Share
Goto down
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Mon Feb 12, 2018 8:24 pm
Těžko říct, zda ho její odpověď uklidní či nikoli. I kdyby, to, že posílají děti, třebaže neobyčejné, ven na jistou smrt, je pro něj příšernou představou. Ale je tu jen chvilku. Spoustu toho ještě nemůže pochopit. Povzdychne si, snaží se najít na všech těch informacích alespoň něco příjemného. Marně. "Tam, odkud pocházím já, se mladí také chtějí vyrovnávat svým idolům," poznamená s krátkou vzpomínkou na svůj normální život, který se ze dne na den otočil vzhůru nohama. "Ale to jsou herci, zpěváci... Učitelé!" zatřese rozhořčeně hlavou. Nikdy ho nenapadlo říct Mami! Mami! Jednou bych chtěl být jako Héraklés a zabít spoustu dětí!. Chtěl být slavný jako Brad Pitt nebo mít postavu jako Jackman, ale vzory v Řeckých hrdinech byly zatím nad jeho chápání. Možná protože si ještě úplně nedokázal připustit, že jsou skuteční. "Když jsou posláni na výpravu, stejně nemají na výběr, ne?" odtuší. Předpokládá, že polobůh nemůže jen tak říct, že se mu nikam nechce a na výpravu neodejít. Něco mu říká, že takhle tenhle tábor a tenhle svět vůbec nefunguje.
Povytáhne obočí nad Carlyinou dramatickou pauzou ve větě. Už se začíná bát, co z toho děvčete ještě všechno může vypadnout a co se všechno ještě dneska dozví. Jistě, že chtěl odpovědi, ale musí mít také nějaký čas je zpracovat. Nikdo v táboře mu takového času moc nedává. Tiše se zasměje spolu s ní. Aspoň nemá tak vysoké ego, aby se vrhal do sebevražedných akcí. To by musel být hodně smyslů zbavený a takový scénář mu nepřijde příliš bezpečný. "Pokud narazím na Áresova potomka, nejspíš se můžu zpátky do tábora doplazit," odhadne se smíchem, pobaven svým vlastním mizerným osudem. To bude sranda! Sleduje, jakou má Carly radost z jeho blížícího se utrpení. Nemá jí to za zlé a její smích vytvoří na tváři úsměv i jemu. Je příliš nakažlivý. Přikývne, aby dal najevo, že si její radu opravdu bere k srdci. Snaží se o to už teď, vyhnout se nemístným poznámkám, ale zná se - dříve nebo později mu ujedou špatná slova před špatnými lidmi a bude vymalováno. Cítí její teplou ruku na své, jako by teď naopak ona jemu dodávala alespoň špetku odvahy. "Navíc, určitě nemůžu být úplně nejhorší, ne?" pokusí se ještě o optimistický pohled na věc, když děvče svou ruku opět stáhne. Ačkoliv nervozita se mu zaručeně brzy vrátí, cítí se líp. Hlavně proto, že má pocit, že v něj někdo věří. Ač jsou jeho schopnosti oproti ostatním táborníkům značně chabé, trochu důvěry si zaslouží i tenhle chlapec, syn kdovíkoho.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 6
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Thu Mar 01, 2018 8:09 pm
Skyiny obavy s malým pobaveným usměvem přešla, protože je už raději nechtěla více rozvádět, aby si to bělovláska ještě nerozmyslela. Ale vyprskla smíchy při představě Skylarie obalené polštáři. Vyžodovalo by to velkou spoustu lepící pásky, s tou je totiž možné snad úplně všechno. Ale o užitečnosti lepící pásky může přemýšlet jindy. "Není za co. Viděla jsem ten tvůj výraz, takhle aspoň budeš padat bezpečně, ať už nehodově nebo naschvál." Propíchla ji vědoucím pohledem, když utahovala mladému hřebci sedlo. "Žadný strach, žádná katastrofa to nebyla, jen se nesmíš bát a pořádně utáhnout sedlo, oni to přežijí. Věř mi, stejně se umí postarat o to, aby si to nikdy neutáhla dostatečně." Usmála se a pohladila Nika po krku, načež žárlivka Sparkle zafrkala, aby se připomenula, což Summer ještě víc rozšířilo úsměv. "No jo pořád, ty citlivko." Přešla ke kobyle a pohladila ji po sametově hebké srsti. Potom už se přesunuliven ze stájí, kde obě nasedli. K jejímu potěšení si Sky hned na první pokus sedla dobře a nenasedla obráceně, takže se jí připsal první úspěch. Potom se poctěně uculí, když její společnice vypadá tak... tak... tak jako malé dítě v zábavním parku. Prostě ji to dojalo. "Jsem ráda, že se ti to líbí. Já ten pocit úplně zbožňuju." Spokojeně se 'uvelebila' v sedle a pobídla Sparkle do kroku. "V pořádku, pojedeme na louku, tam se bude jezdit hezky." Narovnala se a sedla si jak se sluší a patří, než o tom informovala i Sky. "A teď hezky srovnej páteř, špičky nohou nahoru, paty dolu. Aby byl Niko spokojen, že na něm nejede žádný neandrtálec." Zazubila se na ni a ukázala před sebe. Louka nebyla od stájí moc daleko -na její poměry, každý to má jinak- a nebylo divu, že jim ani netrvalo dlouho, než sem dojely. "Tamhle už to je." Pobídla Sparkle do klusu. Tady se jí Sky snad neztratí, jen v hloubi duše doufala, že se udrží v sedle, kdyby Niko náhodou vypálil taky.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 12
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Mon Apr 16, 2018 3:48 pm
Během několika posledních dní se moje orientace v prostoru rapidně zlepšila. Těžko říct, zda to bylo tím, že jsem si skutečně dokázal sehnat mapku Tábora, a nebo se na mě podepsalo to ustavičné bloumání po okolí, ale byl jsem za to upřímně vděčný. Není to žádná legrace, když člověk nemůže najít ani vlastní srub, a tak se potácí od místa k místu s vírou, že dříve či později na něj ta chajda odněkud vykouknout musí. Také jsem nemohl přehlédnout, jak velká řada neshod mezi jednotlivými táborníky panuje, ale ačkoliv už jsem nejednou viděl někoho naříkat, nedokázal jsem ty potíže řádně identifikovat. A nakonec jsem se o to ani moc nesnažil. Rozum mi zastínil trénink, kterému jsem se začal věnovat s jistou vášní, a všechno ostatní jsem odsunul někam stranou. Do aktivit jsem byl tak zabraný, že jsem ani nevnímal okolní neštěstí, ovšem když se na to teď tak zpětně dívám, v Táboře se opravdu vyskytuje problém.
Nyní se proto, s vidinou nalezení útočiště, ženu k nedaleké louce. Na sobě mám černou sportovní mikinu, v jejíž kapse mi - jen pro případ nouze - spočívá již zmiňovaná mapa Tábora, šedé přiléhavé tepláky a jednoduché ochozené tenisky. Cestu jsem vlastně vůbec nepojal jako výlet, ale spíše příležitost spálit pár dalších kalorií během. Než však vůbec stačím dorazit k louce, ucítím ve vzduchu známou vůni vody. Vím, že je jen otázkou času, než nade mnou vypukne další bouřka. Už jen ta představa mě znervózňuje. Když nám tu zapršelo naposledy, nevěděl jsem, co dělat. Zvuky v mé hlavě byly nesnesitelné a já měl nutkání se neustále ošívat, jenže srub byl nacpaný lidmi a těm bych nikdy nedovolil sledovat moje reakce... takže jsem vyběhl ven a s trochou štěstí narazil na opuštěné místo. A k tomu místu mířím i dnes.
Vyběhnu poslední kopeček, setřu si z čela kapky potu a rozhlédnu se. Louka se od mé poslední návštěvy vůbec nezměnila - jak by taky mohla, když to byla otázka necelého týdne. Zhluboka vtáhnu do plic svěží vzduch a usadím se pod jeden ze stromů, co stojí opodál. S sebou jsem si nevzal nic kromě té mapky, čehož nyní lituju, protože k dešti se zatím neschyluje. A tak se nakonec chopím aspoň té mapky. Putuju po ní pohledem, jako by v ní snad mohla čekat nějaká tajná zpráva, a doufám, že mi to pomůže se uvolnit. Ve finále tím však ničeho dobrého nedocílím. Ba naopak, připadám si rozhozený snad ještě víc.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 32
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Thu Apr 19, 2018 7:34 am
Ze začátku zvládala své sousrubovce křičící ze spání celkem obstojně, jenže s každým dnem to zvládala hůř a hůř. Nebavily ji probděné noci, nebavilo ji, že usínala i v blbé frontě na snídani, prostě toho měla pokrk. To jim prostě všem nemůžou narvat do chřtánu sedativa, aby od nich byl aspoň na noc pokoj? Dobře, i jí bylo jasné, že nejspíš ne, ale stejně to byl děs. Jedinou světlou stránkou pro ni bylo rudozlaté vajíčko, které nosila všude sebou a taky malý kovový pavouček, který jí prostě hned padl do oka. Sice si začala připadat jako šílená kočičí máma, když si začala pořizovat zvířecí společníky, ale vlastně to byl jen pocit. Pavouček byl živí kov a u toho vajíčka už si přestávala být jistá, jestli to není jedom hřejivý kámen. Takže bylo vlastně všechno v pořádku -tedy, co se 'zvířátek' týkalo... Jinak se zbytek světa totálně zbláznil. Všichni byli tak zatraceně paranoidní a kousavý, že to lezlo pomalu i na její nervy, ale to byl jen ten akutní nedostatek spánku. Proto teď měla namířeno na louku. Vzala si legíny a vytahanou mikinu, aby se měla pohodlně a na zadech měla batoh, do kterého dala vajíčko a deku. Potom už chyběla jen jediná drobnost. "Evžene, pohni, pojď, vezmu tě." Natáhla k pavoukovi ruku a on po ní vylezl až na její rameno. Usmála se na něj a šla dál. Měla naplánovaného šlofíčka, protože toho měla vážně plné kecky. Takže, když se tam doplahočila nějak si ani nevšimla nějakého kluka sedícího pod stromem a zakopla o jeho nohy. Díky máchání rukama to vybrala, ale možná by radši spadla a odkutálela se pryč. Nakonec se totiž musela otočit na toho kluka a asi se i omluvit. Neměla radost, že tu někdo je a byla z toho trochu rozmrzelá, takže vypadala trochu jako ublížené štěně. "Promiň, nevšimla jsem si tě." Nervózně se podrbala na zátylku a potom rukama zkontrolovala, jestli se jí nic nerozbilo v batohu a potom se koukla na rameno... Kde je Evžen?! Proletělo jí hlavou a začala se rozhlížet v trávě, musel jí někde spadnout. "Evžene, kde jsi? Vrať se." Trochu zase vypustila přítomnost toho kluka a začala hledat v trávě.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 12
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Thu Apr 19, 2018 3:43 pm
V tichosti sleduji místa na mapce a v hlavě zápasím se spoustou myšlenek. Přemýšlím, kde všude bych teď mohl být místo toho trčení v Táboře. Co vše bych mohl dělat a jak by mohlo být vše normální, kdyby se mi tenkrát nezačaly zjevovat ty příšery. Život by byl zaručeně jednodušší. Ale i přesto, jak špatné teď věci jsou, mi něco říká, že jsem přesně tam, kde mám být. Jop. Zešílel jsem. Zrovna mám pohled upnutý k ilustraci hlavní budovy, když mi někdo zakopne o nohy. Doslova. Trhnu sebou, zafouká vítr a mapka mi vyletí z ruky. Nejsem moc nadšený z toho, že tu nejsem sám. Podívám se na toho nemotoru a zjistím, že je to nějaká dívka. Nejspíš si mě nevšimla, když procházela kolem, a teď tu máchá rukama jak střelená, div, že mi nevyrazí zuby. „Jsi v pohodě?" ujišťuji se trochu podezíravě a prohlížím si ji od hlavy až k patě. Možná už jsem ji předtím někde zahlédl, ale na sto procent jistý si tím nejsem. V Táboře se pohybuje velká spousta lidí, zpozorovat jsem tu mohl již v podstatě kohokoliv. Když se mi pak dívka začne omlouvat, jen nad tím mávnu rukou a podívám se, kam mi ta mapka uletěla. Leží jen pár metrů od nás, takže pro ni nemusím nikam daleko. Povzdechnu si, vyškrábu se na nohy a spěšně si opráším kalhoty. Pak se obrátím zpátky na tu dívku. „Evžen?" zopakuji po ní a jedno obočí mi automaticky vyletí vzhůru. Pokud jsem už i neoslepl, tak vím, že s nikým dalším ta holka nepřišla. A i kdyby ano, určitě by se jí neschovával v trávě... Shlédnu k zemi a zavrtím nad tím hlavou. „Já proti samomluvě běžně nic nemám, ale nemohla bys jít toho svého Evžena hledat někam jinam? Prosím." Podívám se na ni a na konec věty přidám i požádání, snad, aby to nevyznělo tak arogantně.  Ve finále nečekám ani na odpověď a dojdu si pro tu mapku, kterou radši bezpečně uložím do kapsy. Napadne mě, že bych měl pokračovat po svých a nechat ji v tom jejím světě, ale příčí se mi představa, že by mohla někoho opravdu hledat, a já ji v tom nechal samotnou. Vrátím se tedy zpátky k ní a zeptám se normálně. „Kdo je Evžen?" Nakloním hlavu mírně na stranu a zasunu ruce do kapes od tepláků.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 32
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Mon Apr 23, 2018 8:10 pm
Nečekaná komplikace se nakonec vybarví do podoby kluka, u kterého si byla skoro jistá, že je od nich ze srubu těch, co nikdo nechce. Ale co tak postřehla byl na tom s družením se skoro stejně jako ona. To byla možná výhoda, alespoň je menší šance, že ji bude nutit do hovoru s ním, ale malé bezvýznamné plus by možná zasloužil za to, že se ujistit, zda je ona v pořádku. I když to nebylo nutné, protože by se nedivila, kdyby mu při své šikovnosti třeba zlomila nohu nebo tak něco. "Jo... Jo, dobrý. A ty?" Slabý trochu nejistý hlásek se nesl po prázdné louce a podtrhoval ho trošku víc omluvný výraz. Nerada se tímto způsobem seznamovala s někým novým, vlastně se celkově nerada seznamovala s lidmi, ale díky tomu drobnému akrobatickému výkonu jí bylo dost trapně. Na trapnosti by jistě ani neubralo, že klekla na kolena a začala přehrabovat trávu, aby v ní našla svého malého pavoučka. Kdyby tam nestál ten tamten, možná by už začala i natahovat, jak byla rozmrzelá z nevyspání a teď ještě toto. Rozmrzelost přešla ale do ústraní v tu chvíli, kdy si ten kluk začal více méně utahovat z její osoby. Což by jí po většinu času bylo ukradené, ae kdo by plýtval energií na přemýšlení o svých činech. Stejně neudělala nic jiného než, že ho probodla skoro nasupeným pohledem, když si še pro nějaký pitomý papír. Když se jí ale znovu ozve za zády, i přes neškodný tón jeho hlasu se zvedne a vyjede na něj. "Co tě to zajímá? Vždyť je ti to úpně ukradené a mám si ho jít hledat někam jinam! Jenže to asi těžko můžu, když se mi ztratil teď a tady!" Byla možná hrubší, než chtěla a zamýšlea, ale trochu se jí to dotklo, což mohl vidět na konci jejího maého proslovu, než se otočila a kecla zpátky na zem k pokračování toho pátrání, které započala. "Evžene, pojď sem. Prosím." Smutný výraz v tváři, jako by snad mohl přivábit pavoučka, který beztak poslouchá na slovo, protože je tak vytvořený. Ale to neměnilo nic na tom, že mohl spadnout kamkoli a ona ho nemohla najít.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 12
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Fri Apr 27, 2018 5:38 pm
Po tom, co se ta dívka málem přerazila o moje nohy, se omluvila a nakonec i přitakala, že jí nic není. Ne, že bych se strachoval o každého, kdo se poblíž mě nachomýtne, ale tohle prostě vypadalo nepříjemně a musel jsem se ujistit, že si třeba neukopla malíček nebo tak něco. Když mi teda potvrdila svoje zdraví a otázala se, zda se něco nestalo mně, jen jsem lehce zakroutil hlavou. Až na to, že mi překazila moji idylku o tom zůstat osamotě a vyrazila mi mapu z ruky, se vlastně nic tak hrozného nestalo. Vlastně bych to nechal i být, posbíral si svých pár švestek a našel si nějaké jiné opuštěné místo, jenže mě zarazilo její zvolání ohledně jakéhosi Evžena, o kterém jsem tedy neměl nejmenší páru, kdo by to mohl být. Možná ta holka byla blázen, možná opravdu mluvila o někom reálném. Těžko říct. I přesto jsem ji však, co nejněžněji, odbyl a odkráčel si pro svoji mapku, než by se spustil slejvák a během mrknutí oka ten papír rozmočil. Úspěšně jsem mapku schoval do kapsy a, i přes nutkání to tu vzdát a někam vypadnout, jsem se vrátil zpět za tou dívkou, která tam v trávě stále hledala kdoví co.
Stojím před ní, ruce mám v kapsách a normálně se jí ptám, ovšem ona je buďto příliš rozhozená nebo uražená, že se na mě odváží vyštěknout. „Omlouvám se a rozumím, nemám se do toho co plést." Zvednu ruce v obranném gestu a pak je zase spustím podél těla. Popravdě se jí ani nevidím, taky bych na sebe za těchto okolností vyjel. Avšak jestli si myslí, že je jediná, co má problémy, tak to se plete. „Víš, jen jsem ti s tím chtěl pomoct. Ale vnucovat se nebudu." Pokrčím ramenem a odstoupím od ní stranou, postavím se zpátky pod svůj strom. Nikam dál se však nechystám. Sleduji ji a mezitím se snažím vymyslet, co by teda vůbec mohla hledat. Samozřejmě mě napadne, že by mohlo jít třeba o nějakou věc, které dala jméno, ale potom by bylo hloupé na to volat a žádat, ať se to vrátí. Ještě jsem tedy neviděl věc, která by na zapískání přiběhla zpět k majiteli. Potom by asi nebylo tak snadné věci ztrácet, a i kdyby zmizely, časem by si našly cestu domů...
„Kdyby sis to rozmyslela a přeci jen chtěla pomoct, budu tady", houknu ještě k té dívce a potom se znovu ponořím do svých myšlenek. Nebudu ji přemlouvat, je to její věc, ale zase se na ni nechci úplně vykašlat. Třeba mi nakonec sama řekne, o co kráčí.
Sponsored content

Re: Louka

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru