Share
Goto down
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 5:29 am
Nervozita se vznášela nad táborem polokrevných. Každý, komu alespoň z části sloužila paměť a netrpěl jejími neustálými výpadky, se duševně, ale především fyzicky připravoval na nadcházející událost. V posledních hodinách řinčely zbraně desetkrát hlasitěji, táborníci po sobě křičeli, bdělí instruktoři přísným pohledem kontrolovali jednotlivce i skupiny chlapců a děvčat při závěrečném tréninku. Téměř každému se chvěly ruce - ostříleným polobohům díky adrenalinu stoupajícím vzhůru spolu s hyperaktivitou, jež je nutila přecházet a neustále zabavovat tělo i mozek v činnosti; nováčkům hlavně pro nervozitu, která jim bránila polknout skrze knedlík v krku. Ti, kdo vlastnili magické zbraně od božských rodičů, si je na poslední chvíli běželi naostřit, štíty se leskly, až se od nich odráželo slunce zlatavými odlesky. Lučišníci přepočítávali šípy v toulcích, jali se upevňovat tětivu. Co chvíli se ozývalo hulákání protkané sázkami na ten či onen tým, ta dotyčného či celý srub. Některé z Artemidiných lovkyní, vydýchávající poslední loveckou výpravu v čele se svou bohyní, se mračilo na Apollónovy i Hermovy potomky, které neměly nikterak v lásce. Sem tam skrze zuby proceděné štiplavé poznámky, přinášely zamračení do všech koutů. Děti boha války věnovali každému svůj úsměv plný odhodlání a sebejistoty, neboť krvežíznivost dle nich zvítězí nad čímkoliv. Kýmkoliv Snad každému byla známá jejich touha vyhrát, ta touha, co nezná slitování ani mezí. Boj s nimi býval jeden z nejhorších, nemálo táborníků si odnášelo zlomené kosti díky střetu s nenasytnými tvory. Jedině polokrevní ze srubu bohyně moudrosti, synové a dcery Athény, se nesli s klidem, úsměv jim nechyběl. Věřili ve výhru, ač jim komplikace přidělávali polobozi od Niké, bohyně vítězství. Ani tak na sobě nenechávali znát rozptýlení při bližším kontaktu s nejlepšími vozataji. Zde se hrálo na strategii, nejen na štěstí a té měli zástupci moudrosti víc v malíčku než zbytek táborníků v celém těle.

Poslední úpravy vybavení, řemínky na hrudním pancíři se dotahují napevno. Kdo ještě nezískal helmu, rychle se poohlíží po barvě svého družstva. Někomu jsou velké, hlavně nováčkům, ale trocha úprav jim dopomůže vidět skrze kovovou slitinu. Dusot kopyt po trávníků na tréninkovém placu si vyžádá pohledy všech bez rozdílu. To Cheirón, ředitel sportovních aktivit právě naklusal jejich směrem. Ve tváři moudrost a léta zkušeností hrající prim, každý musí uznat, že je čest pobývat v jeho přítomnosti. Vždyť to on učil ty nejlepší, do dnešních dnů opěvované hrdiny - Hérakla, Iásona, Achilla a mnoho dalších. Každý z nich se zapsal do dějin a v hloubi duše si nejeden zdejší polobůh přál nastoupit na jejich místo. Hrdina, na kterého se nezapomíná. Modrýma očima přeměří každého z účastníků, bylo povinností všech se účastnit, pokud nebyli vážně zraněni nebo omluveni z jiného důvodu. Zadržený dech prozrazoval prchlivou trpělivost přítomných, kdo držel v rukách zbraň, okamžitě začal svírat rukojeť či násadu. Kentaur si toho byl dobře vědom, úsměvem prozrazoval radost nad odvahou i odhodláním všech, kteří se rozhodli vybojovat si poctu.

"Polobožští! Vítám vás na tradiční hře Tábora polokrevných - Boji o vlajku!" Radostné výskání i bojový ryk se nesl nad hlavami, i Cheirón se musel zasmát. Někteří z obyvatel tábora přilákala nesourodá kakofonie zvuků, včetně několika dryád postávajících při bezpečí stromů, a satyrů, mezi nimiž nováčci mohli rozeznat své průvodce. "Mnozí z vás už pravidla znají, ale mezi vámi se stále nachází dostatek nových tváří, kteří se účastní této soutěže poprvé. Proto není na škodu si připomenout jisté zásady." Několik starších členů tábora hrdě poplácá nováčky po ramenou, ať již byli určeni či nikoliv. Tábor jim nahrazoval rodinu, bratry a sestry. Pro mnohé nadosmrti. Kentaur jim dá chvíli, pozvedávaje ruce, aby upoutal pozornost nejen svými slovy a mohutným, rozléhajícím se hlasem. "Úkolem každého týmu je ukrást vlajku soupeře. Zároveň je třeba si tu svou střežit, jak nejlépe dovede. Území, kde budete o svou kořist soupeřit, se tradičně stal jižní les. Začátek tvoří dřevěný most spojující ho se severním lesem, druhou hranici tvoří Diova pěst." Šeptání zakončilo Cheirónova slova, kdo se úplně nevyznal v lokalitách tábora, tomu bylo vysvětleno, kde se co nachází a co je ona Diova pěst. "Hranicí mezi územím soupeřů je Eova řeka. Kdo vlajku získá, musí ji přenést na území svého týmu. Pokud jej však soupeř chytí, jeho poslední šancí je vyzvat jej na souboj nebo se vzdát. V ten moment vyhrává soupeřův tým."  Ani tato slova nezůstala bez odezvy, předně od Áresova srubu, který je proložil hlasitým bučením na znamení, že se nikdo od nich nevzdá ani za mák. Jejich okamžitá reakce vnesla starému muži do tváře úsměv. "Ano, ano, rozumíme tomu, neradi se vzdáváte. Ale teď vážně...," sám nasadí serióznější tón, i pohled modrých očí tomu odpovídá. Kopyty netrpělivě přešlápne na místě, koňský ocas mrská sem a tam ze strany na stranu. "Veškeré magické zbraně i předměty jsou povoleny. Za předpokladu, že jimi nikomu vážněji neublížíte," rýpne si při své řeči neodbytně směrem k Natanaelovi. Ještě nikdo z hrdinů ho doslova neuzemnil jako tento muž. "Jako vždy je též zakázáno zabíjet či mrzačit. Vím, že někteří z vás vyhledávají boj o vlajku jako možnost vyřídit si účty se svými nepřáteli, stále je to ale jenom hra. Hra, která vás má připravit na život venku, skutečný život. A proto se, jako ostatně obvykle, můžete střetnout i s nebezpečím skrývajícím se v temném hvozdu. Kdo by snad zjistil, že je boj s... jistými pastmi nad jeho síly, nebo snad byl vážněji zraněn, stiskne minci, kterou vám nyní vážená a ctěná Hébé rozdá. Některý z nehrajících instruktorů či jiných obyvatel tábora vás zavede do bezpečí nebo na ošetřovnu. Je absolutně zakázáno si ji navzájem krást, nejedná se o trofej. Je pro vaše bezpečí." Další slova, co se setkají s necitelností a nepochopením ze strany hromotluků od boha války. "Samozřejmě, kdo tak učiní, pak bude diskvalifikován. To samé platí i pro překročení, třeba jen špičkou prstů na hranicích." Naposledy se rozhlédne po tábornících, jednotlivce přejede pohledem, zatímco něžná bohyně jara a mládí mezi skupinkami prochází s drachnami zavěšenými na kožené šňůrce. "Kapitáni, rozeberte si vlajky a podejte si ruce. Boj o vlajku může začít. Nechť při vás stojí bohové!"

ROZDĚLENÍ TÝMŮ:
Červený tým:
Angel Desirée Santana - kapitán
Kayle Castor
Lucy Kingsley
Scotty Blue Richardson
Lyonel W. Hjördstørm


Modrý tým:
Natanael Svensson - kapitán
Josiah Blackbourne
Monique Delacroix
Thea Navarro
Thomas Nathaniel Rogers

Každý z účastněných (nebo alespoň valná většina) sepíše svůj úvodní post vedoucí až k začátku boje - rozeběhnutí se na území soupeře. Po tomto postu bude každému v postu za admina/Cheiróna oznámeno, co se komu stalo, s čím se potýká, zda na někoho narazil nebo měl cestu volnou. Každá z postav dostane na výběr z možností, rozhodnutí bude jen na vás (tedy na postavě), jak se k situaci postaví. Poté vám bude oznámen vývoj událostí (tento post od Osudu může obsahovat i více dějových zvratů, ale někdy se může zaměřit jen na jednoho jedince dle toho, jak rychle budete psát). Vše řídí náhoda - kostky, tudíž proti nikomu není nikdo spolčen. I rozdělení do týmů probíhalo náhodně. Samozřejmě platí NEOVLIVŇOVÁNÍ ostatních hráčských postav - NEEXISTUJE, že napíšete, jak jste nějakou hráčskou postavu svalili na zem nebo jí vyrazili meč z ruky. Máte POVINNOST nechat druhého zareagovat, při čemž výpady a krytí buďto vyjde na základě osudu (tedy admin teamu) či nikoliv. NPC (tedy různé jiné táborníky, kteří jsou jakousi výplní) můžete zranit atd, to už je na vaší volbě.

Další post, který vás posune v ději, očekávejte přibližně kolem 20. hodiny večerní (více informací na chatu)
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 28
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 6:17 pm
Po tréninku s tím spratkem od Apollóna vyrazila do svého srubu, kde se oblékla do černé zbroje z tvrzené kůže, na pažích měla chrániče obdobné barvy. V pouzdru na zádech schovaný obyčejný meč, protože žádný speciální neměla a ani po něm netoužila. Vždyť k vítězství stejně dobře stačil obyčejný meč. Na stehnech měla ještě připevněná pouzdra se třemi vrhacími noži na každé noze. Zkrátka si přišla dostatečně vybavená, aby se mohla pustit do boje o vlajku. Na otevřeném prostranství už se pomalu shromažďovali táborníci, ale i ostatní obyvatelé Tábora. Kentauři, satyrové, najády a dryády. Ne, ty jí nijak nezajímaly, spíš sledovala všechny, kteří se tu dneska sešli a na tváři měla široký úsměv. Tělem jí proudil adrenalin a ona byla natěšená. U podobných akcí nebylo nic těžkého poznat, čí dcerou vlastně je. Doslova by se dalo říct, že z ní sálá nadšení, energie a touha po tom někomu ublížit, ale hlavně touha zvítězit. Zadívala se na několik táborníků, kteří nejspíš patřili k Athéně, protože si něco šeptali a před sebou měli mapu lesa. Jako by jim to snad mohlo pomoct. Prolétne jí hlavou, ale než sama stihne cokoliv udělat, už je tu Cheiron se svým proslovem. Přejde ještě kousek ke svým sourozencům, i když už teď má v ruce helmu s červeným zdobením, aby bylo jasné, do jakého týmu patří. Naštěstí je jí helma dobře, takže se tím nemusí zatěžovat. Otočí se na Cheirona, aby ho vyslechla, i když jí to přijde zbytečné. Samozřejmě ani neopomene to, že se přidá k bučení, po Cheironových slovech, že se někdo vzdá. Ne, oni se nevzdávali a každý, kdo to udělá, si zaslouží posměch. Jestli to udělá někdo z jejího týmu, tak si ho osobně vezme do parády. Uchechtne se, když Cheiron oznámí, jak se člověk může vzdát. To snad není pravda, vždyť ve skutečném světě jim taky nikdo najednou nepřijde zachránit zadek. Stejně si ale od Hébé vezme drachmu a pověsí si jí kolem krku. Jako instruktorka musí jít příkladem, i když se jí to nelíbí. Když jsou ona a její bratr vyzváni, aby si podali ruce, rozejde se k mohutnému muži a natáhne k němu ruku. Nedalo se nevšimnout, že ten kluk od Apollona je v jeho týmu. "Nazdar bráško, dneska ti vypráším kožich." Upozorní ho a sladce se na něj usměje, i když v tom úsměvu je stejně jako sladkosti i krvežíznivosti. Ano, tahle kombinace je taky možná, i když jen těžko u někoho jiného než je dcera boha války. "A jen taková poznámka, támhle sluníčko..." Kývne hlavou k Thomasovi. "..ti vymyslelo sladkou přezdívku. Viking. Tak ať vyhraje ten lepší." Mrkne na něj a stiskne mu ruku. "Takže já. Uvidíme se v lese, budu ta s vaší vlajkou." Popřeje mu svým vlastním způsobem hodně štěstí a zazubí se na něj, pak už si vezme do ruky červenou vlajku. "Červený tým, jdeme." Zavolá a vydá se s nimi v závěsu směrem k místu, odkud budou začínat oni. Cestou je zticha, ale jakmile dojdou do výchozího bodu, zastaví se a otočí se na ně. "Fajn, menší motivační řeč. Jestli to dneska projedeme, tak vás čeká v blízké budoucnosti trénink pod mým velením. V noci. V lese. To, abyste si zdejší terén zapamatovali." Řekne jim a věnuje jim široký úsměv, ze kterého běhá mráz po zádech. Pak zabodne vlajku do země. Nemá smysl jí schovávat, navíc stejně musí jít vidět. "Fajn, zůstanou tu tři z vás." Pronese, a pak určí tři starší táborníky, kteří by snad nemuseli být až tak neschopní a mohli ubránit vlajku. Ovšem nedělala si naděje, že kdyby přiběhl její povedený bratříček, tak by to snad něco změnilo. S ním by měla problém i ona sama. "Jestli tu vlajku někdo vezme, osobně si vás podám." Sykne na ně ještě a znovu se usměje, pak se otočí na ostatní. "Jdětě sami nebo ve dvojicích nebo skupinkách, je mi to fuk. Náš hlavní cíl je ta modrá vlajka. Ten, kdo jí přinese a zajistí tak naší výhru bude mít můj obdiv a zřejmě nebude tak neschopný, jak vypadá. Takže se připravte a nebojte se někomu od modrých zlomit nějakou kost nebo aspoň prolít pár kapek krve." Zakončí svůj "motivační" proslov a věnuje jim krvelačný úsměv, pak už si nandá helmu, vytáhne meč z pouzdra na zádech a čeká na signál, aby Boj o vlajku začal. Nemusí čekat dlouho. Jakmile se ozve, rozběhne se do lesa.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 6:29 pm
Seděl na kameni a koukal se po ostatních. Sledoval nervózní nováčky s kapkou nostalgie v krvi a ostřílené potomky Ára, kterým z celého srdce přál, aby se stalo něco jim a ne ostatním. Přeci jen to byli oni kdo vždy zavinili ty nejhorší zranění a byli vždycky takoví arogantní. . Na sobě měl již hrudní pancíř, který dokonce vyleštil, vedle něj spočívala na zemi přilbice červeného týmu a v ruce svíral onen starý dobrý meč z arény, který si nechal dneska nabrousit a celkově ho na dnešek vylepšit jak jen to šlo. Těkal očima na polobohy a instruktory, kteří postávali okolo. Modlil se ať mu jeho božský rodič přinese štěstí, ať je kdo je. Jeho oči už konečně zachytily záchytný bod, kde mohly na chvíli zastavit. Sledoval toho majestátního kentaura a hltal každé jeho slovo. Přijal přitom od Hébé minci a zastrčil si ji do kapsy, aby mu při pohybu nevypadla. Poté se už jen podíval po svém týmu, nasadil si na hlavu přilbici, sevřel v ruce meč a s hlubokým nádechem se rozešel za kapitánkou jeho týmu. Alespoň teď by se jeho rodič mohl ukázat jako dobrák a poslat mu alespoň kousek štěstěny. Rozhodl se do toho boje jít s čistou hlavou a svědomím. Když přeci nevyhrajou, svět se nezbortí. Maximálně bude poslouchat posměšky a mí trénink ve dne v noci, ale s tím se dá vyrovnat. Nic co by se nedalo přežít. Teď jen doufal, že nenarazí třrba na Thomase, jelikož by se místo boje s ním začal jen popichovat a válet se a smíchy na zemi. Přeci jen, když se sejdou nejlepší kamarádi, tak to ani jinak nejde. Pohlédl ještě na rudou vlajku a poté už jen usadil svou přilbici na hlavě a rozeběhl se do lesa.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 7:01 pm
Boj o vlajku, oblíbená kratochvíle, která vždy opanovala celý Tábor, aktivita charakteristická pro toto místo stejně jako přítomnost polobohů. Jakožto vedoucí jednoho z týmů, kde druhá dostala na starosti Angel, mu do klína spadla zodpovědnost za to, aby dovedl ty častokrát nedospělé táborníky k vítězství. Nikdy neholdoval přílišným strategiím, k nimž tíhnuli potomci Athény, jenž detailně promýšleli snad i svoji cestu k tomu si ulevit, když přišlo na věc. Veškerá příprava, týkající se nadcházející soutěže, pro něho spočívala v polehávání na posteli, jejíž prostěradlo vypadalo jako ze zákopů první světové války, jelikož byl častokrát dost líný na to si zout boty nebo dokonce sundat zablácené kalhoty. Na hodinách, opět těsně před tím než šlo do tuhého, ho začali někteří prosit do důkladnější vysvětlení věcí, projevovali zájem, občasně už neudržel nervy na uzdě a spražil jen dost jasným varováním, že pokud netrénovali doteď, bude jim nějaký krátkodobý intenzivní trénink k ho*nu. Prostě se dál věnovali přesilovému boji, který pokaždé začínal náběhem instruktora do čtyř částečně zmatených jedinců, jímž připadalo proti zdravému rozumu, že se tak neohroženě vrhá do jejich středu. Tím jím hodlal připomínat, že odvaha, tvrdohlavost a vzpírání se zavedeným standardům dokáže zaskočit vážnějí nežli lučištník ukrytý v křoví. Provést něco neočekávaného je vždycky nejlepší cesta, jak využít vašich chatrných znalostí. Nepřipravenost a neschopnost zareagovat vás nesmí ochromit ani ovládnout, pokud se tak stane, zůstanete na milost a nemilost svému protivníkovi.
Jestli nějak pečlivěji řešil svoji výzbroj? Ne. Na dost místech vyspravovaný kyrys, jehož značné obnošení bylo patrné všem procházejícím. Pyšnil se množstvím tvrdých záseků, lehce viditelných šrámů, jenž upozorňovali na skutečnost, že jeho nositel je již zkušeným válečníkem, který si, ke svému štěstí, už poradil s pár mýtickými potvorami. Schválně odmítal zajít do kovárny, neboť takto dociloval většího efektu, jelikož nejednomu to dokázalo vehnat temné myšlenky do hlavy, když ho pozvolna zaplavovaly spekulace o tom, odkud většina prohlubenin pochází. Brnění též, z naprosto stejného důvodu, zdobila kožešina opatřené ze srsti uloveného medvěda, čímž podtrhoval vzbuzovanou nebezpečnost. Ocenil taktéž Cheirónovo rozhodnutí, přičemž dostal výslovné svolení, že smí využívat dar od otce, svou sekyru se štítem, s nimiž od jistého incidentu, měl zakázáno pohybovat se v okolí Tábora. Vyleštěnou, vyčištěnou zbraň, jejíž ostří nezdobil jediný zub, zastrčil příhodně po boku, kdežto štít přehodil přes záda. Málokdy ho dostali vídat v této pozici bojovníka bez tréninkové meče, jímž se povětšinou oháněl, díky čemuž vzniklo mylné přesvědčení ohledně jemu darované zbraně, každý si vybavoval pouze tradiční kus kovu. Vykračoval k dějišti nadcházející bitvy pozvolna, jaksi lehce, přesvědčený, že přestože bitvu svedou urputnou, vítězství nakonec navštíví ty zkušenější. I když tak jednoznačně nepodléhal stránce božského rodiče, dokázal nespoutanou Áresovu krev krotit, ne vždy plně ovládal běsnící zvíře uvnitř sebe. Helma zdobená modrým chocholem nechávala vědět, že je připraven splnit roli kapitána. Viděl natěšení i nejisté pohledy, urputnou touhu zvítězit promíchanou s utlumeným nadšením, na prostranství, kam se dostavil Cheirón, prostě vřely nejrůznější pocity.
Vyslechl proslov s povytaženými koutky, jelikož opět došlo na zmínění onoho nešťastného incidentu, o kterém naštěstí neměla valná většina potuchy. Natanael. tehdy sám zůstal zaskočen, když mu tělo kentaura spadlo k nohám, nevěda, zdali ho začít křísit či odtáhnout na ošetřovnu. Smolný den, nepříjemná náhoda, vzniklo nepsané pravidlo ohledně zákazu nošení sekery. Nevzpomínal příliš rád, avšak ta historka mu připomínala jeho nerozvážnost a ještě více ho nutila zaměřit se na kontrolování vlastních emocí, aby dokázal podobným situacím předejít. Po dokončení proslovu, kdy se jakožto jediný ze srubu nepřidal k nadšenému skandování ohledně nevzdávání se v boji, pouze souhlasně přikývl, vykročil aby si s Angel stiskl ruku. Neodpustila si popichování, její soutěživost vyplavala na povrch rychle. „Sestři“ vrátil jí pozdrav. „Jsem si jistý, že ve snu jsi to už udělala, ale tohle je skutečné bojiště.“ neodpustil si taktéž citelný projev rivality mezi sourozenci, jenž oba přišli na svět z vůle stejného otce. Zachoval nadzvednuté koutky, i když se stal opět terčem Thomasovi prořízlé pusy, jenž si nekontrolovala vypouštěný obsah. Viking? To mu nestačí, že po mě řvou Méďo? Potřásl by nechápavě hlavou, nemuset vracet upřený, soustředěný pohled Angel. Oba se rozešli ke svým týmům.
K svému drobnému zděšení, snad předurčenosti osudu, našel původce nové přezdívky, uhnízděného v modrém. „“Ještě, že ne prdelka ty trubko. Zaznělo kousavě, když míjel Thomase. Už takhle je se sestrou pojil svár utvrzující se v žáru začínající bitvy, nežli musel poslouchat výsměšné poznámky o pojmenování od táborníků. „Takže, jdete se mnou.“ pronesl ráznějším hlasem, ježto vykročil, aniž by si kontroloval, zda ho ta skvadra následuje, či se zasekla na prvních metrech. „Úkoly jsou jednoznačné. Thomase přestane žvanit.“ zaznělo bleskově, jako švihnutí bičem, když se prodíraly křovím, zacházející až do středu lesa. „A vyleze na tenhle kur...“ Všem mohlo být jasné, jak měla věta dopadnout, ovšem ustala v polovině, neboť jeho pohled zůstal upřen směrem k dívce, dceři Afrodity. Abych tak dostal další virvál, že se chovám jak nevzdělaný pakůň podrážděně si odfrknu. „Takže tady Thomas vyleze na tenhle neuvěřitelně vysoký strom, aby na spodních větvích, viditelně“ to slovo zdůrazní, kdyby tomu malý Apollón neměl tendenci rozumět. „umístí vlajku, protože většina z vás má problém se dívat nahoru, takže je dost mizerná pravděpodobnost, že někoho napadne zvednout hlavu, aby začal číst v mracích.“ Netušil, jak účinné toto řešení problémů bude, avšak lepší neměl, zasvětil tomuhle přemítání, ohledně umístění vlajky, dlouhých deset minut. „Kdo mě nezná, jsem Natanael Svensson, Svensson pro všechny, kdo nemají povoleno jinak. Takže na mě řvěte Svenssone, žádné pane, instruktore, kde co, prostě Svenssone.“ Pohledem kontroluje, jestli zástava jejich týmu už vlaje ve vhodnému umístění. „Čtyři se mnou, zbytek tady. Postup bude pomalý, žádný zbrklý výpady. Reaguju na řvaní, zvuky boje nebo vulgarity, nezajímá mě, brekot.“ Naposledy se nadechl, načež gestem donutil vzdálit se tři lidi, dceru Afrodity, kluka co doteď neviděl jelikož ho dovedli nově a holčinu, jenž si ještě doteď nikdo nevybral. „Sluníčko jde se mnou taky.“ Houkl k Thomasovi, načež opatrně vyrazil kupředu, až s příliš velkým rozmyslem na běžného Áresovce.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 7:15 pm
Když přišel na místo schromáždění, zhluboka se nadechl a rozhlédl se kolem sebe, hodně lidí mu nedělalo žádný problém, ani se dokonce nepotýkal s nervozitou, což ho velice překvapilo. V ruce třímal luk, u kterého ještě cestou upevňoval tětivu, aby se z něj lépe střílelo. Na zádech mu spočíval toulec naplněný šípy, které si nechal v Héfaistově kovárně spravit, aby lépe letěly vzduchem a na prostředníčku a prsteníčku mu spočívala kožená rukavice, aby se mu nesedřely prsty při střílení. Vzal si dokonce hrudní pancíŕ, který mu bylo v celku cizí. Dotáhnul si řemínky, aby mu vše drželo na místě a rozešel se zjistit v jakém týmu je. Přeci jen měl malou naději, že vedoucí jeho týmu nebude Natanael, jenže svému polobožskému štěstí ani trochu nevěřil.
A také si nevěřil oprávněně. S knedlíkem v krku a už teď zpoceným čelem si vzal přilbici modrého týmu a vydal se za ostatními členy svého týmu. Doufal, že ho Natanael nijak výrazně nezaznamená. Když už se chtěl hodit do řeči s nějakými polobohy, doklusal na místo i Cheirón, a proto s respektem zase zmkl a sledoval kam si to namíří. Musel se vcelku uklidnit, že i on dostane minci, která ho z té noční můry dostane. Rozhlédl se po ostatní a stiskl pevně ve dlani svůj luk. Začal si přitom povídat s nějakým polobohem ve svém týmu do té doby než se neozval Natanael. Okamžitě zmkl, jelikož se mu vůbec nelíbilo, že viděl Des a Natanaela pohromadě. Mohl se jen modlit, že mu neřekla přezdívku, kterou mu vymyslel. Bylo mu hned jasné, že všechno bude muset udělat on a tak bez zbytečných keců a brblání vzal vlajku do ruky, hodil si luk přes hruď a vyšplhal na strom. Umístil tam vlajku, aby nespadla, ale byla vidět a seskočil dolů. Při jeho představování kdy si ze sebe otřepával jehličí se jen potichu uchechtl. Snad nikdy mu neřekl instruktore nebo pane instruktore. Vždy to pro něj byl tajně Viking. Když už se chtěl usadit na strom, uslyšel svou přezdívku, protáhl obličej a vydal se za Natanaelem. Teď už si byl zcela jistý, že mu Des přezdívku Viking řekla. Přeci nemohl očekávat, že ho tu nechá když na něj teď bude naštvaný a bude ho chtít jebnout štítem za každou pitomost, kterou udělá. ''NO JO, UŽ JDU...'' Mohl jen doufat, že ho má otec rád a nedopustí aby se mu něco stalo. I když u svého otce radši sázel na to, že místo ochrany se nad ním rád pobaví.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 18
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 7:31 pm
Stále ještě nenašla dobrý důvod pro to, proč se podobné aktivity vlastně účastní. Bohužel by se tomu vyhnula pouze zlomením nějaké končetiny a to dobrovolně neudělá. Na jednu stranu se i těšila, protože boj o vlajku byl jedno velké dobrodružství, pokud vezmeme situace kolem a kolem. No pro někoho to byl jeden velký krok do hrobu a ona si ve všem tom opatření přišla přesně tak, jakoby takové kroky dnes měla následovat taky. Brnění jí nikdy nebylo pohodlné, i když nebylo nikterak těžké a vesměs bylo určeno tak, aby táborníkovy v běhu, útoku, či obraně nebránilo. No alespoň ne tolik. Někteří už byli zvyklí, některým to nevadilo vůbec, no a Thea patřila do skupiny, která si nikdy na takové věci nezvykne, protože na sobě většinou nosí větší pohodlné mikiny a co není pohodlné, to jakoby neexistovalo. No a tohle pro ní zrovna pohodlné nebylo. No a ta helma? Začíná si připadat možná trochu jako dcera Afrodity. V závěru už jen stačilo chodit po okolí a z volně přístupných zbraní si uzmout nějaký lehčí meč, který s ní nesekne hned při prvním pokusu o obranu. Plus nevyčištěné zuby, taky účinné.
Zrovna dodělávala menší drobnosti, ujišťovala se jak jí helma sedí na hlavě apod., když i Cheirón vypustil do éteru svoji řeč a varoval tak zkušené i nové táborníky před tím, co se může stát. Na jednu stranu ji v duchu trochu zamrzelo, že nemůže nikoho zmrzačit, protože by pár dobře mířených na něčí účet určitě padlo, vlastně by bylo jedno i v jakém týmu. Proto tu ale byli aktivity mimo boj. Nakonec nezbývalo nic jiného než si najít svůj tým dle barvy, která už se pyšnila i na helmě v její bledé ručce, protože jí vysloveně odmítala mít na hlavě, dokud se nevyběhne do boje. Celkově vypadá tmavovlasá neurčená na pokraji smrti a to se ještě nezačalo. V tomhle měla jednu neuvěřitelnou nevýhodu, aspoň co se v její mysli umanulo. Potomci Área měli motivaci v tom, že věděli, kdo je jejich otec. Potomci Athény věděli, kdo je jejich matka. Artemidiny lovkyně věděly, kde je sakra jejich místo. No a Thea? Začala se obávat, že se po jejích výkonech šel papá zakopat tak hluboko, aby ho ani prase nenašlo. Probudí jí snad až pohled na kapitána jejího týmu a následně rázná slova velitele, z kterého i ona měla něco jako respekt. Ne úplně, ale přece jen měla. Poslušně si vyslechne všechny instrukce a jako správný bručoun signál chápání přejde pouhým "Hm." než rychlostí blesku (nebo minimálně umírajícího lenochoda) vyrazí kupředu.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 7:36 pm
Neměl se v posledních dnech vlastně jak připravovat. Intenzivní trénink pokračoval jako běžně a i kdyby teď trénoval dnem i nocí, nebylo by mu to oproti zbytku táborníků vlastně k ničemu. Takže poslední dny nestrávil ničím jiným než tím, že se opravdu hodně snažil překonat nervozitu z blížícího se boje o vlajku. Když ten den nastal, nebyl vlastně o nic víc nervózní než předtím.
Přes oblečení má natažené chrániče, které z dobroty srdce v táboře dostal. Zbroj a chrániče na rukou zřejmě sloužili k tomu, aby se vrátil do srubu maximálně s pár zlomenými kostmi a ne mrtvý. Ačkoliv dopředu ví, že mrzačení nebo zabíjení je zakázáno, nepochybuje, že by jej nějaký nepěkný osud mohl potkat. Tahle hra je velkou událostí a tak když dorazí na určené místo, všimne si, že nejen polobozi se o tuto událost zajímají. Vidí také spoustu tvorů, které ani v matčiných knihách o mytologii neviděl. Nakonec se jeho pozornost ovšem navrátí ke vzrušenému davu. Odevšaď jsou slyšet hlasy a nadšené švitoření, tvoří se skupinky podle srubů. On nikam nepatří, takže jen rozpačitě stojí na místě a už se ani nesnaží hledat mezi táborníky známé tváře. S nehraným zájmem si pak vyslechne Cheirónův proslov. Musí několikrát za celou dobu polknout ve snaze dostat knedlík z krku, ten, který mu ztěžuje už i dýchání. Jeho snahy jsou marné. Má strach, neustále si prohrabává už tak dost rozcuchané vlasy. A přesto cítí, jak se mu žilami rozlévá adrenalin. Když si uvědomí, že všichni kolem něj jsou mu vlastně v mnohém povědomí, začíná to vypadat jako výzva. Ale v další vteřině už zase klopí pohled a kouše se do rtu, když se několik táborníků v reakci na proslov bouřlivě ozve. Odvaha je tatam. Nechá si od jednoho neznámého chlapce vedle sebe popsat, jak pozná hranice, aby se alespoň takové chyby nedopustil. Poslušně si přebere minci a strčí si ji do kapsy, několikrát se ujistí, že mu při pohybu nevypadne. Po kentaurově proslovu najde svého kapitána.
Je to muž, kterého sice už v táboře párkrát viděl, ale ještě s ním neměl tu čest. V pouzdru, přidělaném za opasek, má obyčejný táborový meč. Je to pro dnešek jeho jediná zbraň. Rozhlédne se po zbytku týmu, snaží se zapamatovat si alespoň několik tváří, ale na seznamování opravdu není vhodný čas. Neodváží se vydat jediný zvuk, když kapitán jeho týmu mluví. Ani mu nevadí, že je mu přítomnost ztraceného nováčka úplně ukradená - tím lépe pro něj. Schová překvapení za kamennou tvář, tu nejlepší, jaké je zrovna schopen. Na čele mu vyskočí pot a to se sotva jen pohnul. Mlčky se vydává společně s dalšími třemi táborníky na povel Svenssona za ním. V duchu osloví bohy, o jejichž existenci neměl před pár dny ještě ani ponětí. Doufá, že ať je jeho otec kdokoliv, dohlédne na to, aby neopustil tuhle hru v urně. A kdo ví? Třeba bude mít štěstí a přesvědčí svého otce, že je schopen bojovat jeho bitvy, jak mu říkala Carly. Nebo ho přesvědčí o tom, že je naprosto neschopný. I on sám se nejspíš bude muset nechat překvapit.


Naposledy upravil Josiah Blackbourne dne Mon Feb 12, 2018 8:20 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Unclaimed
Počet postů : 30
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 7:39 pm
Vlastně skoro zapomněla, že je dneska ten Boj o vlajku. Vůbec nebyla nadšená z toho, že tam je, ale jedna intrukrorka ji k tomu donutila. Takže hned, co jí ten otravný kluk, co ji nutil lézt na tu stěnu, řekl, že to je dneska, šla se radši okamžitě nachystat. Poslední, co potřebovala, byla otravná instruktorka, co jí nutí něco dělat. Vyhrala pancíř, přilbu a meč, co vyfasovala a navlezka se do toho. Všechno to vážilo víc než ona -nejspíš-, takže se už předem obávala, že její plánovaná taktika útěk nezabere. Každopádně došla tam, kde se všichni nakupili a vyslechla si většinu Cheironových slov, ikdyž potom přestala poslouchat u slova zabíjet. To jen vykulila oči a vymyslela nový plán -nechá se diskvalifikovat. Když kentaur domluvil, převzala ob Hébé drachmu na šňůrce a dala si ji na krk pod pancíř. Možná se jí ještě bude hodit, až si zlomí někde nohu. Pak vyrazili s velitelkou týmu na svoji stranu, držela se davu, aby se nestratila dřív, než to celé začne. Nasledně si všichni vyslechli proslov od zmíněné ženy a ona jen zírala, než dala povel, aby se vyběhlo proti modrým. Nemohla udělat jinak, než se držet s davem, když tam bude nějaký magor, je tu alespoň malá šance, že se po ní nebude ohánět mečem a stihne zmizet, protože vzhledem k tomu, že smůj meč sotva udržela v prackách, by se určo moc neubránila. Takže prostě běžela s ostatními.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 7:52 pm
Zatracené řemínky se projevovaly v roli obvyklého potížisty, věčně nastoupeného v první řadě, aby mohly pošťuchovat majitele brnění. Dnes? Scotty, marně tahající za ten kus kůže, aby si upevnila jednu z mála věciček, které budou chránit nejen tělo sedmnáctiletého děvčete, ale též i její život. Někteří z účastníků provolávající jméno svého otce, boha války, naháněli husí kůži a blonďatý potomek boha snů, Morfea, se s nimi odmítal setkat tváří v tvář. A pokud, pak jedině s úmyslem mrsknout jim štít do obličeje, nejlépe jim přerazit nečekanou ranou nosní přepážku, a utíkat, co jí budou síly stačit. Na opačnou stranu, samozřejmě. Nikdo o ní nemohl tvrdit, že zastává v táboře roli kdo ví jaké bojovnice ochotné se poprat s celou hordou monster nebo příbuzných. Už jen proto, že i jedna taková bájná příšera dokázala nadělat peklo ze života i sebelepšímu instruktorovi, o obyčejném táborníkovi, ač od malička vyrůstajícím v kempu trénovaných hrdinů, nemluvě.
Po desátém pokusu to jednoduše vzdala, zatnutá čelist svědčila o vnitřní frustraci z nedostatku síly. Štěstí, že se nalezl jeden z potomků Athény, spolehlivý klučina, který jí pomohl je dotáhnout na poslední centimetr bez toho, aby si chtěl sáhnout na dívčiny vnady nebo sabotovat její zbroj, jak to měli v lásce děti Herma. Uličnictví jim koukalo z očí, bylo jasné, že se nebudou bát využívat lstí a mazanosti, kterou jim jejich otec tak velkoryse poskytl. “Díky,“ zamumlá stále ještě nesvá, tohle rozdělení týmů se stalo pekelným svárem mezi dvěma potomky boha války. Což nenaznačovalo nic dobrého, spíš naopak – touhu vyhrát s bolestivými následky pro toho, kdo celý závod zkazí. Scotty instinktivně nakrčila ramena, vřela v ní touha se schovat a zároveň udělat dojem na protivníka, ačkoliv její nejlepší schopností bylo ovládání snů, jemná manipulace. Nebo noční můra za účelem neudržení obsahu střev. Stalo se tak jednou, pokaždé jí to však vyneslo úsměv na rty a drobné začervenání do tváří. Škoda, že tato schopnost se nedala na přítomné aplikovat, byl by klid.
Pohledem vyhledá přítomné, dokud na scénu nenastoupí sám ředitel sportovních aktivit, patron této tradiční hry, kdy docházelo v celém táboře ke střetům a ještě urputnějšímu tréninku na poslední chvíli. Jako by je to snad mělo zachránit nebo jim to dodat sílu. Spíš si akorát namohli svalstvo, jedna rána jim vyrazí meč z ruky a jedině štít jim ochrání hlavu před šlupkou věstící otřes mozku. Myšlenka, že by skončila se zkrvavenou hlavou? Ne, není lákavá ani trochu, což jí o to víc donutí nasadit si přilbu na hlavu s klidným svědomím, že pokud by tak měla dopadnout, pak alespoň s preventivní ochranou. Světlé vlasy si po staru svázala do rybího copu, kdo by také chtěl, aby se mu prameny pletly do očí? Nikdo. Nemusela být Athénina dcera, aby dokázala rozpoznat nebezpečí v podobě několika zatoulaných vlasů. Navíc se jednalo o nepříjemnost, každý se zapotí, což opět vyvolá rvačky u sprch. Frustrovaný výdech následoval po krátkém, naprosto nedůstojném protočení očí. Tohle jí byl Hádes dlužen.
Štěstí, že začal Cheirón svolávat táborníky a již minimálně po sté je upozorňoval na nebezpečí a jednotlivá pravidla soutěže. Okaté děvče je už znalo nazpaměť, nikdy nepřidával nic moc nového. S díky přijme drachnu na kožené šňůrce od Hébé, ať si říká kdo chce, co chce, jí se bude hodit. Znala své štěstí, na rozdíl od dětí Niké jí nejspíš potká to nejhorší z nejhorších nočních můr. Jen tahle bude dostatečně živá a prostorově orientovaná, žádný přelud. Instinktivně si zkontroluje náušnici, dárek od otce, než se rozhlédne po svém týmu včele s Desirée, dcerou Área a nejspíš i jednou z jeho oblíbenkyní. Takovéhle povahy měl určitě v lásce – bojovat hlava nehlava, ostatním nadávat do spratků a podobně. Už už se nadechuje k odpovědi, ale zmínka o lámání kostí a prolitých kapkách nepřátelské krve jí poněkud donutí zblednout. “Pokud to bude na mě, tak se radši vzdám,“ zahuhlá pro sebe, kontrolujíc si zbraň v podobě malého, vcelku vyváženého tréninkového meče a menšího okrouhlého štítu bez viditelných znaků nebo vytepaných hlav, zato s pěknými škrábanci na povrchu. Čeká, dokud nepřijde signál a spolu s ostatními vyběhne vpřed.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 7:57 pm
Ne, nechtělo se jí na boj o vlajku, jenže bohužel si to k ní někdy z rána nahasila instruktora a vykopala jí z postele. Doslova. Nebylo to hezké a už vůbec nebylo hezké, že jí vyhrožovala, že pokud se nezúčastní, tak jí zabaví veškeré šminky, oblečení, boty, laky na nehty a všechno ostatní, na co si dcera Afrodity mohla vzpomenout. Takže přesně kvůli tomu se musela vyhrabat ze srubu. Neodolala touze si zaplést vlasy do copu, protože přece jen rozpuštěné vlasy by jí jen létaly kolem obličeje a překážely v boji. To budou ostatně její ruce a nohy, ale takhle aspoň mohla tvrdit, že umřela hezká. S nějakým malováním se neobtěžovala, protože stejně s jejím štěstím si někde namele a bude zmalovaná po celém těle různobarevnými modřinami nebo škrábanci. Na každou ruku si dala prsten, který se měnil v dýku z božského bronzu a modlila se k bohům, aby se nezasekly a nenechaly jí ve štychu. Cestou na shromaždiště se sice ještě zastavila v aréně, kde si vzala dvě delší dýky, které si v pouzdře připásala kolem pasu, takže rukojeť každé z nich mohla ze strany vytáhnout, pochybovala ale, že by jí k něčemu byly. Dovleče se na plácek, kde už je většina táborníků a připojí se ke svým sestrám, které se na ní podívají a ihned jí strhnou do hovoru, který z táborníků je největší fešák. Poslouchala je jedním uchem, ale zaznamenala něco o špitání o někom z Apollonova srubu. Jistě, tam bylo spoustu pohledných kluků. Ale ti se našli i jinde. I tady na shromáždění, které přejížděla očima se jich pár našlo. "Co támhleten?" Nadhodí a přesune na sebe tak pozornost svých sester, pak kývne k pohlednému hnědovlasému klukovi, který stojí nedaleko. Následně se jí dostane informace, že je nezařazený. Pokrčí rameny, ale drbání a štěbetání jí a jejích sester následně přeruší příchod Cheirona. Toho už viděla a po její procházce s Tomem jí už přišli kentauři dost normální, ne jako pro některé jiné, kteří na Cheirona pořád pohlíželi s obdivem a údivem. Vyslechla jeho slova a raději nepřemýšlela nad tím, co se asi stane, pokud se potká s někým od Árese v lese. Ne, na to se jí moc myslet nechtělo. Když Cheiron skončil se svým proslovem, popadla helmu se znakem, že patří k modrému týmu a vydala se za hromotlukem, který byl kapitánem jejich týmu. Trochu sebou trhne, když chce očividně začít mluvit jako dlaždič, on si toho asi všiml, takže se opravil a poslal toho kluka z Apollonova srubu, o kterém mluvily její sestry pověsit vlajku. Nutno podotknout, že pravdu hezký byl. Pak si vyslechne představování jejich kapitána, i když o něm už slyšela. Nějakou dobu tu holt byla. Na jeho taktiku jen přikývne, nasadí si helmu a po zaznění signálu pomalu vyrazí do lesa.
avatar
Centaur
Počet postů : 13
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 8:37 pm
Bojový ryk se nesl lesem v touze vyděsit nepřítele. Odpovědí bylo jen pár znechucených krkavců, vznášejících se táborníkům vysoko nad hlavami jako předzvěst něčeho špatného. Několik nešťastlivců napáchalo škody už při samotném vyběhnutí, když se střetli s kmenem stromu, nebo jim popostrčení loktem soupeře dovolilo, sic nedobrovolně, vyběhnout z terénu určeného pro boj. Diskvalifikace potkala obě strany. První střet se však nenávratně přibližoval. Těla do sebe narazila v prudké síle, meče řinčely o brnění, kov se třel o kov, div jiskry nelítaly všemi směry. Několika z účastníků se povedlo proklouznout, či si probojovat cestičku ven.
MONIQUE DELACROIX měla při začátku štěstí. Okouzlujícím úsměvem, rozdávaným na všechny strany omámila několik lítých bojovníků se slabostí pro kouzelné blondýnky. S pousmáním a slibem návštěvy v budoucích dnech se na patě otočila, aby pronikla hlouběji do lesa, nevšímajíc si země. Což se ukázalo jako opravdu velká chyba. Šlahouny jedovatého břečťanu ji uchopily za kotník a nemilosrdně jí táhli do křovin. Že by dílo potomků Deméter? Nebo snad zlotřilá dryáda? Ať už byla odpověď na tuto otázku jakákoliv, dívku nezajímala. Nyní se potřebovala zbavit popínavé rostliny, která po ní šplhala svými úponky, svazujíc jí kolena k sobě. Co teď? Na výběr zůstával boj s odpornou rostlinou, kdy by se meč mohl ukázat jako něco víc než jen pilník na nehty, zoufalý křik, až by jí mohl někdo vyslechnout. Nebo snad poprosit máti?
JOSIAH BLACKBOURNE mezitím bojoval. Tedy... zkoušel to, co ho hodiny tvrdé dřiny na tréninkovém poli naučily. S trochou štěstí se dokázal prosekat první vřavou, leč ta druhá jej zasáhla poměrně tvrdým útokem. Konkrétně do hrudního pancíře, což si vynutilo několik kroků zpět. Ten poslední se stal mladému neurčenému osudným - naznak padl do vyhloubané jámy, jejíž obyvatelé návštěvníkem nebyli dvakrát nadšeni. Josiahovi se povedlo zády narazit na obří mraveniště. Kousaví nepřátelé se pokoušeli mu za zničení příbytku pořádně vyčinit. Rozhodne se Josiah pro vlastnoruční pokus vylézt, nebo se mravenců zbaví podpálením? S trochou štěstí by mohl mít po kapsách krabičku zápalek. Nebo se pokusí křikem upoutat pozornost na svou bezradnost?
THOMAS N. ROGERS naproti tomu vylétl tak bleskurychle, že ostatní nechal daleko za sebou. Apollón měl v lásce atlety, ačkoliv se Hermovi nevyrovnal. Se srdcem prudce bušícím se mu však povedlo tak akorát jediné - objevit se před DESIRÉE SANTANOU, kapitánkou červeného týmu. Přímý střet by se rovnal sebevraždě. Mohl by zkusit utéct, možná ji ukecat nějakými hloupými balícími technikami. Nebo vystřelit šíp a doufat, že jeho otec bude stát při něm a pomůže mu nad touhle bláznivkou vyhrát.
NATANAEL SVENSSON naproti tomu měl ze svého týmu asi nejvíc štěstí. Mohutný řev připomínající rozzuřeného medvěda mu zajistil hladkou cestu skrze dav nešťastníků, kteří mu raději dobrovolně uskakovali, než aby se měli pustit do konfliktu s tímto divokým severským bojovníkem. I tak se mu povedlo sekerou (a někdy i štítem) srazit pár přilbic z hlav.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 8:57 pm
Musel uznat, že běh mu docela šel. Byl rád, že toto si natrénoval za svůj život dobře. Utíkal jako o život a doufal, že cestou na nikoho nenarazí. Jak už se ale dalo čekat, hned jak uviděl obličej oné osoby, na kterou narazil, měl sto chutí se sebou radši fláknout o strom. Prudce zastavil a usmál se na ni jako sluníčko. Přemýšlel jak by ji mohl zastavit, zabavit a nebo se ji prostě a jednoduše zbavit. Jelikož v souboji dva na dva byl mrtvý už teď. Jenom představa jeho otce na Olympu jak jí popcorn a chlame se tam jako lama ho povzbudila k tomu, aby zapojil mozek a něco vymyslel. ''Nazdárek bazárek. Dlouho jsme se neviděli...'' začal sebevěmým a veselým tónem. Rozhlížel se kolem sebe, jestli by dokázal najít něco čím by upoutal její pozornost. Nakonec se podíval daleko za ní a vyskočil do vzduchu. ''Jo Theo, oběhni to s tou vlajkou! Já ti věřím!'' Zvolal jako kdyby v dáli viděl Theu s vlajkou. Znělo to dosti přesvědčivě díky jeho hereckým genům po matce. Potřeboval ji nějak zabavit. Přichystal si přitom luk a vytáhl z toulce jeden šíp, který si nenápadně schoval za záda v úmyslu ji přišpedlit za oblečení ke stromu až se otočí, aby získal alespoň trochu času a mohl pokračovat ve svém běhu ala Forest Gump směrem k jejich vlajce. Doufal, že si potom Des najde už Natanael a začnou si hrát na sestřičku a bratříčka bez něj.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 9:13 pm
Celá tahle hra je úplně jiná, než co čekal. Vlastně ani pořádně neví, co čekal. Asi nic konkrétního. Proto jej v první chvíli překvapí rychlý vývoj událostí ihned po začátku samotného boje o vlajku. Chvilku mu trvá, že řev ozývající se dobrou polovinou obrovského lesa, patří Svenssonovi. Kdyby se před ním objevil, asi by se na všechno vykašlal a schoval by se do nejbližšího křoví. Je rád, že proti němu nemusí stát jako protivník. Dlouho by stejně nestál.
S mečem v ruce a bojovým výkřikem sloužícím spíše k povzbuzení jeho vlastní odvahy než k zastrašení druhého týmu se vrhá do bojové vřavy. Trochu slepě, spoléhající na své polobožské instinkty. Snaží se připomínat si vše, co se stihl za týden v táboře naučit, ale není moc z čeho čerpat. Snaží se nemáchat mečem náhodně ze strany na stranu ale cílit své útoky na taková místa protivníků, aby je alespoň zpomalily. Má více štěstí než rozumu, nebo se nad tím opravdu někdo z bohů slitoval, ale ran více rozdává než získává. Úspěšně se probojovává prvním šílenstvím jen s několika bolavými místy na těle, ze kterých pravděpodobně budou druhý den pořádné modřiny. Chrániče na rukou jej sice ochrání před možnými zlomeninami kostí, ale rána do tvrzené kůže není pro jeho skutečnou kůži pod ní nic příjemného. Při každé takové mu zabrní celá ruka.
Po tváři mu stéká pot, triko pod pancířem se mu nepříjemně lepí na tělo. Má jen krátkou chvilku na to, aby se za klusu vydýchal a protáhl si pravou ruku. Meč jen na chvilku strčí zpět do pouzdra, aby si odpočinul, v dalších pár vteřinách jej má opět v rukou, připraven se spíše zoufale bránit, než útočit. Je to potřeba, když se na něj vrhne menší skupinka druhého týmu. Pozná, že mu jde boj o poznání hůře, jen máchat mečem už nestačí. Z úst se mu vydere přidušené heknutí, když si zaslouží od jednoho z polobohů pořádnou ránu do hrudníku. Donutí jej udělat několik kroků zpátky. Ten poslední je už naprázdno. Pod podrážkou jeho tenisky není nic. Nestihne vydat jediný zvuk, když po zádech padá neznámo kam. Nejspíš při něm bohové už opět stojí, protože nepadá dlouho. Zalapá po dechu, když zády dopadne na tvrdou zem. Že je půda o něco měkčí mu v tu chvíli úplně nedochází. Posadí se, sleduje, z jaké výšky spadl. Nemá pocit, že by byl zranění, nebo minimálně díky návalu adrenalinu nic necítí. Chvilku. Dokud pod dlaní, o kterou se zapírá, neucítí mravenčení. Do slova a do písmene - mravenčení. Vyjekne, vyskočí v rychlosti na nohy. S vyvalenýma očima zjišťuje, že mu po rukou a nohou putují stovky a stovky malých lesních mravenců. Několik z nich se už hladově zakusuje do holé kůže pod nohama a všechno ho začíná svědit. Vrhne se po meči, který při pádu zahodil jen o kus dál. Zvedne jej, zatřepe s ním ve snaze zbavit se obyvatel mraveniště a strčí jej zpátky do pouzdra. Rozhlédne se, zatímco se snaží marně vyklepat mravence z vnitřku nohavic a z kalhot. Jáma není nejmenší. Propadne chvilkovému zoufalství, ale přísně si zakáže křičet a volat o pomoc. Ne, takovou radost nikomu neudělá. Nehodlá zklamat sebe, svůj tým ani svého otce. Co kdyby jej zrovna teď sledoval?
V zadní kapse nahmatá krabičku, docela malou. Vytáhne ji, jen matně si vzpomíná, že její obsah použil na školou asi rok zpátky k zapálení svojí úplně první cigarety. Sirky. Sirky! Mravenci se dál živí na jeho těle, snaží se dostat návštěvníka pryč od mraveniště a je jim jedno, kolik jich za tu dobu zamáčkne. Přijde mu, že jsou všude. A tak místo toho, aby se pokusil vylézt po strmých, vratkých stěnách jámy škrtne zápalkou, jednou z posledních ve staré krabičce a zapálenou si ji pustí pod nohy. Překročí místo, kam dopadla, aby se vzdálil od ohně. Pokud tedy vůbec nějaký oheň vyčaruje.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 9:25 pm
Občas je absence myšlení na denním pořádku některých táborníků, avšak teď kouska rozumu našel snad každý a klidně si tak vyslechl aspoň základní instrukce kapitánů týmu. Nikdo ještě přesně nemohl vědět, co ho čeká a o to byl celý boj tajemnější. Kdo byl nervózní ještě před začátkem, tajil dech jakmile vdechl vůni temného lesa, kde panovala o to více napjatá atmosféra. Naopak někteří táborníci, hlavně co se Áresovců týče, se hrnuli do vedení.
LYONEL W. HJÖRDSTØRM byl jedním z nich. Geny jeho otce a láska pro adrenalin a dobrodružství ho hnala kupředu a možná i to stačilo k tomu, aby získal zcela volnou cestu odstrčením pár táborníků a rychlému běhu, který by mu možná mohl jiný polokrevný závidět. V potomcích války se toho skrývalo dost, možná i značná nepozornost a zaslepení způsobené chutí hnát se kupředu za vítězstvím. Přesně proto málem svým tempem doplatil, když u říční hranice na jednom kameni málem uklouzl. Tak tak to ustál a po menším stopování okolí mohl dojít k zjištění, že mu takových kamenů brání v cestě víc. Všechny lesknoucí se od toho, jak je omývala řeka, no a stejně jako se leskly, také klouzaly. Na mladíkovi teď záviselo rozhodnutí, jestli se pokusí přeskákat dál, či zvolí jinou cestu, avšak bude ho to stát drahocenný čas.
LUCY KINGSLEY se dařilo možná o něco lépe, když se zatím obstojně vyhýbala každému, co by jí náhodou chtěl jít po krku. Mělo to jednu obrovskou nevýhodu v tom, že kličkovala po lese trochu jako zajíc, ale aspoň se úspěšně vyhýbala nepřátelskému týmu a mohla tak pokračovat ve stopování vlajky. To jí ale štěstí opustí, když se v její blízkosti objeví THEA NAVARRO, na kterou zůstane hledět s rozmyslem. Mohla se obrátit a zkusit se jí vyhnout, než by si jí slečna z modrého týmu všimla. Prakticky při pohledu na to, jak se vleče, mohla zkusit zaútočit a přilepšit tak vlastnímu týmu.
SCOTTY BLUE RICHARDSON se snažila zachovat klid, když se pomalu a jistě oddělovala od ostatních a volila svůj vlastní směr, stále se rozhlížejíc jestli jí někdo není v patách. No a přece se někdo našel, jeden toulka, co už tak moc neotálel a rozběhl se přímo za ní. Stejně tak malá dívčina přidala na tempu a stále se ohlížejíc na protivníka, přestala vnímat co je před ní. Les byl plný všelijaké havěti a možná právě teď bylo tím největším štěstím, že to na co narazila byl pouhý pozůstatek bez majitele, který by si jí vychutnal jako malinu. Ani nestihla mrknout, když jí zastavila vlákna obří pavučiny, do kterých se hned zamotala. Jedinou výhodou bylo to, že utíkala rychleji než ten druhý táborník. Z pavučiny se však musí dostat dřív, než ji stihne chytit. Co dělat? Pištět a přivolat někoho na pomoc nebo se zkusit vymotat sama? Možná by se jí povedlo některá vlákna pavučiny přetrhat, ta ale stále lepí a při špatném pohybu by ji mohla lapit ještě víc.
KAYLE CASTOR mohl možná u výběru cesty více přemýšlet, no nemohl ale vědět, na co narazí, což jediné ho omlouvá. To, že vběhl do spáru boha spánku už tak moc ne, ale mohla ho potkat i horší náhoda. Nejlepší by bylo dostat se od květin co nejdál, ale na jednu stranu už pomalu cítil, že na něj jdou mrákoty. Mohl se zkusit dostat co nejrychleji přes tento úsek a pokračovat dál s tím, že se po cestě ze spárů spícího prášku dostane, nebo na sebe upozornit s rizikem, že ho najde někdo z druhého týmu.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

za Mon Feb 12, 2018 9:25 pm
Mohla považovat za štěstí, že ze začátku potkala jen pár kluků, kteří měli očividně slabost pro blondýnky a nechali se ukecat, že když za nimi někdy v budoucnu přijde, tak jí nechají projít. Možná kdyby se namalovala, bylo by jich víc, ale momentálně jí to nevadilo, zvlášť když teď v jejím okolí nikdo nebyl. Očividně měla víc štěstí než rozumu. Usmála se a vesele běžela dál. Možná by nemusela ostatní držet zpátky. No, očividně jí něco zaslechlo, protože o okamžik později sebou švihla na zem. Obličejem napřed, samozřejmě, protože jinak to sad ani nešlo. Když se vzpamatovala a vyplivala z pusy jehličí, které "snědla", když spadla, uvědomila si, že jí něco táhne po zemi Zeus ví kam. Přetočila se na záda a podívala se na nohu, na které cítila tah. "Kytka? Jako vážně? Která mrcha od Deméter to je?" Vyjekla aniž by si dávala pozor na pusu nebo zapřemýšlela nad tím, že by s tímhle bohyně úrody a rostlin nemusela mít nic společného. Přerovnala se tak, aby se dostala k úponku, protože moc na výběr neměla. Křičet jako na lesy se jí nechtělo, protože by to jen přilákalo někoho z druhého týmu, nebo jejich kapitána, který by jí za to jen seřval. Takže jí zbývalo zkusit to přeřezat. Rozhodla se použít dýku, kterou si vzala z arény, takže by na ten úponek měla stačit. Přece jenom to byla jen kytka. Stočila se tak, aby ke své noze dosáhla. Naštěstí díky své ohebnosti to zvládla a začala úponek řezat a modlila se, aby povolil. Pak už by měla jen pár záchranných věcí. Jedním z nich bylo volání na máti, aby jí pomohla. No, ta možnost tu stále zůstávala.
Sponsored content

Re: HBC Games: Capture the flag 02/2018

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru