Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

QUEST: To the Undeworld

za Fri Jul 13, 2018 7:08 pm
Netrpělivé poklepávání nohou se neslo od jedné pohledné dívky stojící zapřené o hlavní budovu. Co chvíli se ozval povzdech dost hlasitý na to, aby evokoval znechucení v pravidelných vlnách, že se z toho stala jedna kolosální odpornost, kterou doplňovala nevraživými pohledy upřenými na veškerý život v Táboře. Tmavé, téměř černé vlasy si už poněkolikáté za celou tu dobu přehodila přes rameno, aby se jí nepletly do obličeje. Zdálo se, že na něco čeká. Nebo hlídá? Obojí bylo správně. Tato na pohled velmi nespokojená mladá žena nebyla nikým jiným než hellhoundem, stvořením zrozeným ze samotných útrob Podsvětí. Dohlížela na duše, aby se nikam netoulaly, když už jednou s Cháronem překročí onu pověstnou linii mezi životem a smrtí. Teď měla hlídat partu dětí, nad jejichž společností už dopředu ohrnovala nos jako jedna z vychovaných Afroditiných dcer. S výrazem naprostého zhnusení se už poněkolikáté ohlédne po prostranství Tábora polokrevných hledaje ty, kteří se mají setkat se samotným vládcem Podsvětí, Hádem. Zatím ale nikdo nevypadal, že by si potrpěl na dochvilnost.
"Misó tous imítheous! Nesnáším ty malé spratky, rozumíš? Už teď jsou mi na obtíž. Nejsem žádný hlídací pejsek, za kterého mě maj," vyštěkne směrem ke kentaurovi, co si prozatím udržoval klidnou tvář, ač vrásky lemující čelo potvrzovaly, že se poslední dobou trápil. Hádes povolal polobohy, aby dobrovolně vstoupili na jeho území, kam se jen tak nějaký smrtelník nepodívá? Nejednalo se o obvyklou věc, spíš naopak. Bylo to poprvé, co Cheirón něco obdobného pamatoval. "Tak se tolik nerozčiluj, Altheo, jsou to děti," snažil se uklidnit přidrzlou drobotinu, která se po něm tak akorát ohnala vražedným pohledem. Nebýt to Cheirón, pravděpodobně by na jeho místě ležela opečená kýta. "Den me noiázei! Nezajímá mě to! Můj pán má možná všechen čas světa, ale já ne. Lidský svět je... nudný a odporně barevný. Je mi z něj zle," odfrkne si, čímž ani vzdáleně nepřipomíná mladou dámu. Ani se nesnažila - otrhané rifle, které měly na sobě víc děr než látky, kožený korzet se stříbrnými cvočky, bitelné kanady. To vše vyvedené v nejhlubší možné černi. Dokonale by zapadla mezi Áresovce.
Konečně se nějaká banda o čtyřech lidech pomalu přišourala. Snědá dívka s očima černýma jako noc je akorát krátce přejela pohledem, zastavivší se na mužské účasti, zatímco tu ženskou přehlédla bez jediného kouska zájmu. Nad Koukim se ušklíbla, ke zbylým dvěma se nevyjádřila, což se zdálo asi jako nejlepší hodnocení, jakého by se jim od pekelného stvoření dostalo. Sotva mohli tušit, co je konkrétně zač - sama Althea pohrozila Cheirónovi, že z něj nadělá koňské hot dogy, pokud ji označí za pekelného čokla. Možná na svůj původ byla hrdá a nebála se jej s vyceněnými zuby obhajovat, teď si ale hodlala užít alespoň trochu zábavy a mlžit o sobě. "To je dost," ucedí ve starořečtině, aniž by jí zajímalo, nakolik jí bude porozuměno. Aniž by na zbytek skupinky čekala, vyrazila směrem do k jižnímu lesu, mezi prsty si pohrávaje s ostrou dýkou vyvedenou do tvaru malého srpu. "Jestli se budete flákat, pán Podsvětí se bude zlobit. A to si nepřejete zažít na vlastní kůži, pokud nejste masochisti," ohlédne se po nich s jedovatým úsměvem na rtech. Bylo jasné, že pokud by došlo na mučení, pak bude ta, co si bude užívat jejich bolest.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 37
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Fri Jul 13, 2018 8:14 pm
"...a na této výpravě budu bojovat za slávu našeho srubu, krásu naší dokonalé maminky a za světový mír." Přesně takto dokončila svůj rozlučný proslov ve svém srubu, téměř se slzami v očích a přesně tak, jak to dělají královny krásy, když se snaží upoutat pozornost poroty. Její sestry proslov samozřejmě oslavily potleskem, ačkoli se dá polemizovat o tom, zda nebyl spíše ze soucitu. Tak či onak, jakmile vyrazila ze dveří srubu vstříc podsvětí, není překvapením, že se za oněmi dveřmi rozeznělo šuškání o tom, zda je Amy ještě zcela normální. Závody vozatajů a teď podsvětí?
Svůj srub opustila oděna tak, jak se na dceru své matky sluší a patří. Pastelově růžovoučký crop top bez ramínek s dlouhými rukávy nechává odhalený řádný kus kůže. To, že v podsvětí bude pravděpodobně vedro zohlednila i v džínových mini kraťasech bílé barvy a stejnobarevných sandálech na mírném klínku. Sandálky zvolila samozřejmě tématicky, jelikož tenké páskování se kříží až na lýtka tak, jak to dříve bylo moderní v Řecku. A doplňky? Na krk si nasadila choker barevně ladící s vrškem - jistě nikomu neunikne ani zapínání s kovovým obrysem srdíčka. nesmí chybět ani menší růžová kabelka visící za vznešeně ohnutý loket vzhůru. Nehty jsou krátké, ale zkrášlené bílým lakem. A v poslední řadě by nemohla vstoupit do podsvětí nemít na rtech jemný růžový odstín jistě drahé rtěnky. Po levém boku visí bílý toulec s růžovými obrysy růží plný šípů, zatímco na zádech má připevněný luk. Samozřejmě si ho musela půjčit od synů Erota, protože jiný jí neladil k outfitu.
Jen co dojde na místo setkání, místo pozdravu přetěkne několikrát očima mezi Cheironem a tou dámou, co si evidentně spletla jejich tábor s pohřebním vozem. Z Cheironova výrazu vyčte, že jejich průvodkyni opravdu myslí vážně. Aby se přesvědčila, že nespí, znovu sjede snědou dívku kritickým, dost možná i posměšným pohledem. "Prosím, zajdi se někdy podívat, jestli dostává Prada pořádně napapat, díky strejdo." Mrkne na Cheiróna a dokonce ho obdaří i zářivým úsměvem. Ostatně stejně jako pro většinu táborníků byl pro ni něco jako druhý otec. Skoro. Dál už spěchá za zbytkem skupiny, která je řádným kusem vepředu, jelikož jejich průvodce má evidentně na spěch.
"Jsem si jistá, že mě bude milovat. Je to náš strýček, určitě je hrozně fajn." Odvětí v nesouhlasu tomu, co je vede. Ať je to cokoli. "Takže jdeme do Hollywoodu? Budeme mít čas se zastavit v Beverly Hills? Loni jsem tam v létě byla a teď, když nemusím nakupovat jen pro sebe, mohla bych pro Pradu pořídit ten diamantový obojek. Vypadal by ten roztomile, ach božínku!" Vzdychne zasněně vybavíc si představu vlčího štěněte s diamantovým obojkem. Prostě krása.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Fri Jul 13, 2018 8:56 pm
Už meškal. Obvykle sa mu to nestávalo a bol dochvíľny, no odkedy sa presťahoval k svojim súrodencom, život mu sťažoval neodbitný včelí roj, inak povedané, jeho neoblomné sestry, ktoré sa nedali nijako odpinkať a jeho jedinou možnosťou bolo schovávanie sa za dverami, skriňami a závesmi. Ak sa chcel dosať z ubikácie, musel podstúpiť istý druh prekážkovej dráhy, v ktorej prekážku tvorili telá spolubývajúcich. Nie vždy boli jeho pokusy a nespozorovaný únik úspešné. Tak tomu bolo aj teraz. V polke cesty ho prepadla nečakaná dvojica dcér Afrodity, ktoré ho otočili napäte. Vraj takto nesmie ísť nikam, vraj to spolu neladí. On nechápal čo bolo zlé na slušných tmavomodrých nohaviciach s nebíčkovo modrým tričkom. Veď to bolo modré a modré s modrým k sebe musí ladiť. Zrejme sa zmýlil. Nenamietal, za pár dní, ktoré strávil v novej ubikácii, zistil, že odporovať jeho sestrám v otázke módy sa neoplatí. Nechal ich nech mu teda vyberú oni, keď sú tak sčítané a vedia čo sa nosí. Skončil s upnutými čiernymi džínami a bielou košeľou, v ktorej nedokázal ani len zdvihnúť ruky dohora, pretože bola až tak slim. Alebo žeby on začal byť viac thick? Rozhodol sa, že keď sa vráti, a samozrejme, keď si výdatne oddýchne, pôjde si zabehať. Jeden beh by ho späť do formy nenavrátil, ale dobrý pocit sám zo seba mu to zaručene dá. Toľko mu stačilo.
Teraz, keď bol patrične oblečený, jeho sestry ho prepustili na slobodu a on sa konečne mohol vydať na určené miesto stretnutia. Bol vo vytržení. Netušil čo ho ešte čaká a to bolo na tom to najlepšie. Síce nebol fanúšik prekvapení, aj napriek tomu sa teraz veľmi rád nechá prekvapiť. Koniec koncov, už len samotný fakt, že sa pôjde pozrie do podsvetia bolo niečo, z čoho by bol nejeden vo vytržení. Koľko ľudí mohlo povedať, že sa dostalo do podsvetia ešte pred smrťou a aj neho? Veľmi málo. On dúfal, že by sa mohol radiť medzi jedného z nich. Nerád by bol, keby mohol tvrdiť len tú jednu polku o ceste tam. Vlastne by celkom rád ešte niečo tvrdil vo všeobecnosti. Bol príliš mladý na to aby umrel. Už si nebol tak istý, že je to dobrý nápad a keď už nič iné aspoň zaujímavý výlet. Cestou sa ešte stihol trochu pochlapiť a presvedčiť seba samého, že sa mu nemá čo stať. Myrtový predsa živým ublížiť nevedia. Nebol si na sto percent istý týmto faktom z duchárskych filmov no prinášal mu pokoj a duši a to bolo preňho momentálne na prvom mieste.
Nebral si so sebou nič, kráčal s prázdnymi rukami, úplne suverénne na určené miesto. Tam už stálo nejaké dievča, podľa nespokojného výrazu a netrpezlivého podupkávania si nohou usúdil, že čakala na skupinu, ktorú mala sprevádzať - teda ich skupinu. "Zdravím." Rozjarene mával každému vospolok aj napriek tomu, že ich nepoznal ak aj hej, neboli mu moc povôli. Dievča síce nevyzeralo nadšene, jeho to ale neodradilo a zamával zbesilo aj jej. Čo mohol stratiť? Hlavu? Prrf. O čo viac toho Elyar nevedel, o to viac uvoľnenejší bol. Sladká nevedomosť.
Pol vety dievčine nerozumel a tá druhá polka boli samé vyhrážky. Jeho radostný úsmev trochu pohasol, keď mu došlo, že si asi srandu nerobí a svoje slová mysli vážne. Nechcel robiť problémy a tak mlčal a súhlasne prikyvoval aby dal najavo, že jej rozumie. Nezdalo sa, že by mal v pláne zdržať sa v tábore dlhšie než bolo nevyhnutné. Od hlavnej budovy vystrelia ako šíp. Aj Peter Sagan na bicykli by mal problém ju predbehnúť. Elyar mal vskutku čo robiť aby jej kroku vôbec stačil a nezaostával ešte viac. Rýchlochôdzu mu rozhodne neuľahčil ani fakt, že ju nasledoval lesnou cestičkou v elegantných čiernych poltopánkach, ktoré mu nakázali obuť si jeho sestry.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Fri Jul 13, 2018 9:45 pm
"To si ze mě kurva děláte prdel..." Jediné Finnovo štěstí - tedy jediné ne, on měl štěstí fakt hodně - bylo, že vzhledem k přítomnosti Cheiróna slova zamumlal velmi tlumeným hlasem jen pro sebe. Danou poznámku si ale nemohl odpustit, když spatřil skupinku, ke které se blížil. Najednou se začal cítit jako idiot. Co ho napadlo, hlásit se dobrovolně na výpravu? Nějakej hrdinskej komplex? Nebo možná přesvědčení, že na výpravy vyráží jen dostatečně schopní polobozi, kteří se o sebe uměj postarat. Nikdy se tak v životě nemýlil a v dané chvíli mu došlo, že chcípne a že by si možná bylo lepší hned vrazit šíp do oka, aby jeho tělo nemuseli tahat zpět do tábora. Neměli šanci. Dcera a syn Afrodity, kteří nejspíš hodlali veškeré bestie donutit, aby se do nich zamilovaly, přestože pojem vykousnout nabýval v Podsvětí úplně nový význam, a Kouki. Kouki, za kterého byl v dané situaci - a to nikdy nevěřil, že si něco takového byť jen pomyslí - rád, protože jeho schopnosti se nyní zdály z těch všech tří nejschopnější, což byla fakt fakt děsivá představa. Je tedy pochopitelný, že si to k nim nerázuje se zrovna nadšeným výrazem ve tváři, ba co více, spíš své společníky probodává šedýma očima, v ruce křečovitě svíral svého nejlepšího přítele - luk na pár dalších - a pravděpodobně i posledních v jeho životě - dní. "Nazdar..." Má alespoň dostatek slušnosti, aby pozdravil, když se k nim dostane. Asi by neměl být bručoun, když se do tohoto průseru uvrtal sám, ale cokoli se mu tehdy honilo hlavou, v daný moment je to nejspíš pryč - avšak v tento moment se opravdu ukáže špička hrdinského komplexu, když by se cítil jako idiot, kdyby z celého projektu vycouval a nechal tam Amy, u které kolikrát přemýšlel, jestli by stála za hřích, ale obvykle to uzavřel myšlenkou, že jí růžová až moc lezla na mozek, Elyara, jehož volbu za vůdce výpravy musí odměnit jen širokým úsměvem, protože o to víc se cítil jako idiot, Koukiho a... tu ženskou. Ženskou, která vlastně vůbec nevypadala špatně. Snědá, očividně podobně šťastná jako on a též dostatečně oprsklá, aby ho zaujala a Finn si řekl... že aspoň v něčem to nebyl totálně špatný nápad.
Povzdech, který mu unikl, jasně reagoval na Amyino povídání o jejím psovi a jeho starostech v podobě diamantových obojků, než natáhne krok a vyrazí za snědou dívkou, která jim dle jejího tónu hlasu přeje všechno možné včetně jednoho krásného pozdního příchodu. Možná by byl lepší než to, co hodlalo do síní Podsvětí reálně nakráčet v podobě party idiotů - růžové slečinky s kabelkou (?!), metrosexuála, jasně otrávenýho děvkaře, co se v průběhu asi pokusí sbalit jednoho pekelnýho čokla (který měl alespoň tolik rozumu, aby na sebe natáhl pohodlný a normální oblečení) a... no, Koukiho. Koukiho...
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Jul 14, 2018 3:35 pm
Zatímco se výprava pomalu vzdalovala od Hlavní budovy a zbytku táborového osazení pokukujícího jejich směrem, dravá pekelná fena byla nucena si vyslechnout chvástání růžovo-bílého přeludu s IQ houpacího koně. Krok zvolní teprve ve chvíli, kdy se ozve její načančaný hláseček, co by dozajista fungoval jako perfektní mučící nástroj pro všechny zbloudilé duše poslané do Tartaru, aby se navždy trápily. "Ty jseš spratek tý rozhoďnožky," utrousí snědá dívka při pohledu na ono růžové cosi, o co by neotřela ani nejhoršího nepřítele. Nejednalo se o dotaz jako čiré konstatování holého faktu, k němuž nepotřebovala žádný důkaz. Její zjev mluvil sám za sebe. "Cekni ještě jednou a jedinej obojek, kterýho se dočkáš, bude z tvých vlasů. Kolem tvého krku. Hodně pevně utaženej." Dýkou svíranou prsty zašermuje blondýně pod nosem, div jí nepřidělá nevzhlednou jizvu nad rtem. Nehodlala se s tímhle štěnětem dvakrát párat a dopředu tušila, že Hádes na tom bude obdobně - ne-li hůř. "A vy si svoje kecy taky nechte od cesty," houkne směrem k mužské části výpravy, aniž by je sjela pohledem. Znovu nasadila původní krok, rázovala si to směrem k lesu, aniž by jí zajímalo, co si o ní myslej. Nebyla až tak povrchní.
Temnota jižních lesů je okamžitě obestřela. Kdo se loudal, dostal kopanec do hýždí, aby popošel o něco hlouběji a nekníkal hellhoundovi na samotném začátku cesty. "Snad se nebojíte jednoho malého lesíku. Co budete dělat v Podsvětí, to fakt nevim," neodpustí si protočení panenek při řadě ustrašených obličejů. Jestli tohle považovali za místo hrůzy, tak se v Hádově království podělaj strachy. Doslova. Vedla je dál rovnou cestou, nezastavovala se, aby pochytala poslední z posledních jako nějaká učitelka na školním výletu. K zastavení celé squadry došlo až přibližně o deset minut později, kdy se zdálo, že zabloudili pěkně hluboko. Stíny se setkávaly v černé tmě, prakticky nebylo možné dohlédnout dál než na konec paže. Nedivila by se, kdyby se drželi za ručičky jako malí parchanti. "Dáma první," broukne nečekajíc na reakci blonďatého přeludu, do jejíž kulaté křivky kopne takovou silou, že dívce nezbylo nic jiného, než proklopýtat stínovým portálem vedoucím přímo na okraj Hádovy říše. Jasně, mohla si užít cestu přes Hollywood, vyfotit se s chodníkem slávy, ale představa, že s nimi bude cestovat přes celé Spojené státy ji nutila se ošívat a ve starořečtině nadávat. "Chcete taky popostrčit, nebo půjdete sami, hm?" pohlédne s výzvou v očích na zbytek. Jak ráda by je tam vykopla na hromadu, to si nedokázali ani představit. Naštěstí alespoň pobrali tolik rozumu, aby neprotestovali. Tedy až na toho šikmookého, co mluvil o nevhodném chování k mladistvím. K zavření jeho ukecaných úst stačilo pořádné prohození s přistáním, co nejspíš bude sakra bolet. Sama nakonec za nimi projde, jako by se nechumelilo. Hledat portál na cestu zpět by nyní bylo k ničemu - zdálo se nemožné jej objevit v černých skalách, kde se nacházeli.
"Altheo." Úsečný hlas starého muže čekajícího při okraji v šedém rouchu přitáhl pozornost všech. Stál tam téměř nepovšimnut, splývající s okolím, což byl patrně záměr. "Charone," ucedí dívka podobným způsobem s úšklebkem hovořícím o tom, jak ráda tohoto muže vidí. Z něj měl každý strach. Syn Ereba a Nykty, potomek věčné tmy a noci. A vypadá jako seschlý žalud. Pohledem přelétla ty, kteří patrně čekali na nějakou pobídku. Z její strany se jim dostalo pouze povytaženého obočí a duchaplného naznačení, ať jdou aspoň trochu blíž. Jenže jak se zdálo, stále tak nějak netušili, co si mají počít. "Máte zaplatit, ilíthioi. A než začnete vytahovat peníze od pateroúlis," pohlédne speciálně na Amy, u které si byla jistá, že vytáhne celou ruličku amerických bankovek. "Zkuste předtím trochu myslet."
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 37
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Jul 14, 2018 4:41 pm
"Vím, že ti bohové nenadělili nic, co by ti usnadnilo život, ale moje maminka za to nemůže, nevylévej si na ni zlost. Není nic dokonalejšího, než ona." Vyloudí otrávený povzdech. Nemá problém, když se lidé pokouší navážet do ní, ale je přeci jen její povinností zastoupit bohyni lásky na zemi.
Napříč tomu, že jdou do podsvětí se na cestu vážně těší. Ostatně pokud slyšela dobře, podsvětí by mělo být v Hollywoodu a když bude mít štěstí, potká hned několik celebrit. Představa chodníku slávy - kde má jistě už rezervovanou hvězdu - ji zaslepí natolik, že ji dýka před nosem nikam nezaskočí. Přesto se nevzrušeně oddálí. Je ráda, že se zbavila nevzhledné boule na hlavě z vozatajských závodů, jizva by nebyla nic pěkného. "Nemám zájem, Batmane. Ale myslím, že kdybych ti namalovala nový obličej a našla oblečení, ve kterým nebudeš vypadat jako pohřební stanice, snad bych ti našla někoho, kdo si od tebe ten obojek nasadit nechá." Odtuší s protočením očí. Samozřejmě jí ta pseudogotička závidí krásu. Jiné vysvětlení za jejím chováním stát nemůže.
Lesem se neloudá, naopak. Drží se uprostřed skupiny - pokud by se vynořila příšera, sežrala by jako první začátek a nebo konec skupiny. Překvapivě dokáže držet tempo a dokonce se procházet po hrbolatém lese tak, jak by to dělala na přehlídkovém mole. Svou první výpravu přežila na vysokém podpatku, aniž by si boty zničila, tohle není sebemenší problém. Nejspíše jedna z vlastností, které se dědí po mamince. Přesto jde znát, jak očima střílí za každý strom s jiskrou strachu. Co kdyby se vynořila harpyje celá od bláta? Jistě by jí zničila crop top! Bohužel strategie sledování vzdálených koutů selže spolu s ubývající viditelností. To nezbývá nic jiného, než se držet skupiny a spolu s ní se zastavit.
Poznámku průvodkyně stačí okomentovat pouze zmateným přizvednutým obočím. Sotva totiž začne první hlásky něčeho, co nejspíš mohla být otázka, slova zaniknou v pronikavém křiku. Jestli je lesem následovala nějaká obluda, určitě by se nikdo nedivil, kdyby se výkřiku rozmazlené holky lekla a utekla. Noha černého zjevu, kterým je jejich průvodce ji pošle rovnou... kam? Noha ji sice poslala přes portál a s trochou více snahy by ji poslala i k zemi, ale poté, co se vzpamatuje, napřímí prsa a pohodí vlasy nemůže přijít na to, kde jsou. Vidí hory. To znamená jedno.
"Tohle není Los Angeles, idiote. Poslala jsi nás na špatnou stranu!" Ucedí tónem, který se svou úsečností může téměř rovnat muži, kterého zpozoruje ve chvíli, kdy se pomalu smíří s tím, že se neprojde po chodníku slávy. Jeho zjev je strašný a jeho jméno všechen děs jenom potvrzuje. Bojí se ho ale z úplně jiného důvodu, než by si kdokoli mohl myslet. Cháronovi věnuje stejný pohled, jako kusu masa hnijícímu v letním vedru. Je škaredý. Je tak strašně škaredý - jeho vrásky, pleť, nehty... není na něj vůbec nic, co by mohla pozitivně zhodnotit. Ne, blíže rozhodně nejde. Zůstává tam, kde je.
"Máš pocit, že jsem úplně blbá?" Odfrkne si nad pohledem Althei a roztáhne koutky do vychytralého úsměvu, řešení ji napadlo téměř okamžitě. Přetěkne očima i po svých společnících, které obdaří sebejistýma očima. "Nechte to na mně." Ujistí je a jedním pohybem pravé ruky odepne přezku s logem Chanelu na své kabelce. Odtud vytáhne zlatou kulatou krabičku. Váhavýma očima pokoukne po Cháronovi. Musí být silná žena, musí jít příkladem! Přeci ji nevyděsí někdo tak škaredý. Šerednost není nakažlivá! Po několika slovech sebeuklidnění ve svém nitru pozvedne hrdě bradu a vstříc převozníkovi vyrazí jako po přehlídkovém mole. Hrdinství jí dojde sotva metr od  muže. Z blízka je jeho vzhled totiž mnohem horší, než z dálky.
"Tohle je hydratační krém za 200 dolarů. Pomáhá proti vráskám, zvlhčuje pokožku a přísahám bohům, že dokáže zázraky." Usměje se na muže stylem pracovnice Unicefu, která se chystá nakrmit hladového černouška. Krabičku popadne za špičky prstů a natáhne paži, aby si muž mohl krém převzít. Je s podivem, že jí krém nevypadne. Drží ho pouze špičkami palce a ukazováčku, aby se jí muž při předání náhodou nedotkl.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sat Jul 14, 2018 6:24 pm
S Altheou souhlasil. Také netušil, co budou dělat v Podsvětí. Jeho soukromí tip však byl, že skončí na spálený škvarek ve chvíli, kdy se jim to tam Amy bude snažit předekorovat a zkrášlit – asi by ho nepřekvapilo, kdyby se ukázalo, že se rozhodla s sebou táhnout vonné svíčky a takové ty malé hipsterské žárovičky, co si holky věší do pokojů. A jo, bál se – jenže v tomhle složení by každej pro jeho obavy měl mít pochopení. Stejně jako pro sebelítost, k čemuž se neuchýlil jen kvůli jejich půvabnému doprovodu. Ne, vskutku ne Amy ani Koukimu, ale té malé snědé holce, které sem tam kouknul na zadek, co se hezky rýsoval i pod volnějšími riflemi. Alespoň tedy do té doby, kdy vůbec něco vidět jde, neb obrysy jsou čím dál tím mně zřetelné s každým dalším krokem hlouběji a hlouběji do jižního lesa, kterému se za normálních okolností každý vyhýbal. Oni ale nebyli každý. Byli součástí výpravy hrdinských polobohů. Haha…
Sotva mu však nezacukají koutky, když jejich doprovod hezky nakopne Amy a pošle ji na druhou stranu čehosi, nejspíš portálu, který by je měl zavést… nu, asi ne do cíle, ale alespoň o kousek blíž jejich cíli. Obranně zvedne ruce, když se na ně dívka oboří (a že jí to durdění fakt slušelo), než sám zamíří k portálu, aby prošel. Krok začal v lese, dokončil ho však již v Podsvětí. Krátce se rozhlédne okolo. Tohle jako Hollywood nevypadalo, pokud se neocitli v jednom z filmových studiích, kde se pravděpodobně natáčel Vetřelec. Vlastně nemusel být ani tak daleko od pravdy – ve chvíli, kdy projdou i ostatní, promluví bytost, která se značně blížila kreaturám v Prometheovi. Althea… Pro začátek se alespoň dozví jméno dívky, což lze považovat za první malý úspěch a vítězství, který ho popravdě zajímal o kapku víc než samotný Cháron. Alespoň v první chvíli – brzy pochopil, že bez alespoň nějaké reakce se dál nedostanou, jak naznačila i Althea. Amy jej však předběhla v reakci, když k muži vykročí, až Finn povytáhne obočí. „To nebude jen pocit…“ Už se ani nesnaží mluvit tlumeně, aby vyjádřil svůj názor, ani se jí však nesnaží bránit, když k Cháronovi vyrazí. V každým správným hororu umře tupá holka hned na začátku, hned nato jí následuje černoch – místo něj tu maj Koukiho, Asiati jsou taky exotický typy – a Elyara se pak nejspíš zbaví sám, vymlouvající se na neexistující homofobii. Kdyby teď Cháron Amy rozmáznul, popravdě by to byl ideální stav, protože by měl na řešení výpravy dostatečnej klid a soukromí, co se – buďme k sobě upřímní – nadmíru hodilo. I přes její kecy na to Amy šla nejspíš dobře, jen Finn tak nějak tiše doufal, že Althea narážela třebas na fakt, že se Cháronovi nehodí aktuální kurz dolaru a bude po nich požadovat například pesos. Sám ale již dopředu z kapsy vytáhl svazek klíčů, z něhož sejmul jeden – patřící k Fordu, co měl schované v jedné z pronajatých garáží v New Yorku. Předpokládal, že by se mohlo jednat o dostatečnou platbu a že Amy bude mít ke svému krému zhruba stejně silnou citovou hodnotu jako on k autu – tedy velkou, protože pokud nemá další do zásoby v kabelce (tiše prosil, aby neměla), nebude mít co si v příštích pár hodinách, ne-li dnech patlat na ksicht. Zrovna tak nepočítal s tím, že Cháron bude nadšenej pirát silnic, co se rozhodne jednoho krásnýho večera Ford půjčit a udělat si roadtrip.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Jul 15, 2018 11:36 am
Len pozorne strhal ušami a duchu sa radostne uškŕňal, keď sa Althea začala navážať do Amy. Došlo mu, že Amy na to musí byť zvyknutá, keď si z toho nič nerobí. Alebo bola dostatočne hlúpa, aby je nedošlo, že to myslia vážne. On len mlčal. Chcel predísť akýmkoľvek uštipačným a nenávistným poznámkam zo strany tmavovlasého dievčaťa, plus sa nemal prečo vrhať do slovnej potýčky tých dvoch. Nebola to jeho starosť. Jemu to bolo jedno, keby do seba aj skočili a vytrhali si navzájom vlasy a polámali nechty. Mal síce dojem, že to bol skôr Amyn štýl boja. Althea by jej rovno odtrhla hlavu. Jej nasledujúca poznámka mu jeho domnienku len potvrdila. On mal svoju hlavu rád na krku, nechcel o ňu prísť, a kedže mal z celej skupiny najmenej skúseností bojom, rozhodol sa neprilievať benzín do ohňa Althei pohľadom uhýbal ako sa len dalo, s tým, že od začiatku ich cesty neutrúsil ani jedinú poznámku. Taktika mu zatiaľ vychádzala. Nikto mu nevenoval žiadnu pozornosť.
Ak by chcel, mohol sa od skupiny pri prechodom lesa pokojne odpojiť a nikto by si toho ani nevšimol. Zrejme by ani nikomu nechýbal. Na to teraz ale rozhodne myslieť nechcel. A nechcel ani myslieť na to, čo všetko číha v tme okolo nich. Odpojenie sa od skupiny nehrozilo. Z temnoty v lese mal asi ešte väčší strach než z Althei. Nieže by jej vyhrážky nenaháňali hrôzu, no o nej aspoň vedel. Bola to jedna hrozba, ktorú mal ako tak na očiach. V lese číhalo..nikto nevedel čo..a nikto nevedel ani v akom hojnom zastúpení. Ešte sa popohnal, aby náhodou nezaostal a aby sa náhodu nestratil. *Kam som sa to ja len vydal?* Vedel, že na výprave sa vám môže stať hoci čo, nečakal však, že to naňho takto doľahne.
Akonáhle zastavili, nohy mal ako prikované. Nie a nie ich zdvihnúť, nie a nie sa pohnú dopredu, aj keď na druhej temného tieňového priechodu mal vraj čakať žiarivý a slnečný hollywood. Minimálne Amyno básnenie o tom ho donútilo uveriť, že práve tam idú. Ani vo sne by mu nenapadlo to spochybniť. Zrejme preto, že na cestu do podsvetia nebol tak pripravený ako si myslel a ešte by uvítal malú zastávku na pláži Santa Monica. Možno by si dal aj cukrovú vatu. Alebo jeden z tých nekonečne dlhých a presladených pelendekov. Všetko bolo lepšie ako priama ceste do pekla. Na výber už moc nemal, pretože kým on zasnene premýšľal nad ružovou cukrovou vatou a kilometrovým pelendrekom, všetci cez "tieň" už prešli a zostal len on. Prišiel si hlúpo, mal viesť výpravu a nie pozaostávať. Hľadal nejakú výhovorku, ktorú by si mohol naklamať aby sa necítil zo seba zle. *Šiel som posledný, pretože som sa chcem uistiť, že všetci prejdú v poriadku a nikto nezostane v tábore a na nikoho nezaútočí príšera z lesa.* Áno, toto bolo dosť dobré opodstatnenie. Minimálne stačilo jemu. Už sa stačilo len pochlapiť a preliezť cez zhluk temnej hmoty. *Zvládla to Amy, zvládneš to aj ty.* Teraz by uvítal popostrčenie ako dostal ona. Prišlo mu, že jeho nohy vážia snáď tisíc ton, tak moc sa mu cez ten priechod nechcelo. Nakoniec sa k nemu doplazil. Najprv ho preskúmal opatrne rukou, potom druhou a za tou nasledovalo celé telo.
Nebolo to až tak príšerné. Rozhodne od toho horšie bolo horšie zistenie, že sa nenachádzajú na chodníku slávy ale priamo v podsvetí. Nedokázal udržať prekvapený výraz a ani poznámku, ktorá mu vyletela z úst. "To už?" Nečakal, že ich tam dovlečú tak rýchlo. Tento šok musel predýchať. Nedýchalo sa mu rozhodne príjemne, do nosa mu udieral hnilobný zápach, ktorý šiel pravdepodobne zo zoschnutého starca, ktorý stál na plťke pred nimi. "Zaplatiť?" Uderil ho ďalší šok. On šiel tak naľahko, že si nebral ani peňaženku. Začal sa klepkať po vreckách a hľadať nejaké drobné. Najprv skontroloval predné vrecká na nohaviciach, potom zadné. Nikde nič nenašiel. Len nejaké grécke mince. Nachádzal ich postupne v šatoch, ktoré mu premenila jeho matka. Niekde bola len jedna, niekde dve, občas sa mu stalo, že ho nejaká zatlačila v topánkach. "Ja tu nič nemám." Neočakával, že práve to bude platidlo, ktoré platí na Chárona. Zozbierané drachmi preto strčil do vrecka a začal sa vyzúvať. "Ale môžem vám dať moje ponožky. Ešte sú čisté, nebojte." Bolo to to jediné, čo mal pri sebe a čo tak nutne nepotreboval, že by mu nebolo za nimi ľúto. Začal si vyzúvať aj tie a stáčať ich dokopy do jedného klbka. Aj keď mu bolo jasné, že sa mu bez nich urobia poriadne otlaky. Bol ochotný ich zniesť ak by ich Cháron za jeho ponožky zviezol.
avatar
Hellhound
Počet postů : 9
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Jul 15, 2018 12:58 pm
Buď Cheirón v Táboře nepřekypoval chytrými polobohy a vybíral z toho, co zbylo jako dostupné zboží, nebo tohle měla být Elita Národa s velkými písmeny na začátku. Pokud se jednalo o druhou možnost, věřila, že do toho kempu už v životě nepáchne, protože by to znamenalo všechny umlátit za existenci hříček přírody a mimořádně nízkého IQ. A neznalost dějin starých jako samotní bohové. Tak či tak se uvnitř hellhounda akorát zvedaly pocity spojené s torturou - nikoliv svojí ale jejich. Začala přemýšlet, nakolik lebka poloboha bude odolávat síle skály, než se do ní promáčkne díra, jestli se utopí ve Styxu pod jednu minutu, případně jak moc bude trpět samotný Pán Pekel, tedy Podsvětí, až mu tuhle výpravu přivede pod nos s pozdravem od vypelichaného koně. Ať tak či onak, už nyní si mohla pogratulovat k malé pravdě - na tohle dozajista ona ani Cháron nezapomenou.
S obrácením očí v sloup, což naštěstí bylo neslyšitelné gesto, se vydala kupředu k Amy, odlepujíce se od kamenné, onyxové zdi. Blondýna tu mezi skalami doslova zářila a Althea se už nemohla dočkat, až se zašpiní natolik, že pro jednou splyne s davem, což byl patrně úkol, který si v pekelné dušičce vytyčila. "Dovolíš?" Přesladký úsměv a podobně přecukrované pomrkávání by každého normálního člověka nutilo mít se na pozoru. Kdo ví, jak to bylo s růžovým přeludem, když od ní převzala krabičku hydratačního krému. "Hmmm, pěkně těžké... Dobře, to se hodí." Vzápětí, jen co ona pochvalná věta byla dokončena, se s krémem v ruce ožene tak, že by smrtelníka přivedla do týdenního kómatu. U bloncky to stačilo na deseti minutový knock-out, po kterém bude mít na čelisti barevnou podlitinu, co jí aspoň oživí nudný komplet. S převozníkem si vyměnila úšklebek odměněný maskou netečnosti z jeho strany, než začala Amy ohledávat. Bez upejpání. Chlapcům se tak uskutečnil před očima zážitek, co vídali maximálně v pornografických filmech - tmavovlasá průvodkyně se vůbec neštítila vklouznout jejich společnici pod crock top a osahat jí prsa, stejně jako se podívat, zda tam skutečně nepašuje nějaké platidlo. Ani v kalhotech nic podobného nenašla. Dívčina zjevně patřila k tomu typu dívek, co mají na všechno papánkovu kreditku. Na řadu přišla kabelka a způsob, za který by jí každá Afroditina dcera (a možná každá puberťačka) zabila - obrácení vzhůru nohama, až se jim u nohou nakupila halda naprosto nepotřebných předmětů. Nikdo by se nedivil, kdyby Amy pašovala v tomto nezbytném doplňku Noemovu archu s Atlantidou navrch.
Konečně na zemi nalezla pár mincí, řeckých drachem. Kurz se od Orfeovy návštěvy sakra zvedl a kdo neměl 20 drachem na zaplacení, měl smůlu a mohl se tou nejkratší cestou, čítající navrch Altheinu kanadu zaraženou v zadnici, vrátit do Tábora s nepořízenou. Tmavé oči zvedla od bezvládného těla ve chvíli, kdy druhý hrdina začal chrastit klíčemi a třetí, co vzhledem dost připomínal napomádovaného rebela z šedesátek, jemuž chyběla kožená bunda a cigáro v puse, si sundaval boty a později i ponožky. Tiše doufala, že ho v noci zkrátka olízla kráva. U té hrozila menší pravděpodobnost, že mu vygumuje veškeré buňky mozkové než u gelu a jiných vlasových prostředků. Už tak uráželi Chárona a to ani netušili, čí je potomek. Patrně by je kleplo, což znalo jako dobrá předzvěst do budoucna. "Ještě jeden pohyb a tahle prsatice nebude jediná, kdo tu bude ležet v kómatu. Narozdíl od vás ale odejde se stejným počtem děr, s kolika sem vešla," poukáže jejich směrem nabroušeným ostřím, než začne Amy táhnout k loďce za něco, co silně připomínalo krajková tanga. S pohodlím se nijak nenamáhala, zkrátka ji mrskla na první místo, které bylo po ruce. "Chrímata, pánové. Peníze. Nebo vás mám taky prohledat?" Znělo to jako rozkošná nabídka od dívky jako ona, kdyby jí na rtech nepohrával krutý úsměv. "Duše v Podsvětí potřebují nějaké vzrušení. A když budete nazí, budou mít o zábavu postaráno. A já se taky zasměju." Sen o jiném druhu zábavy se právě rozplynul v nedohlednu, když chlapcům došlo, jaké ponížení by je čekalo. Navíc s Amy na krku, která by se za pár minut mohla probudit.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Jul 15, 2018 3:47 pm
Náladu mu vylepšilo, keď videl ako Althea vrazila Amy aj s krémom v ruke. Prišlo mu to mierne ironické, že dostala práve niečím, čo má tak rada. Bola jeho rodina a zrejme by ju mal ľutovať, ale jemu jej nebolo ľúto ani v tom najhoršom možnom prípade. Možno jej tá rana do hlavy prospeje. Pevne v to dúfal. Možno, keď sa preberie bude o niečo znesiteľnejšia a normálnejšia. Potom si však povedal, že to môže byť ešte horšie, že by mohla byť ešte blbšia. Prestával veriť na šťastie a zlé myšlienky boli silnejšie ako tie dobré. Videl už, ako ho terorizuje rôznymi pokrikmi a debilnými poznámkami. Povzdychol si nad vlastným, ešte nie tak celkom istým osudom.
Vyvalil oči, keď tmavovlasé dievča začalo obchytkávať Amy. Aj napriek tomu, že obyčajný chlapec by si ten pohľad vychutnal a aj napriek tomu, že Amy dvakrát tak nemusel, neudržal sa a konečne sa ozval jej stranou. "Nie som si istý, či je obchytkávanie mladých dievčat v bezvedomí legálne." Akonáhle to vypustil z úst, oľutoval to. Rýchlo sa pomodlil v duchu k Afrodite dúfajúc, že krátka modlitba k nej ho ušetrí bolesti.
Sledoval ju ako jej prehľadávala aj kabelku a jej osobné veci. Amy by sa to rozhodne nepáčilo a určite by začala mrnčať, ako si to len môže dovoliť. Ešte že bola v bezvedomí a oni ju nemuseli počúvať. Za to pripísal červený bod ich sprievodkyni. On by to urobil už dávno, keby nebol slušne vychovaný a vedel, že dievčatá sa nebijú. Ale to nebola celá pravda. Neudrel ju aj preto, že sa bitiek jednoducho štítil a radšej len mávol rukou a od hádky prosto odišiel.
Z kabelky vypadli drobné lesklé krúžky - drachmy. Netušil, že budú na niečo dobré ale zrejme boli, keď ich Althea začala zbierať zo zeme. "Aha." Uvedomil si, že aj on mal také pri sebe. Našiel ich, keď hľadal čím by zaplatil Cháronovi pár minút dozadu. Americké doláre nemal a nemyslel si, že tieto staré grécke mince, ktoré nachádzal ako haliere na ceste kade tade v oblečení mu budú na niečo niekedy dobré. Bol rád, že im našiel využitie a mohol sa ich zbaviť. Aspoň mu nebudú cestou štrngať vo vrecku. "Aj ja mám také." Z vrecka vytiahol antické platidlo. Nebolo mincí veľa. Dúfal, že tá drobná hŕstka, ktorú vytiahol z vrecka na nohaviciach mu bude stačiť. "Hádam je to dosť." Druhou rukou si prešiel vo vlasoch rozmýšľajúc čo by robil ak by drachiem na prevoz po rieke nestačilo.
Pri jej vyhrážke sa bál pohnúť čo len o centimeter a tak čakal opatrne na verdikt, ktorý prevozník vydá. "Ja som v pohode." Uistil ju, že prehľadávať ho nemusí. Radšej sa ušetrí jej kontroly, aj keď ženským rukám, ktoré by sa ho dotýkali, kto vie kde, bolo ťažké odolať. V mometne čo si uvedomil, že prehliadka by od príjemného mala asi ďaleko bol rád, ako sa rozhodol a radšej sa ukrátil od tohto zážitku.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Sun Jul 15, 2018 9:34 pm
Byly věci, které mu v životě zoufale chyběly. Třeba to, že někdo konečně uzemnil Amy a donutil ji přestat mluvit jedním ze dvou způsobů, který byl skoro stejně dobrej jako ten první – přičemž fakt nemohl doufat, že by se s ní Althea před Cháronem začala třeba líbat. Musel se spokojit s tím, že jejich blonďatá a asi prozatím ne silikonová společnice byla knockoutována a nakonec… ošahávána. Zneužívána. Až Finn povytáhl obočí a jak mu to bylo vlastní, začal se pobaveně křenit s hlavou mírně nakloněnou na stranu jako kocour, kterého něco silně zaujalo. Člověk se mu nemoh divit – většinu života strávil v táboře po boku oprsklých puberťaček, co mu mnohdy neměly moc co nabídnout, tak je obral aspoň o to málo. Třeba hrdost a počestnost stejně jako víru v mužské pokolení. V každém případě, tábor byl konzervativní, což se o Althee, co se hrabala ve výstřihu Amy a ještě do něj drze nakoukla, kdyby náhodou, rozhodně říct nedalo. Upřímně by se klidně dosadil na blondýnčino místo a ani by mu nevadilo, že by byl v bezvědomí. „Ticho. Je,“ pokusí se zahučením Finn uzemnit Elyara, který byl však vůdce výpravy – a tak se slušelo to zahrát nějak do outu, aby jeho slova nevyzněla tolik úsečně. „Chceš skončit podobně?“ A tak z toho Finn udělal přátelský varování. Všemu dobrému je však konec – alespoň Amy se prozatím neprobrala – a tak se nakonec Althea vrhne ke kabelce, z níž vypadne řada krámů včetně několika drachem. Takže Cháron přece jen ocenil stabilnější a zaniklejší kurz než dolar. Dobře pro něj – klíče měl sice ještě jedny, náhradní, a on je se svým štěstím neztratí, ale jistota je jistota. Naštěstí z toho nevylezl jako takový tragéd jako Elyar, který chtěl nabídnout své špinavé fusakle.
Znova se uculil. Asi neměl. Ne, když na něj někdo ukazoval nožem. Problém byl ten, že se Finn asi právě zamiloval. Což… Asi taky neměl. Ne, když na něj ukazoval nožem objekt jeho zájmu. Nemohl za to – srdci člověk ani polobůh sotva poručí, ačkoliv v jeho případě bylo srdce dost pochybným a nestálým orgánem. V každém případě měl před sebou dokonalej prototyp svého archetypu ideální holky, tolik odlišné od těch rádoby drsných slečinek v táboře. Althea měla ten šmrnc… zabijáka a někoho, kdo umí fakt nakopávat zadky. Jeho vkus na ženský byl nejspíš dost znepokojivej. „Popravdě bych se klidně prošacovat nechal…“ A ani ten krutej úsměv ho nezastaví, protože kromě špatnýho vkusu měl Finn v některých případech mozek šestnáctiletýho pubertálního výrostka, co se točí za vším, co má nohy, sukni, místo, kde tyhle dvě věci spolehlivě končej a není to Skot. Z jeho vytržení ho vyruší až další slova ze strany Elyho, který je sice oproti Finnovi trochu zelenáč, ale zdá se, že má… no, rozum. „Fajn, fajn…“ uvolí se nakonec, když znova zašmátrá v kapsách riflí. Je pravda, že ho mohlo napadnout varování Cheirona, že nemaj chodit jen tak na lehko a radši si vzít nějakou finanční rezervu, ještě líp hotovost – což pravil s pohledem upřeným na Amy nejspíše s vědomím, že ona by Cháronovi mileráda cpala kreditku a ptala se, kde je terminál, načež by jí konečná pravděpodobně fakt potkala. Mýtný do Podsvětí milerád zaplatí, neboť případnou výpravu přestal označovat jako zcela ztracenej čas, aby vzápětí nastoupil do loďky.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 37
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Jul 16, 2018 1:43 pm
"Nikdo se tě na ni neptal, ty l-." Bum. Zvuk jejího opečovávaného těla dopadajícího na zem ukončí cokoli, co mělo být poslední částí věty. Těžko říct, zda vůbec postřehla, co ji vlastně zasáhlo. V táboře panují zvěsti o tom, že je lehká - ostatně jako o každé její sestře. Tyto zvěsti by z tábora jistě zmizely, kdyby někdo viděl, jak těžce sebou plácla vstříc kamenné zemi. Jediným pozitivem je, že je vskutku dcera své matky a tedy po ráně do hlavy nemá absolutně co ztratit. Snad až na obsah kabelky, který se momentálně válí Cháronovi u nohou.
Oči začne rozlepovat až pět, šest minut po osudové ráně. Těžko říct, zda je jen nadprůměrně odolná, nebo je to tím, že je na rány do hlavy dokonale zvyklá, ale jen co rozmazané vidění odhalí stav jejího oděvu, působí to evidentně mnohem lépe, než polití studenou vodou. Ihned si upraví top, vytáhne šortky a pohodí vlasy stylem katalogových modelek absolutně ignorujíc fakt, že po ladném hození hlavičkou málem přepadla přes loďku. Modelingové pózy nejsou snadná věc, když máte svět vzhůru nohama. "Přísahám bohům, jestli se mě někdo z vás dotknul, tak zařídím, aby vám zarostl mechem!" Ožene se preventivně. Nemá problém s tím, když se jí muži dotýkají, ale když přejde po jejich skupině... nikdy. Jeden je její bratr a druhý je kolo štěstí, jak se u nich ve srubu přezdívá synům Niké. Po stažení kalhot to roztočíte a pak následuje bankrot, nebo jackpot. A jistě - pak je tu Kouki. Nezapomene přejít očima ani po jejich průvodkyni. "Měla bych výhrůžku i pro tebe, ale ta dýka je asi to nejtvrdší, co jsi za poslední rok měla v ruce." Povzdechne si, nejspíše s pravou lítostí v hlase a nefalšovaným smířlivým povzdechem. Bohužel veškerá smířlivost zmizí spolu s tím, kdy zjistí, že obsah její kabelky je mimo loď. Zdá se, že nemá ponětí, jak se vůbec na loď dostala, natož důvod, proč je její kabelka teď na zemi.
Prudce vstane z lodi a s elegancí postřelené gazely vyhopsne zpět - prudké vstávání totiž opět připomnělo, že před chvílí dostala do hlavy. Přesto jde zdraví do pozadí, když sbírá svou kabelku s citem ustarané matky. Než aby sesbírala svůj majetek zahrabe do jedné z kapes růžového zavazadla. Úlevně si oddechne - Theia evidentně to nejdůležitější nechala uvnitř. Do kabelky hodí pouze peněženku, vlhčené ubrousky, zrcátko a kartáč. To vše snad až v překvapivé rychlosti, než přicupitá zpět do loďky, kde konečně usedne.
"Kéž by tu byl Iskýnek." Vydechne teatrálně. Pravá ruka souběžně s tím zabrousí do kabelky, aby vytáhla kartáč, kterým si musí několikrát projet vlasy. Thea totiž dokonale zničila vše, co na nich zničit mohla. Nezapomene hodit otrávené oko po Elyarovi. Miluje své sourozence, všechny. Ale zrovna u tohohle se bude muset naučit, jak se to vlastně dělá. "Myslíte, že někde u brány potkáme Marilyn Monroe? Vždycky jsem jí chtěla potkat." Zamrká zasněně uklidíc kartáč zpět do kabelky. Pokud nepříjde další rána do hlavy, pak parta prožila posledních šest minut ticha výpravy. Je ale možné, že se brzy odporoučí k zemi sama - soudě dle mírného kolébání a občasného pomrkávání jsou mdloby stále ještě přítomná věc. Bohové mají členy výpravy znatelně v lásce - dcera Afrodity totiž nenašla čas podívat se do zrcadla a zjistit, že na hlavě raší boule.
avatar
Hellhound
Počet postů : 9
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Jul 16, 2018 2:46 pm
Jakmile byla blondýnka poslána k zemi a do limbu, z něhož se sladkých pět minut neprobrala, zbytek skupinky rychle pochopil, co se po něm chce a začal si prošacovávat kapsy, zda se přeci jen nějaká mince nezatoulala na dno kalhot. Možná jim k rychlejšímu pohybu prospěl i vražedný pohled tmavovlasé průvodkyně s netrpělivě podupávající nožkou, drtící pod silnou podrážkou každý kámen, který se jí připletl do cesty. Pouze přimhouří oči, když dolehne k jejím uším poznámka o obhledání z úst vytáhlého holomka. Ladným krokem číhajícího geparda, co si udělal zálusk na gazelu (vzhledem k Amyně stavu nepostřelenou), se vydala směrem k Finnovi, oči upřené mu do tváře. Pokud před chvílí její úsměv nevěstil nic dobrého, nyní z placu připomínala hororovou postavičku, co brzo vytáhne motorovou pilu nebo sérii pilníků a nůžek přilepených ke kožené rukavici. "Tak ty by ses nechal prošacovat, jo?" Věčně nabručený hlas dostal sarkastický nádech na celé tři vteřiny. Hned na to se vydala instruktorovi zkroutit prsty levé ruky takovým způsobem, že by se i od pohledu silnější chlap rozbrečel na místě. "Zaplať a pak ti možná tvoje přání o důkladné prohlídce splním," zavrčí mu do ucha stylem nabroušeného pitbula, který touží ukousnout hlavu nejbližšímu dítěti za to, že po něm vůbec chtělo aport. Nebo se na něj podívalo. Althee stačilo málo, aby si zavelela do boje. Tedy do bitky, co nápadně připomínala sestřih kaskadérského umění v akčním filmu, bojové umění Jackieho Chana a hospodskou rvačku, kde se dotyčný hrdina brání vším, co mu pod ruku přijde. Občas sklenicí, občas židlí, občas tágem i koulí z kulečníku. "Asterion miluje podobné záležitosti. Aspoň pak ví, kam ti nejlépe zarazí svou sekeru," laškovně pozvedne obočí, než kopancem zezadu do stehna pošle Finna o něco blíže k Cháronovi. "A ty se taky neflákej. Je mi fuk, že jsi vedoucím týhle pošahaný výpravy. Kde jsou ty časy, kdy do Podsvětí chodili spratkové od Dionýsa. S těmi takový problém nebyl," protočí očima brblajíce poznámku na prapodivné seskupení, jemuž sehrála roli průvodkyně. Tiše (a občas pekelně nahlas) děkovala, že už to bude mít za sebou a o tuhle chásku se postará někdo jiný.
Po vyndání a předání mincí Cháronovi do rukou se konečně zdálo, že se pohnou z místa. To by se nesměla probudit královna egocentrismu. "Sklapni a koukej nasednout, nebo tě tu necháme a uvidíme, jak dlouho bude ten tvůj slavný krém zabírat, než se z tebe stane jedna z dalších oblud, co tu žijí." Pokud někdo očekával od téhle snědé holky něco jiného než šťavnatá slova o nezpůsobilosti Amy... vlastně k čemukoliv (předně k myšlení, následně i k chůzi), tak by se pletl. Pro ni evidentně nic jiného neměla podobně jako pro zbytek skupinky. Vyjma Koukiho - ten zkrátka pro její oči neexistoval už od Tábora. Podobně tomu bylo s ním i teď, když se ukázalo, že jako jediný nemá na zaplacení. Pravidla Podsvětí platila pro veškeré smrtelné duše - neplatíš, nepokračuješ.
S povzdechem, ať už to má za sebou, dostrkala do loďky i Elyara, posledního z loudající se skupiny. Tedy předposledního - tím posledním se zjevně chystal být Finn tvářící se jako Altheina společnost. Rázné kecnutí na zadek vedle Elyara, kdy potomku Niké neposkytla jedinou možnost přesednout si a tudíž psychicky se začít hroutit vedle zajíčka z obálek Playboye. Pokud nechtěl přeskočit okraj loďky a poplavat si ve Styxu, což nikdo normální nedoporučoval. Cesta ubíhala přiměřeně rychle - Cháron ani Althea cestou nepromluvili, hleděli si svého. Jen brunetka si začala provokativně brousit ostří dýky, kdyby se přeci jen rozhodla Amy přetnout ve dví. Před očima se po přibližně deseti minutách objevily zdi Ereba, černé a vysoké, až byli nuceni zaklánět hlavu, pokud si je toužili prohlédnout. V dálce se začala rozkládat mohutná brána. A trojice párů velkých rudých očí pomrkávajících na ně z naprosté tmy.

KOUKI NAKAJIMA BYL VYŘAZEN Z VÝPRAVY Z DŮVODU NEZAPLACENÍ POPLATKU CHÁRONOVI (částka v bance bude i tak stržena) - nereagování na příspěvky, neohlášení nepřítomnosti
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Jul 16, 2018 7:09 pm
Jeho poznámka o prehľadávaní mladých dievčat zostala nepovšimnutá. Nebol si istý, či to bolo vskutku tak a tak len pre istotu držal telo stále v strehu očakávajúci nejaký uder od ich sprievodkyne. Človek nikdy nevie, kedy práve ona dostane chuť zmaľovať jedného z nich. Úprimne sa jej vlastne ani nedivil, len dúfal, že keď tá chvíľa nedaj bože príde, nebude to práve on, na kom si to všetko bude chcieť vybiť.
A možno zostala nepovšimnutá aj pre Finnovu pohotovú reakciu, kedy mu odporúčal byť radšej ticho a on jeho radu poslušne vypočul. Hlava výpravy, či nie. Faktom bolo, že Finn bol starší, tým pádom aj skúsenejší a navyše bol inštruktor. V tomto prípade hodnosť "vedúci výpravy" nič neznamenala a on dal na slová, keď nie múdrejšieho, tak aspoň skúsenejšieho. Mlčal a ani necekol. Mal svoju tvár rád. Nie tým povýšeneckým spôsobom ako jeho sestra, no mal ju rád. A ak bol niekto normálny, tak ju mal rád aj ten. Len blázon by si vychutnal bitku od Althei.
Nanešťastie, minútka, presnejšie päť minút ticha im vypršalo a Amy sa prebrala. Mal sto chutí ju nechať na brehu rieky a vyraziť bez nej. Aká to škoda, že on nemal v rukách práve pádlo. Tak trochu nechápal, prečo ju Althea tak súri, keď k nej neprechovávala žiadne vrúcne city. Napadlo mu, že to bude možno preto, že nechce prísť o svojho fackovacieho panáka. Nič racionálnejšie, čo by dávalo akýkoľvek zmysel mu nenapadlo. Uspokojil sa touto verziou. Nebolo to nijak životu dôležité, len ho zaujal tento paradox.*A možno to bolo pre to, že by ju Hádes potrestal ak by sa všetci nedostali v bezpečí k nemu?* Napadla ho aj takáto verzia. Zrazu sa začal obávať Háda. Zrejme to bolo rozumné. Neplánoval si z neho robiť posmešky či podobne, no pred tým nad tým ani nerozmýšľal. Čo keď mu nebude sympatický a len tak ho uvrhne do Tartaru? *Môže to vôbec?* Dobre že sa nezačal klepať pri Finnovi, ktorý tvrdo dopadol na zadok, tak tesne pri neho, že chýbalo len pár centy a sadol by mu na kolená.
Cesta po rieke bola fascinujúca, minimálne preňho. Cestu po rieke ešte nezažil. Strach z neho zrazu opadol a začal premýšľal, či sa plavba na normálnej rieke nejak líši od plavby po rieke v podsvetí. Usúdil, že pokiaľ sa dostane na povrch, niekedy si nájde čas a zavolá aj Lin. Z príprav "romantického rande" ho vyrušilo šesť červených drobných guličiek, ktoré žiarili ako rubíny. V jeho mysli začal listovať pomyselnú knižku, v ktorej hľadal informáciu, ktorá by mu vysvetlila čo je tento nezvyčajný jav. Boli príliš ďaleko a drobné "drahokamy" obliehala príliš veľká tma na to, aby mohol s presnosťou určiť o čo sa jedná. "Čo je tamto?" Keď sám na odpoveď neprišiel, ozval sa. Prstom ukázal do diaľky smerom k úkazu nič netušiac, čo na nich čaká.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: To the Undeworld

za Mon Jul 16, 2018 8:05 pm
Už ani Finn nebyl tak zabedněnej, aby nepochopil, že místo hříšných slůvek zavrněných do ucha dostal spíš nabídku na něco, co by se mu vůbec, vůbec nelíbilo – a pravděpodobně by daná činnost Altheu ani nezahrnovala, což byla z jeho strany poměrně důležitá podmínka, které se nehodlal vzdát. Pochyboval, že Asterion, kterého tak blahosklonně zmínila, bude ženského pohlaví a krom toho, Fnnegan zatím usoudil, že tady Thea je jediné půvabné stvoření, které Podstaví kdy vyplodilo, ačkoliv kdyby tohle označení asocioval s Altheou nahlas, tušil, že by mu nadále nezbyly orgány, kterými by jí v dalších chvílích mohl oceňovat. Ať už oči nebo kterékoliv jiné – samozřejmě myslel hypotalamus, který vylučuje oxytocin. „Fajn, fajn, třeba… při jiný příležitosti.“ Očividně po romantický večeři nad těly jejich nepřátel, jak tak odhadoval její vkus. Nakopnutí dopomůže k tomu, aby sebou trochu hýbnul, Cháronovi zaplatil všechny své pohledávky, aby nebyl vykopnut jako ve výsledku Kouki – což se dalo čekat, upřímně, je to Kouki – co se mohl vesele vrátit do tábora a skončil ochuzen o tuto cennou zkušenost.
Jeho plán byl prostý, ale i tak se zhroutil – zaujmout místo vedle Althei mu bylo zapovězeno, když si dívka kecla vedle Elyara – proboha, proč Elyara? – a na Finna tak zbyl prostor vedle omráčené Americy, přičemž mu nezbývalo nic jiného než doufat, že se neprobere celou cestu, ideálně celý život, což by život v táboře bezesporu usnadnilo. Nikdo tam nemusel mít včelí úl blonďatých dylinek, kupodivu ani Finn ne. Takhle mohl Finnegan po své budoucí manželce (dobře, to jen ve snu), tak akorát pokukovat, sleduje její činnost v podobě pravidelného broušení nožů, dokud sebou neškubne. Díky Amy, jak jinak. Ještě se protestantivně co nejvíc odtáhne, jen když Thei sdělí svou výhružku, skepticky se na ni podívá. „Pokud se jí tím nesnažíš říct, že bys ji znásilnila, tak to není moc děsivý…“ Finn by se koukal. Asi i rád. Asi protože tušil, že špatně by tu nakonec dopadla Amy. Znova se jí rozhodne hodit do ignoru lépe, než by to zvládl na kterékoli sociální síti, a z tohoto stavu jej vytrhne až hlas Elyara a jeho upozornění na šest velkých rubínů, zařících ve tmě. Podsvětí pro něj bylo zřejmě natolik známý, že se rozhodl jeho turistický atrakce do teď neopěvovat. Finnovo šestnáctiletý já by na Elyarovu otázku dospěle odpovědělo “tvoje máma“, pro teď byl ale zas třicátník. „Asi nic hezkýho. Možná tě to sežere.“ Aspoň to nebude bolet, protože je to buď vícehlavej drak nebo pes – a zaboha fakt neví, jak že se tomuto stvoření říká, i když to logicky už určitě někde slyšel. Na pavoura je rozpětí očí moc daleko.
Sponsored content

Re: QUEST: To the Undeworld

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru