy pomalu umíral na příliš velkou dávku hovadin. Naštěstí jim všem Althea píchne protidávku díky své odpovědi a zachrání je od utrpení, přičemž navíc nahodí možnost, jak je všechny spasit. Teda až na Amy. Ta bude v takovým případě mrtvá, ale ona k tomu stejně směřovala od začátku výpravy - ruku na srdce, jak ji napadlo se přihlásit, vyrazit do podsvětí s botama na podpatku a pak všem okolo nabízet kosmetický rady? Upřímně doufal, že Hádes je její poslední zastávka, nějakou plavovlasou hračku by určitě jen tak neodmítl. Vzápětí se však zasoustředí na Altheu, když dostane odpověď, kterou... vlastně docela mohl čekat. Co jinýho taky mohla dělat v podsvětí, když si očividně velmi blízce rozumí s noži a výhružkami, které nepovažoval za zrovna plané? "Aha... Skvělý... Zní to jako zábava." Až na to, že Finn nezněl moc jistě, asi protože zjistil, že společnýho koníčka mít budou. On sice moc rád trápil děti, co mu byly přiděleny, ale tušil, že jeho cíle byly jiné, než aby je rozkouskoval, oni se mohli znova složit a Finn je poté naporcoval ještě jednou, pravděpodobně již potisíce. Na druhou stranu... Nic proti incestu, ale ti týpci si to očividně zasloužili. "To je docela záslušný..." zhodnotí nakonec po krátký odmlce. Ne, že by mu to vadilo, upřímně. Ať si dělá, co chce, ostatně to nejspíš byly její rozkazy, takže ty sotva mohla porazit...
Ač by to bylo fakt těžký přiznat, před palácem mu trochu dojdou slova - ani ne tak protože by žádná nenašel, ale protože atmosféra i vzduch jsou dostatečně tíživé, aby se pro jednou soustředil na to, co má před sebou a co není ženská. Působilo to tu nepříjemně, cítil, že se mu do paláce fakt nechce, načež si uvědomil, že Cheironovi bude muset fakt poděkovat, že ho poslal - ideálně pěstí do oka (ačkoliv bylo jasný, že nic takového neudělá). Přesto pokračuje dál za Altheou (a jako velkej hrdina sebou trochu škubne, když se na ně vyřítí psi, co začnou divoce štěkat, protože leknutí je blbec), služebná, na kterou narazí, však ironicky s očima plnýma nenávisti, co se zračila i ve tváři, vypadá pomalu nebezpečněji. Nakonec stanou v rozlehlé síni, která by mohla působit téměř pohostinně - téměř, kdyby se nenacházela v paláci pána podsvětí. Očima rychle přelítne místnost - Finn sice obecně vzato měl štěstí díky své matce, tady na něco podobnýho ale nehodlal spoléhat. Stejně jako se hladově vrhat na pokrmy. Byl nepříjemně napjatej, poznával v sobě stav, který pociťoval vždy, když se dostal do malých prostor - stísněnost, úzkost. "Takže... Hádám, že to není nachystaný zrovna pro nás. Nebo že je to poživatelný..." Pokud by všechno bylo napuštěný rulíkem, nepřekvapilo by ho to.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Jul 23, 2018 3:35 pm
Predstava ako sa Amy kúpe v Styxe mu nerobila problém. Dokonca by Altheii podržal veci aby mohla Aby pokojne chytiť a vykúpať ju tam bez problémov. Potom si však uvedomil, že to by znamenalo, že sa spolupodielal na vražde a jemu sa čistý záznam trestov pomerne pozdával. Odsunul tieto predstavy bokom. Smrť Amy si bude môcť predstavovať aj inokedy.
Medzi potýčku tých dvoch sliepok sa vrhať nemienil. Keď sa nad tým zamyslel, prišli mu dosť podobné. Obe museli mať vždy posledné slovo, obe si mysleli, že majú neustále pravdu a obe naháňali istým spôsobom strach. Taktiež by sa najradšej od oboch držal čo najďalej. Len náhoda je taký blbec, že práve on sa prihlásil na výpravu a s ním aj Amy. Ešte že tam bol aj Finn. Napriek tomu, že ho doposiaľ nepoznal a nevedel ešte stále čo je poriadne zač. Bol šťastný, že nie je v tomto doslovnom pekle sám s tými dvoma.
Konečne sa dostavila odpoveď na to, čo ho zaujímalo. Zdala sa, že veľmi o tom rozprávať nechcel. *Prečo?*Zauvažoval čo bolo na jej práci také, že by jej to mohlo spôsobovať problémy. Ešte sa však nestretol so žiadnym zoznamom prác vykonávaných v podsvetí a tak to vedel porovnať len ťažko. Odpoveď sa dostavila tak či tak. Nebolo to teda jedno? Bolo. Uspokojil sa s jej odpoveďou. Zdala sa mu racionálna. "Prečo by sa chceli vrátiť?" Až keď svoju otázku vyslovil, uvedomil si akú blbosť sa opýtal. Samozrejme, že sa mŕtvy chceli vrátiť do sveta živých. Kto by si chcel odpykávať trest a byť mučený miesto vychutnávania si pozemských slastí? Nikto. On teda rozhodne. Dúfal, že keď umrie on, poputuje na Olymp. To by bolo miesto preňho. Všade čisto. Pri myšlienke na to, že by sa tam dostal sa mu rozžiarili oči ako malé svetlušky. Ani fakt, že sa nachádzali pred Hádovim palácom to nezmenil. Až keď vošli dnu pocítil pri srdci miernu ťažobu. Odkedy prišiel do tábora, prial si aspoň sto krát aby bol radšej mŕtvy, teraz mal k tomu najbližšie. Minimálne mal taký pocit. Zaprisahal sa vo svojom vnútri, že si to už nikdy viac priať nebude. "Oh, sladký výcvik v tábore." Zahlásil, keď nanich zagánila namosúrená slúžka. Bolesť v boku a všetky odreniny boli lepšie ako pocity, ktoré sa v ňom práve miešali. Ani jeden z nich nebol pozitívny. Prial si byť čo najskôr späť v tábore a už nikdy sa sem nevrátiť. Toto presvedčenie v ňom umocnilo aj to, keď doňho Finn drnkol plecom zo šoku z psov, ktoré na nich vybehli. Keby bol na mieste Finna, zrejme by sa ich zľakol rovnako a ešte viac. Šťastie bolo, že on stál za ním.
Jediné čo by ho tu udržalo, bolo jedlo nachystané na stole. Ako po ňom prešiel pohľadom, začali sa mu zbiehať slinky a miestnosťou sa začalo ozývať škvŕkanie brucha. Jeho brucha. Doposiaľ si ani neuvedomil aký bol hladný. "Len jeden hryz. Prosím." S túžobným pohľadom si ticho zamumlal popod nos. Slušná výchova mu však nedovolila zobrať si pokiaľ ho niekto neponúkol. Aj keby mal umrieť hladom...
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 41
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Wed Jul 25, 2018 2:55 pm
Thea opět dokonale selhává v účinnosti svých výhrůžných slov. "To už jsme slyšeli, začínáš být nudná." Potřese s povzdechem hlavou. Ano, možná je naše pekelná fena velmi strašidelná. Ano, možná používá ostrá slova a jo, občas jí vyhrožuje nožem. Asi nebude překvapením, že Thea není první ani poslední osoba tohoto ražení, kterou blondýnka v životě mezi polobohy potkala. Někdo jejího ražení musí mít vůči slovům víc, než účinný štít a skrz její zdi se slovy dokáže dostat jen opravdu málokdo. Ani nadále se nenechává vyvádět z míry.
Při pohledu na Hádův palác si nostalgicky povzdechne. "V jednom z podobných jsem málem přišla o panenství." Zkonstatuje, než vyrazí za fenou před nimi. Náhle však její sebevědomý postoj povadne a modelingové agentury by jistě neměly radost z toho, že se během svého catwalku mírně hrbí, téměř jako kdyby se chtěla zahrabat pod zem. Pocit stísněnosti a špatné dýchání, ačkoli jejimu stavu moc nepřidává, nemá plně vinu pocit nejistoty. Už v životě viděla desítky příšer a i když je těžké tomu uvěřit, nemá s většinou problém. Být z nich mimo, pravděpodobně by neměla šanci opustit tábor. Děsí ji ale představa, že její jedinou strategií by tu bylo hodit ty dva před sebe a utéct, dokud se pejskové baví. Je nesvá i z faktu, že žádný ze psů nedělá víc, než vrčí a štěká. Napětí spojené s nevědomostí, kdy jeden z nich vyrazí si dokonce vyžádá i vypísknutí, které vydala v úspěšném pokusu potlačit křik v reakci na silnější štěkot. Spolu se zmizením psů z ní opadla nepatrná část úzkosti, ale zrovna na tomhle místě pravděpodobně není možné se cítit zcela normálně.
Služku zcela odignoruje. Ani zde to není poprvé, co vidí služebnou s takovým pohledem na očích - vyrůstala jako dcera oskarového herce, který je nejspíše známý i mezi mnohými, co stáli v řadě na soud. Pochopitelně tedy naštvaných služek viděla hodně, téhle chybí už jen olivová pleť a mexický dialekt. Po vstupu do slavnostní síně je poprvé za cestu něčím ohromena. Ihned by věděla, jak místnost vylepšit, ale nasadí spokojený úsměv, což je úspěch sám o sobě. "Tohle je jed i kdyby to bylo poživatelný. Navíc by ti to zničilo figuru, jsi syn bohyně krásy, chovej se podle toho." Napomene tak, jak by to udělala správná starší sestra. Není tak pitomá, aby si cokoli vzala v podsvětí, ať už vypadá jídlo jakkoli lákavě. Vždy byla jedna z dívek, které mají to štěstí, že mohou sežrat kamion pečené slaniny a nepřiberou ani gram - vždy to připisovala genům své matky - ale nehodlá nic pokoušet. Krása je vždy přednější, než plný žaludek. Trůnů si prozatím samo sebou nevšimla.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 106
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Jul 28, 2018 1:46 pm
Černooká průvodkyně zavadila o vůdce výpravy pohledem silně naznačujícím, co si o jeho otázce, a tedy i inteligenci, myslí. "Protože by váš svět srovnali se zemí," odpoví zcela bez zájmu nad tím, co by se jí dělo nad hlavou. Nebyla určena pro boje na povrchu země, celou svou existenci věnovala životu tady dole, bránění, trestání, případně vrčení na své okolí. Těmto duším kolovala v žilách krev bohů. Možná neprocházely výcvikem jako skupinka, kterou vedla do Hádova paláce, na druhou stranu je vycvičil samotný čas a místo pobytu - války, boje o území a moc. Nikdo by si s nimi dvakrát nechtěl zahrávat. Ale to tihle hlupáci nemohli tušit, jak by také ano? O dějiny pravděpodobně ani okem nezavadili.
Palác, i přes svou ponurou atmosféru, působil velkolepým dojmem. Vysoké dlouhé chodby navazovaly na ohromné síně, kde nebylo možno ani zahlédnout strop, černá mramorová podlaha přímo vybízela ke sklouznutí se, což by služebnictvo patrně neocenilo. Nejen ta, kterou potkali při svém příchodu, Dirké, by brblala za takovou opovážlivost. Sama kdysi byla královnou a nyní měla pykat za své hříchy do konce své existence a sloužit vyšší mocnosti, což nepřijímala zrovna s chladnou tváří. Naopak se zdálo, že kdyby se jí do ruky dostal jed zabíjející bohy, pak by ho nasypala plnými hrstmi všem do nektaru.
Honosná přijímací síň působila... inu, poněkud nepříjemně pro všechny živé. Krom černé a rudé zde sotva šlo zahlédnout jakoukoliv barvu (vyjma stříbrného servisu vyskládaném na stole), a při podrobnějším pohledu by každý usoudil, že se zde nemá kam schovat. V krbu plápolal divoký oheň, nepřipomínal ani trochu přívětivý domácí krb s rodinnou pohodou. Spíš to vypadalo, že pokud se někdo odváží vlastníkovi paláce odmlouvat, pošle na něj plameny, aby ho usmažily do křupava. Nebo na popel. Thea ani na chvilku neváhala, když se vydala do nejtemnější části pokoje, zanechávaje za sebou skupinku polobohů, která netušila, co dál. Nemělo tomu být na dlouho.
"Ale, ale, ale, koho pak to tu máme...," ozval se hromový hlas s podtónem rockera, který měl za sebou třicet let zpěvácké kariéry. "Nejspíš bych měl být potěšen, že jsem se vás dočkal ještě v tomto miléniu," zareagoval s mírným pohoršením na adresu dlouhotrvající cesty, zatímco postava, k níž hlas patrně patřil, pomalu vystupovala ze stínů. Pohled na vládce Podsvětí evokoval kombinaci drsné hudební scény, kde se rock proplétal ruku v ruce s metalem, a puberťáckých představ o BDSM. Tmavovlasý muž v kožené vestě, kalhotech se cvočky a řetězy, vysokými šněrovacími gládami, co při každém kroku duněly s nebezpečným varováním. "Ještě, než začnete mít nějaké poznámky," přerušil první nadechující se mávnutím ruky, než sám pokračoval. "Ano, jsem Hádes. A upozorňuju vás, že jakékoliv připomínky na můj vzhled nenesu s libostí, spíš naopak. A pokud tu nechcete zůstat napořád a čistit dětským kartáčkem na zuby každý kout této síně, nebo Kerberovu tlamu, pak si rozmyslíte, co máte na jazyku." Úsměv, který jim věnoval? Výhružný, sladce výhružný, než jim rukou poukázal k přeplněnému stolu prohýbajícímu se pod tunami vybraného jídla. "Posaďte se. Na svůj úkol budete potřebovat mnoho sil." Což... nevěstilo nic dobrého.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Jul 29, 2018 10:58 pm
Nečakal, že Althea na jeho otázku vôbec zareaguje. Prišlo mu, že celým ich sprevádzaním bola viac než len dosť otrávená a nemala záujem sa zaoberať zbytočnými otázkami. Jemu jeho vlastná otázka síce zbytočná neprišla, no jej mohla. A zrejme teda nie, keď vynaložila toľko úsilia, aby mu na ňu odpovedala. A že on čakal vôbec niečo iné než vyhrážku. Najprv si teda myslel, že je to len vyhrážka a že sa snaží znieť dramaticky. Keď však pozrel na jej výraz tváre, uvedomil si, že to myslela smrteľne vážne. Zatváril sa veľmi uznanlivo, čím chcel ohodnotiť jej prácu, a to, že stráži a trestá duše, ktoré by podľa všetkého chceli uskutočniť s ich svetom armagedon.
Po tomto poznatku mu prišla ich sprievodkyňa o niečo sympatickejšia. Predsa len, to že bráni niekomu aby ukončil svet taký, ako ho poznajú jej získalo u Elyara pár červených bodov. Nestačilo to však stále na to, aby sa v jej prítomnosti cítil príjemne. Alebo to bolo tým palácom? Zrejme jedno s druhým. Rozhodne ani besné plamene ohňa, ktoré pripomínali skôr hladné jazyky snažiace sa ich vyoblizovať, nedodávali na pocite vrúcneho a útulného domova, kde by sa človek mohol bezstarostne uvelebiť a len tak priasť od spokojnosti. Tu to bolo skôr naopak. Všetky chlpy mu stáli dupkom, mal sa na pozore ale ani to mu nezaručovalo bezpečie a on to veľmi dobre vedel. Priestor okolo neho bol rozľahlý, ani oni traja by nedokázali zaistiť celý palác ak by sa na nich niečo vyrútilo. Možno len s Finnovým šťastím. Na šťastie sa však Elyar spoliehať nechcel, kedže jemu priazeň zrovna šťastie nevenovalo.
"Príliš veľa informácií." Prenesie znechutene k Amy. Na sexuálny život svojej sestry rozhodne nebol zvedavý. Vlastne, nebol zvedavý na nikoho sexuálny život v miestnosti. Bolo mu jasné, že za oboma v tejto problematike značne zaostáva a to ich ani tak dobre poznať nemusel. Stačilo, že mal nastražené oči aj uši. O Amy po tábore kolovali rôzne legendy a čo sa týka Finna, stačilo, keď videl ako po ňom slintalo pár jeho sestier, keď prechádzal okolo nich. Boli také...povedal by úbohé, ale je to jeho rodina a rodina sa predsa nehaní. "O čom to hovoríš? Nerozumiem, prečo by som sa nemal jesť len preto, že moja matka je bohyňa krásy." Zvraštil nechápavo čelo. Afrodita bola predsa aj bohyňou lásky a jeho láska k jedlu bola silnejšia, než akákoľvek iná. "Mám dosť pohybu." Dodal na záver ublížene. Nepatril k tým nafúknutým korbám, čo vyzerali ako keby prišli po celodennom nosení melónov v rukách. Patril k tej skupine chalanov, ktorý mali atletickú a vyrysovanú postavu tak akurát, aby sa nemali ani za čo hanbiť a pritom zas nevyzerali komicky. Už, už sa šiel natiahnuť rukou k stolu. Len z trucu aby Amy dokázal svoje. V tom jeho ruku stopol hlas. Hlboký, miere zachrípnutý, ako keby to bol notorický fajčiar, čo vyfajčí niekoľko krabičiek za deň, či spevák, čo celý večer jačí do mikrofónu a potom o hlas príde. Tak či tak, bol to hlas, ktorý v ňom vyvolával rešpekt a strach. Mal problém donútiť sa pozrieť smerom, ktorým sa hlas rinul. Oči tlačil dohora a do strany, ruku bleskovo pripažil k telu. Zrak mu napokon spočinul na chlapíkovy v strednom veku, odetý v celokoženkovom sete starého rockera. Rozhodol sa, že na jeho vzhľad nebude komentovať po jeho predchádzajúcom varovaní. Bál sa však, že Amy to nezadrží a aj tak bude mať akúsi nemiestnu pripomienku. Šeptol jej smerom. "Drž jazyk za zubami." Či jeho príkaz počúvne bolo už len na nej, veľa nádeje do toho nevkladal a v hlave začal vymýšľať ako si pohnevaného Háda potom udobria. Ale veď čo, to Amy bude šúrovať podlahy paláca kefkou na zuby. Dúfal, že daná predstava o večnom živote slúžky v podsvetí ju vystraší natoľko, že ho predsa len počúvne. "Ospravedlňujem sa vám, že nám to trvalo dlhšie a museli ste čakať." Chopil sa slova, mal pocit, že to tak nejak k postu vedúceho výpravy prislúcha. Navyše, nechcel si pohnevať boha pred ktorým stáli a usúdil, že tento diplomatický a úctivý prístup bude tá najvhodnejšia stratégia. Neočakával, že Finn či Amy by boli práve toho schopný.
Bolo to tu, ich úloha. Bol zvedavý a zároveň vystrašený. *Čo už by len Hádes po nás mohol chcieť?* Spytoval sa v duchu samého seba. Ako správny gentleman, chopil sa stoličky, ktorú odsunul, aby si Amy mohla sadnúť. Táto upravená póza mu bola celkom blízka. Nevadilo mu predstierať dobré móresy pred Hádom. Keby boli v tábore, nestaral by sa o pohodlie svojej sestry ani náznakom tak ako teraz.
Len čo sa posadila Amy, zasunul jej stoličku späť k stolu a odolával pokušeniu prisunúť ju tak tesne k stolu, že by mala problém sa čo i len nadýchnuť. Pustil mohutné operadlo jej stoličky a odsunul si druhú hneď pri nej, aby sa mohol usadiť aj on. Uvažoval, či je vhodné poďakovať mu za pozvanie ale radšej to nechal tak. Nechcel vyzerať, že sa mu strká do zadku až príliš. Mal svoje hranice. "Čo je teda našou úlohou?" Opýtal sa ho, keď už to spomenul a zobral si do rúk buchtu, ktoré boli naukladané do malej pyramídy na seba hneď pri ňom. Mal predsa nabrať veľa síl. Čo tam po figúre.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Jul 30, 2018 5:04 pm
Elyar se až s překvapivou vervou pustil do pacifikace své sestry, takže Finn mohl Amy pohodlně ignorovat a její kecy nebrat příliš na vědomí. Až ho to samotného trochu překvapilo, klučina, co s nimi vyrazil, nepůsobil jako zrovna konfliktní typ. Na druhou stranu, pokud někdo přežil ve srubu dcer Afrodity, aniž by na sebe plácal třpytky a jeho oblíbená barva byla růžová, musel mít poměrně silného ducha i charakter. Finn už dávno pochopil, že ač jsou dívky z onoho srubu prakticky vždycky jeho typ, až na pár výjimek s nimi fakt nic mít nechce. Pravděpodobně by byly přehnaně kritické… no, ke všemu, což jejich milá Amy jen neustále aktivně dokazovala. To až tehdy, když ti dva začnou řešit udržení si štíhlé linie, protočí očima. „Vážně?“ okomentuje jejich starosti nepříliš přívětivým zavrčením, jestli jsou tohle věci, které chtějí zrovna nyní probírat. Finnovi byla jeho linie upřímně putna, stejně jako očividně tady Elyar měl dost pohybu a dobrý metabolismus spolu s Amy, takže byl docela žrout. Vzhledem k všeobecnému pocitu, jaký měl z tohoto místa, z úzkosti, která stahovala žaludek, se mu do jídla pouštět nechtělo. A ani to, že je Althea opustila (s trochou štěstí ne na trvalo, ačkoliv si nějak nedokázal představit, že by ji reálně pozval někam na rande), ho zrovna neuklidňovalo.
Netrvalo dlouho, aby pochopil proč – dobrou nápovědou byl rozléhající se, zvučný hlas jejich hostitele. Ironicky je to opět jejich neohrožený vůdce, kdo se rozhodne ujmout se slova a pána podsvětí zbytečně neprovokovat, což… bylo asi vesměs chytrý, než aby se slova ujala jeho drahá sestra. I proto, co se před nimi zjevilo. Finn musel přiznat, že chvíli zíral, ale méně, než kolik by si Hádův vzhled zasloužil. Upřímně za to mohl děkovat bohu války, co se jim objevil v táboře a zanechal silnej dojem. V tom smyslu, že jejich drazí rodiče můžou být fakt exoti, protože Áres? Áres byl prostě tragéd. Nikdo mu nemoh upřít schopnosti a moc, s jakou by třes právě Finna snadno složil dvěma chvaty na lopatky a dalším mu zakroutik krkem tak, že by se z toho už nevzpamatoval, ale charakterem to byl bezpáteřní pitomec, ožrala a děvkař. Jakkoli znělo pravděpodobně, že by si s ním Finn rozuměl, jedno setkání a ještě z dálky mu stačilo, aby neměl chuť s ním navazovat přátelský vztahy. Finn tedy nehodlal spoléhat na své štěstí, vzhled přešel mlčením, na druhou stranu – proti gustu? Když nad tím tak přemýšlel, docela mu to k němu i sedlo. „Díky,“ přitaká i s poděkováním na Hádovu pobídku, ač si byl téměř jist, že nemá za co děkovat a jakákoli hostina bude brzo vyvážena něčím fakt nepříjemným. Trocha zdvořilosti ale nikoho ještě nezabila – alespoň v to doufal. S povytaženým obočím pohlédne na Elyara, co se rozhodl zachovat jako gentleman – zrovna tady, přičemž Finn nepochyboval o tom, že o jakýmkoli jiném místě by to fakt neplatilo, ale budiž. Finn opře luk, který dosud svíral v rukách, o židli, než na ni sám kecne, lokty se opíraje o stůl, pohleem zkoumaje místnost, přičemž Elyar se opět ujal té pocty, aby zjistil jejich aktuální situaci. Istruktor tak upře oči na Háda, čekaje na jeho odpověď. Na jídlo sice fakt chuť neměl, stejně se ale natáhne, aby začal uždibovat z trsu hroznů, ač se z jisté části jednalo pouze o gesto z nervozity, aby se nějakým způsobem zabavil. Nechápal, upřímně nechápal, proč Cheiron vybral z instruktorů zrovna jeho, když si nikdy na hrdinu nehrál a fakt se tím netajil, naopak se veškerým životu nebezpečným hovadinám vyhýbal – v jeho očích by byli daleko lepší adepti Reed nebo Natanael. Pokud tohle neskočí dobře, s tím koněm si hodně vážně promluví. Nebo ho bude chodit strašit ze záhrobí – pokud by to znamenalo, že bude jeho duši muset dotáhnout zpět Althea, vlastně by to byl docela dobrej nápad. Tak nějak totiž tušil, že mučení by byl asi nejintimnější zážitek s tmavovláskou, jakej je reálně možnej.
Sponsored content

Re: QUEST: To the Undeworld

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru