Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 76
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sat Jun 02, 2018 12:24 pm
Mumraj se nesl od časného rána skrze celý Tábor polokrevných, místa, kde se rodí hrdinové dávno zapomenutých řeckých legend, mýtů a pověstí. Každý s kouskem adrenalinu v krvi se nemohl dočkat velkého dne, slavností zasvěcených bohyni Niké, držitelkou ochranné ruky nad všemi vozataji a rozdávající vítězství tomu, kdo si jej zaslouží. Podobné události byly každým, i tím nejzatrpklejším Áresovcem uznávané a respektované. V každém se projevoval bojovný duch, sportovec toužící po zlatém vavřínovém věnci a získání si pozornosti a přízeň bohů na svou stranu. Amfiteátr určený pro obdobné soutěže, byl za noci uklizen a upraven, aby splňoval náležitosti hippodromu, závodiště určeného speciálně pro soutěže v dostizích na koňském spřežení. Celý circ lemovaly sochy řeckých bohů ve stejném rozestupu, od Dia s Hérou při startovní čáře, po samotnou Niké stojící uprostřed na vysokém podstavci.
Po snídani se začali obyvatelé Tábora stahovat k místu, kde se soutěžní klání bude odehrávat, dohadujíce se, kdo vyhraje a kdo skončí jako poslední. Padaly jednotlivá jména a spolu s nimi i sázky na toho či onoho člena srubu, drachmy chrastily po hrstech, jak si každý vsadil. Pokud se na něčem dalo hodně rychle zbohatnout, pak na zdejším sázení. Brzy byly kamenné lavice obsazeny všemi zvědavci, kteří se nemohli dočkat startu. Jednotlivé sruby provolávaly jména svých favoritů a zástupců, snad jen instruktoři se alespoň z části drželi při zemi a nepočínali si jako malé děti, ačkoliv i zde se našlo pár ukázek. To už však hlasité vykřikování přerušil příchod Cheiróna, ředitele sportovních aktivit, Richarda Reeda, syna Athény a vrchního instruktora, pod jehož velení spadali všichni ostatní, Hébé, okouzlující bohyni jara a mládí, která pomáhala převážně na ošetřovně, Audrey Clifford, dceru Nemesis, momentálně vedoucí všech srubů, a Área, boha válek a krvežíznivých bojů, který bral Tábor spíše za trest než za jakousi relaxační zónu. Pět rozhodčích, kteří měli dnešním dnem určit, kdo si zaslouží přízeň bohyně Niké a také titul vítěze vozatajských závodů.
"Polobožští! Dnes jsme se sešli ku příležitosti opěvovat dávné hrdiny, kteří potili krev v prachu při závodech na počest bohyně vítězství, Niké!" Randál, který se ozval po těchto slovech, doprovázel uvítání ještě dobrou minutu, než se přihlížející uklidnili natolik, aby pustili Cheiróna ke slovu. "Je čest vidět všechny, kteří se nebáli přihlásit se do závodů a usilovat o přízeň patronky vozatajství. Ač se mnou bůh Áres patrně nebude souhlasit," s tichým odkašláním pohlédne na muže po svém boku, značně otráveného, že se ještě neprolívá krev a nikomu nelezou střeva z očních ďůlků, "... Zkusím tvrdit, že i dnes se budeme bavit. Alespoň většina z nás. Všichni účastníci, nechť se vydají ke svým vozům a koním, závod započne úderem celé!" Tlesknutí na závěr řeči se neslo nad hlavami netrpělívých diváků i sportovců, kteří se rozhodli změřit si své síly na prachem pokrytém závodišti. Velká pětice rozhodčích se usadila v křeslech naproti obratišti, odkud měli výborný přehled o všem. Závodníci se začali trousit ke svým boxům, kontrolujíc utaženost postrojů, na poslední chvíli se pokoušeli utáhnout matice ve vozech a zajistit si rychlé otáčení kol.
Patnáct minut poté zazněl lesní roh, jasný povel k nasednutí do vozatajských spřežení, následující čestné uvítací kolo, kdy každému byla provolávána sláva - někomu hlasitěji, což se dalo čekat u Áresovců, hulákajících na celé kolo, jiným byla tiše vzdána poklona. Jakmile se závodníci seřadili na startu, do minuty se ozval roh znovu. Tohoto kola, krom několika dalších, se též účastnili Monique Delacroix, zástupkyně Afroditina srubu; Lucy Kingsley, neurčená; Calix Quince, taktéž neurčený mládenec; a Kouki Nakajima, syn Hecaté a instruktor. Všechny budou čekat tři kola, v každém z nich mohou nanejvýš získat 30 bodů. Absolutní vítěz, který by vše zajel bez chyby, by tak mohl uhrát od rozhodčích až 90 bodů!
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sat Jun 02, 2018 1:06 pm
Tak nastal ten den závodů, nějak si pořád nebyla jistá tím, jestli byl dobrý nápad se přihlásit, ale teď už s tím holt nic nenadělala. Nezbývalo tedy než hrdě zvednou hlavu a s elegancí a šarmem, což snad podědila po matce se té výzvě postavit. I když dost pochybovala o tom, že by snad její matka někdy ovládala vůz tažený koňmi, ještě na nějakých podobných slavnostech. Ta spíš byla některým z diváků, kteří si užívali ten pohled na závodníky a nejspíš by se našel i nějaký, který by jí padl do oka. Blondýnka pohodí hlavou, aby dostala podobné myšlenky a hlavně představy z hlavy. Nepotřebovala se nad tím nějak extrémně zamýšlet, tedy ne nad tím, co dělala v době závodů její matka. Zase tak nejasné jí to nebylo. Rozhodně nemířila k boxům, kde na ní čekal vůz s koňmi. Mona tedy dojde k vozu a ještě ho zkontroluje pohledem, jako by snad všem těm šroubečkům, ojím, kolečkám a bůh ví čemu dalšímu rozuměla. Ne. Nikdy nerozuměla podobným věcem, to byla spíš sféra pro potomky Héfaista, ovšem s koňmi si rozuměla. Navíc párkrát už povoz řídila, i když nikdy ne tak, jak to bude muset asi zvládat tady. Doufala, že její zkušenosti s jezdectvím by jí tu mohli pomoct. Přejde ke koním, které oba poplácá po krku a pohladí po čumáku, načež zkontroluje postroje. Tomu už rozuměla o něco víc. Když si je jistá, že je všech v pořádku, tak přejde k vozu a vezme do rukou otěže. Čestné kolo bere vlastně jako takové ohmatání toho, jak s otěžemi manipulovat, aby koně reagovali, co nejrychleji. Pak už se ale zařadí na start a čeká na pokyn ke startu. Těžko říct, jak tohle celé pro ní dopadne, ale rozhodně se jí do krve začíná vyplavovat adrenalin, který upozaďuje její obavy. Nakonec se přece jen ozve roh, který značil start závodu. Bičem popožene koně do nejrychlejšího chodu a vyrazí ze startu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 32
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sat Jun 02, 2018 7:55 pm
Závod vozatajů. Podobně jako u boje o vlajku vůbec netušila, jak se k tomu zase přimotala. Vlastně věděla, jak se do téhle situace dostala, přihlásila se sem sama, ale neměla páru, proč to vlastně udělala. Přeci jen to byla hrozná hloupost. Nikdy nic podobného nedělala a ani si nebyla jistá, jestli si rozumí s koňmi, kteří budou táhnout její vůz. Celkově možná ani nerozuměla koním. Ale nějaká její část se chtěla posunout někam dál a věřila, že by toto mohl být způsob. Takže se pokusila zjistit si o této disciplíně, co nejvíce mohla, ale nebyla si jistá, jestli to zvládne v praxi, přeci jenom napoprvé by to mohlo být sakra těžké. Nebylo divu, že se div neklepala nervozitou, ale teď už nevycouvá, byť jí k tomu její pud sebezáchovy celkem vzato nutí. Ale pozitivum je, že když si něco udělá, bude moct strávit nějaký ten čas na ošetřovně. To byla jediná dobrá věc na tom všem. Myšlenkami bloudila sem a tam, že jí utekl skoro celý Cheironův úvodní proslov, ale probrala se z tranzu, aby postřehla, kdy to vypukne. Poté přešla ke vozu, který byl určen pro ni. Nestarala se o jeho stav, spíše přešla ke koním, jež ho měli táhnout, aby se s nimi seznámila. Spokojeně frkali, když je pohladila po sametově hebkých čumácích. Snad jí dovezou v jednom kuse...
Po zatroubení rohu nastoupila do vozu a následovalo promenádní kolečko, při kterém se pokusila okoukat, co a jak má dělat. Bylo to těžší, než se mohlo zdát, ale zvířata, která dostala pro tuto příležitost, se jí zdála osvědčená a vypadalo to, že ví co dělat lépe než ona. Snad to nebyl pouze její dojem. Po úvodním kole se seřadila na start spolu s ostatními, přitáhla otěže a jakmile zazněl ruh podruhé napodobila ostatní a pobídla koně za pomoci biče.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 12
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sat Jun 02, 2018 9:03 pm
Do čeho jsem se to sakra dostal? Co mě to popadlo? tohle jsou otázky, co mě sžírají již od počátku dnešního rána. Při snídani jsem byl naprosto nesoustředěný a neustále jsem se ohlížel po ostatních tábornících, abych si ověřil, že je vše skutečně pravda. Táborníci mě však nenechali dlouho na pochybách. Většina z nich nadšeně švitořila o blížících se závodech a jedna dvojice se na mě dokonce otočila, zatímco se dohadovala o tom, jestli náhodou nejsem jedním ze závodníků. Jistě, přihlášení do soutěže jsem vůbec nezamýšlel jako příležitost získat si fanklub a o žádnou výjimečnou pozornost jsem nestál, ale to by se ještě dalo nějak skousnout. Co už jsem však tak pokojně přijmout nedokázal, byly následná slova té dvojice. Ačkoliv jsem po nich pokukoval, věděli, že je přes polovinu jídelny nemohu slyšet, takže se bez obav rozhovořili a pronesli i něco o tom, že někdo jako já nemá šanci na vítězství a už zdaleka ne, když nepatří ani pod žádný srub - s tím, že jim mohu odezírat ze rtů, ovšem nepočítali. Nezařazený - tak se mi tu říkalo. Na tom statusu jim záleželo více než na skutečné rodině, kterou nechali tam venku, mimo hranice Tábora. Tohle jsem nikdy nechápal. Komu by záleželo na nějakém pitomém srubu? K čemu znát jméno svého domnělého rodiče, když žádní Bohové ve skutečnosti neexistují? Kdyby opravdu žili, dopustili by to zlo, co se na světě odehrává? Nemyslím si. A jestli ano, pak si naši víru a úctu už just nezaslouží...
S myšlenkou, že není cesty zpět, se dostavím před zmíněný amfiteátr. Nikdy jsem nepotřeboval ničí důvěru, ovšem tentokrát ji musím získat...především pro sebe. Nejsem srab a ze závodu nevycouvám. Zvládnu to. Naberu do plic čerstvý vzduch a vypravím se dovnitř. Úvodní řeči se - velmi nečekaně - ujme Cheirón, který má ruku nad všemi sportovními aktivitami, a oznámí nám, ať se vydáme ke svým vozům. Odkývám to a bez váhání zamířím právě tam. Mám-li být upřímný, je to poprvé, co mám něco takového řídit. V sirotčinci jsem neměl možnost znát to jinak než z pohádkových příběhů, ale když jsem se dostal ven, párkrát jsem to zahlédl na ulici. Koně jsou jedny z mála zvířat, se kterými nechovám vzájemnou nenávist, takže mě vždycky lákalo si něco jako vozatajství zkusit. Nikdy by mě však nenapadlo, že to přijde tak brzy.
Jelikož mechanismu těch vozů absolutně nerozumím, odchytnu si nějakého kolemjdoucího, co vypadá, že by mohl za jejich správnou funkci zodpovídat, a požádám ho, ať to raději překontroluje. Hraní si na frajera a perfektního odborníka by mi nestálo za to - nehodlám se tu vymlet kvůli egu. Nakonec dotáhnu postroj, obrátím se na koně a jednomu z nich položím dlaň na bok. Na chvíli mě opět obalí pochyby, ale já je odeženu s naprostým odepřením toho se jim poddat. Nevím, do čeho se to pouštím a jestli vůbec dokážu vůz ovládat, ale věřím koním, jejich smyslům a tréninku. Já možná nevím, co dělat, ale oni ano a na to také spoléhám. S trochou štěstí je dokážu alespoň rozjet. Povzdechnu si, ruku z koně sundám a krátce se rozhlédnu po okolí, zda už závodníci nemají vyjet. Trefím to. Všichni si míří zajet rozehřívací kolečko a já tedy učiním totéž. Na koních už jsem jezdil a vím, jak je ovládat, ačkoli tady je to docela jiné. Přesto se mi však podaří dostat na závodiště. Jedu pomalu, aby se koně vykrokovali a připravili na následné podání velkého výkonu. Občas se rozhlížím po tribunách, abych si připomněl, jaké ohromné spousty lidí na mě teď zírají. Nádhera, prostě nádhera, pomyslím si ironicky a zkusím se začít soustředit jen na cestu, povoz a koně. Ani se nenadám a úvodní kolečko je za námi. S menšími obtížemi se zařadím na start, přičemž protočím očima nad tím vozem, který mi perfektně ztěžuje otáčení a manipulaci s koňmi. Ale pořád se to dá, připomenu si a zhluboka se nadechnu. Tolik lidí, tolik zvuků... a já stejně vnímám jen proklaté a hrobové ticho. Trhnu sebou, když mi to dojde, a podívám se okolo sebe. Těkám očima po rozhodčích a snažím se najít cokoliv, dle čeho bych poznal odstartování závodu. Jenže nevím, co mám hledat. Zmínka o tom, čím bude start ohlášen, mi zřejmě unikla. Rozdýchám se, abych uklidnil svůj zvyšující se tep a podívám se na ostatní závodníky. Mohl bych to poznat podle nich, ale to by znamenalo dát jim určitý náskok - tak rychlé reakce zase nemám. Přemístím zrak na koně před sebou a zastavím se u jejich uší, konkrétně u jednoho hnědáka. Jedno jeho ucho je natočeno mírně dozadu, jako by se snažil naslouchat zvukům za sebou - zvuky mě. To druhé je na hlavě posazeno běžně, avšak občas se natáčí ke straně či dopředu a já vím, že to je ve chvíle, kdy vnímá okolní ruch. Možná je to jen hloupá teorie, ale jestli se ozve nějaký výstřel či jiná rána zahajující závod, kůň na ni jistě zareaguje. A tak se dle toho u startu také řídím. Věřím koňským instinktům a spoléhám na to, že jestli kůň zaslechne něco hlasitého, poznám na něm neobvyklou reakci. Vyčkám tedy na onen moment doufajíc, že můj plán vyjde, a pokud se mi opravdu dostane oné reakce, vystřelím s vozem co nejrychleji vpřed. Směrem za novou sebedůvěrou, směrem za vítězstvím... a nebo taky ne, vždyť je to jedno.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 39
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sat Jun 02, 2018 9:36 pm
To se takhle ráno probudíte po noci bez jediné noční můry, neslyšíte jediného ptáka, jizvy vás nebolí, no zkrátka začátek úžasného dne... A pak zjistíte, že vás ta odporná sebranka, pro kterou jste cedili krev, kterou jste bránili jako lvi a piplali se s ní, aby ta pakáž jednou mohla jít na medicínu a nemusela čistit záchody někde v McDonaldu, přihlásila na vozatajské závody, přestož jste doposud vůz používali nanejvýš na sezení během odpolední svačiny. Ano, přesně tohle se stalo všemi milovanému instruktorovi, jehož si všichni vážíme a jehož činnost už zachránila mnoho mladých lidí ze spárů alkoholismu, kuřáctví a drog. Koukiho nejdřív popadl amok, během kterého stihl proměnit dva ze svých proradných sourozenců na kachny, ale nakonec se nechal uchlácholit a smířil se se svým osudem. Během času, který do začátku závodu měl, sepsal svojí závěť a vyjádřil přání nechat se po své, bezpochyby blízké smrti zpopelnit, poněvadž ta líná verbež by se bezpochyby neobtěžovala ani donést mu na hrob květiny. Jakmile si odbyl všechny tyto činnosti, doloudal se na závodiště, na tváři výraz odsouzence vedeného k šibenici. S potěšením zjistil, že mu ta chátra aspoň přichystala vůz, když už nic jiného. Nebyl si sice schopnostmi potomků bohyně kouzel v oboru zapřahování koní do povozů úplně jistý, ale pořád lépe, než kdyby to dělal sám. Vylezl si do onoho nestabilního krámu, taženého kolosálními bestiemi, vedle nichž si připadal jako trpaslík a rychle odříkal modlitby k Niké, aby ho nenechala v tomhle závodě umřít a k Poseidónovi, aby ti obři byli snažší na řízení, než vypadají. Pro jistotu pak přidal i modlitbu k Athéně, poněvadž ta vůz vlastně vymyslela. Když s tím skončil, vzdal se jakékoliv další snahy oddalovat nevyhnutelné a zařadil se k ostatním. Ruce se mu klepaly jako babičce s Parkinsonem, ale jakýmsi zázrakem se mu povedlo okamžitě nenabourat. Vyrazil jako poslední, na tváři jakýsi chabý pokus o úsměv. Když projížděl okolo obyvatel Hekatina srubu, nezapomněl na ně vrhnout důkladný nenávistný pohled, slibující hodiny dřiny v aréně a kydání hnoje. Nervózně polkl, vyveden z míry, že se mu povedlo objet jedno kolo bez nehody a připravil se na start. Vypadalo to na velice důkladnou a bolestivou smrt, při které se mu pravděpodobně ještě povede ztrapnit. Je se na co těšit.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 76
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sun Jun 03, 2018 9:42 am
Lesní roh oznámil start a všichni závodníci pobídli své koně vpřed. Kdo by také chtěl zůstat pozadu, když se jedná o nemalou částku a k tomu ještě zlatý vavřínový věnec, dárek od samotné bohyně? Koně vystartovali kupředu, vozy na sebe nenechaly dlouho čekat. Všichni závodníci se hrnuli vstříc možnosti zapůsobit nejen na své přátele a známé, ale taktéž na rodiče, kteří těmto slavnostem jistě přihlížejí z Olympu. Snad i ten nejposlednější v duchu toužil, aby si jej otec či matka všimli a dali se k němu znát. Při takovýchto událostech se z větší části bozi projevovali, hlásili se ke svým potomkům. Dnes by to mohlo potkat některého z neurčených soutěžících.
Jak se ukázalo, nejrychleji ze startu vylétla Mona. Koně poslušně vnímali svou paní a vyrazili vpřed k prvnímu kolu. S tím však dívka nepočítala a nyní se jí otěže v dlaních snažily utéct mezi prsty. Už už cítila, jak jí klouže kůže otěží pryč z rukou. S takovou brzy ztratí vedení a skončí jako poslední. To přece nemůže dopustit! Ale co s tím?
Lucy se nástup až tak dobře nevydařil. Sice práskla bičem nad jejich hlavou jako pravý vozataj, k její smůle však koňské spřežení vycítilo rostoucí nervozitu, a namísto přímého běhu nejkratší cestou do cíle, se rozhodlo kličkovat. Dívka se až nebezpečně blížila ke Calixovi, který měl jen malou šanci cokoliv z její strany zahlédnout, než bude pozdě. A kola se přibližovala čím dál tím víc k sobě, což by znamenalo nepříjemnou a možná i rozhodující srážku, která by ukončila jejich účast v soutěži. Co teď s tím?
Calix, díky své tajené indispozici, vyrazil jako poslední ze startu, čímž si vytvořil viditelnou ztrátu na vedoucí Afroditinu dceru. K jeho vlastnímu úžasu jej však koně poslouchali a jednali instiktivně na každé zatahání otěží nebo pohyb za sebou. K mládencově neštěstí se mu však povedlo najet na hrbol, který jej maličko vyhodil z rytmu a koně taktéž. Ti začali opouštět cestu a blížili se vstříc možné budoucí srážce s Lucy. Jak se zachová Calix a všimne si toho vůbec?
Poslední soutěžící, kterému se patrně všichni smáli, si užil své. Kouki měl jednu velkou nevýhodu - byl potomkem bohyně kouzel, Hecaté, a koně přirozeně vycítili magii kolující v jeho těle. Nelíbilo se jim to, jak by také ano. Začali se cukat, trhali hlavou, vykopávali nohami, div instruktorovi nepřevrhli kopyty vůz na hlavu. Nic příjemného a smích z hlediště tomu odpovídal. Co se s tím Kouki rozhodne udělat?
avatar
Unclaimed
Počet postů : 32
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sun Jun 03, 2018 5:26 pm
Sotva to začalo už naostro podařilo se jí ztratit kontrolu, aniž by vůbec něco udělala. Zatímco druhá holčina, která se sem přihlásila vyrazila takřka dokonale, jak vypadalo, ona sama tam kličkovala a nevěděla, co si počít. Nejspíš to měla vypustit, zvlášť když ani neměla praxi v této činnosti. Těžko říct, co ji tak lákalo, že se sem přihlásila. Možná to souviselo s odměnou, kdo by nechtěl drachmy, za které si může pořídit vlastně cokoli? Ji navíc neuvěřitelně lákala představa, že si udělá soukromou zoo s bájnými zvířaty, ať už mechanickými nebo živými, až se vyklube její dárek z její donedávna poslední aktivity, kterou předvedla. Jenže, jak tak byla v téhle situaci, kdy měla řídit splašené spřežení, hlavou se jí honilo, jestli jí to vlastně stálo za to. Zároveň se taky snažila vymyslet, co bude dělat, jak zmatená zvířata uklidní. Potom si však všimla, že se řítí vstříc jinému vozu. Vytřeštila oči a hlavou jí proběhl nápad, co udělá. Těžko říct, jestli její nebo se jí někomu zželelo a rozhodl se jí pomoci. I když snad mohlo jít i o informace, co si o téhle podivné kratochvíli našla. Upřeně sledovala směr, kterým vůz mířil a soustředila se na to, co chce dělat. Možná měla představu, že skončí na ošetřovně, ale takhle by to nejspíše pekelně bolelo. Zapřela se tedy nohama a zpevnila postoj, poté zatáhla za otěže, aby donutila koně zahnout. Srdce jí splašeně bilo v hrudi a jen doufala, že ji koně poslechnout a taky možná v to, že je už v zatáčce a nenarazí do něčeho jiného.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sun Jun 03, 2018 6:16 pm
Překvapilo jí, když její vůz vyrazil vpřed jako první a zatím se na takové úrovni držel. Jenže jí to překvapilo až moc a otěže jí proklouzávaly mezi prsty. Ne, to přece nemohla dovolit, vždyť vedla, což znamenalo, že měla šanci na výhru. A výhra byla velice lákavá, co si budeme povídat. Koho by vidina drachem a zlatého věnce od samotné Niké nelákala. Mona tedy rychle chňapne po otěžích, aby jí snad neutekly úplně a ona tak neztratila vládu nad vlastním vozem a hlavně nad koňmi, kteří ho táhli. Navíc kdyby ztratila vládu nad koňmi znamenalo by to, že by ztratila i vedení, které získala. Opravdu neměla tendence se ohlížet a podívat se, jak se se soutěží potýkají její soupeři a hlavně, jak daleko za ní jsou. Navíc by tím jen ztratila přehled o tom, co se děje před ní. Doufala, že při ní stojí bohové a momentálně tedy hlavně Niké, aby zachytila otěže včas, možná by za to obětovala i zlomený nehet, ač by toho jistě později litovala. Jenže se v ní probudila soutěživost a ta touha dokázat ostatním, že dcery Afrodity taky můžou něco umět a být v něčem dobré, ač tedy vozatajství nebylo zrovna něco, co by se učila od malička. Koním rozuměla a ni očividně rozuměli jí, když zvládli vyrazit tak rychle v rámci jejích povelů, což bylo skvělé. Teď jen, aby to vydrželo po celá tři kola soutěže.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 12
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sun Jun 03, 2018 8:35 pm
Kůň sebou po chvíli trhne a já to pochopím jako signál k tomu vypálit urychleně vpřed. Bohužel jsou mé reakce o něco pomalejší, než jsem původně zamýšlel, takže nade mnou ostatní závodníci stejně získají náskok, ale nevěším z toho hlavu. Ještě je pořád šance to urovnat. S opratěmi manipuluji s rozvahou a doufám, že koně budou mým povelům správně rozumět. A k mému vlastnímu údivu tomu tak je. Mé spřežení se úspěšně řítí kupředu a já nabírám dojmu, že můj povoz opravdu ví, co dělá... tedy, koně to ví. Ve snaze dostihnout všechny ostatní své koně popoženu ještě víc a jemně se pousměji, když to funguje. Nahlédnu na ty přede mnou, abych zjistil, jak moc za nejrychlejšími vozy zaostávám, ovšem v tom okamžiku ten můj najede na výmol. Vůz se zatřese a nepatrně nadskočí, což je dostatečným důvodem k tomu, aby se mi řízení na chvíli vymklo z rukou. Jakmile začneme neprodleně vybočovat z dráhy, stisknu opratě pevněji, zatáhnu ke straně a pokusím se nás dostat zpět do našeho pruhu. Tohle mi však ani zdaleka nevyjde, a koně tak jedou dál stylem, který si umanuli. Nejsem z toho zrovna nadšený, ale zachovávám si chladnou hlavu a snažím se alespoň nyní udržovat přímý směr. Soustředím se na cestu před sebou a zapomínám hledět do stran, takže o blížící se srážce nemám ani ponětí. Jedinou záchranou mi nakonec je drobný kamínek, který ustřelí od kopyta jednoho z koní a prosviští mi okolo tváře. Cuknu, ohlédnu se na bok a v onen moment konečně zahlédnu vůz, co se neprodleně blíží tomu mému. Stihnu zaznamenat i závodnici, ve které i přes tu rychlost rozpoznám dívku z louky, a dle jejích gest s opratěmi vytuším, že se snaží povoz rychle stočit. Jenže nemáme jistotu, že se jí to povede... Není času nazbyt a musím tedy uvažovat rychle. Mám vlastně jen tři možnosti, jak z této šlamastyky uniknout. První je zabočení, ale o to jsem se pokoušel již předtím a neúspěšně. Druhou je zrychlení, ale nejsem si jistý tím, že bych její vůz doopravdy stačil předjet. A tak mi ve finále zbývá jen jedno východisko... A protože nejen, že nechci rozstřelit sebe, ale ani tu dívku, pohotově přitáhnu opratě k sobě a se zvoláním „Hoou!" donutím koně zpomalit. Jestli se mi to povede, zůstanu daleko za ostatními a ztratím v závodě mnoho cenného času, ale zabráním tak potenciální nehodě a to za to prohru určitě stojí. Nechci mít na svědomí něčí úraz - lidí ani koní. Nesnesu, když se někomu ubližuje.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 39
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sun Jun 03, 2018 8:42 pm
Koukiho tváře momentálně mohly hravě supeřit s vařeným humrem. Ne že by něco takového nečekal, ale ponižující to bylo tak jako tak. Pokusil se uklidnit, aby netrhal otěžemi jako největší vůl pod sluncem a zhluboka se nadechnul. Co teď s tím? Snažil se přemýšlet, ale pískání, smích a v neposlední řadě značná nestabilita povrchu pod jeho nohama mu to zrovna nezlehčovaly. Co teď, co teď, co teď..... byla jediná myšlenka, jíž byl schopen. Nakonec mu došlo, že má vlatně jen dvě možnosti - či ho jiná nenapadla. Buď modlitba k Poseidónovi, ale vzhledem k tomu, že už u něj jednou o milost škemral a nebyl vyslyšen, si moc velké naděje nedělal, nebo se koně pokusit nějak uchlácholit. To ovšem představovalo na rozviklaném vozíku pořádnou výzvu. Polkl a přesto se pokusil aspoň trochu koním naznačit, že by se možná mohli přestat chovat jako natvrdlí oslové.
,,No tak, klídek, klid, já nejsem žádná příšera... Slibuju, že když mě nezabijete, dostanete hromadu mrkví a jablek a co já vím čeho ještě. Jenom se uklidněte, kluci." poprosil je klidným hlasem, se značným úpěnlivým podtónem. Nebyl si úplně, no dobrá, vůbec jistý, jestli to byť jenom trochu zafunguje, ale více nápadů v záloze neměl. Zamlaskal a pobídl koníky opratěmi. ,,No tak, neříkejte mi, že to chcete prohrát." Teď už si přišel jako úplný cvok, když mluví s koňmi jako s lidmi, nicméně mu to začínalo být jedno. Jenom aby neskončil úplně poslední... Nebo se přitom aspoň kompletně neztrapnil. (Což už se mu stejně povedlo.)
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 76
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sun Jun 03, 2018 9:31 pm
První zatáčka, první výmoly, první možné srážky jednotlivých vozů. Diváci s napětím sledovali každý krok, rozhodčí oči soustředěně upírali směrem ke sportovcům a jejich výkonům, které mohly rozhodnout o úspěchu či selhání rozhodnutí při prvním zaškobrtnutí. V davu táborníků se sázky urychleně měnily dle toho, kdo a jak právě bojoval se svým spřežením a u koho hrozil naprostý konec. Nikdo nechtěl přijít o své peníze ani o čest, která v tomto táboře mnohdy znamenala víc než v běžném životě.
Lucyn nápad se zdál býti šikovným řešením v krizové situaci. Jen kdyby měla o trochu víc síly, kterou by disponovala. Takto koně tak akorát pohodily hlavou v nesouhlasném protestu na náznak, že tak prudce směr nezmění. S dívkou to hrklo kupředu, až břichem nepříliš šťastně narazila na hranu svého vozu a byla nucena se potýkat s vyraženým dechem, což ji zbrzdilo a dostalo na poslední místo.
Jak se zdálo, pro tentokrát si Monu bohové oblíbili. Kdo ví, zda za to mohla ona sama, či její matka, která si pohrávala s hlavou dobré poloviny mužského osazenstva nahoře na Olympu. Ať tak nebo tak, začátku prvního kola se jí povedlo projet vcelku elegantně a bez většího zaškobrtnutí. Tedy až na čtyři zlomené nehty, jak se pokoušela udržet otěže v drobných dívčích packách. Za vítězství se holt platí. V tomto případě nehty. Snad ji alespoň uchlácholí prozatimní pocit prvenství, než přijde kolo druhé. A fakt, že není sama, komu se daří držet vedení.
Ani Calix by se nedal označit za naprostého začátečníka, pomineme-li nepříliš vydařené začátky na startovní čáře. Během několika vteřin velmi rychle nabral správný směr a tempo, jímž se řítil kupředu. Jeho radost však mohla zhatit nepříjemná a extrémně rychle blížící se srážka, které se tak tak vyhnul. Koně namísto zpomalení zrychlily o to víc a tak tak minuly vůz druhé soutěžící. Díky nasazenému tempu dohnal Monu a dělil se s ní o první místo. Jak tomu ale bude dál?
Koukimu se tak úplně nedařilo. Koně odmítali poslouchat a až teprve po notné chvíli se rozhodli poslechnout volání hlasu slibujícího výhru. Nebo spíše hlásajícího možnou prohru. Ač se to nezdá, koně jsou velmi naslouchavá stvoření a díky Poseidónově přičinění rozuměli mnohému, co táborníci říkali. Právě to je přinutilo dát se do kroku a vyrazit směrem kupředu, avšak ne natolik rychle, aby dohonil dva soutěžící před sebou. Takto skončil na třetím místě.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Tue Jun 05, 2018 4:25 pm
Už v okamžiku, kdy jí držení otěží stálo jeden zlomený nehet na okamžik zalitovala, že je držela opravdu vší silou. Naštěstí to neznamenalo, že by se jí zlomil tak špatně, že by jí krvácely. Ne, ten první se odlomil a popravdě si toho v prvním okamžiku ani nevšimla. Ovšem, když jí držení otěží stojí další dva nehty, na tváři se jí objeví dost nešťastný výraz, který značí jediné. Afroditina dcera rozhodně nebude mít v plánu dalších pár hodin po skončení závodu dělat cokoliv jiného, než co nejrychleji zredukovat škody, které jí tenhle závod napáchal na jejích oblíbených nehtech. Ovšem stále má na paměti, že je ve vedení a to zkrátka stojí oběti. V jejím případě oběť největší. Krásu jejích nehtů. Zlomení čtvrtého nehtu už zabolí, protože se zalomí špatně a poruší se lůžko, takže jí zpoza nehtu začne téct krev. Za normálních okolností by se asi rozbrečela a utíkala co nejrychleji najít pilníček. Bohužel jí to okolnosti nedovolovali a hlavně chtěla zvítězit, zvlášť když dokončovala první kolo jako první. Tedy jako jedna z prvních, protože po boku s ní jel ještě jeden soutěžící. No, první kolo bylo za ní, měla dobře našlápnuto a v hlavě měla ideju, že zvítězí. Touha po vítězství pro jednou zvítězila nad prvotním instinktem každé obyvatelky Afroditiny srubu, který velel, aby za žádných okolností nebyly špinavé nebo neupravené.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 39
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Tue Jun 05, 2018 8:15 pm
Koukimu spadl kámen ze srdce. Jistě, první kolo skončil na třetím místě, ale to byl pořád úžasný úspěch, co se jeho týkalo. Nehledě na to, že ti jankové se konečně aspoň trochu uráčili poslouchat. Ano, ano, trvalo jim to a běželi spíš jen, aby se neřeklo, že se vůbec nesnaží, ale oproti předchozímu stavu věcí to pro nebohého instruktora představovalo hotový dar z nebes. Poupravil si držení otěží, narovnal se a vyloudil na tváři jemné pozdvihnutí koutků.
,,Jste skvělí! Už jen trošku a za chvilku ty dva náfuky vepředu předeženeme." pochválil koníky za jejich výkon. Pobídl je k vnitřnímu okraji závodní dráhy, aby pokud možno co nejvíc zkrátil svou trasu a zamlaskal na ně, kdyby se jim náhodou chtělo přidat ke svým kamarádům na vedoucích pozicích. Nedělal si velké naděje a upřímně, ani mu o výhru ani tak nešlo -  vlastně si pořádně nebyl jistý, cože ta výhra vlastně je. Neříkal o tom něco Cheirón? Kouki si vůbec nebyl jistý. Konec konců, jeho hlavní prioritou nebylo vyhrát, ale nezmrzačit sebe a ideálně ani nikoho jiného. Takže ono na tom až tak nesešlo. Přesto netoužil být všem pro smích a když na tom i trochu vydělá, rozhodně nebude nijak proti.
Stále tu však byli tři další závodníci, které neznal a nevěděl, co od nich čekat, tudíž trnul hrůzou, aby se některý z nich neuchýlil k hermesovským taktikám a závod se udržel v rámci slušnosti. Muset bojovat na jedné straně s těmi paličatými mezky a na druhé s nástrahami přichystanými někým s ďábelským mozkem dítěte boha podvodníků, to by beze vší pochybnosti bylo nad jeho teprve znovu získané síly.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 12
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Wed Jun 06, 2018 7:17 pm
Se snahou koně zpomalit se zapřu do vozu a přitáhnu opratě k sobě, ovšem můj povel s koňmi téměř nehne... vlastně ho ignorují docela a obráceně přidají na tempu. Zatnu zuby, když můj povoz těsně předjede ten dívčin, ale ve výsledku nenastane žádná nehoda. „Vážně, tomu říkáte zpomalení?" Zasměji se směrem ke koním a pokroutím hlavou. „Nu dobrá. Jestli nechcete prohrát, neprohrajeme," poznamenám odhodlaně a vydechnu. Zahlédl jsem, jak se druhá soutěžící udeřila, ale ačkoliv mám po celou dobu nutkavý pocit se otočit, neudělám to. Tohle je závod. Nemůžu si tu jen tak jezdit, jak se mi zachce, a starat se o ostatní více než o sebe. Vím, že něčí zranění mi za výhru nestojí, ale jestli to nechci projet na plné čáře, musím se soustředit na trať. A tak to i nakonec udělám. Koneckonců, kdyby došlo opravdu k poranění některého ze závodníků, někdo z vedení by určitě zakročil. Od čeho jsou ošetřovatelé?
Zkusím to hodit za hlavu a zaměřím se čistě a jen na práci se spřežením a samotný závod. Moje soustředění se o to zvýší, když mí koně znovu zrychlí a já dostihnu vedoucí závodnici. Závan prvního místa mi dodá odvahy a já koně ještě popoženu. Oči mám pevně upřené na dráhu před námi a dávám si pozor na to, abych nenajel na další výmol nebo nevyjel ze svého pruhu. V závodu mi ani tak nešlo o vítězství jako okusení vozatajství a prokázání si, že na to mám. Nepotřeboval jsem sklidit sílu popularity a vítězství, pouze sebedůvěru. Jenže pocit, který vyvolává zápasení o první místo, je přeci jen návykový. Nezabije mě, když to nevyhraju, ale rozhodně by výhra nebyla zase tak ke škodě. Nemluvě o tom, jak moc já bych peníze potřeboval. Ale to je vedlejší...
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 76
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

za Sun Jun 10, 2018 3:48 pm
Další kolo, další možnosti, jak změnit umístění a dobrat se blíže cíli! Mona s Calixem natěsno bojovali o první místo, což jak se ukázalo, se jim nemuselo vyplatit. Kola vozů se o sebe dřela a vypadalo to, že jedno nebo druhé se poškodí a dotyčný tak ztratí náskok, dokonce tím možná skončí nadobro. Nepříjemný zvuk i jiskry vylétající z třeného místa je oba přinutil sklopit pohledy na tu pohromu. Jenže teď nebyl čas ohledávat škody, zatáčka se kvapem blížila a pokud si nedají pozor, pak narazí do kamenné stěny v plné rychlosti! Jak s tím naloží?
Koukimu se koně uklidnili natolik, aby konečně mohl nasadit ostřejší tempo. Šlo by to lépe, kdyby se před ním neschylovalo k hromadné srážce. Jak se totiž ukazovalo, koně mladého instruktora si pranic nedělali z toho, že by se jim pod kopyta připletl kus vozu nebo hlava táborníka. Za to Koukimu to jedno být nemůže! Vždyť se snaží šířit osvětu a teď by mohl za smrt několika svých studentů? Co si s tím počne?
Lucy konečně chytila dech, ovšem co na tom, když se každý před ní vzdaloval? Zdálo se, že tahle dívka se do cíle vůbec nedohrabe. Udělá s tím něco? [Pokud se nedostane reakce na tento post od Mercy, bude na základě rozhodnutí diskvalifikována]

Odpolední závody na sebe dlouho nenechaly čekat. Dav bujel nadšením, protože nyní se mělo ukázat, kdo se posune v žebříčku, ať již nahoru či dolů, a zamíchá vedením. Na startu už nervózně přešlapovali koně Adeline Williams, neurčené závodnice; Angel Desirée Santany, instruktorky od Área; a America Margarita Montgomery, další z řad příslušnic Afroditina srubu, velmi známá pro své tendence zastoupit drahou matinku na Zemi. Zatroubení na roh přinutilo všechny vystartovat kupředu za jediným cílem - vyhrát. A dojet vcelku v pořádku do cíle.
Lin ke svému překvapení nasadila celkem ostré tempo, ač s menším zaškobrtnutím na začátku. Problém se objevil ve chvíli, kdy měla poprvé zatočit. Jak se zdálo, fyzika se rozhodla stát proti ní, kola se ne a ne stočit do řádného směru a síla ji táhla proti tvrdému kameni u hlediště. Co teď s tím?
Angel si počínala, jak se na dceru boha války dalo čekat. Divocí koně sebou pohazovali tu na jednu, tu na druhou stranu a ani ostrý bič by je nezkrotil. Hlavou trhali tak, že instruktorce hrozilo přepadnutí pod kola a to pouze v tom nejlepším případě. Naopak se zdálo, že si ji koně přehodí přes hlavu a ještě ji navrch podupou. Hodlá s tím dcera boha války něco udělat?
U Americy se dalo tušit, že start krapet zaspí. Přeci jenom mávání davům obdivovatelů je velmi svědomitá záležitost a musí být učiněna v perfektním úhlu. Nebylo divu, že vyjela jako poslední a teď si musela usmyslet, jak se zařídí, aby se dostala do čela. Nehodlá mamince udělat ostudu a skončit jako poslední!
Sponsored content

Re: HBC Games: Chariot races 06/2018

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru