Share
Goto down
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Fri Mar 16, 2018 8:23 pm
Pomalu se začal uklidňovat. Jeho dech se vrátil k normálu, pomalu se přestával třást a slzy se mu do očí netlačily s takovou horlivostí. Šum křídel utichl, ačkoliv jen proto, aby se jeho předloktí vzápětí rozhořela jako jasná připomínka jizev, které skrývaly dlouhé rukávy, ale to už byl slabý čaj, v porovnání s předchozím stavem věci. Narovnal se a nadechl, aby se mu přestala točit hlava a pozvedl jeden koutek o pár milimetrů. Nepokládal za pravděpodobné, že by touto ubohou parodií úsměvu Aisu nějak oklamal, ale ani to neměl v úmyslu. Necítil žádnou potřebu se nějak přetvařovat - aspoň před ní ne. Jen chtěl naznačit, že do podsvětí se v nejbližší době nechystá.
,,Děje se to tu spoustě lidí... Strach je někdy slabší, jindy silnější a když je silný příliš, člověk se složí. Ztuhne, abych tak řekl. Nedělej si s tím starosti, prosím." dodal a upřel pohled na zachmuřenou oblohu. Dnes nemohli ukazovat na mraky a smát se jejich prapodivným tvarům. Místo jasně modré oblohy, poseté bílými beránky byla k vidění pouze jedna souvislá vrstva kouřově šedé mlhy, jen jen připravené spustit déšť.
Že je Koukimu lépe než před chvílí dokazoval i směr, jímž se jeho myšlenky momentálně ubíraly. Aby se aspoň na okamžik odpoutal od hrůz, které ho každým dnem ubíjely a pronásledovaly, rozhodl se popřemýšlet nad běžnými, všedními věcmi, které dělal obyčejně. Nyní uvažoval, jestli si ti dionýsovci, které před pár dny naćapal, skutečně odpykali svůj trest. Vůbec si tím nebyl jistý. Krátce poté mu začaly ony noční můry a on už jaksi nenaśel sílu, vůli a čas, aby na trest partičky opilců dohlédl. Později to bude muset napravit. Až se mu bez pomoci povede postavit na nohy.
,,Aiso? Já... Ehm, je mi to blbé, ale pomohla bys mi vstát?" poprosil jí rozpačitě. Měl by si dojít k Hebé pro něco na uklidnění. Za předpokladu, že nebudou táborové zásoby vybrány, což pokládal za vysoce pravděpodobné, vzhledem k momentálnímu všeobecnému táborovému duševnímu zdraví.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Fri Mar 16, 2018 9:14 pm
Mlčky ho sleduje s obavou o jeho zdraví. Sice se zdálo, že se uklidňuje ale nebyla doktor. Možná by měl zajít na ošetřovnu aby se na něj podívali. Jenže co když tam bude muset s ním a pak ji všichni uvidí? Co když se to ještě více jen zhorší? Pohlédne na své ruce, možná by mohla zkusit dát mu nějaké to štěstí. Ona tomu říkala z pekla štěstí. Prostě takové to super štěstí které si na vás vzpomene, když už vám nezbývá žádná naděje nebo možnost. Jenže.. i když ho viděla po druhé v životě nemohla ho prostě nechat tady a bez pomoci. Teda ne že by ho někam tahala proti jeho vůli ať se sám rozhodne. Po jeho slovech zavrtí hlavou. "To neznám.. vlastně.. asi ani nejsem tak daleko... nebo je to jen díky mámě... možná... možná na to reagujete tak špatně protože je vaše máma bohyně kouzel a... nemá na starost i nějaké potvory?" Zamyslí se. Měla by si zase něco přečíst a osvěžit si paměť. Nebo si zkusit vyluštit křížovku. To prý na paměť pomáhá. Jen je nejprve musela někde sehnat.. Možná by mohla napsat sestře. Zatřepe hlavou a zasune si vlasy za uši. Na jednom z nich se lesknou čtyři stříbrné cvočky. Podrbe se na nose a pak si ho prohlédne. "Možná by jsi měl jít na ošetřovnu. Podívali by se na tebe a třeba tě tam nechali. Vypadáš... vůbec ne jak ten Kouki kterého jsem potkala já." Znovu zavrtí hlavou a rozhlédne se po hřbitově. Napadne ji, jestli ta moc funguje i na takovém místě a případně jak. Pracovala na takovém pochmurném místě dvojnásobně nebo to i na ni bylo pochmurné? A nebo ji prostě nenapadlo, že by se tu kdokoliv ukázal? Vrátí se pozvolna ke Koukimu. Jemně se usměje. "To víš, že ti pomohu. Ndi můj... no... kama..rád?" Nejistě se po něm podívala. Možná to bral jinak ale ji samoznou přelvapilo, že ho nebere jako někoho cizího. Každopádně si ho o sebe opře a opatrně ho vytáhne na nohy. Nerada by aby se mu zatmělo před očima a upadl tu. Nebylo to příjemné.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Fri Mar 16, 2018 9:40 pm
,,Většina lidí od nás je v pořádku. To je také jeden z důvodů, proč jsme pro áresovce hlavní podezřelí. Asi jsem toho, co tohle spustil, prostě něčím naštval." Pokrčil rameny. Jeho sourozenci snášeli všeobecnou paniku celkem bez úhony, respektive, místo toho, aby se neustále ohlíželi přes rameno, jestli je nepronásleduje jejich noční můra, se neustále ohlíželi přes rameno, jestli je nepronásleduje nějaký áresovec. Což se vlastně nijak zvlášť nevylučovalo. Nechal se vytáhnout na nohy, na kterých se ale díky bohu - těžko říct kterému - udržel i bez pomoci a poděkoval Aise škubnutím koutků úst a téměř zašeptaným ,,děkuji".
,,'Kamarád" je moc pěkné slovo. Neboj se ho tolik." pokusil se jí povzbudit a zažertovat, ale samotnému mu zněl jeho hlas cize. Odkašlal si a nepřítomně se podrbal na předloktí, za což se vzápětí v duchu okřikl. Dle očekávání se mu asi na pět vteřin ulevilo, než štípání opět spustilo, desetkrát horší než předtím.
,,Vážně za Hébé asi zajdu... Ale nemusíš se mnou, jestli nechceš." nabídl dívce možnost, jak se vyhnout nevyžádanému kolektivu. Cestou by se zhroutit neměl, za předpokladu, že nenarazí na počtem ho převyšující skupinku áresovců, nebo hermesovců. Setkání s afroditkami by taky nebylo zrovna příjemné, když se tak nad tím zamyslel, ale představovaly riziko, které byl ochoten podstoupit.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Fri Mar 16, 2018 10:05 pm
"Sice... sice tě asi neznám tak.. no.. dobře ale... až někdy někoho naštveš ráda bych lístek do první řady..." Zaprosí si. Tak nějak ji nešla kombinace Kouki a někoho naštvat v jedné větě dohromady. Ačkoliv se na to snažila dívat z různých úhlů protě to nešlo. Ale třeba takový áresovci... to už byl důvod k obavě i důvod k naštvání. Ačkoliv se s žádným nikdy nebavila připadali jí hrozně suroví. A to byl také hlavní důvod proč se jim vyhýbala. Nerada by aby z ní měli pískací hračku jako rozdováděný pejsek co se trhnul z obojku. U té představy se celá oklepe. Prostě u nich jeden nevěděl a poslouchali příšernou muziku. Vrátí se zase zpátky ke Koukimu. I když stál stejně byla připravená ho aspoň zkusit zachytit, kdyby začal padat. Nechtěla ho však nějak omezovat jako by byla jeho máma nebo tak něco. "Já nevím... jsem tu sice už dlouho ale... já nejsem společenský typ. Mám z ostatních strach. Nemohu je nazvat přáteli." Odpoví tichým hlasem, který se až podobal šeptání vánku. Už mockrát ji napadlo jestli i Chirón na ni nezapomněl jak byla nevýrazná a neprůbojná. Začne však přemýšlet o Koukiho nabídce, že s ním opravdu jít nemusí. Cítila se najednou jaksi... lehčí. Byla však ráda, že se rozhodl zajít za Hébé aby ho prohlédla. Nakonec se nadechne k odpovědi. "Ne. Půjdu s tebou aby se ti nic nestalo". Poví tak rázně a odhodlaně až sama překvapením zamrká. A není to jediné překvapení. Vlastně chtěla říct, že s ním nepůjde. Možná to její svědomí považovalo za sobeckost a tak jí do úst vložilo úplně jiná slova. No, vycouvat už nemohla. Takže se jen usmála jako měsíček na hnoji.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Sat Mar 17, 2018 12:55 pm
,,Divila by ses, kolik lidí by mě s potěšením předhodilo masožravým mravencům." utrousil, vzpomínaje přitom na desítky nedobrovolně zachráněných životů. Vlastně v životě nedostal jedinou pozvánku na večírek - ostatně, vy byste si pozvali někoho, kdo by dělal suchara, dával hostům dýchnout a zapisoval si ty, kterým nebylo šestnáct a ty, kteří měli víc než půl promile? Nikdo v táboře ne.
,,Není proč se bát, ale... Rozumím ti. Nikdo neříká, že se musíš přátelit s každým. Stačí jen občas pozdravit, usmát se a všichni k tobě budou milejší." prohrábl si vlasy, nyní již ve zcela dezolátním stavu a znovu se pokusil o úsměv. Před pár dny mu to přece šlo samo od sebe! Proč to teď bylo tak těžké? Tahle podivná síla z něj prostě vysála všechnu radost a elán. Nesnášel, jak je proti tomu slabý.
,,Děkuji. Moc si toho vážím." odvětil na Aisino rozhodnutí, byť poněkud překvapeně. Opravdu očekával, že dívka ráda využije příležitosti a vypaří se. V žádném případě si ale nestěžoval. Přejel pohledem hroby odešlých hrdinů, aby se s nimi takto rozloučil a klidným tempem se vydal k brance hřbitova, ve snaze nevšímat si pobodaných rukou, které tu a tam zahlédl vykukovat z míst posledního odpočinku. Vždycky ale stačilo mrknout a končetina byla pryč. I tak to ale stačilo, aby nepatrně přidal na tempu.
,,Viděla si se někdy se svojí matkou, Ai?" zeptal se nejen ze svého osobního zájmu, ale i aby převedl svou pozornost na konverzaci, namísto těch děsů.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Sat Mar 17, 2018 5:51 pm
Skoro až zlověstně se zazubí. Vůbec to nesedělo k jejímu nesmělému já. "Tak to aby jim přálo štěstí a ti mravenci se neobrátili proti nim... I když... možná se jim už kolo štěstí dotočilo." Když nad tím tak přemýšlela vlastně schopnost ovládat štěstí nebylo zas tak špatné. Mnohdy by se dalo říct i zábavné. Jako u téhle situace. Štěstí bylo vážně vrtkavé. Ačkoliv si často přála patřit ke Koukiho srubu. Muselo to být... zábavnější než sem tam někomu dát či sebrat štěstí. Zastrčí si vlasy za ucho a dlouze vydechne. "Je milé že to říkáš ale... myslím, že kdybych narazila na někoho zlého a myslela jsem si že je přítel... mohl by mě využít s mou schopností proti ostatním aniž bych to věděla." Tvrodhlavě zavrtí hlavou. To nechtěla. Štěstí bylo krásné ale i nebezpečné. A hlavně nebylo pro každého. Ačkoliv to vyčetla jen v knihách. Ráda by si o tom popovídala s mámou. Chtěla o ní zjistit všechno. Jak si vybírá ty kterým štěstí daruje, jestli má na to vážně nějaké kolo štěstí nebo jí to sem tam ujede... hlavně chtěla vědět jak vypadá a co po ní má. Na otce si moc nevzpomínala. Věděla jen že měl světlé vlasy, nádherné oči jejichž barvu už zapomněla a milý úsměv který měl snad neustále. Škoda že s ním strávila tak málo času... Matně, jakoby z povzdálí si uvědomí že se jí ptal na její mámu. Překvapeně zamrká protože věděla jistě že o Lily nemluvila. Pak jí všal docvakne že myslel její pravou mámu. Zavrtí hlavou. "Ne to neviděla. Ale aspoň jednou bych ráda. Myslím.. že musí být milá. Představuji si ji jako ženu s dlouhými světlými vlasy, skoro bílými, oděnou do bílé, zlaté a jemné růžové, která drží v rukou roh hojnosti s penězi aza ní ne kolo štěstí. A jo na hlavě má tenký zlatý diadém." Vypoví mu svou představu. Věřila jí tak moc že si nedokázala Týché představit jinak. Prostě jí to nesedělo. "A co ty? Viděl si svou mámu?" Zeptá se zvědavě zatímco míří do tábora.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Mon Mar 19, 2018 5:35 pm
,,Souhlasím s tím, že tenhle přístup tě ochrání před spoustou zklamání a nepříjemností, ale... Taky přijdeš o spoustu zábavy. A ty jsi koneckonců dcera štěstěny, no ne? Měla bys mít kliku na lidi." s těmi slovy se shýbl u jednoho z hrobů, aby narovnal převrženou vázu s bílými liliemi. Květy byly k jeho překvapení velmi čerstvé. Ze zvědavosti si přečetl jméno na náhrobku a k němu náležející epitaf.
George Newton, syn Hermův
13. 4. 1982 - 17. 1. 2004
,,Dobrá, uznávám, útok na tu mantichoru byl špatný nápad."

 Kouki se na jednu stranu neubránil zacukání koutku úst, na druhou na něj padla zasmušilost. Někdo sem i po čtrnácti letech chodil, aby uctil památku... Svého kamaráda? Bratra? Lásky? Studenta? Přítele? Těžko říct. Faktem zůstávalo, že i po takhle dlouhé době stále existoval někdo, komu tenhle kluk chyběl. Někdo, komu stálo za to starat se o kousek hlíny 1x2 metry, čistě proto, že tam spočívala hromádka kostí, které kdysi držely pohromadě živou osobu. Koukiho to dojímalo. Doufal, že ať už o něj pečuje kdokoliv, nejedná se o jedinou náplň jeho života. Lpění na někom, kdo už je dávno pryč, není duševnímu zdraví prospěšné.
Opět svou pozornost obrátil k Aise a pečlivě naslouchal jejímu vysněnému popisu své matky. Pamatoval, jak si představoval svojí mámu - v černém hábitu, potetovanou lebkami a netopýry, s obrovskými náušnicemi a piercingy. Bůh ví, kde se to v něm vzalo. Samotné setkání s ní pak bylo... Překvapivé.
,,Jednou. Před... Devíti lety? Osmi? Nejsem si tím úplně jistý. Bohové, teď si připadám starý." pobaveně se ušklíbl. Šlo to líp, než usmívání. ,,Ale překvapila mě. Chovala se fakt jako máma. Čekal bych, že někdo jako ona mi věnuje tak pohrdavý pohled a místo toho...." Potřásl hlavou. ,,Přeju ti, abys někdy měla možnost poznat svojí mámu. Nejen, že je to cenná zkušenost, ale je i... milé vědět, jaká osoba si dala tu práci a devět měsíců tě nosila v břiše. Za předpokladu, že to tak u bohů funguje."
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Mon Mar 19, 2018 8:23 pm
"Um..." Nadechne se aby mu odporovala ale pak se zarazí. Teoreticky ta jeho slova platila a byla pravdivá. Měla super tátu, který se choval jako táta, než došlo k té bouračce. Ale kdyby k ní nedošlo, nepoznala by Lily ani Johnatana, své adoptivní rodiče a už vůbec ne Chaiu, svou starší nevlastní sestru. A nejspíš by nepotkala ani Koukiho jenže na druhou stranu... Když byla v sirotčinci nechovali se k ní hezky protože stále říkala, že za tatínka může bubák. "Už dospěj Aiso. Žádní bubáci nejsou." To byla častá slova, která ji provázela než se dostala do nové rodiny. Tím se však dostala do školy kde se k ní taky nechovali hezky. Šikana byla každodenní chleba a nebýt Chaii asi by to nezvládla. Tak ji napadlo jestli i štěstí nemá temnou stránku. Že za každou šťastnou událost něčím zaplatíš. "Já.. nejspíš ne.. mám své knihy... Chaiu a tebe. A svou rodinu.. stačí mi to." Odpoví pak tichučce a pohledem zalétne k hrobu. Přemýšlela o tom, jestli ji také někdo dá na hrob květiny až ji štěstí opustí. Zaposlouchá se do jeho slov. Také doufala že ji jednou pozná. Táta jí říkal že byla velmi milá a měla oba ráda ale musela pryč. Vlastně z rodiny měla jenom ji. "Myslíš, že i ta moje je taková jako opravdová máma? Že by.. mne měla ráda a.. tak?" Zeptá se ho tiše. Jistě z nějakého důvodu se k ní přihlásila ale... co když to bylo omylem? A ona teď lituje, že se přiznala k někomu takovému slabému? Oči ji podivně zesklovatí starostmi, obavou a smutkem. Pak polkne a doposlechne si ho. Měla na to těhotenství vlastní názor. Vždyť to by museli být těhotné skoro pořád když mají tolik dětí ve stejném věku ne? "Já.. myslím že jim to netrvá tak dlouho.. víš.. jsou to bohové a když se Zeus může měnit do zvířat.. proč by nemohli měnit podobu a upravovat si pravidla podle sebe? Možná jsou těhotné tak dlouho dokud se jim to líbí a pak jen řeknou běž k tátovi." Poví ještě tišeji připadá jí to jako ještě větší blbost.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Tue Mar 20, 2018 6:03 pm
Koukiho podivně dojalo, že ho Aisa zařadila hned jako třetího na seznam věcí, které považuje za důležité. Bylo až pozoruhodné, jak je dívenka naivní. Potká někoho, dvakrát si s ním popovídá, on vypadá mile a už ho považuje za přítele. Kouki byl samozřejmě rád, že v dívce vzbudil takovou důvěru, ale zároveň si uvědomoval, že se jedná o Aisinu největší slabinu. Nebylo pochyb, že někdo by toho jednou mohl zneužít a ublížit jí.
,,Nepochybuji. Tvoje máma se rozhodla, že chce, aby všichni věděli, že jsi její dcera. To znamená, že jena tebe hrdá, Aiso. Až se s ní jednou potkáš, uvidíš, že tě bude zbožňovat." věnoval jí povzbudivý pohled - či se o to pokusil, vzhledem k jeho momentálnímu stavu byl výsledek poněkud nejistý.
Křaplavě se zasmál a opět se rozešel k brance hřbitova, zanechávaje hrob George Newtona za sebou. Aisina teorie byl vážně vtipná... Ale určitě zamyšlení hodná. Celkem by to odpovídalo přístupu většiny bohyň k jejich dětem. A vlastně ke všemu. Kdo by se konec konců páral s nějakým miminem devět měsíců, když se ho může zbavit dřív? Athéna mohla dítě vyrobit pouhou myšlenkou, tak co je na tom divného?
,,Máš naprostou pravdu. To zní celkem pravděpodobně. Hlavně pro takové jako Afrodita, ta by se asi do těhotenského oblečení zrovna nehrnula." souhlasil a otevřel modrovlasé slečně branku oddělující hřbitov od zbytku Tábora. Předvedl přehnanou úklonu a pokynul Aise, ať projde, což doprovodil i prohlášením:
,,Dámy první." Tento chabý pokus o humor snad mohl být znamením, že děs se aspoň na okamžik dal na ústup a dopřál Koukimu chvíli vytouženého klidu.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Tue Mar 20, 2018 7:51 pm
Přemýšlí o jeho slovech a své mámě. Často ji napadalo jestli je tehdy před těmi zrůdami nezachránila právě ona. Nebo se projevila její moc? Nepamatovala si to. Viděla jen nestvůry a Chaiu a pak jen bílý záblesk a probrala se v táboře. Tam ji umístili k Týché a vysvětlili jí kam se vlastně dostala, kdo je a že její máma je bohyně štěstí a peněz. Často s tím měla problém i nyní si to správně přebrat. Ale na druhou stranu se mezi ostatní nezapojila a na žádné výpravě také nebyla. Snad to bylo i štěstí a jakýsi projev její mámy, že jí je až moc vzácná než aby ji poslala na smrt. Snad. "Jsem zařazená už dlouho a neudělala jsem nic převratného. Ty jsi instruktor. Já někdo kdo se snaží být neviditelný. Co když jsem ji zklamala právě tímto? A proto se mnou nemluví?" Vyjádří svou obavu. Koukiho máma mohla být hrdá, protože byl někým. Kdežto ona nebyla nikým. Pak ji zarazí jeho slova a krátce se zasměje představě Afrodity v těhotenském. "Bohové jsou zvláštní... Můžeš se zeptat mámy. Možná s tebou bude mluvit." Navrhne mu řešení jehož největším háčkem bylo "Můžeš se zeptat mámy." Přemýšlela, že mu navrhne i Cheiróna ale pochybovala že někdo s koňským zadkem a mužského pohlaví bude vědět o těhotenských problémech bohyň. Bohyň. Zarazí se a pak se jí na tváři objeví vítězoslavný úsměv. "Hébé!" Vyhrkne hlasitě až se pak v duchu začne omlouvat těm na hřbitově. Jen se nevině usměje a zopakuje to. "Můžeš se zeptat Hébé. Je to bohyně. Určitě o tom bude něco vědět." Pak se podívá na branku a znovu na něj. "Tak proč už nejsi na druhé straně?" Zeptá se a pak se tiše zasměje. Od sestry to vyznělo líp. "Dělám si srandu. Děkuji." Projde na druhou stranu, kde na něj počká. Co kdyby se mu chtělo zakopnout nebo zase zkolabovat ale... už vypadal o cosi lépe. To ji těšilo.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Wed Mar 21, 2018 7:26 pm
Poslouchal velice pozorně, dokud nezmínila jeho ,,záslužné postavení instruktora". Tehdy se neuvládl a jeho rty se zkroutily do kyselého úšklebku. Byl instruktor, jistě, ale... vážně to nepočítal mezi svých top pět největších úspěchů. Navíc, nezískal tenhle post za nějaký hrdinský skutek, nebo extrémní spolehlivost - Kouki si vlastně doteď nebyl jistý, jestli ho Cheirón povýšil jenom proto, aby se neřeklo, že v Táboře neexistuje kariérní postup, nebo protože ho přestalo bavit, jak za ním Kouki tahal každého nezletilého kuřáka, poněvadž ho jakožto řadový táborník nemohl sám potrestat.
,,Jsi tu tři roky, Ai. Já jsem tady už deset let a mámu jsem viděl jednou a to jen proto, že jsem se choval jako kretén - promiň ten slovník. Znáš to, jak se bohové příliš nesmí týkat s dětmi... Mají důležitější věci na práci. Třeba vyrábění dalších dětí, které budou většinu jejich života ignorovat." tentokrát měl jeho úsměv hořký nádech. ,,Ale neboj se. Jednou se s ní určitě uvidíš. Většinou si s tebou pokecají, když si procházíš nějakým těžkým obdobím. Podrží tě. Takoví jāku, aby tě nechali na holičkách zase nejsou. Většina z nich." Tenhle podivný proslov zakončil rozpačitým strčením rukou do kapes, kde ke svému překvapení nalezl krabičku cigaret. Oak teprve mu došlo, že jí zabavil nějakému hermesovci.
,,Pochybuju, že by se mnou matka mluvila jenom proto, abych se jí zeptal, jak u bohyň probíhá těhotenství... Ale Hébé bych se mohl zeptat, máš pravdu." přikývl a duševně se připravoval na hébin výraz, až se na ní vytasí s tímhle dotazem. Jen doufal, že mu to moc nezkazí těžce napravovanou reputaci.
,,Ale no tak! Jako hoka vypadá Iskander, ne já!" ohradil se rádoby nadurděně, načež se krátce zasmál. Poté se pomalu vydal k ošetřovně s Ai po boku. ,,Víš, jsem rád, že jsem na tebe narazil. S tebou je mi trochu líp. Ti ptáci nejsou tak hluční." dodal, neuvědomuje si, že Aise vlastně vůbec neřekl, co ho tak strašně děsí a ona tomu tak zřejmě nebude rozumět.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Wed Mar 21, 2018 8:49 pm
Na jeho slovech možná něco bylo. Možná bylo i pravděpodobné že když ji zemřel táta s ní nějak aspoň z části byla. Jako jemná, neviditelná ruka která ji tlačila dopředu a stírala ji slzy. Byla jí oporou ale nikdy se neukázala a dovedla jí do života Chaiu, rodinu a tábor kde byla v bezpečí před vnějším zlým světem. Možná s ní vlastně máma byla celou dobu a ona si to odmítala přiznat protože si často přála aby patřila k Hekaté. Její věci ji zajímaly zkrátka více. Jednou se vlastně snažila i vyvolat ducha. Ale o tom Kouki asi vědět nemusel. Mohl by jí to zazlívat. "Co je jaku?" Zeptá se zmateně. Četla spoustu knih ale tohle slovo jí nic neříkalo. Ačkoliv to vyznělo jako nějaký zlý duch nebo démon. Nebo vůbec něco zlého co se nestará o děti. "Jestli chceš klidně se zeptám já. Slyšela jsem že jsi takový... nezábavný.. moc přísný na pravidla." Přizná nakonec, že o něm něco ví. Vlastně o každém díky svému pozorování něco málo věděla a oni naopak nevěděli o ní. To ji do určité míry i těšilo. "Iskander..." Zamyslí se snažila se přiřadit si jméno k tváři ale nakonec jen lítostivě pokrčila rameny. Nemohla si vzpomenout. Ale kdyby ho viděla hned by jí to naskočilo. Ale aspoň se tomu zasmál. To ji moc těšilo. Už už se málem zeptala jaké ptáky myslí ale jako by ji něco na poslední chvíli zavřelo pusu. Nerada by mu to připomínala aby tomu zase propadl a tak se jen usměje. "Vážně? To jsem moc ráda. Smích by jsi měl nosit." Kývne a dloubne ho pod žebra.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 22, 2018 8:13 pm
,,Ehm, no, to je..... Blbec, promiň, nechtěl jsem, prostě mi to vyklouzlo." odvětil rozpačitě. Jasně, bylo mu pětadvacet a blbec opravdu nepatří mezi top pět nejhorśích nadávek, ale přeci jen by měl jít příkladem, když už byl ten instruktor. Jeho obličej vzápětí zahalil hraný smutek a on nešťastně zamrkal.
,,Nezábavný? Já?" okamžitě se zase zašklebil. Nechtěl, aby si Aisa myslela, že ho rozesmutnila. ,,To není vůbec pravda. V podstatě jsem nejuvědomilejší osoba v Táboře. Dovedeš si vůbec představit, kolik nezletilých si tu myslí, že je alkohol zdraví prospěšný? A to ani nemluvím o cigaretách, dnešním symbolu drsňáctví! A že pak mají z plic měsíční poušť jim nevadí!? Párkrát jsem tu i načapal někoho s jointem! S jointem! To už přestává... Ups, promiň. Asi jsem se trochu rozjel." uvědomil si svou chybu. Aisa o škodlivosti návykových látek opravdu poučovat nepotřebovala... I když... Pro jistotu jí někdy zatáhne do svého pokoje a pustí jí prezentaci v powerpointu. Měl tam pár supernázorných fotek lidí, kteří to přehnali. Většinu potencionálních závisláků to okamžitě odradilo.
,,Iskander Mishin. Štíhlý, hezký, dlouhé zrzavé vlasy. Z Afroditina srubu. Táborová vrba. Je fajn, ale kdyby ho Afroditky nepovažovaly za svého maskota, áresovci by z něj už dávno udělali salám. Boj je pro něj definicí Trestných polí." Shrnul Iskandera tak stručně, jak to jen dle jeho názoru šlo.
,,Hele! To s úsměvem jsem ti radil já!" ohradil se rádoby dotčeně, než se opět chraplavě zasmál. S Aisou mu bylo fajn. Žádné cigarety, žádný alkohol, žádné blbé vtipy na jejich výškový rozdíl. Věšte vlajky, to tu ještě nebylo!
Úsměv mu však z tváře téměř okamžitě zmizel, když po pár metrech chůze zahlédl mezi stromy... Ne, nebyla to mrtvola, ani pták. Nějaký áresovec tam přídržoval Alfieho, který se zmítal a cukal, zatímco vyčouhlý hermesovec v neonově zeleném tričku mu před obličejem mával čímsi, co možná mohla být zápalka. Vztekle se obrátiltím směrem a než se vydal vymáhat spravedlnost, ještě se pohledem vrátil k Ai.
,,Promiň, tohle musím vyřešit. Pak mi řekni, co ti Hébé odpověděla, jo?" rozloučil se a rázným krokem vyrazil k trojici.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Sat Mar 31, 2018 2:26 pm
Nadechne se aby mu něco kloudného odpověděla, jenže než stihne vůbec vydechnout první slabiku, začne velmi dlouhý monolog o nezodpovědnosti mládeže, která kouří prakicky kde co, bere kde co a do toho pije až nadměrné množství alkoholu. Celá se po těch slovech oklepe. Jediný kouř, který si ona dovolila byl ten v chladném prostředí a z vonných tyčinek. Jinak k cigaretám, drogám i alkoholu chovala hluboký odpor. Když si znova představí jeho slova znovu se oklepe. "Fuj.. Brrr... Ani mi o tom nemluv... Žaludek mi dělá kotrmelce jen to slyším. Fuj." Vlastně ji kouř z cigaret vadil natolik, že v něm nemohla dýchat a začala kuckat. "To nevadí.. jen... byla bych ráda.. kdyby.. kdyby jsme od toho tématu upustili úplně.." Poprosí ho a koukne na něj. Když začne popisovat Iskandera, matně si ho vybaví. I z holkama od afrodity. Moc ten srub ráda neměla byl jakýsi... upištěný.. jen kvůli pavoukovi, který si to blbě načasoval. Ale ohromně ji pobaví slovo hezký. "Až někdy uvidíš dítě Afrodity, které není hezké dej mi vědět. Ráda se na něj podívám." Pobaveně se zazubí a pak ho pustí. Holt to bude v táboře ještě mnohem zajímavější než si myslela... Snad to nebude destruktivní... Jenže po jeho slovech zbledne jako dítě Háda. "Po-po-počkej.. To.. To jako... Já? Sama? A za.. Hébé?" Vytřeští oči jakoby ji měli popravit. Jenže Kouki už zmizel směrem k vymáhání spravedlnosti a ona osaměla. Nejistě se rozhlédne kolem a pak se s notnou dávkou nejistoty a hlavně nesebedůvěry, vydá na ošetřovnu za Hébé, aby se zeptala, jak bohyně rodí děti.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Sat May 05, 2018 8:21 pm
Pomalu si začínala zvykat na nové prostředí, respektive se o to snažila. Úspěšně se vyhýbala cvičišti, odkud se ozýval často rachot, jelikož ji za a) nelákalo se potit a za b) se bála, že skončí na zadku s naraženou kostrčí do dvou vteřin. Nikdy se nemusela rvát a teď si tak nějak začíná vsugerovávat, že tady se to od ní očekává. Nedá se říct, že by ji to nelákalo, spíš naopak, když letmo zahlédla někoho z instruktorů, kterým to prostě šlo, tiše jim záviděla a chtěla to umět taky, jenomže si uvědomovala, že je to dřina a na to byla prostě až moc líná. Mnohem raději se vyhýbala všem možným povinnostem, které by mohly eventuálně nastat; spíš se držela stranou, než aby na sebe nějak upozorňovala, to jí vyhovovalo. Mohla si tak v klidu prozkoumávat okolí a pozorovat chování ostatních, aby se snáz přizpůsobila. Ne, že by jí to zrovna dvakrát vycházelo, avšak mohla si sama pro sebe předstírat, že ano. Největší problém pro ni bylo snažení, aby ji v noci nepřistihli, jako onehdy s Elyarem. Dost pochybovala, že by pochopili její nespavost a dovolili jí se takhle toulat, proto to musela dělat vždy potají, nebo trpět celou noc převalováním v posteli ve snaze nevzbudit nikoho z dalších obyvatel srubu. Jako obvykle počká na první paprsky slunce, než ozáří jejich srub, a teprve potom hbitě vstane, už rovnou oblečená, a vyrazí ven. Nesnáší, když celou noc zabíjí převalováním, když je toho tady tolik, co může objevovat. Její samotné průzkumy jsou však celkem k ničemu, protože všeho všudy toho neví o tom novém světě skoro nic. Nejspíš by měla přestat ve svých snahách být neviditelná, ale nemůže si pomoct. V černé skater sukni s volánky, černými punčochami a šedým trikem zastrčeným do sukně vyrazí ven, vděčná za svoje kotníčkové boty, které ji v ranním chladnějším prostředí udržují v teple. Je v období své nespavosti zimomřivá. Dnes se zastaví před plotem hřbitova, kdo ví, proč. Nejspíš zatouží prozkoumávat náhrobky a v hlavě si přemítat, jaký životní příběh asi ti, kteří leží tam ve studené zemi, měli. To ji vždy bavilo, přemýšlet nad osudy ostatních. Váhavě projde brankou a je ráda, že dnes nechala foťák na posteli. Bylo by neuctivé, pořizovat tu fotky.
Sponsored content

Re: Hřbitov

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru