Share
Goto down
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Fri Feb 16, 2018 4:34 pm
"Fuj, co to je?"Zněla jeho první slova, když byl zabořený v hnusné zelené bažině. Zacpal si nos a rozhlédl se kolem sebe, jestli náhodou neuvidí nějakou větev nebo něco jak by se mohl vyškrábat. Po prohlédnutí přítomných větví na to ihned radši zapomenul, to už by si rovnou mohl zahrát na potápěče a zahrát si hru jak dlouho vydržíš v bažině bez nadechnutí. V ruce svíral svůj meč a snažil se něco urychleně vymyslet. Bál se udělat byť sebemenší pohyb, který by ho mohl klidně i zabít. Podíval se kolem sebe a s hlubokým nádechem zařval."Pomozte mi někdo!"Ano, nejspíše ho mohl slyšet i protivníkův tým, ale i tak by radši bojoval s protivníkem než se nechal sníst bažinou. Přeci jen, se o své bojové schopnosti nijak neobával, možná by panika přišla na místo, kdyby to byl instruktor z druhého týmu, ale o ty ostatní se nebál. Nebyl tam někdo přímo tak skvělý, že by proti němu neměl sebemenší šanci."Slyšíte mě? Pomoc!"zvolal ještě jednou se zoufalým podtónem v hlase, který naprosto shrnoval jeho pocity. Utřel ji kapičky potu z čela a pevně stiskl meč, aby mu nevypadl z jeho potící se ruky. To už by potom byl nahraný úplně.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Fri Feb 16, 2018 8:00 pm
Bohové dnes měli dobrou náladu, nebo se pokoušeli předvést před svými příbuznými. Proč by jinak THEE přispěchala na pomoc obří pekelný pes vážící přinejmenším tunu? Tatíček zjevně neodhadl, že větev, na níž byla dceruška zavěšená, se jaksi prohne a následně praskne pod dogzillou, lekce z fyziky by mu prospěla. Pád to nebyl nejměkčí, neurčená dívka si při něm dokonce vyrazila dech. Malá cena za možnost doživotně viset s hlavou dolů jako netopýr. A jak se zdálo, pekelná doga jí nehodlala opustit v nejbližších vteřinách, což dokazoval i fakt, že jí rvala za tričko dál kupředu, až se jí na kůži tvořily menší odřeniny od šutrů a větviček. Až po pár vteřinách nadávek konečně malá-velká pekelnice poslechla a nechala Theu se postavit, ba dokonce jí dovolila vylézt si na její hřbet a zkrátit tak cestu na psím zpřežení. Nebo možná psím koni. Tak či onak, v sedle není nikdy bezpečno, rýmovací kletba strefila ji zezadu od potomka Apollóna. Nyní musí chtě-nechtě dívka rýmovat, dokud prokletí nepřejde. Kroky, či spíše psí skoky, ji zavedly až k velkému měděnému obrovi, též známém jako Talós. Nehybná socha se nepůsobila výhružně a jak se později ukázalo, neměla tak nikdy v plánu. Namísto toho poukáže správným směrem ku vlajce červeného týmu. Cesta pro drobnou dívenku a její pekelné vozidlo je volná. Když se však přiblíží na nepřátelské území, začne se jí chtít spát. To květiny posypané práškem od Hypna začnou působit a pomalu uspávat okolí, včetně pojízdného psa. Co teď? Má zkusit přejít cestu a doufat, že se tam účinky budou mírnější, nebo má nalézt jinou možnost?
Bůh války se musí zjevně bavit. Jak jinak lze pochopit přízeň, s níž NATANAEL dokáže porazit každého soupeře bez ohledu, co se na něj chystá? Hermův potomek brzy pochopil, že pouštět se do přetahované o sekeru s medvědem je hloupost, velká hloupost. Na nic nečeká a rychle ji zahodí. Za patama se mu div nepráší od vysoce nasazeného tempa, jemuž by ani rozzuřený bojovník nestačil. Holt potomci boha atletů, co k tomu dodat. Spokojený Natanael si ještě párkrát zařve, dávaje znát svůj rozzuřený postoj vůči každému, kdo si dovoli o jeho miláčka byť jen zavadit pohledem. Na tyhle chlapce bude mít spadeno ještě nějakou dobu, neboť podobně jako Thomas, se i on zapletl do systému tenounkých lanek, které skrz na skrz křižují mezi stromy. Má je zkusit rozetnout sekerou a prorazit si tak cestu vpřed? Nebo hledat jinou stezku, kde lanka nebudou?
DESIRÉE tolik štěstí neměla. Po smetení všech protivníků na hromádku se jí dostalo pořádného prokletí od příslušníků Apollónova srubu, což jí dojde ve chvíli, kdy namísto uštěpačné poznámky plné sarkastického podtónu vysloví rýmovačku. S každým dalším (leč marným) pokusem si uvědomuje, že tohle bude někoho mrzet. Předně... ji, neboť se stala obětí žertíků a to se přece nedělá. Jednoho zrovinka zmerčí a v rozeběhu za ním se nedívá ani nalevo, ani napravo. Což jí později možná bude mrzet. Nešťastný pád zapříčinil sesunutí se po stráni do míst, kde se nachází doupě obřích štírů. A jeden si na ní už brousí klepeta. Bude naše hrdinka bojovat, nebo se pokusí srabácky utéct?
KAYLOVI nikdo na pomoc nepřišel. Možná to bylo tím, že všichni už odběhli daleko, příliš daleko, aby chlapce slyšeli, možná jen prostě nekřičel dostatečně nahlas. Ať tak nebo tak, málem jej pohltila odporná bažina, smradlavá až hrůza. K jeho štěstí se mu povedlo nakonec zachytit se jednoho úponku silně popínavé rostliny a díky tomu se alespoň z části vytáhnout na suchou a hlavně pevnou půdu. Stal se tak obětí nejen páchnoucího močálu, ale také brečťanu, díky kterému bude mít několik dnů pořádně zohyzděné dlaně vyrážkou. Samotnému mu trvá nějakou dobu popadnout dech, až po několika minutách, co se zdají být spíše hodinami, je schopen zvednout se na rozklepané nohy a volným krokem pokračovat. Pomalu tak směřuje vpřed. Jenže... ouha! Kde se vzal, tu se vzal ohnivý plamen. Dost silný na to, aby patřil někomu z Héfaistova srubu. Kovové vrzání i otřesy brzo upozorní na majitele - mírně omšelého, leč stále více než pořádného mechanického draka. A pěkně naštvaného, jak se zdá. Nikdo si nepřeje stát se pečínkou, Kay zrovna tak. Má zkusit bojovat i přes značnou ztrátu sil? Nebo utéct? Nebo raději upoutat drakovu pozornost něčím (nebo snad někým) jiným?
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Fri Feb 16, 2018 8:27 pm
Jak je známo, nejen Hermes má slabost pro atletiku. O pravdivosti těchto slov se přesvědčil i THOMAS, když jej zničehonic něco vyhodilo do vzduchu, až se neudržel a v šoku začal křičet. Pád do koruny stromů to nebyl pěkný, pořádně se u toho potloukl a popíchal o nepříliš jemné větvičky. Jenže, co teď? Lítat neumí a skočit dolů by bylo o zlomeninu. Přinejmenším jednu, s jeho štěstím? Mohl by se rozloučit s výpravami na nějaký ten měsíc, možná dva až tři. Nic pěkného, pokud chce zabodovat u holek, navíc to pod sádrou bude nepříjemně svědit. Moc na výběr nemá. Buďto skočí ze stromu dolů a bude doufat, že se nanejvýš nehezky potluče, nebo se pokusí z něj slézt jako člověk, pokud se vůbec dostane blíž ke kmeni a drsné kůře.
Brblající MONIQUE, momentálně nadávající na celý les i všechny bohy, kteří s ním mají co dočinění, si to dál v ponožkách štrádovala vpřed. Běhat v nich moc nešlo, co kdyby špatně stoupla na kámen a něco si udělala? Už takhle má za nehty špínu a nejspíš voní po jehličí, jehož má dostatečné množství i ve vlasech. S nadávkami na rtech se stane účastníkem srážky s velice pohledným hochem, jehož úsměv jí dokázal naplno zaujmout. Natolik, až se sama začala připitoměle culit, což... se jí nestává často. Vlastně vůbec. Obvykle jsou to ostatní, kdo ce podobně tlemí na ni, nikoliv naopak. Že se stala loutkou v rukách potomka boha spánku? To jí nedojde. Lapená v tenatech je vězněná, dokud jí někdo nevysvobodí. Nebo že by možná zaslechla hlásek kdesi vzadu v hlavě, který jí říká, že je něco špatně a ať se holka kouká probrat?
Při SCOTTY stálo štěstí, už podruhé toho dne. Chytře využila toho, že kolem ní zrovna proběhl jeden ze členů modrého týmu a promnutím magické náušnice se vzala na sebe jeho podobu. Mechanický pavouk byl náhle zmaten, nevěděl, kdo z nich je pravý a kdo falešný, čehož dívka náležitě využila k úprku, zatímco se lovec honil za bližší kořistí. V potrestání, neboť se jednalo o potomka z Apollónova srubu, jí do zad byla vpálena ošklivá rýmovací kletba. Zaskočená Scotty tak nemůže nic než rýmovat po celý den. A nejspíš ještě pár dnů navrch jako bonus. Za to si však vysloužila cestu bez odporu. Že by konečně někdo nalezl vlajku protivníka?
JOSIAH se ocitl hluboko v lese, v nezmapovaných končinách. Sám, bez mapy, bez průvodce. Bez jediné šance nalézt cestu zpět. Zdálo se mu to, nebo se stromy samy od sebe měnily? Nebyl náhodou tamten smrk o pár metrů jinde? Stál tady vůbec ten dub? Zmatený chlapec se rozhlížel kolem sebe, nevěda, co si počít. Mohl zkusit jít vpřed, zpátky, doleva nebo doprava. Která cesta asi tak bude správná?
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 8:45 am
Než se stačil nadát, vydal ze sebe jen křik z důvodu svištění větru v uších a letu vzduchem, který rozhodně neplánoval. Když dopadl, bolestně zaúpěl, jelikož místo jeho dopadu na těle byl rozkrok."Do hajzu... Asi budu panic do konce svého života s takovou..."prodrtil větu mezi zatnutými zuby a podíval se dolů. Byl v celku hodně vysoko. Ne, že by se bál výšek, nevadily mu, ale rozhodně nebyl dobrý nápad jen tak bezmyšlenkovitě skočit dolů a zlomit si končetinu nebo jinou část těla. Přivřel oči bolestí, křečovitě se chytl za větev, na které skončil a jednou rukou nasupeně odstrčil pichlavé větvičky. Postavil se na větev tak, aby mohl vykouknout z koruny stromu a podívat se po okolí. Když je v takové výšce tak by toho přeci mohl využít a podívat se, jestli odsuď z vrchu není vidět červená vlajka. Vzpomněl si přitom na Jeníčka a Mařenku a na chvíli se cítil jako hrdý Jeníček. Když dokončil prozkoumávání zrakem, u kterého nic závratného nezjistil, jelikož všude byly vidět jen stromy, sedl si zpátky na větev. Pomalu se zvedl a přehodil si luk přes hrudník, aby ho nemusel držet v ruce. Rozhlédl se kolem sebe a pomalu se začal po větvi sunout až k kmeni. Ruce měl sedřené a až po nějaké chvíli plné ne zrovna slušných slov a nadávek se dostal ke kmeni.Jako malý jsem po stromech lozil. Nemělo by to být nějak moc těžké přeci...Pomyslel si, aby uklidnil sám sebe. Nervózně se zasmál a seskočil z větve tak, že se rázem držel obkročmo kmene a pomalu se sunul dolů. Každou chvíli zastavoval na nějaké větvi a odpočinul si. Pomalým tempem se tak snažil dostat dolů na pevnou zem.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 9:03 am
Když se konečně dostal na pevnou zem, vyčerpaně si opřel hlavu o zem a snažil se uklidnit svůj dech. Kdyby na něj v tuto chvíli někdo zaútočil, nejspíše by se klidně nechal i porazit, jelikož se cítil naprosto vyšťavený a bez jakékoli energie ve svém těle. Jen tam tak ležel a přemýšlel o své mizerné existenci. O tom, že i kdyby nebyl do konce života určený, nejspíše by mu to ani nevadilo. Ta traumatická a hysterická chvilka, která na něj dopadla mu dokonce vytvořila falešné mínění, že v hermově srubu to není až tak hrozné. Po několika minutách, které mu připadaly jako hodiny se konečně odhodlal vstát. Zhluboka se nadechl zavřel oči a řekl si, že se alespoň pokusí z toho lesa vyjít živý. Naděje svého týmu moc dobře netipoval, i když ještě nikoho z nich od té doby co se rozdělily nepotkal. Rozešel se pomalým krokem s mečem v ruce zpátky hlouběji do lesa, když v tom se prudce zastavil, div nespadl na zem. Teď už měl slušný základ pro poctivý a kvalitní infarkt. Oči mu skoro vystřelily z důlku když spatřil draka."Vážně?!"pohodil dlaněmi a snažil se něco vymyslet. Chvíli mu sice trvalo než na nějaký smysluplný nápad s hlavou a patou přišel, ale po chvíli zamával dlaněmi na draka, aby upoutal pozornost."Hej ty ohnivá bestie. Tady jsem!"Zvolal hlasitě a hodil po ní kámen. Přitom se rozeběhl směrem k bažině v úmyslu, že do ní draka naláká a poté až se v ní zasekne, uteče hodně daleko. Při běhu na draka stále něco házel nebo až přehnaně gestikuloval, aby si byl jistý, že za ním pořád půjde. Když doběhl k bažině, zastavil se těsně u jejího okraje a zamával na něj.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 12:07 pm
Už to skoro vypadala, že má více štěstí než rozumu. Už na nikoho nenarazila a zdálo se, že se s úspěchem všemu boji vyhýbá, z čehož měla neuvěřitelnou radost. Jenže v tom ji štěstí opustio a ukázalo na ni prostředníček. Zastavila se tak prudce, že málem přepadla dopředu, když spatřila toho obrovského štíra s s obřími klepety, co by ji dost možná rozštípli vpůli. Ztěžka polkla a začala pomalu couvat, při čemž jí ze rtů unikat tlumený jekot. Do prdle! Do prdele! Do predele... Hrudník se jí zběsile zvedal a tělo jí zaplavova strach smísený s adrenalinem, když v tom málem vyletěla z kůže, protože do něčeho zezadu narazila. Byl to klučina z jejího týmu, stejně vyděšený jako ona. Na chvíli přemýšlela, že ho postrčí k té příšeře a uteče, ale to nemohla. Byl z jejího týmu a navíc se jí zdál tak malý. Určitě byl mladší něž ona. Přece ho tady nemůžu nechat... Koukla se z něj na štíra a několikrát to zopakovala. Chtělo se jí skoro brečet, ale nakonec udělala asi 'správnou věc', i když jí to tak nepřišlo a určitě z toho neměla dobrý pocit. Proč já? Stoupla si před toho klučinu a zhluboka se na dechla. "Z-zůstaň za mn-mnou." Třásl se jí hlas a ve skutečnosti chtěla říct, ať jí pomůže nebo něco, ale... Ale. Prostě vypadal jak děcko - i když byla ona sama prakticky taky ještě dítě - a ona nechtěla, aby se mu něco stalo. Více méně. Takže udělala druhou část svého plánu. To jest, že uchopila meč do obou rukou, zvadla ho nad hlavu a s křikem se rozběhla proti té potvoře. Asi se snažila být, co největší - když to zabere na pumu, proč ne na megaštíra, že? - a nehlasitější, ale nevěděla, co bude dělat potom. Mohla by ho zkusit bodnout nebo něco, ale, když se to vezme kolem a kolem, dlouhodobý pobyt na ošetřovně a lenošení by taky nebylo k zahození... Když nebude počítat četná zranění.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 2:37 pm
K THOMASOVI se štěstí dnes otočilo zády. Ze stromů si přátele neudělá a nejspíš od něj schytají nejeden ošklivý pohled. Jak se ukáže, možná měl zvážit skok z větve dolů, nebo se mohl pokusit alespoň spustit za ruce. Takhle si ke své hrůze prodřel rukavice až na kůži. Dlaně křížily šrámy jeden za druhým, pálilo to a svědilo navzájem. Ani vnitřní část stehen na tom nebyla nejlíp a tak Thomas bude část týdne chůzí připomínat kačera. Cesta, po níž se vydal, jej zavedla až k říčce dělící území. A také ke kamenům pomazaným kluzkou vrstvou něčeho mazlavého, dárek od Natanaela každému, kdo se jí pokusí překonat. Má zkusit štěstí, ač při něm moc nestojí, nebo hledat jinou cestu?
KAYLOVA léčka vyšla! Mechanický drak měl problém s viděním a hnal se za stínem před sebou, nevšímaje si země. Brzo tak ke své smůle skončil v bažině, stahován dolů nejen gravitací, ale předně svou vlastní vahou. Neurčený chlapec by měl děkovat bohům a předně svému rodiči, ať už je to kdokoliv, že nad ním alespoň dnes drží ochrannou ruku a pomáhá mu přežít ty nejtěžší léčky, které si pro něj les přichystal. Posílený novou dávkou euforie se vrhne vpřed - rovnou před obřího štíra, jehož klepeta by Kaye jistě rozpůlila ve dví. Další těžká zkouška. Bude bojovat? Uteče? Nebo zbaběle nastrčí jiného táborníka na své místo?
LUCYN bojový duch překvapil každého - od bohů na Olympu, až po drobného chlapce třesoucího se za jejími zády. I štír se krapet zaleknul, ač to na sobě nenechal dlouho znát a podobně jako dívka, i on vyrazil kupředu. Setrvačnost pohybu však udělala své - než se ocas s jedovatým bodcem stačil rozmáchnout jejím směrem, čepel meče jej usekla. Jed vystříkl kolem, ke štěstí dívenky minul ji i chlapce, co se jí od teď držel jako klíště. I ti, kteří se jí chtěli vydat na pomoc, když zaslechli její výkřik, koukali na Lucy v úžasu. Pokud si někdy toužila vydobýt úctu, pak se tomu stalo právě dnes. S chlapcem se vydala kupředu, volná cesta před nimi jim umožnila pohybovat se rychleji. Jedinou překážkou jim byl pád do rokle, jež se ukázala sloužit jako hnízdo. Ke svému překvapení nalezla středně velké rudozlaté vejce, teplé na dotek. Měla by si jej nechat nebo ho tam nechá? Co když se v něm skrývá něco úžasného?
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 3:12 pm
Když běžela k těm obřím klepetům, co se hnala proti ní, zdálo se jí to jako celá věčnost. I když jí před očima neprobleskl celý její život, jako je tomu v každém filmu. Prostě se jí to jen zdálo jako strašná doba. A potom to najednou šlo hrozně rychle. Nějakým způsobem se jí podařio useknout ocas obrovitého štíra a jen zázrakem neschytala dávku jeho jedu do ksichtu a stejně tak ten klučina, který se jí krčil za zády. To jí vykouzlio na tváři úlevný usměv s vekou dávkou nevěřícnosti. Víc štěstí než rozumu. Ještěže tak... Potom si ale všimla dalších lidí, které přilákal její řev. Všichni na ni zírali a ona se jen usmála a otočila se k přísavce, kterou měla ještě před chvíli přilepenou k zádům. "Jsi v pohodě, jestli jo, tak jdeme." Klučík jen kývl hlavou, tak ho chytla jednou rukou za rukáv a běželi. Byli jí nepříjemné ty jejich pohledy, jako by na ni křičeli. Ale jeho tam nechat nechtěla, asi si ho vzala tím nedorozuměním se štírem pod ochraná křídla. Chudák on. Bylo si vědoma toho, že tohe bya jen náhoda, ale snad při ní štěstina ještě chvíi zůstane.Cestu měli volnou a Lucy toho kluka táha za rukáv, aby běžel stejným tempem. Byla teď taková nějaká nabuzená, že si ani nevšima rokle, než do ní spadli. Naštěstí se oba šikovněji skutáteli, takže vyvázli jen s trochu hlubšími šrámy, ale jinak v pořádku. Její pozornost však upoutalo vejce, které tam našla. Bylo asi jako pštrosí a hřálo. Vzala ho do ruky, aby ho potěškala. Nebylo nejlehčí ale ani nejtěžší. Chtěla zjistit, co to je. Ihned si představila draka. To by byo úžasné. "Nech to radši být." Ozval se za ni kučičí hlásek a ona si uvědomila, že by se měli dostat pryč z rokle, která byla hízdem, kdo ví čeho. "To je v poho. Poběž, musíme pryč." Usmála se a vybrala směr, kterým se rozběhli. Budou muset doběhnout na konec rokle, který snad nebude slepý a nebo potom vyšplhat. Ještěže to ráno s tím otravou trénovala.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 56
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 3:19 pm
Ten paskřivý skřet stihl utéct, jediné jeho štěstí, jinak by poznal, jak tvrdý je úder vedený naštvaným bijcem za použití bytelného štítu. V představách už viděl, jak toho přidrzlého floutka srazil k zemi, kopl do rozkroku a nejlépe dobil na několik dní dopředu, aby si pamatoval nečestnost svého počínání. Když sekera, které občasně přezdíval Beörg, skončila odhozená v trávě, neváhal ani chvíli, aby jí běžel zvednout. Přestože si to odmítal přiznat, stejně neměl šanci dohnat rychlé Hermovy potomky, jenž se častokrát necvičili v ničem jiném než zákeřnostech a podlostech. Přiskočit, bodnout, zdrhnout, to by vám šlo. Mručí si sám pro sebe, když očišťuje milovanou zbraň, jakoby se jednalo o zranitelné dítě. Ještě jednou a už se neudržím. Nesnášel, jakmile rukojeť držel někdo jiný, nežli on, cítil vždy jakousi prázdnotu a dotčení, zvláštní, jak dokázal přilnout k věci. Vypudil ze sebe ještě několik dalších ryků, aby ulevil nahromaděnou frustraci z krátkodobého okradení. Abych si s vám neudělala speciální tréninkový den. Občas rozuměl strategii své sestry, když je nechávala do úmoru dřít, vzájemně se mlátit, přičemž je zasypávala smrští urážek, muselo to být mnohem více uklidňující, než každému vysvětlovat věc čtyřikrát a pak stejně vidět, že to dělá špatně. Občas litoval těch hodin strávených doděláváním vzdělání, neboť se stal mnohem víc chápavější vůči ostatním, přestože oni na něho z vysoka srali. „Že se na to občas nevyseru.“ Mumlal si pod vousy, když procházel dál, nyní již ozbrojen, ale značně rozladěn událostmi.
Jakoby nebylo málo, že dnes již jeden z těch vyčůraných tvorů obelstil, dostal se do léčky připravené podobnými individui. Dostával chuť začít vyjmenovávat nejrůznější kletby, přivolávat zlobu nebes a nejlépe někoho pořádně praštit. Áresovec se dlouze nadechl, načež rozlíceně zařval, aby si nepokrytě ulevil. Tohle dosud překračovalo většinu mezí a místo vyrovnaných soubojů se mu dostávalo spíš lapálií, když nepočítal přetahovanou se sestrou. Rozzuřený už z minula, nehodlal hledat jakoukoliv jinou cestu, než tu přímou. Co byl, dítě Athény, aby nad tím hlubokomyslně přemýšlel? Prostě se napřáhl sekerou a začal si vysekávat cestu kupředu skrz tu protivnou síť drobně natažených lanek. Dával do švihů sílu, přestože cítil pulzující bolest z utržené rány, právě ta ho motivovala, aby si počínal usilovněji. Přetavoval rozhořčení do řádných nápřahů, které doprovázel svist větru. Opravdu by mě zajímalo, kde se ta děcka flákají. Kapitán modrého týmu si usilovně razil cestu kupředu, překvapený, že již dávno nezazněl roh oznamující konec bitvy o vlajku. Na jednu stranu, stále mohl doufat ve vítězství na tu druhou, to značilo, že jeho uskupení nedokázala doteď ukořistit červený prapor. Získat tu barevnou věc, moc s ní Angel mávat před obličejem, musel se ušklíbnout, ta představa byla zábavná. Jenže taky to může udělat ona mě. Při tom pomyšlení, povážlivě zrychlil počínání.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 3:34 pm
Když po dlouhé chvíli, vyvolávání všemožných ďáblů či krakenů a vybíjení vzteku za pomocí označování všech co vymysleli ten katapult, co ho vyhodil do koruny toho stromu nehezkými přezdívkami, dostal na zem, svalil se do spadaného jehličí a podíval se na rozedřenou rukavici. Nemělo ani cenu kus té kůže, jestli se tomu vůbec ještě dalo říkat kus, ponechávat. Sundal si rukavici a hodil ji daleko od sebe."Myslím, že se na ty tréninky zase vybodnu. Stejně nebudu potom tak týden chodit..."Začala se projevovat jeho občasná samomluva, kterou trpěl z důvodu nedostatku živé společnosti. Se stromem si povídat nemohl a navíc věděl, že když si řekne něco sobě, tak s tím bude souhlasit a nebude muset řešit nesouhlasné odpovědi. Po chvíli oddychovaní se zvedl. Luk si radši stále nechával kolem hrudi, jelikož jeho ruce se opravdu necítily jako kdyby zrovna chtěly něco držet. Už i tak měl dost velkou práci s tím, uhasit tendenci toho, aby si svědící a pálící ruce začal škrábat. Na obličeji se mu objevil pozoruhodný škleb. Zatnul ruce v pěst a vyrazil dále. Nemohl se tu zdržovat celou věčnost. Když došel k řece, jednou z dlaní se dotkl mazlavého a kluzkého dárečku. Znechuceně si tuku umyl ve studené vodě a chvíli ji tam ponechal, jelikož mu to alespoň krátkodobě ulevil od bolesti, kterou jeho ruce musely prožívat.
Když vstal, pohleděl na kameny. Další cesta se mu hledat rozhodně nechtěla. Zabralo by to hodně dlouhou dobu a navíc by s jeho štěstím určitě narazil na nějakou další hezkou past nebo obyvatele lesa, kterému by vlezl do bejváku."No, více se stejně už nejspíše dolámat nemůžu..."Řekl si pro sebe a protáhl si svaly, které mu ještě sloužily. S hlasitým nádechem párkrát poskočil na místě a vyrazil na kameny. V hlavě byl tak nějak srovnaný s tím, že se nejspíše zabije, ale co už.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 3:38 pm
Vejce v náručí LUCY se nezdálo příliš velkou zátěží. Problém nastal ve chvíli, kdy se zničeho nic ocitla ve vzduchu, který svým jekotem prořízla. Jak se ukázalo, i ona spadla do pasti, jež jí katapultovala do výšin až ke korunám stromů. Tak tak se stihne zachytit a má co dělat, aby přehodila nohu přes větev. Představa konce v podobě rozplácné mazlavé skvrny? Ta se nelíbí nikomu. Poradí si dívka se slézáním? Zkusí to vzít větev po větvi, nebo skočí a bude doufat, že si neublíží?
NATANELOVO štěstí záhadně zmizelo. Snad ho neokradl Hermův potomek? Jak si totiž jinak vysvětlit, že se tenké nitky nechtějí v půli cesty pohnout, ani když do nich horečnatě mlátí sekerou? Zvlášť ten poslední úder si mohl, chytrolín, odpustit, neboť ho v další chvíli tenata smotala do pavoučího kokonu a vrtící se tělo připomínalo odpornou bílou larvu. Nic pěkného na pohled. Několik táborníků, kteří měli cestu kolem, se neudrželo a smích tak akorát podněcoval instruktorovu agresi. Jediným štěstím byla jedna dcera Niké, která mu přispěchala na pomoc. S jejím štěstím se povedlo Natanaela zbavit těch otravných nitek, časovou ztrátu mu však už jen tak něco nenahradí. Zvlášť ne tehdy, když se dostane do části lesa, kde momentálně bloudí i Josiah. Zdá se mu to, nebo stromy samy o sobě mění svá místa? A kudy vlastně přišel? Má se dát doleva, doprava, zkusit si tipnout cestu zpět nebo se vrhnout kupředu?
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 3:43 pm
Snažil se udělat dojem na otce, jenže místo toho celé jeho počínání skončilo jedním velkým fiaskem. Doplatil na svou nedočkavost a po kluzkém kameni mu podjela noha a on skončil v ledovém proudu řeky. Sotva v ruce udržel meč, když se snažil sžít s proudem a plavat uprostřed, aniž by zády nevrážel do všemožných překážek. Nakonec ho řeka unáší zhruba kilometr po proudu, kde se lehkými šrámy na tváři vyškrábe na břeh. Chvíli leží nehnutě na zemi břichem dolů, kašle nalokanou vodu v plicích a rozhlíží se kolem. Nemá tušení, kde je a vůbec se neorientuje. Zabodne meč do vlhké hlíny a s jeho pomocí se zvedne na nohy. Oblečení má těžké, je nasáklé vodou a látka na kůži ho nepříjemně dře, proto si odepne ochranou výstroj na hrudi a odhodí ji na zem ke křoví. Po té si svlékne triko s dlouhým rukávem a oblékne si zpátky tréninkovou vestu prošitou býčí kůží a vydá se do lesa, kde ho řeka vyplavila. Triko nechá zapomenuté u řeky a holými pažemi odhrnuje větvě z cesty.
Vůbec není spokojený s vývojem boje.. Nejdřív si málem rozbije hubu, potom spadne do řeky, ztratí svůj tým a ani neví, zda už někdo ukořistil vlajku. Je naprosto mimo dění. Vztekle prská nadávky na všechny strany a kope do jedné šišky za druhou, přijde si jako by pro něj boj skončil a on se nedokázal chopit šance, kdy se může předvést otci. Žárlí na Nata, rozhodně to musí být otcův oblíbenec. Není jako on a nikdy nebude, možná to ho tolik štve. Je slabší než on, vědomí toho mu drásá nervy. Silně sevře rukojeť meče a švihne ostřím vstříc stromové kůře. Zlostně křikne a zasekne meč do dřeva. Rázem ho zaplaví chvilková úleva a s výdechem se zahledí do země. "Promiň, tati. Zase jsem tě zklamal." Zavrtí nevěřícně hlavou a vytáhne meč zaseknutý do půl centimetrové hloubky. Nerozhodně se podívá do každé ze stran, měl by si nějakou vybrat a jít zjistit, co se děje, protože si momentálně přijde naprosto opuštěně a nikoho v blízkosti neslyší.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 3:54 pm
Běžela, běžela a najednou neběžela. Zničeho nic se octla ve vzduchu a vzduchem se nesl její křik. Její společník zůstal někde za ní na zemi -nebo si to aspoň myslela, protože ho neviděla letět vzduchem- a ona se blížila se korunám vysokých stromů. Skoro se nestihla chytit větve, když do ni narazila. Vejce, které nesla ale takové štěstí nemělo a letěo dolu, možná má dost tvrdou skořápku a třeba si ho vezme, až sleze dolu. Teď se ale už vyhoupla na větev, aby na ní seděla a nespoléhala na sílu svých rukou, která nebyla nijak zvlášť velká. Zapřela se rukama zvrchu větve a podívala se k zemi. Ráno kecala, nebála se výšek, takže to nebyl takový problém, ale i tak se jí do toho slézání moc nechtělo. Neměla ponětí, kde skončil její meč, asi taky někde na zemi, ale poslala na zem i svoji helmu, aby se někde nazachytila, až poleze dolu. To zvládneš. Dneska to zvládáš všechno s přehledem, v klidu. Zhluboka se nadechla a vydechla. "Tak jdeme na to." Posunula se blíž ke kmeni stromu. Vypadal na smrk nebo něco takového, takže mě dobře rozestavěné větve, po kterých se jí bude dobře slézat, jen skoro v cíli bude muset seskočit. To nějak zvládne, každopádně to brala větvi za větví, opatrně, aby nespadla a nerozbila se o zem.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 4:00 pm
THOMASOVY rychlé nohy snadno přehopkaly přes kameny. Možná atletické predispozice, kdo ví! Jedno je však jisté - konečně se mu povedlo zvládnout překážku rychle, téměř mistrně. S úsměvem se rozeběhne vpřed do nepřátelského území. Přeskakuje drobné keře jako laň, když tu ho srazí lovec. V tomto případě síť číhající mezi větvemi malého keře, až Thomas hodí držku rovnou na zem. Pořádně sedřená brada mu možná zajistí starostlivost od dívek, ale také úšklebky a ohrnování nosu. Bude chlapec natolik silný, aby se sám zkusil vymotat, nebo se raději pokusí roztrhnout síť dýkou, co se válí opodál?
LYONELOVI dnes štěstí opravdu nepřálo. Od kamenů doklouzal kamsi... Do hlubin. Do rokle. Do velké rokle omotané ze všech stran lepkavými pavučinami. Hnízdo obrovského pavouka, kam nikdo nechodí, pokud nechce zahynout nepříliš estetickou smrtí. Několik koster přivábí chlapcův zrak. Čerstvé maso zase odpornou chlupatou příšeru na osmi nohách. Čtyři páry očí se upřou na jeho vytáhlou postavu, kusadla hladově cvakají. Stane se z Lyonela velký hrdina, který porazí obří zrůdu? Nebo raději vezme nohy na ramena, neboť s podobným tvorem si ještě nezahrával? Či je lepší se ukrýt? Možná by na něj pavouk nemusel přijít.
I na LUCY se musela usmát smůla. Bohyně Nemesis vyvážila její štěstí a patrně jí nadělila na zbytek cesty drobnou pomstu ze svého arzenálu. Dívce několikrát při pokusech se dostat dolů podjede noha, natluče si ruce, nohy i zadek. Celá nakonec skončí na zemi, kdy spadne z větší výšky, s vyraženým dechem jako bonus. Vejce zůstalo v pořádku, má tvrdou skořápku. Narozdíl od Lucy, která bude po zbytek dne tak akorát hekat bolestí a večer si odbude na ošetřovně.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 56
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Sat Feb 17, 2018 4:06 pm
Posraní malí Hermovi spratci, tohle už nešlo vyslovit slušně, když byl vztekle vtažen do pasti. Začínal cítit odpor ke všemu, co vylezlo z té úskočné hromady podlostí. Jestli prohrají jen na základě tohohle, osobně jde Cheirónovi říct, že si bere dovolenou, jinak někoho zabije. Možná to bude chtít strčit hlavu pod vodopád ledové vody na několik hodin nebo se raději jet vyřvat na koncert v doprovodu několika krátkodobých známých. Hlavně vypadnout z tohohle prokletého místa plného hyperaktivních adolescentů, co se budou tupě hihňat, než aby řádně pomohli, ale až si je Orákulum vybere na výpravu, div se neposerou, že chtějí mít sebou osobního bodyguarda. Raději skřípal zuby, než by začal po každém z nich řvát srozumitelnou mluvou, tiše je probodával očima, značkoval, zapamatovával, v budoucnu dostane dozajista příležitost tuhle nespravedlnost potrestat. Začínal se smiřovat s tím, že pomoc tady platí za nedostatkové zboží, kdežto dětinskost mezi vývozní komodity. Seveřanova trpělivost dotikávala, jako správně nastavená bomba a nebýt ochotné dívčiny, začal by kurvovat do všech stran, jelikož bu mu nic jiného nezbylo. Snažil se uklidnit krvežíznivý výraz, který naskočil ve tváři, jelikož tohle ochotné stvoření s tím nemělo nic společného. Jakmile dostal příležitost, začal sám dívce pomáhat v odstraňování lanek, až konečně pocítil celkovou svobodu. Válečník, nežli vyrazil kupředu, zastavil se u své zachránkyně. Statný kolos ji zlehka chytil za paži, aby mu hned neutekla pryč, načež se zlehka sklonil, přičemž si vzal její ruku do své obrovské pracky, a políbil hřbet na znamení díků. Ani on přeci nemusel vždy platit za nevychované zvíře, jemuž je cizí všechno včetně osobní hygieny. Až potom ji nechal, zmatenou, jít si vlastní cestou. Dokázal být vděčný a tak toto projevené gesto, nebude jediným poděkováním, ale to až po skončení boje.
Jestli znal celý les? Ne, nikdy nedostal příležitost dlouhodobě jím procházet. Prve se nepodivoval nad tím, proč nepoznává okolí, kdežto věděl, že se prostě pohybují na obrovské ploše, ale po chvíli pociťoval nejistotu škrábající na zátylku. Zastavil, očima hledající styčný bod, od kterého začít jakoukoliv orientaci. Jenže, když už i ten rozložitý buk, najednou skočil o dobrých pět metrů doprava, uznal počínání za zbytečné. Buď nějaká kvalitní iluze, takový otravnější potomek Hypna nebo Hekaté nebo prostě blouznil z utržená rány, jelikož si Angel předtím pomazala čepel oblbujícím toxinem. Pohodil sekerou v rukách, potěžkal štít, protočil oči v sloup. Tohle je jakoby někdo říkal, polib mi prdel Natanaeli. Projdi se labyrintem snění ty kurvo. Zvedl hlavu, mžoural přes koruny stromů na nebe, aby přibližně zmerčil polohu slunce. Znal směr, ze kterého došel, pokračovat rovně, dostával obavy, že překročí hranice hrací plochy, buď zahne do pravého úhlu nebo prostě zpět po vlastní ose, aby se dostal opět k místu předchozího uvěznění. Neměl co ztratit, takže zvolil pravý úhel, nikoliv kupředu ani zpět. Hodlal následovat paprsky rozžhavené koule, aby snad neskončil v další poťapané pasti, nějakém zlotřilém výmyslu malého Herma. Aby cesta rychleji ubíhala, začal si pobrukovat text písničky, která mu dokázala většinou spravit náladu. „There's a lady who's sure all that glitters is gold, And she's buying a stairway to heaven. When she gets there she knows, if the, stores are all closed. With a word she can get what she came for. Ooh, ooh, and she's buying a stairway to heaven.“ Nezaměnitelná klasika, jenž mu pomáhala kontrolovat rozjitřené nervy. „There's a sign on the wall but she wants to be sure..“ pokračoval pozvolna dál.
Sponsored content

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru