Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: Temple of domnation

za Sat Mar 10, 2018 11:14 pm
Smích plný hořkého pobavení s podtónem krutosti se nese nad jejich hlavami, když se bohyně rozesměje nad výhružkami, které nikdo není schopen splnit. "Už jsem zapomněla, jak umíte být vtipní. Tolik slov a tak málo činů. Tolik se toho změnilo od dob, kdy padla Trója. Ach, kdybyste to jenom viděli!" Celá se zasní, zdá se, že se ztratila ve vzpomínkách, které se kolem nich začnou tvořit v obrazech opředených mlhou. Jejich mysl se přenesla do dob, kdy Řecko znamenalo synonymum pro mocnost. Kdy řečtí bohové vládli každému smrtelníkovi chodícímu po zemi. Kdy jejich vůle byla nezlomná a nikdo si nedovolil oponovat jim. Mocné trojské království povstalo z písku, obklopené táborem několika tisíc válečníků připravujících strategii. V dálce se pálil oheň, nad nímž kroužilo hejno vran. Každý od pohledu vypadal vyčerpaný dlouhodobým válčením, které se neblížilo konci. "Trója, ach ano, má milovaná Trója. To bylo takové zábavy. A to všechno jenom díky tahanic tří bohyň o to, kdo je nejkrásnější. Nakonec to nebyla soutěž o kráse ale o tom, která tomu chlapečkovi ubohému nabídne nejlepší dar. A jeho výběr nemohl zajistit větší prolití krve," smíchem okomentuje Paridův výběr bohyně Afrodity jen proto, že mu nabídla tehdy nejkrásnější ženu v samotném Řecku, Diovu dceru. Nebylo divu, že se postavil na stranu Tróji. Sotva toužil, aby se mu ten jeho předrahý šperk rozpadl. S úšklebkem na tváři, co jí nijak extra nesluší, mávne rukou, doba se přesune na jeden z bojů, kde se procházela v černém chitónu, sbíraje duše mrtvých, jimiž se živila. Oči rudé, vlasy černé, chitón stejné barvy připomínal křídla hladových vran. "Tolik mužů padlo kvůli jedné hloupé ženské a jejímu milému. Tolik ctihodných válečníků... Achilles, Hektór, Patroklos... je jich škoda, nemyslíte?" Raněná tou ztrátou si ztěžka povzdechne, zatímco se na vzpomínkovém bojišti kupí mrtvá těla. Kyselým šklebem, jíž se jí dral do pohledných rysů, si přisvojila pozornost všech. "A pak přišla ona. Ta slavná, 'moudrá' bohyně války... Pitomá káča, nic víc. A vnukla tomu svému oblíbenci nápad s tou ubohou pastí. Skončila to!" Dupnutím, jímž doprovodí svá slova, připomíná tak akorát uraženou princezničku, které někdo sebral korunku přímo z hlavy. Obrazy se rozplynou do tmy, v níž se místnost topí. Jen několika kousky proraženého stropu jim svítí dovnitř pár paprsků měsíčního světla. "Válka se mohla táhnout ještě několik let, možná celé desetiletí. Ale ne, přijde si ona a zničí všechno, všechno!" Dříve pohledné rysy její tváře začínají nabírat nebezpečně chladného vzhledu, jímž by mohla konkurovat filmovým upírům. Modré oči se utápějí v rudé sytosti krvelačné touhy pomstít se za veškerá příkoří, hnědé vlasy se pomalu prodlužují v černou hladkou hřívu. "To už nikdy nedopustím!"
Poslední výkřik, jako kdyby sloužil v podobě spoušti, s níž se Chiméra ujme skoku do prostoru mezi hrdiny. Mohutné tlapy hromově dopadnou na podlahu, nebezpečná je ze všech stran. Není možné se k ní pořádně přiblížit - hlava sršící oheň, tělo drásající drápy a had namísto ocasu. I samotný řev by mnohé zastrašil, přinutil je zkamenět. Na Natanaelův válečný ryk se ozve vlastním, mnohem děsivějším. Prvním máchnutím packy ho sic mine, je to však ocas, kterému se Natanael už nestačí vyhnout, díky čemuž přelétne na druhou stranu místnosti, ničíce už tak chabé sloupoví, co sotva přidržuje střechu nad jejich hlavami. Nebo alespoň její zbytky. "Vážně si myslíte, že vy tři přemůžete Chiméru?" Smíchem se div nezadusí, ale i toto podivné veselí ji rychle přejde. "Víte co, hoši? Rozmyslela jsem se. Zab je!" Chiméra v povelu skočí vpřed, rovnou před Thomase, který tak tak uhne před zubisky prudce secvaknutými mu před obličejem. Nemá však vyhráno. Rázem mu tvář pohladí horkost plamenů. Stát tam déle, pak mu hrozí nebezpečné popáleniny, které by ani polobůh nemusel rozchodit. Možná je tak jediné štěstí, že Lyonelovo bezhlavé rozhodnutí zachránilo Apollónova syna před nepříliš pěknými vyhlídkami do budoucna, když se pokusil její hlavě ublížit svým mečem. Chiméra však není žádný obyčejný tvor. Mínotaurus by se už nejspíš rozprsknul na prach, ale Chiméře jen tak něco neublíží. Z hrdla se vyhrnou plameny, které obalí Lyonelovu ruku, byl by blázen, kdyby meč nepustil. Příliš snadno by mohl o ni přijít. Kov už se tak rozpouští, pravděpodobně by ho tak akorát poleptal. Možná za to mohl i výkřik nesoucí se od Scotty, co ho donutil paži stáhnout se syknutím zpět k tělu, zatímco se jedna z hlav pokouší meč vykašlat. Toho momentu se pokoušel využít Lyonel, aby se postavil bohyni. Mávnutím ruky jej odmrští na druhou stranu místnosti, o nic namáhavého se nejednalo."To jsi neměl dělat, chlapečku... Půjdeš jako první!" Kér už namísto líbezného hlasu užívá vřeštění, které všem drásá uši.
Natanael se už naštěstí sbírá, ač mu to chvilku trvalo. Rána od Chiméry mu z části vyrazila dech, náraz hlavou o mramorový sloup též není nic dvakrát příjemného. Dívky samy o sobě nemohou nic dělat, pokud se nehodlají potýkat s neznámým nebezpečím. Summer stékají po tvářích slzy, Scotty na tom není o tolik lépe. Nakonec však má něco, co by mohlo Chiméru na alespoň krátkou chvíli rozptýlit natolik, že by jí chlapci mohli ublížit. Prsty se dotknou náušnice, podoba Morfeovy dcery se rozplyne a na jejím místě stojí samotná dvojnice hrozivé Kér. Věděla, že do toho bude muset dát celé srdce, připomínat tu příšernou ženskou, která se jim snažila ublížit. Paží se rozpřáhne, ukazujíc na šokem oněmělou bohyni. "Zab ji! Ji!" Zmatená Chiméra neví, koho poslechnout, neuvědomuje si, co je konkrétně špatně. Z druhé ženy necítí tu pověstnou hrůzu, načež podrážděně zařve na celé kolo. Její hlava se rozhodne vyslat dívčiným směrem proud ohně, čemuž se dívka tak tak vyhne, ač jí ze šatů doutná. Máchající rukou se pokouší zadusit drobné plamínky, podoba se vrací zpátky na její světlovlasou maličkost, což je signálem pro Chiméru vrhnout se jejím směrem, ocasem mrskajíc na všechny strany.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Sun Mar 11, 2018 9:55 am
Ta příležitost, zaváhání mohutného tvora, kdy nevědomky zírá na rozdvojenou paničku. Možnost ukončit martyrium. Před zběsilým vyběhnutím dopředu, na podlahu dopadne plivanec plný krve. Drobné prolétnutí z něho naštěstí neudělalo rozmáznutou pracku, ale i tak se neřadilo k nejpříjemnějším zážitkům. Ty nebudeš hodná čiči. Sleduje kráčející kolos, nastalou situaci vyžadující si zásadní čin předtím, nežli všichni společně upadnou do spáru nostalgické psychopatky. Sbírá rozložité tělo z hromádky suti. Ten prostřední krok bychom měli vypustit. Vrčí si vztekle sám pro sebe, rozladěný skutečností bolestného dopadu. S trochu štěstí, nedošel vážnější újmě, snad ho do budoucna bude trápit několik naraženin, ale určitě, zatím, si neodnáší dáreček v podobě přeražené končetiny. Lyonelova zběsilost, jakožto syna války, zřejmě minula požadovaný účinek, zatímco pomohla zachránit Thomase před doživotními následky. Přímý útok na Kér neschvaluje, hloupost snažit se postavit bohyni přímo, avšak donutil ji tím přestat monitorovat celý prostor, upřela zraky pouze ke konkrétní skupince umístěné pod jejím improvizovaným trůnem, seveřan zůstával mimo toto pole působnosti. Pozornost zaměřená na ostatní, převážně Scotty přišla vhod, přestože se o drobnou dcerku Morfea obával, vzdával hold její odvaze provést tento riskantní manévr. Snad proto, ze strachu o drobné děvče, dokázal sesbírat vlastních pár švestek neuvěřitelně rychle, přičemž odhodil štít, jelikož nezapadalo do bleskově utvořeného plánu využívajícího situace a beztak již netouží schytat další řádnou facku sloužící k oddělení hlavy od těla. Ponechal jej posmutnělě ležet na podlaze. Sekeru zastrkuje za pas, dostatečně zodpovědně a bedlivě, jelikož netoužil po její ztrátě, až přeběhne celé prostranství v rekordním čase medvědích sprinterů. Já ti ukážu vyhrožovat mojí holčičce. Pravděpodobně už děti mít nebude a tohle pískle pomáhal vychovávat skoro od plenek, jakoby pouhé pomyšlení na zranění nevinné blondýnky, mu vlévá další odhodlání a krvežíznivost do žil. Nehledí napravo, nalevo, pouze před sebe.
Zatímco Chiméra očima švidrá, nevědomá kde rozsít zkázu a ke komu se přitulit, Natanael odhodlaně stanul po jejím boku. Zaměstnaný tvor pramálo dbal, zdali v blízkosti obrovských tlap postává červ či nikoliv, když čelil řádnému zmatení a netoužil si pravou majitelku rozčílit chybným odhadem. Dlaně zabořil do hrubé srsti, žádného příjemného kožíšku, aby zkontroloval oprávněnost svých předpovědí, jenž nakonec proklamoval jako možné, přestože délka chlupů neodpovídala ideální představě pro schůdnost. V okamžiku, kdy zmatení přestalo účinkovat a příšera zdárně odhalila hru klamu, už zdolával ten nepříznivý terén. Směřoval rozložité tělo vzhůru, omotával si jednotlivé prameny kolem rozložitých dlaní, spoléhající především na sílu horních končetin, neboť nohama se pořádně zapřít nedalo kvůli absenci jakýkoliv vhodným výstupků k využití. Pokračoval, snažíc se ignorovat vařící vztek, chystající se vybouchnout jako natlakovaný papiňák, veškerý hněv přetavoval do odhodlání zdolat tuhle masitou horu, vyvést samolibou děvku z omylu. Užiju si vymlacování zubů z držky tvýho mazlíka ty čubko. Nadával, klek, zticha. Zájem příšery si dozajista zaslouží i bez hlasitého zvolávání nejrůznějších sprostých frází. Výraznější problém nastal, když se stvůra jala chrlit plameny, čímž radikálněji změnila svou polohu a instruktor musil vynaložit značné úsilí nesletět vstříc zemi. Avšak, jakmile prohlédl cíl zloby současného soka už přešla jakákoliv touha postupovat něžně. Ocasy sebou mrskaly po směru kořisti, zatímco jeho zatím zdárně míjely. Neseděl na hřbetě, ale už ho dělilo pouze několik obratů k dosáhnutí. Zůstal viset za pomocí jediné ruky, zatímco pevně sevřel rukojeť sekery druhou. Nenechá tohohle bastarda rozmordovat mu čtyři děcka. Nehledě k Cheirónově případné zlobě, i on nesnášel pochovávat mladé táborníky v prostorách hřbitova. Šel, aby jejich životy ochránil, což hodlal učinit. Protočil jednoruční zbraň mezi konečky prstů, zhluboka nabral vzduch do plic. Mohutný nápřah božské zbraně donutil ostří zajet hluboko do masa. „Já jsem tvůj kamarád ty svině!“ Už si nedopustil otevření úst, potřeba komentovat dění, upustit páru získanou bojem. Otcova krev ho naplňovala nepopsatelným pocitem euforie, když se konečně dostal k způsobení zranění a nutila ho těšit se na další vývoj situace, ač bude život ohrožující. Z otevřené rány příšery stékala stružka krve k zemi. „Se mnou si budeš hrát!“ pronesl provokativně, snažíce se rozohnit především paničku, donutit ji učinit chybu pod náporem emocí, když se jí bude drze vysmívat. „Nemáš něco lepšího ty zapomenutá bohyně svrabu?! Lepšího než ničení chrámu boha, před kterým by ses normálně plazila v prachu a fňukala o smilování?! Třeba něco, co by tě vyneslo ze všivé díry kam právoplatně patříš ty podělaná slepice?!!“Zesílil stisk připravený na zběsilou snahu o setřesení, ale i okamžité směřování veškerých prostředků k odstranění červa visícího na těle Chiméry. Ten majestátní tvor nemohl ignorovat zjevnou hrozbu, Áresovec nehodlal ustoupit a pakliže nedostane zaslouženou pozornost, dokončí sebevražedný plán a rozpojit obratle tohohle ohavného stvoření. Reálná, proveditelná hrozba, od té blechy zažrané v kožichu.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Sun Mar 11, 2018 3:55 pm
"Myslím, že o Athéně nikdo normální neřekne, že je pitomá, když je to bohyně moudrosti, kterou vy očividně postrádáte"Věnoval jí dlaší neskrývaný úšklebek a pohlédl na Chiméru. Zřejmě ty vystřelené šípy nezabraly tak jak měly. Doufal, že Natanael, který mu sám někdy na trénincích připomínal Chiméru, dokáže dostat tu potvoru alespoň trochu dostat do latě, ale když uviděl, jak lehce s ním zatočila, tak musel hlasitě nasucho polknout. Po očku se podíval na tu bohyni co stála na podstavci sochy. Nejraději by jí hodil nějaký šutr do obličeje, aby konečně zavřela pusu a pořád nemlela. To byla vlastnost skoro všech žen, u které mohl prohlásit, že jí nejspíše podědil po své matce, jelikož když se on sám rozpovídal, jenom horko těžko ho někdo dokázal zastavit. Už chtěl pronést nějakou další poznámku na účet oné rádoby bohyně, která se zřejmě cítila ublíženě, jelikož jí skoro nikdo zřejmě neznal. Tedy alespoň on si myslel, že smrt je jenom jedna a to je Thanatos, který slouží Hádovi. Ne, že ty smrtí jsou rozděleny ještě na dalších padesát poddruhů.
Z jeho usilovného přemýšlení o bohyni a dalším plánu, který vymyslí, aby se nikdo přítomný nestal obětí Chiméry, ho vyrušila sama ta obrovská nechutná potvora. Jen tak tak, na poslední chvíli stihl zareagovat a udělat skluz do strany. V té chvíli si málem nadělal do kalhot. Musel uznat, že to byl zcela ten nejlepší budíček z jeho mikrospánků, ve kterých většinou přemýšlel, jaký zažil. Ne, že by ho chtěl zažívat každý den, ale zatím fungoval nejlépe. V hlavě si přemýšlel jak ta bestie mohla vzniknout. Jestli si třeba Zeus hrál s těmi kartičkami, na který jsou části různých zvířat, byl zrovna v tu chvíli trošičku přiopitý a vzniklo to, co mu málem sežehlo obličej.
Dlaní si utřel kapky potu z čela, které byly následkem nejen fyzické činnosti, plamenů, které mu málem sežehly polovinu hlavy, ale i nervozity, která na něj postupně dopadala. Nechtěl, aby kdokoli z této výpravy zemřel. Ač to nerad přiznával i Lyonel, který si s ním teď vyměnil roli a chvíli Chiméru bavil on sám rozhodně nepatřil na list těch, které by tu nechal na pospas Chiméře. Doufal, že to proroctví opravdu nelhalo a vrátí se zpátky do tábora všichni. Teď v celku litoval, že někdy opravdu nepřečetl tu knihu co měl ve své knihovně ve srubu a nezjistil si něco o nějakých nestvůrách.Jde vůbec Chiméra zabít?Pomyslel si a zkusil po ní vystřelit další šíp, ve snaze tu malou mrchu zasáhnout.
Běž zpátky odkud jsi přišla..Pomyslel si naštvaně a pohlédl na Scotty. Nejprve si myslel, že se bohyně dokázala přemístit a Scotty poslala někde do podsvětí, což by ho dokázalo naštvat ještě více, ale když se podíval na podstavec, kde stála bohyně také, jen nechápavě těkal očima mezi těma dvěma a snažil se zorientovat, která je vlastně ta pravá. Když mu po několika chvílích došlo, že jedna z nich je nejspíše Scotty, jen se usmál jako sluníčko, které na nebi v této chvíli v táboře polokrevných nejspíše ještě stále chybělo a nadšeně vypískl a vyskočil do vzduchu.Konečně s tou bohyní někdo zatočí! Za to potom Scotty pozvu na limču. Úsměv ze rtu mu zase, ale bleskově po chvíli zmizí když se Chiméra nejspíše vzpamatuje. Zavrtí hlavou a začne rukama máchat nad hlavou."Hej! Puťa Puťa! Pojď zahrajeme si na hoňku!"Zvolá na Chiméru ve snaze odvrátit její pozornost od Scotty. Aby si byl stoprocentně jistý, že si ho všimne, vezme si do ruky menší kousek rozbité sochy a hodí jí ho do obličeje. Teď už jen doufá, že bude natolik rychlý a efektní, že zabrání Chiméře zabít Scotty a v nejlepším případě i jeho samotného.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: Temple of domnation

za Sun Mar 11, 2018 4:34 pm
Chiméra už od pradávna platila za jednu z nejhorších nestvůr, které kdo mohl potkat při svých výpravách a toulkách řeckou krajinou. Neskutečně silná, ozbrojená plameným dechem, jedovatým ocasem a mohutností, kdy působila jako rozjetý tank schopný zbourat vše, co se mu postaví do cesty. Plameny chrlila na všechny strany, nutila ostatní utíkat, skrývat se před nimi za zbytky Áreovy úctyhodné sochy, momentálně rozbité na tisíce kousků. Jediná Summer spolu se Scotty se odmítaly pohnout v obavě, jaké nebezpečí hrozí za jejich zády. Ani Nosové však nebyli imuní vůči přítomnosti plamenů, šířících se jejich směrem a s hlasitou změtí výkřiků se rozplynuli do vzduchu. Nezapomněli se však dotknout holé kůže své kořisti, zatímco se jejich podoba ztrácela do šedavé mlhy, prohánějící se v improvizované aréně, než se dostavily po boku své paní. Kér, nyní už připomínající hladového upíra, ječela a hlasitě se dožadovala smrti hrdinné výpravy. Kus mramoru, vhozený ďábelskému mazlíčkovi do tváře, nedokázal upoutat pozornost monstrózní Chiméry, tlapy nadále výhružně mířily svými kroky kupředu ke Scotty s očima navrch hlavy. Chmatajíc za sebou narazila na jednu ze soch oslavujících spartského válečníka se zlatým kopím, které se jí povedlo uzmout. Či spíš vypáčit z rukou sádrové náhražky, jejíž kousky se rozprskly dívce u nohou, až se její výkřik leknutí rozezněl po celém chrámu. Přes obrovské tělo sotva kdo mohl zahlédnout, co se děje vpředu, zatímco se blonďatá Morfeova dcera oháněla kopím, šermujíc jím ze strany na stranu, aby tu obří bestii udržela dost daleko od sebe. I její z části zoufalé výkřiky "Nepřibližuj se!" působily chabým dojmem antické princezny Andromedy, která se dostala do spárů Krakena a čekala na svého Persea, aby ji přišel zachránit, než se stane večeří nechutné stvůry. Hlava s pochroumanými ústy od meče, jehož podstata se už stihla v tlamě roztavit, vychrlila další dávku plamenů, které proměnily pevnou násadu v dlaních dívky v tekuté zlato. S popálenými dlaněmi vykřikla, odhazujíc zbytky zbraně  na zem, kde se z ní vytvořila zlatá kaluž, rychle tuhnoucí. Příšera se neustále blížila i přes fakt, že se jí Natanael vyhoupl na hřbet. To až ve chvíli, kdy se jí pokusil zatnout sekeru do zad, se ozvala hrdelním zařváním, kdy jedovatý ocas zaútočil, vrhaje se na instruktorovu paži v několika pokusech nalézt trochu měkkého masa či svalu a zatnout do něj jedovaté zuby. Po několika neúspěšných výpadů se mu povedlo zakousnout se do stehna a z části vypustit paralyzující dávku jedu, což bohyně odmění vítězoslavným smíchem.
Naděje táborníků pomalu začala klesat k nule. Bez Natanaela byli všichni dost dobře nahraní, Thomas už přišel o všechny šípy a Lyonel se teprve pomalu zvedal ještě napůl omráčený od prudkého odhození. Nikdo netušil, co si počít. Zčista jasna se chrám zachvěl - poprvé, sotva zaznamenatelný třes. Podruhé už mnohem znatelněji. Potřetí už bylo jasné, že se něco děje. Oči přítomných se v ohromení upřely na Summer plně soustředěnou na využívání schopnosti Geokineze, kdy se pokoušela zaútočit na primitivní pudy zvířete a zahnat jej na útěk. Žádnému tvorovi, který umí využít inteligenci, se nezdálo dobré bojovat v prostoru, co by se na něj mohl kdykoliv zřítit a Chiméra se počítala mezi ty chytřejší. Možná nejchytřejší vůbec. Na čele dívce vystouply kapky potu od soustředění, těžkým dechem se projevovala její snaha rozhýbat zem pod jejich nohama do takové míry, aby vytvořila puklinu oddělující je od příšery, z jejíhož hřbetu se Natanael svezl - rovnou na Lyonela připravujícího se k útoku, který mu byl tímto skvěle zablokován. Možná, že kdyby se pokusil na Kér a její příšerky zaútočit, nemusel by se do tábora vrátit živý.
Chrám se otřásal v základech, jak se ukázalo, v Summer se toho skrývá mnohem víc než na první pohled by se mohlo zdát. Vyčerpaná začne podléhat stavu bezvědomí, kdy se zhroutí k zemi a jen díky pohotovému Thomasovi si nerozbila hlavu o jeden z kamenů. Zemětřesení možná přestalo, ovšem muzeu stačilo málo, aby se počalo hroutit jako domeček z karet. Strop nad jejich hlavami pukal, co každou chvíli jejich směrem odpadávala klentba a kusy sloupoví. Natanael, ač z části otupělý po uštknutí, se snažil tělem chránit každého, u koho to bylo jen trochu možné. Aniž by si uvědomoval, začal se němými prosbami dovolávat otci, zda by byl ochoten mu pro jednou pomoci a třeba učinit zázrak, než je jeho chrám pohřbí všechny zaživa. Zničeho nic se od jedné sochy odkutálel štít, zastavivší se u instruktorových nohou. Že by právě tenhle kus zčernalého kovu je měl uchránit? Muzeum se nebezpečně sypalo, za jejich zády se už z provizorní arény staly trosky. Kdo ví, co se stalo s Kér a její Chimérou. Teď nebyl čas na to myslet. Bylo jeho povinností dostat všechny do bezpečí - nejlépe živé.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Sun Mar 11, 2018 6:59 pm
Překvapeně byl ignorován ze strany monstra, i když ťal vstříc živému masu, žal zmaru nenarazil na šlachu, čímž by dokázal dozajista vyprodukovat větší míru bolesti, nutnou ke stočení tvora po vlastní ose ve snaze rozmáznout uchycenou mouchu. Seveřan vytrvale postupoval, přestože nedokázal odvrátit zrak od Scotty vystavené přímému nebezpečí. Očima tikal mezi dívkou a srstí tvora, která mu suplovala horolezeckou stěnu. Na zátylku ho svědil nepříjemný pocit zvyšující odhodlání, ale i rychlost šplhu. Ta dotěrná myšlenka na zraněné dívky, zmrzačené děti, těla sloužící jakožto dekoraci v polorozbořeném chrámu, zatínal zuby, rval té šelmě chomáče chlupů, vztekle odfrkoval škrábajíc se vstříc vrcholu, zasadit kritickou ránu. Pozoroval snažení, marné, obavy narůstaly. Úlevně sledoval, že přestože improvizovaná zbraň došla k úhoně, osoba jí svírající dokázala odvrátit vážné zranění. Litoval momentální pozice, kdy nemohl vlastním tělem bránit hlavám v prudkých výpadech směřovaných po tábornících, kdežto se vydal samostatné akci ve snaze stát se největší možnou hrozbou, což nefungovalo dle zamýšleného plánu. Viděl poplašené uskočení, formující se kaluž, poslední napnutí svalů, seděl. Seděl na hřbetě toho tvora, zaskočený tím, že tento sebevražedný nápad vyšel, získal možnost ukončit život příšery. Sekeru třímal pevně v pravé ruce, už chystal další řádný nápřah, čímž by vedl ránu dostatečně ráznou k uskutečnění chtěné činnosti, avšak hrozba nakonec přišla. Krom plamenného dechu i hadí hlava představovala jasnou definici možné smrti. Pomyslný tanec těla, kdy zkoušel uhýbat hbitým pohybům článkovitého zakončení potvory. Nakonec dopadly v neprospěch usazeného instruktora, když dostal zásah obsahující příměs paralyzujícího jedu. „Kurva!“ Zaznělo podrážděně, jakoby tomu tvoru docházelo, že nechal batoh s ambrózií pohozený u odloženého štítu. Pádu nešlo předejít, nijak zastavit, směs omráčení a prudkých pohybů ho dokonale vyhodila z role, přičemž mířil vstříc zemi, aby ji láskyplně políbil.
Hezčí už asi nebudu. pronesl ironicky, zatímco očekával nával tupé bolesti způsobený přeražením některého ze žeber, nebo rozdrcení libovolné končetiny. Místo toho, ovšem, dopadl do měkkého. Zaraženě pohlédl pod sebe. Lyonelovým záměrem dozajista nebylo chytat rozložitého bratra, takže šaškoval v příhodný moment pod plochou dopadu, pouze náhodou, ale nedalo se tomu upřít skvělé načasování. Natanaelův pád nakonec zbrzdilo druhé tělo, méně osvalené, značně protestujíc pod váhou, která se pokusila co nejrychleji odkulit, bohužel vinou postupujícího toxinu to zabralo více než dlouho chvíli. Cheirón mě zabije, jestli tohle někomu vyžvaní. Zabije bylo silné slovo, nadšení určitě sršet nebude. Kdo by také radostně přijímal zalehávání nebohých dětí dospělými lidmi, přestože v tom nevězel žádný hlubší úmysl? Vzhlédl nad sebe, rozhodnutý zkontrolovat pozici bestie, zatímco uzřel mnohem nebezpečnější úkaz, kdy cizí moc uváděla do pohybu tektonické desky. Využil fungující ruce, aby se alespoň zapřel, přenesl stále pohyblivou polovinu těla nad úroveň podlahy. „Thomasi, bágl!“ zařval po mladém Apollónovci, aby ho donutil splnit příkaz. Lektor posunul stěží pohyblivou masu o kousek kupředu, jelikož tam viděl povalovat se zbraň, naštěstí v dosažitelném rádiusu, takže okamžitě putovala umístěním za opasek majitele. Pohledem těkal vstříc mladíkovi, nepříteli, ale i padajícím kusů stropu, jenž ho míjeli čirým zázrakem, jelikož jeho reakce zůstávaly na úrovni pětiletého dítěte.
Zemětřesení se vymykalo kontrole, statika chrámu dostávala obrovské facky, až nosné pilíře ztrácely na funkci, nebezpečně upozorňující, že brzy padnou. Oči chvilkově utkvěly na Summer, obdivuhodná ukázka schopnosti, avšak  načasování pokulhávalo, což nemohl říct o sobě. Jak rád by dokázal alespoň pajdavým krokem odejít z budovy, jenž za chvíli spadne v ruiny. Nemaloval si osud nikterak růžově, možná připomínající rozbředlou skvrnu na zbytcích podlahy jinak honosného muzea. Neuvažoval vlastní bezpečí, ale bezpečí jejich. Supěl při představě táborníků zbytečně pohřbených v takto nedůstojném hrobě. Áresovec podrážděně funěl, přemáhající postupující bolest, válčící sám se sebou. Smrt znamenala lhostejnou komoditu, zemřít musejí jednoho dne všichni, avšak brát si jako rukojmí stále plápolající život plný mládí byla drzost. Nenechám prašivou čubku zničit tvůj chrám. Nenechám bezcharakterní kurvu pošpinit místo ohavnou přítomností. Pokřtít ho nezaslouženou krví. Chcípne, chcípne i kdybych to neměl být já, jenž se stane osudnou ranou té vzpupné svině plné falešných představ o vlastních nadřazenosti. Zhebne v zapomnění, seč by si přála být oslavována. Proudící zloba, hluboká urážka božského rodiče ke kterému nyní volal nevyřčené prosby, zavázaný napravit toto nemístné zhanobení. Thomas už dozajista doběhl s lékem umožňujícím mu vstanou na nohy, alespoň provizorně. Chutnala jako borůvkový koláč, který jeho matka dělala každou neděli kvůli mladší sestře co zbožňovala si ho vždycky půlku rozmatlat po obličeji, jelikož v dětských letech toužila stát se Šmoulinkou. Miloval ty vzpomínky. Vstal, přijímající poskytnutý dar. Ale byl to opravdu dar? Měl tenhle štít možnost jich uchránit, nežli vyběhnou z bortící se pasti? Nezůstávalo než věřit, takže ho potěžkal v levé ruce. Sebevědomě pohlédl kupředu, čeká je zběsilý běh plný sesouvajících se útvarů schopných jedince jednoduše poslat do bezvědomí. „Summer, Scotty, Thomasi, Lyoneli.“ rozkřikl se mohutně, aby přebil zvuky padajících trosek. „Všichni poběžíte co nejrychleji ven, budu vás krýt. Neohlížejte se, prostě běžte.“ instruoval pevným hlasem členy výpravy. Necítil pochybnosti, pozvedl štít nad hlavu, aby blokoval každou případnou odlomenou část budovy. Snažíc se pokrýt co největší prostor nad všemi čtyřmi. Prve padala improvizovaná aréna, vše povolilo v místě vyvolání otřesu, domníval se, že tudíž by nemuseli doteď narazit na příliš velké haldy bordelu blokujícího průchod k postrannímu vchodu, kterým přišli. Jestliže ovšem zůstanou uvězněni, něco jich odřízne, klidně použije vlastní tělo k zmírnění následků. Hodí jim otcův štít k obraně, aby se pod ním všichni skryli. Otče, tohle nezůstane bez následků. Hnal jich, chránil, rozhodnutý zabránit katastrofě. Ovládal řvoucí bestii prahnoucí po pomstě. Až budou v bezpečí, až se jim nebude moct nic stát. Přísahal. Medvědí řev celý tenhle vnitřní monolog stvrdil. Nikdy neskloní hlavu před podřadnou bohyní urážející mocného Área.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Sun Mar 11, 2018 11:20 pm
Přímý útok na bohyni nepatřil k moudrým rozhodnutím, pouze krátce zpytuje svědomí během letu na opačný konec místnosti. Síla poloboha se božské nemůže rovnat. Jenže Lyonel je dostatečný hlupák na to, aby štěstí zkoušel znova. Tvrdý náraz zády do zdi smete lavinu odlupující se omítky. Sveze se po zdi do hromádky sutin a prachu. V polosedu se rozkašle, při čemž se přes ret valí vlnka rudé krve. Prokousl si jazyk a dost pravděpodobně pohmoždil záda. Páteř zakvílí přívalem ostré bolesti, postupující skrz pánev do dolních končetin. Odhodlaně narovná hlavu, zapírajíc se zátylkem o chladnou zeď za ním. Zamrká, snaží se rozkoukat. Ale jediné co vidí, je zamlžená clona. Vzdorovitě zatřepe hlavou - bez výsledku. Následky se zdají horší, než předtím. Podobně se uhodil tehdy v lese s Philipem. Přímo do části spánkového laloku. Nohy neposlouchají, nemůže je ani pokrčit. Snaží se zvednout, při čemž motivačně zavrčí, dlaněmi zapírajíc se o hrbol ve zdi. "No ták!" Křikem si dodává víc síly potřebné k tomu, aby z nárazu vzpamatoval. Několik minut strávil přikovaný k zemi. Tvář zahalí popelavá vrstva prachu, vnímá chuť železa na jazyku a nechá volně dopadat kapky potu na bundu s ohořelým, zkrvaveným rukávem. Z prstů odkapávají kapénky krve tvoříc cestičku za ním.
Postupuje k ostatním. Musí se dostat zpátky ke Scotty. Nohy tuhnou jako v betonu, čím blíž je ostatním. Strachem zamlžený pohled získává jasnější obrazce. Nevidí dvojitě. Scotty se skutečně změnila na dvojnici bohyně Kér. Šokem ztratí dech, dívka udělala dojem. Ale on se nikdy netajil tím, že v ní vidí skrytý potenciál. Nepovažoval Scotty za slabou, jen křehkou - za křehkou princezničku, o níž se musí postarat za každých okolností. Chce se mu křičet. Zastrašit bestii hlasem. Zahnat do kouta co nejdál. Bohužel marná snaha, Chiméru nezvládne ani Natanael přinutit odejít. Obrací se ke všem vlídným bohům, aby se k nim dostal v čas. Žilami proudí vroucí krev, zběsile rozkmitá nohy pelášejíc k ostatním. Pohled nespouští z dívky ohánějící se kopím. Páni, vede si skvěle. Přistihne se při obdivu stylu boje a uskakuje před smrtícími plameny, jejichž spalující jazyky cítí na kůži, jako by ho skutečně kousek po kousku pohlcovaly. Času není nazbyt, Chiméra se neústupně blíží. Zatne zuby a pěst poraněné ruky. Rozteče se víc krve než předtím, se strachujícím pohledem hledí na Scotty. Thomas zvládne rozptýlit pozornost příšery hlasitými výkřiky. Natanael odvážně skáče na její hřbet, krotí zvíře jako španělský toreador. Zběsile řve a poskytne mu čas soustředit se. Zavírá oči křečovitě zatínající pěst, před špičkami bot se tvoří louže Áresovi krve. Zem se pod Chimérou začne chvět, když prudce otevře oči, povolí pěst. Sám skrytý za mramorovou hlavou otce se snaží přivolat posmrtného služebníka. Dlažba popraská do průměru půl metru vedle předních nohou Chiméry, odkud začnou vylézat umrlcovi černé ruce obalené zanedbatelnou vrstvou shnilého, seškvařeného masa. Malá černé, vysušená lebka nepřipomíná ani kostlivce, natož válečníka. Je pokřivená, zdeformovaná. Stejně jako pokroucená páteř s chybějícíma obratlema. Úkaz nedokáže ani zcela vylézt z hlubin podsvětí. Nohy zůstávají v tmavé díře, ze které se snaží ven. Nakonec se s Lyonelovým přičiněním v mysli, vytáhne dýku zabodnutou v mezižebří. Prořízne Chiméře Achillovku na zadní končetině, ještě než ho zadupe zpátky do země, odkud se zbídačeně plazil. Cílem bylo narušení koordinace zvířete a zpomalení postupu k dívkám. Udýchaně klesne na koleno, pokus o přivolání něčeho, co nedokáže zcela ovládnout ho značně vyčerpal, přesto neupadne do mrákot. Síly má víc než dost. Horší to bude se zbraní - svou nechal ve lvím chřtánu, kdy ho křik Scotty přinutil ruku stáhnout zpátky k tělu. Byl odhodlaný o ruku přijít, jenže ani neměl pocit, že by tohle mohlo zvíře zastavit. "Sundej toho Kozohadolva!" Povzbudí burácejícím řevem bratra, poskakujícího po zvířecím hřbetu. Ohlédne se na rameno na Thomase, rukou mávne k dívkám. Poukáže na ně. "Dostaň je odsud!" Přikáže neoblomně. Není radno jej neposlechnout, měl poslechnout, jestli si to s ním nechce vyříkávat později. Což nedoporučuje. Potřebuje vědět, že budou dívky v pohodě. Přesně proto nechce holky na výpravě. Jeví se jako nejslabší týmové jednotky, ačkoliv dnes se vyznamenaly. Nejdřív Scotty přechytračila bohyni a teď dává Summer najevo, jaká síla v ní doutná.
Váha bratrova těla ho srazí k zemi. Odfoukne si vlasy z obličeje, když má před sebou bratrův ksicht. Hrudník se nedokáže nadzvednout, když na něm leží jako hroch v bahně. "Jsem rád, že si dopad do měkkého." Rýpne si do něj unaveně, zesláble. Bojují statečně, vždycky pro něj bude vzorem. Nechá ho odvalit se stranou, zatímco on je dřív na nohou. "Mám tě, brácho." Podepře ho pod paží, zatímco jej staví na nohy a poplácá po hrudi. Vnímá, jak se mu podlamují kolena. Náhlá slabost ho děsí, nemůže o něj přijít. Houževnatě oba narovná v zádech a vede ke zbytku skupiny podpírajíc ho jako sloup. Má o něj starost, ačkoliv to nahlas nepřizná. Ať se mezi nimi děje cokoliv, je to bratr - jeho rodina. Krev mu nemůže být lhostejná. Loajalita je nejvznešenější vlastností, kterou se může pyšnit. Nehodlá na ni zanevřít a to ani ve chvíli, kdy se snaží hrát na hrdinu. Tak to prr, neopustí ho. Záleží mu ostatních stejně jako jemu. Umanutě se rozhodne zůstat, dokud nebude mít jistotu, že odsud vyváznout všichni. Včetně jeho bratra. Taková je podmínka. "Ty tady nevelíš!" Zvýší vzdorovitě hlas. "Zůstanu s tebou, jasný!" Stanoví si podmínky v neústupné póze s hrdě pozvednutou bradou. Mávne rukou na ostatní, aby utíkali k východu. Štít přenechá Thomasovi, věří mu. Sám stane bratrovi po boku, zatímco vyděšeně pozoruje padající kusy ze stropu. Netušil, jakou má Summer sílu. Uchvácen pohledem spatří batoh válející se pár metrů od nich. Otočí hlavu přes rameno, každému je jasné, o co mu jde. Deník tu nehodlá pohřbít. "Hned budu zpátky." Ztěžka polkne hazardujíc se svým životem vyběhne kupředu. Uskakuje před sutí padající kolem nich. Několik kamenů spadne těsně vedle něj, dlouhým skluzem se sveze po dlažbě k batohu. Chňapne po něm, přehazujíc ho přes rameno. Během připomíná splašenou laň, nebezpečný běh po neskutečně baví. Tělo nesnesitelně bolí, přesto dokáže vyprodukovat dost síly, aby se pokusil zachránit deník.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Mon Mar 12, 2018 1:03 pm
"Ty blbá kozo!"Zvolal na Chiméru, která ho měla očividně naprosto na háku už delší dobu. Uvažoval, že by jsi zahrál na toreádora, ale neměl po ruce žádnou látku, se kterou by mohl bezhlavě máchat kolem sebe jako kdyby dostal epileptický záchvat. V hlavě mu padaly nápady jeden za druhým, ale žádný z nich nebyl dostatečně uspokojivým řešením této v celku prekérní situace. Nesnášel když mu docházely nápady, což se mu v táboře moc často nestávalo. Všechny ty pasti, či rádoby vtipy, které v táboře vymýšlel zde byly naprosto k ničemu. Ještě aby nestačilo, že už teď měl co dělat, aby vůbec stíhal vnímat všechny okolní živly, které kolem se kolem něj děly, země pod nohama se začala třást. Už si myslel, že se mu otřesy jen zdají a nějaký z šílených bohů se mu dostal o hlavy, aby vyvolal tuto prapodivnou vizi hroutícího se chrámu. Až po několika popleskání po tváři a zamrkání očí mu došlo, že se mu to nezdá jako jedinému. Zpevnil své tělo stejně jako to udělal pár dní před výpravou na onom osudném dřevěném mostě, ze kterého poté i málem spadl, kdyby ho Natanael nedržel a očima těkal po jednotlivých přítomných, který z nich dělá onu parádu. Když jeho šedivé oči spatřily soustředící se Summer, vydal se za ní. Snažil se přitom přeskakovat kusy mramoru, které mu stály v cestě na zemi a vyhýbat se těm, které se kvůli otřesům pohybovali po zemi.
Přehodil si luk přes hruď, aby měl volné ruce. Stejně mu v toulci nezbýval ani jeden jediný šíp, takže by mu luk v ruce akorát překážel. Každou chvíli čekal, kdy otřesy přestanou a Summer se sveze k zemi. Sice mohla být silná a dostatečně zkušená na to, aby něco takového vydržela, ale ne po tak dlouhou dobu. Přeci jen byla jenom polobohyně a ne bohyně. Dlouhým skokem se dostal z jednoho velkého kusu Áreovy hlavy k Summer právě včas, kdy se jí podlomila kolena a padala na zem. Zachytil jí dlaněmi a svezl se při tom úkonu do sedu. Hlasitě si oddechl, když uviděl kus mramoru několik centimetrů pod hlavou Déméteřiny dcery. Podíval se na bledou Summer a hned na to se otočil na Natanaela, který volal jeho jméno. Poněkud kostrbatě se ze sedu s dívkou v náruči dostal do stoje a rozešel se opatrně za nimi. Oči mu těkaly po všech prasklinách, které geokineze způsobila a doufal, že Athéna bude stát při nich a nějakým zázrakem tu budovu svými schopnostmi ještě dokáže podržet. Za nějakou chvíli už byl u ostatních. Svezl se na zem k Natanaelovi a položil Summer na zem. Ze zad si pohotově sundal batoh a podal ho instruktorovi, který seděl před ním.
Byl sice rád, že oba synové Área byly až natolik stateční, že tu oba hodlali zůstat do té doby než se všichni dostanou ven, ale i tak to byl v celku hloupý nápad. Ven se museli dostat všichni a ne, že tu dva hrdinně zůstanou a trosky je zavalí. Hodil pohled po Lyonelovi, který se rozeběhl do toho všeobecného prachu a sutin, které se tu povalovaly.Ty idiote...Protočil očima a podíval se na Natanaela."Dostaňte ho ven."Zakřičel na něj stručně, aby přes zvuky padajících sutin šlo vůbec něco slyšet. Vzal Summer znovu do náruče a koukl se na Scotty. Doufal, že alespoň ta mu nějak pomůže, když ta druhá byla zrovna v polomrtvém stavu. Očima přejel ke štítu na zemi v naději, že jeho náznak ji dojde a vezme ten štít na obranu před padajícími troskami."Až budeme u východu, tak jim ho hodíš zpátky, ano?"Pohlédl jí do oči a podíval se ještě jednou na instruktora. Doufal, že i ten se z toho dostane. Samozřejmě, že by to znamenalo další otravné a vyčerpávající tréninky, ale díky němu to tu možná přežije pokud budou bohové stát na jejich straně. Kývl směrem k němu hlavou na znamení popřání štěstí a rozešel se co nejrychlejším tempem, kterým mohl se Summer v náruči k východu. Snažil se přitom dávat na spadané trosky a místa, která vypadala, že se za chvíli zhroutí na zem také.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: Temple of domnation

za Mon Mar 12, 2018 8:22 pm
Chrám vypadal, že se co nevidět sesune k zemi a pohřbí všechny, kdo v něm zůstanou. Sloupy praskaly, obrovské trhliny ničily jejich povrch i nosnou sílu, která co chvíli s hlasitým duněním oznamovala konec svých dnů. Z honosného vojenského muzea se stala pouhá troska připomínající poslední zbytky světoznámého Artemidina chrámu v Efesu. Nad hlavou se táborníkům řítil strop, který je co nevidět mohl rozemlít na kaši. Žádná hezká podívaná, na druhou stranu? Možná rychlá smrt, což je asi jedna z mála věcí, po které může takový hrdina toužit. I když by se v antických tragédiích rudá skvrna pod kusem šutru pravděpodobně nevyjímala s kladnými recenzemi. Naštěstí jen díky náhodě (či tichým modlitbám?) se povede Natanaelovi zachránit skupinku se štítem nad hlavou, ač se sám potýká s postupnou paralýzou v nohách. Nikdo jiný mu teď bohužel nemůže pomoci - Thomas nese v náručí Summer drženou v bezvědomí hlubokým vyčerpáním z užití schopností, Scotty ještě vydýchává bolest z popálené kůže v dlaních, která se jí nikdy celistvě nezahojí, a Lyonel... Tomu je kdo ví konec. Mezi sutinami poskakuje jako kamzík s batohem na zádech, za což od instruktora nejspíš dostane pořádné vyčinění. Jeho úkolem bylo chránit skupinku a vrátit se nejlépe se sto procentním stavem, s nímž vyšel na začátku. Rozkouskovaný potomek Áreův by nespadal do chvály z příkladné výpravy. Štít se nad hlavou vikingsky působícího muže zpevní a ještě více rozvine, aby poskytl přiměřenou ochranu nad hlavami všech. Řev v dálce za jejich zády je všechny popohání k rychlejším krokům. Co kdyby jim Chiméra vpadla do zad? Jak moc zbožné přání by ji zastavilo? Nebo jí minimálně vhodilo na hlavu kousek několika tunového stropu?
Že někdo nad nimi držel ochrannou ruku, to musí být všem jasné. Muzeum se za nimi složilo v troskách, ani kousek nezůstal na svém místě. Vyděšení táborníci sledovali s hrůzou oheň, který podpaloval vše v dosahu, kouř valící se nad tou zkázou jen dokresloval děsivou podívanou. Přibližující se sirény donutily skupinku odbelhat se o kus dál, do bezpečí stromů, kde teprve začali jednotlivci zjišťovat škody na tělech. Pomlácenému Lyonelovi se na tváři začala vybarvovat pěkná podlitina, šrám nad spánkem nasvědčoval nepříliš šetrnému zacházení a pravé předloktí hyzdila zčervenalá popálená kůže od plamenů, včetně několika hlubších otisků zubů, co pronikly kůží do masa. V zápalu boje si neuvědomil, jakou bolest mu nyní způsoboval sebemenší pohyb. Adrenalin vyplavený z těla už vyprchal. Na řadu přišla bolestná odezva. Thomas na tom byl podobně, ač vyšel daleko lépe. Ukopnutý prst ho sice nutil čas od času pokulhávat a oblečení taky nepřipomínalo reklamu na čistící prostředek po jeho použití jako spíš před, kdy si na zahradě hrál s drakem než-li se psem. Žádná vážnější zranění však na něm nebyla znát. O poznání hůř na tom byl Natanael. Paralyzující jed vstříknutý hadí hlavou mu postupně kradl kontrolu nad zasaženou oblastí, konkrétně levou nohou, která mu podivně tuhla. Dotek na ní už necítil a mohl považovat za zázrak, že se ještě nezhroutil. Jak to však vypadalo, na pěší tůru může rovnou zapomenout. Též si odnesl několik modřin a šrámů, hlavně na zádech se mu v nejbližších několika hodinách objeví jelito o velikosti řeky Mississippi. Nebo Afriky. Zbytek skupiny se zdál prakticky v pořádku. Do bezvědomí upadlá Summer se stále neprobírala, vyčerpala příliš mnoho sil. Scotty působila naopak dojmem Sněhurky z drsné pohádky bratří Grimmů než jako Šípková Růženka, jejíž roli si pro sebe zabrala dcera Deméter. Popálené packy nevypadaly nijak slavně a vyděšené pískle nepřestávalo popotahovat šokem, kdy se stále ještě pokoušela zadržet slzy, aby se nerozplakala před svou družinou. Ohořelé oblečení se nemohlo projevovat jako nový módní trend. Nikdo netušil, co teď - jeden paralyzovaný instruktor, vedoucí výpravy stále uvězněná ve spánku. Ani jeden z nich netušil, že tím to neskončí. Nosové, nositelé nákazy a nemocí, se dotkli obou dívek. Jejich žilami pomalu proudily nemoce, co je brzy pošlou na lůžko na ošetřovně. Zaútočit na vyčerpanou Summer se zdálo být podlé, ale hodné temných sil, Scotty pouze bojovala s únavou a šokem.
Natanaelův štít se složil do podivuhodného tvaru nebezpečně vyhlížející čepele z části pokrývající předloktí jako nějaká fantastická rukavice. Jak se zdálo, zbraň si vyvolila svého nositele - toho, který zachránil ostatní. Zvuk, s nímž se poslední část zbraně složila, vyvolal vyjeknutí mezi stromy. Oči táborníků pohlédly oním směrem, odkud na ně pomrkávala dvojice dvou rusovlasých dívek, jedna jako druhá. Obě dvě vysoké, poněkud hubené a špinavé, jako by je někdo dlouho honil, jak nasvědčoval i mírně zrychlený dech. "Vy... vy jste ti... ti z toho tábora? Ti... co-co nám pomůžou?" Jedna z nich začala nahlas popotahovat, až to nevydržela a předvedla scénu hodnou romanticky dojímavého filmu. Ta druhá přeskakovala očima z jednoho poloboha na druhého. "J-já... Já jsem Miriel. A tohle je Carlia." Poplácáním po rameni si přistrčí fňukající sestru blíž k sobě, aby ji ochránila před tou divnou cháskou. "Jeden... Jeden satyr nás měl zavést do nějakého tábora. Pro takové, jako jsme my. A-ale když slyšel hluk... Odtamtud," volnou rukou poukáže směrem k troskám muzea, o které se momentálně zajímají hasiči a další záchranné složky. "... Tak tam běžel. Co... Co se s ním stalo? Je... je v pořádku?" Mluvčí z celé dvojice nováčků sledovala tu prapodivnou skupinku, zatímco se vytasila s historkou o satyrovi, který neexistoval. Ale jak by na to mohli přijít? Neumí číst myšlenky, což jim poskytovalo jisté krytí. "Miri, já mám strááááách," druhá kňourala tak nahlas, div nepřivábila pohledy policistů, starající se o sepisování vzniklých škod. Naštěstí se nacházeli dostatečně daleko, aby si jich jen tak nikdo nevšiml. Skupinka nakonec usoudila, že satyrovi není pomoci, pokud se vůbec do budovy dostal. Z dívek nedostali ani jeho jméno, a hrubý popis jim též nic nenapověděl. Po mírných dohadech, jak postupovat dál, nakonec Scotty přišla s možností, že skrze Iris zavolají do tábora, zda by pro ně nemohl Argos přijet. Pegasové by přiletěli vyčerpaní a cesta skrze hromadnou dopravu? To nevypadalo slibně, pokud nikdo nenašel jiný nápad.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Tue Mar 13, 2018 8:18 am
Adrenalin pumpovaný do žil ho přiměl zastavit, až když se mu již celá stavba takřka zbortila za zády, zatímco oni stáli v relativním bezpečí, poslouchající zvuk sirén, jak se na místo postupně sjížděli představitelé záchranných složek. Pamatoval si pramálo, víc poháněný šílenou zuřivostí, touho překonat zažraný paralyzující toxin a odhodláním zajistit bezpečí všem přítomným. V hlavě vířila nesouvislá změť myšlenek, různorodé vzpomínky přeskakovaly jedna druhou, jakoby soupeřily, která dřív vytane na mysli. Pozornost roztříštěná mezi vzájemně nesouvisejícími úkazy, příkladné zmatení. Urovnával vzniklé zmatení, kdežto kolem postupně vypukala organizovaná panice, ztěžka oddychoval, střídavě zavíral oči, pociťoval opadající oporu těla, ale i nesnesitelný tlak na zádech. „Kurva“ odplivl si skoro podrážděně před sebe, zpracovávající netradiční zážitek, trochu zbytečně intenzivní, než aby sloužil jakožto první výprava některých zúčastněných. Nelitoval účasti, jisté okamžiky ho překvapily, snad i proto hleděl k Lyonelovi. Překvapený loajálností, kterou uvnitř choval. Zkoumavě upíral pohled na mladíka, přestože kolem probíhala změť roztodivných, zajímavějších, věcí. Vždy spíš pociťoval vybudovanou zeď, bariéru čnějící v jejich středu, než by dokázal připustit vzájemnou blízkost. Že bych pro tebe nebyl osina v prdeli? Tak vždy vnímal vzájemný vztah on, spíš odtažitý, kdy si každý vykolíkoval prostor na hraní. Natanael nikdy nenutil sourozence k bližšímu kontaktu, respektoval jejich právo na soukromí a častokrát vše haslo, když jich propustil z arény, neboť v něm už tak hluboko nevězela ona mladická nerozvážnost, jenž jich tmelila jako rozjívené klubko věčně soupeřících hadů. K Angel našel cestu postupně, jakmile získala oprávnění učit, jelikož Cheirón seveřana pověřil jejím školením, čímž spolu trávili dostatek času k nějakému sblížení, ale zbytek pořád viděl spíš nesmiřitelnou autoritu, nežli bratra. To slovo neslýchával tak často, dokázalo ho perfektně zasáhnout, sám rozladěný z toho, jak moc je nucen přemýšlet nad jeho významem. Nakonec donutil rozjívené nitro ustat, aby opět dostal příležitost normálně uvažovat. „Díky, brácho.“ zaznělo mírně kostrbatě. Pak už noha povolila, načež se sesunul k zemi. Značná váha donutila majitele padnout, zapřít se rukama, jed sílil, paralýza projevovala svou moc.
„Vypičená přerostlá kočka“ fakt, že skončil v takto nelichotivé pozici, mu připadal nad míru ponižující, takže se nikterak nepokoušel krotit slova vylétávající plamenně z úst. Až později zalitoval, nejenže s výpravou stále setrvávala Scotty a Summer, před nimiž se neslušelo používat tak netaktní výrazivo, tak z křoví, před nějakou chvílí, vyskočila dvojice neznámých dívek, vyděšených ze zvuků skládající se zbraně. Až nyní ho zachvátilo pomyšlení na nesený štít, když zaraženě pohlédl k ruce, tam kde ho předtím svíral, našel spíše zbraň, nežli prostředek obrany. Zálibně sjel očima po čepeli, plný skoro dětského nadšení, ovšem ta kňourající děvčata ho donutila na chvíli zapomenout, jak neuvěřitelně fascinující hračku vynesl z chrámu. „Tohle jste neslyšely.“ Prohodil po směru vyděšených hlásků, důrazně je informující, že pokud jejich první prohozená slova s Cheirónem budou ohledně nevhodné mluvy jednoho z vyučujících, osobně jim zajistí neskonale vyčerpávající trénink. On sám zůstával neschopný jakéhokoliv náročnějšího přesunu. Většina utržila zranění a vzhledově též nikterak neoslňovali, tudíž setkání s běžnými lidmi zavánělo akorát problémy. Adry mu sice dala číslo, aby jí připadně zavolal, bude-li něco potřeba, ovšem dozajista nevlastnila dodávku k přepravě takto početné skupiny. Seč by ženu rád viděl, i přes svůj nevábné vzezření a komické usazení, zavrhl tuto variantu, aniž se o ní hlasitě zmínil. Pošilhával tudíž pohledem mezi táborníky v němé prosbě, aby dokázali záležitost nějak vyřešit, jelikož jeho jediné úvahy momentálně směřovaly k tomu, že mu bude chybět ta Chiméří pacička, kterou si chtěl vyvěsit nad postelí a nosit ji jako talisman pro štěstí do budoucích výprav. Áresovec taktéž dbal slibu učiněnému otci, Kér zaplatí, jen musí obnovit síly, aby tu ohavnou mrchu dostal.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Tue Mar 13, 2018 9:10 am
Když zhodnotil stav svého těla, musel uznat, že na tom rozhodně není bídně jako ostatní. Sice se jeho ukopnutý malíček v některých chvílích znovu ozýval a nutil ho až nepřirozeně kulhat na druhé noze, ale ta bolest se dala rozhodně překousnout. To už i jeho oblečení na tom bylo o poznání hůře než jeho malíček. Rozhodně potřebovalo vyprat. Teda pokud s tím vypráním nerozloží, jelikož jeho stav byl v celku mizerný. A to tu mikinu měl docela v oblibě.
Položil Summer do měkké trávy a sám se do ní lenivě svalil. Zády se opřel o strom, který neměl náladu zkoumat a zjistit tak jaký strom to je a očima se podíval těkavě po ostatních. U každého se na pár sekund zastavil a zhodnotil míru jejich tělesného poškození. Ani se nedivil Natanaelovi, že použil označení pro Chiméru jaké použil. Kdyby se mu v té chvíli chtělo nadávat, nejspíše by jeho první slova také mířila na účet oné bestie, která mu zničila mikinu a málem mu ukousla kus obličeje.
K nějaké aktivitě ho donutila až dvojice dívek, které vyskočily ze křoví. Až teď mu vlastně došlo, že za celou tu dobu neviděly ony dva polobohy, kteří byly účelem celé výpravy. Očima sledoval obě dívky, které nejspíše podle vzhledu své poslední dny trávili na ulici. Díval se na jejich scénu, jako kdyby viděl podprůměrný film o latinské lásce. Na obličeji se mu zračil nechápavý výraz, který obě dívky pozorně zkoumal. Konečně se odhodlal, pohnout alespoň prstem. Vyškrábal se na nohy a přišel k dvojici dívek. Podal oběma ruku a pokusil se na tváři vykouzlit přátelský úsměv."Já jsem Thomas"Cukl svými koutky a po krátkém představení, které považoval za akt slušnosti se znovu odešel opřít o strom."Hlavně se pokud možno uklidněte a nekňourejte tak hlasitě"Pokusil se říct klidným tónem i když měl co dělat, aby zadržel nutkání na ně nepříjemně vyjet s tím, aby nekňouraly jako malé. Uvažoval jestli i on byl tak vynervovaný, když přišel do tábora a kňučel. Možná mu bylo trochu úzko, ale nejspíše jeho první dny rozhodně neprovázaly takové skřeky a kňourání, jaké tyto dvě dívky nyní předváděly. S vikingovými slovními projevy byl už natolik obeznámen, že si toho ani nevšímal. Sprostá slova rozhodně nebyla něco co by ho dokázalo jen tak vykolejit
S nápadem, se kterým Scotty přišla bez váhání souhlasil. Klidně by Arga objal jako plyšového medvídka a odmítal by od něj jakkoli odejít. Jediné co v této chvíli chtěl a potřeboval, byla jeho postel a vůně snídaně v táboře. Musel uznat, že za tu chvíli mu v celku vyhládlo a jeho žaludek se začal ozývat čím dál tím častěji, než bylo jeho zvykem.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 6
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: QUEST: Temple of domnation

za Tue Mar 13, 2018 8:05 pm
Temnota a černočerná tma. Jediné, co dokázala Summer vnímat, byli tyto dvě věci. Topila se ve tmě a necítila ani svoje bytí na světě. Neovládala svoje tělo, nejspíše z důvodu, že jí unikala jeho přítomnost. Svět okolo jakoby by zmizel a nezbylo nic, čeho by se mohla chytnout. Prázdota pomalu splývala věčností. Minuty se jí táhly v nekonečné hodiny, jež jí doháněli na pokraj šílenství. Tak to alespoň cítila, než se v nekonečné černi začala objevovat postava ženy, se kterou se do tmy pomau vkrádalo světlo. Nemusela dvakrát přemýšet nad tím ,kdo to je. Hlásek v zadu v hlavě tiše hlesal, že je to sama její matka. Tomu faktu napovídal i zklamaný výraz v ženině tváři, když se zastavila. Fantazie udělala své a výjev se brunetce vypaloval do paměti jakožto znamení její prohry, i když si vůbec nemohla vybavit, jak k ní došlo. Jsem mrtvá? Dvě slůvka zůstanou vyset ve vzduchu, byť nebyla pronesena nahlas, a znějí v hlavince ozvěnou, jež jen zvyšuje na hlasitosti. Nepřijemný výjev, který podvědomí Deméteřiny dcery vyvolalo, ji nutit, aby se snažila dostat pryč. Silou vůle mlátila do pomyslných stěn svojí mysli, aby se dostala pryč, ať už to bylo, kamkoli.
Prstíky na rukou sebou začaly nepatrně leč dosti křečovitě cukat, jak se Summer snažila mermomocí nabrat vědomí a neupadnout zpátky do tmy, ve které se možná nacházel kus světla, ale to samotné bylo plné výčitek. I když sám rozum nevěřil, že ve snu skutečně viděla bohyni, stejně se z něj chtěla dostat už jen proto, že při plném vědomí se může před chmurami obrnit jakoukoli činností, jenže v mrtvolném stavu jen s těží. Ruce chytaly stébla trávy ve snaze vtáhnout se do živého módu. Snažila se přinutit oční víčka, aby se od sebe odlepila, byť se zdála těžká, těžší než nakládní vůz naložený k prasknutí. Prostě to nešlo. Naštěstí už zpola začala vnímat okolí. Doléhal k ní zvuk sirén a hovor, i když nedokázala rozeznat mezi kým. "Co... Co s... Sta... Lo?" Sotva slyšitelné mumlání asi jen těžko mohlo přitáhnout pozornost, ale i tak stálo dívku velké úsilí, aby ze sebe větu vůbec dokázala vypudit. Zvuky přidávaly pomalu na intenzitě, což pro ni bylo, jako by se jí do hlavy zapíchávaly střepy. Dost možná na to reagovala mručením, ale po přidání kňouravého vzlykotu, co se čas od času změnil na slova si bylo sama celkem jistá, že už začala kňučet, ne-li se je snažit okřiknout, aby sklapli, i když to vzešlo nakonec bez výsledku. Stále byla mezi vědomím a spánkem, který si jí stále snažil stáhnout zpátky. Mysl na ni křičela, že se má zvednout a pokusit se to rozchodit, jenže to zůstalo jen u plánování, protože nedokázala končetiny přemluvit k většímu pohybu, než bylo hýbání prsty.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: QUEST: Temple of domnation

za Wed Mar 14, 2018 4:28 pm
Nebylo těžké nalézt alespoň část duhy, kterou vytvořily hasiči akčním přičiněním se na zachránění zbytků z muzea oslavujícího vojenskou historii USA. Komunikace s Táborem polokrevných proběhla rychle, prakticky jen v heslech. Cheirón uznal, že nemá cenu se vyptávat na podrobnosti, sám měl toho v táboře dost. Jeho nadále zachmuřená tvář prozrazovala, že od odjezdu hrdinů potýkajících se s výpravou, se situace akorát zhoršila. S informací, ať vyčkají, neboť chvíli bude trvat, než se k nim Argos dostane, si všichni mohli začít kontrolovat jednotlivé rány a trochu vylepšit vzhled. V batozích jim zůstal příděl ambrózie, do kterého každý kousnul. Sladká pochutina alespoň z části pomohla zahnat únavu a vlila do žil nový příděl energie. Podobně tomu bylo i se sendviči, ač lehce připečenými díky ohni. O vodu se podělili mezi sebou a ti, v jejichž batohu se nacházeli i obvazy, což bylo jen a pouze u dívek, se jali ostatní ošetřovat. Dvě neznámé dívky nečekaly na nic, přisedly s k nim a oběma bylo přátelsky nabídnuto chabé pohoštění. Mezi popotahováním a kousnutími do jídla, se táborníci dozvěděli alespoň základní informace o tomto cizím párečku - jmenovaly se Miriel a Calria le Torneau, pocházely z Georgie a přes Virginii měly cestu do Tábora polokrevných, kam je měl vzít jejich průvodce, satyr. Jenže se ztratily, když jejich opatrovník ucítil něco temného v blízkosti tohoto místa, které se rozhodl prozkoumat. Od té doby jej neviděly. Všem u provizorního odpočívadla došlo vzápětí, že se jedná o ty dva, které mají přivést zpátky, nebylo o tom pochyb.
Dodávka s logem hlásajícím šťavnatost Jahod z Delf zastavila před nimi až o několik hodin později. Jed v Natanaelově krevním oběhu se naštěstí soustředil jen a pouze na levou nohu, kterou už vůbec necítil, což znamenalo jednak nepříjemný pocit při každém pohybu a fakt, že si na ošetřovně nejspíš pár dnů poleží, než jej Hébé dá do kupy. Summer už stihla z části rozchodit svůj stav bezvědomí a ač se pohybovala malátně, alespoň se držela při vědomí. Thomas s Lyonelem a Scotty působili asi jako nejmíň poznačení celou situací. Blonďatá dívka sice měla obě packy ovázané a Lyonel se k ní přidal s pravačkou, kdy mu obvaz sahal až k lokti, na druhou stranu se jim dařilo pohybovat bez zbytečného zastavování nebo tendencí padat k zemi. Výrazné plus, což patrně všichni tři ocenili. A zatímco si dva nováčkové šeptaly a vyděšeně pokukovaly po stookém řidiči, zbytek se s mírným hekáním naskládal do dodávky. Většina brzy odpadla únavou do náručí spánku, jak je pohyb po silnici houpal a konejšil. To nejhorší měli za sebou... snad. Nikdo z přítomných však netušil, že dívkám pod kůží kolují smrtelné nákazy, které se v jejich těle postupně usidlovaly. Než dojely, obě působily lehce schváceně, jako by se potýkaly s vyšší teplotou. Několik táborníků pomohlo účastníkům výpravy se dostat na ošetřovnu, zatímco o dvě nové dívky se postaral vedoucí Hermova srubu. Neměli ponětí, že peklo teprve započne.

Výprava proběhla úspěšně!
Sponsored content

Re: QUEST: Temple of domnation

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru