Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Hermův srub

za Tue Jan 23, 2018 7:25 pm
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 8:27 pm
Trvalo mu chvilku, než zvládl všechno zpracovat. To, že vlajku v ruce vlastně držel on. To, že celý tým znal najednou jeho jméno. To, že se mu nad hlavou rozzářilo cosi, co si vlastně už ani nepamatuje. A to, že očividně i svého otce ohromil, protože místo toho, aby jej nechal celý život myslet si, že je syn nikoho, přihlásil se k němu po pár dnech strávených v táboře. O svém otci toho zas příliš nevěděl. Věděl trochu kým je, co je, snažil se nemyslet příliš na to, že byl svržen z Olympu vlastní matkou kvůli tomu, že byl ošklivý. To je jen detail. Zjištění, čeho všechno by jednou jako jeho syn mohl být schopný, nebylo vůbec špatné.
Hned na druhý den se z Hermova srubu stěhuje. Moc dlouho zde nepobyl, tak mu to vlastně ani tolik nevadí. Nejspíš. Je lehčí o triko a kalhoty, které měl včera, protože by opravdu neměl trpělivost mýt z toho všechny ty sračky. Jen tenisky se pokusil nějak vyčistit, ale bude potřeba je vzít víckrát. Má na sobě teď sice ty horší kecky, ale snad se bude nějak dát zařídit, aby si mohl dojít pro nové a lepší boty, když se mu tamty nepodaří vyčistit.
Své věci rve do tašek, se kterými sem přišel. Nemá toho moc, jen školní batoh a sportovní tašku. Do té se vejde všechno oblečení i s botami a věcmi na zimu, které tady rozhodně nepotřebuje. Všechno ostatní - knížky, hygiena, nějaké zápisníky - se vejde do batohu. Když hodí věci z postele, včetně ukořistěné vlajky, sundá povlečení a složí ho na jeden kraj. Zpod polštáře mu vypadne malý kožený váček a zapadne někam za postel. Zastydí se, že na něj zapomněl a sehne se. Pod postelí je ale díky slabému osvětlení ve srubu zatracená tma. Když se zvedá, aby si vzal z batohu telefon a posvítil si s ním, praští se o dřevo do hlavy. "Kurva!" ujede mu. Sedne si na paty a rozčileně si promne místo na hlavě, do kterého se praštil. Když se mu včera nic nestalo, mohl by si klidně dneska přijít na ošetřovnu s otřesem mozku.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 8:41 pm
Seděla na nejtemnější posteli, kterou Hermův srub mohl nabídnout. Jakoby automaticky každý nezařazený dostal ten nejtmavší kout na spaní aby si dobře uvědomil že o něj božský rodič nemá zájem. Byla tu jen pár dní a i tak ji to příšerně štvalo. Kdyby mohla něco by rozbila ale nechtělo se jí to zase uklízet. Rozhodla se teda spát ale ani to nešlo, byla příšerně vytočená a vlastně z ničeho. Nenáviděla tenhle přecpaný a uřvaný srub. Jestli se časem ukáže, že je jejím rodičem Hermes, dobrovolně se přidá k Artemis, jelikož s těmahle uřvanýma spratkama tu nezůstane dýl než je nutný. S tou myšlenkou se na posteli posadí a sehne pod ni, odkud vytáhne svůj meč, který i zde byl naprosto k ničemu, jelikož by ublížil jen smrtelníkovi, ale dala jí ho její máma a ta chladná čepel ji uklidňovala jako nic jiného. S tichým výdechem se natáhla pro hadru a začala čepel leštit. Po chvilce její zlost začala zvolna ustupovat dozadu do mysli a nahrazoval ji příjemný klid a vyrovnanost. //Vztek je válečníkův nepřítel.// Připomene si v duchu, možná by se na chvilku mohla vykrást ven na cvičiště a procvičit si pár výpadů. Takový byl aspoň plán než se ozval mužský hlas, který se očividně stěhoval. Také by se ráda už stěhovala. Ach jak ji to vytáčelo! "Trochu klidu ano? Nejseš tu sám a já na tvé kdákání nemám náladu." Zvedne meč do pochybného světla, ve kterém si čepel prohlédne a pak ho zase spustí a pustí se do leštění druhé strany.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 9:00 pm
V tuhle dobu není srub zrovna narvaný. Je to dobře, má klid a může se soustředit, aby nic nezapomněl. I když málem zapomněl. Pár lidí tu je, ale těm je naprosto ukradený. Neudělal si za týden ve srubu, co tady jen zmateně pobíhal příliš přátel, nějak to nestihl. Doufá, že v Héfaistově srubu to bude lepší. Určitě tam stráví o dost více času.
Pootočí se za hlasem, který s menší odezvou zareaguje na ten jeho. Do té doby je ve srubu ticho, kromě občasného šeptání nebo kdejaké rány, jak někdo cosi přemisťuje, nebo rovnou sebe. Stále si sedí na patách, jeho tvář, dnes díky bohu už čistá, se stočí do docela významné grimasy, zatímco rukou si stále mne místo, kde se mu pravděpodobně udělá slušná boule. Jedno obočí vytažené vzhůru, na rtech ani náznak úsměvu, což je od doby, co se mu tu začalo dost dobře dařit, snad poprvé. "Jo, nejsme tu sami," odsekne otráveně, pohled odvrátí od mladé slečny, pravděpodobně další obyvatelky tohohle srubu. On tu sám není, ona také ne. Budou to muset navzájem respektovat.
Sáhne do kapsy batohu a odemkne telefon. Jediná reakce je rudě zářící baterka na displeji, značící, že tahle krabička je vybitá a potřebuje dobít. Povzdychne si a strčí mobil zpátky do kapsy. "Neměla bys světlo, prosím?" obrátí se na neznámou tábornici. Už nezní tak otráveně, i když by byl nejraději, kdyby po ní nemusel nic chtít a už odsud mohl vypadnout. Bez toho malého koženého váčku, představujícího jednu z mála vzpomínek na jeho domov, to ale nebude.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 9:24 pm
"Tak se ztiš nebo mi omylem ujede ruka a bez ruky budeš ty." Možná z ní čišela závist nad tím, že dokázal něco co ona ne, že se zalíbil svému rodiči a ona ne, že se stěhuje z tohohle věčně přeplněného srubu a ona ne. Tiše zavrčí, tohle si odmítala připustit. //Chodí štěstí dokola, občas sedne na vola. Tak to je. A teď dýchej Ailin.// Zavře oči, jakoby meditovala a skutečně se párkrát zhluboka nadechne a zase vydechne. Napjaté svaly ve tváři, značící blížící se souboj, se zase uvolní do netečné masky, která připomíná kámen. Kovově zbarvené oči v sobě skrývají nebezpečí a chlad a ústa ani jednou nepocuknou v úsměvu nýbrž v opovržení hodném úšklebku. A bylo jí to jedno, dál se věnovala svému meči, aby byl lesklý a dobře udržovaný. Nemohla si dovolit aby jí zkorodoval, ne když nesl tak důležité poselství. Pro ni. Jenže pak se borec zase zeptá na nějakou zbytečnost. Položí meč do klína, na černé kalhoty a netečně skeptickým pohledem se na borce podívá. "Dobře si mne prohlédni a řekni mi upřímně. Vypadám snad jako lampička?" Povytáhne jedno obočí v tázavém výrazu a to je jediný sval, kterým si dovolí ve tváři pohnout. Letmo si ho prohlédne a s mírným odfrknutím si dlouhé, černé vlasy hodí dozadu na záda. Vytočí se a opře se o stěnu. Aspoň nějakou výhodu ten její temný koutek měl. "To nemáš v tom haraburdí baterku?" Zabručí, ona možná někde nějakou měla ale neviděla důvod proč se namáhat s hledáním a proč mu pomáhat. //Možná proto aby rychlejc vypadl? A co.. Stejně za o nic mít nebudu.//
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 9:49 pm
Lehce zavrtí hlavou. Očividně má tahle slečna špatný den. Neměl zatím žádnou možnost dát ji důvod k takovému kyselému ksichtu, nebo si to alespoň neuvědomuje. "Jsem pravák, ber na to ohled prosím," zamumlá, jen o trochu hlasitěji než normálně. Kdo ví, zda se to k ní vůbec dostane. Stejně by na to asi nebrala ohled, kdyby na věc přišlo. Jen po očku sleduje, jak pečlivě čistí svůj meč, který rozhodně nevypadá jako ten, co tu dostane každý táborník. Jako ten jeho, nacpaný v batohu. Kladivo, které si taktéž odnesl ze hry, spíše jako trofej než skutečný nástroj, ale nikdy neví, má položené na tašce. Nikam jinam se mu už nevejde.
Má pocit, že na sobě chvilku cítí pohled chladných očí, ale po chvilce ten pocit zmizí. Už si její přítomnost ani neuvědomuje, když rve telefon zpátky do batohu. Teprve po chvilce jej trkne, že by mohl zkusit štěstí. Ale ani si není jistý, proč to vůbec zkoušel - je mu jasné, že se na něj vykašle, ještě než děvče vůbec odpoví. Prosté ne by stačilo. Podívá se opět na ni, tmavýma očima ji přejede pohledem. "Vypadáš jako někdo, kdo aspoň vlastní mobil." Ale nemůže si být jistý, protože jestli nasazuje tak kyselé ksichty na každého, koho potká, ani její rodiče by ji zaručeně nechtěli otravovat nějakým kontaktem. Ignoruje hlasité odfrknutí, opět se dostane na všechny čtyři a sklání se. Zarazí jej její další poznámka, stále na čtyřech zvedne hlavu. Na silných pažích jsou teď velmi patrné modřiny a podlitiny - a že jich tam je! "Nemyslím si, ale možná, že když lusknu prsty, vyčaruju si plamínek." Myslí to zcela ironicky, je to znát i na jeho tónu. Jen po chvilce mu dojde, že by toho vlastně mohl být schopný. Možná by i měl. Na moment sklopí hlavu a zadívá se na svoje dlaně, o které je zapřený, pak jí ale jen zavrtí, až mu tmavé vlasy poskočí sem a tam. Možná příště.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 10:08 pm
Zatuhne uprostřed pohybu a pak se na něj pomalu vytočí. Má problém zadržet smích, když jí vlastně požádá o to, aby sekala do levé. "Chá! Ty si myslíš, že se někdo v boji bude ohlížet na to jestli si levák nebo pravák? Prostě sekne tam, kde nejsi chráněn aby tě porazil. A jestli si myslíš, že já jsem jiná tak štěkáš na špatný strom." Tohle ji nevýslovně pobavilo. Možná, by se měla více zapojovat do dění aby si jí rodič všiml ale.. potřebovala ho vůbec? Nijak nejevil zájem posledních 17 let a ona se bez něj těch 17 let také obešla. Na druhou stranu, bude skvělé odsud vypadnout a mít volnost k dýchání. Nebo se jednoho večera prostě sbalí a odejde jako to udělala celkem nedávno. Té ohnivé noci kdy ji sem dotáhla ta koza před tím kuliočkem. Znovu se párkrát nadechne a vydechne. Nebyla tu žádná zábava, každý měl nějaký dotaz nebo potřebu. Měla ráda svůj klid a píseň zbraní zasekávající se o sebe. Opatrně přejede po jílci prstem a spokojeně se usměje. Po borcově pronesení té vtipné věty se skutečně zasměje. "Samozřejmě že mám mobil, myslím, že touhle dobou leží někde na posteli ještě od doby co jsem zdrhla oknem. Chtěla jsem být sama a místo toho jsem tady." Rozhodí rukama, kdyby to bylo v jinou dobu asi by byla nadšená ale takhle jí nedali ani šanci na to aby vychladla, zavřeli ji sem a čekej si na rodiče jinak se nikam nehneš. Ač to zmínil ironicky, jí nic nebránilo v tom mu neodpovědět naprosto stejně. "Tak šup, konečně tě napadlo něco inteligentního, neboj pokud chytneš určitě tě uhasím."
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 10:21 pm
"Cože?" vydechne nevěřícně, obě obočí povytažená kousek vzhůru v nevěřícném pohledu. "Kdo tu sakra mluví o boji?" lehce rozhodí rukama, nejistý, zda to děvče myslí vážně, nebo ne. Proč by to sakra měla myslet vážně? Ti dva jsou si hodně podobní a to poslední, co by chtěl, by byl útok od dalšího poloboha. Netuší, kdo ta slečna je a nehodlá to zjišťovat. Spustí si ruce zpět do klína. "Jsme prakticky spolubydlící." Ještě na pár minut. Donutí se uklidnit svůj hlas, přesvědčit se, aby nevyprovokovával žádné další zbytečné konflikty. Kdo z těch dvou to má zapotřebí? Jestli neznámé děvče, ať si poslouží někde jinde. Jeho největší starostí teď opravdu není touha po rvačce.
Bodne jej nepatrný trn viny, když děvče zareaguje na jeho otázku ohledně telefonu. Pohlédne na ni, ale veškerá vina je rázem pryč. Nezdá se mu, že by zrovna tahle mladá dáma potřebovala jeho soucit nebo jeho vinu. V odpověď jen pokrčí rameny. "Tak nic." Zkusil to. Asi bude muset spoléhat na svoje základní smysly a někde to pod tou zatracenou postelí nahmatat. Vlastně ani neví, proč tu ztrácí čas, když to může najít po hmatu a možná tu věci zahlédne, až si oči tmě trochu přivyknou.
Zamračí se, samozřejmě, že to děvče tuší, že žertoval. Posadí se zpět na paty, zvedne pravou ruku a zadívá se na svou velkou dlaň. Možná by toho opravdu byl schopný? Už se něco málo o svých bratrech a sestrách dozvěděl. Tohle by měla být jedna z jeho vrozených schopností. Ruku ale sevře v pěst, rozmyslí si jakékoliv pokusy. Není vhodná doba. Neví ani co a a´jak by měl dělat, prostě je to pitomost. "Kdyby to tu chytlo, odnesl bych tě jakožto dámu v nesnázích v náručí," ušklíbne se tedy v odpověď. Kdyby to tu opravdu chytlo, pravděpodobně by ji jen popadl za paži a táhl za sebou, než by mu jeho ruku usekla. Lehce si na břicho a rukou začne šátrat pod postelí. Dobrou minutu mu trvá, než najde to, co hledal. "Haleluja," zamumlá a vytáhne malý, kožený váček zdobený korálky. Může se konečně posadit, sklepat si z trička na břiše špínu a sfouknout z indiánského amuletu prach, který se na něj při výletu pod postel nalepil.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Mon Feb 19, 2018 10:59 pm
"Já." Prohlásí jako by se jednalo o něco naprosto normálního, třeba koupi nového oblečení. S povdechem vzhlédne a zase si ho prohlédne. "A to že jsme prakticky spolubydlící od kdy někomu vadilo aby s ním šel do arény se potrénovat? Já ráda trénuju a přiznejme si, že poslední dobou jsem k tomu moc příležitostí neměla." Lítostivě si povzdechne. Bojovat se vzduchem není velká zábava. Nepřátelé jsou většinou hmotní a ne ze vzduchu. I když, v tomhle bláznivém světě by se nedivila už ani duchům. Zamyšleně se zadívá na meč. Možná by se prostě měla pod rouškou tmy vytratit, co na tom, že je svět venku nebezpečný? Bojovat s mečem uměla, jinak by meč nevlastnila. A v táborové výbavě určitě bude dobře vyvážený meč i na nestvůry. A která by se navíc zajímala o ni? Znova si prohrábne černé vlasy a nakonec potřese hlavou. Je však ráda, že to chlapec už vzdal. Super, čím více lidí ji nebude mít rádo, tím více jim pak nebude chybět a nebudou ji hledat. Myšlenky se jí zvolna stočí na její mámu. Chtěla se jí jen omluvit za tu noc kdy tak vypěnila a utekla, kdyby jí poslouchala, možná by bylo všechno naprosto jinak. A nebo ne. To už ale nijak nezjistí. Naposledy pohlédne na meč, než ho zastrčí zpátky do pochvy a naaranžuje do postele jako plyšáka. Následně si lehne a zadívá do stropu. Bylo to jako vězení ze kterého se nedá utéct. "Šáhni na mě a opravdu mě nebude zajímat jestli si levák nebo pravák. Umím se o sebe postarat sama." Odpoví neutrálním hlasem, pochybuje, že z tohole obouchanýho nýmanda vymáčkne nějaký souboj ať pěstní nebo se zbraní. Musí se hodně ovládnout aby teskně nezakňučela, měla chuť začít řvát tam na ty nahoře. Ale s vypětím sil zavře oči, jedno však pootevře a nasměruje klokovým směrem, když vyhrabe z pod postele nějaký kožený váček s korálkama.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Tue Feb 20, 2018 8:06 pm
Není si jistý, co je tahle holka vlastně zač a proč po něm tak hrozně vyjíždí. V tom špatném smyslu. Neuvědomuje si, že by ji kdy viděl. Možná jí někoho připomíná? "Uklidni se," odsekne netrpělivě, přestává mít na tenhle ženský výmysl náladu. "Možná jindy." Dnešní trénink stejně nemůže přeskočit, pravděpodobně na něj nakluše hned potom, co si odhodí věci do Héfaistova srubu. A jestli to bude s touhle kočkou nebo ne, to už ví asi jen Bohové, pokud tedy vůbec. Nepotřebuje teď mluvit o sekání rukou. Je rád, že má od věčného sekání a bojování na chvilku klid. Možná, že by někdo namítl ale venku ve světě to tak nebude, ale teď je tady, v táboře, a může si přeci dovolit chvilku klidu. Není si ani jistý, jestli se po týdnu v táboře vůbec již zbavil traumat z tréninků či nikoli. "Třeba jednou opravdu budeš mít příležitost mi něco useknout," prohodí polohlasem ještě, než se opět vrací ke svým momentálním problémům.
Zasměje se její poznámce, upřímně, ale trochu tiše, aby ji neprovokoval zase příliš. Vlastně ji tím ani nechce provokovat, jen přesně takovou reakci od ní čekal. Má radost, že se svým odhadem tak hezky trefil. "Dělám si srandu, proboha," zvedne ruce v obranném gestu zhruba do výše ramen, dlaně obrácené směrem k neznámé. Není si jistý, jestli něco jako proboha vůbec může říkat... Neurazí tím některého z bohů? "Nepochybuju."
Pociťuje jistou úlevu, začínal mít trochu strach, že dárek od jeho nevlastního otce se ztratil někde pod postelí a propadl do Narnie. Prstem lehce pohladí jemnou kůži, pak si malý váček zastrčí do zadní hluboké kapsy džínsů. Má nějak pocit, že na něj opravdu musí dávat pozor. Už jen proto, aby nezapomněl. Nevěří, že by měl ten amulet nějakou moc, ale poskytuje mu aspoň trochu pocit vzdáleného domova. "Neboj, za chvilku se mě zbavíš," ujistí děvče s pobaveným úšklebkem na tváři, klekne si k tašce na jedno koleno a zapne zip. Trochu protestuje, jeho věci vůbec nejsou zabalené tak úhledně, jako když mu s tím pomáhala matka a tak mu chvilku trvá, než zip opravdu dotáhne.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Tue Feb 20, 2018 9:21 pm
//Jestli jsou všichni v tomhle vězení tak padlý na hlavu a s prořízlou hubou nevidím důvod proč tu zůstat. Nejradši byych mu zlomila nos jako té holce tenkrát, když si dovolila mi ustřihnout vlasy. Mrcha jedna.// Tlumeně nad tou vzpomínkou zavrčí ale ve tváři má stejně jakýsi vítězný úsměv. Nemohla si pomoct, kde byl konflikt tam byla většinou i ona a ve většině případů byla i vítězem. Možná proto neměla žádné přátele krom svého meče. Všichni se báli že by dostali nakládačku. A měli pravdu. A i tak.. jí bylo samotné jaksi smutno a chtěla mít někoho s kým si může promluvit. Jenže nikdo takový neexistoval. Všichni shořeli v jejím žáru rozohnění, když ji namíchli nebo urazili. "Hm.." Zamručí a otočí se na bok. Možná by měla spát ale jí se nechtělo. Neměla na to náladu a s tím frajerem byla aspoň nějaká zábava. "Já jsem klidná. Každý nemůže nosit růžové šatičky a mašličky a zářit jak sluníčko na všechno a všechny." Zabručí se zamračením, oči sice stále připomínají dýky ale jaksi poškozené a roztáté. "Jo. Doufám, že to bude brzo, začínáš být otravný. Měl bys sebou hejbnout nebo zrezneš a pak tě odsud budeme muset tahat." Ani v jejích slovech není taková síla jako předtím ale stále jsou ostrá a netečná. Teď zatoužila být úplně sama. Možná nebyla zas taková prohra mít ten nejtemnější koutek který tu našli ale stejně tu bylo moc očí. Víc než chtěla. //Možná se projdu ke břehu a zpátky abych si uvolnila hlavu.// Povzdechla by si ale nechce na sebe strhávat jinou pozornost než tu nenávistnou. Prostě si nemohla pomoct. Lítost je jen pro slabé a to ona není a nechce.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 41
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Thu Feb 22, 2018 5:23 pm
Nemohla se přestat přiblble usmívat, jak zadržovala smích, když odmítal mluvit, a převzala si od něj vajíčko, které jí vracel. Ale potom se usmála povzbudivěji, když jen posmutněle zakroutil hlavou na její otázku. "To chce klid, však on se někdo brzo přihlásí." Pak když se ale zvedl, tak trochu nechápala, co po ní chce. Mluv, do háje... Chvíli na něj tudíž jen tupě nechápavě hleděla a přemýšlela. Pomalu jí začala šrotovat kolečka a následně jí i došlo, že se ptá na to samé, co prve ona. "Ptala bych se tě, jestli deš taky, kdybych se stěhovala?" Odpověděla otázkou a přehodila svůj malý suvenýr do druhé ruky. Následně on zavelel k odchodu, i když to byl její nápad jít. Jaká drzost?" Usmála se myšlence a šla teda za ním.
Neobtěžovala se ani zavést hovor po cestě, protože byl najednou přece tichý, vlastně jí to ani nevadilo. Když došly do srubu, jako normálně tu byli lidi, i když to jí bylo fuk, protože neměla v plánu s nimi mluvit. Namísto toho se obrátila na nezvykle nemluvného Kayla. "Už budeš mluvit nebo takhle vydržíš do konce svých dnů? Vlastně si teď i docela k vydržení." Zamyšleně si poklepala prstem po bradě a zazubila se. Přemýšlela, co teď bude dělat. Buď se pokusí sehnat od někoho z dětí Herma notebook nebo mobil -ten její je nikde totálně vybitý-, aby udělala průzkum, co by ta její šišatá rudá kulička mohla být nebo si bude povídat tady s Kaiem, jestli se ještě rozkecá.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Thu Feb 22, 2018 6:17 pm
"Tobě se to mluví, když nemusíš rýmovat"řekl a znovu očekával, že z jeho úst vypadne nějaký další, pobavení hodný rým, ale když uslyšel souvislou větu, bez jakéhokoli mizerného rýmu, rozzářil se jako odpolední sluníčko. Vypadal přitom jako pětileté dítě pod vánočním stromečkem."Já už nerýmuju..."vypadlo z něj a v očích se mu zase objevily ony typické šibalské jiskřičky."No vidíš... Jsme v tom dva do konce životů nezařazení polobozi"Ušklíbl se pobaveně a hned když se ocitl v hermově srubu, skočil do jeho typické pozice na gauči, kterou nazýval nenech nikomu ani kousek volného místa. Založil si ruce za hlavou a podíval se na ni."Tak co hodláš dělat?"Zeptal se ji a přitom si ji i jejího kamaráda měřil pohledem. Stále tomu malému zlatému dárečku nevkládal svou důvěru. Zevnitř ho totiž naprosto sžírala myšlenka, která si představovala, že se z toho vajíčka vylíhne obrovský štír a všechny tady zabije. Štírů už měl po boji o vlajku plné zuby, a proto se mu ta představa líbila ještě o něco méně."Za to s tebou to není skoro vždycky k vydržení..."Oplatil ji pichlavou poznámku a pobaveně zacukal koutky úst."Kdo si myslíš, že je tvůj rodič?"Zeptal se jí zvědavě a v hlavě se jí sám snažil zaškatulkovat k jednomu z těch všech bohů, kteří zde měli srub.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 20
Age : 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Thu Feb 22, 2018 6:49 pm
Sleduje mlčky, jak se děvče otočí, předstírajíc, že tu už dávno není. Ale pak stejně k jeho překvapení promluví. Pořád mu dává najevo, že ji neskutečně sere a neustále s ním mluví. A on by se mohl prostě otočit, dobalit si věci a odejít, nechat to tak a vykašlat se na něco, jenže takový on prostě není. Chce vědět, co udělal špatně. Možná by to snad i chtěl vyřešit. Nedokáže se na to prostě jen tak vykašlat, na to je příliš umanutý. A příliš hrdý.
Ušklíbne se. "Růžový šatičky a mašličky se sem zrovna moc nehodí, takže..." nechá větu vyset ve vzduchu, jen lehce pokrčí rameny při posledním slově. Jediné šatičky, které tu zatím potkal, byly na Carly. A jak se od ní dozvěděl, ona není zrovna typická tábornice na tomhle místě. Takže, dejme tomu, to se nepočítá. Jen taktak spolkne další netečnou poznámku, že to ale rozhodně neznamená, že by měla na všechno a na všechny otráveně prskat, ale nějak odhadne, že se to příliš nehodí a raději drží hubu. Když sem přišel, dával si velký pozor na to, co kde říká. Teď už je to lepší, ale pořád se trochu krotí.
"Co máš sakra za problém?" neudrží se, spíše mu to uletí, než že by to opravdu chtěl říct potom, co si to několikrát zopakoval v hlavě. Otočí se směrem k ní, rukama bezradně rozhodí, jedno obočí lehce povytažené. "Ani nevím, že bych s tebou kdy mluvil." Nepamatuje si, že by kdy něco téhle holčině provedl. A asi by to měl opravdu nechat být a nezadělávat si na problémy, ale kašlat na to. Celý svůj život řeší kdejaké problémy, ze dne na den ani z týdne na týden se takového prudkého vystupování nezbaví. A to ještě trochu tlumí hlas, aby jejich neúplnou konverzaci nikdo pořádně neslyšel. Pokud po něm ale teď vyjede a usekne mu ruku, jejich soukromí bude nejspíš prolomeno.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 41
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hermův srub

za Thu Feb 22, 2018 6:57 pm
Když znovu promluvil bez jakéhokoli rýmu, ušklíbla se a zatvářila skoro až otráveně. "Sbohem klide, budeš mi chybět." Potměšile zakroutila hlavou a teatrálně si povzdychla. Vlastně ani neměla problém, že začal mluvit, ale trochu rýpnout si musela, protože prostě proto. Měla na to trochu náladu. Pak se ale prostě musela zasmát trošku sarkastickým smíchem. "Nemyslím si... Věřím, že aspoň takových padesát let žít budu a do té doby se nade mnou snad někdo slituje a řekne, že jsem jeho omyl... Nikdo nemůže být tak krutý, aby mě nechal na jedné lodi s tebou." Uculila se a nadzvedla jedno obočí, i když očekávala nějakou dobrou smeč. Když se natáhl přes celý gauč, sedla si na protější křeslo do tureckého sedu a vejce si položila do klína. Když nic, aspoň ho bude používat jako topení, protože je fakt super. Chvíli ho zase zkoumala a pak zvedla pohled ke Kaylovi. "Nemám páru, ale nejraději bych zjistila, co je zač. Nejspíš zajdu do knihovny -zítra- a zkusím přelouskat nějakou bichli o podivných vejcích. Ale dneska už se mi asi ani nic dělat nechce... Ty?" Nemohla si nevšimnout, jak na její novou nejoblíbenější položivou bytost kouká. Tak nedůvěřivě... Jenže neměla ani potřebu to řešit. Ať si dělá, co chce, nemůže a ani nechce nikoho nutit, aby to zbožňoval. Spíš ani moc nechtěla, aby se o to vejce někdo zajímal, přeci jen Cheiron říkal, ať ho střeží jako oko v hlavě. "Ale je. Pokud si dobře pamatuju, ty si mě ráno nutil, abych si tě všímala a nenechal si mě být... Takže minimálně nejsem taková otrava jako ty." Koutky jí cukaly asi tak stejně jako jemu. už když tu větu formulovala. Na to, že ji znal od rána, byl teda dost 'milý'. Ale to bylo fuk, provokovala stejně jako on. Ale jeho další otázka jí ani nedonutila se moc zamyslet. "Co já vím?" Pokrčila rameny. "Moc mě to netrápí. Ale, když už se ptáš... Který z bohů nebo bohyň je nejvíc líný, neochotný cokoli dělat, flegmatický a pfu... To je asi vše? Určitě to bude někdo takový." Fakt, že neví, jestli byl její lidský rodič muž nebo žena by jí pátrání dosti rozšiřovalo, takže se na to vykašlala rovnou a má svatý klid. "A jestli ty přemýšlíš, čí seš, vsadím se, že to bude někdo otravný, kdo má rád sladké."
Sponsored content

Re: Hermův srub

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru