Share
Goto down
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 9:59 pm
Běžela lesem a sice potkala pár táborníků, ale porazit je a nějak je znehybnit k bojím budoucím nebylo nic složitého. Navíc se ani moc nesnažili. No, spíš byli neschopní. To u ní jen vyvolávalo větší chuť zorganizovat nějaký trénink. V tom zaslechne něčí řev. Byla by možná radši, kdyby nebyla schopná identifikovat, čí je, ale bohužel tomu tak nebylo. Jen jediný člověk v Táboře dokázal řvát na celý les, aby si všichni mysleli, že jde o nějakou hrůznou příšeru. Její bratr. Ovšem dlouho se uvažováním nad silnými hlasivkami svého bratra nezdržovala, protože zatímco ona trochu zpomalila, přímo do rány jí vběhl ten spratek od Apollona. "Ale, ale sluníčko, co tě ke mně přivádí?" Pronese a široce se usměje. No, není to úplně milý úsměv, ale spíš opět krvežíznivý, za který by se nemusel stydět ani sám Áres. Všimne si jeho vzdáleného pohledu, ale než aby čekala na to, co vypustí z té nevymáchané huby, zaútočí. Jednoduchý sek směřovaný na břicho. Pak se k jejím uším dostanou i jeho slova, ale jen se ušklíbne. Dobře ví, že kolem ní nikdo neproběhl a pokud ta holka nebyla instruktorka, což nebyla, nebo se neuměla teleportovat, což nejspíš taky ne, tak by za tak krátkou chvíli stejně neporazila čtyři vcelku obstojně bojující táborníky.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 56
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 10:12 pm
Příliš nedbal na to, jak pozadu zůstal zbytek, neboť si sám razil cestu svým medvědím zvoláním, přičemž měl štěstí, že žádná pohledná samice nehledala druha na páření, jelikož by pravděpodobně skončil zatažený do brlohu. Přivolával na sebe řevem pozornost, dával jim dost dobré povědomí o své pozici, což, překvapivě, nezužitkovala Angela, která by přiběhla ho zpacifikovat. Místo toho narazil na několik táborníků, občas notně vystrašených, někteří nezkušení odbíhali z cesty, ti víc otrkaní se pokusili poměřit s Áresovým potomkem zbraně, na velice krátkou chvíli. Příliš se nezdržoval a svůj hrdelní projev, několikrát silnější než jaký dostal tu čest poznat Thomas v aréně, nechal znít lesem jako varování všem o své přítomnosti na jejich území. Drze se tak vysmíval případným obráncům, jenž mohli tento tah považovat za odlákání pozornosti, ale v neprospěch tohoto tvrzení svědčilo několik účastníků pádícího vstříc lesu nebo jinak, vstříc území modrému týmu. Třebas je hecoval, aby vyvíjeli větší touhu po dosažení vlajky a zastavení nesnesitelného, mučícího, ryku, trhajícího uši svou intenzitou, jako na správné koncertu Arch Enemy, kam tak zálibně jezdil, aby zapomněl na každodenní starosti tábora. Záliba ve vyhledávání kapel s kvalitním základem pro growlingu mu dávala dobru představu, odkud musí ten nelidský skřek vycházet, jak hluboko musí zpěvák zajít, aby vypudil svoje satanské dítě. Třebas další možný faktor ovlivňující tak hladký průchod bez nutnosti pořádně využít otcovy přízně v podobě sekery uchopené v pravé ruce, přičemž neustále čekal zákeřný útok do zad, či bleskové přepadení z korun stromu. Občas zastavil, aby dal najevo svoji pozici, kdežto monotónní a nic neříkající zvolání napodobující medvěda vyměnil za zvolání „We will always fight,We will never rest, We will not mourn“ část textu Now, Diabolical od Satyriconu, přičemž se dovnitř pokusil vměstnat i onen temná nádech typický pro black metal. Když neměl momentálního protivníka, chtěl si ten pobyt zpříjemnit, dodat další neutichající kuráž i sobě. Postup, ačkoliv snadný, nikdy nesměl polevit v obezřetnosti, tímto se nutil udržet ve střehu.
I když chvílí, opět nepokračoval v namlouvání divoké zvěře, nezaslechl žádné vynucování své osoby, prosbu k tomu, aby se stáhl, opustil pozici, šel pomoci zaseknutým táborníkům. Buďto si vedli dobře, předběhli jeho strach nahánějící předvoj a již se vrací na domácí území, kdežto podle střízlivější variantu, zůstali uvězněni buď v pasti nebo překvapeni některým z protivníkům, přičemž si nevzpomněli na jeho radu. Na rozdíl od své sestry, netoužil vyhrát tak horkokrevně, slepě, chtěl, aby bitva měla kouzlo, trvala dlouho, ukázala to nejlepší na obou stranách, nesnášel jednoduché souboje. Čest, respekt, autorita, to vše se budovala na poli mnohem rozložitějším, nežli několik úderů do roztřesených zelenáčů. Chtěl podvědomě přivolat svou sestru, aby změřili síly? No tak, přeci jste všichni neutekli. Dál pokračoval v pozvolném posunu, štít držený v levé ruce, vhodně umístěný před sebou, sekeru si protáčel v prstech pravé, připravený. Chochol modrého peří se prodíral lesem, přičemž rozložitý chlapík opotřebovaném kyrysu a medvědí kožešině, nepolevoval ve střehu. Očima kontroloval případné bojiště. Čekal na náznak střetu, jakéhokoliv. Pomalé tempo zapříčiňovala jeho obezřetnost z podobných pastí, jaké nechal nastražené on, pro výhru svého týmu. Oba toužili po výhře, sice jinak, ale žádný potomek boha války to nezapřel, tu nesnesitelnou touhou stanout neporažen, oslavován. Kde jste kuřátka?
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 10:43 pm
THOMASŮV pokus skončil chabě - obdobně jako nabalování místních holek. Dnes se letí na inťoše, nikoliv na frajírky se slunečními brýlemi starými kdo ví kolik desítek let, ať už je to památka klidně předpotopní. Dlouholeté zkušenosti dcery boha války se zúročily i v tomto symbolickém střetu. Mocným seknutím jej zaháněla dál, brala mu prostor a znervózňovala jeho soustředění. Není divu, že se šípy zapíchly do země nebo prolétly kolem ní dost širokým obloukem. Prudký pohyb vpřed následoval máchnutí, které by srazilo i dospělého člověka k zemi, natož poloboha, jemuž se pod nohy pletou větve a spadané jehličí. Chladná čepel lechtá ohryzek, když DESIRÉE odzbrojí soupeře, sotva protivníka. Štěstěna dnes při potomkovi boha slunce nestála. Zákeřně mu při odchodu vyhodí luk na jednu z vyšších větví, s peprnou poznámkou na rtech, tolik typickou pro její rod, se vytratí rychlostí blesku vpřed. Její pozice zůstává upevněna a Desirée má velkou šanci vybojovat pro svůj tým vítězství. Thomasovi nezbývá nic jiného, než se pokusit dostat své zbraně nazpět, což mu zabere nemálo času. Výhra nad červeným týmem se protivně vzdaluje...
JOSIAHOVO trápení, jak se zdá, vyřešila krabička zápalek, na níž narazil zcela omylem. Modlící se ke všem bohům, hlavně ke svému otci, škrtne zápalkou. Ta první při dopadu na zem pohasne. Vzduch procedí skrze zuby, frustrovaným pohybem se opět pokouší sklepat ze sebe co nejvíc mravenců dobývajících se mu pod nohavice kalhot. Kousance štípou, pálí to a nejspíš se bude pár dnů muset mazat zázračnou mastí. Snad něco takového existuje. Roztřesenou rukou se pokusí znovu zachránit sebe a obětovat mraveniště. Druhý pokus jej povzbudí. Suché mraveniště chytlo překvapivě rychle, drobný hmyz od chlapce prchá na všechny strany. Měl štěstí, že kouř vycházející z hluboké jámy, přilákal dva bojovníky z jeho týmu, kteří jej ihned vytáhli. Vyklepaný chlapec se začne pomalu pohybovat vpřed. Ze země zvedne jednu z válejících se zbraní, konkrétně kladivo - vyvážené dost na to, aby mu padlo do rukou a Josiahovi připomínalo prodlouženou ruku. Mnohem lepší než meč a ani tak těžké. S novou dávkou odvahy a posbíraným sebevědomím se vrhne vpřed. Snad se mu povede zahlédnout vlajku nepřítele.
Pokud měli ostatní štěstí, pak MONIQUE lákala leda smůlu. Příště si rozmyslí, který parfém zvolí pro tuto zatracenou soutěž. Roztomilá blondýnka teď akorát může nadávat na svou nešikovnost a prokleté flirtování, namísto hledění si vlastní cesty. Jediné štěstí, že při sobě měla dýku. Prudkým seknutím se vrhne před v touze vysekat se z téhle šlamastiky. Jenže ouha, úponky jedovatého břečťanu jí nedávají šanci bojovat se ctí (a ani bez ní). Bleskurychle se ovinou kolem jejího zápěstí, čímž ji přinutí dýku upustit. Už teď cítí, jak jí na kůži vyskakuje svědivá vyrážka. S takovou si nebude moci objednat ty nové šaty z katalogu, co se jí tak líbily. Co teď? Má snad zkusit kousat? Hloupost, i ona má v hlavě víc než seno a ví, že by se jí to nemuselo vyplatit. Když už se ocitá na pokraji sil, najde se jeden potomek Deméter, ovládající chlorokinesi, který je ochoten jí pomoct. Ovšem něco za něco - musí mu slíbit, že si s ním vyjde na rande.
NATANAELŮV postup zaznamenával velké úspěchy. Dávno překročil hranice obrovského lesa, když nasadil odzbrojující tempo, s nímž nechal všechny za sebou. Divokýma očima přelétal krajinu, hledal to, co jeho tým musel získat - vlajku. Zářivě rudou. Že by se na něj usmálo štěstí? Když už vykročil vpřed s podivnou předtuchou, že se mu povedlo zvítězit v tak rekordním čase, do cestu mu vlétla DESIRÉE, culící se na jednoho Hypnova potomka, jemuž způsobila pěknou bouli na hlavě. V plné parádě tak narazí na svého drahého bratříčka. Že by bitva století? Co udělá Natanael? Zkusí se ohnat štítem nebo jí vezme prve sekerou? Či ho napadne jiný způsob, jak si s touhle malou potvorou poradit?
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 34
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 11:06 pm
Nesnášela ty bitky hned na začátku. První střet, pokusy se prodrat skrze masy těl, probojovat se o svůj holý život. V táboře mohla mít kamarády, normální přátelé, ale v Bitvě o vlajku se na nic takového nehrálo. Každý se toužil stát tím, kdo vítězně zvedne vlajku nad hlavu, až bude překračovat hranice. Pomalu obcházela bitevní davy, nepřibližovala se k nim a pokud by jí snad náhodou někdo zmerčil, hned se pokusila schovat za nejbližší strom. Dech se ztrácel v plicích, srdce prudce bušilo jako zvon. Věděla, že se nemůže namáhat, nedomykavá chlopeň jí trápila už nějaký čas. Konečně se dostala o něco dál, postupovala vpřed, křupnutí větvičky kdesi za ní ji přinutilo zpanikařit. Ohlédnutí, krátký střet s pohledem chlapce odhodlaného zbavit se nepřátelského bojovníka, si vysloužilo tiché vyjeknutí a úprk. Noha míjela druhou, dech se krátil s každým metrem, který urazila. Pokaždé, když se ohlédla, byl za ní - někdy blíž, jindy dál. Potřebovala být rychlejší, musela být rychlejší!
Skok vpřed nevyšel. Něco měkkého narazilo do jejího těla, lepkavé až hrůza. Panika zařídila zbytek a Scotty si s nechutí uvědomila, co se to na ní nalepilo. Odporná pavučina, nejspíš pozůstatek po nějakém obřím pavoukovi. Skvělé, umře jako nějaká slabá moucha. Jako správná dáma v nesnázích se rozhodla křičet z plných plic. "Pomoc!" Snad nikdo nebude takový srab, aby na ní zaútočil v takovéto situaci.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 7:28 am
Musela uznat, že tahle hra se jí teda vůbec, ale vůbec nelíbila. Zaprvé si pod slovem hra představovala něco zábavného a zadruhé nechtěla, aby jí nějaký magor a mečem zmrzačil. Mohlo být celkem štěstí, že se jim úspěšně vyhýbala, ale stálo ji to odpojení od skupiny, takže by ji asi už nikdo nezachrání, když potká druhý tým. Ale radši běžela pořád dál svým kličkovacím během a snažila se čumět všude okolo, jestli tam někdo není. Jak ráda by teď viděla červenou. Najednou se jí docela chtělo být s lidmi. Jak zvláštní, že? Když usoudila, že nikdo nikde není zastavila a celá udýchaná se opřela o strom. Sice chodila běhat každý den, ale s tím brněním a mečem těžkými jak prase se jí běhalo fakt mizerně, takže už měla dost. Nejradši by se vážně nechala diskvalifikovat. Musela se dostat k mostu mezi severním a jižním lesem. I když teď ani netušila, kde je jich a kde sever. To by ale fuk, protože se chtěla zrovna rozběhnout dál, když si všimla nějaké holčiny s modrého týmu. V to ránu se schovala za strom, i když to asi nemělo efekt, protože nebyl dost široký, aby nebyla i tak vidět. To jí v tom momentě ale nezajímalo. Nakoukla přes rameno na to děvče, aby zjistila, jak je na tom s možnostmi. Dívka taky nevypadala, že by se kdo vi jak snažila dostat k boji, ale i tak se probudil Luciin pud sebezáchovy, takže se okolo ní pokusí přejít, kdyby běžela, udělala by rámus. Když okolo ní -velkým obloukem- pomalu procházela, s potichým našlapováním, napadla jí jiná šance na dikvalifikaci. Takže se sebrala a rozběhla se k ní, pokusila se vypadat, že ví, co dělá. Potom, když už byla metr od ní, na ni namířila meč, ale bylo vidět, že ho jen horko těžko drží v napnuté ruce. Ale sebrala poslední dávku odvahy nebo co to bylo, aby působila věrohodně. " Teď mi dej svoji drachma nebo toho budeš litovat." Sykala na ni jak had a ještě přivřela oči, aby vypadala snad děsivě.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:25 am
Ani nic nepostřehl a už měl u svého ohryzku čepel. Nasucho polkl a snažil se nijak nehýbat, aby mu čepel neskončila v ohryzku. Rozhodně se nechtěl a nehodlal vzdát jen tak bez boje. Navíc by si vysloužil zase kupu nemístných a otravných poznámek od Natanaela s tím, že se vzdal ženské a ještě k tomu jeho sestře. Těkl pohledem na luk, který ležel zaseknutý ve stromu.Já tě fakt žeru tati. Nemohl by jsi mi nějak pomoct? Alespoň jednou v životě?Když Des zmizela, zklamaně kopl do klacíku, který ležel kousek od něj. Bylo jasné, že když natrefí třeba na Des tak bude naprosto v hajzlu. Rozešel se ke stromu a začal z něj všemožnými pohyby lomcovat svůj luk."Jak ho tam sakra dostala?"Zamračil se a zapřel se nohou o strom, aby se mu ten luk lépe vytahoval. Přeci nemohl jen tak nechat svou zbraň zaseknutou ve stromě. Byl ze sebe zklamaný, ale jako vedoucí Apollónova srubu nemohl jen tak zklamat a vracet se do tábora s nepořízenou. Utřel si dlaní kapičky potu z čela a vydechl. V hloubi duše doufal, že nepotká nějakého krakena nebo další bytosti tohoto divného magického lesa.


Naposledy upravil Thomas Nathaniel Rogers dne Tue Feb 13, 2018 8:57 am, celkově upraveno 1 krát
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:35 am
Přišlo mu vcelku divné když se mu pomalu začala klížit víčka a hlava s tím to nemohla cokoliv udělat."To to k sakru je? Vždyť jsem byl před bojem naprosto vyspaný.."hlasitě zívl a kvůli své ospalosti mu důvod klížení víček víček došel až teď. V duchu zaklel a snažil se i přes nesouhlas a jasný odpor svého ospalého polobožského mozku vymyslet jak se z této zrádné pasti dostane. Nohy mu v této chvíli, ale fungovaly o mnoho rychleji než mozek, a proto se rozhodl rozběhnout se a proletět onu zrádnou past. V duchu doufal, že přitom cestou neusne a jeho ospalost se postupem času odebere. Jinak by už rovnou mohl skončit a lehnout si tady někde na paloučku. Rozhodně, ale nechtěl, aby zklamal svůj tým. Na tom, že by z něho byl zklamaný i jeho božský rodič na Olympu zřejmě nijak nebral ohledy. Vždyť on ho také v životě zklamal už nespočetkrát, když na něj v těch nejhorších chvílích spoléhal. Tak proč mu to neoplatit stejnou mincí a nezasloužit mu, alespoň malý posměch pře ostatními bohy.
Jeho nohy se snažil dostat co nejdále od této zrádné pasti, která mu lezla na mozek více a více.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 2:33 pm
"Ne, ne, ne, ne, ne. Děláte si ze mě srandu." Vypískne, když ucítí svědivou vyrážku, která jí začíná po doteku naskakovat. Jako by nestačilo, že jí ta kytka obmotala nohu, teď už chytila i ruku. To snad nemůže být pravda. Té vyrážky se jen tak nezbaví a to si chtěla objednat ty nové šaty. No, což o to, objednat si je může, ale na sebe si je vezme až za pěkně dlouhou dobu. Překousávat to rozhodně nebude, bůh ví, jak by tohle dopadlo. Nejspíš tak, že by jí ta zpropadená kytka obmotala i hlavu a ona by tu mohla umřít. Ne, tohle nepřipadalo v úvahu. Jenže co dělat? Že by se opravdu musela snížit k tomu, aby se modlila k matce? Jenže k čemu by jí to bylo, její matka neumí ovládat rostliny. Ta si raději hrála s city než s rostlinami a Deméter jí asi jen těžko vyslyší, když tu teď nadávala na její potomky. "Jak tak koukám, hodila by se ti pomoc." Ozve se za ní hlas, mužský nutno říct. Otočí se a zadívá se na jednoho kluka, kterého zná. Syn Deméter. "Podle čeho přesně si to poznal?" Utrhne se na něj, i když teda by mohla být milejší, zvlášť když jí tu právě nabízel pomocnou ruku. Jenže ona byla v koncích a nic jí nenapadalo. "Dostanu tě z toho, když si pak se mnou vyjdeš na rande. Co ty na to? Zní to jako dobrá dohoda, ne?" Nabídne jí a ona si ho změří pohledem, přičemž ho začíná podezírat z toho, že to on sem tohle nastražil, aby si s někým vyšel na rande. Nebo to udělal cíleně na ní. Na tom ale teď nezáleželo. Potřebuje se z toho dostat a ten kluk jí může pomoct. "Fajn, až mi zmizí ta vyrážka, půjdeme na rande." Vyprskne, ale souhlasí. Potřebuje pomoc, takže teď jen čeká, co udělá.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 56
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 4:12 pm
Medvědí namlouvání, snaha přivolat si samici, přinesla jakýž takýž úspěch, když z křoví vyběhla značně odhodlaná Angel, jež předtím stačila dorazit nebohého mladíka, co se jí svezl k nohám. Natanael dozajista představoval důstojnější sousto a co hlavní, nepopiratelně větší nebezpečí pro vlajku červeného týmu, která mu svítila na okraji zorného pole a zvala si ho k osobě, aby jsi sebral a následně běžel celým nepřátelským územím. Zašklebil se k tomu podmanivě zbarvenému kusu látky, kdežto celou měru pozornosti přenesl na nevlastní sestru, bránící mu v hladkém postupu k vytyčenému cíli. Pohodil hlavou, zatímco modravý chochol několikrát poskočil. Zůstal stát v dostatečné vzdálenosti, aby se vzájemně mohli kontrolovat pohledem, ale zase si skoro nedýchali do tváře, chtěl mít přehled o případných nepřátelských krocích, nežli se bezmyšlenkovitě zaklesnou do sebe. Ta myšlenka se mu příliš nezamlouvala, vzít do přímého, čistého, střetu Áresovnu bylo přeci jen odlišné od toho, kdy do něho vtáhnete jiného božského potomka. Nahodil kyselý škleb, udržoval pozici, jakoby očekával útok v každé sekundě, přičemž šlo poznat, že straní spíše defensivnímu stanovisku, nežli bojovnému vyražení vpřed, přičemž by svou milovanou příbuznou udeřil zbraní do hlavy. On tudíž čekal. „A, královna harpyjí osobně.“ pronesl záměrně úlisným hlasem, poodhalil řadu žloutnoucích zubů, přičemž pobaveně shlížel k Angel, jakoby povolil ve střehu a situaci vnímal komickou, neviděl v ní oponenta.
Opak byl pravdou. Držel napjatý každý sval, ale tak, aby ta malá mrcha nepoznala. Dával najevo aroganci, výsměch, shazoval jí tím, jak si měl lehkovážně protáčet sekeru v konečcích prstů. Jen pojď karkulko za vlkem, přeci bys neodmítla šanci zachránit babičku. „Zrovna mě se podařilo najít tu nejlítější fúrii“ nadhodil do placu, znatelně pobavený tou poznámkou. Přiléval dalšího sváru do ohně, jenž mu měl zajistit její špatný krok, neuvážené vyběhnutí, hloupý výpad. „Tak začneme, ať se otec může pokochat rekonstrukcí dramatu o udolání rozložité hydry chrabrým junákem, který jí připraví o všechny vypasené údy. Slyšel jsem, že na Olympu tyhle historky milují.“ Teď už pálil do dvou směrů, jedna narážel, opět, vstříc rostoucímu napětí mezi stranami, druha počínal urážet její prostorové řešení. Přestože šlo k málokterému ženskému tělu mít oprávněné výhrady, valná většina cítila jakýmsi prazvláštním komplexem málocenosti, kdy si urážky, směřující na váhu či rozložitost, braly přílišně osobně, nechaly se jimi zviklat snáž. Provokoval, záměrně, cíleně rozdmýchával hněv, aby v ní probudil rozumu zbavenou, krvežíznivou saň, přičemž sám upevňoval svoji pozici, jakožto nemístné hrozby.To co od ní chtěl, byl prudký výpad, vedený ve vší divokosti jemu do trupu, aby ho zabrzdil připraveným štítem, nevýhoda meče spočívala v jeho malé účinnosti vůči němu, na rozdíl od sekery. Jakmile se tak stane, hodlal se na ní, rychlým švihem, domoct podmetení nohou za využití sekery, výpadu, při němž jí, s trochou štěstí, povalí k zemi, nejlépe omráčí, což se pak mělo projevit volnou cestou k předmětu zájmu. Nežli stihla zareagovat, třebas vystartovat nebo ho proklát smrští vulgarit, přisadil si ke své strategii. I nyní, protnul les sluch drásající řev, trhající uši. „Aaarggh!!“ mocné zvolání, kterým ji vyzýval na souboj, bezprecedentně, teď a tady, jen oni dva. Kdežto to právě jí náležel první krok. Jen mi dva Angel. Tak ukaž, jak moc toužíš po tom vyhrát. Popusť ten hněv v sobě, buď mrcha, buď sebou.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 7:12 pm
Netrpělivě poklepává nohou o dusnou zeminu, zpomaleně dýchá a skrze otvor přilbice probodává soupeře pohledem. Dívá se na ně, jako kdyby je nenáviděl a toužil po chvíli, kdy je bude moci do jednoho zmrzačit. S ostatními pokřikují na členy modrého týmu a jemu se povede i pár vtipných urážek před startem. Boj o vlaku je táborová hra, kterou žije snad každý bojemilovný táborník po celý rok. Ani on není výjimkou.. v noci samou nedočkavostí nedokázal usnout. Celou noc seděl na kraji postele, ostřil si hrot meče a hadříkem leštil rukojeť takovým způsobem, že ho ještě dnes bolí oba palce. Když už má zvítězit, tak u toho musí vypadat dobře. Úspěch ho nemine, tvrdě trénoval a je rozhodnutý vyhrát za každou cenu.
Málem vyběhne ještě před startem, naštěstí se zavčasu ovládne a vyběhne zároveň se všemi ostatními. Kolem něj je chaos, křik a spousta hluku protínajících se mečů, několik táborníků jen zmateně pobíhá kolem a naráží do sebe. Nenechá se strhnout ostatními a zaslepeně vyběhne vpřed. Nerozhlíží se do stran, svérázným pohledem se očima setkává s každým protivníkem, jehož srazí tvrdou hranou štítu k zemi. V pravé ruce dřímá meč, kterým vykrývá drobné útoky ostatních a levou rukou se ohání štítem. Razí si cestu středem a čím dál je, tím víc se mu v žilách vaří krev. Zpovzdálí slyší mohutný řev Natanaela a doufá, že se s ním na bitevním poli nepotká. Zatloukl by ho do země jako mouchu. Spěšným okem zkontroluje prostředí kolem sebe a utíká, co nejdál může. Nikdy nepostupoval ve skupině, radši postupuje jako jednotlivec, a proto nakonec končí u řeky dočista sám. Na kluzkém povlaku balvane mu podklouzne pata a on si zadkem kecne do vody. Z ruky mu vypadne meč, ale díky tomu se zachytne obrostlého břehu a vytáhne se zpátky na pevninu. Voda je dost hluboká, jenom u břehu měl vodu po kolena a navíc ho děsí proud. Bohužel není čas na dlouhé přemýšlení, vyškrábe se na nohy a snaží se trochu vydýchat, než znovu zvedne meč a odhodí štít. Kvůli váze a lepší pohyblivosti, kterou potřebuje, pokud se chce dostat na opačný břeh, aniž by ztratil čas. Nemůže čekat a hledat jinou cestu, je příliš zapálený a horlivý za vítězstvím. Zbavil se ochranného štítu na úkor rychlosti a pokusí se řeku pokořit hbitými skoky s prvky úchytných manévrů.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 7:37 pm
Při první zápalce, která jej zklame, má co dělat, aby nepropadl zoufalství. Tahle hra není vůbec žádnou hrou, je to zatraceně reálný zážitek a kdyby na to snad chtěl zapomenout, další stovky mravenců po celé dolní části těla, ale i na rukou a proboha už dokonce pod tričkem, mu to to rády připomenou. Úspěch s druhou sirkou může tedy spíše než za štěstí považovat za zázrak, když mu mraveniště i jeho obyvatelé pod nohama blafnou. Musí zadržet radostný pokřik, ještě nemá vyhráno. Rozhlédne se kolem sebe, snaží se najít nejjednodušší cestu ven. Zaslechne nad jámou několik hlasů, dokonce i svoje jméno, což je překvapení - neměl nejmenší tušení, že ho někdo zná.
S pomocí polobohů z jeho týmu se dostane ven, možná by ho po pár minutách potkal dole v jámě podobný osud, jako mravence. Zoufalými pohyby začne dostávat obyvatele lesa zpod svého oblečení, raději ani nekontroluje, jakou škodu mravenci napáchali. Nejspíše bude opravdu muset zajít za bohyní, od které dostávali na začátku hry mince a o které mu i Carly s nadšením a neskrývaným obdivem povídala. Zahanbeně zjistí, že si její jméno nepamatuje. Několikrát poděkuje svým společníkům, ujistí je, že si dá už větší pozor. Zbytek mravenců si prostě bude muset nést s sebou, alespoň se nebude cítit opuštěný. Stále trochu otřesen zážitkem nechává své zachránce odejít. Zabere mu jen krátkou chvíli, než se vzpamatuje, víc než půl minutky si nedovolí. Naposledy se roztřeseně zhluboka nadechne. Pohled mu padne na opuštěné... Kladivo? Po bližším zkoumání pozná, že je to skutečně válečné kladivo. Zvedne jej, překvapí ho, že je poměrně lehké. Zkusmo jím mávne jednou, dvakrát sem a tam. Rázem zapomene na meč u pasu - tahle zbraň je úplně jiná. Jako by tu byla přesně pro něj. Taková maličkost ho donutí zapomenout na poslední děsivé minuty, ačkoliv kousance jej pořád dost svědí. Na rtech mu dokonce zahraje úsměv. Získává nový elán, novou chuť pro hru, nové odhodlání. Najednou si je docela jistý, že svému týmu pomůže, jak jen to pro něj bude možné. S kladivem v ruce a zcela novou dávkou vzrušení a adrenalinu se vrhne opět do hloubek lesa, oči na stopkách, snažící se zahlédnout jak možné nepřátele, tak třeba i to, po čem všichni polobozi v lese momentálně prahnou - nepřítelovu vlajku.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:01 pm
Porazit toho malého spratka by snad ani nemohlo být lehčí, zvlášť, když jediná zbraň, kterou proti ní měl, byl luk a šípy. To v boji na blízko rozhodně nepomohlo. Nakonec tahle parodie souboje skončila tak, jak předpokládala. On na zemi a ona s mečem u jeho krku nad ním. Bohužel mu nemůže nic udělat, takže mu jen sebere luk a toulec a vyhodí je nad sebe do stromu, kde se zaklíní. Pak už s ním nehodlá ztrácet čas. Bez zbraní stejně nic nezmůže, takže pro ní jen zbývá cesta vpřed. Vyběhne a cestou poráží táborníky. Zrovna když ubalí ránu pěstí jednomu synu Hypna, který se teď asi hezky prospí, všimne si svého bratra, kterému se dostala do cesty. Na tváři se jí objeví krvežíznivý úsměv a přejde ke svému bratrovi blíž. Ovšem ne tak blízko, aby na ní dosáhl bez toho, aby udělal krok. “Ale, ale, nejdřív vyřadím sluníčko a teď mi přijdeš do cesty ty.“ Pobaveně se zasměje a sleduje ho. Podobnými urážkami jí neurazí, ona sama to bere spíš jako poklonu. Královna harpyjí? Proč ne? Nejlítější fůrie? To zní ještě lépe. “Dobře víš, že komplimenty ti nepomůžou, nakopu ten tvůj tlustej zadek, až budeš brečet.“ Pronese a dál se vesele usmívá. Asi opravdu jen u potomků Ára se vidí podobný úsměv i uprostřed bitvy. Pevně se rozkročí a zatočí mečem v ruce. Dobře si uvědomuje o co se snaží. Vyprovokovat jí, jak stejné jsou jejich techniky v boji, opravdu budou sourozenci a tímhle vším se to jen potvrzuje. “Ale bratříčku pleteš si junáka s dívkou. To ty jsi tady ten vypasenější z nás dvou.“ Mrkne na něj a dál se usmívá, zatímco v jejích očích to jiskří touhou po boji a prolití nějaké té krve. Uvědomuje si, že se svým bratrem se nemusí držet zpátky, stejně tak dobře ví, že má výhodu. Sekera a meč proti sobě nejsou nejlepšími zbraněmi, ona je tu v nevýhodě, ale zato je rychlejší. “Myslím, že jestli tohle otec sleduje, tak neví na koho vsadit. Ale to je jasné i tobě, viď?“ pronese a lehce pozvedne obočí, pak udělá pár kroků stranou. Nejraději by na něj s veškerou parádou zaútočila, ale i když nemá taktické myšlení jako děti Athény, není úplně vymletá. Protočí oči, když zařve. “Bydlím s tebou v jednom srubu, tenhle řev, je oproti tvému chrápání, dost slabý.“ Popíchne ho a po tváři se jí rozline úšklebek. Nehodlá tu ale postávat a zírat na svého bratra. Od toho tu tahle hra není. Mají bojovat. Udělá výpad, možná přesně to její bratr chce. Jenže on není jediný, kdo umí bojovat. Naznačí výpad na trup, ale pak se stočí do strany a výpad stočí k jeho nohám. Dává se pozor na jeho sekeru i štít, jedna rána by mohla být fatální. V pohybu si vezme jeden vrhací nůž, kterým sekne po jeho ruce, ve které drží sekeru. Kdyby zasáhla prsty, bylo by to asi nejlepší, pak by měl problém s držením sekery.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:16 pm
Štěstí stálo při THOMASOVI - po delší ukázce snahy se snad samotná Niké smilovala a závanem větru padl mladíkovi k nohám jeho milovaný luk. Ztratil cenné minuty, byl si toho vědom. I faktu, že se mohl při boji s instruktorkou snažit o něco lépe. Že by mu konečně došlo, kam ho flákání a celodenní poletování za holkama dovede? Konec života nezní jako sladká tečka na závěr, spíš naopak. Teď by se měl předvést! Dělat čest svému otci! Se šípy posbíranými do toulce se klusem vydává na obhlídku lesa, vyhýbaje se temným místům, o nichž všichni tvrdí, že tam žijí nelítostné příšery. Věří tomu Thomas? Sotva, jsou to jistě jen babské povídačky. Což mu nabízí vidinu toho, že by možná právě na takovém místě ta prokletá Áreova dcera ukryla vlajku. Když tu ouha! V tom ho cosi neviditelného knock-outuje k zemi. Jak se při bližším zkoumání ukáže, jedná se o tenounké, přesto pevné lanko, průsvitné při běžném pohledu, ale jak se slunce chvilkově odráží mezi stromy, lze jej zahlédnout. Ukazuje se však, že není jedno jediné, je jich mnohem víc. Co s tím? Má zkusit tu pavučinu vytvořenou potomky Herma přeseknout? Nebo zkusit vytvořit paprsek světla a protáhnout se?
MONIQUE měla štěstí. I přes ošklivou vyrážku, která jí zaručeně zařídí sezení o samotě na konci stolu jejich srubu, se syn Deméter nebál pozvat ji na rande. Už delší dobu po ní pokukoval, ale dívka jej přehlížela bez sebemenšího zájmu. Možná za to mohla mírně uhrovitá pleť, možná příliš vyčouhlá postava bez svalstva, kluk byl samá ruka, samá noha. Nic pro ní. Jenže v téhle situaci se nemůže dvakrát rozmýšlet, sama se momentálně neřadí mezi Miss Universe. Po souhlasu, kdy se mládenec celý rozzáří, je zproštěna nenasytných úponků, dokonce i gentlemansky vytažena zpět na nohy. S příslibem (vyžádaným při řece Styx, tudíž má holčička smůlu) brzkého rande se tak rozeběhne pryč, dál od všech možných kytek. Pečlivě se vyhýbá všemu, až na jednu větev, která se jí zamotá do tkaniček od kecek. Při pokusu se jí zbavit se tak nešťastně přiblíží ke keři, do něhož zahučí. Jak se ukázalo, nebyl to jen tak obyčejný keř. Jistý instruktor zde nalíčil past v podobě sítě, která se jí omotala kolem nohou. Čím víc se pokoušela vyvléknout, tím spíš měla smůlu. Měla by ji zkusit zpřetrhat prsty? Pokusit se zbavit bot a zbytek cesty zvládnout naboso? Nebo doskákat pro zbraň a doufat, že si přitom nenamele?
Je to svým způsobem smůla, co se lepí JOSIAHOVI na paty. Jen co se vyhrabal z jedné jámy a ukořistil trofej v podobě do ruky padnoucího kladiva, potkalo jej další neštěstí. Po zhruba tři sta metrech volného poklusu zahučel do další jámy, tentokrát zakryté napadanými větvemi. Ani tentokrát není přistání nejbolestivější, spíš naopak. Za to páchne, až mu začnou oči slzet. Nespadl totiž do ničeho jiného než-li do kupy hnoje ze stáje pegasů. Kdo si s tím dal práci? Raději nechtít vědět, lepší je neznat odpověď. Hnůj klouže mezi prsty, vylézt nahoru bude tak trochu rovno sebevraždě. Po krátkém ohmatání stěn, v touze nalézt nejlepší cestu vzhůru, narazí na prázdno. Tmavá chodba vedoucí kdo ví kam. Co teď? Má zkusit štěstí a vydat se jí do neznáma, nebo se pokusí sám vylézt? Sotva má cenu křičet, nikdo by takovému smradlavému špindírovi nepomohl.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:24 pm
Lesem se ozývalo mnoho křiku, proto ochotný hrdina mohl klidně padnout do pasti, protože si spletl křik s křikem. Zvolání SCOTTY bylo přeci jen o tóninu víš a možná měla obrovské štěstí v tom, že se zrovna v jejím okolí pohyboval jeden z červených, jenž byl připraven zachránit dámu v nesnázích. Hned po rozeznání spoluhráče se vrhl k pavoučí sítí, ač s vykulenýma očima, snažil se vlákna roztrhat i přeseknout mečem, což mělo rozhodně lepší efekt, než kdyby se o to pokusila lapená dívka. V závěru nestihla ani poděkovat, nebo zakoktat, že jí byl kdosi v patách, když se ozve zařinčení helmy a táborník z jejího týmu padne k zemi skolen jejím pronásledovatelem, který očividně po vlajce protějšího týmu prahl neskutečným způsobem. Než se však dostane k další oběti, jsou mu podraženy nohy a do éteru vyplyne jedno jediné, snad to nejhlasitější "UTÍKEJ!" což sloužilo pro blondýnku jako signál k využití volné cesty před ní, protože ty dvě hroudy neštěstí za ní se jen tak nezvednou. Aspoň ne do doby, dokud jeden druhého nepřipraví o pár zubů.
LUCY za to mohla svoje rozhodování lépe zvážit, když na poslední chvíli z úhybného manévru vyrazila přímo proti THEE s pohružkou, která jí měla zajistit jednosměrku z tohohle šílenství. Avšak nebylo to tak jednoduché, řekněme že se tmavovláska z protějšího týmu více lekla toho, že protivnice zakopla a letěla plnou parou proti ní, než stihla vztyčit meč, aby se bránila. Možná kdyby se Lucy soustředila více na souboj, mohla Theu jednoduše zneškodnit, avšak její ručka směřovala jen za jedním jediným cílem - drachma vystavená na útlem krčku tmavovlásky. Dalo by se říct, že měly obě z pekla štěstí. Thea skončila se šrámem na rameni, ale bohužel bez drachmy, čehož si nevšimla když zvolila únik. Úspěch se tedy připočítal na stranu červených, když se podařilo jednu protivnici zmást a připravit ji o minci, která se však místo dlaně nepřítele nachází někde zahrabaná v listí.
Pokud se ale někomu nedařilo, byl to rozhodně pomalu ale jistě více ospalý KAYLE. Tohle by nikomu nepřál ani ten nejhorší protivník, protože se z mámení kouzelného prášku dostává velice těžko. Nedalo se mu zapřít, že vyrazil kupředu velice obstojně a nějakou chvíli dokonce vypadal, že je proti této šlamastyce imunní, ale nebudeme si lhát. Po pár metrech odvážného běhu začne více a více zpomalovat tempo, když jde na něj únava větší a větší. Už ani křik by mu nepomohl, když se mu oči klíží a jeho krok pomalu ustane skoro na konci loučky, ale už ve stavu, kdy není schopný pokračovat. Dát si dvacet mu přeci nijak neuškodí, aspoň co seznaly jeho momentální myšlenky, když upadl do hlubokých mrákot. Těžko odhadnou, jak se z této šlamastiky dostane. Mohl se vzbudit hned, ale naopak mohl prospat celý boj.
V neposlední řadě další, kdo se nedal považovat za štístko - LYONEL. Rozhodnutí o přeskákání přes kameny nebyla nejhorší volba, jeho otec by ho jistě pochválil, že dělá kroky dopředu bez váhání. Pochválil by ho ale v momentě, kdy by viděl pád? Kdo ví, co si mocný bůh války o tomto bude myslet, pokud svého syna sleduje. Soustředěnost je občas zrádná věc a i když jí je dostatek, dokáže zradit. Stejně tak zradil jeden jediný krok celé jeho tělo, když podrážka boty nezvládne kluzký povrch a noha jako první okusí nepříliš přívětivou vodu, než ji následuje zbytek. Řeka nebyla tak hluboká, ale proud jakoby seznal, že se musí ztotožnit s atmosférou boje. Bylo tedy těžké se zorientovat kde je co a bylo jen otázkou, kde z řeky vyleze.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Tue Feb 13, 2018 8:35 pm
Bitva století, jak jí nejspíš budou ostatní táborníci přezdívat, se rozhořela. Potomci boha války, oba krvežízniví, toužící po porážce toho druhého a možnosti si z druhého utahovat do konce života. Už nezáleží na tom, kolik bitev svedli spolu předtím, je jim ukradené, že jsou bratr a sestra. Jde o jejich čest, ač mírně zvrácenou. O bojového ducha, neporaženého v nitru. O míru zkušeností, tréninku, prvku překvapení i využití schopností. NATANAEL se do boje zabral, nehledě na jednu či druhou stranu. Nezajímal se o všechny přihlížející, kteří si přestali navzájem dokazovat sílu i úskoky, a fascinovaně hleděli na bitvu, co možná rozhodne, kdo zvítězí. Ani DESIRÉE se nenechávala zahanbit. Kdy jindy se může předvést v plné polní jako dnes? Kdy jindy by byla toliko oslavována? Útok vykrývá útok, řinčení oceli naplňuje les v ohlušujícím hluku. Jen jeden však může mít to štěstí, aby dnešním dnem zvítězil. Tmavovlasá útočnice bolestivě přejela ostrou hranou meče po Natanaelově paži, vysmívaje se jeho zpomaleným reflexům. Chyba, děvenko, nikdy nepodceňuj pravého Áreova bojovníka. Zvlášť ne takového, co je více než ochotný uhodit ženskou. Její úsměv smaže mocné zařvání - z části vedené z bolesti, z té druhé agresí zesílenou schopností. Ta vteřina se jí stala osudnou. Strachem vykulené oči se protočí v sloup po ráně vedené do brady, která jí pošle do sladkého bezvědomí. Tohle kolo vyhrál starší instruktor. Desirée se toho má ještě hodně co učit.
Sponsored content

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru