Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Kaskády

za Sat Apr 28, 2018 3:07 am
avatar
Son of Athena
Počet postů : 3
Age : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Sun Jun 17, 2018 3:31 pm
V dřepu si upraví boty, aby mu nikde nepřesahovala tkanička, na kterou by si mohl při běhu šlápnout, čímž se vyhne držkopádu a případnému trapasu - jistě se tu toulají škodolibé veverky. Poté si protáhne nedočkavé nohy, které se tolik těší na pohyb a nakonec se rozběhne. Je to jeho rituál, dělá to každý den, když je čas, aby byl v dobré fyzické kondici, která je podle něj pro polobohy i jiné důležitá. Pro dnešek si na sebe oblékl černé přilehavé triko, aby mu nevlálo, tak je menší pravděpodobnost, že se o něco zachytí a k tomu šedé teplákové kraťasy končící nad koleny. Jiní si k takovým aktivitám berou přehrávače a sluchátka, on se však těmto věcem vyhýbá, není bezpečné mít hudbou zaneprázdněný sluch. Tábor je sice považován za bezpečný, ale copak se dá o nějakém místě říct, že je stoprocentně bezpečné? Bezpečí je iluze, jasně, někde vám smrt hrozí méně než jinde, ale pořád tam ta možnost je. Je v tomhle ohledu trochu pesimistický, ale na opatrnosti přece není nic špatného. Nejdřív to vezme vyšlapanou cestičkou kolem lesa a teprve až uzná za vhodné, vběhne mezi stromy. Opatrně, avšak poměrně rychle zdolá kopec plný vlhké hlíny, kluzké kůry a rozkládajícího se listí. Snaží se pravidelně nadechovat a vydechovat, což chvíli funguje, ale asi po hodině běhu je přece jen trochu těžší si to hlídat, takže se pálení v plicích a krku nevyhne a ještě k tomu se musí potýkat s bolestí svalů. To mu však tolik nevadí, je to příjemná bolest, díky které ví, že jeho tělo pracuje, jak má. Zastaví se u kaskád, které se mu vždycky líbily, a které se staly jeho odpočinkovým místem. Přeskočí z kamene na kámen, aby se dostal blíž k vodě, kde si opět dřepne a smočí si upocené dlaně. Voda ho příjemně chladí, ale namočit se celý, to by se asi neodvážil, tak otužilý není. Rád zkouší všechno, co je pro tělo dobré, ale k otužování se nikdy nepřinutil. Má rád teplo, horkou koupel tu by v žádném případě neodmítl. S rukama ve vodě se rozhlédne kolem sebe, aby se pokochal. Je to kouzelné místo, přesně tak ho vidí, ale nahlas by to slovo nikdy neřekl. Kdyby se ho někdo zeptal na názor, nejspíš by jen pokrčil rameny ve smyslu, že to ujde. Zahlédne pár štěbetajících ptáčků, anebo ty, kteří šelestí mezi opadanými větvičkami, takže to naslouchajícímu připadá, jako by se tam procházel nějaký člověk. Pro jistotu to vždycky zkontroluje, aby ho nikdo nepřekvapil, jistě není jediný, kdo sem občas zabloudí, když však nikoho nevidí, vrátí se k ovlažování a mokrýma rukama si přejede přes krk.


Naposledy upravil Seth Gallagher dne Sun Jun 17, 2018 9:20 pm, celkově upraveno 2 krát
avatar
Daughter of Iris
Počet postů : 2
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Sun Jun 17, 2018 4:02 pm
Nožka stíhá druhou v nepravidelném tempu poněkud společensky unaveného člověka hledajícího cestu domů, zatímco zápasí s pokusem nevrazit do pouličního osvětlení čelem. Ne, že by se majitelky neonově růžově zbarvených glád týkalo přiopilecké chování, jediný alkohol, který do sebe při vyjímečných příležitostech lila, byla peprmintová vodka. Za vratký a poněkud nejistý krok mohla především vratká půda pokrývající příkrou stráň, po níž momentálně klouzala směrem dolů, ač se celou dobu snažila udržet rovný směr. Nejlépe takový, při kterém by nepadala hlavou napřed a nakonec se nerozmázla kdesi dole, kam ani očkem nedohlédla. Les a přilehlé okolí se hemžilo všemožnými tvory - od těch mírumilovnějších, mezi které se počítali satyrové a nymfy, pokud jim někdo nenakopl milovaný strom, až po ty, které by si pochutnali na vnitřnostech každého, kdo by se byť jen na deset kroků přiblížil k jejich norám, doupatům a hnízdům ze starých větviček a hromady pavučin. Už jen při té představě samou nelibostí nakrčí nosík, nedávaje tak pozor na cestu, což si vyslouží rychlý pád na zadek a vyjeknutí v podobě ublíženého "Jauvajs!" Naražená kostrč nezněla jako příjemná společnost pro delší cesty a to jich mělo růžovovlasé stvoření dnes v plánu dostatečné množství. Povinnosti se jí snesly na bedra, pokud hodlala v Táboře zůstávat a přitom být k užitku, neproflákat každou minutu svého života. Cheirón dával šance zapojit se do chodu Tábora, sám ji pomohl vybrat nejlepší řešení, aniž by byla nucena někoho vyučovat. Jako by to snad s její povahou a úskoky bylo možné.
Se syknutím na počest otlučených hýždí se pomalu začne zvedat, oprašujíce si odrbané lacláčové šortky, jejichž vršek nosívala spuštěný, nikoliv připnutý na ramenou, jak by se na vychovanou dívku slušelo a patřilo. Modrohnědé oči se zaměří na materiál přivlastněný z Hlavní budovy - konkrétně papyrus, notně vybledlý dlouholetým skladováním a kompas určující sever. Až na to, že zrovna ona malá kovová věcička záhadně zmizela. Po rychlém obhlédnutí kapes, zda si ho přeci jen někam neschovala, se značnou frustrací pohlédne dolů ze srázu. "Juchů! Se svým štěstím skončím v doupěti nějakého obřího pavouka nebo štíra. Nebo v bažině, protože v lesích musí být bažina, že jo. Do čeho já jsem se to zase uvrtala," zakončí kratičký monolog povzdechem spolu s pokrčením ramen na znamení rezignace. Milovala dobrodružství, ráda se vrhala střemhlav novým poznatkům, na druhou stranu až moc dobře znala obyvatelstvo Tábora. Tedy to, které se čas od času přimotalo do boje o vlajku. Pokaždé vyvázla o vlásek, opakovat experiment s přežitím momentálně nebylo v plánu do dalších dnů. "Tak jo, mami. Kdyby tam přeci jenom něco bylo, že mi helfneš? Jo? Beru to jako že jo. Mlčení je přece souhlas." Aniž by čekala na odpověď, začne se pomalu spouštět dolů, dávaje pozor, aby nenabrala rychlost a neskončila na konci strmé cesty v podobě mastného fleku nebo něčí večeře.
Co čert nechtěl (či snad bohové ano?), v jednu chvíli, když se vyhýbala vzrostlému stromu, se jí povedlo skončit gládou po lýtko ve vodě. Různobarevné oči předem odsoudili toho, kdo tu kaskádový výběžek vypěstoval, na druhou stranu se zdála cesta po vodě dvakrát bezpečnější než klouzání se po spadaném listí, mechu a ostrých větvičkách. Netrvalo dlouho a brzo se ozývalo po kaskádách radostné zasmání kdykoliv, kdy sjela o něco níž. Trochu jako tobogán v lidském světě, mytologická populace ho příliš neznala. Spíš vůbec. Se smíchem a hlasitým "Jejda!" nakonec skončí v malé tůni, odkud se voda postupně svažovala dál. Vodou zvládla ohodit valnou část kamenů a skalek, na jednu z nich se počala sápat, ač díky mokré džínovině bojovala o každý centimetr. "Huff...," prudkým vydechnutím se pokusí odfouknout jeden z mokrých pramínků spadajících do tváře. "Hej! Ty tam! Ty...," na znamení, kdy si nedokázala ihned vybavit jméno chlapce, na jehož profil mžourala zpoza mokrých sklíček brýlí, zaluská jeho směrem. "Neviděls tu někde ten... Takovou tu malou kulatou věcičku, co ti určuje ten... směr? Jako... sever a tak?" Přestávajíc luskat si začala ždímat dlouhé vlasy. Brýle nadále zůstávaly mokré, neměla o co si je očistit. Místo klasického trička si velmi chytře vybrala vršek od plavek s třpytivou texturou. A zbytek oblečení? Mokrej.
avatar
Son of Athena
Počet postů : 3
Age : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Thu Jun 21, 2018 7:18 pm
Nedaleko od něj cosi žbluňkne do vody, nejdřív ho napadne, že jde o uvolněný kámen, vzápětí si však všimne, že se ta vecička leskne, což kameny nedělají, musí to být tedy z kovu - je tak chytrý. Narovná se, aby na to lépe viděl, stále si však není jistý, co to je kvůli vodě, která se přes to přelévá. Zmapuje terén před sebou, hledajíc stabilní plochu, po které se nesveze přímo do vody. Jakmile si je jistý svou volbou cesty, vypraví se po ní blíž ke kovovému předmětu, který se nepotopil příliš hluboko, takže se ho stále dotýkají paprsky slunce. Vyloví to ve stejnou chvíli, kdy se nad jeho hlavou ozve jásání. Jako na povel vzhlédne ke svahu, odkud se to ozývá, aniž by si prohlédl, co ukořistil. Přítomnost někoho dalšího se mu zdá důležitější než nějaký lesknoucí se poklad. Co kdyby to byl rozjařený minotaurus? Dobře, to je hloupost, přesto je pro něj přednější zjistit, kdo se to klouže jeho směrem. Jako první si všimne barvy vlasů a to mu okamžitě prozradí, s kým má tu čest, anebo si to alespoň myslí, nezná moc lidí, kteří by se vyžívali v pestrých barvách. Demetria, docela ho překvapuje, že ta holka ještě žije. Samozřejmě tím nepodceňuje její bojové schopnosti, je jen hrozně nápadná, nemluvě o tom jakou obuv a cestu si pro dnešek zvolila. Zakroutí nad tím hlavou, vzápětí se však uchechtne a zatímco se dcera Iris vyhýbá stromu, shlédne ke své ruce, ve které třímá… kompas? Důkladně si ho prohlédne, tenhle typ on zná, takových je v táboře hned několik, což znamená, že musí patřit té duhové slečně. Nedá se říct, že by to byl nějaký hlavolam, takové věci se po světě nekutálí samy a jelikož je Demetria jediná poblíž.. tadáá, závěr je jasný.
Nespěchá jí na pomoc, nezdá se totiž, že by ji potřebovala, místo toho si dá ruce za záda, čímž schová kompas a otočí se k vážce, co právě přistála.. ne tak docela na hladině. Semkne rty, tím skryje škodolibý úsměv, který se mu dere do tváře, když vidí, jak se sápe po skalce a pozvedne obočí ve chvíli, kdy na něj začne hulákat, čímž ji vyzve k tomu, aby mu řekla, co má na srdci. Ne, že by to bylo potřeba, beztak si ani nevšimla, jak je zaneprázdněná ždímáním a mluvením. Hodně mluví, otravnější je však to její luskání. Je to trochu jako na sluhu, což se mu vůbec nelíbí, pobavení ho proto rázem přejde. "Myslíš kompas, ztratila jsi ho? Pak by mi konečně dávalo smysl, proč jdeš touhle cestou." Rýpne si do ní a očima loupne ke kopečku, z kterého se sem div neskutálela, poté svou pozornost stočí zpátky k ní a usměje se jako milius. "Snad to není důležitý papír?" Optá se při pohledu na papyrus, který se namočil společně s ní.


Naposledy upravil Seth Gallagher dne Thu Jun 28, 2018 7:52 am, celkově upraveno 2 krát
avatar
Daughter of Iris
Počet postů : 2
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Tue Jun 26, 2018 10:24 pm
Ledová voda v podnebí, v jakém se nacházelo pásmo Tábora, působila čas od času jako řada jehliček zabodávajících se do živého masa. Nic, na co by si nahlas holka jako Demetria stěžovala, zatímco kvočny od Afrodity by už vřískaly a štěbetaly svými vysokými 'zpěvnými' hlásky na míle daleko. Dlouhé nohy v růžových gládách skončily natažené o nejbližší plochý kámen, v patách zapřená, aniž by ji jakkoliv tankovalo, že před chvílí přistála formou nešikovného káčátka než-li s elegancí umírající labutě. Nebo... jakékoliv labutě. Mokré růžové vlasy se v pramenech lepily na tváře a šíji, přesto jim nevěnovala sebemenší pozornost. Nikdy nebyla tím typem dívky, co se příliš zaobírá vzhledem - a pokud, pak jedině proto, aby ze sebe udělala toho nejlepšího pošuka, jakým se kdy mohla stát. "Jo, kámo, kompas, to je přesně to, co-... Hej!" Různobarevná kukadla zašilhají chlapcovým směrem, zpoza přimhouřených očí sotva rozeznává výraznější rysy. Co však neví, to si domyslí. "Tebe já... znám...?" Hlasem nezní příliš sebejistě, rozhodně by na první dobrou neuhádla, kdo se to na ni culí v podobě neviňátka. "Počkej, počkej... Tenhle obličej si pamatuju... Ale to jméno... Frederick... Ne..." S hlavinkou mírně nakloněnou na stranu sleduje mladíka, v hlavě pátraje po jméně. Už to byl rok, kdy odešla z Tábora, aby se do něj navrátila. Sotva jako vítěz. Nestvůry možná vábil pach silnějších polobohů ovládajících více schopností, na druhou stranu Tris byla ve společností všedních šedých myšek jako pěst na oko. Pěkně barevná pěst s parádní záplavou třpytek. "Leonard... Ne... Ale nějaký takový jméno to je, to si pamatuju... Benjamin... Howard... Archibald... Neříkají ti Archibalde? Hmmm... ne, to není vono. Počkej, počkej, už to mám na jazyku," zdviženým ukazováčkem zastaví jakékoliv možné pokusy o napovídání, ačkoliv by se dalo pochybovat, zda by se k něčemu podobnému mladý instruktor uchýlil. "Jasně! Už vím!" Prásknutí dlaní o stehno, vítězoslavný posed, načež dojde k prozření. "Lancelot!" Ze všech jmen nemohla vybrat lepší. Ať rytíři kulatého stolu odpočívají v pokoji.
Parádní podívanou přeruší chlapcův hlas. "Jakej pa-... hm... No jo, stane se," pokrčí rameny při uvědomění si, že její polovičatá práce právě zamávala šátečkem na rozloučenou. "Stejně to za moc nestálo. Něco mi tu zbláznilo kompas. Konec konců se tvrdí, že je tu někde vchod do Labyrintu. A Podsvětí. Takže kdo ví," zopakuje lhostejné gesto čistého nezájmu, což byla tak trochu lež. A svědící nos, který pokrčí, potvrzoval lživost jejích slov. Toužila se podívat do Labyrintu, o kterém kolovalo tolik mýtů, že snad žádný se nemohl zakládat na pravdě. Nejvíce o něm věděli potomci Athény, pár knih si nabiflovali i děti Hekaté. Každý se alespoň jednou za život snažil najít cestu do něj. "A co ty tu děláš, spanilá vílo? Prohlížíš se v odraze vody? Nebylo to tu už jednou? Víš jak, kdysi dávno, nějakej maník, co furt na sebe koukal, až z toho zcvoknul?" Lemem šortek se pokusí při konverzaci s instruktorem vyčistit brýle, aby alespoň něco skrze mokrá sklíčka zahlédla. Ne, že by je potřebovala, ale rozhodně se jí s nimi vidělo lépe.
avatar
Son of Athena
Počet postů : 3
Age : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Sat Jun 30, 2018 6:14 pm
Prohlédne si její mokrou maličkost od hlavy až k patě a pomyslí si, že jí vůbec nezávidí. Neteče tudy zrovna horký pramen, což mu připomene otužování, nad kterým ještě před chvílí přemýšlel, a které ve své hlavince okamžitě zavrhl. Brrr. Napadne ho, že by se jí nejspíš hodilo něco suchého, jenže tu sebou nic nemá, kromě svého oblečení, které jí rozhodně nepůjčí. Ne proto, že by byl lakomý, ale přece se nebude vystavovat. Nakonec si za tuhle šlamastyku může sama, tak ať si to užije. Mohla by si vyrobit oblečení z kapradí, to by byla jistě zajímavá podívaná. Rozhodně by si tak zajistila nezapomenutelný příchod do tábora, možná by kvůli ní sepsali nové báje. Samozřejmě jde jen o vtip, který se mu přelévá v hlavince, lístky jsou tu pravděpodovně stejně vlhké jako oblečení, co má Demetria na sobě. Moc by si nepomohla, vlastně vůbec.
Vytvoří se mu vráska mezi obočím, když na něj použije slovo kámo, to nesnáší [nemá rád hodně věcí] a ještě se prohloubí, zdá se totiž, že si ho nepamatuje, natož jeho jméno. Samozřejmě si nemyslí, že by byl nezapomenutelný, ale nebyla tu asi jen rok, to není zase tak dlouho. Jak těžké je zapamatovat si pár jmén? Pochopil by, kdyby se jí do hlavy nevlezli všichni táborníci, ani on je tam nemá, ale instruktorů není zase tak moc. Přikývne, aby jí odsouhlasil, že se znají, přičemž si dál pohrává s kompasem za zády. Různě ho převaluje v dlani a mezi prsty, přitom jejím stěbetání ho to docela uklidňuje. Už asi ví, jak zvládá příšery ohrožující polobohy za hranicemi tábora - ukecá je k smrti. Záhada vyřešena. Během každého jména, které na něj vychrlí, uznale pokývá hlavou, jako by se trefila do každého z nich, je to však myšleno ironicky, což musí dojít i blbému, jinak by se jmenoval Benjamin Howard Archibald. To by bylo dobré jméno tak akorát pro anglického snoba. Zaměří se na její ruce, které ho zastaví v napovídání, k čemuž se nechystal a pozvedne obočí, když mu jako posledního předhodí Lancelota. Znovu jí to odkývá s nepřesvědčivým výrazem ve tváři a zatleská. “Pááni, už jsem myslel, že to neuhodneš, tak přece si mě pamatuješ.” Pronese s pobavením v hlase a popojde o kousek blíž, ani náznakem se nenese jako rytíř kulatého stolu, úklon si však neodpustí. “Sir Lancelot k vašim službám..” Řekne to spíš jen jako jakousi frázi, než že by to myslel vážně. Do budoucna by ho kvůli nesmyslným službičkám obtěžovat neměla, ale protože má tak dobré srdce, jednu malou službu jí teď prokáže - podá jí kompas. Usměje se na ní jako šotek, co jí ho schválně ukradl.
Dál se již nestará o zmáčený papír, nezdá se být důležitý, na to je duhová slečna moc klidná a stočí svou pozornost k výmluvě, kterou si obhájí svůj chabý výběr cesty. “Možná by ses příště neměla spoléhat jen na kompas, použij třeba.. oči?” Neodpustí si píchlavou radu a pomalu se začne vracet ke břehu, přičemž se uchechtne nad její snahou uhodnout, co tu dělal. Je vtipná, to se musí nechat. “Narkissos..” Vypálí okamžitě, nesnaží se předvádět, ani ji vzdělávat, takhle prostě jeho mozek funguje. Někdo řekne nějakej a on hned musí říct.. jakej. Nejspíš to nakonec svědčí jen o tom, že nemá nic lepšího na práci, než si číst, což se někomu může zdát nudné. Ano, někdo by mohl říct, že se nemá čím vytahovat. “Tentokrát tě musím zklamat, tvůj tip je špatný..” Jako by ty předtím byly správné, otočí se za ní a pokyne hlavou. “Jdeme, anebo.. se tu chceš opalovat?” Optá se v dobrém úmyslu, mokré boty je nejlepší zout, to ví každý voják. Jasně, musela by být ve vlhkých botkách několik dní, aby si vyfasovala takzvanou “zákopovou nohu”, ale i tak si myslí, že to musí být nepříjemné. Bude lepší, když se osuší.
Sponsored content

Re: Kaskády

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru