Share
Goto down
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:41 pm
Vítězoslavně zaúpí, když se mu konečně podaří vytáhnout jeho zbraně z toho zpropadeného stromu. Zpocený, ale šťastný s novým elánem v těle si hodí toulec na záda, pořádně si ho připevní a do tuky popadne svůj luk. Rozhlédne se kolem zda opravdu není kolem něj nějaký jiný člověk z červeného týmu a poté se s hlasitým nádechem rozeběhne hlouběji do lesa. Z různých knih či pohádek, které mu vyprávěla jeho chůva věděl přibližně jakým místům se vyhnout, ale i tak ho nutkání nutilo přemýšlet nad tím, jestli právě tam ten pro něj prokletý Árův potrat neschoval rudou vlajku. Když už sebral všechnu svou odvahu a rozhodl se jít do jednoho z těchto tajemných a děsivých míst, spadl nosem na zem. Bolestně a sprostě zaklel a postavil se. Zaostřil a podíval se kolem sebe. Dlaněmi se snažil nahmatat onu zrádnou věc, jakékoliv lanko či provázek, který toto zavinil. Zase nějaká past, kterou vymyslel červený tým. Teď doufal, že se jich několik dostalo i do jejich pastí. Slunce mu i přes stromy svítilo do očí. Zrovna když si chtěl dát dlaň před oči, zahlédl pavučinku, která se na slunci zlátla. Přivřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Došlo mu to až po chvíli, že je nejspíše uvězněn uprostřed neviditelné pavučiny. Kdyby ji chtěl přeseknou, se šípem by se mu to dělalo blbě, ale vzpomněl si na to jak pavučinku objevil. Teď by se schopnost jeho otce, kterou podědil i hodila. Vzhlédl ke slunci a s hlubokým nádechem, čistou hlavou a soustředěnou myslí vytvořil paprsek světla, který narazil na pavučinku o které věděl a rozdělil se na několik menších, které osvětlily i zbytek pavučiny. S lišáckým úsměvem na tváří se pustil do přeskakování, podlézání a plazení se z pavučiny.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 28
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:48 pm
Nějakou dobu byl souboj vyrovnaný a vypadalo to, že se štěstí nepřiklánělo ani na jednu stranu. Nebo spíš střídavě na obě. S výsměšným výrazem v tváři přejede ostřím bratrovi po paži, ale vzápětí se ozve křik a jí zasáhne rychlá a tvrdá rána do brady. Podcenila svého bratra, vysmívala se mu a udělala chybu. Sama sobě do dokázala přiznat, ale někomu jinému? Ani omylem. Sesune se v bezvědomí na zem. Uběhne pár minut, kdy se Des vznáší v temnotě, ale po nějaké době se probere. Pod bradou se jí udělá modřina, to ví už teď. Tmavé mžitky před očima jen hlásí to, že rána byla opravdu dost tvrdá. Jenže to jí nezastaví. Přece nemůže nechat bratra vyhrát. Sice vyhrál bitvu, ale válka ještě zdaleka neskončila. Kdyby to byl boj při tréninku, prohrála by, ale pořád měla šanci otočit to ve svůj prospěch. Neměla v povaze se vzdávat po jedné prohře, spíš naopak. Zvedne se na nohy a potlačuje motání hlavy a mdloby, které se o ní pokouší z tak rychlého pohybu. Nezkolabuje tady, neudělá tomu bastardovi tu radost, aby skončila. S úšklebkem na rtech se ohlédne směrem, kterým nejspíš běžel její bratr. Nerozběhne se za ním. To by se jen nechala znovu zmlátit. Pořád může vlajku přenést dřív, takže se rozběhne přesně na opačnou stranu než Nate. Směrem k vlajce modrého týmu.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:53 pm
Otázka, zda měla víc štěstí než rozumu. Jak se ukázalo, křik z plných plic, což při její velikosti bylo nula nula nic, se ukázal jako účinný. Dost na to, aby byla vysvobozena z pekla v podobě odporně lepící pavučiny tvora, s nímž se odmítala potkat. Možná netrpěla arachnofóbií jako téměř každé druhé Athénino dítě, na druhou stranu z těchto tvorečků, v tomto případě spíš megatvora, měla respekt. Díky bohům, že se objevil zachránce. Kdo ví, zda zapracoval fakt, že jí znal dlouho, nebo její děsem vykulená kukadla, tak či tak to stačilo k vysvobození. Pohádka mohla mít šťastný konec, nebýt zákeřného pronásledovatele, který si nenechal ujít kořist. S vyjeknutím, popohnaná ještě hlasitou výzvou k útěku, se vydá plnit rozkaz. Nohy se motají jedna pod druhou, avšak statečnost jí nelze upřít, když nabere rychlost, jakou snad nevydala nikdy v životě. Teprve až po chvilce, kdy zvolní do zpomaleného poklusu, se začne starat o to, jak hrozně vypadá. Zbytky pavučiny, stále odporně přisáté všude po pažích a těle, se pokouší ze sebe sundat, dokud není jakžtakž očištěná. Lesní roh, oznamující konec soutěže, se ještě neozval, tudíž pořád měla šanci. Tak kdepak ta vlajka asi je?
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 9:03 pm
Možná, že začal být až příliš nadšený z boje o vlajku. Snažil se dávat si pozor, kam šlape, ale nával adrenalinu jej hnal neustále kupředu, takže to nebylo zrovna jednoduché. Těžko říct, zda by si nastražené pasti jinak všiml. Spíš ne, ale má takhle důvod být na sebe naštvaný. Vítr mu od úst sebere poplašený výkřik, když ztratí půdu pod nohama a najednou letí vzduchem. V té hrozivé chvíli jej napadne jen jediná otázka: Jak je tahle propast hluboká? Rychle zjišťuje, že spíše než do propasti zahučel do jámy. Jak tam tak napůl sedí, napůl leží opřený o předloktí, zjišťuje, že si nejspíš nic nezlomil. Do očí se mu téměř okamžitě nahrnou slzy, zalkne se, zápach jej nutí rozkašlat se a polknout několik slin, tlačící se nahoru společně s obsahem téměř prázdného žaludku. Zažehná to nejhorší a rozhlédne se po okolí. To, že spadl do jámy s hovnama a že nemá tušení, jak se sem dostala nebo odkud pochází, má jen jedinou výhodu - tam, kde se výkaly setkávají s pokožkou podrážděnou od mravenců, svědění pomalu ustává. Raději by ovšem bojoval s kyselinou mravenčí, než s hromadou trusu.
Ztěžka se postaví, nohy mu při tom pohybu podkluzují. Tenisky už dávno ztratily svou barvu a nyní jsou celé od mazlavé hmoty. Sebere kladivo, které upustil (štěstí, že ne na sebe) a vydá se zkoumat okraje jámy. Hladké a mazlavé a neuvěřitelně páchnoucí, jako vlastně všechno kolem něj. Když se pokusí to vylézt, nedostane se příliš vysoko a akorát se vymáchá v tom hnusu ještě víc, než se mu to doteď povedlo. Pokračuje ještě několik kroků, když z ničeho nic hmátne do prázdna. Včas se zarazí, aby nezamířil k zemi obličejem napřed. Ohlédne se ještě kolem sebe, naposledy se snaží najít nějakou možnou cestu nahoru. Ani jej nenapadne zavolat si o pomoc, je možná lepší, když ho takhle nikdo neuvidí. S hlubokým povzdechem udělá první kroky do tmavé chodby. V kapse nahmatá zbytek sirek, ale rozhodne se šetřit je na horší časy. Ačkoliv se mu to teď zdá nepravděpodobné, je mu jasné, že se takové mohou objevit v každé sekundě. Zadoufá, že cesta nevede jen k další hromadě hoven. Poslouchá jen svůj vlastní dech, předloktím si marně chrání nos před puchem. Zakrývat si ho upatlanou dlaní by mu přeci jen bylo spíš ke škodě než k užitku.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 9:07 pm
Když se konečně dostane z úponků té rostliny, tak je donucena k přísaze při řece Styx. "Fajn, přísahám při řece Styx, že si s tebou vyjdu na rande až mi zmizí ta vyrážka." Pronese otráveným hlasem, když je s tímhle slibem ten kluk konečně spokojen, vydá se dál. Po tomhle zážitku se do lesa asi jen tak z plezíru nevydá. Nechce ty zpropadený kytky ani vidět. Pak se jí ale do tkaniček zamotá větev. "Zatraceně." Zamumlá a skloní se, aby větev dostala z tkaniček pryč, jenže ztratí rovnováhu a spadne do keře. Očividně má osud zvláštní smysl pro humor, protože si jí kolem nohou stáhne síť, která jí drží nohy u sebe. Naštěstí tentokrát jí nic nikam netáhne a nejspíš to ani není jedovaté. Zkusí se z té sítě vyvléknout, ale nemá to valný výsledek. "Skvělý, tohle je prostě skvělý. Zatracenej boj o vlajku, zatracenej les, zatracenej kapitán. Kdo tohle ksakru vymyslel?" Nadává polohlasem a je jí vcelku jedno, jestli jí někdo uslyší. Jenže vzdávat se jí to nechce, na to má moc hrdosti. Ta jí nejspíš bude stát nějaké škrábance, vyrážku....a boty. Teprve teď si všimne, že síť končí pod keckami, takže sundat si je, by mohlo být řešení. Jo, běhat tu v ponožkách asi nebude nejpohodlnější, ale dalo by se to snad nějak přežít. Začne nějak umně rozvazovat tkaničky a zouvat si kecky, aby mohla pokračovat v cestě tím zpropadeným lesem.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 30
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 9:31 pm
Už to vypadalo vážně slibně a Lucy už se tak těšila, že jí její plán vyjde. Ta holčina se jí viditelně lekla, ale jak naschvál musela sama zakopnout -moc by nevěřila, že to nebylo o vlastní nohu- a všechno se muselo zkazit. Nejen, že tý holce asi něco udělala, ale všimla si taky, že její jízdenka z tohohle špatného vtipu letěla někam po pryč místo toho, aby jí vzala do ruky, o čež se pokoušela. Jenže drachma letěla pryč a ona si nevšimla kam, takže to bylo v háji. Alespoň že dívka, kterou o minci připravila, si nechtěla vyrovnat účty a běžela pryč, i když to taky nebylo nejlepší. "Počkej! Pomož mi to najít!" Prosím... Ale, než vůbec začala křičet, tmavovláska už byla ta tam. "Tak nic..." Teatrálně si povzdechla a svěsila ramena, než si uvědomila, že ta blbá drachma tady někde je. V tu ránu pustila meč -div se jí nezabodl rovnou do nohy- a začala prohrabovat listí, jestli tu minci nenajde, ale jak hysterčila, aby jí našla, nejspíše ji zahrabala ještě víc, takže to po chvíli vzdala a zvedla se zpátky na nohy. Rozhlédla se, jestli někoho neuvidí, buď aby se vyhnula modrým nebo se přidala ke svým, ale nikoho si nevšimla, takže se rozběhla nějakým směrem, moc by se nedivila, kdy běžela na svoji stranu, protože si nebyla už vůbec jistá odkud vlastně přiběhla prve. Jenže až teď, když se rozběhla pocítila pozůstatek po svém držkopádu. Asi byla tak šikovná, že si ukopla palec, jelikož jí zatraceně bole ten na pravé noze, takže bežela jak třínohý osel -retardovaně, ale dalo se to považovat za běh.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Wed Feb 14, 2018 11:08 am
"Jenom dvacet minut. Potom jim pomůžu...Slibuji!" Odvětil a s hlasitým zívnutím si lehl na měkký mech. Podložil si hlavu dlaněmi a stočil se do klubíčka. S příjemným úsměvem na rtech zavřel oči a v tom okamžiku spal jako poleno. Ocitl se ve světě snů. Stál někde vysoko, hodně vysoko. Vítr mu čechral vlasy a obraz kolem něj se pomalu rozjasňoval. Stál na vrcholku Empire State Building, přesně na okraji a pod ním bylo šest-set pater dolů na Manhattan. Dole jezdily auta a jediné čeho se držel, byl kus drátu. ´"Co to do hajzu je? Pomoc!" Začal křičet a rozhlížet se zmateně kolem. Zhluboka dýchal a snažil se nahýbat jakýmkoliv směrem, aby se drát neutrhl."Pomozte mi někdo ne?!" Zvolal hlasitě. Najednou se drát utrhl a noha mu podklouzla. Letěl vzduchem dolů tak rychle, že ani jeho křik nešel slyšet. Uši mu dávno zalehly a on jen očekával každou sekundou bolestivý pád a okamžitou smrt. Padal, ale dlouho, jako kdyby bylo všechno zpomalené. Podíval se kolem sebe a přesně ve chvíli, kdy si všiml své sestry na ulici, dopadl a jeho tělo sebou škublo. Zalapal po dechu a okamžitě si sedl. Seděl v lese, zorničky měl zvětšené a na čele měl kapičky potu. Okamžitě se zvedl a snažil se zorientovat v prostoru. Zhluboka se nadechl a rozeběhl se neznámo kam. Podvědomě věděl, že odtud musí zmizet a to rychle aniž by přitom věděl proč.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Wed Feb 14, 2018 11:37 am
Společně s Angel svedli boj hodný potomků boha války, popustili svoji divokost i neskrývanou touhu, stanout neporažen, z výšin shlížet na nepřítelovo zmrzačené tělo. Vyměnili s vzájemné urážky, snad neškodné sourozenecké škádlení, které se mohlo jednomu z nich vymstít. Obdivoval s jakou vervou přijímala, ale i rozdávala slovní výpady, jimiž se jí pokusil rozptýlit. Dozajista vydržíš víc jak ta děcka. Říct tohle, kterékoliv jiné dívce v táboře, stane se terčem nekončící zloby, kdežto už dávno vyběhne vstříc natěšnému medvědu, vyčkávajícímu na nerozvážnou kořist. Lovec, nyní již ztěží zadržující vroucí krev, radost z rýsující se bitvy, kdy dostanou možnost poměřit síly. Rozhodnutý stanout hrdě, být důstojným soupeřem, přijímá, když sestra zprudka zaútočí. Vymění několik svižných úderů, při nichž se oťukávají, spíše hra, nežli pravé běsnění, pak ovšem dění dostane očekávaný spád. Držel se více vzadu, vyčkával, ustupoval, s úmyslem využít veškeré možnosti získané vlastnictvím štítu. Utržil zásah. Nic nečekaného. Tak už sis mě označkovala princezno. Pokračovali dále v souboji,on připodobněn tomu pomalejšímu, lovné zvěři v očích lovce. Naštěstí, i tenhle postarší medvěd znal pár fíglů, kterými se mu podařilo sokyni poslat k zemi. Zařval, zesílil úder, zasáhl.  
Tohle si ještě vyžeru. konstatoval při pohledu na svalenou Angel. Ještě, že to místo tebe neodnesla nějaká malá Afroditka. Dokázal si představit Cheirónův nakvašený výraz, když by se dozvěděl, že jedno z těch křehkých stvoření sprostě knokautoval. Statný válečník nyní totíž neuvažoval, kdo mu stojí za soupeře, jednal s plným nasezením, vervou i odhodláním. Avšak, svoji horkokrevnou hlavu se snažl, přiměřeně krotit, aby naprosto bezmyšlenkovitě neskákal do kteréhokoliv nebezpečí, či nevedl boj naprosto neuváženě. Překročil povalenou váhu, však ona se dokáže později zvednout sama. Sladké sny. pronesl sám k sobě ironicky, v takové pozici působila skoro nevinně, přiznávající ženskou stránku, kterou tak urputně popírala v intenzitě svých tréninků i nekompromisnímu přístupu k svěřencům. „Ti teprve ukážu pořádné chrápání“ vypudil ze sebe s mírným úsměvem, pokračující vytyčeným směrem, kdy hodlal prověřit onen rudý kus látky, potutelně umístěný v rohu zorného pole. Starost o sestru neměl, víc ho zaráželo, kde zůstal zbytek modrého týmu, který on tak horlivě reprezentoval při postupu. Tentokrát neřval, jestli objevil vlajku, nestál o dotěrné obránce. Šrám pobolíval, snad ho vážněji neznevýhodní, přestože bolest okázale ignoroval návalem adrenalinu.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Thu Feb 15, 2018 12:07 pm
Zdálo se, že otec THOMASOVY prosby pro jednou vyslyšel. Mladíkovi požehnaly síly z vrchu, když se světelný paprsek rozlomil na několik menších, osvětlujících tenounkých, přesto nebezpečně silných nitek, jaké způsobí nemalé problémy, pokud to do nich někdo napere v plné rychlosti. I teď si ještě bude po nějakou dobu pamatovat na bolest v hrudníku, jak ho vlákno knock-outovalo k zemi v podobě pytle od brambor. Pavučina se nakonec zdála rozsáhlejší na pohled, ve skutečnosti se jednalo o několik dobře svázaných provázků a tak synovi boha slunce netrvalo tak dlouho jimi prolézt, ač si u toho namohl svaly, o nichž ani netušil, že existují. Možná by měl začít uvažovat o navštěvování lekcí atletiky, nejen střílení a boj s mečem jsou nutné k přežití. Že by snad konečně nabral ztracené minuty a posunul se dál? Možná. Hluk boje prokazatelně dozníval za ním, nikoliv vpředu. Konečně se dostal k hranicím území. Bude snad mít cestu a v nestřežené chvíli se dostane k vlajce? Nebo si na něj počíhá nebezpečná obluda, jedna z největších překážek v jižních lesích?
JOSIAH se při svém prvním boji o vlajku nejspíš rozhodl prozkoumat každou díru v zemi. Neurčený potomek si možná plánoval život v roli poustevníka na dně jámy namísto v jeskyni, nebo se mu líbilo být v podzemí víc než na čerstvém vzduchu. Ať tak či onak, průzkumná cesta se zdála být dobrou volbou, alespoň pro tentokrát. Jak se ukázalo, pod lesem vedlo několik tajných chodeb, jednotlivě do sebe napojovaných. Kdysi se tradovalo, že se zde nachází součást Daidalova podzemního labyrintu, ale zmínky o něm nedokázal nikdo potvrdit. Zapomenulo se. Tato vykotlaná chodbička sice nebyla jednou z nich, na druhou stranu poskytla mládenci možnost prodrat se blíž k nepřátelskému území, aniž by byl někým zpozorován. Jaké to štěstí! Otec by na svého syna měl být velmi pyšný!
MONIQUE takové štěstí neměla. Na druhou stranu si alespoň mohla pogratulovat, že se nejedná o další žahavou rostlinu, která jí na kůži vyvolá doživotní exém. Marný boj se sítí se ukázal jako hloupost, akorát by si zlámala nehty. Oproti tomu pokus vyzout se? Štíhlé dívčí nožky snadno proklouzly ven, naopak okopané kecky se zauzlovanýma tkaničkama neměly sebemenší šanci. Nezbývalo nic jiného, než je nechat napospas a doufat, že se cestou nepopíchá o napadané jehličí nebo nešlápne do trusu od zdejší zvěře. Či spíš nebezpečné nestvůry. V těchto lokalitách chundelatí králíčkové nejspíš žít nebudou a pokud? Pak leda ti s vražednými sklony.
Chudák THEA! Nejen že přišla o drachnu, která jí mohla zachránit před nepříjemným osudem, ale ani teď štěstí při ní nestojí. Při rychlém úprku si nepovšimla pasti skryté mezi napadaným listím (jako by to snad šlo, ti kluci od Herma jsou pašáci). Kolem kotníku ucítí chňapnutí. Než se však stačí podívat, visí ve vzduchu za nohu. V první chvíli nedokáže zabránit vyjeknutí, zloba na soupeřův tým se dostaví záhy. Měla by se zkusit odřezat a riskovat bolestivý pád? Nebo je lepší zavolat si někoho na pomoc? Nebo snad doufat, že tatínek disponuje nějakou příšerou, co by jí byla schopná provazy ožužlat?
Brblající instruktor modrého týmu si zatím mohl gratulovat. Boj šel NATANAELOVI od ruky, porazil dokonce i tu největší soupeřku, svou vlastní sestru. Památku na lítý boj mu však znepříjemňoval krok, v paži tepalo bolestí a sem tam mu z úst vyšlo i trpké syknutí. Sestřička se do toho pořádně obula, za to by jí nejraději ještě jednu štítem ubalil po čumáku. Radost mu nepřinese ani zjištění, že to, co se mu před chvílí zdálo jako vlajka nepřítele, se proměnilo v orvaný rukáv rudého trička napíchnutý na kopí. Alespoň si mohl ovázat ránu, když už nic jiného. S jednou rukou to jde těžce a Natanael ani v nejmenším nepředpokládá, že by se na něj někdo zkusil vrhnout. Jeho pověst většinu zastrašovala. Až na jednoho kluka, instruktora z Hermova srubu, Matta. Schopnost nepozorovaně se přiblížit a čmajznout synovi mocného Área se ukázala jako užitečná vlastnost. Zvlášť, když se jednalo o instruktorovu milovanou sekeru. Chudák chlap jako hora si toho všimne až příliš pozdě - Hermův syn se na něj culí opodál za jeho zády se zbraní, která mu dle všeho nepatří a Natanael odmítá představu, že by se tak mělo stát v budoucnu. Klidně i v rámci myšlenky. Snu. Prostě... ne. Ale co má dělat? Vrhnout se proti němu a doufat, že Mattovy nohy nejsou tak rychlé, jak se o nich mluví? Nebo si to s ním vyřídit později a radši nalézt tu zpropadenou vlajku?
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Thu Feb 15, 2018 5:12 pm
Spokojený, že se mu onen magický kousek zděděný po jeho otci povedl, se začal dostávat přes pavučinu. Cestou se mu, ale úsměv ze tváře pomalu, ale jistě ztrácel. Záda ho bolely, píchalo ho v boku a části jeho těla, které před tím nevnímal za tak důležité k pohybu a celkově ho životu ho začaly palčivě bolet. Byl proto neskutečně rád, když přelezl onu zrádnou past a mohl se konečně narovnat bez toho aniž by si musel dávat pozor na na neviditelná lanka pavučiny, po kterých se cítil jako kdyby mu z hrudi vyrazili doslova všechen dech když ho shodily na zem. Prohrábl si vlasy a změřil si pohledem okolí. Nastražil uši a snažil se zaznamenat, jestli není v okolí nějaký táborník či jiná past, ze které by se už tentokrát nedostal. Co by dal za to kdyby tu u sebe měl Natanaela jako velkou gorilu a nemusel se starat o to jestli ho náhodou nesežere obří štír a nebo nebude rázem viset hlavou dolů ze stromu. Podíval se za sebe jako kdyby se chtěl s nadějí v duši podívat, jestli ten obr vážně není někde za ním. Bohužel, (ne)viděl jenom tu obrovskou pavučinu přes, kterou se před chvílí dostal a pustý les. Vytáhl si z toulce šíp a nastavil si ho do tětivy tak, aby v mžiku okamžiku byl připraven vystřelit. Mírně se nahrbil a potichými obezřetnými kroky se vydal hledat vlajku druhého týmu, aby si tak v hlavě mohl odškrtnout první úkol a přesunou se na druhý, jenž zněl Dones vlajku k té vaší, nepotkej se přitom z Des, neusni někde na paloučku, nenech se sežrat obřím štírem a hlavně si potom dej kupu čokoládové zmrzliny na nervy. To poslední políčko se mu líbilo nejvíce. Jako kdyby ho chuť na čokoládovou zmrzlinu popohnala kupředu a alespoň z maličké části utlumila bolest, která ho sužovala snad po celém těle.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Thu Feb 15, 2018 6:40 pm
Když se vyzuje, skončí jen v ponožkách na zemi popadané jehličím. Skvěle. Dnešek se rozhodně vyvíjí skvěle. Prolétne jí myslí sarkastická myšlenka. O boty se s tou zpropadenou sítí tahat nebude. Mohla by si zlámat nehty a to by rozhodně nenesla dobře. Už tak stačilo, že jí vyrážka, která se jí objevila na noze a ruce začínala svědit a ona se snažila se přesvědčovat, že se nemá škrábat. Mohlo by se to ještě rozšířit a byla by tou hnusnou vyrážkou pokrytá celá. Teď se rozběhne dál směrem k území červeného týmu a cestou se vyhýbá všem možným keřům, protože by nerada měla kolem nohou další síť, teď už by svoje nehty asi musela obětovat. Tak abych si to zrekapitulovala. Mám nechutnou vyrážku, protože mě chytla nějaká kytka. Po tomhle zatraceném boji o vlajku musím jít na rande s tím táborníkem od Deméter. Pak se mi zasekla nějaká větev do tkaniček, v keři mě chytla síť. Závěr je jasný, tenhle les mě z podstaty nesnáší. Zrekapituluje si ve své mysli průběh téhle táborové hry, která jí jako nějaká hra rozhodně nepřijde. Navíc tenhle les se proti ní spikl, takže pochybovala o tom, že se sem s radostí někdy vrátí. Dobrovolně už nejspíš ne. Dává si pozor, kam běží. Jehličí se asi nevyhne, ale dává si pozor na kameny, větve a podobné věci, o které by si nohy mohla zranit. Stejně tak se snaží vyhnout i něčemu nechutnému, co by se na téhle zemi mohlo nacházet. Co přesně by to mohlo být, na to radši nemyslet. Až se odtud vrátim, tak si vezmu kýbl zmrzliny a týdny nevylezu ze srubu. Uklidňuje se myšlenkou a vidinou zmrzliny, kterou vidí asi jako jediný světlý bod, který jí pomůže překonat tyhle hrůzy.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Thu Feb 15, 2018 8:29 pm
Jakoby snad potomci boha války byli pro boj s vlajkou přímo stvořeni, protože jim v krušných chvílích přálo štěstí. Tentokrát se štěstěna obrátila na stranu DESIRÉE, která po zasloužených bojích a neúspěšných pokusech na odlákání pozornosti, zřejmě i s bolestí hlavy, běží stále kupředu myslíc na jedinou věc - vlajka modrého týmu. Občas by si jeden pomyslel, že ve skutečnosti barevné kusy látky symbolizující vlajky jednotlivých týmů v lese ani nejsou. To stejné si myslela ona, když se bravurně vyhýbala každému útoku a adrenalin v krvi se postupně zvyšoval, až nakonec bylo na její cestě vymeteno a ona tak mohla pokračovat kamkoliv a udělat radikální krok k záchraně jejího týmu.
Pamatujete na obří pavoučí síť? Nebudeme tak daleko od tématu, když se podíváme jak se daří SCOTTY, jejíž splašené nožky peláší o sto šest, div chudák sama popadá dech. Tuší, že bude muset každou chvíli zastavit, aby si odpočinula a pokud možno sebou někde netřískla při první příležitosti, kdy se zase rozběhne. Drachmu odmítá stisknout a vzdát se, i když má oproti ostatním značnou nevýhodu. Prudké výdechy a hluboké nádechy začne doplňovat prapodivný zvuk, když tu blondýnka svými kukadly najednou hypnotizuje obří mechanickou věc. Normálně by pavouka obdivovala, řekla by si jak skvostné dílo to je, pokud by jí tedy nešlo o život, jako zrovna teď. Zůstane stát jako opařená (tak, že zapomene i zapištět) a rychle přemýšlet nad svými možnostmi, při čemž se jí hlavou prožene myšlenka, že musí pavouky a věci kolem toho nejspíše přitahovat. Stačilo se jen zamotat do další pavučiny a domněnka by byla potvrzena. Rozhlédne se kolem sebe. Kolem ní se zrovna nenacházelo tolik stromů, mohla tedy zkusit utéct, nebo hodit klacek a zkusit ho odlákat, pokud to byl bezmozek. Pak už jen zbývalo zkusit použít naušnici, kterou dostala darem od svého božského otce, ale musela by mít štěstí, aby tu někdo proběhl, protože se na šišku změní asi těžko. V hlavince stále nejisté myšlenky, že by nakonec proti obřímu pavouku bojovala?
Říká se, jeden za všechny a všichni za jednoho. Minimálně tady to bylo každý sám za sebe, ale LUCY byla v těchto chvílích netušený empatik, když jí pomalu ale jistě potkával stejný osud, jako dceru Morfea z jejího týmu. Mechanický pavouk? Kdepak. Štír několik stop vysoký a stejně tak hrozivý, těžko říct, které z těchto monster bylo v závěru hrozivější. Teoreticky byl nejhrozivější asi slibovaný trénink samotné kapitánky, ale to v tuto chvíli tmavovlasou dívčinu ani nenapadlo. Nebyla však v blízkosti stvůry sama a v momentě, kdy začala couvat, zjistila, že má po svém boku asi stejně vystrašeného chlapce červeného týmu. Tak a co teď? Úplně první myšlenkou bylo to, že by chlapce postrčila ke štírovi jako oběť a ona by tak stihla zmizet. To by ji však stálo v závěru větší oběť, nevyjímaje několik květin a natrhaných jahod chlapci, který by skončil asi na několik měsíců na ošetřovně. Mohla v sobě také probudit hrdinu a chrabře vyrazit proti štírovi, třeba by jí pak nosil na ošetřovnu jahody ten chlapec, kdyby mu zachránila zadek. Pokud to vezmeme kolem a kolem, ško by to i bez ošetřovny a to tak, že se otočí a prostě uteče, možná daleko nedoběhne, ale pokus by za to stál, hlavně v momentě, kdy se obr přibližuje svými klepety a ona nemá času nazbyt.
Pokud jde o KAYLA tak se mu rozhodně dařilo lépe než slečnám, pokud pomineme kapitánku, která na tom byla asi nejlépe, bez protivníků, bez příšer... no a bez bažiny, na kterou nebohý hoch natrefil. Z předešlého šoku se pořádně ještě nestihl probrat, když tu špatně šlápl a ejhle, už byl po pas zabořený v blátě, které naštěstí nebylo takové, že by ho bažina pohltila celého, všechno to však bylo o jednom jediném špatném kroku. Bude riskovat to, že by se zkusil vyškrábat? Možná by se mu to podařilo. Kolem něj se také vyskytovalo pár vytyčených větví stromů, některé slabé a některé silnější tak, že se za ně dalo přinejlepším na chvíli zachytit. Otázkou bylo, jestli na některou z nich dosáhne. Pokud mu nevyjde ani jedna z těchto alternativ, mohl by zkusit zavolat někoho na pomoc dřív, než ho bažina spolkne úplně.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 18
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Thu Feb 15, 2018 9:36 pm
Utekla z boje jako zbabělé kuře, ale co jí asi tak mohlo zbýt? Ranka od té šílenky, co před ní tak maximálně mistrovsky zakopla, když nic jiného, jí vyvedla z míry. Teď klopýtá lesem, div nenarazí do jednoho stromu před sebou, když se na nějakou chvíli zastaví a uvědomí si, že vlastně nemá na krku tu drachmu. Jistě to věděla, ale v zápalu útěku a štípajícího ramene si skutečnost dala dohromady až teď a chvíli to vypadalo, že by se snad i s naštvanou tváří vrátila a vrazila té červené botu do míst, kam jí ani samotný Zeus neuvidí. Hlavou se pronese pár nezajímavých myšlenek,když se prostě zatočí a namátkou vybírá směr, kterým půjde. Cosi jí hnalo kupředu, ale stále byla ohledně směru nerozhodná, i když prahla po tom, aby našla vlajku stejně jako každý druhý. Aby našla vlajku a ukončila tohle šílenství, protože to co viděla po rozběhu? Nechybělo tolik do masakru těch, co to opravdu prožívají, obzvlášť když sám kapitán jejich týmu kosí protihráče jako trávník na zahradě. Akorát tady na to nepotřeboval sekačku, což byla při boji představa dosti vtipná.
Nožky hrají na předbíhanou a dech je těžší a těžší, když v jednu chvíli zaslechne hlasy a také běh, který se docela rychle přibližuje. Panika sice nebyla ta úplně na místě, třeba by se pokusila bojovat, ale pro tentokrát zvolila běh. Jedna prudká zatáčka, kdy se snažila vyhnout běžícím protivníkům, se stala zdařilou. Na jak dlouho? Na moc dlouho ne, když s hlasitým úlekem noha letí směrem vzhůru, div hlavou netřískne o zem. Helma jí z hlavy spadne asi stejně rychle, jako upustila meč. Mohla se přeřezat, ale zaprvé by spadla, spadla by na helmu, no a za poslední, meč byl na zemi a ona si trubka sebou přece nepotřebuje tahat víc zbraní, k čemu. Tělo se vzepne a ručky chytnou křečovitě kotník ve snaze uvolnit lanko, když v tom zjistí, že je to ještě horší, ještě ke všemu pár pohyby způsobí stav na houpačce, kdy se pomalu houpe tam a sem, hlavou dolů, aby to mělo ten správnej efekt. Někde kolem se mohl potulovat někdo z jejího týmu, ale ona místo myšlenky nad možnou pomocí viděla myšlenku, že se musí dost rychle sundat na zem. Pokud možno tak, aby jí neviděl pan Svensson, protože by zrovna teď medvědí hněv nepotřebovala a otázky o tom, co dělá na tom stromě by taky zrovna nestrávila lehce. Tak si tedy visí jedna malá neurčená, houpy tam a houpy sem, občas se lanou pootočí a ona tak místo stromu vidí zase strom. Občas se vyšvihne k nohám, pokud jí to síly dovolí, ve snaze dostat pryč, protože už takových  minut rozhodně tím houpáním ztratila a kromě toho se jí začínalo dělat zle z toho, jak visí hlavou dolů. No a ta noha, o tom raději nemluvě.
Když kde se vzal, tu se vzal nápad, možná ten nejhorší ze všech, ale ji prostě už nic jiného nenapadlo, i když mohla jednoduše zavolat někoho, aby jí odřezal. "Ehm... Drahý otče. Tady tvá dcera, Thea." Začíná to slibně, ale to by nebyla dcera svého otce, aby s někým jednala, co se po morální stránce týče, správně. "Nikdy jsem po tobě nic nechtěla, to víš ne?" Založí si ruce v bok, což vzhůru nohama vypadá celkem vtipně. "Mohl by si teda udělat nějaký čachry a.. sundat mě ze stromu? Víš... jako třeba... Prosím?" Ruce se spustí dolů a doplňují slova neustálým mácháním, kdy zpytuje svědomí, že si tady vlastně povídá se vzduchem a že tohle nikdy nemůže zabrat.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Thu Feb 15, 2018 9:52 pm
Ten čubčí spratek využil nestřeženou příležitost, když si ošetřoval utrženou ránu, jak typické chování pro hromadu hoven. To co vyskočí statnému válečníkovi na čele, je pulzující žilka, signalizující překročenou hranici. Jak se otáčí po směru narušitele, urputně zatne pěst volné ruky, každý sval se okamžitě napne, přičemž rychlost dechu povážlivě zesiluje, když už konečně pohledem zavadí o původce této vypočítavé akce. „Ty zasraná všivá kryso.“ ozvalo se hlasem plným jedu, neskrývané zášti, pohrdáním. „Nedostatek cti se v tvý části rodiny zřejmě dědí.“ Vyprskl ta slova, jasnou výhrůžku, signál, že věci nabyly nových obrysů, jasných, plných. Myšlenka pomsty, odplaty. Zaplatíš ty poskvrno na týhle události. Viděl rudě, žádné nevinné hraní, shovívavost, osobní motiv. Sekeru nesměl nosit v prostorách tábora, zapovězený symbol otce, jenž mu úmyslně daroval, jakožto vlastní připomínku původu. Nevyčíslitelná hodnota, utvořené pouto, bojovník a jeho zbraň, dvě duše sloučené v jedno. Uštědřil mu nejhůře snesitelnou pohanu, jenž nešla nechat neopomenuta, přestože propadal iracionalitě, tepajícím emocím. Tenhle floutek si pravděpodobně neuvědomoval, do jak závažné kaše se svým počínám dostal, jelikož slovo soucit naprosto vypadlo ze slovník. Medvědí kolos se dal do pohybu, kdy se po sokovi odhodlaně vrhnul připravený zaměnit obranu za útok, učinit zbraň z prostředku pro ochranu. Toho budeš litovat paznehte. Vymlatím z tebe duši ty zkurvená hnido.
Ozval se další ze série nelidských skřeků, pevně rozhodnutý získat odcizený předmět zpět do vlastnictví, i kdyby měl tomu sráči rozmlátit štítem palici. Nezáleželo na tom, jak dlouho bude toho Hermova spratka nahánět, hodlal mu přiblížit tvrdou realitu, kdy se úmyslná potupa setká s ještě úmyslnějším zmrzačením. Nejlépe ho zatlouct do země jak stanový kolík. Nesupěný, rozzuřený, pohled plný nevyřčených prokletí na generace dopředu, z nichž vyvstávala touho po prolití krve. Několikanásobně umocnění vztek, doplnění shodou okolností. Takhle to děláte. Čekáte, když je jeden zranitelnej, nečestní zmetci. Osiny v prdeli světa. Tahle mrcha využila situace, podle, vypočítavě. Hněv Áreova potomka je nepřehlédnutelný, ale hlavně nepřeslechnutelný, neboť se jasně, zřetelně, nese lesem. Intenzita i intonace, obě za běžnou hranou. Máloco vypadalo kdy děsivěji, nežli rozzuřený Natanael, věčně se krotící hromada svalů, která povětšinou disponovala vyšší měrou trpělivosti, nežli ostatní instruktoři. Míval pochopení, protentokrát odešlo. Jedna, ne-li jediná věc, jenž dokázala zasuté zvíře probudit k životu, krvežíznivá potvora stanula ve světle světa, běžící vstříc troufalému zloději. Byl si jist, že otcova vůle stojí při něm, povede jeho ruku jako spravedlivou odplatu za uštědřené příkoří, dovolí mu potrestat zpupnost, zákeřnost, ukázat zbabělcům pravé místo ve světle spravedlivého boje. Zasloužíš si poznat trest. Trest pro všechny zbabělé parchanty, sračky bez hrdosti. Utíkej, zdrhni, než ty ty hnáty zpřelámu. To co mohli ostatní slyšet, bylo zatím to nejhorší, co dokázal seveřan vybudit, ryk zastavující krev v žilách, ztělesnění opravdové hrozby, neskrývaná agrese, divokost, brutalita.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 28
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Fri Feb 16, 2018 3:25 pm
Vypadalo to, že se na ní po souboji s Natem usmálo štěstí, když jí nepřálo při něm. Dost to stále pociťovala, tedy ne tak, že by se z toho složila, ale hlava jí i dál bolela a nejspíš jen tak nepřestane. Cítila, jak jí tepe pod bradou, jak jí tam rozkvétala modřina, za což s z ní Nate nejspíš bude utahovat ještě dlouho. Naštěstí mu taky uštědřila nějaké rány, takže mu to bude moct oplatit. S úšklebkem na tváři si razí cestu směrem k vlajce modrého týmu, protože ještě pořád jí může ukořistit. Cestou poráží táborníky, kteří pro ní nejsou protivníky. Ne jako její starší bratr. S nimi si poradí během několika okamžiků. Buď je odzbrojí stejně jako to udělala s Thomasem, nebo je praští dost velkou silou, aby je uzemnila a na nějakou dobu je zbavila vědomí, či chutě něco dělat. Nejspíš si tím i vybíjí frustraci z prohry. Těžko říct. Postupně se jí cesta pročistila. Možná se jí táborníci vyhýbali, protože nechtěli dostat ránu nebo být osočováni z neschopnosti. Jí to vyhovovalo, ač jim nadávala do zbabělců a budižkničemů. Směřuje k hranici území modrého týmu, kde by se nejspíš měla nacházet jejich vlajka. Stačí jí ukořistit, a pak se dostat přes potok. Nebylo to nic tak složitého. Jelikož její bratr byl na honu za jejich vlajkou, tak tu jejich budou chránit táborníci. S těmi by snad neměla mít problém.
Sponsored content

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru