Share
Goto down
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 4:25 pm
Když přeskáče kameny a doskočí na pevnou zem, u které se nemusí bát, že by klouzala, radostně začne tančit macarenu."Jsem dobrej!"zakončí svůj půvabný taneček."Teď by si na mě mohl být hrdý taťko"Zvolá udýchaně a prstem ukáže na nebe. Nejvíce se těší na to až Natanaelovi řekne jak naprosto válel. Rozhodně vynechá ty trapné části když ho třeba pavučina knock-outovala na zem, jelikož to by si zajistil posměch až do konce svého života. Svůj vzhled popíše tak, že udatně bojoval s velkým štírem a naprosto si samozřejmě věřil.No, ego ti hochu nechybí... Plný elánu a chvály, kterou si řekl sám pro sebe se rozešel dále. V jeho případě nebylo času na zbytečné zdržování a nebo další kolo macareny i když musel přiznat, že i to by se mu zamlouvalo. Jako koloušek Bambi se rozeskákal pře keříky. Přitom si pískal melodii, kterou slyšel v reklamě když mu bylo asi šest. Od té doby mu utkvěla v hlavě jenom proto, že v té reklamě byla čokoládová zmrzlina. Na chvíli se dostával zase do eufórie, když tu najednou zase ležel na zemi se sedřenou bradou.Vážně budu rád když po tom to nějaká část mého těla zůstane bez škrábance...zabručel a trhl sítí, která, ale překvapivě držela. Když jeho oči spatřily dýku na zemi, už po ní dlaně sápaly. Těsně před ní se, ale zastavil."Ne, neber tu dýku. Určitě s ní něco bude. Přeci by ji tu jen tak nenechávali" Nechal proto dýku ležel a začal se pomalu vymotávat ze sítě.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 4:36 pm
Radostně zakvílel když drak skončil v bažině."A máš to!"S hrdě vypnutou hrudí se ještě jednou podíval na draka a poté na oblohu, i když ji šlo celkem blbě vidět přes koruny stromů."Díky.."prohlásil a pousmál se. Děkovné slovo bylo mířeno jeho rodičovi. Rozhodně by se mu to asi samotnému jen tak nepovedlo, takže si domyslel, že v tom měl nejspíše prst i jeho rodič. Kdo ví? Možná se konečně po těch letech probudil a začíná konat dobro... Rozeběhl se dále. Potřeboval zjistit jak na tom je jeho tým. Když už cítil, že brzy bude u nějakého poloboha nebo někde kde bude lepší se orientovat, znovu narazil na poněkud nehezkou překážku."A já už chtěl říct, že se mi daří..."Protočil očima a stiskl meč. Rozhodně se teď nehodlal vzdávat bez boje a nebo utíkat. Tady cítil, že by mu do bylo k ničemu."Tak pojď ty obludo. Uvidíme kdo dostane na prdel..."Prohodil a spravil si přilbici. S bojovným křikem, který se vydral z jeho úst se rozeběhl proti štírovi. Měl jediný plán a to mu useknout klepeta a ocas. Když byl těsně u něj, vyskočil do vzduchu a dopadl na něj. Poté se jen snažil nespadnout a useknout mu ocas, u kterého se nejvíce obával, že by mu mohl ublížit.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 32
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 5:07 pm
Chvilku to vypadalo, že si vážně hezky pomalu sleze a všechno bude fajn, potom ale podjela jedna nožka, druhá nožka a už zase letěla. Nebo ne vyloženě letěla, spíš sebou mátila o každou větev -najednou už se jí husté rozmístění větví tolik nelíbilo- a nakonec spadla na zem na záda a vyrazila si dech. Bohužel tady nestál Kayle, aby ji chytil jako ráno při tréninku, do kterého jí donutil. Chvíli supěla a snažia se sebrat vyražený dech. S velikou námahou se zvedla do sedu a protáhla plíce hlubokým nádechem. "Do háje..." Měla odřené dlaně a hrozně moc jí bolel zadek. Nejspíš si sedřela kůži i na nohou, ale to zakryli kalhoty, takže kdo ví? Ale ne fajn, okamžitě si je vyhrnula, aby věděla, jak je na tom. Neměla je sedřené, ale rozhodně bude samá modřina. To bylo přijatelné. Se zaúpěním se zvedla na nohy a rozhlédla se po okolí. Viděla svůj meč, to možná dračí vejce i svoji přilbu. Měla takové štěstí, že se nepraštila do hlavy, to by asi nebylo úplně příjemné. Každopádně si ji opět nasadila, sebrala meč, který, jak si teď všimla, byl zasviněný od nějakého zeleného sajrajtu, nejspíš jedu štíra, ale tak, jak byl, ho sastrčila do pochvy a šla pro to vejce. Zůstalo celé, na čež si oddychla. Ta věc jí zajímala a ještě chtěla vědět, co z toho bude. Sehla se pro rudozlaté vajíčko a div nezačala nadávat. Asi si narazila i záda. Ale tak či onak ho sebrala a teď už chůzí, nikoli během, se vydala zkrátka nějakým směrem. Bylo pomlácená a vážně ji všechno bolelo, takže se někam dostane, ale nebude už utíkat, ještě by se rozpadla. Navíc už chce dávat pozor, aby tvrdá skořápka přeci jen nepraskla.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sun Feb 18, 2018 12:36 am
Očividně se štěstí nerozhodlo při ní stát dlouho. Když se pokusí vyslovit sarkastickou poznámku na účet táborníků, kteří jsou jen zbabělci a neschopní, vyjde z ní jen rýmovačka. No, ať to zkouší, jak to zkouší, tak z ní padají jen další rýmovačky. Netrvá jí moc dlouho, než jí dojde, že tohle bude nejspíš zásluha někoho od Apollonovců. No, až přestane rýmovat každé své slovo, tak celý ten zpropadený srub čeká pořádný trénink, na který jen tak nezapomenou. Ovšem to, že urazila samotného Apollona před jeho synem, si jaksi nepřipouští, to by pak musela uznat, že si za to může sama. To ona ale nikdy neudělá. To se jí ale už povede jednoho z potomků boha slunce zmerčit a rozběhne se za ním. K její smůle (a také vzhledem k tomu, že nedává pozor na cestu) se sesune k doupěti obřích štítů. No, žádná sláva, ale nějaký útěk nepřichází v úvahu. Její hrdost ani ego jí nedovolí, aby vzala nohy na ramena. Ne. To by musela zapřít celou svou osobu a nejspíš by tím i zahanbila otce. Zašklebí se a připraví se na souboj. Pár obřích štírů jí přece nemůže rozházet. Všimne si jednoho, který už se chystá k útoku, ovšem nedopřeje mu tu radost, aby zaútočil první, takže se na nestvůru pustí sama se vší parádou, jak se na potomka boha války sluší a patří.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sun Feb 18, 2018 12:49 am
Chodit po lese jen v ponožkách nebylo zrovna nejpohodlnější. Zaprvé si netroufla běžet, protože by ještě mohla na něco šlápnout a poranit si chodidla. To nepřicházelo v úvahu. Tudíž si les jen v jejích očích přihoršil a doufala, že tahle noční můra rychle skončí a ona se bude moct schovat ve srubu a několik dní odtamtud nevylézt. „Zatracenej les. Kdo tuhle zpropadenou hru vymyslel? Tohle snad není možný.“ Šeptá si polohlasem a nedává pozor na cestu, což se jí stane osudným. Naštěstí tentokrát ne tím nepříjemným způsobem, kdy se proti ní les spikl, ale příjemným, protože narazí do pohledného tmavovlasého kluka se zelenkavýma očima. Musí uznat, že je vážně moc hezký, dokonce tak, že ona sama cítí, jak se přihlouple culí a není schopná moc co vyslovit. Ještě ho v Táboře neviděla, lehce nakloní hlavu na stranu. Ještě k tomu podobný pocit ještě nezažila, ona byla vždycky ta, která způsobovala podobné chování u opačného pohlaví, což si na začátku téhle hry jen potvrdila. Navíc momentálně má celou ruku polezlou nějakou vyrážkou a její vzhled není nijak úžasný, spíš uštvaný a na tváři má naštvaný výraz. Ne, na takovýhle zjev by se takhle hezký kluk, rozhodně neusmíval. Spíš by se děsil toho, co se to před ním v tom lese zjevilo. Že by to byla nějaká past? Nezbývalo než zkusit se z toho nějak dostat. Zkusila se štípnout do ruky, jestli to není jenom sen, vyslala dokonce pár proseb k vlastní matce a doufala, že by jí mohla vyslyšet. Zkrátka se všemi možnými způsoby snažila ověřit, zda se nedostala jen do nějaké pasti, halucinace.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sun Feb 18, 2018 9:50 am
Cesta ve tmě a neuvěřitelném smradu mu přijde zdánlivě nekonečná. Nemá přehled o čase ani o denní době, začíná mít dokonce strach, že je po všem a on tu bude bloudit navěky. Zdá se, že největší zápach už dávno vychází jen z jeho oblečení. Pomalu si na něj zvykne. Pokud se opravdu nadobro ztratí, možná jej díky tomu příšernému záchvatu někdo najde. Bude sice terčem posměšků ještě nějakou tu chvilku, ale alespoň neumře sám... Tady někde, kdovíkde.
A pak se mu konečně ve tmě podaří najít něco, co je trochu jiné než chodba, kterou znal doteď. Vidí také malý proužek světla a stejně jako ještěrka, která zahlédne na kameni pruh hřejícího slunce, i on sám se vydá za světlem. Což se opravdu ukáže jako správná volba. Mohlo by to být klidně světlo od lávy nebo něčeho takového, nepřekvapilo by ho to, ale místo toho vyleze opravdu uprostřed lesa. Kolem sebe sice vidí jenom stromy a zase stromy, nic jiného, ale aspoň je na světle a dokonce cítí i trochu vůně lesa, ačkoliv jeho zapáchající oblečení je zatím to nejvýraznější v okolí. Po té chvilce ve tmě mžourá kolem sebe, cloní si slzící oči, ale na tolik známé světlo si rychle zvyká.
Konečně se může v klidu rozhlédnout kolem, v ruce stále drtí rukojeť kladiva, odmítá se vzdát své jediné výhody. Protože jinak absolutně netuší, co si počít. Je sám, na naprosto neznámém místě a nevidí jediný orientační bod. Neslyší jedinou lidskou bytost ani žádnou jinou prapodivnou bytost. Slyší jen šumění stromů v mírném letním větříku a svůj stále se zrychlující dech. Oči se mu rozšíří a srdce mu na pár momentů stiskne silná pěst strachu. Životu důležitý orgán se rozbuší tak mohutně, že na chvilku neslyší nic jiného. Ani stromy mu již nepomáhají. Má pocit, že když se podívá jen na vteřinu někam jinam, stromy se přemístí, přeskupí, změní svůj tvar a velikost. Možná to bude jen narůstající panika, možná se skutečně dostal na místo, kde nemá co dělat. Najednou je přesvědčený, že tady prostě nemůže zůstat jen tak stát. To mu k ničemu nepomůže. Zhluboka se nadechne, vydechne a vydá se rovně, přímo za nosem. Snaží se přimět sám sebe moc se nerozhlížet, jen skládat nohu před nohu a kráčet vstříc neznámému. Je mu lépe, když se pohybuje, než když stál na místě.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sun Feb 18, 2018 1:01 pm
THOMASOVI přálo štěstí. Hbité prsty neslouží nejen hře na hudební nástroje, ale též k vymotávání se ze sítí. Jednotlivá oka povolovala a než by řekl švec, už stál na nohou. Možná by se ale už neměl pouštět do žádných bojů, pokud nechce skončit jako sotva se pohybující troska.
KAYLŮV útok štíra překvapil podobně jako protivníka Lucy. Chlapec se vrhnul vpřed včíl nebezpečí. Zůstává otázkou, zda se jednalo o pořádnou dávku štěstí, nebo se štír ještě nesetkal s polobožským soupeřem, brzy však toho trpce litoval. Jedovatý bodec zmizel z ocasu po prudkém seknutí a vyděšený přerostlý hmyz se raději stáhl do nory. Chlapec tak měl volnou cestu vpřed. Možná by se jej štěstí drželo o něco déle, kdyby však nezasáhla... pravděpodobně karma. Ošklivý a velmi zákeřný podraz z řad Apollónova potomstva mu přidal ke smůle rýmování.
Synové a dcery Área jsou známí horkokrevností a nepřemýšlením, když se vrhají do bojů. Není divu, že jejich otec si odnášel potupu v podobě posměchu za neustále prohrávané bitvy. DESIRÉE dne měla doplatit na jeho božské geny, když se vrhla vpřed do útoku. Kdyby si rozmyslela strategii, nebo alespoň koukala na cestu, nemusela by zakopnout a padnout k zemi jako pytel brambor. Bylo to štěstí, co ji zachránilo? Kdo ví. Ať tak či onak, děvče by honem rychle mělo opustit hnízdo štírů. Zvlášť teď, když přilákala jejich pozornost a nejméně desítka z nich se po ní chce vrhnout. Může být statečná a znalá boje, ale proti takové přesile by neměl ani Héraklés šanci!
Zahleděná na Hypnova syna sotva vnímala realitu kolem sebe. Svět se jí zdál hezčí, růžovější, zkrátka zamilovanější. MONIQUE si ani neuvědomila, že zůstala stát zhypnotizovaná a všechno, co se kolem ní odehrává, je pouhá iluze. Chlapec tam už po nějakou dobu nebyl a zanechal Afroditinu dceru uslintanou nad představou dokonalé svatby s krajkou zdobenými šaty. Sen každé dívky, že? Až po dlouhých minutách přestává kletba působit a dívka si uvědomí, že byla obalamucena. Tohle byla ale pěkná potupa! Nadávající dívčina se vrhne vpřed, což se ukáže jako chyba. Vběhla totiž do náručí jednomu z instruktorů, konkrétně z Nemesina srubu. S těmi si není dobré zahrávat, berou štěstí a dokáží protivníka oslepit. Má s ním Monique bojovat nebo se rozhodne zbaběle utéct? Nebo ho snad dokáže obalamutit svým hlasem (ač momentálně nakřáplým)?
Možná byl neurčený, štěstí se mu však lepilo na paty. Nebyl snad potomkem samotné štěstěny? JOSIAH si zvolil cestu vpřed. Správná volba! Brzy se vyvlekl z toho zatraceného lesa, aniž by se dal zmást přesouvajícími se stromy. Volná cesta mu dopřála kroku a jak se zdálo, nebude mít problém se dostat na území, kde by se mohla skrývat vlajka. V cestě mus tála už jen řeka s kameny, po nichž bylo možné přeskákat. Jenže jak se v půli ukázalo, pěkně to po nich klouže. Má si nalézt jinou cestu a riskovat tak ztrátu minut, nebo to zkusí po nich přeskákat?
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sun Feb 18, 2018 1:17 pm
Brzy mu dojde, že lepší než se zmateně rozhlížet kolem bude, když zabodne pohled do země, jen kus za špičku svých bot a půjde stále rovně. Někam se už dostane a pochybuje, že by ho nechali prostě jen tak zmizet v lesích a nikdy se nevrátit. Nebo v to aspoň doufá. Jen čas od času zvedne pohled. I bez toho ale poznává, že les kolem něj trochu řídne. Dech se mu zklidní, tep se vrátí do normálu a strach alespoň trochu ustoupí. Zaslechne odněkud vodu. To už skutečně zvedne pohled ze země, zamrká a rozhlédne se. Netrvá dlouho než se rychlým krokem dostane k řece, chuť pro tuhle hru se mu opět navrací. Přestože začíná být unavený a je celý od všelijakých sraček, jako by mu dnes opravdu štěstí jen nahrávalo do karet. Možná nějaké nováčkovské štěstí? Nebo na něj odněkud opravdu dohlíží jeho božský otec? Než se naděje, stojí na břehu nepříliš široké řeky. Jednou už se rozhodl jít za nosem, bude v tom pokračovat. Vyhlédne si pár kamenů, které od sebe nejsou zas tak daleko, aby se po nich nemohl dostat na druhou stranu. A bez většího uvažování se vydal na několik prvních. Rukama udržuje balanc, příliš o svých pohybech nepřemýšlí. Zhruba v polovině mu sice podklouzne noha, podrážka boty se trochu sklouzne po vlhkém kameni, ale ustojí to.
Další kameny nevypadají o nic lépe. Zapochybuje, zda se na druhou stranu vůbec dostane. Kladivo v ruce mu s rovnováhou nijak nepomáhá a nemá jej na oblečení za co upnout. Odmítá se ale už vracet zpátky a hledat jinou cestu. Mohl by se takhle dostat k vlajce, třeba by mohl opravdu k něčemu být! Zakáže si stáhnout ocas a utéct, ztratit drahocenný čas. Hra se jistě již musela blížit ke konci. Zhluboka se nadechne a zahodí kladivo s trochou toho povzbuzujícího křiku na druhý břeh. Následuje ho, skočí na další kámen. Pořád se více drží té taktiky, kdy o svých pohybech tolik neuvažuje a prostě rovnou koná. Je odhodlaný se na ten druhý břeh dostat.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sun Feb 18, 2018 5:13 pm
Hlasité zatroubení lesního rohu rozléhalo se po celém lese. Řinčení mečů utichlo, soupeři si navzájem podávali ruce. Co na tom, že dnes bojovali proti sobě? Závěrem dne se z nich opět mohla stát rodina, rozrostlá, občas na zabití, ale tak tomu už bývá. Znavení únavným bojem a nástrahami, které si pro ně les přichystal, se všichni hrnuli směrem k palouku. Někteří rychleji, těm, jimž nezbývalo tolik sil, supěli i do menšího kopce. Jedni orvaní, jiní celkem čilí. Na každém však byly znát následky soubojů. Špinavá, potrhaná trička lze vidět téměř na každém, část z monumentálního počtu stihla ztratit tréninkové zbraně. Nikdo však naštěstí nebyl zraněn natolik, aby si odnesl jiné než psychické následky do dalších dnů. Mnohé zdobily škrábance, modřiny zbarvující se do různých odstínů od zeleno-žlutých po fialovo-černé. Počty nakonec ukazují, že nikdo nechybí a pokud mezi svými nenašli táborníci přátele, pak byli odneseni na ošetřovnu, kde o ně bude dobře postaráno.
"Polobozi!" Cheirónovo zvolání přivábí pohledy všech v očekávání výsledku dlouhého boje o vlajku. Kdo ji získal? Který tým si odnese vítězství a pomyslný vavřín na hlavě? Kentaur sám se usmívá, zdá se býti spokojen s probíhajícím utkáním. "Byl to dlouhý souboj, delší, než jsme očekávali. Každého z vás šlechtí vaše statečnost a odhodlání, s jakým jste čelili protivníkům, ať už z řad vašich bratrů a sester, nebo příšerám z hlubin lesa. Vítěz ale může být jen jeden. V tomto boji o vlajku tedy zvítězil...," odmlka tak akorát zvyšovala napětí, podněcovala hyperaktivitu z řad obyvatel tábora. Každý, kdo mohl, držel palce svému týmu. Nakonec se Cheirón usměje a poplácá po rameni jednoho z nezařazených chlapců po svém boku, zmatlaného až hanba. "... MODRÝ TÝM v čele s JOSIAHEM BLACKBOURNEM, jemuž se povedlo obrat červené o jejich poklad. Je mi líto, červení, snad to vyjde příště." Mohutnou tlapou poposune tmavovlasého chlapce kupředu, aby se na něj spoluhráči mohli vrhnout a vyzvednout jej na ramena spolu s ovacemi. "A vy nebuďte smutní. Všichni jste bojovali statečně a patří vám můj obdiv." Zvláště Lucy pokývne hlavou, na rozčepýřenou Carly mrkne. Ano, některé dívky se rozhodně předvedly před chlapci.
Závěrem se ozve hrom. To obvykle signalizovalo, že se někteří bohové přihlásí ke svým potomkům. Nad hlavami několika z nich se skutečně objeví znamení. Jedno takové se zjeví nad samotným vítězem boje o vlajku, JOSIAHEM, nad nímž se rozzáří kladivo, znak boha ohně a kovářů, Héfaista. Hrdý otec tak dal všem najevo, ke komu neurčený chlapec od nynějška patří. Zvolání radosti se rozléhá na všechny strany, mnozí gratulují nováčkům k absolvování první zkoušky. Od této chvíle smí na výpravy, pokud budou vybráni. I kentaur s několika satyry a dryádami pokukujícími zpoza svých stromů, se přidá k všeobecnému halasu, tleskaje šťastlivcům. Ty zbylé obejde a dodá jim naději do příště. Zastaví se i u Lucy, v jejíž rukách spočívá rudozlaté vejce, velikostí odpovídající pštrosímu. "Koukám, Lucy, že jsi v lesích nalezla vlastní poklad. Střež ho jako oko v hlavě. Jestli je tím, co si myslím, pak jsi šťastné děvče. A já se téměř nikdy nemýlím," šibalsky si poklepe na nos, než s mácháním koňského ocasu odkluše směrem k ošetřovně. Boj je u konce. Vítězům se gratuluje, poražený tým se pomalu loudá do svých srubů. Toto přátelské utkání je kolikrát o štěstí, než-li o ukázce schopností. I nováček může zazářit, jak dnešek ukázal.


Sponsored content

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru