Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Wed Apr 25, 2018 8:57 pm
Bol na to zvyknutý. Väčšinou bol ten divný, keď prišlo na otázku pizze. Väčšina teenagerov vám na otázku - Čo je tvoje najobľúbenejšie jedlo? odpovedia, že pizza. Uňho nie. On musel byť iný. Nie že by si to vymyslel naschvál, len jeho chuťové poháriky nekorešpondovali s bežnou populáciou. Preňho bolo arašidové maslo nektár bohov. Dokázal by sa v ňom aj kúpať a aj tak by sa mu nezhnusilo a neprejedol by sa ho.
Keď zahlásila, že je prvý len uznanlivo prikývol hlavou, akože je mu to jasné. Inú odpoveď vlastne ani neočakával.
Keď sa ho opýtala na vek, v hlave mu zaznel okamžite tichý hlások. *Dám sa na vek nepýta.* Sám nechápal prečo mu to hneď ako prvé napadlo. Snáď len náhodná asociácia. Aj keď...O tom by sa asi dalo polemizovať. Nie že by mal Elyar akési pochybnosti o svojom pohlaví nedaj bože o svojej sexuálnej orientácii. Občas však mal zženštilé pohyby gést a tak isto ani jeho názory neboli vždy najmužnejšie. Holt aj taký chalani musia byť. Nie každý je odkázaný na surové chovanie neandertálcov. Jeho vek rozhodne nebol ani žiadne federálne tajomstvo. Myslel si však, že jeho vzhľad zodpovedá aj jeho veku a tak by nikto nemal problém aj sám odhadnúť, že má akurát 17. To boli však jeho mylné predstavy. Zrak mal dobrý, len on sám nechcel aby vyzeral staršie než v skutočnosti je a preto si sám natáral, že vyzerá presne na svoj vek. Keď to ale potrebovala vedieť, a teda to ani nebolo žiadne federálne tajomstvo, zahlásil. "Mám 17." Zvraštil obočie, zaklipkal očami a rukou sa načiahol pre mango položené na tácke. Pritlačil oň prsty. Nejako sa mu nezdalo. Bolo až príliš mäkká. Položil ho späť a zobral si druhé, ktoré bolo hneď vedľa. Nebolo o nič lepšie avšak iné tam už nebolo a tak sa uspokojil s tým, ktoré práve zvieral v ruke. Druhou rukou sa načiahol pre tanierik a nôž a zobral si ho k stolu na ktorom sedela Lin.
Narozdiel od nej si sadol na lavicu, ktorá bola prisunutá k stolu. Položil tanierik na stôl, na tanierik postavil mango, pričom ho pridŕžal rukou, v ktorej nemal nôž aby sa mu nevyšmyklo a odkrojil hrubší plátok. Mango bolo zrelé, ba dokonca až prezreté. Šťava tiekla po nožíku do tanierika. "Ja viem čo robím." Zamumlal si popod nos ale určite ho počula aj Lin. Musel vyzerať divne. Ktorý 17 ročný chalan si kedy niekedy v strede noci krájal mango? To naozaj môže len Elyar. Veril, že musel vyzerať absurdne. Aj keď na tom vlastne nič také absurdné nebolo.
Uchopil plátok do dlane a vyrezal do ovocia štvorčekovú mriežku. Pretlačil šupku tak, aby sa štvorčeková sieť rozostúpila a tak vznikli z manga malé kvádre, ktoré sa dali vyhrýzť. Neváhal. Zahryzol rovno do stredu ovocia. Žltá sladká šťava mu stekala nie len do úst ale aj mimo nich. Bol celý lepkavý, ako nejaké malé dieťa, ktoré sa len teraz učí jesť. Háčik bol v tom, že on si tento spôsob podávania manga náramne vychutnával. Odhryzol si ďalší kúsok, jazykom si prešiel po perách aby sa mu nelepili tak dokopy a odzeral ďalší kúsok s tým, že ho podával Lin. "Dáš si?" Ponúkol kúsok aj jej.
"Prečo by tu mali mať zamknuté?" Prišlo mu to divné. "Čo ak by si dostala v noci hlad a nemohla preto zaspať? Potom by si bola ráno nepríjemná a kto by ťa znášal?" Samozrejme, že len vtipkoval. Nemal v úmysle ju uraziť. "Myslím, že vedia čo robia." Uznanlivo predniesol smerom k vedeniu tábora.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Apr 28, 2018 10:57 am
Snaží se skrýt svoje překvapení nad tím, jak mladý je. Náhle si připadá hrozně stará, v porovnání s ním rozhodně je. Zatěká po jeho obličeji, hledajíc takové mlaďounké rysy, jenomže je tam prostě nevidí, asi je špatná v usuzování věku ostatních. Na někom to je znát, ale na jiných zase ne. Nakonec nad tím pokrčí rameny, pyšná na to, že se jí podařilo to schovat a vyhnout se tak jeho možnému uražení, spojeného s tím, že špatně odhadla jeho věk.
Strčí si jeden chips do pusy a spokojeně jej žvýká, křupání se v tichu rozléhá víc, než by chtěla. Není to žádné mlaskání, ale zvuk křupající brambůrky se může v tom mírumilovném tichu zkrátka zdát jako rušivý element, proto pytlík odloží s tím, že si jej hodlá vzít sebou, aby rušila a štvala své spolubydlící ve srubu, až si jej vytáhne ke svačince. Dobře, to dělat neplánuje, ale může si ve své hlavě vytvářet scénáře, kdy je hrozně otravná, tedy… otravnější, než normálně. Sleduje jeho počínání s mangem, vlastně to vidí poprvé, protože mango nikdy otevírat nemusela. Vždyť ona ani nikdy mango nejedla, je to ovoce, což se u ní rovná sprostému slovu. Tlumeně se uchechtne tomu, jak si sám se sebou povídá, je to takové roztomilé. Sesune se ze stolu, aby si ulovila něco jiného, co nebude dělat takový rámus, jako pytlík brambůrek, přičemž si zamyšleně bubnuje prsty o krk. Nic si nakonec nevybere, její hlad byl zahnán těmi pár brambůrkami, které do sebe nacpala, a hlad vystřídá zas zkroucený žaludek z toho, jak nepříjemné jí tohle neznámé a nové prostředí je. Otočí hlavu za Elyarovým hlasem, jak promluví, načež sklopí pohled ke kousku manga, jenž jí nabízí, a zavrtí hlavou. “Já ovoce nemusím.“ Teď očekává, že se jejich role prohodí oproti tomu, jak tomu bylo prve u témata pizzy, přestože u dnešní mládeže je mnohem běžnější, že nejí ovoce, než že nejí pizzu. “Ale nenech se rušit, zřejmě máte s mangem hezkou chvilku... ještě budu žárlit.“ Poukáže se smíchem na to, s jakou chutí se na mango vrhnul, samozřejmě v legraci, ale to musel poznat sám, i přesto, že se znají jeden večer, muselo mu být jasné, že od ní se nic moc jiného čekat nedá. Ne, že by se snažila být vtipná, ono z ní vždycky něco vypadne, ani neví jak.
V obchodech si taky zamykají, i když tím způsobují nepříjemnost ostatních po ránu.“ Pozvedne ruce dlaněmi vzhůru a začne jimi pohybovat nahoru a dolů v opačném směru oproti té druhé, aby naznačila váhy. Je jí jasné, že nemůže srovnávat to, jak funguje skutečný svět a jak to funguje tady. Tady nejspíš žádní zlodějíčci nejsou, nehledě na to, že se to asi nepočítá jako krádež, když si pro něco k jídlu zajdou, avšak její potřeba odporovat je silnější, než logika, a tak tomu prostě nezabrání. “Dobrá, uznávám…“ Zvedne nakonec rezignovaně ruce, i když ne příliš ochotně.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Apr 28, 2018 1:17 pm
Nie že by ho to nejak šokovalo, keď mu oznámila, že ovocie veľmi nemusí. Nebolo to žiadnym prekvapením. Ktorý mladý by vymenil sáčok čipsov za mango predsa. Asi jedine Elyar. Ale on bol v duchu dôchodca a tak sa to nerátalo. On bol jednoducho divný teenager. Vyzeral staršie, choval sa staršie. Snáď vážne bude nakoniec vek len číslom. A niečo pravdy bude aj na to, že ste tak starý na koľko sa cítite. Snažil sa rozmýšľať nad tým popri jedení. Uvažoval či sa cíti viac na 35 alebo 40. Občas mu dokonca prišlo, že je už dávno za zenitom a je ako nejaký nudný dôchodca. Také myšlienky sa však snažil zapudiť. Pesimizmus nebolo niečo, čo by vítal s otvorenou náručou. Skôr sa považoval za optimistu.
Vychutnával si ako sa mu rozlieva sladká šťava na jazyku a v hrdle, pri každom zahryznutí do ovocia. Po tom čo zjedol aj druhý plátok manga, zvyšok nechal položený na tanieri. Stalo sa mu príkrym. "Dosť bolo sladkého." Zamumlal. Aj tak mal pocit, že do rána už nezažmúri oka od toľkého cukru. Ale s cukrami je to tak..čím viac ich zjete, tým väčšiu máte chuť do jedla. Vôňa slaných lupienok sa mu dostala do nosa, keď Lin zatvárala vrecko a on neodolal. Nech boli akokoľvek nezdravé, neovládol sa a jednoducho si zo skrinky vytiahol druhý. Vrátil sa späť na to isté miesto, kde sedel pred tým a otvoril balíček. Omamná slaná vôňa presmažených čipsov sa mu dostala do nosa a už nebolo návratu. Elyar nebol z tých ľudí, ktorý by si lupienky vychutnávali jeden za druhým. Ako vopchal celú ruku do sáčku, v momente vytiahol plnú hrsť, ktorú si dal do úst a chrúmal a chrúmal a chrúmal.. Čím väčšie ticho bolo na okolí, tým hlasnejšie bolo jeho chrúmanie. Presne, ako na potvoru.
"Myslím, že by to prežilo, keby si si aj ty dala." Mala oficiálne povolenie si odkrojiť z kúsku, ktorý už on nechcel. Nie, že by mal problém sa deliť ešte keď ho jedol. S delením problém v jeho prípade nikdy nebol.
Povytiahol obočie nad jej biednou námietkou. Toto teda uňho neobstálo. Ak sa s ním chce niekto vrhnúť do akejkoľvek argumentácie, musí si to najprv riadne premyslieť a nie len tak strieľať do tmy. Pozeral sa na ňu, či svoje prehlásenie myslí vážne. Na tvári sa mu objavil spokojný úsmev, keď vyhlásila kapituláciu. Páčilo sa mu, keď ľudia uznali, že má pravdu. Veď on ju mal koniec koncov vždy. "Ľudia vždy majú doma čo jesť. Navyše.." Namietol. "Predavači ich nemusia znášať." Tí len jednoducho naúčtujú ich nákup. Tu, v tábore to bolo iné. "Tu by sme ťa v Hermovom zrube museli počúvať." Aj by si povzdychol, pretočil očami a pokrútil hlavou. To by ale vyznelo veľmi vážne a tomu sa on chcel vyhnúť. Malo to znieť len ako keby si ju doberal. Keď si na môže uťahovať z jeho vášnivého vzťahu s mangom, prečo by si on len tak nemohol uťahovať z nej? Aký požič, taký vráť..
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Apr 28, 2018 5:06 pm
Uvědomuje si, že se svojí spotřebou jídla by asi byla jako kulička, kdyby neměla tak dobré spalování, a nedostatek ovoce a těch správných živin se pak není čemu divit, že je tak vysoké procento obezity v Americe. Každý tu radši sáhne po fastfoodu, než aby stál hodinu u plotny a dělal se s přírodním plátkem masa a zeleninou, která ve finále nechutná tak dobře, jako chemický burger z McDonaldu. Někde si četla, že tam přidávají nějakou speciální chemikálii, která pak v konzumentech vzbuzuje potřebu jít a koupit si další. U ní to rozhodně funguje. Jenomže tady žádný McDonald není. Bude muset očíhnout během hlavních jídel, jestli se tu taky dělají, protože buďme upřímní, ty z restaurace jsou mnohem lepší a zdravější [jak jen burger může zdravý být], než ty, jejichž složení není člověk ani schopný vyslovit.
Jen tak napůl zaslechne jeho mumlání pod vousy, není si ani pořádně jistá, jestli mu rozuměla správně. Pravděpodobně ne, ona sama by ovoce rozhodně sladkým nenazvala, a když už, jistě to jsou ty správné cukry, ale její hlavinka se za posledních pár minut už natolik zaobírala výživovými hodnotami, že si hned připadá celá zdravější, proto toho nechá. Funguje to u ní jako u těch lidí, kteří si při pondělku, kdy začínají s lepším životním stylem, kupují samé zdravé a předražené věci a už v ten moment si připadají, že zhubli snad deset kilo a jejich tělo zpívá, překypující zdravím. Jí stačí na to myslet, je jiná. Sleduje očima jeho cestu k brambůrkům, i to, jak si jich vezme plnou hrst a nacpe ji s chutí do pusy. Zacukají jí nad jeho počínáním koutky. “Myslím, že spíš já bych to nepřežila.“ Přizná a naoko se zatváří zahanbeně, přestože se tak vůbec necítí. Sto lidí, sto chutí, prostě jí nikdo ovoce nevnutí, zeleninu už vůbec ne. Beztak by se z té přemíry vitamínů jen osypala.
Neboj se, budeš mě muset poslouchat jen ty... to privilegium patří jen tobě.“ Nenechá se rozhodit a vrátí mu to zpět, založí si paže na prsou, a dává si dobrý pozor, aby na sebe neprozradila, že je to vtip. Může říkat sice, jak moc by ho byla ochotná obtěžovat i uprostřed noci, ale nakonec by to stejně neudělala, i ona má svoje limity. Jí samotné by vadilo, kdyby ji někdo uprostřed noci vzbudil a ještě k tomu na ni byl protivný. Shodila by ho ze své postele a příštích několik dní by se tvářila, že s ním už nikdy nepromluví. Jenomže ona během svého spánkového období není schopná normálně fungovat, v tom je asi jiná oproti ostatním. V těch chvílích jí probouzení dělá obrovské problémy a je schopná zapomenout i svoje jméno, jak strašně ospalá je. Kdyby jí měl někdo vzbudit, asi by ho zaškrtila. Anebo by znovu usnula dřív, než by stihla vymyslet pěkně ostrou odpověď. Najednou se před nimi objeví postava s rukama založenýma v bok a začne je hnát do jejich příbytku. Lin se nejprve podívá po Elyarovi, jako kdyby se ujišťovala, že má poslechnout, ale nakonec se stejně natáhne pro pytlík brambůrek, který si před chvílí načala. “Hádám, že se uvidíme ve srubu, ale... i tak dobrou noc.“ Prohodí k Elyarovi a neochotně opustí jídelnu, nechávajíc ho i s hlídacím psíkem za sebou.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 87
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Mon Oct 15, 2018 5:09 pm
Zaprel sa do mohutných vrát na stajni aby ich otvoril a Xandra tak mohla prejsť. Uvoľnil jej cestu ako pravý gentleman a počkal kým prejde pred ním. Tak mu na moment napadlo, že keby tu bola Lin, určite by si spolu rozumeli. Povzdychol si v duchu nad vlastnými myšlienkami. *Nie je tu.* Ozvalo sa mu svedomie. *Opustila sa.* A muselo nahlodať jeho sebavedomie. Samozrejme, to by nebol Elyar. Jeden by možno povedal, že jeho ego je tak vysoké, že vesmírne družice majú čo robiť aby sa mu vyhli. To však nebola pravda. On sa tak len tváril. Nechcel aby ostatný vedeli, že je plný pochybností sám o sebe. Navonok bol sebavedomý a v duchu si nebol istý skoro ani vlastnou chôdzou. Pramenilo to však z toho, že nechcel nikoho sklamať. Najmä nie svoju matku. Záležalo mu na to, čo si o ňom na Olympe hovoria. Zatiaľ ho tam teda chváliť moc nemohli a on im nechcel dávať ešte viac dôvodov na to, aby jeho hanili a jeho matka sa tak musela zaňho hanbiť.
Rýchlo dobehol Xandru, ktorá mu niečo medzi tým odpovedala. To bolo šikovné. "Urobil?" Opýta sa s povytiahnutým obočím. "Ak si správe pamätám, len som sa opýtal či by si si niečo nedala.." Lovil v pamäti, aj keď to nebolo tak dávno, čo jej položil onu otázku. Poškrabal sa trochu neisto zauchom. Spomenul si, že to bolo tak ako hovorí a snažil sa rozanalyzovať presný lexikálny význam jeho slov. Nestalo sa mu často, že by povedal niečo čo nechcel..a nie že by Xandru nechcel pozvať na večeru..tak to nebolo..Bola milá a aj celkom sympatická. Malo to len jeden háčik. Nebola to Lin. A tak...nechcel aby jeho slová nadobudli zrazu iný význam, než pôvodne mali mať.
"Asi je to jedno vlastne." Nakoniec zhodnotil, že na tom v konečnom dôsledku ani nezáleží. Nech si to vyloží ako chce. Aj keby to malo byť pozvanie na večeru. Nech je. Nebude sa večne ľutovať a smútiť za Lin. Veď on ani nemá prečo smútiť. Nič medzi nimi nebolo, aj keby zostala, neboli by viac ako priatelia. Možno je len lepšie, že tu vlastne už nie je. Aspoň mu jej prítomnosť nebude jatriť rany. Plus, večera s Xandrou nemala rovnako žiadny hlboký význam. Zrazu nechápal čo on vôbec rieši. Svoje myšlienkové pochody uzavrel nakoniec s tým, že to budú práve afroditine gény.
Pred dvoma mladými polobohmi sa objavil pavilón poloplný ľudí, ďalších polobohov, ktorý si pochutnávali na jedle. Už sa nevedel dočkať ako si zoberie aj on a pustí sa do jedla. Rýchlokrokom sa dostavil pri pult, kde boli naukladané taniere plné jedla rôzneho druhu a z elyara sa zrazu stal pes Baskervilský, ktorý mal chuť zjesť všetko do radu. Jedna z mnoha vecí, ktoré ho odlišovali od svojich súrodencov, on sa jedla nebál. Skôr naopak, jedlo sa bálo jeho. Zobral jeden prázdny tanier a nabral si naň niekoľko kusov mäsa, dobre že mu z taniera nevypadávalo. Priložil k nemu štedrú porciu zemiakov a šalátu. Ako keby toho ešte nebolo dosť. Sadol si aj s príborom za stôl a začal sa napchávať. Bolo mu zrazu jedno kto si o ňom čo myslí. Že nečaká na slečnu, že ju neobslúži a podobne...Slečna mala predsa dve zdravé ruky a ani nevedel čo má a čo nemá rada. Situáciu vyhodnotil tak, že bude najlepšie, keď sa obslúži sama. Počkať však mohol. To už bola druhá vec.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 7
Age : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Tue Oct 16, 2018 4:18 pm
Ladně projde kolem Elyara a změna prostředí ji hned zasáhne. Ještě před chvílí byla v teplé a útulné stáji, teď je tu vítr. Dredy jí začaly poskakovat všude kolem. Žádný velký vítr to nebyl, ale každá holka zná pocit kombinace větrna a vlasů. Aby je ustálila, nasadila si svůj 'folklórní' klobouk. Nad pocitem žádných vlasů v puse se usměje. Poté se pomalým krokem vydá k jídelně. Když ji Elyar doběhne, věnuje mu svou plnou pozornost. "Teď jsem z toho udělala otázku století". Zasměje se. Někdy se jí to tak stává, kecne kravinu, směje se a vyplyne z toho jen nedorozumění.  Takhle to teď právě dopadlo. Samozřejmě ho nechtěla vyvést z míry, nebo ho zmást, ale co už."To jsem jen tak plácla, to dělám skoro pořád. Jo, zeptal ses, jestli bych si něco nedala, ok". Mávne nad tím rukou, nechce z toho dělat nějaké trapné dumání. V tom momentu, když kráčela se jí před očima objevil právě pavolin, s nekonečně mnoho výběrem. Při pomyšlení na propečené křidýlka jí zakručelo v břiše a hned se vydala za Elym. S prázdým táckem se připotácela k pultu s výběrem. Rozzářily se jí oči a mysl zaplnily myšlenky o všech dobrotách. Uviděla grilované kuře, které si až moc rychle vzala na talířek, k tomu si jen vzala chleba a trochu zeleniny. Přišoupla se s táckem vedle Elyara. "Tohle se mi neříká lehce, ale....". Oddechne si s dramatickou pauzou. "Voní to tady lépe než ve stáji". Tohle by snad každému připadalo normální, ale správným koňákům ne. Koně přece voní. Nejdříve se snaží potlačit pobavený úsměv, ale nemůži si pomoct."Jaká je tvoje oblíbená barva?" Vypadne z ní najednou. Hloupá to sice otázka, ale Xandra si vždy všímala maličkostí. "Moje je temně modrá, jako noční obloha" Zasní se. Nechtěla na něj pořád valit nějaké otázky, ale je prostě taková."Pořád do tebe jen hučím, promiň". Poškrábe se nervózně z krkem. "Dobrou chuť". Vyleze z ní nakonec a s rudou tváří se začne soustředit na lahůdku před sebou.
Sponsored content

Re: Jídelna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru