Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 107
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Hlavní brána

za Wed Jan 24, 2018 12:55 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 19
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Thu Mar 01, 2018 3:39 pm
Poslední dobou byla napruzená ještě více než obvykle. Celkově byla jako v ohni z toho, co se kolem ní dělo. Nejvíce jí dopálila asi kletba Apollonova srubu, kdy chtě nechtě nějaký čas pořád dokola rýmovala a spíš než odhánět od sebe lidi, se jí podařilo je k sobě přilákat a oni se tak na ní bavili jako na nějaké atrakci. No, to by tu nesměl být její oddaný psí přítel, který se teď motá bůh ví kde a bůh ví kolem čeho. Ostatně jí to bylo jedno, vděčila si jeho služeb, ale nikdy by na hlas neřekla ani jednoduché děkuji. Proč? Protože se jí to jednoduše nepodobalo. Místo respektu se tak pes ze samotného podsvětí dočkal maximálně pár facek, které ač si nenechal líbit, nevyhnul se jim. Přiznejme si, že by stačila proti tmavovlásce jedna dobře mířená a byl by od ní klid navždy, nebo by přinejlepším měla pořádnou jizvu přes záda, ale na vědomí pak přijde otázka, jestli by byl její otec spokojený. Třeba chce pro svojí dceru opravdu to nejlepší, třeba se k ní nehlásí z nějakého důvodu. Každopádně bylo tohle štěně prazvláštním projevem lásky a jestli se její tatínek přesvědčuje jak se o svěřence stará? Zřejmě by jí příště nesvěřil ani mouchu. Jistě, bylo to samé ťuťu a ňuňu dokud s obřích tlap nebyly ruce a nohy, přičemž mladičká neurčená div nevyletěla z kůže, když na ní její společník začal mluvit. Chápete to? Místo tlap ruce, místo štěkání mluva a jediné co mu zůstalo byl snad roztomilý uslintaný pohled a blechy. Ty blechy, z kterých si dřív dělala legraci, i když jí ta slova teď moc vtipná nepřišla. No jenže jak chcete odblešit něco, co se o dvě hlavy vyšší než vy? Správně, těžko.
Se zamyšlením uhání vpřed s jasným cílem - hlavní brána. Mockrát tu není k vidění nic, ale ona si ráda čeká na ty části dne, kdy sem kolikrát nepáchne skoro ani noha a táborová hlídka má na práci důležitější věci. Tehdy se tu usadí do měkké trávy, mnohdy zmrzlé a ledové díky počasí, přemýšlejíc o životě tam venku. Myslí zabrouzdá do jiného světa, pozdravit svého jediného a nejdražšího přítele, který díky ní přišel o život, když tváří v tvář stanul proti jedné z těch potvor, co ji budou nejspíše celý život lovit díky její neobyčejné krvi. Kde je spravedlnost? Zase správně, nikde. Cožpak by však někdo jako je ona hledala spravedlnost? Kde že. Na jednu stranu jí bavilo pozorovat, jak si ostatní ubližují bez ohledu na to, jestli si to zrovna dvakrát zaslouží nebo ne. Proto ostatním sama dělala zle a častovala je nejrůznějšími španělskými nadávkami, na kterých by si jiní vylámali jazyk. S tichým vydechnutím se tělo snese na zem a ona kouká bránou ven všude tam, kde se něco šustne. Přestavuje si nejrůznější možnosti toho, co se teď může stát a jak by se smála, kdyby se něco snažilo proběhnout přes bariéru. Představuje si taky, co by se stalo, kdyby to něco přes bariéru opravdu proběhlo. Jak rychle by dokázala utíkat?
avatar
Son of Akhlys
Počet postů : 3
Age : 28
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Thu Mar 01, 2018 5:30 pm
Ticho. Nudné, trapné, stereotypní a prapodivně ubíjející. Ticho všude, kam se podíval, od stromu ke stromu, od keře ke keři, od té mírně se klikatící cesty až k vysoké dřevěné rádoby bráně s nápisem vyrytým ve starořečtině. Tábor polokrevných, jaké to vznešené jméno. Cynický úsměv zkroutil koutky rtů do zatrpkle pobaveného úsměvu, co ostatně nikdy nevěstil nic dobrého. Ale, ale, ale... Slavný tábor polokrevných. Nejnudnější místo v celé západní Americe. Pohledem ohodnotil výstavní obrázek toho, s čím přijde do styku každý z polobohů. Hrdinů, jak prý do nich vtlouká ten zasranej koňskej xicht připisující si kredity za výchovu nějakých slavných idiotů. S rukama v kapsách orvaných džínů sám nepřipomíná žádného Herkula ani Achilla. Každý z těch, co alespoň z části vyrůstali v říši podsvětí, si uvědomovali, kde zúročit přednosti a ability, jimiž disponovali. Žádná síla, žádné fyzické mrzačení, pokud se nejednalo o krvelačné příbuzenstvo bohyně Enyo, sestru toho nafoukaného budižkničemu s velkým egem - což nejspíš bylo to jediné, co bylo na něm větší, jak si někteří dovolili poznamenat nahlas. Samotnému Wexenovi vzpomínka na tyhle řečičky plné rozčilujícího ponižování všech bohů na Olympu, kteří jejich hlasy nemohli zaslechnout přes temnotu říše mrtvých a zatracených, vyloudí na tváři úšklebek, jako kdyby si do úst nacpal misku kyselých švestek. Jejich úkol byl mnohem lehčí a zároveň těžší než je nějaké pitomé vyvolávání fyzických konfliktů, pouštění se do rvaček a hraní si na hrdiny. On i jeho vzdálení příbuzní si s radostí zahrají na šedé eminence, mocnosti stojící v pozadí, až dojde na rozbroje. Na boj. Na válku...
Prach spolu s kamínky křupaly pod těžkýma kanadama s polorozvázanejma tkaničkama od lenosti je zakličkovat, nebo minimálně svázat do pevného, nikdy nerozmotaného uzlu. Na kolenou a stehnech roztrhané rifle odhalovaly kus bledé kůže pokryté chloupky, šedé tričko s rozepnutými knoflíky na hrudi sotva poskytovalo teplé zázemí pro období zimy vesele si vládnoucí za hranicemi Tábora v říši smrtelníků, nudných pitomečků, kteří nikdy nic nedokázali. Jejich ztráta nikoho nezarmoutí, minimálně Wexena ne. Károvaná, notně vyšisovaná košile, si zvesela vlála v ledovém větru, zatímco dlouhým krokem zkracoval cestu mezi bodem, ze kterého vyšel, a bránou do nové epizody jeho života. Mohl se chlubit, že vydržel o něco déle než kdejaký polokrevný, jenže na rozdíl od nich nebojoval s příšerami. Ne, vychovával je. Nebo ony vychovávaly jeho? S otrhaným vojenským batohem na zádech se konečně doloudá k místu, kde to celé začne. Zatímco se bude část z nich zabývat situací odehrávající se venku, se svými nevlastními sourozence spustí krvavou řež uvnitř. Dobře, přeháněl, nad čímž se i teď uchechtl, ale komu by se nelíbila ta hrůza spojená s výčitkami, až se někteří vrátí zpět do svého starého dobrého domova? Kamarádi v sobě, závist, bída... utrpení. Jeho milované hobby. Už už se rozhodl vykročit vpřed, pohled mu však padne na bytost z části skrytou ve vysoké trávě za jedním stromem. Měl hrát pitomečka? Ne, dobře věděl, že smrtelníci vidí jen jahodovou farmu. Máš tam dole něco zajímavýho? Že bych se přidal."
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 19
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sat Mar 03, 2018 12:16 pm
V první řadě mohla dávat pozor na rozruch kolem sebe nenořit se tak moc do svých myšlenek, když v závěru její pohled od světa venku stejně padl do trávy, kde si rozhodně tak maximálně všimne příchodu mravence, než toho, co se ve skutečnosti objevil v její přítomnosti. "La ostia! Kdo si myslíš že seš?!" V podstatě neumí být nikdy klidná, když někdo naruší její rádoby relax, proto přichází škubnutí, kdy napodobí tak maximálně vyplašenou slepici nebo pštrosa, co by nejraději zahrabal hlavu do... eh, trávy? No asi těžko. Div po něm při dalších slovech nemrští klacíček, na který si původně neochotně sedla a teď dřímal v trávě vedle ní. "Tě někdo neučil.. třeba odkašlat si? Nebo pozdravit? Slušný vychování trochu." Sjede ho jako kluka na základní škole se zamračením učitelky, kterým rozhodně naštvanou kantorku nepřipomíná, spíše jde o štěně, kterému někdo sebral oblíbenou hračku. Nafouknutá tvářička a uraženě našpulený rtík, kdy si skládá ruce na prsou v uraženém gestu tedy vypadají spíše vtipně, než aby vzbuzovala nějaký respekt. Navíc by se jednoduše mohl opáčit na to, že ona za celou dobu komunikace s ním nebyla schopna vstát na vlastní nohy a stále na něj hledí ze svého travnatého brlohu, kde se cítí nemálo bezpečně ve své osobní bublině. Zkuste si představit ten fakt, kdy by se zvedla a její vážnost by se snížila na stejnou úroveň, jako je její výška oproti němu. V táboře zastávala post jedné z těch nejmenších, není tedy divu, že jí ostatní nebrali moc vážně, dokud jí nevylétla bledá pěstička proti obličeji toho, co nejvíce rýpal. No a právě proto raději zůstane sedět, dokud jí něco vyloženě nevytočí, protože už teď to vypadalo, že zasáhl citlivé místo a to jen tím, že na ni vůbec začal mluvit. Teprve po tom, co se pomyslná sopka uklidnila, se její vznešený pohled uráčí prozkoumat protivníka, co se dostal do její přítomnosti. Stačilo si dát pět a pět dohromady, nachází se u hlavní brány a on má batoh, sice neznala moc lidí v táboře, protože jako kdo se má vyznat v tom, kde se kdo hemží, ale rozhodně by musel mít trochu jiný směr, kdyby chtěl z tohohle madhousu pláchnout. "Čerstvý maso?" Přimhouří očka a tím začnou tmavé korálky stopovat obličejové rysy cizince, který se před ní vynořil, avšak stále sedíc na místě, kde snad s takovou i zakoření. "Nech mě hádat... Buď na tebe vyběhlo cosi co vypadá jako kříženec pěti různých druhů zvířectva a k tomu člověka, nebo tě sem někdo poslal, protože si nějakým způsobem výjimečný a asi to nebude tím, že by si rozbil spolužákovi zuby o školní lavici. Přišels sám, osobo?" Konečně se zvedne a oprašujíc si kalhoty se na něj s mírně nakloněnou hlavou podívá na důkaz toho, že jí možná následující informace budou i zajímat. I když to v podstatě bylo stále to stejné a pokud sem někoho nedovedl přímo jeho rodič s plnou pusou keců typu 'Tady ti pomůžou, budeš hrdina, dítě' byla všechno stále se opakující nuda, kterou si ale kupodivu Cheirón rád vyslechl znovu a znovu, aby sebevědomí nových táborníků aspoň trochu vyzdvihl, ale k čemu? Pak se tu párali co je rok dlouhej, aby se k nim jejich rodič ani nehlásil.
avatar
Son of Akhlys
Počet postů : 3
Age : 28
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sat Mar 03, 2018 1:45 pm
Z čisté formality povytáhne tmavé obočí do výšky, aby se neřeklo, že ho její chování nechalo tak úplně chladným. Takový necita není - ne teď, když se od něj očekává, kdo ví jak se nezapojí do denních činností jako je kydání hnoje, pomoc na ošetřovně, kde bude doslova třít bídu s nouzí, a kdo ví jaké hlouposti, o jaké nestojí. "Určitě nejsem to, jaks mě nazvala. Ta... vostija či co. Nejsem holka," odmění ji významným pohledem s očima zaklesnutýma do jejích. "Na rozdíl... hm... od tebe," její maličkost je sjeta od hlavy až k patě po všech více či méně viditelných částech těla, co mu odhodlaně odhaluje v zájmu dokázat si, kdo ví jak není vystrašená z čerstvě příchozího. Malá holka hrající si na hrdinku, to tu ještě nebylo. Spodní ret navlhčil jindy rychlý jazyk, nyní si však dává záležet na pomalém, téměř vyzývavém gestu, načež učiní nádech spolu s tlumeným zasmáním se, co se brzo změní v kašel typický pro cholerického kuřáka. "Řetězy jsem si nechal doma, možná příště." Že by se omluvil? Naznačil jakýkoliv druh gentlemanství? Sotva. Zbyla mu jen vcelku veselá podívaná na holku snažící se vydobýt si špetku respektu, což se jí evidentně nedařilo. "... Slečno učitelko," dodá vzápětí s mírně odhalenými špičáky v úsměvu značícím, kdo je tady lovec a kdo kořist. Ze by byl ten slabší? Sotva. Egoisticky si dával záležet, aby tyhle malé holky moc dobře věděly, kde je jejich místo - pod jeho nohama. Nebo tělem, pokud na to přijde. "Možná byste mi mohla dát cennou lekci?" Pokoušel ji, samozřejmě, že ano. Vypadala, že si sama zaslouží jedno z ponaučení do budoucna, ač ho všichni v Podsvětí varovali, ať si dává dobrý pozor, kdy a za jakých okolností bude využívat svou moc. Kde byla ta zábava? Čekání se jevilo jako nutná záležitost, které se odmítal podřídit. Tahle neznámá tábornice mu mohla přinést povyražení, zábavu pro dny plné nudy, rozptýlení, zatímco se plán pomalu uvede do pohybu. S rukama v kapsách vyčkával, pohled setrvával na její drobnosti, tak opticky ji znevažující do vůdčí role.
Otázku, zda se jedná o maso čerstvé, či už nějakou dobu prošlé, ponechá nezodpovědně stranou. "Možná obojí?" S celkovou lhostejností, která se hodila k dospělému chlapovi, znatelně pokrčil rameny. Viděl tunu příšer, nestvůr z bájí a pověstí, lítých rádoby saní, drakén a kdo ví čeho ještě. Zažil si i lákání Gorgon, když se ho pokoušely přesvědčit, ať se jim podívá do očí. Jedna hned na to skončila v Tartaru, když ji dcera bohyně Enyo probodla cvičným kopím. "A proč bych nemohl přijít sám? Vypadám snad jako kluk, co si nadělá do kalhot z nějakého monstra?" Se zhoupnutím na patách očekává odpověď, snad se nad ní maličká alespoň z části zamyslí. Od pohledu nepůsobil jako ustrašený puberťák, děcko, co se každou chvíli drží matčiny sukně. "Nech mě hádat... Jsi jedovatá, protože se k tobě rodič nepřihlásil, co?" Ukázkový Freud. Chladně a bez výčitek strhnul pozornost na ni. Zatím se však nemá, aby překročil magickou hranici, dál se drží před branou, ledabyle se opírající o jednu z tlustých dřevěných klád sestavujících onu bájnou bránu, která by potřebovala rekonstrukci dle jeho mínění. "Možná jsem... sám nějaká příšera, hm?" Oči odlepí od země, sledujíc její pohled. Znejistí snad? Bude se bát? Počítal, že v bezpečí tábora se bude cítit sebejistě. "Riskneš to a vyjdeš, prcku? Sem... za hranici..."
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 19
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Thu Mar 08, 2018 8:07 pm
"Skvělej postřeh, asi." Broukne, načež se sjede pohledem a musí se nad celou situací ušklíbnout i v tom momentě, kdy se jí v hlavou znovu prožene tajemné slůvko vostija, což však přejde beze slova. Mluvit rodným jazykem bylo jednou z jejích předností, ale ostatní to mohlo nemálo otravovat a ve velké míře si nakonec mohla povídat sama se sebou, když nenašla někoho, kdo oplývá hned několika jazyky včetně španělštiny. Kdo ví, třeba jednou vymyslí vlastní jazyk, když už takhle kolikrát vznikají v jejím podání nesmyslná slova kombinováním - ač několikrát i nechtěným - angličtiny právě se španělštinou. Kdyby se taková slova uchytila, to by byla teprve paráda. Nad jeho klidnou odpovědí a poznámkou s řetězy se jí objeví na čelíčku o to větší vráska nespokojenosti, která tančí s každým jeho klidným pohledem stále intenzivněji, protože jí prostě ledový klid ostatních dokázal vyvést z míry, protože jestli něco milovala, tak to jak se ostatní rozčilují nad tím, co prohlásí ona. To jak ostatní dokázala svými poznámkami polechtat na mandlích, pokud to fungovalo obráceně? Z její strany ukázka toho, že prostě nesnese moc slov na úkor jejího účtu. Je však rozhodnuta vydržet. "To v tom případě nechci vědět, co si táhneš sebou teď." Kývne hlavou směrem k batohu, než její oči těknou znovu k němu, když si ho se zvláštním upoutaným pohledem měří. Pokud Theu něco zaujalo, tak to bylo rozhodně tajemno a sebemenší známka dobrodružství. Dobře, nemusel mít zrovna v jedné ruce dalekohled, v druhé mapu, dřevěnou nohu a zlatej zub, ale rozhodně vypadl ze stereotypu těch otřepaných rádoby školáků, co mají svoje batohy nalepené až na zádech a jejich ruce pečlivě spočívají na obou popruzích, připraveny, kdyby se taška chtěla nedejbože posunou o milimetry níže. Z takových lidí si věčně utahovala a pokud se takový objevil v táboře? Přešla ho pohledem. Její zájem možná trochu utvrdila i další jeho slova, která k její straně působila vyzývavě a přiznejme si, že ač se tak někdy chovala, nebyla malé děcko. "To si takhle ale jednou žák zapomněl řetězy, takže smůla."
Pokrčí rameny a koutky jí cuknou do kratšího úsměvu, bavila se, i když se na jejích reakcích asi musel bavit více on, protože jí musel vnímat právě jako to dítě mezi ostatními, ale kdo ví. Vnímá každou maličkost, snaží se pochopit, s kým má tu čest, avšak je vedle jak ta jedle a prakticky pokaždé by měla na podobné lidi stejný špatný odhad, jako má teď. Jediné co seznala je to, že bude plný tajemství a to už jen z toho, že jí jednoduše neodpoví hned, jak se sem dostal. Krátce mlaskne, než se výraz v jejím obličeji změní a ona tak na krátký pohled hledí kukadly více vytřeštěně, než normálně a mrká tak dvakrát rychleji do doby, než se jí věta usadí v hlavě. Měl pravdu, jedna z věcí, proč byla tak moc jízlivá bylo to, že se k ní otec stále nepřihlásil, ale to nebylo mimochodem nic, co by tu nevědělo více lidí. Možná to někdy mělo i svoje výhody, ostatní tak na ní neházeli předsudky ohledně toho, koho měla za rodiče. No ale co, ona sama dělala to samé. Třeba ohledně dcer Afrodity měla jasné mínění a to, že by se jejich make-up dal kolikrát rozmazat na chleba místo paštiky. "No... Ehm, kolik z děcek tady jsou neurčení? Kolik z nich nezná svého rodiče, že? Je nás tu spousta." Poukáže na to, že v tom rozhodně není sama a není to tak nic zvláštního, o co by se mohl starat. Chce o něm sama něco zjistit, samotnou jí to vybízí, aby se stále na něco ptala, ale věděla, že to nemůže být tak jednoduché. Tím pádem však seznala, že mu informace o sobě neposkytne jen tak lehce, pokud to z ní nevymámí. Občas měla za zlozvyk to, že mluvila, aniž by nad tím přemýšlela. Takový menší surrealista tohle hnědoočko. "Ty a příšera?" Pousměje se s pohledem, který jasně značil, že je něco takového naprosto absurdní. Při jeho výzvě se s dalším mlasknutím ušklíbne, ale nohy zůstanou stát jako přibité, když si dává dvě a dvě dohromady. Třeba byl hrozbou, a proto nepřestoupil hranici, ale proč tedy ten batoh? Nebyla moc chytrá, aby poznala hrozbu hned, kdyby nějaká číhala. Za to byla taková, že by se nechala snadno vylákat, pokud by v ovzduší zavoněla špetka dobrodružství a něčeho nového, co jí přivádí ke strachu. Milovala strach, proto milovala záhady, možná jedna z věcí, která jí v táboře udržela do teď. "To by se nemělo..." Stále stojí, oči se podívají do těch jeho, než sevře ručku v pěst a zopakuje si ta slova pro sebe znovu s myšlenkou, že by tohle vlastně nikdy neřekla. Měla strach? Ano. No a to bylo vlastně to jediné, co jí pohání v každém kroku kupředu vstříc všem problémům a katastrofám, co se v jejím životě dějí. Nadechne se a na tvářičce se objeví zamračený pohled, z jisté míry i sebejistý. Vlastně mu chtěla dokázat, že není žádný strašpytel a že z něj nemá pražádný respekt. Udělá tedy krok za hranici tábora, při čemž jí ovane nepříjemný pocit z toho, že tady už nebude tak bezpečno. Pocit nepříjemný, ale přesto v něčem krásný a plný svobody. "A... teď mě jako sejmeš?" Rýpnutí, když nožky přešlápnou kousek z jeho blízkosti.
avatar
Son of Akhlys
Počet postů : 3
Age : 28
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sat Mar 10, 2018 7:12 pm
"To se dozvíš, pokud budeš hodná a poslušná," s mlasknutím ji oplatil zlozvyk, jímž se zjevně projevovala při každém kroku. Tušil, že taková není, z očí jí koukala touha hrát si s pravidly, porušovat je, zkoušet, kde končí linie tolerance a začíná boj s nebezpečím. Zůstávalo otázkou, zda je pouze tak hloupá nebo ignorantská vůči faktům, kterými ji museli krmit odmalička. Nebo spíš od doby, co pobývala v tomhle středoškolském typu vězení. O Táboru polokrevných si odnesl jen pár informací a žádná na něj neudělala dojem. Prej to tu vede jakýsi kůň, dřív nějakej bůh holdující alkoholu. A některý sruby jsou naplněné k prasknutí. Nerad se dělil o soukromý prostor, neměl to v lásce u nikoho a kdo si troufl, obvykle trpěl bídou a nouzí vyleptanými do kůže. Nic příjemného, ale aspoň to Wexovi zajistilo zasloužený klid. "Ale ty nejsi. Vidím ti to na očích. Malá holka, která si hraje na velkou drsňačku, poslouchá tvrdej rock nebo metal a kdyby mohla, tak každému vrazí pěstí, co?" Za svůj pobyt mezi lidskými vrstevníky se naučil rozpoznávat pár skupin plných přetvářek. Zvlášť pak dole v Podsvětí, kam odcházela hromada čerstvě zabitých polobohů. Takovými, jako je ona, se to dole hemžilo, až to začínalo být kapánek otravné. "Takové končí v problémech...," téměř učitelským povzdechem ocení její výkon hrát si na tu zlou, než se mu na tváři objeví rošťácký úsměv. "Mám rád problémové holky."
Ramenem zapřený o dřevěný sloupek si ji měří, zatímco se děvče pokouší zajistit si alespoň špetku důstojnosti, o kterou ji milerád připraví. Pouze nadzvedne obočí, když se začne obhajovat, že jich je tu víc takových, k nimž se rodiče nehlásí. Sám moc dobře znal svou matku, odpornou ježibabu, o kterou by v lidském světě nikdo neopřel ani kolo. Na druhou stranu taky nebyl tak úplně její, jen vytvořený z její krve a lidského těla. Vcelku lhostejně pokrčí rameny. "Si myslíš, že když se nepřihlásil doteď, tak že se zítra něco změní? Nebo pozejtří? Pche, sotva. Přiznej si to, nejseš mu dost dobrá," pronese bez sebemenšího náznaku soucitu. Nebyl tu od toho, aby mazal holkám jako je ona, med kolem pusy a sliboval jim hory doly. To se k němu ani jeho temné podstatě nehodilo. "Co jsem pochopil, stejně po vás... nás chtějí jen vyhrávat svoje bitvy, páč jsou moc líní, než aby sami hejbli zadkem." Znuděným úšklebkem okomentuje patovou situaci, sám byl jedním z pěšáků pro mocnou temnou entitu v jejich pozadí. Líbilo se mu to? Sotva. Na druhou stranu mu to zajišťovalo zábavu a po letech strávených na dně propastí, mu to svým způsobem vyhovovalo.
Zvědavým pohledem po ní střelí, zatímco se neznámá před ním pokouší rozluštit záhadu obalujícího od hlavy až k patě blátem zašpiněných kanad. "Třeba jo, nikdy nevíš, prcku." Jazykem okopíroval vrchní ret, bavil se, jak se s tím musí trápit. Věřila mu? Pochyboval. Nejspíš tušila, že si z ní utahuje. Ledabyle nakrčí ramena, jako by se jej to netýkalo. "Si myslíš, že na tebe budu žalovat? Naivko." Směšným podtónem oznamoval, že je mu úplně jedno, jestli tak učiní nebo ne, názor si vytvoří dle jejího chování. Nebyl hrozbou v podobě žalobníčka, sám to neměl rád. Raději sledoval, když se dcery Eris zapojily do diskuze a vše se zvrhlo v hádku plnou obviňování každého, kdo jim přišel pod ruku. Jo, tyhle holky by dokázaly zamávat s každým. Ve vzpomínkách si nevšiml, že se odvážila o krůček posunout za hranici tábora, překročit to neviditelné pole bezpečného života do světa, kde za každým rohem číhaly nestvůry. Koutek rtů se zvedne v úsměvu. "Si piš," odvětí jakoby nic, než ji přitiskne svým tělem k dřevěnému sloupku vývěsky oznamující začátek Tábora polokrevných, což na štítku snadno rozluštil. Rty vyhledá ty její, ačkoliv je nucen se sklonit a ji chytit prsty za bradičku pro lepší přístup. Nepáral se ani s představením, když ji políbil, jazykem kopírujíc její spodní ret, do něhož zlehka kousne. "Jen jsem neřekl jakým způsobem, glyká," zašeptá ji do rtů starořecky označení pro sladkost.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Tue Aug 28, 2018 7:52 pm
Srub plný lidí, polobohů, ve kterém se lidi střídali, jak ponožky, a i přes fakt, že se o někoho čas od času přihlásil rodič a odešel, se tam lidi pořád množili, protože nějaký inteligent bez ustání vodil z venku nějaké nováčky, takže byl ten srub skoro k prasknutí a Lucy už přišlo, že v něm nemůže ani dýchat. To byl ten hlavní důvod proč se navlékla do svých šedých, volných tepláků a žlutého trika s ošoupaným logem jurského parku, do batohu si dala mikinu, ze které udělala provizorní hnízdečko, aby do batohu následně pohodlně umístila svoje milované tajemné vajíčko z boje o vlajku, a byla připravená vyrazit. Ale jen vylezla ze srubu, otočila se na patě, protože zapomněla na Evžena. Ještě by jí to ten malý mechanický pavouk vyčítal... Takže ještě jednou prošla nepozorovaně do pokoje, nacpala Evžena do kapsy a vyrazila... Vlastně ani nevěděla kam.
Chvíli se bezcílně toulala po táboře. Stavila se do jídelny, kde, jak to vypadalo, začali pomalu chystat večeři. Vlastně by ani neřekla, že už bude pomalu, ale jistě večer a pak noc, ale přeci jen jí to nebránilo, aby se šla projít. Takže se toulala dál a s pohledem upřeným na zem kopala do kamínků, větviček a všeho, co jí stálo v cestě, než se jí na rameno nějakým způsobem přesunul z kapsy mechanický pavouček. Vykouzlilo jí to menší úsměv na tváři. "Ahoj Evžene. V kapse ti to nevonělo?" Sice věděla, že jí pavouk jen těžko odpoví, ale co na tom? Když se potom podívala na cestu, vztyčila se před ní brána, které vedlo do, ale i z, tábora. Hlavou jí okamžitě začali vířit myšlenky, kde byla pro a proti ohledně opuštění tábora. Nakonec zvítězilo proti s vyhlídkou ošklivé smrti, způsobené nějakou nestvůrou. Takže si dřepla do tureckého sedu a koukala skrz bránu bez touhy jí projít, ale stejně se neubránila tomu, aby se nezeptala nahlas, když sundala a rozepnula batoh, aby se vajíčko provětralo, a dala do něj i svého pidi robůtka. "Co vy dva na to? Měla bych jít nebo tu zůstat.?"
avatar
Unclaimed
Počet postů : 2
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Tue Aug 28, 2018 11:19 pm
Stáli před něčím novým, před novou částí života který jim do tohohle okamžiku připadal  sice nudný, ale normální život určitě změní navždy. Nikdo se jich na to vyloženě neptal, a přesto stojí tady. Nikdy ohledně rodičů neměli otázky, a zdá se že kdyby měli že to nemuselo dojít až sem, nebo by to sem došlo to nemohou vědět.  Už  několik minut bez většího pohybu stáli u hlavní brány a koukali někam jinam, byli očividně až moc zamyšleni že si nevšimli že kolem nich někdo kolikrát prošel. Nebo zde byla možnost že jim to je jedno, jak Lloyd i Martinus pro tentok okamžik spíše neměli slova.
"Možná bychom měli najít někoho kdo ví víc o tomhle místě," Vypustili ze svých   úst konečně nějakou větu a také se již pohnuli. Pomalu se rozhlédli a začali očima skenovat prostředí.
Tohle budou zvláštní dny, ale asi bychom si měli zvyknout..Tenhle život se už nevrátí do starých kolejí. Projelo  hlavou jak ostrý nůž a oni konečně začali věnovat okolí svoji plnou pozornost.  Přeci jen to přineslo kýžené ovoce, nejspíše. Někoho viděli, otázka ovšem vysela ve vzduchu. Ta neznámá osoba (Lucy Kingsley) pomůže jim? Ačkoliv nebyli přilíš nadšení s tím že by museli načít konverzaci věděli že pokud to neudělají mohli by zde stát i o něco déle než je zdrávo a navíc už zde stály jako tvrdé Y moc dlouho.  Udělali k ní pár kroků    a ujali se slova.  "Asi tě budeme vyrušovat za což se předem omlouváme , ale jsme tu nový a moc to tu neznáme..neznáš někoho kdo by nás tu mohl provést nebo nás aspoň seznámit s něčím základním tady?" skončili svůj proslov a na rtech se na chvíli mihl takový nervozní ale dost nedůvěřivý úsměv. Moc dobře nevěděli co je to místo přesně zač, a to oba z jistého důvodu trošku děsilo! Proto chtěli zjistit co je tohle místo zač a chtěli zjistit co nejvíce informací. Nový život nové místo a to ještě nebyli to nejhorší nové místo znamená nová  neznámý lidé.  Další lidé co nedají pokoj, budou se stále ptát proč jsou jiní . Proč o sobě mluví v množném čísle, tyhle otázky jsou tak otravné! Stejně se na ně nedozví odpověd! Nemůžou.. nepochopili by to.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sat Sep 01, 2018 2:53 pm
Přesně jako dle předpokladu jí ani pavouk ani vajíčko neodpověděly, ale to jí nevadilo, vlastně se i usmívala. Tedy dokud se jí za zády neozval něčí hlas a ona nevypískla jako vystrašená myš. Vzápětí, pro ni nadpřirozenou rychlostí, vyskočila na nohy i s batohem v ruce a otočila se za strůjcem jejího děsu. Byl to nějaký kluk, nijak zvlášť děsivý, když se to vzalo kolem a kolem, snad jediné, co mohlo být trochu vyvádějící z míry, byla jeho výška, díky které musela trochu zaklánět hlavu, aby mu vůbec viděla do obličeje nebo trochu ustoupit, což nakonec zvolila jako lepší možnost. "P-Promiň..." Dostala ze sebe trochu koktavě, aby obhájila svoje pištění a snažila se soustředit na to, co říká. Asi by v táboře s někým nový, co z toho tak vyvodila, takže bylo více než možné, že je to další člověk, co zabírá místo ve stejném srubu jako ona... Takže asi i další, kdo ten srub nemůže už moc dobře vystát, když je tady a ne tam. Když svůj menší monolog dokončil, nemoha si pomoct a rozhlédla se po okolí. "Ehm... A kdo Vy?" Otázka jí ujela skoro sama, přeci jen tam byl sám nebo aspoň neviděla nikoho jiného, koho by mohl myslet tím druhým nebo druhou, takže ji to celkem mátlo, ale nebyla typ, který vyzvídá, takže od toho rychle upustila, jestli jí nic neřekl nebo se mu otázka nějak protivila.
Raději začala v hlavě smolit odpověď na jeho lehce složitou otázku, přeci jen to chtělo hodně slov a to pro ni bylo těžší, než se mohlo zdát. Možná na ní bylo i vidět, že jí v hlavě šrotují všechna kolečka, aby něco vyplodila. Každopádně se snažila začít mile. "Ne-nerušíš, teda ne-nerušíte, jen... Jen jsem se lekla..." Začátek vyzněl slibně, byl však následovaný delší odmlkou, jak se snažila vymyslet další pokračovaní své věty. "No a kdo by ti mohl pomoct...? Ty-ty si ještě nemluvil s Cheironem nebo teda Vy jste nemluvili?" Se zamyšlením se na něj podívala, ráda by mu pomoha, ale sama si nebyla vším tady úplně jistá, neměla moc tucha o co tady všem jde, jen ty základy, co mu musel říct i Cheiron, takže byla trochu zbytečná, i vzhledem k jejímu vztahu k ostatním lidem. Jediné, co pro něj mohla udělat bylo to, že by na chvíli převzala roli mizerného průvodce, ale zase tolik si nevěřila, protože by to byla jen děsivě tichá procházka táborem a ukazatel by vyšel úplně nastejno. Takže radši mlčela a čekala, co jí řekne on.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 2
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Mon Sep 10, 2018 5:32 pm
Dívka jež oslovily byla poněkud menší než oni sami. Ovšem, pokud by zde měla být nějaká-otázka padala by spíše na ně..protože jsou docela vysoký na svůj věk, tedy aspon někdo to tvrdí. Nestaraly se nikdy o to zda je jejich výška normální či ne..proč by měli, Připadalo jim to nedůležité. Zavrtěli hlavou a na tváři  jim padl mírný úsměv,"Nechtěli jsme tě vyděsit.." mluv za sebe projela hlavou další myšlenka ale tak jak úsměv se rychle zjevil rychle odešel. Po chvíli měli na tváři opět ten podivný neutrálný až děsivý pohled.
"My..." ukázali na sebe, bylo by špatné kdyby začala řešit proč  se slova z úst vypouštějí takto, jejich slova jsou něco co neradi vysvětlují. Jasně, bylo by asi jednoduché říct že jsou vlastně psychopati, ale kde by v tom byla ta zábava? To je to co je baví, ale je to ironie, nechtějí to vysvětlovat ale baví je vidět jak mají lidé kolem nich nechápavý výraz.. "Ne, s Cherionem jsme ještě nemluvily, je ovšem pravda že jsme zde byli poněkud zamyšleni a ztratili pojem o čase...Víte máme sestru a to v době našeho zamyšlení ..musela nejspíše odejít někam více do tábora.." Pokrčili mírně rameny jakoby jim to snad bylo jedno. Skutečně divný klučina že?
Možná že to dívka pochopí bez toho aniž by muselo být něco vysvětlováno, no uvidíme co bude dál.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 48
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sun Oct 07, 2018 7:37 pm
I když nebyla až tak velký srab, z toho kluka jí docela přelézal mráz po zádech. Bylo to už jen tím, že se v jednu chvíli usmíval a v tu další měl opět bezvýrazný pohled, který rozhodně neodpovídal jeho slovům o tom, že ji nechce a nechtěl vyděsit, spíš naopak. Měla z toho husí kůži... Ale nechtěla mu křivdit. Její pocity mohlo mít klidně na svědomí i začínající šero, takže se donutila říct pár zdvořilých slůvek, aby se neřeklo. "To-to je v pohodě... Prostě jsem tu a-asi nikoho nečekala." Pokusila se usmát, ale její obličej byl ztuhlý a těžko se jí dařilo vykouzlit úsměv, který nepřipomínal vystrašené štěně. Ani jeho nutnost mluvit o sobě v množném čísle nebo nedej bože mluvit o někom dalším, koho si nevšimla, jí na klidu nepřidával. Takže z ní ne a ne opadnout nervozita. "No... Možná byste měli jít za-za Cheironem. Je-jestli už tam vaše sestra je, třeba už bude vědět víc a řekne vám to... Takže vás tam klidně zavedu, jestli je tu tedy ještě někdo... Ne-bo t-tím 'M-my' myslíš je-jenom sebe?" Celý svůj monolog řekla bez nádechu, jen poslední větu, která vznikla proto, aby si ujasnila, jak na tom vlastně je, ze sebe dostávala horko těžko. Každopádně čekala, co bude dál.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 11
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sun Nov 25, 2018 1:30 pm
Další den, další potloukání po táboře. Většinu času tu neměla co dělat, i když si tu našla dost aktivit, které jí baví. Chyběla jí společnost, kolektiv podobný jejímu z domova. Jasně bylo to tu fajn, ale s nikým si zas tak moc nerozuměla. S pár obyvateli Hermova srubu si hezky pokecala a s Elyarem, synem Afrodity se dost spřátelila, aspoň jí to tak připadalo. Od té doby ho však neviděla. S nikým jiným si ještě tak dobře nepokecala, pokud se nepočítají koně, ale to je jen jednostranná konverzace, takže se to nepočítá. No nic, takže nikdo s kým by si pokecala a zasmála se. Ne že by si stěžovala, taková ona není, ale trochu srandy by neuškodilo. A tak se jí v hlavě začaly rodit experimentální myšlenky, jak se zabavit. První, co ji napadlo, byl hned finální plán. Proč také něco moc vymýšlet? Xandra není ten typ, co věci komplikuje. Zkrátka, to co jí napdalo, bylo vyrazit na místo, kde by mohla na někoho narazit, teoreticky. Zatím jen ale chodila zamyšleně po táboře, možná už i vyšlapal cestičku. Měla na sobě hodně těžkou verzi jezdeckých bot, jelikož se jí v nich, kdo ví proč, skvěle chodilo. Nakonec ale jen pokrčila rameny a šla za nosem. Dorazila k bráně, která vede do tábora. Tímto místem jednou prošla, jako každý táborník a přineslo jí to vzpomínky. Poslední dobou se snažila nemyslet na minulost a naopak na současnost, na svůj čas v táboře...novém domově. Moc jí to nešlo a nikdy jí to nešlo. I když se hodně snažila, urputně moc. Vůbec jí to nešlo, teď. Naštvaná sama na sebe odkopla jeden šutr, který si to ničím nezasloužil. Ruce si zkřížila na prsa a opřela se o jeden strom. Opatrně si ho prohlédla a zjistila, že to není borovice. Ještě aby. S pohledem, který by asi nikdo nedokázal rozluštit, se zahlédne do daleké krajiny.  Pak přetržitě zamrká a s odfrknutím odvrátí svůj zrak jinam. Respektive, na své boty. Pravou nohu zvedne a nonšalantně si ji opře o strom, působící dojmem nabalujícího kluka. Protočí nad sebou oči a chce ji dát hned dolů, ale přijde na to, že to je dost pohodlné. Zmateně nadzvedne obočí, pak to ale nechá být a pobaveně se zasměje nad tím, co tu teď vyvádí. Chová se jak idiot, jako kdyby ji někdo sledoval. Je tu ale sama, tak by měla přestat vyvádět."Bohové". Povzdechne si. Za tu dobu už si navykla říkat toto slovo v množnén čísle. Nejdříve jí to připadalo divné, ale yž to kolem říká každý, je těžké se tomu bránit....
avatar
Unclaimed
Počet postů : 4
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sun Nov 25, 2018 2:37 pm
"Ó-můj-bože." Věta vypuštěná z růžových, matnou rtěnkou vyplněných rtíků okomentovala první dojem z nového místa určeného k trávení 'prázdnin', jak tomu její papá říkal. Nadšení postrádalo pravé zabarvení, na místě zůstávalo čiré znechucení s pohledem upřeným do korun stromů, roztahujících se nad její hlavou. Nesnášela přírodu. Pod pojmem výlet si představovala nálet na jeden z los angeleských butiků nebo pózování na červeném koberci při premiéře oscarového trháku. Nebo let na jeden ze soukromých ostrovů patřících do kategorie majetku rodiny či přátel. Nikoliv to, kam razí přes volno hipísáci a lidi z velkoměsta, když si potřebují odpočinout dle svých slov. "Tady určitě nemají ani wifi!" Další z výkřiků doplní pohoršujícím pohledem na člena skvadry, který se s ní táhl už od Kennedyho letiště, kde na ni čekal. Tedy ne konkrétně s ní jako spíš s jejím kufrem, v překladu kufry. Jeden obrovský loďák, pod jehož tíhou hekali namakaní kolegové, několik nadměrných zavazadel čítajících celkový počet šest a jedno příruční zavazadlo v odstínu šampaňského, se kterým demonstrativně procházela kolem nich na jehlových podpatcích od Louboutina. Botičky s typicky červenou podrážkou jako vycházková obuv do lesa neobstály. Blonďaté vlasy se rozlétnou s precizností reklamy na nový šampon s vůní diamantů, jak se dívka domáhá odpovědi u několika mužů představující mnohačetnou ochranku růžových zavazadel, oči vyzývající k odpovědi, že tohle celé je jenom papínkův velmi nepovedený žert, jemuž se rozhodně smát nebude ani po několika letech. "To nemůže myslet vážně! Tohle je..." Dramatické odmlčení jí v této situaci sotva pomůže dostát hereckému výkonu herečky aspirující na hvězdné ocenění, řasy se několikrát zamihotají při rychlém zamrkání ve snaze zaplašit blížící se slzy pokoření. "... PEKLO!" Demonstrace zhrzeným výkřikem sice vyplašila několik ptáků obývajících koruny nejbližších stromů, s ochrankou to ani v nejmenším nehnulo. Na Fleuřiny pravidelné výkyvy nálad si za krátkou dobu jejího života stihli zvyknout, v ničem je nedokázala zaskočit. "Chci domů. A chci tam hned!" Ani urputné dupnutí louboutinkou do změklé lesní půdy nenapomohlo k okamžité otočce a návratu na letiště v při okraji New Yorku.
V tomto ohledu to byl otec, kdo ji zaskočil. Prve se jednalo o nečekanou zprávu, kdy vnímala pouze útržky slov obsahující informace jako sbalit, výlet a nějaká doba. Ten zbytek v nastalé euforii vypustila druhým uchem ven, což praktikovala téměř pokaždé. Poměrně rozumně usoudila, že pojede kamsi do Karibiku nebo na podobně odlehlé letovisko, kde ji budou vyrušovat akorát tak pohlední domorodci nošením barevných koktejlů s paraplíčkem. Z původního počtu dvanácti kufrů, kdy ještě nepřipomněla ten jeden obsahující jenom make-up, obhájila větší polovinu na cestu. Která... rozhodně nepřipomínala nic, co znala. Přes kontrolu ji odmítali pustit s tím, že její zavazadla váží trojnásobek maxima, o čemž ještě dobrou hodinu diskutovala s vedoucím. Až teprve brekot do telefonu, kdy několikrát hlasitě, aby to ostatní slyšeli, pohrozila otci, že s takovou vše řekne mamá, si dovolil navrhnout alternativu a vypůjčení soukromého letadla, s nímž přistála na letišti v New Yorku, kde však na ni nečekala limuzína, jak si dovolila pomýšlet. Ne, jen několik odporně žlutých taxíků. Na nepohodlná sedadla, málo prostoru a přespříliš vonící stromeček si stěžovala po celou dobu, vyptávaje se svého doprovodu, kamže to tedy mají namířeno. Informaci z něj nevypáčila a pohled na vyšlapanou cestu uprostřed lesů jí na sebevědomí už vůbec nepřidal.
Teď tu stála před něčím, co hlásilo nápis Tábor polokrevných, a jen v jiné dimenzi to nejmenované cosi mohlo připomínat vstupní bránu do nového světa. Nebo pro Fleur? Noční můry. Frustrovaně vybízela bodyguardy k návratu do domova, na což získala odpověď v podobě naskládání hromady zavazadel na kupu a následný odchod. "Co si to dovolujete? Kdo si myslíte, že jste? Za tohle vás nechá papá vyhodit!" Výkřiky zloby pokračovaly i dlouze poté, co osvalený doprovod opustil místo činu a zanechal blondýnku oblečenou do posledního výkřiku módy, tedy kožešinové vestičky, úzkých, lehce vyšisovaných džínsů a bílého trička s dlouhým rukávem - v překladu nic extra zatepleném pro tuto roční dobu - napospas osudu. Se svými metr šedesáti dvěma centimetry sotva působila jako hrozba nepřátelům, hrůzu pouštěla jen na neznalé pitomečky a ty, kteří znali své místo v show businessu - pod ní.
Zareagovala až na hlas ozývající se za ní, tím spíš na slovní útok. "Pff, když už, tak bohyně," znalecky pohodí hlavou nad takovým přirovnáním, dávaje na odiv dlouhé prameny světlých vlasů a labutí šíji, momentálně ověšenou pouze jednoduchým řetízkem se srdíčkem. Neměla potřebu nosit ten typ šperku, na kterém je vypsáno její jméno, všichni jí přeci znali. Teprve nyní ji sjela od hlavy až po paty jejích jezdeckých bot. Každý centimetr hlásil vidlákov. "Ó-můj-bože. Doufám, že nevkus není nakažlivý," krátce zhodnotí dívčino odění, aniž by jakkoliv tišila hlásek. "A nestůj tam tak. Nevidíš, že mám spoustu zavazadel?" Doplněním o pózu hvězdy před dotěrným paparazzim kývla hlavou směrem k nemalé řádce kufrů naskládaných na sebe.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 11
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hlavní brána

za Sun Nov 25, 2018 4:00 pm
Z nadávání sama nad sebou ji vyruší zvuk motoru, tak s velkou zvědavostí zbystří. Pod kopcem, na němž Xandra stála, zastavil taxík. Něco jí tu však nehrálo. Z vozidla vystoupilo pár lidí a hned jí upoutali. Bylo to pár namakaných svalovců v oblecích, ale někdo vybočoval. Do očí  vystřelila dívka, která byla na pohled frustrovaná. Normálně by s ní soucítila, tábor je pro každého šok, ale zmíněná osoba byla překvapená z něčeho úplně jiného. Poté, co snad přes celý vrch zakřičela k 'bohu' měla Xandra pocit, že na blondýnku Zeus pošle blesk, ale nic se nestalo, překvapivě. Nechtěla si to přiznat, protože není tak zlá, ale v duchu se smála nad reakcí, kterou teď vyslyšela z dola" Jo, wifina tu hold není". Zasměje se. Pochybuje ale, že ji blondýna slyšela, spíše to jen šeptla, smích to přehlušil. Teď je ráda, že se tu nejdříve plantala a náhodně se sem vydala. Zatím to vypadá, že tu bude sranda. Pravda, ještě nikoho takového v táboře nepotkala, ale bylo jí řečeno a popsáno, jaké jsou děti Afrodity. Také nejde nezmínit kolik toho už slyšela o velitelce Afroditina srubu. Ale ještě nikoho takového nepotkala. Elyar jí úplně vyvedl z míry a odtrhl jí od všeho, co o jeho sourozencích slyšela. Teď však měla pochyby, jelikož popis, který už slyšela několikrát, padl na dívku, která právě přijela. Měla podpatky, sakramentsky. Zatím co slyšela odpovídalo tomu, že neměla tušení, kam to jede, tak za to asi nemůže. Přesto to ale nepomohlo, aby Xandra na tváři neměla pobavený výraz. Snažila se odvrátit pohled, ale nešlo to, tahle scénka byla jako z filmu a poutala jí stejně jako Pravá blondýnka a Čivava z Beverly Hills. Na ty se vždycky ráda dívala s kamarádkou a hodně se u nich nasmála. A tak se teď cítila, že se díva na 5D verzi podobného filmu. Když se ale pořádně zahleděla na všechno kolem, ne jen na dívku, vykulila oči nad množstvím zavazadel. Pamatuje si na to, s čím ona dorazila. S horským batohem a s ukulele. Nutno dodat, s malým horským batohem. Teď urputně přemýšlela, co  tam musí být nacpané, ale nechala to být, jelikož cítila, že se jí mozek zahřívá. Tohle je na ni moc. Poté se zaposlouchala, blondýna začala zase mluvit. Z rozhovoru pochopila, že ji sem někdo musel dopravit. Nejspíše otec. Překvapovalo jí, jak je u některých lidí jasné, kdo je jejich božský rodič a pak je tu ona. S žádným tušení, kdo je její otec. Ze zamyšlení ji vytrhne dost pištivý křik, až trochu poskočí. Peklo by to rozhodně nenazvala, ale... No jo, v tomhle momentu by na ni asi někdo křičel, nadával, odfrkoval, jak je rozmazlená, ale ne tahle hipísačka. Měla takový dar přežívat lidi v tichosti a vážila si toho. Falešný úsměv však nahodit neumí a tak si radši nervózně odkašlala a jen tam stála dál a pomalinku se zase vrátila na svou původní pozici, opřená o strom" Taky chci jít domů, si myslíš že jsi jediná nebo co..." Neřekla to ale nahlas, jen naštvaně sykla Takhle se ještě neviděla, byla teď docela naštvaná. Taky chtěla jít domů za dědou, za Baronem, zpátky na farmu... Jenže nemohla, protože se její matka prostě musela vysoat s nějakým bohem a přivést na svět dalšího poloboha, který se musí skrývat za hranicemi tábora před mýtickými stvůrami. Pak se ale docela uklidnitla tím, že si prokřupala klouby na obou rukách. Na to, že dívka vlastně slyšela její povzdech do nebes se trochu uchechtne, ale nechce působit, že se směje jí. Chvíli se jí objeví v hlavě zmatení, bohyně? Prrr, tak to ne. Jakože, špatně to pochopila, ale radši na to nic neřekne, není to nijak potřebné, proč se namáhat vysvětlováním, jak to myslela, když ji  normálně odvést k vedení tábora na pospas. Jednoduchý plán. To by jí ale nemusela hned vytočit, což se stalo. Nevkus? Podívala se na sebe, jako kdyby se už neviděla. Spuštěné dredy s copánky, nad nimi klobouk, pokrčené oranžové tričko s logem tábora, hnědá kožená bunda a rifle, které nebyly dříve potrhané, ale teď jsou, plus stylový doplněk: sláma, kam se podíváš. No nic"Záleží na tom, jak ti to tu oblečení přežije". Konstauje, když si jí naopak také prohlédne od hlavy až k patě. Je oblečená, jako kdyby byla připravená na červemý koberec. Tady se jí to rozhodně nedostane. Přetržitě zamrká, když jí dívka naznačí na kufry vedle sebe. Pravda, Xandra je hodně silná poté, co celý život strávila na farmě taháním čehokoliv možného a poslední dobou začala i posilovat, protože se tu nevybije tak jako doma. Takže ano, je tu jistá možnost, že by to unesla do kopce, ale ne celé. Holčička by jí musela pomoct, ať chce či ne. Z kopce se k ní rozejde a zastaví před ní. Jemně se usměje i přes to, jak se zatím holka chovala. Má to v sobě, úsměv zahodit nedokáže." Tašku si vem sama". Poukáže a vezne rovnou ten největší kufr. S nejistým pohledem se podívá ne blondýnku vedle.
Sponsored content

Re: Hlavní brána

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru