Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Hřbitov

za Wed Jan 24, 2018 2:36 pm
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 2:00 pm
Pro Koukiho byly poslední dny jedna velká noční můra. Jeho nejhorší představy ho pronásledovaly na každém kroku, slyšel šum křídel, ve stínech, vždy jen na jeden okamžik, než zamrkal, číhaly nažloutlé zesnulé oběti narkomanie a jeho vlastní jizvy po stříkačkách ho pořád svědily. A to bylo jen ve dne. V noci, když spal to bylo tisíckrát horší. Ostatní instruktoři ho už mnohokrát budili, když křičel z děsivého snu a nedokázal se sám  vymanit z Morfeovy říše. Proto poslední dva dny prakticky nespal, což se na něm začínalo podepisovat - kruhy pod očima, třes v rukou, neschopnost cokoliv dělat... Dnes zrušil všechny svoje hodiny a místo toho se snažil najít místo, kde by byl ho jeho strachy aspoň na chvíli nechaly na pokoji. Prošel téměř celý tábor, až stanul před kovovou branku hřbitova. Vzhledem k tomu, že všude jinde už to zkusil, prostě vstoupil a modlil se, ať tam není moc ptáků. Jako tělo bez duše procházel mezi řadami hrobů, přejížděje po nich očima, ale nevnímajíc jména na nich napsaná. Neznal je. Byli to cizí lidé, z cizí doby s cizími životy a Koukimu momentálně byli úplně ukradení. Našel jednu lavičku s zrezlýma kovovýma nohama a oloupaným nátěrem a posadil se na ní. Pak to zase zaslechl. Zvuk křídel, narážejících o sebe, šumících ve větru. Zase a znova a znova a znova a znova ho ten zvuk následoval, ať šel, kam šel a nikdy ho nenechával mu nedopřával pokoje. S očima rozšířenýma hrůzou si zacpal uši, ale ten zvuk tam pořád byl. Nakonec to prostě vzdal a se sklopenou hlavou se snažil zabránit slzám strachu, aby opustily oči. Tohle nemohl moc dlouho vydržet. Nemohl.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 2:20 pm
Poslední dny pro ní byly jedna velká hrůza. Ze začátku se to ještě snést dalo ale jakmile se hrůzy začaly objevovat a sápat se po ní jako něčí dlouhé prsty i ve snech, téměř nezamhouřila oči. Modro-šedé vlasy měla celé rozcuchané, oblečení nakřivo jakoby jí ho někdo oblekl a špatně zarovnal. Její kůže byla snad ještě bledší a onyxové oči s kruhy pod očima vytvářely krásný dojem prázdných očních důlků. Na pažích se jí táhly dlouhé rudé škrábance od nehtů, které se snažila zakrýt modrým svetříkem, což se jí zrovna nedařilo. Jako duch, s knihou přitisklou na hrudi proplula táborem až ke hřbitovu. Vždycky tam byl klid. Když se jí však v hlavě ozve prudké stoupnutí na brzd, které po silnici marně konají svou práci a následně náraz doprovázen zvukem mačkaného plechu automaticky sebou trhne. Bylo to tak reálné.. byla to nucena prožívat stále dokola. Dobu kdy přišla o otce a byla dána do domova. Ozve se smích ostatních dětí i dospělých. Pronásleduje ji na každém kroku. Nechce tam zpátky chce za sestrou.. jenže ta už také není... nebo je? Kdyby si v noci nevyplakala všechny hrůzy asi by se rozbrečela i teď. Otevře bránu a polkne. Sevřené hrdlo je však silně proti tomu a tak si olízne suché rty. Vlastně ani pořádně nevnímá kam jde. Mysl je stále u hrůz minulosti a strachu z budoucnosti. Když se znova ozve skřípění brzd a náraz auta cukne sebou dopředu s tlumeným výkřikem tak moc, že částečně přepadne o lavečku na které sedí Kouki. Snad jen díky štěstí si neudělá nic vážnějšího než bouli.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 2:42 pm
Kouki zíral takříkajíc do blba a stále zadržoval slzy, když mu do zorného pole vpadla mrtvola. Zděšeně vykřikl a pokusil se vyskočit, ale zatmělo se mu před očima, zapotácel se a kecl si zpátky na lavičku. Tehdy také pořádně zamrkal a uvědomil si, že to co vidí není mrtvola, anýbrž docela obyčejná tábornice. A podle těch charakteristických vlasů to nemohl být nikdo jiný, než jeho... kamarádka? V každém případě Aisa. Spadl mu kámen ze srdce a úlevou vydechl. Pak mu ale došlo, že dívka vlastně celkem ošklivě spadla a že by jí možná mohl pomoct. Již poučen se pomalu zvedl a nabídl dívce pomocnou ruku.
,,A-aiso? Co se ti stalo? Myslel jsem, že děti Tyché nezakopávají? zeptal se chraplavým hlasem, posadil se zpátky na lavičku a poklepal na místo vedle sebe. Konečně, možná tolik neuslyší ta zatracená křídla, když bude poblíž Aisa. Trochu po ní přejel pohledem a poznal, že na tom nebohá dívka není o moc lépe, než on sám. Taky by potřebovala pořádný spánek a horkou čokoládu. A to měl za to, že děti Tyché na tom budou o něco lépe... Olízl si rozpraskané rty a začal žmoulat jeden svůj rukáv.
,,Hádám správně, že jsi taky moc nespala?"
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 3:05 pm
Skutálí se z lavečky a promne si oči, těmi náedně zamžourá na Koukiho. Vypadal podobně strašně jako ona. A jí ho bylo moc líto. Chvilku jen sedí na zemi a mne si čelo. Vážně jen boule a nic vážnějšího. Takže ještě jí schopnosti fungují. Aspoň trochu. Když k ní natáhne ruku chvilku si ji prohlíží jakoby nevěděla k čemu je. Nakonec se jí však chytí a postaví se. "Já... děkuji..." Poví tiše a pak ho prudce obejme. Byla ráda že ho vidí a byla si jistá že aspoň není další noční můrou. Pak se však rozpačitě odtáhne a sehne pro spadlou knihu. "Promiň.. jen.. ráda tě.. vidim a tak.. víš?" Vykoktne rozpačitě a přikrčí se jakoby čekala ránu. Následně ale jen zavrtí hlavou a sedne si na lavečku. Knihu položí do klína a zadívá se na zem. "To ne... Předtím... nebylo to tak zlé.. vlastně jen povrchní... taková malá zděšení. Ale teď.. Je to jako by se někdo dostal okolo mých šťastných schopností... Celé je podryl... Stojí to více úsilí když je použiji naplno." Hadívá se na své ruce a potáhne si rukávy svetru aby zakryla čáry. Ty sny a představy byly prostě moc skutečné a čím více se bránila tím byly agresivnější. Pak to na chvilku vzdaly a pak zase zaútočily. Byla zkrátka příliš slabá aby s tím dokázala něco víc. Prohlédne si ho onyxovýma očima. Opravdu nevypadal dobře. "Ty... asi také na tom nejsi dobře..."
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 6:17 pm
Zmateně a poněkud rozpačitě - koneckonců ho Aisa o pár centimetrů převyšovala - se nechal obejmout a tázavě na Aisu pohlédl. Pokud si pamatoval správně, tahle holka byla plašší než laň během lovecké sezóny a něco jako spontánní objětí jste od ní mohli očekávat se stejnou pravděpodobností jako účast na metalovém koncertu. Navíc, s Koukim mluvila tak.. jednou v životě? Ale pak pochopil, že za to může stres, kterým si poslední dobou procházela pravděpodobně neméně než Kouki. Proto na tváři vyčaroval cosi, co byste s oběma zavřenýma očima mohli považovat za slabou náhražku jeho někdejšího úsměvu.
,,V pohodě. Taky tě rád vidím." odkašlal si, protože to krákání, které vydával bylo opravdu příšerné - jak byste mluvili vy, kdybyste křičeli hrůzou od večera do rána? ,,To mě mrzí. Já.... Jsem v pohodě." Ne, fakt v pohodě nebyl. ,,Jenom jsem... Strašně unavený. Skoro jsem nespal.... Poslední dva dny? Noční můry... asi tušíš, o čem mluvím."  Promnul si obličej. Ten energický instruktor, který chrlil oheň a síru na jednu stranu a rozdával úsměvy na druhou, jakoby zmizel. Místo něj tu zůstala jen zničená nevyspalá troska, která se neustále ohlížela přes rameno a permanentně se třásla hrůzou.
,,Jestli někdy toho, co je za tohle zodpovědný, ukážu mu takové peklo, že se do podsvětí bude těšit."
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 6:42 pm
Pozvolným tempem se vrátí zase ke své obvyklé nesmělosti. Věděla, že někde něco četla o nějakém bohu hrůzy, strachu nebo snad děsu? Nemohla si vzpomenout. Chtěla to Koukimu říct, přece jen byl v táboře nějaký ten čas a byl instruktorem takže by jeho brali vážně a hlavně by to sdělil nahlas. Ona by to pravděpodobně zapípala někde z poza dveří a zase se hezky vypařila. Takže by nikdo nic nevěděl. Jenže Koukimu nemohla říct pouhou doměnku kterou si ani nepamatuje a navíc proč by je nějaký bůh záměrně strašil? Jistě bohově sem a tam měly děti ale.. nevěděl by o nich Cheiron? A co když si to všechno jen vysnila a není to vůbec skutečné? Vidí bludy. Zatřese nad tou paranoiou hlavou a podívá se na Koukiho. "Nevypadáš že jsi v pořádku." Poví tiše. Na větší hlasitost si netroufla a těm mrtvým lidem by se to asi také nemuselo zrovna dvakrát líbit. I když... být pronásledován duchem musela být větší zábava než být pronásledován stále dokola svými strachy. Párkrát se nadechne a zase vydechne. Třeba když se uklidní tak to bude lepší. Ale nebylo by to nefér vůči ostatním co ty strachy prožívali? //Štěstí není vždy fér...// Bleskne jí hlavou. To věděla ale i tak... Sice se jim snažila vyhnout co nejvíce to šlo ale nikdy nechtěla aby trpěli. A nebo o tom všem moc přemýšlí. Tiše a dlouze vydechne jako splasknutý míč. "A co když... co když se bát nebude?" Zeptá se tiše.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 7:13 pm
Kouki se opět pokusil usmát, aby Aise dokázal, že je v pořádku, ale vzhledem k tomu, jak žalostně selhal, své úsilí vzdal. Na co, když Aisa evidentně viděla a chápala, jak mu ve skutečnosti je? Prohrábl si neučesané vlasy a a opřel se o opěradlo lavičky a sklopil zrak.
,,Máš pravdu. Vlastně jsem na tom pěkně bídně. Ale nejsem v tom sám, pokud se nemýlím, že?" podíval se na ní. Skutečně nebyl jediný, komu bylo zle. Aisa vypadala ještě hůř než on, i když si nedokázal představit, že by se cítila hůř.
,,Strach není jediný nástroj zkázy. Člověk se nemusí bát, aby trpěl. A pro polobohy to platí taky." Kdyby mu ten parchant, který tohle způsobil, padl pod ruku, pravděpodobně by ho zmlátil do kulaté krychle a zapálil. To by mu určitě ulevilo. Zatím si nebyl jistý, kdo je onen záškodník - ačkoliv kdesi hluboko v podvědomí ho již tlačilo určité podezření, které ale ještě zdaleka nedošlo do fáze, kdy by mu věnoval byť jen jedinou myšlenku -, ale až -jestli- ho dopadnou, bude Kouki první, kdo si do něj praští.
,,Jaká je tvoje teorie, ohledně tohohle... Téhle situace? Většina lidí myslí, že jsme to byli my, ale... Podívej se na mě. Tohle by mi vlastní sourozenec neudělal." Potřásl hlavou. Téhle variantě stále kategoricky odmítal uvěřit. ,,Hypnosovci to také být nemohli - ten nebohej malej kluk, Riley, se bojí komukoliv podívat do očí a pořád se klepe jak osika. A morfeovci... Mohli by to být oni, ale nemůžu přijít na motiv." Docela ho zajímalo, co si o tom myslí Aisa. S dětmi Hecaté sympatizovala, nebo si to Kouki aspoň myslel a přestože byla většinu času zticha, měla něco v hlavě. A to Kouki oceňoval.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 7:44 pm
Přemýšlí nad svými úvahami. Její sestra by si ji určitě poslechla a chytila se toho nebo ji poplácala po zádech a řekla jí že se nechala už moc unést a je to až moc bláznivé. A Chaia byla dost bláznivá. Vzpomínka na sestru ji vytvoří úsměv na tváři. Tiše doufala že ji brzy uvidí ale zároveň nechtěla aby se vrátila do távora právě kvůli tomuhle. I když často pochybovala že se Chaia něčeho bojí. Krátce po tom co přišli udělala Cheirónovi hezký melír na ocase. Krátce se té vzpomínce zasměje a pak zavrtí hlavou. //Soustřeď se Chaia tu není.// Promne si spánky a zkusi si upravit vlasy. "Ne.. to nejsi... hodně obyvatel tábora to trápí... Ale já.. to už jsem říkala... Je to... těžké. Mé schopnosti jsou moc slabé." Zavrtí hlavou až se jí vlasy zavlní jako proudy v řece. Zkusela si Koukiho slova představit v praxi. Ale ač se dala do jakékoliv situace pořád to bylo o utrpení způsobeném strachem. Byla z toho buď zmatená nebo příliš nevyspaná. Dokonce i nakrčí čelo aby na něco přišla ale nenapadne ji nic. Znova zvolna vydechne.Jenže jeho slova ji donutí se zase napřímit. Ani ve snu - ať by byl jakkoliv katastrofální - by ji nenapadlo házet to na Hekatiny děti. A proč by to vůbec měly dělat? Kouki byl moc milý když ho poznala a teď by ze sebe udělal takovou trosku kvůli..čemu? Ne tomu odmítala věřit. Jenže se jí zeptal na její názor a ona mu nechtěla lhát on ji také nelhal.. nebo si to myslela. A tak se psychicky připraví na delší proslov a své téze i za cenu toho že se jí vysměje za to jak je hloupá a naivní. Tenhle strach jí sevře hrdlo. Co když si ho tím znepřátelí? Prohlédla si jak zuboženě vypadá i ten jeho úsměv byl pryč. Pak se nadechne a všechno mu vypoví. "Nemyslím si že jste to vy nebo někdo jiný z tábora. Je to... až moc podivné a nikdo nemá důvod. A navíc... Nevím tedy jak fungují schopnosti Morfea a Hypna ale... nemyslím si že se vztahují na realitu. Já.. beru je jako fantazijní bohy.. prostě.. tak... Já... víš..no... před časem jsem našla v knihovně starou knihu o bozích. Některé stránky ale chyběly nebo se nedaly prachem přečíst ale.. já myslím.. že jsem četla něco o bohu hrůzy nebo strachu? Děsu? Nemohu si vzpomenout. Párkrát se uhodí dlaní do spánku jakoby ji to mohlo pomoct a nakonec zavrtí hlavou. Prostě prázdno. "Ale... asi to není ono. Bohové mají děti ale... no... kdyby byly tady nevěděl by to Cheirón?" Dopoví mu svou verzi. Přišla jí hrozně přitažená za vlasy a pak zase ohromně logická. Jenže když už to řekla tak to bylo prostě venku. Rozhlédne se jakoby to měl slyšet i někdo jiný, zlý, a pak se stáhne zase do své ulity s čekáním rozsudku.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 8:11 pm
S nakrčeným čelem poslouchal její teorii. Zkoumal jí ze všech stran, převracel jí, uvažoval o ní a hodnotil. Nebyl to špatný nàpad. Naopak. Ale měl mezery.
,,To jméno které hledáš, je Phobos." Při vyslovení onoho jména ucítil jemné pohlazení pírky ve vlasech a jeho jizvy se doslova rozhořely. Otřásl se a sám sebe objal, jakoby ho to mohlo ochránit. ,,Je to dobrá úvaha. Kdo by vyvolal strach lépe, než bůh strachu, že? Nicméně, bohové podsvětí by v Táboře neměli mít žádnou moc, pokud se tedy nepletu." Skousl ret a pozoval přitom Aisiny nehty. Kdyby se podíval jinam, určitě by ve stínech zase uviděl něco, co nechtěl. ,,A jejich potomci... Pochybuji, že nějaké mají. To by... nebylo vůbec dobré."Hlavou mu proletěla myšlenka, že momentální situace také není zrovna dobrá. ,,Ale pokud bysme tuhle možnost připustili..." otřásl se strachy. Ne, to určitě nebyla správná možnost. Existovalo jiné řešení, takové, které nezahrnuje žádné polobožské děti. Nedokázal si představit, že by jakýkoliv táborník dobrovolně způsobil takovou hrůzu. Takhle zkažený snad nikdo být nemohl. Jasně, bylo tu pár blbečků - na mysli mu okamžitě vytanul Felix -, ale tohle? To opravdu ne.
,,Upřímně doufám, že se mýlíš. Žádný polobůh by neměl mít takovou moc." Odpověděl nakonec a prudce zavřel oči. Byl to jediný způsob, jak zastavit slzy. Ten pocit, že ho sleduje pár mrtvých očí zrudlých narkotiky ho doháněl k šílenství.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 8:40 pm
Tiše se nad tím jménem zamyslí. Ano asi to opravdu bylo ono ale byla si jistá že byl ještě jeden. Nebyli to bratři? Nebo dvojčata? Nebo se prostě jen spletla? Nedokázala si prostě vzpomenout. Musí tu knihu znovu najít. Nebo zkusit najít v knihovně cokoliv co bude s tímto problémem souviset. Čím dřív tím líp. Ale v té obhajobě její teorie měl pravdu. Byla hodně děravá. Já vím ale... Proč by to dělal někdo z táborníků? Co by z toho měl? Chceš obviňovat ty které to nezasáhlo? Vždyť to.. vždyť to... bylo by to... chaos. Chaia tohle slovo měla hrozně ráda a možná i proto ho použila ale vystihovalo to tu situaci. Jestli se začnou navzájem obviňovat budou si navzájem křivdit a škodit. Nastane chaos a zmatek a nic se nevyřeší. Jen si ublíží a skutečný viník si to bude užívat... její tvář u té představy vlastně celkem dobře zbledne. Vypadá jako čerstvý primalex na stěně. "Ale co když mají? Nikdo jim nebrání v tom mít děti. Naše dvě mámy také nejsou z těch hlavních a mají děti... Při tom ji napadne něco hrozného u čehož nepřirozeně zbledne. Kouki sice řekl polobůh ale... "Co když je těch polobohů víc?"
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 8:58 pm
,,Nechci obviňovat nikoho." zavrtěl hlavou a zasmušile pokrčil rameny. ,,Máš pravdu. To by byl chaos. Občanská válka. Katastrofa. Jiná slova pro to nemám. Ale... Podívej, vezměme si mojí mámu. Patří spíš k těm temným bohům, celkem si libuje v dělání potíží a proklínání smrtelníků a přitom je půlka z mých sourozenců poplašení knihomolové. I kdyby tady bylo nějaké dítě Phoba... Není důvod, proč by tohle chtělo o něco víc, než ostatní. Jasně, asi by to nebyl zrovna andílek v nebeském hávu, ale... Byl by to jen další obyčejný táborník, který možná umí vyděsit tříleté škvrně. Schopnosti nováčků bývají na mizerné úrovni. Něco takového by nesvedl, ani kdyby měl pět sourozenců k ruce." Dokončil svou myšlenku. Tohle byla zkrátka jen další z mnoha teoriií. Jistě, jedna z těch lepších ale stále o nic pravděpodobnější, než jiné. Jak přemýšlel, šum křídel se vystupňoval. Slyšel ho všude, ze všech stran, jakoby ho obklopovalo obrovské hejno velkých ptáků. Uniklo mu zoufalé zakňučení a začal dýchat mnohem nepravidelněji. Nakonec se schoulil do klubíčka, v očekávání, že se každou chvíli objeví obří okřídlené monstrum a zaútočí... Aisa vedle něj jakoby zmizela a zůstal jen Kouki, třas prostupující celým jeho tělem a ten příšerný zvuk, ze kterého se mu chtělo plakat.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Thu Mar 15, 2018 9:21 pm
Anarchie. Tam by to shrnula její sestra a ani by nemrkla. Anarchie a chaos. To by nastalo. Přemýšlela jestli by se sestra připojila k podporování toho chaosu. Byla... vždycky živější než Aisa. Vymetla kde jakou párty, tu a tam si vzala nějaký alkohol, tam zase hodila dýmovnici aby odvedla pozornost. Nikdy vlastně nevěděla kde přesně to shání... Vrátí se od sestry ale zpět k realitě a Koukimu. Chaia dá určitě brzo vědět že ji navštíví. S touhle myšlenkou si poslechla Koukiho názor. Měl pravdu. I kdyby jich bylo sebe víc neměli by takovou sílu. I ona tu je dlouhou dobu a umí sem tam zajistit nějaké to štěstí a nic moc víc. To ji trochu uklidní ale stejně ji ta myšlenka úplně neopustí. Když to nedělá bůh ani polobůh či více tak kdo? A proč? Nějaká nestvůra? Slyšela vůbec o nějaké nestvůře co vyvolává strach? Ale tady v táboře? Sem se příšery jen tak nedostaly. To by muselo být něco hodně moc špatně. Na čele se jí objeví vráska od zamyšlení. Teď jí nedají spát její verze namísto její minulosti. Už už se nadechne aby Koukimu oznámila svou verzi o příšeře nebo nějakém otrávení tábora v jídle. Někde četla že semínka lilku jsou léčebná, halucinogenní a dokonce i smrtící. Záleželo na množství. Jenže než se k tomu stihne dostat tak se Kouki složí na zem v třasavce, za bolestného kňučení a se slzami v očích. To ji vyděsí. Nevěděla co mu je ani co dělat. Odloží knihu vedle sebe a klekne si vedle něj. Uchopí ho opatrně za ramena a jemně jím zatřese. "Kouki? Kouki! Co je s tebou? Prosím tě mluv." Téměř se slzami v očích jím znova lehce zatřepe. Nebyla žádný léčitel a absolutně netušila jak a jestli by jí vůbec pomohla její moc. Opatrně ho pohladí ve vlasech. "Kouki prosím.. řekni něco. Cokoliv. Jsem tu s tebou tak nikam nechoď." Začne přemýšlet jestli by ho zvládla odtáhnout na ošetřovnu.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Fri Mar 16, 2018 6:28 pm
Křídla. Peří. Ptáci. Pomoc. Ne, to ne.... Zabředával stále hlouběji do denní můry, způsobené jednak dovednostmi potomka boha strachu a jednak nedostatkem spánku, neschopný udělat cokoliv, čím by ji mohl zastavit. Jakmile zavřel oči, viděl stovky obrovských ptáků, jejichž křídla narážela o sebe, míhala se mu před obličejem.... Pak jeden z těch ohromných opeřenců sevřel jeho ramena svými pařáty, otevřel zobák a zakrákal ,,Kouki? Kouki! Co je s tebou? Prosím tě mluv." Důkladně zamrkal a zaměřil se na ptáka, který k němu takto podivně hovořil.  Další mrknutí... Pak ještě jedno... A černá hlava pokrytá peřím se pomalu začala rozplývat. Nakonec jí kompletně nahradil Aisin bledý obličej, připomínající ten havraní pouze onyxově černýma očima. Drápy zaryté v jeho ramenech se proměnily v jemné prsty, svírajícího jako drahý křišťál, jakoby se jejich majitelka bála, aby Koukiho nepoškodila. Znovu, ještě jednou pomalu zamrkal.
,,P-promiň..." vydechl téměř neslyšně. Jeho roztřesený hlas by směle mohl konkurovat babičce s Parkinsonem. Chvěl se, jako vyolašené zvířátko, v než se částečně proměnil a vzlyky zadržoval jen s nadlidským vypětím. Ale aspoň už zaostřil pohled a vnímal. ,,D-díky.... Moc mě to mrzí. Já... Tohle byl zatím nejhorší záchvat. Málo spím." začal omlouvat svou slabost. Ta malá hromádka neštěstí, která se teď hrabala zpátky na lavičku už jen málo připomínala veselého bojovníka proti drogám. ,,Mrzí mě, že se to stalo." nechtěl svou slabostí nikomu přitěžovat, ale on sám si připadal, jakoby se měl zhroutit pod tíhou, kterou mu život -tedy spíš jeden polobůh s příšerným vkusem - naložil.  Jediné v co ještě doufal, bylo, že tahle můra co nejdříve skončí.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hřbitov

za Fri Mar 16, 2018 7:42 pm
Zoufale se na něj dívá. Vůbec netušila co má dělat a nechtěla s ním třást až moc. Třeba by to vůbec nepomohlo a spíš mu jen víc ublížila. Přesto to ještě jednou zkusí. "Kouki..." Zahlesne při tom bezmocně a znovu se rozhlídne byl menší než ona takže by ho mohla zvládnout odtáhnout alr nebyla si jistá jeho váhou. Ne že by byl tluatý ale... prostě byla mladší a síly vážně moc neměla. Jenže pak se začne probouzet a ona si oddechne. Takže byl v pořádku. Více méně. Chvilku sleduje své ruce na jeho ramenou a přemýšlí jestli omylem nevpustila sílu štěstí do jeho těla. Nebo ji pomohla její máma. Nesmí ji zapomenout dát na večeři pořádnou obětinu. I přes možné protesty ho zlehka obejme a znovu si oddechne. "Ach díky Týché... Mysla jsem že tu umřeš a nebudu ti moct pomoci." Oddálí se od něj a opatrně mu pomůže na lavičku. Posadí se vedle něj a onyxovýma očima ho ustaraně sleduje. "To nic.. v pořádku. Já se nezlobím a ani ti to vyčítat nebudu. Um... Záchvat?" Poslední slovo vysloví tak jakoby ho nikdy ale prostě jen nevěděla do jaké skupiny záchvatů to zařadit. Epileptický? Ten z toho neustálého strachu? Nedostatek spánku? Jiný polobožský záchvat? Nebyla si jistá ale vyhrával ten spací a strachový. Chvilku o tom přemýšlí a až potom si uvědomí že něco řekl. Nakonec si i v hlavě poskládá tu větu a lehce se usměje. "Nic se neděje..." Šeptne tiše. Každému se to mohlo stát. I jí. Zlehka ho pohladí po rameni aby ho ujistila, že jí to nevadí. Pak se však zase lehce stáhne do sebe jako šnek kterému někdo ťupne prstem do oka a on ho schová aby ho vzápětí zase nerozhodně vytáhl a podíval se kam se to vlastně sunul.
Sponsored content

Re: Hřbitov

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru