Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 107
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Kaskády

za Sat Apr 28, 2018 3:07 am
avatar
Son of Athena
Počet postů : 3
Age : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Sun Jun 17, 2018 3:31 pm
V dřepu si upraví boty, aby mu nikde nepřesahovala tkanička, na kterou by si mohl při běhu šlápnout, čímž se vyhne držkopádu a případnému trapasu - jistě se tu toulají škodolibé veverky. Poté si protáhne nedočkavé nohy, které se tolik těší na pohyb a nakonec se rozběhne. Je to jeho rituál, dělá to každý den, když je čas, aby byl v dobré fyzické kondici, která je podle něj pro polobohy i jiné důležitá. Pro dnešek si na sebe oblékl černé přilehavé triko, aby mu nevlálo, tak je menší pravděpodobnost, že se o něco zachytí a k tomu šedé teplákové kraťasy končící nad koleny. Jiní si k takovým aktivitám berou přehrávače a sluchátka, on se však těmto věcem vyhýbá, není bezpečné mít hudbou zaneprázdněný sluch. Tábor je sice považován za bezpečný, ale copak se dá o nějakém místě říct, že je stoprocentně bezpečné? Bezpečí je iluze, jasně, někde vám smrt hrozí méně než jinde, ale pořád tam ta možnost je. Je v tomhle ohledu trochu pesimistický, ale na opatrnosti přece není nic špatného. Nejdřív to vezme vyšlapanou cestičkou kolem lesa a teprve až uzná za vhodné, vběhne mezi stromy. Opatrně, avšak poměrně rychle zdolá kopec plný vlhké hlíny, kluzké kůry a rozkládajícího se listí. Snaží se pravidelně nadechovat a vydechovat, což chvíli funguje, ale asi po hodině běhu je přece jen trochu těžší si to hlídat, takže se pálení v plicích a krku nevyhne a ještě k tomu se musí potýkat s bolestí svalů. To mu však tolik nevadí, je to příjemná bolest, díky které ví, že jeho tělo pracuje, jak má. Zastaví se u kaskád, které se mu vždycky líbily, a které se staly jeho odpočinkovým místem. Přeskočí z kamene na kámen, aby se dostal blíž k vodě, kde si opět dřepne a smočí si upocené dlaně. Voda ho příjemně chladí, ale namočit se celý, to by se asi neodvážil, tak otužilý není. Rád zkouší všechno, co je pro tělo dobré, ale k otužování se nikdy nepřinutil. Má rád teplo, horkou koupel tu by v žádném případě neodmítl. S rukama ve vodě se rozhlédne kolem sebe, aby se pokochal. Je to kouzelné místo, přesně tak ho vidí, ale nahlas by to slovo nikdy neřekl. Kdyby se ho někdo zeptal na názor, nejspíš by jen pokrčil rameny ve smyslu, že to ujde. Zahlédne pár štěbetajících ptáčků, anebo ty, kteří šelestí mezi opadanými větvičkami, takže to naslouchajícímu připadá, jako by se tam procházel nějaký člověk. Pro jistotu to vždycky zkontroluje, aby ho nikdo nepřekvapil, jistě není jediný, kdo sem občas zabloudí, když však nikoho nevidí, vrátí se k ovlažování a mokrýma rukama si přejede přes krk.


Naposledy upravil Seth Gallagher dne Sun Jun 17, 2018 9:20 pm, celkově upraveno 2 krát
avatar
Oread
Počet postů : 5
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Sun Jun 17, 2018 4:02 pm
Nožka stíhá druhou v nepravidelném tempu poněkud společensky unaveného člověka hledajícího cestu domů, zatímco zápasí s pokusem nevrazit do pouličního osvětlení čelem. Ne, že by se majitelky neonově růžově zbarvených glád týkalo přiopilecké chování, jediný alkohol, který do sebe při vyjímečných příležitostech lila, byla peprmintová vodka. Za vratký a poněkud nejistý krok mohla především vratká půda pokrývající příkrou stráň, po níž momentálně klouzala směrem dolů, ač se celou dobu snažila udržet rovný směr. Nejlépe takový, při kterém by nepadala hlavou napřed a nakonec se nerozmázla kdesi dole, kam ani očkem nedohlédla. Les a přilehlé okolí se hemžilo všemožnými tvory - od těch mírumilovnějších, mezi které se počítali satyrové a nymfy, pokud jim někdo nenakopl milovaný strom, až po ty, které by si pochutnali na vnitřnostech každého, kdo by se byť jen na deset kroků přiblížil k jejich norám, doupatům a hnízdům ze starých větviček a hromady pavučin. Už jen při té představě samou nelibostí nakrčí nosík, nedávaje tak pozor na cestu, což si vyslouží rychlý pád na zadek a vyjeknutí v podobě ublíženého "Jauvajs!" Naražená kostrč nezněla jako příjemná společnost pro delší cesty a to jich mělo růžovovlasé stvoření dnes v plánu dostatečné množství. Povinnosti se jí snesly na bedra, pokud hodlala v Táboře zůstávat a přitom být k užitku, neproflákat každou minutu svého života. Cheirón dával šance zapojit se do chodu Tábora, sám ji pomohl vybrat nejlepší řešení, aniž by byla nucena někoho vyučovat. Jako by to snad s její povahou a úskoky bylo možné.
Se syknutím na počest otlučených hýždí se pomalu začne zvedat, oprašujíce si odrbané lacláčové šortky, jejichž vršek nosívala spuštěný, nikoliv připnutý na ramenou, jak by se na vychovanou dívku slušelo a patřilo. Modrohnědé oči se zaměří na materiál přivlastněný z Hlavní budovy - konkrétně papyrus, notně vybledlý dlouholetým skladováním a kompas určující sever. Až na to, že zrovna ona malá kovová věcička záhadně zmizela. Po rychlém obhlédnutí kapes, zda si ho přeci jen někam neschovala, se značnou frustrací pohlédne dolů ze srázu. "Juchů! Se svým štěstím skončím v doupěti nějakého obřího pavouka nebo štíra. Nebo v bažině, protože v lesích musí být bažina, že jo. Do čeho já jsem se to zase uvrtala," zakončí kratičký monolog povzdechem spolu s pokrčením ramen na znamení rezignace. Milovala dobrodružství, ráda se vrhala střemhlav novým poznatkům, na druhou stranu až moc dobře znala obyvatelstvo Tábora. Tedy to, které se čas od času přimotalo do boje o vlajku. Pokaždé vyvázla o vlásek, opakovat experiment s přežitím momentálně nebylo v plánu do dalších dnů. "Tak jo, mami. Kdyby tam přeci jenom něco bylo, že mi helfneš? Jo? Beru to jako že jo. Mlčení je přece souhlas." Aniž by čekala na odpověď, začne se pomalu spouštět dolů, dávaje pozor, aby nenabrala rychlost a neskončila na konci strmé cesty v podobě mastného fleku nebo něčí večeře.
Co čert nechtěl (či snad bohové ano?), v jednu chvíli, když se vyhýbala vzrostlému stromu, se jí povedlo skončit gládou po lýtko ve vodě. Různobarevné oči předem odsoudili toho, kdo tu kaskádový výběžek vypěstoval, na druhou stranu se zdála cesta po vodě dvakrát bezpečnější než klouzání se po spadaném listí, mechu a ostrých větvičkách. Netrvalo dlouho a brzo se ozývalo po kaskádách radostné zasmání kdykoliv, kdy sjela o něco níž. Trochu jako tobogán v lidském světě, mytologická populace ho příliš neznala. Spíš vůbec. Se smíchem a hlasitým "Jejda!" nakonec skončí v malé tůni, odkud se voda postupně svažovala dál. Vodou zvládla ohodit valnou část kamenů a skalek, na jednu z nich se počala sápat, ač díky mokré džínovině bojovala o každý centimetr. "Huff...," prudkým vydechnutím se pokusí odfouknout jeden z mokrých pramínků spadajících do tváře. "Hej! Ty tam! Ty...," na znamení, kdy si nedokázala ihned vybavit jméno chlapce, na jehož profil mžourala zpoza mokrých sklíček brýlí, zaluská jeho směrem. "Neviděls tu někde ten... Takovou tu malou kulatou věcičku, co ti určuje ten... směr? Jako... sever a tak?" Přestávajíc luskat si začala ždímat dlouhé vlasy. Brýle nadále zůstávaly mokré, neměla o co si je očistit. Místo klasického trička si velmi chytře vybrala vršek od plavek s třpytivou texturou. A zbytek oblečení? Mokrej.
avatar
Son of Athena
Počet postů : 3
Age : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Thu Jun 21, 2018 7:18 pm
Nedaleko od něj cosi žbluňkne do vody, nejdřív ho napadne, že jde o uvolněný kámen, vzápětí si však všimne, že se ta vecička leskne, což kameny nedělají, musí to být tedy z kovu - je tak chytrý. Narovná se, aby na to lépe viděl, stále si však není jistý, co to je kvůli vodě, která se přes to přelévá. Zmapuje terén před sebou, hledajíc stabilní plochu, po které se nesveze přímo do vody. Jakmile si je jistý svou volbou cesty, vypraví se po ní blíž ke kovovému předmětu, který se nepotopil příliš hluboko, takže se ho stále dotýkají paprsky slunce. Vyloví to ve stejnou chvíli, kdy se nad jeho hlavou ozve jásání. Jako na povel vzhlédne ke svahu, odkud se to ozývá, aniž by si prohlédl, co ukořistil. Přítomnost někoho dalšího se mu zdá důležitější než nějaký lesknoucí se poklad. Co kdyby to byl rozjařený minotaurus? Dobře, to je hloupost, přesto je pro něj přednější zjistit, kdo se to klouže jeho směrem. Jako první si všimne barvy vlasů a to mu okamžitě prozradí, s kým má tu čest, anebo si to alespoň myslí, nezná moc lidí, kteří by se vyžívali v pestrých barvách. Demetria, docela ho překvapuje, že ta holka ještě žije. Samozřejmě tím nepodceňuje její bojové schopnosti, je jen hrozně nápadná, nemluvě o tom jakou obuv a cestu si pro dnešek zvolila. Zakroutí nad tím hlavou, vzápětí se však uchechtne a zatímco se dcera Iris vyhýbá stromu, shlédne ke své ruce, ve které třímá… kompas? Důkladně si ho prohlédne, tenhle typ on zná, takových je v táboře hned několik, což znamená, že musí patřit té duhové slečně. Nedá se říct, že by to byl nějaký hlavolam, takové věci se po světě nekutálí samy a jelikož je Demetria jediná poblíž.. tadáá, závěr je jasný.
Nespěchá jí na pomoc, nezdá se totiž, že by ji potřebovala, místo toho si dá ruce za záda, čímž schová kompas a otočí se k vážce, co právě přistála.. ne tak docela na hladině. Semkne rty, tím skryje škodolibý úsměv, který se mu dere do tváře, když vidí, jak se sápe po skalce a pozvedne obočí ve chvíli, kdy na něj začne hulákat, čímž ji vyzve k tomu, aby mu řekla, co má na srdci. Ne, že by to bylo potřeba, beztak si ani nevšimla, jak je zaneprázdněná ždímáním a mluvením. Hodně mluví, otravnější je však to její luskání. Je to trochu jako na sluhu, což se mu vůbec nelíbí, pobavení ho proto rázem přejde. "Myslíš kompas, ztratila jsi ho? Pak by mi konečně dávalo smysl, proč jdeš touhle cestou." Rýpne si do ní a očima loupne ke kopečku, z kterého se sem div neskutálela, poté svou pozornost stočí zpátky k ní a usměje se jako milius. "Snad to není důležitý papír?" Optá se při pohledu na papyrus, který se namočil společně s ní.


Naposledy upravil Seth Gallagher dne Thu Jun 28, 2018 7:52 am, celkově upraveno 2 krát
avatar
Oread
Počet postů : 5
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Tue Jun 26, 2018 10:24 pm
Ledová voda v podnebí, v jakém se nacházelo pásmo Tábora, působila čas od času jako řada jehliček zabodávajících se do živého masa. Nic, na co by si nahlas holka jako Demetria stěžovala, zatímco kvočny od Afrodity by už vřískaly a štěbetaly svými vysokými 'zpěvnými' hlásky na míle daleko. Dlouhé nohy v růžových gládách skončily natažené o nejbližší plochý kámen, v patách zapřená, aniž by ji jakkoliv tankovalo, že před chvílí přistála formou nešikovného káčátka než-li s elegancí umírající labutě. Nebo... jakékoliv labutě. Mokré růžové vlasy se v pramenech lepily na tváře a šíji, přesto jim nevěnovala sebemenší pozornost. Nikdy nebyla tím typem dívky, co se příliš zaobírá vzhledem - a pokud, pak jedině proto, aby ze sebe udělala toho nejlepšího pošuka, jakým se kdy mohla stát. "Jo, kámo, kompas, to je přesně to, co-... Hej!" Různobarevná kukadla zašilhají chlapcovým směrem, zpoza přimhouřených očí sotva rozeznává výraznější rysy. Co však neví, to si domyslí. "Tebe já... znám...?" Hlasem nezní příliš sebejistě, rozhodně by na první dobrou neuhádla, kdo se to na ni culí v podobě neviňátka. "Počkej, počkej... Tenhle obličej si pamatuju... Ale to jméno... Frederick... Ne..." S hlavinkou mírně nakloněnou na stranu sleduje mladíka, v hlavě pátraje po jméně. Už to byl rok, kdy odešla z Tábora, aby se do něj navrátila. Sotva jako vítěz. Nestvůry možná vábil pach silnějších polobohů ovládajících více schopností, na druhou stranu Tris byla ve společností všedních šedých myšek jako pěst na oko. Pěkně barevná pěst s parádní záplavou třpytek. "Leonard... Ne... Ale nějaký takový jméno to je, to si pamatuju... Benjamin... Howard... Archibald... Neříkají ti Archibalde? Hmmm... ne, to není vono. Počkej, počkej, už to mám na jazyku," zdviženým ukazováčkem zastaví jakékoliv možné pokusy o napovídání, ačkoliv by se dalo pochybovat, zda by se k něčemu podobnému mladý instruktor uchýlil. "Jasně! Už vím!" Prásknutí dlaní o stehno, vítězoslavný posed, načež dojde k prozření. "Lancelot!" Ze všech jmen nemohla vybrat lepší. Ať rytíři kulatého stolu odpočívají v pokoji.
Parádní podívanou přeruší chlapcův hlas. "Jakej pa-... hm... No jo, stane se," pokrčí rameny při uvědomění si, že její polovičatá práce právě zamávala šátečkem na rozloučenou. "Stejně to za moc nestálo. Něco mi tu zbláznilo kompas. Konec konců se tvrdí, že je tu někde vchod do Labyrintu. A Podsvětí. Takže kdo ví," zopakuje lhostejné gesto čistého nezájmu, což byla tak trochu lež. A svědící nos, který pokrčí, potvrzoval lživost jejích slov. Toužila se podívat do Labyrintu, o kterém kolovalo tolik mýtů, že snad žádný se nemohl zakládat na pravdě. Nejvíce o něm věděli potomci Athény, pár knih si nabiflovali i děti Hekaté. Každý se alespoň jednou za život snažil najít cestu do něj. "A co ty tu děláš, spanilá vílo? Prohlížíš se v odraze vody? Nebylo to tu už jednou? Víš jak, kdysi dávno, nějakej maník, co furt na sebe koukal, až z toho zcvoknul?" Lemem šortek se pokusí při konverzaci s instruktorem vyčistit brýle, aby alespoň něco skrze mokrá sklíčka zahlédla. Ne, že by je potřebovala, ale rozhodně se jí s nimi vidělo lépe.
avatar
Son of Athena
Počet postů : 3
Age : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Sat Jun 30, 2018 6:14 pm
Prohlédne si její mokrou maličkost od hlavy až k patě a pomyslí si, že jí vůbec nezávidí. Neteče tudy zrovna horký pramen, což mu připomene otužování, nad kterým ještě před chvílí přemýšlel, a které ve své hlavince okamžitě zavrhl. Brrr. Napadne ho, že by se jí nejspíš hodilo něco suchého, jenže tu sebou nic nemá, kromě svého oblečení, které jí rozhodně nepůjčí. Ne proto, že by byl lakomý, ale přece se nebude vystavovat. Nakonec si za tuhle šlamastyku může sama, tak ať si to užije. Mohla by si vyrobit oblečení z kapradí, to by byla jistě zajímavá podívaná. Rozhodně by si tak zajistila nezapomenutelný příchod do tábora, možná by kvůli ní sepsali nové báje. Samozřejmě jde jen o vtip, který se mu přelévá v hlavince, lístky jsou tu pravděpodovně stejně vlhké jako oblečení, co má Demetria na sobě. Moc by si nepomohla, vlastně vůbec.
Vytvoří se mu vráska mezi obočím, když na něj použije slovo kámo, to nesnáší [nemá rád hodně věcí] a ještě se prohloubí, zdá se totiž, že si ho nepamatuje, natož jeho jméno. Samozřejmě si nemyslí, že by byl nezapomenutelný, ale nebyla tu asi jen rok, to není zase tak dlouho. Jak těžké je zapamatovat si pár jmén? Pochopil by, kdyby se jí do hlavy nevlezli všichni táborníci, ani on je tam nemá, ale instruktorů není zase tak moc. Přikývne, aby jí odsouhlasil, že se znají, přičemž si dál pohrává s kompasem za zády. Různě ho převaluje v dlani a mezi prsty, přitom jejím stěbetání ho to docela uklidňuje. Už asi ví, jak zvládá příšery ohrožující polobohy za hranicemi tábora - ukecá je k smrti. Záhada vyřešena. Během každého jména, které na něj vychrlí, uznale pokývá hlavou, jako by se trefila do každého z nich, je to však myšleno ironicky, což musí dojít i blbému, jinak by se jmenoval Benjamin Howard Archibald. To by bylo dobré jméno tak akorát pro anglického snoba. Zaměří se na její ruce, které ho zastaví v napovídání, k čemuž se nechystal a pozvedne obočí, když mu jako posledního předhodí Lancelota. Znovu jí to odkývá s nepřesvědčivým výrazem ve tváři a zatleská. “Pááni, už jsem myslel, že to neuhodneš, tak přece si mě pamatuješ.” Pronese s pobavením v hlase a popojde o kousek blíž, ani náznakem se nenese jako rytíř kulatého stolu, úklon si však neodpustí. “Sir Lancelot k vašim službám..” Řekne to spíš jen jako jakousi frázi, než že by to myslel vážně. Do budoucna by ho kvůli nesmyslným službičkám obtěžovat neměla, ale protože má tak dobré srdce, jednu malou službu jí teď prokáže - podá jí kompas. Usměje se na ní jako šotek, co jí ho schválně ukradl.
Dál se již nestará o zmáčený papír, nezdá se být důležitý, na to je duhová slečna moc klidná a stočí svou pozornost k výmluvě, kterou si obhájí svůj chabý výběr cesty. “Možná by ses příště neměla spoléhat jen na kompas, použij třeba.. oči?” Neodpustí si píchlavou radu a pomalu se začne vracet ke břehu, přičemž se uchechtne nad její snahou uhodnout, co tu dělal. Je vtipná, to se musí nechat. “Narkissos..” Vypálí okamžitě, nesnaží se předvádět, ani ji vzdělávat, takhle prostě jeho mozek funguje. Někdo řekne nějakej a on hned musí říct.. jakej. Nejspíš to nakonec svědčí jen o tom, že nemá nic lepšího na práci, než si číst, což se někomu může zdát nudné. Ano, někdo by mohl říct, že se nemá čím vytahovat. “Tentokrát tě musím zklamat, tvůj tip je špatný..” Jako by ty předtím byly správné, otočí se za ní a pokyne hlavou. “Jdeme, anebo.. se tu chceš opalovat?” Optá se v dobrém úmyslu, mokré boty je nejlepší zout, to ví každý voják. Jasně, musela by být ve vlhkých botkách několik dní, aby si vyfasovala takzvanou “zákopovou nohu”, ale i tak si myslí, že to musí být nepříjemné. Bude lepší, když se osuší.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Tue Nov 27, 2018 8:42 pm
Nedalo by se říct, že zrovna dnes měla na cokoliv nebo nohokoliv náladu, vlastně měla náladu se jen ztratit před lidmi. Možná za to mohla opětovná přeplněnost srubu, ve kterém přebývala, díky které se opětovně nevyspala a opětovně vstala špatnou nohou z postele, nebo spíš ze země, protože na ni postel nezbyla. Měla všeho plné kecky už jen když ráno vstala. A během pěti minut ve srubu se jí chtělo brečet, křičet a někoho usmrtit zároveň, i když poslední položka na seznamu by asi skončila nezdarem. Každopádně musela vypadnout, co nejdál od lidí. Své kouzelné vajíčko musela nechávat od hledání pokladu ve srubu, protože se trochu pochroumalo při jízdě v Heliově kočáře, ale to jí nezabránilo nechat ho schované ve svém oblečení a vyrazit pryč.
Využila nastalou příležitost k tomu, že si šla zaběhat. I když ani běh nebyl tak uklidňující, jak by doufala, takže se rozhodla zaběhnout na místo, kde by touhle denní dobou nemusel být nikdo, snad jen nějaké neškodné stvoření, které by mohla ignorovat.
Když doběhla ke kaskádám okamžitě se zaposlouchala do uklidňujícího zurčení vody a chtěla přejít po mokrých kamenech na druhou stranu. Měla ráda pohled na tenhle přírodní úkaz, takže nebylo divu, že si dnes vybrala zrovna toto stanoviště, jenže zírání po kráse místa dala dost prostoru k projevení jejího vrozeného antitalentu téměř na všechno, takže skončila za zemi s tím, že si zahrála na miss mokré kalhoty, protože si asi někdo usmyslel, že na miss mokré tričko není dostatečně vyvinutá, aby to mělo vůbec nějaký smysl. "Do prdele!" Neslo se ozvěnou a její ranní nálada si opět našla cestu k ní, takže se jí obličej zkřivil do nezvykle vytočeného výrazu.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Tue Nov 27, 2018 9:32 pm
Dnes má podobnou náladu, jako neurčená tábornice, která se žene jeho směrem. On pod stékajícím proudem kaskád posedává už pár minut - rozhodl se odejít z tábora, protože měl nehezké tendence prohazovat své děti oknem, což dělá sice naprosto běžně, ale jen málokdy úmyslně. V takovou chvíli ví, že aréna pro něj není dostatečně dobrým prostředkem pro trénink a je třeba změna scenérie.
Dnešní odpoledne, ba dokonce spíš celý den dnes strávil u kaskád, kam doběhl přes celý tábor a evidentně nedělal jen to - na břehu se totiž válí malý arzenál obsahující jednoruční meč, štít a armádní dýku, kterou dnes využívají americké armády smrtelníků. Samota na něj nemá dobrý vliv už jen proto, že si nepřinesl kořalku a tím pádem ho přepadá odporná melancholie. Při pohledu na zbraně se neubrání vzpomínce na to, jak stačila pouhá myšlenka k tomu, aby se mu v ruce zhmotnila ta nejkvalitnější ocel, kterou si dokázal představit. To všechno jenom proto, že tatínek je pokrytec. Naštěstí je z myšlenek vytržen, když je přeruší písknutí následované žbluňknutím vody.
Slyšel sice někoho přicházet, ale tiše doufal, že dotyčný půjde jenom kolem a sotva si ho všimne. To ale neznamená, že se dívce pobaveně neušklíbne přesně tím arogantním úsměvem, který umí jen on a jeho potomci.
"Dneska by řekli, že na tyhle praktiky seš ještě docela mladá." Rýpne si do ní a ruce založí na hrudi. Možná je nutné podotknout, že mimo jeho malého arzenálu na břehu leží také jeho nátělník, tepláky, boty a spodní prádlo. Sedíc v nejhlubších částí kaskády ho od pasu dolů halí pouze průzračná voda, ale nezdá se, že by ho to kdovíjak trápilo.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Tue Nov 27, 2018 10:00 pm
Možná se trochu ukvapila, když tak zbrkle běžela na první místo, co ji napadlo, a možná jí to začínalo pomalu docházet, když se zvedala ze země a rozhořčeně se snažila vyždímat zadek tepláků nasáklý vodou. Soustředěnost na to, co dělala, způsobila, že si prvně ani nevšimla osoby, jež na ní mluvila, a jen odpověděla hlasu, co šel odněkud z dola. "No a co jako dělám?! Je snad zločin snažit se uschnout?!" Nevrle odsekávala a až pak jí došlo, že by se mohla otočit za strůjcem hlasu, který na ni mluvil. Řekněme, že výraz toho muže plný arogance a i trochu posměchu ji donutil trochu sebou cuknout, čehož bylo následkem, že zase skončila v předchozí situaci, kdy válela zadek ve vodě. To ji trochu naštvalo, takže začala po novém společníkovi trochu štěkat, aniž by jí došlo, a kým má vlastně tu čest. "JeTak tu něco zábavného, že se mi musíte šklebit jak úplný pitomec?!" Jistě by pokračovala, kdyby si očima lépe neprohlédla nechtěného hosta, v tu chvíli jí došli slova a rozhořčení bylo tatam.
Jakmile si děvče všimlo obnaženého hrudníku, sklapla mu pusa raz dva, nebo možná spíš zůstala lehce dokořán, když pubertální hormony na chvíli zvítězili nad rozumem a hlavně studem. S hlavinkou lehce na stranu jezdila očima po vyrýsovaných svalech boha války, než nechtěně ujela až moc pod vodu a tváře okamžitě zrudly. Ve vteřině si zakryla oči a zůstala otočená zady k němu. "O-omlouvám se..." Ostuda, co jí stahovala hrdlo sotva propustila dvě slůvka, která nejspíš nebudou ani brána v potaz. "Ne-nechtěla jsem... No, nemohl byste se oblíct?" Rudá snad až na zadku čekala, co se bude dít dál, ale nejraději by se propadla do země.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Tue Nov 27, 2018 10:28 pm
Lucy si může pogratulovat, protože dokázala něco, co často nedokázali bohové ani titáni. Áres před ní mlčí. Totiž, vystačí si s křeněním jen do doby, než Lucy skončí na prdeli ve vodě po druhý. To už tolik potichu není, projeví se pobaveným smíchem. I těch pár vteřin ticha se ale dá považovat za relativní úspěch. "Hlídej si pusu, spratku." Napomene, ač stále pobaveným tónem.
Koutky pokračují v cukání, když si všimne, že zkoumá jeho tělo. Jednoho by napadlo, zda si nepřipadá blbě, když nechává zjevně nezletilou dívku, aby ho očumovala a odpověď zní jednoznačně ne. Pochází z dob antiky - věk zralosti dívky vnímá zcela jinak, než dnešní moderní civilizace a už jen jeho tatínek se může pyšnit zcela horšími skutky, než nahotou před mladistvými. Jednoduše řečeno, má podobné věci v rodině.
"Proč bych to dělal?" Přizvedne obočí, téměř jako kdyby neměl sebemenší ponětí, co má Lucy na mysli. Na jeho těle jde určitě znatelně poznat, proč jsou jeho potomci tak populární u dětí Afrodity, případně pak i důvod kvůli kterému je jejich maminka schopná ze všech bohů užívat přítomnosti zrovna jeho. "Přece nečekáš, že půjdu do Tábora v mokrých hadrech, ne?" Přeci bude muset trochu oschnout. A nebo půjde nahý, ne že by s tím měl kdovíjaký problém. Nahotu nikdy neviděl jako tabu, ale to snad jen proto, že u žádného z bohů není důvod k pochybnostech o svém vzhledu.
"Zdržíš se?" Nadhodí šibalsky. Nehodlá na ní cokoli zkoušet, nemůže říct, že by byla jeho typ, ale... zdá se, že chlapa ještě nikdy neviděla jinak, než bez trička a opravdu nerad by se začal nudit.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Tue Nov 27, 2018 10:58 pm
Na konstatování o tom, že je spratek nijak neragovala, nejen proto, že jí došla veškerá rozhořčenost, která z ní mluvila předtím, nebo se spíš schovala do povzdálí, aby přišlo na scénu kapka zvědavosti s pokorou a studem. Obvykle to z ní činilo nudnou patronku, ale ve spojitosti s nešikovností to vypadalo, že její společník celkem baví, na její účet samozřejmě.
Očividně ho bavila i stydlivost, která přišla na řadu po jejím šíleně nenápadném očumu, za který by se styděl i skoro slepý stařík s milionem dioptrií. Pravděpodobně jí to nechtěl ulehčit, protože ohledně oblékání se neprojevil tak, že by to měl v úmyslu. Alespoň to jí říkal jeho výraz, když se otočila a on si dál z vesela seděl nahý ve vodě. "No.. Je jako nor-rmální, když se spolu ci-cizí lidé baví oblečení." Ačkoliv to nebylo slušné, nekoukala na něj, nýbrž na stromy vysoko nad ním a to ještě se ztrápeně staženým obočím, jakoby jí nějak ublížoval.
Nekoukla se na něj znovu ani když mluvil dál, ale ze slušnosti tedy alespoň odpovídala. "To asi ne.. Ale na druhou stranu by vám dozajista uschly cestou... Poslední slova řekla tak potichu, že je možná neměl ani šanci slyšet, protože si nebyla jistá, kdo to vlastně je, byť měla pár nápadů, kdo by to mohl být, ale, když se ptal na to, zda-li se zdrží, v odpověď mu ihned reagovali vytřeštěné oči upírající se přímo na něj a nesmyslné blábolení, co začalo vyluzovat. "No... Jako, chtěla... Měla jsem v úmyslu... Ale... Ale radši... Ne, nechávám radši soukromí... Zdržela bych se... Jenže, když jste tu vy..." Rychle blekotala jedno přes druhé a kdyby se nebála, že by se teď při pokusu vstát sklouzla dolů za ním, nejspíš by už byla pryč. Ale naštěstí ji napadla otázka, která by jí mohla napovědět, jak pokračovat v téhle situaci, co možná nejbezpečnější cestou. "A kdo... Kdo vlastně jste?"
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Wed Nov 28, 2018 3:39 pm
Pobaveného úšklebku se nevzdá ani za nic. Nedá se čekat, že by si odmítl užívat něčí diskomfort a Lucy má tu smůlu, že momentálně v okolí není nikdo, kdo by to odnesl za ní. "Cheirón tady pochoduje věčně s holou prdelí, měla by sis pomalu zvykat." Odfrkne si. "Ne že by na tý starý obludě bylo něco k vidění." Nikdo Cheiróna příliš nemusel. Jistě, určité schopnosti na bojišti a ani zkušenosti mu upřít nemůže, ale příliš mu připomíná Athénu tím, jak je zbytečně upjatý. A samozřejmě další věc je, že i jako bytost mu příjde dost oku nelahodící - cokoli s koňskou prdelí prostě nemůže působit důvěryhodně.
Její mumlání opravdu neslyšel, ale to mu nebrání v tom, aby si ho bral jako kompliment. Jeho mysl je příliš primitivní na to, aby ho napadlo, že může vůbec myslet na něco jiného, než je jeho postava. S takovou asi nikoho nepřekvapí, že jeho srub je plný lidí, kteří nespočítají jedna plus jedna pomalu ani na kalkulačce. Ne že by k životu inteligenci někdy potřeboval. "Nechci soukromí." Pobroukne s potutelným úsměvem. "Přece bys mě tady jen tak nenechala? To bych se urazil."
Začne se pomalu zvedat, aby neskončil podobně, jako Lucy. Voda mu už v sedě sotva sahala po pas, aby se pokusila zakrýt vše, co měla, takže když na nohy vytáhne celé téměř dva metry výšky, voda mu sahá v nejhlubších částech vody zhruba ke stehnům. "Jak dlouho tady seš?" Tentokrát ve výsměvném úšklebku ukáže i zuby. "Většině to hned dojde." A to nejspíš už jen kvůli jeho vzhledu a úšklebku, který napovídá, že do něj už několikrát dostal pěstí. Dlouhými, ale opatrnými kroky přejde blíž k ní. Zastaví se sotva metr před ní, načež jí podrobí podobnému průzkumu, jako ona dřív jeho. Od hlavy až k patě.
"Jsi moc hezká..." Podotkne, ač spíše než jako šarmantní bůh spíše tónem vozky, který si vybírá novou tažnou kobylu. Ne že by byl upřímný, pouze má v plánu ji vyvést z míry. "Asi s tebou bude nuda, co? Vypadá to, žes ještě chlapa ani neviděla, natož abys věděla, jak ho zabavit..." Nepřestává si ji s téměř posměšným úšklebkem prohlížet tak, jak by nejspíš sledoval i dobře upečený steak. Je prostě zvědavý, jak moc ji dokáže vyvést z míry.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Wed Nov 28, 2018 4:09 pm
Trochu zlostně založí ruce na prsou, ale těžko to může připomínat něco jiného, než malé dítě, co si hraje na naštvaného dospěláka a vůbec mu to nejde. "Ale mezi vámi a Cheironem je velkej rozdíl, pokud jste si nevšiml, on je kůň." Štěkala jako malé štěně, které někdo provokuje. A že ji vlastně provokoval bebo spíš vyváděl z míry už jen pitomým úsměškem, co jí neustále věnoval.
Trochu jí přestává pracovat mozek, protože jí ten chlap vyvádí neskutečným způsobem z míry. Nepochybovala o tom, že úmyslně. Kdo by se nechtěl pobavit na účet holky, která takhle snadno mění barvu na červenou, že? Ale vyřazení základních funkcí jejího mozku mělo možná něco do sebe, protože se přestávala bát mluvit na plnou pusu nebo možná být i trochu sarkastická. "To by mě fakt mrzelo, každopádně byste mohl ren uraženej kousek sebrat a přilepit ho zpět na své místo." Mírné ušklíbnutí bylo tak jediné, na co se zmohla a dál seděla jako přilepená na svém stanovišti.
Avšak cukla sebou dozadu, když začal stoupat z vody a odhalil se v celé své kráse, jak se říká. Ale toho by využil nejspíš někdo jiný, protože ona se dívala kamkoli jinam, jenon ne na něj. "Vic než rok, ale vás jsem naštěstí měla TU čest potkat až ted, tak pardon, že vás neznám." Silná slova drsňačky neměla takový efekt jaký by si přála, jelikož nebyla pronesena ani z částí tak silným hlasem, jak zamýšlela. Nebylo ani divu, když si to nahý štrádoval k ní a koukal na ní jako na kus flákoty, což jí bylo vrcholně nepříjemné.
Jeho blízkost jí není vyloženě příjemnou a trochu se odtáhne už po jeho první větě ohledně jejího vzhledu. "Ehm... To určitě a vy jste asi moc slepej." Vykulená očka značila, že se mu jeho záměr vyvést ji z míry celkem daří. Obzvlášť po další poznámce, která jí možná vystrašila, až moc. "Cože?! Ty prasáku hnusnej! Ne každá holka musí bejt kurva! Ale to není tvůj problém, ty se mě nedotkneš a nečum na mě!" Historický řev, který v vyvolal, zakončila tím, že nohou vykopla přímo proti jeho obličeji.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Wed Nov 28, 2018 5:11 pm
Nevzrušeně protočí očima. Rozhodně tahle slova neslyší poprvé, polobozi jsou všichni stejní. Všichni si myslí, že jsou drsná parta a zapomínají kvůli komu vlastně existují. Nebýt smrtelnice mnohem zábavnější, než bohyně, nejspíš by polobohy neměl absolutně vůbec, někdy se mu totiž vyloženě hnusí svojí absencí pokory. Paradoxně konkrétně jeho děti mají pokory ještě méně, než kterýkoli jiný polobůh. "Skoro jako kdybych nakopnul pudla." Poznamená s uchechtnutím spíše v monologu nad jejím rádoby hrdinským výstupem.
Je ale i přes určitou pachuť celkem spokojený s tím, že jeho slova uhazují hřebíček na hlavičku. Ostatně vztek je asi to jediné, co dokáže svými slovy vyvolat, nikdy nebyl příliš velký diplomat. Následný řev následovaný kopancem mu nevyhodí čelist z pantů, jak doufala. Nohu jí pohotově chytí za kotník a svůj škádlivý úsměv protáhne od ucha k uchu. Kotník jí však nepouští, naopak ho zvedne nad úroveň své hrudi, což by nemuselo být příjemné - záleží na její fyzičce. "Máš pocit, že o tebe mám zájem?" Zasměje se. "Možná mě sestřelili z Olympu, ale ještě jsem neklesnul tak hluboko, abych od bohyně lásky přešel k plazení se po ubohých školačkách."
Pokud se dosud nevykroutila nebo neupadla, nohu jí stále drží. "Ke komu chodíš na trénink? Tohle bylo ubohý." Poznamená jenom tak mimochodem. "Nulová technika, ubohá předvídatelnost a terén sis taky vybrala dost na hovno." Mlaská o patro jako učitel, který právě viděl žáčka udělat gramatickou chybu. Ne že by se držel vlastních rad, ale to neznamená, že neví co se na bojišti běžně nosí. Jestliže se ani nyní nevykroutila, nohu jí konečně pustí a nakročí si to směrem ke břehu.
"Čí seš vůbec parchant? Takhle patetická bejvá Athéna, ale ani já jí nenesnáším tolik, abych tě jí hodil na krk..." Pokračuje zatímco se několika dlouhými kroky dostane na břeh ke svému oblečení.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kaskády

za Wed Nov 28, 2018 5:38 pm
Ne, že by jí nějak překvapilo, že její snaha si do té hiry svalů kopnout, skončila nezdarem a navíc jí teď bolestně svíral kotník a šlachy, které se jí teď přeměřeně natahovaly díky natažení nesourodém s její fyziologií, také zrovna nejásaly. Nebylo se čemu divit, vzhledem k její obvyklé chuti k tréninku, jež byla obvykle míň než nulová. Ale na druhou stranu se teď odhodlaně snažila uvolnit jeho sevření během svého menšího monologu. "Mám dojem, že to se zájmem máme oba naprosto stejně, ale co já vím, co můžete být za úchyla." Vrčí na něj jako malé štěně a pomalu si dává dohromady, co vlastně právě řekl. ...ještě jsem neklesnul tak hluboko, abych od bohyně lásky přešel k plazení se po ubohých školačkách... Něco málo se už o bozích doslechla a tohle byl jen z těch omílaných drbů i ve spojitosti s jeho dětmi a dětmi bohyně lásky. Takže opět kulila očka s nádechem vyděšení. "Vy jste Áres?!" Zjištění jí donutilo nechat vyprošťování nohy a pouze zařazeně mluvila s bohem války.
"Já k nikomu na tréninky nechodím..." Ignoruje fakt, že jí tam ve výsledku uráží a tupě zírá na muže, tedy boha před sebou. Nějak jí to nesedí, ale stejně radši mlčí. Tedy do chvíle, než jí pustí nohu a štráduje si to ke břehu s otázkou na její osobu. "Já-já nevím, od koho jsem... A-ale aby bylo jasno, vy taky zrovna nevypadáte dle očekávání, ta-takže byste si mohl nejapné poznámky odpustit..." Trochu koktavě ze sebe dostala pár vět a trochu se bála, co bude následovat.
Sponsored content

Re: Kaskády

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru