Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Oct 27, 2018 10:22 pm
Ta podbízivá muzika neutichala, co hůř, satyrové postupně přecházeli do táhlých, zamilovaných balad, aby podkreslovali romantickou atmosféru nazdobeného místa. Zůstával skoupý k okolí, ztrácející se v myšlenkách, kdy už ho pozvolna opouštěla trpělivost se sestřinými excentrickými manýry. Co bude příště, let pro dva balonem? Přeháněl, avšak cítil se tak neuvěřitelně nesvůj a pokořený, až ho doháněly chmurné myšlenky. Vlastně nechápal, proč neustále toleruje ony bezvýsledné snahy k navázání bližšího kontaktu. Jistě, působil jako neschopné nemehlo, které těžko vstřícně zapůsobí na slušné děvče, ale přesto by raději sám čelil trpkým milostným zklamáním, než být vystavován cizím představám o průběhu dokonalého randění. Ovšem nenacházel v sobě tu odvahu, aby své sourozence připravil o tak oblíbenou zábavu, jenž je činila šťastnými, paradoxně, raději trpěl, než by jim upřel ono nesporné potěšení z dumáním nad vhodným partnerem či partnerkou. Proč mami? Nevinil Afroditu, avšak už si za svůj život stihl povšimnout, že zdědil z matčiny krve méně, nežli ostatní potomci. Na rozdíl od nich, byl relativně mírný, fascinovaný uměním, vyhledávající samotu a nevyžíval se v sáhodlouhé konverzaci, kdo, s kým, případně kde. Mohlo by aspoň jednou být soukromé, aby o tom poté nevěděli všichni? Třeba bez asistence poloviny tábora? Hodil mírně nevrlý pohled k hrajícímu kvartetu i ochotným kuchařkám, jež momentálně zápolili s ozdobováním koláče. Zítra nastane peklo a já nemám Vergilia, aby mě jím provedl. Zaúpěl v duchu, jelikož už nyní předpokládal připitomělé pohledy ze stran Áreových dětí a tiché chichotání z ostatních srubů. Uvažoval, zdali vůbec ještě může, na hierarchickém žebříčku, klesnout hlouběji, třeba pod úroveň náhodně nakopnutého kamene. A všechno by vyřešilo mít někoho do páru. Prosté, elegantní, takřka nemožné řešení. Vyhledával společnost nymf, předčítal éterickým kráskám zamilované verše, přičemž obdivoval jejich ladnost a nedotčenou čistotu, jak si s tak dokonalým ideálem ženy mohl najít dívku v řadách obyčejných tábornic? Z úvah ho vytrhla slova znějící nad hlavou. Stále klopil zrak směrem k vyšívanému ubrusu, tudíž nezaregistroval ničí příchod, i zásluhou hudebníků urputně pokračujících v započaté symfonii.
Překvapeně sebou trhl. Žádný prudký pohyb, jakoby toužil spadnout ze židle a přivodit si tak otřes mozku, spíše takové náhlé probuzení ze sna, kdy zamžoural k osobě nad sebou. Eh.. Dokázal pouze podvědomě vydolovat, Amy předvedla vskutku husarský kousek. Na přeslazené, uhlazené místo, pozvala... určitě ne vznešenou princeznu. První myšlenka vedla k tomu, jestli ho po tomto zdvořilém představení nehodlá praštit mezi žebra, což individua podobného vzezření s radostí provozovala. Jakmile trochu vydechne, utřídí zaražené myšlenky, konečně nalezne ztracené vychování. Nejprve vstane, jelikož celou dobu seděl na židli podobný hromádce neštěstí, následně vykouzlí alespoň náznak úsměvu ve tváři, přestože uvnitř pociťuje jisté zmatení nad tím, proč právě jich dva svedla sestřina nerozvážnost dohromady. Sledovala tím snad vyšší záměr? Vždyť musila tušit, že to není... absolutně můj typ. Nebo prostě stále pracovala s hypotézou, že ho zajímá stejné pohlaví, načež usoudila, že slečna před ním k tomu má skutečně blízko, což nevyznívalo příliš lichotivě. „Omlouvám se, já jsem Iskander. Iskander Mishin.“ Vždyť, oproti ní, působil on jakožto ta něžnější, vydržovaná polovička. Působil relativně nejistě, občasně se ošil nebo nepřítomně zíral očima, netušil, jak správně zareagovat, jelikož nestál o to, ji urazit. Podvědomě počal obmotávat pramínek zrzavých vlasů kolem prstu, zahánějíc tak všudypřítomnou nervozitu. Následovalo krátké kousnutí do rtu, pobídka, aby konečně vysoukal další smysluplnou větu. „Amy tohle dělá celkem často.“ prones, načež koutky mírně povyskočily, lepší snášet situaci s humorem, nežli ovládaný vztekem. „Raději už nepočítám, kolikrát se mě snažila někomu udat. Naposled klukovi, ze kterého se po určení vyklubal náš nevlastní bratr.“ Což u Eriky těžko hrozilo. Každý bůh ponechával na svém potomstvu alespoň náznak charakteristiky, tahle jednou skončí u Héfaista nebo Herma, odhadoval, tedy jestli už není určená, což netušil. „Tak předpokládám, že se můžeme aspoň najíst, když už si sestra dala práci s tím to tady naaranžovat.“ Dodá, načež se rozejde k dívce, aby jí zdvořile usadil ke stolu, drobné gentlemanské gesto, jenž určitě neuškodí. Poté sám, spočine naproti ní. Během okamžiku přiběhne brunetka, dosud chystající večeři, s lahví vína z níž oběma přísedícím nalije do vysokých skleniček. Iskander si počíná připadat stále více trapně, ale drží své projevení studu na uzdě. „Takže, řekla ti Amy ještě něco? Tedy kromě toho, že jsem asi osamělý a potřebuji spřízněnou duši?“ počne opatrně konverzovat.
avatar
Daughter of Hypnos
Počet postů : 12
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Oct 27, 2018 11:32 pm
Na nervozitu ve vzduchu je zvyklá, většinou ji přinese ona sama. Všude kam jde je černá ovce a lidé na ni zírají udiveně, pobouřeně. Když přišla blíže, satyrové vypadali, že odskotačí pryč, ale k jejímu udivení, dále hráli na housle. Kolem byl také houf dívek, které tu měly na starost jídlo, aspoň to tak vypadalo. Nebyl to velký dav, ale i s tím měla Erika problém. Nakonec si ruce zastrčila do kapes, ruce se jí třásly tak moc, tak je musela schovat. Nechtěla před Iskanderem vypadat jako nestabilní hromádka neštěstí. I když od toho daleko nemá. Po pár vteřinách jí opět začnou létat myšlenky kolem. Když Amy potkala, byla typickým odrazem dcery Afrodity. Teď, když stála před tímhle synem Afrodity... Stál před ní, jemné oči a klidný výraz ve tváři. Zdál se úplně vyrovnaný a stabilní, ne jak ona sama. Její rodiče, tedy její matka a nevlastní otec, jí vyčítali, že moc zírá. Už se několikrát sama chytla, že někoho vyloženě pozorovala. S očním kontaktem ale měla problémy. Připadal jí nepříjemný, ale bylo jí trapné se dívat někam jinam, když teď před ním stojí."Omlouvat by ses neměl". Podotkne. Nevěděla přímo, za co se omlouvá, ale nechala to být. Byl jí sympatický, narozdíl od některých lidí v táboře, třeba lidí v jedenáctce, tak nechtěla, aby se cítil, že se má omlouvat. Za cokoliv. Za tuhle situaci si brala vinu Erika. Dalo by se říci, že za tímto ďábelským plánem je Amy, ale kdyby nebylo zrovna jí, kdyby zrovna nebyla u zřícenin, tohle by se nestalo a nebyli by vystaveni této trapné situaci. Třeba by Amy našla svému bratrovi někoho jiného, ale to je jen diskuze. Zamrká do země a pak se mu začne věnovat. Nemá přece důvod, aby se mu vyhýbala pohledem, zatím se na ni neokřikl, neutekl ani na ni není hnusný, tak proč se pořád bát. Po těžkém přemýšlení se nepatrně usměje, zatím to jde dobře. Sice je vystrašená z toho, co nastane dále, ale tak to jde vždycky, není překvapená. "Asi se musí nechat, že to tu vypadá hezky". Rozhlédne se kolem, zase pohledem od zrzka."Mohlo by tu být méně lidí". Šeptne. Satyrové by jí až zas tak nevadili, ale ty holky kolem...Jen doufala, že se tu nestihne ztrapnit. Jak jí gentlemansky posune židli, nadzvedne udiveně obočí. Tohle by pro ní jen tak někdo neudělal, ale Iskander je od pohledu jemná duše, tak není divu, že je takový...slušný. Jinak detailně by to nepopsala. Vděčně se na něj usměje, jak si sedá. Za jeho otázku je ráda, aspoň tu nebude trapné ticho, jak je zvyklá, když někam přijde."No...". Zamyslí se. Rozhodně mu neřekne, jak vypískla nad zjištěním, že je zrzek. Nepřipadá v úvahu.  Pravou ruku vytáhne z kapsy a sevře ji v pest. Začne počítat."Že máš krásné vlasy". Řekne a trochu se zazubí. Nikdo by to nemohl popřít. "Pleť jako porcelán". Pokračuje a snaží se nesmát. Ne však nad Iskanderem, ale nad Amyinými přirovnáními. Technicky vzato na nich nebylo nic vtipného, ale jí to zrovna zábavné přišlo."Máš krásnou duši...Duše prý nežereš. Na takové hlouposti já nevěřím. To  je podobné jako že my němci jíme pořád řízky, pijeme pivo a řveme." Nad tím musí protočit oči. Nesnášela stereotypy, ráda se jím vyhýbala. Stereotypy, pověry...nesmysly.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sun Oct 28, 2018 1:56 pm
Vypadlo z něho něco jako přidušeý smích, když slyšel všechny ty nesporné klady, jenž Amy vyjmenovala. Sice si takto připadal, jakožto zboží na trhu, jenž prodejce vychvaluje do nebe, ale na druhou stranu mu to alespoň částečně lichotilo. Nechtěl zbytečně vyvolávat napětí, proto se rozhodl převzít situaci s humorem, nadneseně. Jak se dostaly k tomu žraní duší? Mezi lidmi se tradovaly povídačky o tom, že zrzavé vlasy předurčují člověka k tomu, že nemá duši, avšak nikdy neslyšel verzi o údajném hodování. Zlehka nadvezdne obočí, uvažujíc, jestli tady došlo k nedorozumnění, či jeho sestra, opět, příliš pustila pusu na špacír, až všechno popletla do absurdna. Každopádně poznámku zahnal letmým pohozením ruky, načež trochu rozšířil úsměv. Přestože ve společnosti krátkovlasé dívky si připadal nepatřičně, odmítal působit roztěkaným či vyděšeným dojmem, neboť takové emoce se poté kolektivně přenášely, což bylo to poslední, o co v této situaci přál. Snad proto k ní hleděl pohledem naplněným pochopením a porozumněním pro trapnost do které oba zapadli až po uši. To nic, neukousne ti hlavu, nepraští tě do břicha a ani neprožene kolem tábora. Na rozdíl od většiny zdejších obyvatel působila ještě nejistě, třebas trochu ztracená uvnitř sebe. Asi tu skutečně nebudeš dlouho. Pravděpodobně nestihla nalézt roli s níž by se dokázala sžít. Tápala v tom všudypřítomném mumraji, přičemž ji hyperaktivní dcera Afrodity zatáhla na dohodnuté rande. Když nad tím tak uvažoval, připadalo mu chování dívky před sebou v přímém rozporu s tím, jak vzhledově působila vůči okolí. Nepřipomínala nevinnou květinku vykvetlou sotva z rána, spíše životem otrkanou puberťačku co trávila čas poflakováním s nejrůznějším gangy. Trochu jako Birna, ale ta by mu to milé gesto dala sežrat vodopádem urážek, načež by zmizela za nejbližším stromem. Mlčel však, nedávající tento poznatek najevo, jelikož tušil, že určitě nechce, aby případně formulovaná obrana před světem dostala povážlivou trhlinu tím, že on jí nazve v rozporu se všeobecně šířeným názorem. Všichni něco schováváme před ostatními.
„Jsem rus. Vím, jak má chutnat kvalitní vodka, ale nevyžívám se v tom, abych byl neustále v lihu.“ Což za něho zvládali jiní, především nyní, když kolem pobíhal padlý bůh války rozsévající kolem akorát záměrnou provokaci, burcující své potomky k větší agresi.  Dočasné kuchařky přinesly první chod monumentální večeře, pstruha na víně, přičemž jako příloha sloužila dekorativně vyvedená zelenina, jak jinak, povětšinou tvarovaná do motivů srdce. Jídlo příjemně vonělo, až by litoval, kdyby neochutnal nebo zmizel v prních sekundách, kdy toto vyšňořené místo spatřil. Tempo hudby ustalo v táhlou, tklivou melodii, jakoby satyrové záměrně podkreslovali oficiální započetí schůzky. „Snad ti nebude vadit mi odpověděť. Většinu lidí tady znám, ale tebe tady vidím prve. Jsi tu už dlouho a jen se nám podařilo vzájemně vyhýbat nebo tě přivedli nedávno?“ Opět jednal s nepřirozenou noblesou naprosto odporující vyjadřování zdejších obyvatel, kdy pečlivě a zdvořile formuloval svůj dotaz. Pokud v ní třímala trochu horkokrevnější nátura, tak zavdal skvělou příležitost pro políček. Ne každému totiž vyhoval praktikovaný styl mluvy, někdy v těch vzletných výrazech a obratech viděli, nepochopitelně, urážku. Jelikož tušil, že dnešní večer neskončí, nežli budou všechny body na seznamu Amy splněny, tak se neostýchal s konzumací. Nikterak nespěchal, avšak taktéž labužnicky nevychutnával každé sousto. Čím více naslouchal satyří muzice, tím více uznával, jak podbízivě působí. Skutečně navozovala intimní atmosféru pro sblížení. Ovšem v tomto případě, bylo nutno podotknout, že Iskander o Eriku neměl žádný hlubší zájem. Určitě najde chlapce, kterému ten rebelský vzhled bude připadat přitažlivý, naopak on ho nestráví. „Je něco co, co by tě zajímalo? Jsem tu už dlouho, nedám ti sice zrovna rady jak excelovat na cvičišti, ale možná se ti bude hodit vědět, kam zmizet, když potkáš po ránu naštvaného Áresovce.“ Navázal plynule v hovoru, přeci zde nebudou sedět naproti sobě v absolutním tichu. Přestože vzplanutí lásky se neuskutečnilo, stále zbývala možnst přátelské konverzace.
avatar
Daughter of Hypnos
Počet postů : 12
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sun Oct 28, 2018 4:28 pm
Neodolá se usmát, když se Iskander trochu zasměje. Ne že by si nějak rozuměli, nebo se odvázali, ale za tohle byla ráda. Amyin nevlastní bratr byl její opak. Inteligentní, mírný, přemýšlivý, chápavý....Jen začátek, jak by ho němka popsala. Zkrátka jí byl sympatický, pro začátek. Na její pomery je to hodně, jelikož jen tak někdo jí do oka nepadne. Vybíravá na lidi není, spíše je to tím, že se nechce přibliżovat k takovým typům co ji ve škole šikanovali. No, vyhýbala se všem lidem  a nerada je poznávala. Když ji do tohohle Amy namočila, byla beznadajná. Beznadějná je sice i teď, ale Iskander je příjemná společnost. Vypadá stejně nervózně že je tady, jako ona, což Erice zlepšuje situaci. Všimla si, že se jí přestaly třpet ruce. Oddychla si a s uleveným úsměvem si je z kapsy vytáhla a protřepala si je."Promiň za tenhle cirkus co se se mnou děje. Třepou se mi ruce dost často. Nejsem nějak mentálně....uhm". Poté co tu hloupost vypustí z její pusy, nervózne si odkašle. Mentálně si dá pořádnou facku. Nikdy by nevypustila takové věci jako její problémy ven. Ale jak už jde vidět, moc nemyslí, než něco řekne. Zdvojnásobuje se to, když je ve stresu. Aby zahnala svou nervozitu, prokřupe si prsty a je v pohodě. Zažene to úsměvem, aspoň pro sebe. Doufá, že už si o ní neudělal nějaký obrázek mentálně nestabilní emařky....jak to tak většinou dopadne. Po jeho komentáři o jeho vlasti, usměje se. Mishin ji nepřipadalo jako americké jméno, ale co ona ví. Ještě nepotkala žádného Evropana, tak je kdo ví proč ráda."Říkala jsem si, že Mishin zní tak nějak...ne americky". Vytrousí zase, ale ne nějak výrazně, aby z toho udelala nějaké diskuzní téma. Zkrátka jen podotkla to, co je zřejmé. Pak jí do nosu vlétne lákající vůně a je před ní položena večeře. Nad vytvarovaným srdcem se zašklebí, ale zkyslý výraz ji hned zmizí. Nechce, aby si to někdo vzal jinak. Nejradši by už vzala do rukou příbor, ale ovládne se a počká na Iskandera. Etiketa tam v ní někde bude. Je ale ráda za zeleninu, v americkém jídle se mic zeleniny nenajde. Možná to bude kombinací s řeckou kulturou, jídlo tu je jiné. To už i viděla, není tu zas tak krátce. Nedá se říct, že se v táboře vyzná, sem tam se ztrácí."Nevadí". Řekla upřímně...jako vždy. Osobní otázky ji dělaly problém, ale tahle nebyla jedna z nich. Jen prostá otázka, tak by na to prostě odpověděla."Jsem tu...od začátku září. Určitě jsme se minuli, já se moc viditelně nepotuluju". Pokrčí jen rameny. Jak už byla zvyklá, lidi se jí lekali, ze dvou důvodů. Jeden je jasný, její vzhled. Druhý....Erika je jako stín. Plíží se kolem, jen tak někdo ji nezahlédne, chodí tam, kde lidi nepobývají. 'Prostý' důvod proč ji Iskander nezaregistroval a není jediný. Jí to samozřejmě nevadilo a nijak to neřešila, tak se jí to líbilo. Neviditelná ostatním, i přes svůj šokující vzhled. "No,poslyš...". Začne, když jí  nabídne radu do života v táboře."Asi jo. S mluvením mi to moc nejde. To jsi asi už poznal". Křečovitě se usměje a ruce si dá pod stůl, aby nešlo vidět, jak si s nimi kroutí. "To s Áresovci by se šiklo. S pár Hermovými dětmi...spolubydlícími jsme jich už pár naštvali. Ale nevypadáš na to, že bys byl nějaký terč nebo něco takového. S tím mám zrovna bohaté zkušenosti". Předkloní se a začne následovat Iskandera ve večeři a uzobne si zeleniny, na začátek. Pak se hluboce zamyslí.  "Rady na bojiště dávat nemusíš, ani jsem tam ještě nebyla. Já se nerada biju". Konstatuje. Jak by se to dalo říci, mnoho lidí by na Eriku řekli, že se potlouká v temných uličkách a mlátí se...Taková nebyla. Sociofóbie-její strach ze společnosti by jí snad ani nedovolil jí někoho jen tak praštit. Mimo její vzplanutí pro hokej, v tom momentu neměla problém s někým mrsknout o mantinel a vyrazit zuby. Dále nechce boj rozebírat. On nevypadá na to, že by chtěl násilí nějak probírat. A tak se o tom nezmiňuje. Poté si uvědomí, že by mohla nějak také navázat konverzaci, ne jen sedět."Jak znám filny a klišé rande, baví se o blbinách jako o oblíbených barvách, co děláš, jak se máš....vylej si srdce". Řekne úplně seriózně a pak se zadušeně zasměje."Asi máme oba mít důvod být nervózní, ale když si dala Amy práci, mohli  z toho udělat show. Nějakou...srandu". Navrhne s pobavením ve vzduchu. Konverzace se zrzkem naproti ní byla zvláštní. On měl spisovnou mluvu, zatímco ona házela s nevymáchaností slova, jaké používala její rebelská matka a nevlastní otec tatér. Takže už i nad tím se jí chtělo smát a brečet zároveň.Důležitě si odkašle."Jestli ti teda nevadí, že to tak beru". Ujistí se pohledem naproti. Ne že by byl úplný suchar, Erika měla ale divný humor tak nechtěla, aby se cítil nepříjemně.
avatar
Oracle
Počet postů : 27
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sun Oct 28, 2018 5:33 pm
Konverzace mezi Iskanderem a Erikou se sotva dala nazvat zamilovaným cvrlikáním. Hovor nenaznačoval, že by se jeden nebo druhý rozhodli vzít věci do vlastních rukou a z večerní schůzky vedené tvrdou rukou vedoucí Afroditina srubu se tak vyklubala diskuze nespadající k romantickému zakončení, ani kdyby Amy vynaložila všechny své síly. Modlitby k matce zůstávaly nevyslyšené a Iskander, jako obvykle, zůstane bez holky.
Ovšem Erika, jak se zdálo, si něco (krom možného pobláznění do zrzka) odnese navíc. Uprostřed sousta se nad její hlavou zjevilo znamení Hypna, boha spánku. Není divu, že debata se odvíjela vcelku nudným srázem, o Hypnových dětech bylo známo, že s nimi dvakrát velká zábava není. Satyrové jako na potvoru přestali hrát, což pátrací tým sestavený z Iskanderových sester donutilo vykouknout zpoza balvanů, stromů a dokonce i zpod stolu, kde doposud tiše nadávala na neschopnost Eriky nosit něco více ženského. Všeobecný mumraj tak definitivně pokazil pocit osamění, dokud se dcery Afrodity nerozhodly odejít. Z tohohle rande se už nic pozitivního nevyklube.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Tue Oct 30, 2018 9:29 pm
Dojem z Eriky byl jednoznačně rozpačitý. Dívce extrémně nerozuměl, chovala se v jistých ohledech nadmíru zvláštně. Nehodlal ji jakkoliv odsuzovat, ale musil si přiznat, že při vybírání společnosti, by nepatřila mezi jeho první volby. Většinou necítil problém při navazování nových kontaktů, zde tápal. Nervozitu avšak zaháněl taktem vkládaným do chováním, což mu umožňovalo nedat plně najevo svoje pochyby. „Technicky vzato jsem se narodil v Americe, ale občanství mám dvojí.“ Jestli to zní "neamericky" to vskutku netušil, spíše to působilo, jako pokus o navázání v konverzaci z její strany. Takový trochu neumělý. Celkově vztahu vzájemná výměna probíhala v povážlivé rovině, což vnímal jakožto silný zápor. Nevypadám jako terč? Jestliže se nutnost vyhýbat se srubu, kde sídlí potomci boha války, nepovažovalo za, být terč, tak nyní opravdu nechápal, kde vůbec stojí. Pohledem hledá oporu v pevném bodě, zatímco klidní vášně, aby nastalo nepříjemné otázání. Pobývat v táboře od září a nemít představu na základě čeho rozzuření válečníci vybírají oběti? Nechápal. Ke všemu ono konstatování "s tím mám bohaté zkušenosti." Potlačil touhu vyloudit výsměšný úsměv. Tímto prohlášením ho relativně popudila, jakoby snad, prožila veškeré utrpení světa. Samozřejmě, nedisponoval znalostmi ohledně její minulosti, nedokázal objektivně zhodnotit fakta, ale vytahovat takové záležitosti okamžitě na povrch, to působilo nadmíru směšně. Šrámy na duši si každý ponechává pro sebe, nikoliv jich využívá k nezávaznému hovoru mezi osobami, jež se těžko znají. Už tím zavdala závažné pochybnosti. Ke všemu, jestliže Áresovce skutečně poštvávala proti sobě, tak jí náležela odveta v podobě nevymáchaných způsobů. Před býka také nikdo dobrovolně nepředstoupí, aby ho provokoval, aniž by si byl jist, že tímto gestem si koleduje o možné trable. Suše polkl. Setkání se nevyvíjelo vůbec dobře, přičemž mu způsoby neumožňovaly nepozorovaně zmizet. Asi si myslím, že společnou řeč příliš nenajdeme. Třebas časem, ovšem zrovna teď vážně pochyboval. I její pokus o odlehčení, kdy celou záležitost nazvala čímsi na styl show, ho trochu nepříjemně překvapí. Určitě nespatřoval důvod v tom, brát schůzku s přehnanou vážností, ovšem zlehčovat ji, či přímo bagatelizovat, také nechtěl. Amy hodně záleželo na těchto věcech. Ač se většině tábora mohla jevit, jakožto naprosto hloupá blondýna, stále zůstávala sestrou, kterou měl rád. Nezareaguje nijak, což pokládal za nejlepší řešení. Pořád si na tom dala záležet a nemyslí to zle. Přestože stále proklínal naslepo dohodnutá setkání, dokud přinášela radost alespoň jednomu člověku, byl ochoten takovou oběť podstoupit.
Určení přišlo náhle, drobný dar od božského rodiče. V ten moment, kdy Hypno poctil dceru svou přízní, blízké okolí odkrylo svůj poklad v podobě schovaných, senzacechtivých dcer Afrodity. Iskander snad i vděčně přijal tuto skutečnost, jenž mu umožnila se ctí opustit prohrané bojiště. Koutkem oka pozoroval, jak se kolem srocují známé tváře, brblají, pronášejí připomínky. Rande dopadlo neslavně, bez úspěchu. Nejenže zrzek opět odolal vábení potencionální partnerky, ke všemu tato parodie nepřinesla žádné zajímavé skutečnosti. Vstal od stolu, načež pohledem zavadil o skupinku směřující do tábora. „Omluv mě, snad někdy příště.“ pronesl doprovázející výrok mírným pousmáním. Věděl, že ti, kdož zajišťovali hudbu i občerstvení si vystačí se sklízením, nepotřebovali pomoci. Dohnal, vcelku rychlým krokem mizející dívky, kdy jedné poklepal na rameno, načež se ona otočila, což vyvolalo všeobecný poprask. Poprvé mu nevadilo dotěrné dotazování, poslouchání všetečných poznatků, vlastně jim byl vděčen za rozptýlení myšlenek.
Sponsored content

Re: Louka

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru