Share
Goto down
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Mon Feb 12, 2018 8:24 pm
Těžko říct, zda ho její odpověď uklidní či nikoli. I kdyby, to, že posílají děti, třebaže neobyčejné, ven na jistou smrt, je pro něj příšernou představou. Ale je tu jen chvilku. Spoustu toho ještě nemůže pochopit. Povzdychne si, snaží se najít na všech těch informacích alespoň něco příjemného. Marně. "Tam, odkud pocházím já, se mladí také chtějí vyrovnávat svým idolům," poznamená s krátkou vzpomínkou na svůj normální život, který se ze dne na den otočil vzhůru nohama. "Ale to jsou herci, zpěváci... Učitelé!" zatřese rozhořčeně hlavou. Nikdy ho nenapadlo říct Mami! Mami! Jednou bych chtěl být jako Héraklés a zabít spoustu dětí!. Chtěl být slavný jako Brad Pitt nebo mít postavu jako Jackman, ale vzory v Řeckých hrdinech byly zatím nad jeho chápání. Možná protože si ještě úplně nedokázal připustit, že jsou skuteční. "Když jsou posláni na výpravu, stejně nemají na výběr, ne?" odtuší. Předpokládá, že polobůh nemůže jen tak říct, že se mu nikam nechce a na výpravu neodejít. Něco mu říká, že takhle tenhle tábor a tenhle svět vůbec nefunguje.
Povytáhne obočí nad Carlyinou dramatickou pauzou ve větě. Už se začíná bát, co z toho děvčete ještě všechno může vypadnout a co se všechno ještě dneska dozví. Jistě, že chtěl odpovědi, ale musí mít také nějaký čas je zpracovat. Nikdo v táboře mu takového času moc nedává. Tiše se zasměje spolu s ní. Aspoň nemá tak vysoké ego, aby se vrhal do sebevražedných akcí. To by musel být hodně smyslů zbavený a takový scénář mu nepřijde příliš bezpečný. "Pokud narazím na Áresova potomka, nejspíš se můžu zpátky do tábora doplazit," odhadne se smíchem, pobaven svým vlastním mizerným osudem. To bude sranda! Sleduje, jakou má Carly radost z jeho blížícího se utrpení. Nemá jí to za zlé a její smích vytvoří na tváři úsměv i jemu. Je příliš nakažlivý. Přikývne, aby dal najevo, že si její radu opravdu bere k srdci. Snaží se o to už teď, vyhnout se nemístným poznámkám, ale zná se - dříve nebo později mu ujedou špatná slova před špatnými lidmi a bude vymalováno. Cítí její teplou ruku na své, jako by teď naopak ona jemu dodávala alespoň špetku odvahy. "Navíc, určitě nemůžu být úplně nejhorší, ne?" pokusí se ještě o optimistický pohled na věc, když děvče svou ruku opět stáhne. Ačkoliv nervozita se mu zaručeně brzy vrátí, cítí se líp. Hlavně proto, že má pocit, že v něj někdo věří. Ač jsou jeho schopnosti oproti ostatním táborníkům značně chabé, trochu důvěry si zaslouží i tenhle chlapec, syn kdovíkoho.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 6
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Thu Mar 01, 2018 8:09 pm
Skyiny obavy s malým pobaveným usměvem přešla, protože je už raději nechtěla více rozvádět, aby si to bělovláska ještě nerozmyslela. Ale vyprskla smíchy při představě Skylarie obalené polštáři. Vyžodovalo by to velkou spoustu lepící pásky, s tou je totiž možné snad úplně všechno. Ale o užitečnosti lepící pásky může přemýšlet jindy. "Není za co. Viděla jsem ten tvůj výraz, takhle aspoň budeš padat bezpečně, ať už nehodově nebo naschvál." Propíchla ji vědoucím pohledem, když utahovala mladému hřebci sedlo. "Žadný strach, žádná katastrofa to nebyla, jen se nesmíš bát a pořádně utáhnout sedlo, oni to přežijí. Věř mi, stejně se umí postarat o to, aby si to nikdy neutáhla dostatečně." Usmála se a pohladila Nika po krku, načež žárlivka Sparkle zafrkala, aby se připomenula, což Summer ještě víc rozšířilo úsměv. "No jo pořád, ty citlivko." Přešla ke kobyle a pohladila ji po sametově hebké srsti. Potom už se přesunuliven ze stájí, kde obě nasedli. K jejímu potěšení si Sky hned na první pokus sedla dobře a nenasedla obráceně, takže se jí připsal první úspěch. Potom se poctěně uculí, když její společnice vypadá tak... tak... tak jako malé dítě v zábavním parku. Prostě ji to dojalo. "Jsem ráda, že se ti to líbí. Já ten pocit úplně zbožňuju." Spokojeně se 'uvelebila' v sedle a pobídla Sparkle do kroku. "V pořádku, pojedeme na louku, tam se bude jezdit hezky." Narovnala se a sedla si jak se sluší a patří, než o tom informovala i Sky. "A teď hezky srovnej páteř, špičky nohou nahoru, paty dolu. Aby byl Niko spokojen, že na něm nejede žádný neandrtálec." Zazubila se na ni a ukázala před sebe. Louka nebyla od stájí moc daleko -na její poměry, každý to má jinak- a nebylo divu, že jim ani netrvalo dlouho, než sem dojely. "Tamhle už to je." Pobídla Sparkle do klusu. Tady se jí Sky snad neztratí, jen v hloubi duše doufala, že se udrží v sedle, kdyby Niko náhodou vypálil taky.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Mon Apr 16, 2018 3:48 pm
Během několika posledních dní se moje orientace v prostoru rapidně zlepšila. Těžko říct, zda to bylo tím, že jsem si skutečně dokázal sehnat mapku Tábora, a nebo se na mě podepsalo to ustavičné bloumání po okolí, ale byl jsem za to upřímně vděčný. Není to žádná legrace, když člověk nemůže najít ani vlastní srub, a tak se potácí od místa k místu s vírou, že dříve či později na něj ta chajda odněkud vykouknout musí. Také jsem nemohl přehlédnout, jak velká řada neshod mezi jednotlivými táborníky panuje, ale ačkoliv už jsem nejednou viděl někoho naříkat, nedokázal jsem ty potíže řádně identifikovat. A nakonec jsem se o to ani moc nesnažil. Rozum mi zastínil trénink, kterému jsem se začal věnovat s jistou vášní, a všechno ostatní jsem odsunul někam stranou. Do aktivit jsem byl tak zabraný, že jsem ani nevnímal okolní neštěstí, ovšem když se na to teď tak zpětně dívám, v Táboře se opravdu vyskytuje problém.
Nyní se proto, s vidinou nalezení útočiště, ženu k nedaleké louce. Na sobě mám černou sportovní mikinu, v jejíž kapse mi - jen pro případ nouze - spočívá již zmiňovaná mapa Tábora, šedé přiléhavé tepláky a jednoduché ochozené tenisky. Cestu jsem vlastně vůbec nepojal jako výlet, ale spíše příležitost spálit pár dalších kalorií během. Než však vůbec stačím dorazit k louce, ucítím ve vzduchu známou vůni vody. Vím, že je jen otázkou času, než nade mnou vypukne další bouřka. Už jen ta představa mě znervózňuje. Když nám tu zapršelo naposledy, nevěděl jsem, co dělat. Zvuky v mé hlavě byly nesnesitelné a já měl nutkání se neustále ošívat, jenže srub byl nacpaný lidmi a těm bych nikdy nedovolil sledovat moje reakce... takže jsem vyběhl ven a s trochou štěstí narazil na opuštěné místo. A k tomu místu mířím i dnes.
Vyběhnu poslední kopeček, setřu si z čela kapky potu a rozhlédnu se. Louka se od mé poslední návštěvy vůbec nezměnila - jak by taky mohla, když to byla otázka necelého týdne. Zhluboka vtáhnu do plic svěží vzduch a usadím se pod jeden ze stromů, co stojí opodál. S sebou jsem si nevzal nic kromě té mapky, čehož nyní lituju, protože k dešti se zatím neschyluje. A tak se nakonec chopím aspoň té mapky. Putuju po ní pohledem, jako by v ní snad mohla čekat nějaká tajná zpráva, a doufám, že mi to pomůže se uvolnit. Ve finále tím však ničeho dobrého nedocílím. Ba naopak, připadám si rozhozený snad ještě víc.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Thu Apr 19, 2018 7:34 am
Ze začátku zvládala své sousrubovce křičící ze spání celkem obstojně, jenže s každým dnem to zvládala hůř a hůř. Nebavily ji probděné noci, nebavilo ji, že usínala i v blbé frontě na snídani, prostě toho měla pokrk. To jim prostě všem nemůžou narvat do chřtánu sedativa, aby od nich byl aspoň na noc pokoj? Dobře, i jí bylo jasné, že nejspíš ne, ale stejně to byl děs. Jedinou světlou stránkou pro ni bylo rudozlaté vajíčko, které nosila všude sebou a taky malý kovový pavouček, který jí prostě hned padl do oka. Sice si začala připadat jako šílená kočičí máma, když si začala pořizovat zvířecí společníky, ale vlastně to byl jen pocit. Pavouček byl živí kov a u toho vajíčka už si přestávala být jistá, jestli to není jedom hřejivý kámen. Takže bylo vlastně všechno v pořádku -tedy, co se 'zvířátek' týkalo... Jinak se zbytek světa totálně zbláznil. Všichni byli tak zatraceně paranoidní a kousavý, že to lezlo pomalu i na její nervy, ale to byl jen ten akutní nedostatek spánku. Proto teď měla namířeno na louku. Vzala si legíny a vytahanou mikinu, aby se měla pohodlně a na zadech měla batoh, do kterého dala vajíčko a deku. Potom už chyběla jen jediná drobnost. "Evžene, pohni, pojď, vezmu tě." Natáhla k pavoukovi ruku a on po ní vylezl až na její rameno. Usmála se na něj a šla dál. Měla naplánovaného šlofíčka, protože toho měla vážně plné kecky. Takže, když se tam doplahočila nějak si ani nevšimla nějakého kluka sedícího pod stromem a zakopla o jeho nohy. Díky máchání rukama to vybrala, ale možná by radši spadla a odkutálela se pryč. Nakonec se totiž musela otočit na toho kluka a asi se i omluvit. Neměla radost, že tu někdo je a byla z toho trochu rozmrzelá, takže vypadala trochu jako ublížené štěně. "Promiň, nevšimla jsem si tě." Nervózně se podrbala na zátylku a potom rukama zkontrolovala, jestli se jí nic nerozbilo v batohu a potom se koukla na rameno... Kde je Evžen?! Proletělo jí hlavou a začala se rozhlížet v trávě, musel jí někde spadnout. "Evžene, kde jsi? Vrať se." Trochu zase vypustila přítomnost toho kluka a začala hledat v trávě.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Thu Apr 19, 2018 3:43 pm
V tichosti sleduji místa na mapce a v hlavě zápasím se spoustou myšlenek. Přemýšlím, kde všude bych teď mohl být místo toho trčení v Táboře. Co vše bych mohl dělat a jak by mohlo být vše normální, kdyby se mi tenkrát nezačaly zjevovat ty příšery. Život by byl zaručeně jednodušší. Ale i přesto, jak špatné teď věci jsou, mi něco říká, že jsem přesně tam, kde mám být. Jop. Zešílel jsem. Zrovna mám pohled upnutý k ilustraci hlavní budovy, když mi někdo zakopne o nohy. Doslova. Trhnu sebou, zafouká vítr a mapka mi vyletí z ruky. Nejsem moc nadšený z toho, že tu nejsem sám. Podívám se na toho nemotoru a zjistím, že je to nějaká dívka. Nejspíš si mě nevšimla, když procházela kolem, a teď tu máchá rukama jak střelená, div, že mi nevyrazí zuby. „Jsi v pohodě?" ujišťuji se trochu podezíravě a prohlížím si ji od hlavy až k patě. Možná už jsem ji předtím někde zahlédl, ale na sto procent jistý si tím nejsem. V Táboře se pohybuje velká spousta lidí, zpozorovat jsem tu mohl již v podstatě kohokoliv. Když se mi pak dívka začne omlouvat, jen nad tím mávnu rukou a podívám se, kam mi ta mapka uletěla. Leží jen pár metrů od nás, takže pro ni nemusím nikam daleko. Povzdechnu si, vyškrábu se na nohy a spěšně si opráším kalhoty. Pak se obrátím zpátky na tu dívku. „Evžen?" zopakuji po ní a jedno obočí mi automaticky vyletí vzhůru. Pokud jsem už i neoslepl, tak vím, že s nikým dalším ta holka nepřišla. A i kdyby ano, určitě by se jí neschovával v trávě... Shlédnu k zemi a zavrtím nad tím hlavou. „Já proti samomluvě běžně nic nemám, ale nemohla bys jít toho svého Evžena hledat někam jinam? Prosím." Podívám se na ni a na konec věty přidám i požádání, snad, aby to nevyznělo tak arogantně.  Ve finále nečekám ani na odpověď a dojdu si pro tu mapku, kterou radši bezpečně uložím do kapsy. Napadne mě, že bych měl pokračovat po svých a nechat ji v tom jejím světě, ale příčí se mi představa, že by mohla někoho opravdu hledat, a já ji v tom nechal samotnou. Vrátím se tedy zpátky k ní a zeptám se normálně. „Kdo je Evžen?" Nakloním hlavu mírně na stranu a zasunu ruce do kapes od tepláků.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 43
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Mon Apr 23, 2018 8:10 pm
Nečekaná komplikace se nakonec vybarví do podoby kluka, u kterého si byla skoro jistá, že je od nich ze srubu těch, co nikdo nechce. Ale co tak postřehla byl na tom s družením se skoro stejně jako ona. To byla možná výhoda, alespoň je menší šance, že ji bude nutit do hovoru s ním, ale malé bezvýznamné plus by možná zasloužil za to, že se ujistit, zda je ona v pořádku. I když to nebylo nutné, protože by se nedivila, kdyby mu při své šikovnosti třeba zlomila nohu nebo tak něco. "Jo... Jo, dobrý. A ty?" Slabý trochu nejistý hlásek se nesl po prázdné louce a podtrhoval ho trošku víc omluvný výraz. Nerada se tímto způsobem seznamovala s někým novým, vlastně se celkově nerada seznamovala s lidmi, ale díky tomu drobnému akrobatickému výkonu jí bylo dost trapně. Na trapnosti by jistě ani neubralo, že klekla na kolena a začala přehrabovat trávu, aby v ní našla svého malého pavoučka. Kdyby tam nestál ten tamten, možná by už začala i natahovat, jak byla rozmrzelá z nevyspání a teď ještě toto. Rozmrzelost přešla ale do ústraní v tu chvíli, kdy si ten kluk začal více méně utahovat z její osoby. Což by jí po většinu času bylo ukradené, ae kdo by plýtval energií na přemýšlení o svých činech. Stejně neudělala nic jiného než, že ho probodla skoro nasupeným pohledem, když si še pro nějaký pitomý papír. Když se jí ale znovu ozve za zády, i přes neškodný tón jeho hlasu se zvedne a vyjede na něj. "Co tě to zajímá? Vždyť je ti to úpně ukradené a mám si ho jít hledat někam jinam! Jenže to asi těžko můžu, když se mi ztratil teď a tady!" Byla možná hrubší, než chtěla a zamýšlea, ale trochu se jí to dotklo, což mohl vidět na konci jejího maého proslovu, než se otočila a kecla zpátky na zem k pokračování toho pátrání, které započala. "Evžene, pojď sem. Prosím." Smutný výraz v tváři, jako by snad mohl přivábit pavoučka, který beztak poslouchá na slovo, protože je tak vytvořený. Ale to neměnilo nic na tom, že mohl spadnout kamkoli a ona ho nemohla najít.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Fri Apr 27, 2018 5:38 pm
Po tom, co se ta dívka málem přerazila o moje nohy, se omluvila a nakonec i přitakala, že jí nic není. Ne, že bych se strachoval o každého, kdo se poblíž mě nachomýtne, ale tohle prostě vypadalo nepříjemně a musel jsem se ujistit, že si třeba neukopla malíček nebo tak něco. Když mi teda potvrdila svoje zdraví a otázala se, zda se něco nestalo mně, jen jsem lehce zakroutil hlavou. Až na to, že mi překazila moji idylku o tom zůstat osamotě a vyrazila mi mapu z ruky, se vlastně nic tak hrozného nestalo. Vlastně bych to nechal i být, posbíral si svých pár švestek a našel si nějaké jiné opuštěné místo, jenže mě zarazilo její zvolání ohledně jakéhosi Evžena, o kterém jsem tedy neměl nejmenší páru, kdo by to mohl být. Možná ta holka byla blázen, možná opravdu mluvila o někom reálném. Těžko říct. I přesto jsem ji však, co nejněžněji, odbyl a odkráčel si pro svoji mapku, než by se spustil slejvák a během mrknutí oka ten papír rozmočil. Úspěšně jsem mapku schoval do kapsy a, i přes nutkání to tu vzdát a někam vypadnout, jsem se vrátil zpět za tou dívkou, která tam v trávě stále hledala kdoví co.
Stojím před ní, ruce mám v kapsách a normálně se jí ptám, ovšem ona je buďto příliš rozhozená nebo uražená, že se na mě odváží vyštěknout. „Omlouvám se a rozumím, nemám se do toho co plést." Zvednu ruce v obranném gestu a pak je zase spustím podél těla. Popravdě se jí ani nevidím, taky bych na sebe za těchto okolností vyjel. Avšak jestli si myslí, že je jediná, co má problémy, tak to se plete. „Víš, jen jsem ti s tím chtěl pomoct. Ale vnucovat se nebudu." Pokrčím ramenem a odstoupím od ní stranou, postavím se zpátky pod svůj strom. Nikam dál se však nechystám. Sleduji ji a mezitím se snažím vymyslet, co by teda vůbec mohla hledat. Samozřejmě mě napadne, že by mohlo jít třeba o nějakou věc, které dala jméno, ale potom by bylo hloupé na to volat a žádat, ať se to vrátí. Ještě jsem tedy neviděl věc, která by na zapískání přiběhla zpět k majiteli. Potom by asi nebylo tak snadné věci ztrácet, a i kdyby zmizely, časem by si našly cestu domů...
„Kdyby sis to rozmyslela a přeci jen chtěla pomoct, budu tady", houknu ještě k té dívce a potom se znovu ponořím do svých myšlenek. Nebudu ji přemlouvat, je to její věc, ale zase se na ni nechci úplně vykašlat. Třeba mi nakonec sama řekne, o co kráčí.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 3
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Aug 25, 2018 1:02 am
Claudia se vrátila z tradiční letní návštěvy domova teprve předevčírem a upřímně? Už teď se jí stýskalo po relativně uvolněném životním tempu San Diega. Jak se prakticky okamžitě po návratu dozvěděla od jedné ze svých sester, Cheirón v době její nepřítomnosti prohlásil něco o soutěži o bombastické ceny, z čehož se mohla většina Tábora podělat blahem. U Áresovců tahle skutečnost platila dvojnásob - bojovná povaha a přirozeně zakořeněná záliba ve výzvách je k tomu koneckonců předurčovala - a tak nebylo divu, že se ve srubu boha války momentálně nemluvilo o ničem jiném.
Zrovna Clóďa by lhala, kdyby tvrdila, že ji vidina velkého turnaje a následného sladkého vítězství (lmao) ani trochu netankovala, ale jen málokdo by vydržel neustálé naparování jejích bratrů. Ti byli už teď skálopevně přesvědčení, že nakopou prdel každému potomku bohyně Athény, co se jim připlete do cesty, a to i v případě, že by to nebylo součástí úkolu. Když se začali později dohadovat, jestli si hlavní výhru rozdělí hezky komunisticky rovným dílem, nebo se o ni kapitalisticky porvou - k čemuž hned záhy došlo - pochopila, že musí pryč. Claudia měla svoje polosourozence vlastně docela ráda, i když jim to málokdy dávala najevo, a onu pověstnou aroganci a nadutost jim obvykle tolerovala (především proto, že se jim později mohla smát, když je někdo kvalitně zrektil), ale zrovna teď ji ta přemíra testosteronu ve srubu vyloženě obtěžovala. Ne že by to jindy bylo jiné - Áreův srub byl naprosto dokonalým ztělesněním toho, co feministky s oblibou označovaly pojmem toxická maskulinita, ale stejně. Prostě musela odejít.
Prve její kroky mířily do jídelny - protože co dívčí rozladěnost zmírní líp než řádná porce rafinovaného cukru? - kde si nabrala tři balíčky Reese's košíčků a vychlazenou plechovku coly, udělala si mentální poznámku, že na zítřejším tréninku zabere víc než obvykle, načež se vydala na uklidňující vycházku po Táboře.
Nakonec zakempila na okraji liduprázdné louky, svalila se ve stínu do trávy, než se natěšeně pustila do cupování obalu čokolády, aby se mohla vzápětí nechat unést zvláštní kombinací slané a sladké chuti rozplývající se na jazyku. Jo, přesně tohle potřebovala. Sice si částečně připadala jako nenažranec, ale prakticky neexistovala šance, že by se tu vyskytl někdo, kdo by si ji za to mohl dobírat. Pravděpodobnost, že otec nebo sourozenci otočí list a začnou se na louku chodit kochat přírodou a plést věnce pro dryády klesala pod absolutní nulu (krom toho pochybovala, že kohokoliv z nich zajímaly její stravovací návyky). A co se týkalo ostatních obyvatel Tábora, ti jí byli většinou dost ukradení, takže... Proč se vůbec zaobírám takovýma sračkama? Pubertální sebestřednost ji i přes pokročilejší věk zjevně ještě neopustila. Claudia nad sebou posměšně zakroutila hlavou, opřela se o kmen blízkého stromu a pokračovala v likvidování svačiny.
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Aug 25, 2018 2:59 pm
Chrysostom... Co by jen ten mohl dělat, když měl výjimečně den volna? -dobře, zas tak výjimečné to nebylo, protože se tenhle týden lehce flákal... Každopádně proto měl svůj důvod, jen mu tedy tak docela nešel zformulovat do dobré výmluvy. Přeci jen, léto se pomalu chýlilo ke konci a i ti nahoře se, jak se zdálo, trochu zklidnili, takže bylo i krásné počasí, tak si ho chtěl taky trochu užít. Na tom není nic špatného. A navíc sebou stejně nosil meč, který si připevnil kolem pasu, i při poflakování, kdyby se náhodou něco přihodilo, jen nebyl vyloženě na hlídce. Proto taky nechal ten krunýř, který kdysi staří Řekové považovali za praktický v boji, ležet tam, kde ho posledně sundal, aby se v něm nemusel škrtit, a vypadl se provětrat na vzduch.
Prvně zamířil ke pláži, kde se mohl přesvědčit o tom, že není zdaleka jediný, kdo se jen tak poflakuje a nic nedělá, protože tam bylo dost táborníků, kterým válení se na pláži, opalování a dělání hovadin ve vodě namísto tréninku a dalších povinností přišlo jako příjemnější trávení času. Ale samozřejmě se díky jejich bezpečnosti chvíli zdržel, aby pročesal pláž a ujistil se, že jim nic nehrozí. Občas s někým prohodil "pár slov", většinou všichni básnili o hledání pokladu a byli bez sebe nadšením, protože tam budou i jejich rodiče a že udělají všechno, aby je nezklamali a podobně. Pokecal i s neurčenými, kteří měli radost z toho, že se smí také zúčasnit a navíc mají šanci zapůsobit na svoje rodiče tak moc, že se k nim možná konečně přihlásí. To ho vždycky donutilo spustit salvu povzbudivých slov, popřát štěstí a případně i nabídnout pomoc v podobě tréninku, kdyby usoudili, že je to potřeba a byl pro ně příjemnější volbou než některý z instruktorů. No a když už usoudil, že se dost vykecal, taky se odhodlal zchladit se ve vodě, protože díky tomu sem vlastně šel. Jeden si potřebuje zalézt do vody, když v podstatě valnou většinu jeho těla pokrývají koňské chlupy, no ne? Takže si šel zaplavat. Setrvával spíš pod než nad vodou, aby mohl případně zkontrolovat hrozby číhající pod hladinou.
Když potom pláž opouštěl, měl pocit, že tam budou všichni v bezpečí, i když si půjde zase po svém. Měl v plánu si jít zaběhat, ale rozhodl se, že by nebylo od věci prvně uschnout. Tak se prozatím procházel a pomalým tempem postupoval k louce. Tam byl pro změnu takový klid, že byl slyšet i dusot jeho kopyt na zemi a občasné prasknutí větvičky, když se mu náhodou připletla do cesty. Vlastně s tím neměl ani problém. Jediný jeho problém byl luční hmyz, který na něj sedal a šimral ho, takže byl donucen odhánět ho za pomoci ocasu. Bohové, jak on soucítil s koňmi... Nakonec ho to přestalo bavit, tak přešel do klusu s úmyslem dát si pár koleček po obvodu louky, ale zhruba v půlce první kola si všiml holčiny, co se cpala na okraji louky v trávě. Tak zpomalil a zvolna došel k ní. Nebyl by to on, kdyby s ní neprohodil pár slov. Takže se zastavil kousek od ní a s úsměvem začal mlet svoje. "Nazdárek, dobrou chuť přeju." Zazubil se a pořádně se na ni podíval, protože mu byla lehce povědomá. "Co ty tady tak sama? Nejsi náhodou z Areova srubu..?" V hlavě mu začalo šrotovat, a tak jí zvedl ukazováček na znamení, ať nic neříká, že si vzpomene. "Počkej, počkej... Mám to na jazyku... Clau... Claudína, ne... Claudia! Je to tak, že?" Miloučce se usmál a když si zpětně přebral, že by mohla být teda od Area, doufal, že se se jménem trefil...
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 3
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Aug 25, 2018 5:26 pm
Kombinace čokoládových košíčků a všeobecného klidu pomalu, ale jistě způsobovala, že se dopracovávala ke kritickému bodu své komfortní zóny. Dokonce si dovolila se uvelebit v poněkud uvolněnější poloze takovým stylem, že se o strom opírala jenom hlavou a mohla děkovat celému řeckému panteonu za absenci druhé brady. Teď by se totiž světu předvedla v celé své kráse.
Celá scenérie před ní přímo vyzývala k tomu, aby si dala aspoň dvacetiminutového šlofíka (ze kterého by se vzbudila těsně před večerkou, protože dvacetiminutové šlofíky nikdy nejsou na dvacet minut), ale nakonec k tomu nedostala příležitost. Zanedlouho totiž zaslechla blížící se dusot kopyt, což ji nejprve donutilo zamžourat kýženým směrem a po spatření blížícího se kentura se vyšvihla do reprezentativnějšího sedu, i když v prvních momentech pravděpodobně působila značně vykolejeně.
Jakmile tedy její nový společník spustil, jako by se nechumelilo, potvrdila svoji sociální inteligenci zaraženým "eeeh..", než si mentálně třískla hlavou o strom a donutila se trochu sebrat. Abychom se pochopili, ani trochu ji nepřekvapoval koňský zadek - po těch šesti letech v Táboře by to koneckonců byla vyložená ostuda -, ale zjevně nečekala, že by se tady doopravdy mohl potloukat někdo další. Nedalo se ovšem říct, že by jí to zase tolik vadilo - tenhle maestro vyhlížel dost vstřícně a očividně jí ani neplánoval buzerovat za flákání.
"Nazdar... díky," oplatila tedy nakonec pozdrav trochu opařeně a promnula si zátylek, než pokračovala, "Já? No, vlastně nic moc zajímavýho." A takhle se, prosím, společensky konverzuje. Na druhou stranu, musíte pochopit, že odpověď 'schovávám se před alfa samci' byla vzhledem k tomu, ke kterému srubu patřila, působila fakt srabácky. A to Clóďa nemohla dopustit. Tak či tak mu odkývala Áreův srub, a když začal ještě ke všemu hádat její jméno, neubránila se pobavenému úsměvu. "Bingo. To jsem až taková celebrita?" zazubila se, než si kentaura pozorně změřila. "A ty seš..." Yikes. Ona pamatovák na jména zrovna neměla, ale zrovna tenhle konkrétní člověk (kentaur) jí byl neurčitě povědomý. Možná v minulosti vedl některý její trénink, nebo od něj dostala latu za nějakou z nekonečné série volovin, kterou se sourozenci provedla. Těžko říct. "Hmm... možná něco na Ch? Christopher to nebude, to je až moc generický. Dostanu nápovědu publika?" Lehce povytáhla obočí. Pokud jí jméno bylo prozrazeno, přikývla a musela samu sebe pochválit - ten Christopher nebyl zas tak vedle, jak předpokládala.
Jakmile bylo představování odbyto, Claudia sáhla po košíčcích, jeden si strčila do pusy a znovu se zapřela o kmen. "A co ty tady vlastně děláš? Jdeš se pást?" vylezlo z ní, než se trochu zhrozeně zarazila. Woah, taktní jak buldozer, takhle se to dělá. "Teda... eeh. Dáš si košíček?" Chabý pokus o záchranu, ale... snaha se počítá? Snad. Bože... můžou vůbec kentauři čokoládu?
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Aug 25, 2018 6:39 pm
Musel se trochu víc nervozně usmát, když si všiml, jak je ze setkání s ním celkem vyjukaná. Těžko říct, jestli za to mohl ten koňský zadek ve spojitosti s tím, že ho má i Cheiron, takže by i Chrys vypadal jako velevelká autorita, nebo jestli to bylo jednoduše tím, že tady nikoho nečekala. Tak či onak se usmíval a podrbal na zátylku v naději, že ho ta nervozita opustí a neznérvózní ještě jí... Každopádně to vypadalo, že jí nepřipravil o řeč, takže to bylo na dobré cestě. Přeci jen už narazil i na pár táborníků, které holá skutečnost, že je kentaur přiváděla do rozpaků tak moc, že s ním ani nezvládali komunikovat, což v jeho případě nebyla moc dobrá kombinace, protože měl moc prostoru k mluvení on sám a tím, že nezavřel pusu, je asi odrovnal ještě víc.
Naštěstí se tahle tedy rozpovídala. "Není za co." Prostá odpověď na její díky. Za tu dobu, co už tady strávil, vyvodil pár zdvořilostních vět, co se mezi lidmi považují za slušnost. Ne, že by to mezi jeho kamarády a v podstatě rodinou v Miami nějak zvlášť řešili, ale ve výsledku je to fuk, no ne? Zdvořilostní poznámky druhým mnohdy udělají radost a jemu vlastně neublíží. Pusu z pantů si přeci jen v klidu vyhodí i bez nich... "Zvláštní... Myslel jsem, že vy všichni od Area máte ve zvyku trávit hodiny tréninkem a ve všem se předhánět. Zvlášť teď, když Ares zevlí v táboře..." Chvíli trvalo, než se mu jeho slova zpětně přehrála i v hlavě, ale, když se tak stalo, okamžitě zvedl ruce v omluvném gestu. "Teda... Nemyslím to nějak zle, ale chápeme se, že jo?" Omluvně, ale zároveň rošťácky, se zazubil. Co zlého by mu za to kdokoli mohl udělat? Takhle si potomky Area představí každý, koho se na ně zeptáte. Navíc on to vážně zle nemyslel, jen u něj prostě vážně více méně platí 'Co na srdci, to na jazyku'.
Svojí otázkou ho ale trochu vykolejí. Vlastně díky tomu, že si vzpomněl, proč je mu povědomá a taky proč ji zná jménem. Jen na srozuměnou, není žádnou novinkou, že v Miami se se stádem hodně často dobře bavili, proto si tam taky říkají 'Zábavní koníci jižní Florida', samý alkohol a tak dále, proto není překvapením, že si v devíti z deseti případů úžasně rozumí s dětmi Dionýsa, ale občas se, tam v Miami, nezůstalo jen u pití alkoholu a trochu si to okořeňovali jednou určitou bylinkou. No, dalo by se říct, že je tomu tak i tady. A aby jsme se dostali k tomu podstatnému... Je to už sice delší doba, ale jednou si kluci od Dionýsa chtěli okořenit jeden ze svých pověstných večírků, ale měli málo koření, takže jim ho možná trochu dal - 'možná' - a jedna holka od Area se z toho osypala, napuchla a asi i skončila na ošetřovně nebo jak to bylo a jmenovala se Claudia. Jindy by se té vzpomínce i zasmál, protože na spojitost s ním nikdo nepřišel, ale pro tentokrát o jeden odstín zbělal a musel si odkašlat, aby vůbec mohl vypudit z úst svoji narychlo vymyšlenou lež. "Hm... Asi ani ne, ale mám pocit, že jsem párkrát slyšel, jak na tebe pokřikuje nějaký instruktor, když jsem pomáhal s tréninkem nováčků." V hlavě se poplácal po rameni v pochvale. Problém vyřešen. Ale potom se radši stejně chytil dalšího tématu, aby onen problém s jistotou zažehnán. "Byla si blízko! Teda jenom tím začátkem, jinak mám pocit, že si výjimečně řekla jméno, který je horší, než to moje... Jinak jsem Chrysostom, stačí Chrys." Zářivě se usmál a znovu se v hlavě pochválil, že to hezky zvládl. Dokonce už zase nabral barvu, takže nic podezřelého. Přeci jen se zbytečně stresoval. Dionýsovci se neprokecli, takže by to ani nemohla vědět...
Sledoval, jak se cpe, a potom se pořádně, upřímně zasmál její poznámce o tom, jestli se jde pást. Jako jo, kentauři to dělají, protože to příroda vymyslela, tak debilně, že mají lidské i koňské břicho a pro fungování musí naplnit obě dvě, ale teď to vážně v plánu neměl. "Ne, to si nechám až na večer, ale díky za nabídku. Vlastně jsem chtěl běhat, ale když už jsem narazil na tebe, tak si můžu popovídat... A ty už mi řekneš, co přesně tu děláš? Nebo je to zřejmé a prostě sis jen v klidu přišla sníst košíčky?" Chvíli předstíral zamyšlení a potom se usmál. V hlavě se pořád smál té poznámce o pastvě, jo, tak takové vtipy na jeho účet mu nevadili... "Jasně, proč ne? Dík." Přijal nabízený zákusek a následně poskládal svoje nohy, aby si mohl lehnout a nepůsobil tak vysoce. Prvně si klekl na předních, jako když se koně 'klaní' a potom složil zadní pod sebe, takže teď byl skoro stejně vysoký jako nějaký dlouhán, když si klekne. To bylo přijatelné...
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 3
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Aug 25, 2018 9:09 pm
A bylo to tady. Claudia se prudce nadechla a poraženecky vydechla, když Chrys zmínil ten nejtypičtější - a nejpravdivější - stereotyp o Áreových dětech. Bylo jasné, že na tohle mu neměla moc co říct - zapřít to nemohla, ve společnosti svých polopříbuzných nebo při špatném dni se chovala jako učebnicový Áresovec. Na druhou stranu, teď, když necítila žádný přespříliš negativní vzruch a k dosažení nirvány jí chyběl už jenom galon čokoládového mléka, neviděla jediný důvod, proč ze sebe před ostatními dělat za každou cenu debílka.
"No tak..." začala, "Jestli chceš, abych tě vyzvala na souboj, tak mně to zas takovej problém nedělá, že jo." Dělalo. A celkem velkej. Protože i někdo jako ona si moc dobře uvědomoval, že Chrysovi doslova stačilo vykopnout jednou nohou před sebe, aby vyřadil z provozu ty tři mozkové buňky, které jí rodiče nadělili. "Blbý je, že jediný, co s sebou mám je čokoláda. A plechovku coly. Můžu ji po tobě hodit, jestli chceš, ale myslím, že by to byla to škoda." Pokrčila rameny. Kdyby se slova dala ochladit a zkondenzovat, z těch jejích by teď Chrys získal kapalnou jízlivost, ale taky to nemyslela zle. Jenom prostě byla vztahovačná až běda, co s tím naděláte.
Naštěstí ji to relativně rychle přešlo, i když kdyby Chrys prozradil skutečný důvod, proč si tak lehce vybavil její jméno, asi by mu tu plechovku narvala do míst, kam slunce obvykle nesvítí, škoda, neškoda. Zrovna exces s marihuanou pro ni byl z mnoha důvodů těžce traumatickým zážitkem, i když už to byl naštěstí dávno mrtvý meme.
"Tak to je celkem nuda," poznamenala uvolněně, aniž by ji napadlo se jakkoliv pozastavovat nad vykonstruovanou verzí - pravděpodobně si ani nevšimla zblednutí ve tváři a zaraženého odkašlání. Místo toho se, stejně jako on, začala věnovat druhému tématu. "Chrysostom... To zní jak nějaká kytka. Ale cool, asi je to fakt lepší než Christopher. U toho se mi vybaví jenom bohatej debílek, co hraje golf a nosí polokošile," prohlásila, než se zlehka otřásla. "Polokošile jsou strašný," vysvětlila vzápětí.
Chrys se očividně neurazil, což bylo - asi - dobře. Ne že by jí nějak záleželo na tom, jestli ublížila jeho egu, ale stále měla na paměti, že dostat kopytem do hlavy by pro ni nebylo úplně veselé. Její neurčitá odpověď na to, co tu dělá, ho ale zjevně neuspokojila. Claudi trochu nechápavě rozhodila rukama, i když jí u toho uteklo pobavené uchechtnutí. "Co chceš slyšet? Že tady stavím domečky pro mravence, medituju, vymýšlím ďábelskej plán na zotročení zdejších dryád...?" zahučela, ale překvapivě nezněla ani trochu podrážděně. "Fakt jsem si sem přišla jenom odpočinout... jakože, zkus někdy žít u nás ve srubu, nebo třeba jenom poblíž, věděl bys, že je to čas od času potřeba. Tuplem od doby, co je tady náš ocino," zasmála se.
Záhy k němu natáhla ruku s čokoládou, připravená se postavit, aby na ni lépe dosáhl, ale když viděla, jak se skládá na zem, zůstala sedět. Celou scénku pozorovala s téměř pobaveným úsměvem. "Wow, to vypadalo složitě," okomentovala s povytaženým obočím, "Seš si jistej, že se později zvedneš?" No dobře, to bylo možná až příliš stupidní, ale... Áreova dcera, tři mozkové buňky... co jste čekali?
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Sep 01, 2018 4:14 pm
Zatvářil se značně provinile, když si Claudia jeho slova přebrala přesně tak, jak nechtěl, ale neby by to on, kdyby se to nepokusil napravit, přeci jen by byla škoda, kdyby si někoho znepřátelil jen díky tomu, že trochu víc mluví. "Ne, ne... Tak jsem to přece nemyslel, nebudeme přeci hned stresovat, věřím, že by si vyhrála, takže to můžeme nechat být, dobře?" Zvedl ruce na znamení, že se vzdává a potom se pokusil vykouzlit zářivý úsměv, když mluvil dál. "Jen si tu colu vypij, dehydratace je nemilá věc a čokoládu po mně taky házet nemusíš, ani nemáš tušení, jak špatně jde z těch chlupů dolu." Poukázal na koňskou část svého těla a naoko vážně nad tím zakroutil hlavou a ještě jen doufal, že to alespoň trochu vylepší její zkaženou náladu.
Naštěstí to vypadalo, že ano. Dokonce ani jeho malou lež neprokoukla a začala kecat svoje a neměla v hlase ani stopy z předešlé jízlivosti. Takže se mu celkem ulevilo a byl za to rád. Přeci jen byl velmi přátelská bytost a mohl by se díky tomu cítit provinile. Ale naštěstí to bylo v pohodě a ona začala rozebírat jeho jméno, takže jí nechal mluvit, ale potom musel své jméno obhájit. "I když nemám ponětí, jak vypadá polokošile, souhlasím, že Christopher je hrozný jméno, ale Chrysostom není kytka." Zvedl ukazováček, jako by vysvětloval něco extrémně světaborného a začal vyprávět historku, jak k tomu jménu přišel, aby dokázal, že to není kytka. "Jméno Chrysostom pochází z Řecka a já jsem ho dostal od starších členů z mého stáda v Miami, protože jsem byl to nejukecanější dítě, které kdy měli tu čest vychovávat a jiné více výstižné jméno je nenapadlo, takže se vlastně jmenuju 'Výmluvný'... Ale není to kytka." Zazubil se a byl na sebe pyšný že to uvedl na pravou míru. Ale musela to být, nepřipadal si tedy rozhodně jako kytka... Ale trochu ho to pobavilo, protože mu nešlo zbavit se pobaveného úšklebku.
Pobavení ho neopustilo ani potom, co rozhodila rukama a začala s vymýšlením skvělých činností, které by tu mohla dělat, díky čemuž ho donutila vyprsknout smíchy, protože mu to přišlo vtipné, ale nechal ji říct i vážnou část jejího monologu, než zase spustil svoje. "Celkem ti to i věřím, abych pravdu řekl... Odpočinek je důležitý, zvlášť s tvojí rodinou, což samozřejmě nemyslím špatně, ale chápu to." Věnoval jí povzbudivý úsměv, než byla vážnost zase ta tam a on si naoko zamyšleně nepoklepal na bradu prstem. "Ale stejně radši řeknu zdejším dryádám, ať si dají bacha..." Zasmál se a dal se do skládaní svého těla na zem.
Když se mu to tedy podařilo, všiml si jejího pobaveného výrazu, nemohl si odpustit taky pousmání, když začala mluvit a vysvětlila tak důvod své nabité dobré nálady, jen si tedy nedovedl odpustit protočení panenek. "Jenom to vypadalo složitěji, protože mám lidský trup, ale ve výsledku je to to samé jako, když si lehá kůň..." Zazubil se. "Takže odpověď na tvoji otázku je lehká... Uplně ta samá jako na otázku: 'Zvedne se kůň, když si takhle lehne?'"
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Oct 27, 2018 8:14 pm
Jakoby nestačil nepovedený lov pokladu, ještě byl postaven před takřka hotovou věc, když dostal oznámení, že se má zúčastnit další, předem dohodnuté, schůzky. V ten okamžik z něj vyšel pouze tichý povzdech, přičemž už nyní cítil hořkost z nadcházejícího. Nerad účinkoval v těchto předem dohodnutých scénách, o to méně, když se mu naposledy, sice nevědomě ale přeci, pokusila Amy dohodit nevlastního bratra. Blondýnku ovšem zmiňovaný přešlap nikterak nerozhodil a jak vidno, stále vytrvávala v hledání vhodného protějšku pro stydlivého sourozence. Zrzek, přestože uvnitř nacházel pochopení pro excesy své sestry, nelibě snášel taková neočekávaná překvapení. Odhodlaně však zatnul zuby, aby se výzvě zvládl postavit. Nechtěl zničit očekávání, jenž do schůzky sestra vložila, stejně jakožto energii s níž určitě připravila potencionálními páru kouzelnou scénu podporující romantickou atmosféru. Někdy uvažoval, zdali se nepokusí tajně s některou ze slečen domluvit, ujednat společnou úmluvu, přičemž by se ona vydávala za jeho slečnu. Ovšem věřil, že zbytek osazenstva, jenž se vyžíval v táborových drbech a navazováním milostných vztahů, by brzy takovou drobnou lež prokoul. Nezbývalo než s vypětím všech sil absolvovat opět kolotoč ponižujícího setkání, dotyčného či dotyčnou slušně vyprovodit a hodit záležitost za hlavu. Dnes mu nikdo důkladně nediktoval, co si obléci, což ho relativně zarazilo, přijal to však s povděkem. Nestrávil přípravami nikterak závratnou dobu, popravdě horečně doufal v to, že druhý pozvaný nedorazí nebo neobdržel poznámku. Kéž by. Jenže takové úvahy zaváněly planými nadějemi, které později ústili akorát do trpkého zklamání. Vyšel z pokoje, neustrojený nikterak slušně či společensky. V podstatě vytáhl pouze černé tričko, volné džíny, tenisky, kolem krku si volně obvázal šátek, na rukou několik různých náramků z kůže či doplněné ozdobami z nerezové oceli, naprosto neformální styl, jakoby se chystal akorát tak vyrazit do lesa a vzal si trochu lepší oděv. Vlasy rozpuštěné, padající na ramena a dále do pasu. Neušel kritice pečlivého oka dcer Afrodity, jenž ho pokáraly, že takto dojem ztěžka udělá, ledaže by tam čekalo dítko Deméter, v tom případě, ať se ještě preventivně vyválí v bahně, tím jí udělá radost. Jen mávl rukou, pokračující odevzdaně na sdělené místo. Cesta utíkala až neuvěřitelně rychle. Takže... díky, těšilo mě, můžeš mě omluvit, omlouvám se za svou sestru, bylo mi potěšením. V hlavě už formuloval obvyklé fráze s jakými operoval v takovýchto situacích.
Co spatřil přetnulo veškeré myšlenky. Zůstal zaraženě hledět na louku osvětlenou lampióny, přičemž ze stromů visely girlandy barevných světýlek. Když zaslechl první neumělý tón houslí, pohledem směřoval k smyčcovému kvartetu složenému ze satyrů. Zalitoval rozhodnutí nevzít si alespoň mikinu, neboť teď by si mohl pohodlně přetáhnout kapuci přes hlavu, čímž by dal najevo, jak neuvěřitelně trapně si připadal. Vždy přicházela s něčím novým, inovovala svoje metody seznámení. Stál, civěl. Věděl, že Amy bude poblíž, aby své dílo lásky sledovala, což zabraňovalo v tom, aby všechny rozehnal a poslal domů. Krom zmiňovaných mýtických bytostí, plnících úlohu filharmonie, spatřil ještě několik tábornic zajišťujících přípravu jídla v nedalekém koutě. Přestože ho vábila vůně chutných pokrmů, nikam nekráčel. Polkl knedlík v krku, jenž stihl vyrůst rekordním tempem. Proč... proč já... I dostat kopanec od Área působilo milosrdněji než tohle divadlo. Instinktivně se podíval, zdali bůh války nevyslyšel jeho prosbu, avšak marně, pravděpodobně ležel někde opitý pod obraz poblíž tábora. Z jeho letargicky prázdného pohledu ho vytrhla až dívka se zástěrou uvázanou kolem pasu, když ho chytila za ruku. Ucukl překvapením. Už ze sebe podvědomě soukal otázku, jestli zrovna jí přizvali k účasti na experimentu, ale ona stihla promluvit dříve. „Tak tu tak nestůj a pojď. Měla by přijít za chvíli.“ Načež ho počala vláčet směrem k prostřenému stolu dozdobenému krásně vázanou kyticí polního kvítí. Fidlání smyčců pokračovalo. Chvíli nepřítomně těkal pohledem kolem sebe, doufajíc, že se ocitnul v noční může, která brzy skončí, nestalo se tak. Rezignovaně složil hlavu do dlaní, až mu pěstěné prameny znemožnili výhled. Tohle nemůže být pravda, tohle nemůže být pravda. Čekal tam v tichosti jako na ránu z milosti.
avatar
Daughter of Hypnos
Počet postů : 12
Zobrazit informace o autorovi

Re: Louka

za Sat Oct 27, 2018 9:23 pm
Už když ji energetická dcera Afrodity začala vyprávět o jejím bratrovi a jak by se k sobě hodily, byla z toho vylekaná. To se nerovná ale tomu, jak se jí třepaly ruce zrovna teď. Stála asi deset minut pod umyvadlem, pod ledovou vodou. Po řečích Amy souhlasila, nová zkušenost. Možná byla nadšená z toho, že jí bylo řečeno, že je zrzek. A kdo ví proč, Erika měla crush snad na každém zrzkovi....nebo zrzce. Nikdy nad tím tolik nepřemýšlela a po domluvené schůzce se v ní něco pohlo, ale ten efekt byl časově omezený. Po pár hodinách jí myšlenky létaly všude kolem. Co sí o ní bude myslet ON? Když před něj příjde potetovaná polovyholená punkačka.Nepotkala nikoho, kdo by o ni projevoval zájem, takže myšlenky jí to nezlepšovaly. Nejradši by se někde zakopala. Po času stráveném pod tou ledovou vodou, konečně ji zastavila. Srdce jí poskakovala a vynechávalo tep. Opřela se o umyvadlo a ledovými oči se podívala do zrcadla na svůj vytřepaný obrys. Zamračila se. Když někdo zabušil na dveře, zatla zuby. "Jo, ještě tu nějaký čas budu". Utrousila směrem ke dveřím.  Pak se uráčila si vzít ručník a usušit si teď zplhlé vlasy a po nějakém tom čase si je dokázala srovnat. Neveděla, co má dělat. Objevily se starosti, které nikdy neměla: Co si má obléct? Tohle ji nikdy nestresovalo. Většinou na sebe hodila nějaké potrhané rifle a kapelové tričko. Teď byla beznadějná. Hned zavrhla myšlenku za někým jít. Udelá ze sebe blbce tak i tak, proč se nějak více snažit. Jenže ona taková nechtěla být. Viděla, jaké to tady v táboře je  a chtěla zapodnout. Její vzhled jí sice nepomáhal, ale to nemyslela. Němka byla uzavřená do sebe kvůli prostředí a lidem, kolem kterých vyrůstala, tady to bylo jiné. Tak proč nebýt jiná? Nad tím momentem naivity se usmála a uviděla něco ztraceného, její ďolíčky, které už dlouho neviděla. Třeba kdyby se usmívala více, lidi by se jí tolik neštítily. Pěkná myšlenka, ale šance je nízká. Po těžkém výdechu se konečně rozhodne. I když by to nejradši udělala, roztrhané rifle zavrhne. Nějaká slušnost v ní je, jelikož jí bylo řečeno, že tam bude večeře. Tak teda to ne. Dala si na sebe volné černé kalhoty. Trvalo jí dost dlouho, než našla nějaké tričko, na kterém by nebyl potisk kapely. Tedy, mimo tričko s logem Louisianského hokejového týmu,IceGaters, ale to si nehodlala vzít ani omylem. S údivem našla prostý černý rolák, který si na sebe navlekla a hned se cítila lépe, dost jí to zakrývalo. Aby se aspoň vcítila do své emo duše, nastrčila si kožené bezorsté rukavice a vysoké černé samozřejmě bezpodpatkové boty. Vykoukla hlavou z koupelny a vykulila oči, za chvíli by tam měla být. Nedočkavě zadupe botama o starou dřevěnou podlahu, ale nakonec klidně, aby nevypadala před ostatními nějak natěšeně, určitě by si všimli, že je něco špatně. Hned jak vyjde ze srubu, povolí v hrudi zaražený dech. Rozhlédne se kolem a uvidí nádherně temnou oblohu, takhle to zbožňuje. Taková atmosféra by ji normálně uklidnila, kdyby nebylo jejího rande. Už jen pomyšlení nad tím, že je to rande, z ní dělala třesícího se krysaříka. Důležitě si odkašle, kdo ví proč a vydá se na cestu k louce. Na stromech je udělaná trať z lampionů, za což je vděčná, asi by se tam sama nedostala. Kolem je sice trochu světlo, ale stejně málem zapackuje o větev. Oči se jí rozsvítí jako lampióny kolem. Do uší se jí vrazí zvuk houslí. Ne že by něco proti houslím měla, ale preferuje svoji kytaru. Je tam jediný stůl, také osvícený. Má chuť popojít blíž, ale ztuhne, hned jak ho uvidí. Jo, je to zrzek, proč by jí Amy lhala. Nad jeho dlouhými lokny pozvedne obočí, má nádhernější vlasy než jakákoliv holka, co kdy potkala. Teď je momentálně ráda za tu tmu. Dost si uvědomuje, že se červená, teda myslí si to. Prohrábne si vlasy a klidným krokem se k němu vydá. Odkašle si a doufá, že ho nevylekala. Teda, možná se to stane, až se otočí. "No, ahoj....Erika Fitzergald, rozhodně ne to, co jsi očekával". Vypustí ze sebe, aniž by přemýšlela . Proč se ze sebe dostává takové kraviny zrovna ona?! "Promiň, že jsem tě do tohohle dostala. Amy ke mně přišla, začala mluvit a pak se to zvrhlo k tomu, co je teď". Povzdechne. Jediné, na co teď myslí je to, aby se jí Afroditin syn nelekl a neutekl...Horší by ale bylo, kdyby se nad ní znechutil, to by jí asi ublížilo více. Překoná chtíč si dát ruce do kapes, narovná se a čeká
Sponsored content

Re: Louka

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru