Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 11:40 am
Svoje okolie si veľmi nevšímal. Venoval sa jedlu, ktoré mal pod nosom. Bol doňho tak ponorený, že si ani nevšimol, že si niekto prisadol až pokým nezaričali taniere o stôl. To ho prinútilo aby svoj zasnený pohľad preniesol z marhuľového croissantu na dievča sediace proti nemu. Bola oblečená celý v čiernom. Nechápal prečo. *Niekto umrel?* Dumal si sám pre seba. Opýtať nahlas by sa to však neopýtal. Nepatrilo sa to. Na to bol príliš dobre vychovaný. Nebol neomalený a mal rozum predsa. Chvíľu sledoval ako dievča kráča pre pohár vody, ktorý položila na stôl s rovnakou energiou ako taniere pred tým. Voda v pohári sa mi dopade na stôl mierne zodvihla. Už už ho dvíhalo pretože sa zľakol, že voda by sa vyliala a on by skončil obliaty. Našťastie sa žiadna polievačka nekonala a on spokojne jedol ďalej.
Cítil ako ho jej prenikavý pohľad skenuje. Nechal to tak. Čo ho však pobúrilo bolo, keď periférnym videním zaznamenal jej mierne pokrčenie nosom. Nebol hádavý typ, ani nijak urážlivý ale...Ona ním opovrhuje? "Niečo sa ti nepozdáva?" Opýtal sa jej, pričom povytiahol obočie. Bol zvedavý čo to malo znamenať. Ním predsa nikto neopovrhuje. On je predsa ten milý chalan, ten s ktorým nemá nikto žiadny problém.
V ústach neustále prežúval kúsok pečiva. Ani táto debata ho neprinútila k tomu, aby pustil jedlo čo len na moment z ruky.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 11:57 am
Když spořádá rohlík s marmeládou vrhne se na ten se salámem a šunkou. Však on už si to žaludek nějak přebere. Měla hlad. Sem tam se napije ze sklenice s vodou a zase začne jíst. Po rohlíku si dá koláč a jogurt, nějakou pletýnku se sýrem. Vlastně to vypadalo, že její žaludek má neomezenou kapacitu. Byla ráda za pohyb a dobré spalování jinak by byla na bojišti až moc snadným terčem. A Árés by do ní ryl furt. Odfrkne si když si na svého stvořitele vzpomene. Tak nějak tušila, že ho tehdy neviděla naposled. Stále nedořešili tu bitku a ona se až moc těšila na další. Ať už se zbraní či bez ní. Jako z dálky k ní dolehnou slova jejího spolusedícího a zároveň i spolubydlícího. "Mělo by snad?" Odpoví s čistým nezájmem. Možná by ho měla varovat ohledně toho, že jestli jí jen sáhne na postel tak mu zlomí ruku ale... proč ho předem varovat a připravit se o zábavu? Zastrčí si vlasy znova za ucho a ve světle se vyrýsuje tetování egyptského motivu, který má kolem paže skoro jako nějaký náramek. Ukousne si sušenku, rozkousá ji a pak zapije. Jídlo tu bylo celkem dobré o tom žádná ale.. nahlas by to nepřiznala. Možná by jen zmínila že to není tak zlé jako školní jídelna. Všimne si jak si brání své jídlo a ušklíbne se. "Já ti to nesežeru."
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 12:22 pm
Jej nezáujem bol cítiť ako prepotené ponožky po tesnej. Intenzívne. Ale aspoň už vedel, že jej predošlá mimika neznačila nič osobné proti nemu.
Pokrútil hlavou pričom mu pár z jeho tmavých brčkavých kaderí padlo do očí a tak pokrútil hlavou ešte viac aby ich dostal späť na ich pôvodne miesto. Nanešťastie jeho vlasy boli tak husté, že jednoduchým pokývaním hlavy sa skrotiť nedali. V duchu si len povzdychol a do pomysleného bloku v hlave si zapísal - *Nezabudúť! Upraviť si vlasy.* Bol na ne dosť háklivý. Hádam však, že to väčšina chlapov.
"Samozrejme, že nie." Nemalo sa jej nič nepozdávať. Nemalo sa jej vlastne ani čo. Veď on bol perfektne v poriadku. On si len tíško tlačil do hlavy desiatu. Preňho neskoré raňajky. Nezvykol jedávať ráno, keď vstal. Potom to vždy takto dopadlo, neskutočným hladom pred obedom. Vedel, že by svoje návyky mal upraviť, zatiaľ sa k tomu nedostal. Nazvime to otázkou priorít. S lenivosťou to rozhodne nemalo nič spoločné.
Zadala sa mu nejaká povedomá. Prirodzene, veď žijú v jednom tábore. Snažil sa spomenúť kde ju tu už videl. Bohužiaľ si nespomenul na žiadne konkrétne miesto. Chaos, ktorý mal v celom tábore bol preňho ešte príliš...chaotický. Rozhodol sa, že pátranie po tom, kde ju už stihol zahliadnuť nechá na neskôr a radšej sa bude venovať jej poznámke o tom, že mu jedlo nezje. *Veď ešte aby si skúsila.* Pomyslel si. Elyar sa však poznal veľmi dobre a vedel, že sú to len prázdne silné reči. On a bitka. No, nie že by to nebolo reálne ale rád sa im vyhol ak ich nutne nebola potreba a pobiť sa za jedlo. Vlastne keď nad tým tak uvažoval...Jedlo by za to stálo. Nie však hoc aké. AK by mu niekto siahol do arašidového masla, bol by schopný vyhlásiť aj tretiu svetovú. Takto by len prevrátil očami a odišiel. "Mhm." Odpovedal jej pomedzi to ako žul. Čo iné jej na to odpovedať?
Bežne býval aj viac výrečný. Trochu sa jej však bál. Nie preto, že by bola divná a strašidelná. No mala v sebe niečo zúrivé čo ho znepokojovalo.
Aj napriek tomu prehltol sústo, ktoré akurát dožul. Položil kus pečiva na tanier. Zázrak! A vystrel ruku ponad stôl smerom k nej. "Vlám sa Elyar." Predstavil sa jej aj keď o to pri všetkom asi nemala záujem. Jemu sa ale zdalo negalantné len tak sedieť bez toho aby vedela s kým má dočinenia. Navyše...Bola prvý táborník, s ktorým sa dal do reči od jeho príchodu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 12:49 pm
Odsune prázdný talíř a přisune si ten druhý. Byl plný a žaludek ještě neměl dost. Beztak za chvilu bude mít zase hlad protože si půjde zabojovat s panákama do arény. To jednomu vytráví hodně rychle. Po tváři se jí rozlije až slastný výraz když si představí sebe a svůj meč v aréně. Jen oni dva skoro sami. Pohladí meč po jílci ale když ucítí zaškubání prudce se otočí a zadíva na mladého satyra, který asi dostal hlad. "Ještě jednou se dokneš mého meče a skončíš na hřbitově tak rychle že ti ani Hébé nepomůže." Zavrčí na měj a ožene se po něm rukou aby dokázala že to myslí smrtelně vážně a oči ji jiskří jako srážející se dýky. Jenže v nich jde také vidět jakási vnitřní touha po souboji a dokazování síly. Ukázky schopností. Až když se odebere satyr vyděšeně pryč otočí se k jídlu jakoby se nic nestalo. Vycítí na sobě pohled jejího spolusedicího. Byl jakýsi zmatený a... to byl strach? Pobaveně se ušklíbne. "Na co tak vejráš?" Zeptá se po chvilce a prohlédne si ho. Nevypadal sice nejhůř ale.. nach.. takový jakýsi tintítko to bylo. Možná by to mohla vycepovat k dokonalosti její vlastní. Ale nějak nevěděla k čemu by jí to bylo. Jakže říkal že se to jmenuje? Elyar? Možná si dá tu práci s tím si to zapamatovat. Podívá se na nabízenou ruku ale nenatáhne ji zpět když se sama představí. "Ailin." Zakousne se do housky s taveným sýrem jakoby se nechumelilo a upře pohled někam před sebe. Adpoň že byl pan Máloslov. Být jich víc odtáhla by ho nejspíš do arény. Nebo by se s tím ani nezdržovala, čím dříve tím lépe.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 1:16 pm
Zostal prekvapený. Šokovaný z toho ako vybehla po mladom satyrovi. Bolo mu trochu nepríjemne, že bol svedkom podobného. Nerád sa ocital pri konfliktoch. Aj keď. Občas sa stalo, že mal náladu na pár klebiet, ktoré by vyvolali peknú šarvátku medzi ľuďmi. Intrigán? Nie. Len dobrý rečník čo býva z času na čas znudený životom pretože jeho nikdy nič nebaví príliš dlho. Sem tam si to žiada sviežu zmenu. Nejaké..prebudenie.
Sledoval ju a počúval. *Hébé.* Bol v tom ešte nový. Snažil sa priradiť si k tomu menu aj význam ale akosi sa mu to stále plietlo. Hľadal v zozname bohov, ktorý mal v hlave ale popravde, bol celkom biedny. Ďalšia pomyselná poznámka - Naštudovať si lepšie gréckych bohov. Vnútri ho stisol pocit previnenia sa, že nevedel určiť a analyzovať jej vyhrážku. Koniec koncov, čo bolo jeho aj tak do toho. Veď nebola smerovaná voči nemu.
Prišiel si kvôli tomu stále ako outsider. Hovoril si, že sa do toho časom dostane ale on bol tak netrpezlivý. Chcel všetko vedieť. Kde sa čo nachádza, čo má aký význam, kto je kto a akú má funkciu, ...Nebol hlúpy, ale nebol to ani žiadny Einstein. Učenie v škole mu šlo dobre, ale chcelo to veľa snahy. Teraz, keď je niekoľko sto tisíc kilometrov od domova, sám na cudzom mieste, ešte s poznaním, že je poloboh, je toho naňho akosi príliš a veľa snahy nepripadá do úvahy. Ešte sa s tým všetkým musí vžiť. Nestačí sa len zabývať do Hermovej ubikácie, treba sa zabývať aj do novej role. Byť poloboh. *Som synom nejakého gréckeho boha.* Mal chuť sa uštipnúť aby si overil, že je to skutočnosť. Občas mu to stále prišlo nereálne.
Z rozjímania ho vytiahne jej otázka. "Čo prosím?" Musí sa opýtať ešte raz ale na jej odpoveď nečaká. Napriek tomu, že nevnímal, počúval. Len sa potreboval trochu vzpamätať. "Na nič." Ubezpečil ju. "Sám neviem." Pričom mu zrak akurát spočinul na tetovaní, ktoré zdobilo jej ruku. Sám by si tetovanie nikdy nedal no nemal proti nim nič.
Pousmial sa, keď sa mu predstavila. V tom úsmeve bola primixovaná aj štipka sklamania. Nerozumel prečo mu nepotriasla rukou späť. *Čo je nejaká germofóbna?* Zvažoval v duchu mysliac si svoje.
"To tetovanie." Poznamenal. Chcel odvrátiť ich rozhovor na niečo iné a toto bola dobrá zámienka. "Pochádzaš z Egypta?" Opýtal sa jej pretože nič iné ho nenapadlo. Prečo by si ľudia mohli dať vytetovať tetovanie s egyptskou tématikou ak by to nebol ich pôvod na ktorý sú pyšný? Možností bolo zrejme veľa, ale jeho v momente napadlo len táto jediná.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 1:44 pm
"Ptala jsem se na co tak vejráš. Jestli si ještě neviděl holku stačilo říct." Sykne. Neměla ráda když musela něco opakovat. Nehledě na to že měla talíře prázdné a její žaludek chtěl ještě něco. Proto jedním pohybem vstala a vrátila se a dalším talířem nějakých sladkostí. Potřebovala si obalit nervy. Tohle bude dlouhý den. Pomalu, velmi pomalu upije ze sklenky, když se znova posadí. "Na nic? Ale neříkej... Vejral si na mě. Máš nějaký problém?" Zeptá se se skrytou výzvou při které se jí oči zalesknou. Přímo prahla po souboji. Svého otce hledat nehodlala. Ať si doleze sám jestli chce. Ale aspoň se dal snadno urážet. Myšlenkami zalétla k její mámě. Přemítala nad tím jak moc by se jí líbilo že se s otcem spustila do křížku a vlastné se dosebe pustili i jinak než slovy. Vztekle bouchne pěstí do stolu až talíře i sklenky nadskočí. Na holku měla sílu. Ale to nestačilo potřebovala schopnosti poloboha ne člověka aby mohla za mámou a omluvit se jí za ten večer. Jenže na to by musela být určená, jenže to ona nebyla. Její táta se prostě jen prokec, protože ho k tomu vyprovokovala. Paráda. Těkne pohledem k meči co má u pasu a trochu se uklidní. Musela se uklidnit jinak tady nováček bude mít naražené žebra, zlomenou ruku a o pár zubů míň. Zavře oči a velmi dlouze vydechne. Po otázce je zase otevře a ulře na něj. "Vypadám snad jako egypťan?" Povytáhne jedno obočí. Vlastně egypťana mohla připomínat sand jen tužkou ohraničenýma očima. Jinak díky černé barvě hader a vlasů a bledé kůži připomínala někoho z Transylvánie. "Ty asi nebudeš bojovník." Pronese s podivným zklamáním. Ono totiž bojovat s někým kdo to umí a kusem hadry byl velký rozdíl.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 2:14 pm
Dievčat videl vo svojom živote aj viac než by chcel. O tie núdza nikdy nebol. Vždy sa našli jedna, dve a občas aj tri, ktoré sa okolo neho motali. A síce, aj napriek tomu, že sa okolo neho motali a snažili sa o niečo, on tomu nikdy nevenoval nejak pozornosť. Veď aj frajerka by ho koniec koncov omrzela. Či? To je zrejme otázka pre väčších filozofov než je on. Možno raz nájde nejakú, pri ktorej sa nezačne nudiť hneď po prvom mesiaci.
Sledoval ako si stále naberá a neprestáva jesť. Začínal sa diviť kam sa to všetko do toho dievčaťa zmestí. Zatiaľ čo ona zjedla niekoľko tanierov rôznych chodov, on len dojedal tretí croissant. Asi bol pomalý jedák. Alebo ona príliš rýchli.
Hlad už bol pomaly menší ale stále mu nestačilo. Na to, že nikdy nesledoval čo je, mal postavu veľmi dobrú.
Karty sa teraz obrátili. Pre zmenu sa teraz pýtala Ailin či má nejaký problém on. S ňou? Asi radšej nie. Nikdy. Predstava, že by sa dostal do potýčky s ňou sa mu ani zďaleka nepozdávala. Nebol zbabelec, to nie! Ani pri najmenšom. Len pozná svoje schopnosti a hranice a tie teda rozhodne nechcel prekročiť. Svoj chrup a aj zvyšné orgány a časti tela mal až moc v láske. Veľmi nerád by o ne prišiel. Ako by potom mohol hádzať svoj čarovný, žiarivý úsmev ak by mu chýbali predné zuby? Hotová pohroma!
Jeho otázka sa jej asi dotkla. Už nevedel čo sa má toho dievčaťa opýtať. Prišlo mu, že nech sa opýta čokoľvek odozva bude vždy rovnako nepríjemná. Prešiel si ju párom prenikavo modrých očí a musel uznať. Vážne nevyzerala ako egypťanka. Len možno, tie oči ho trochu miatli. Vyzerali tak mačaco, presne ako ich zvykli mávať namaľované aj ženy na egyptských obrazoch. Mykol plecami. "Asi vlastne ani nie." Zhodnotil, čím jej vlastne aj potvrdi, že tak nevyzerá. Zdanie však môže klamať. Aj on je Peržan a vôbec tak nevyzerá. Dobre, viac je Američan než Peržan ale nejaké zbytky perzskej krvi tam ešte stále sú.
"To je až tak vidno?" Opýtal sa jej pričom sa celkom z chuti zasmial keď počul v jej hlase sklamanie. Bitky teda fakt neboli jeho parketa. Maximálne len tanečné bitky. Aj to len pokiaľ sa posilnil nejakým odvarom.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 2:43 pm
Spokojeně dosnídá a zdá se že i její žaludek je plně spokojený. Ačkoliv.. ne. Nebude se přecpávat. Pak se jí blbě ohání mečem. Zůstane tedy už jen u sklenice s vodou kterou zvolna upíjí jakoby byla v nějakém baru, který ji neuvěřitelně štve ale jinde by ji to štvalo ještě více. A taky jibto tu štvalo. A ještě víc od rodinýho setkání. K nezaplaceni. No. To rozhodně bylo v tom zvrácenějším slova smyslu, kterému rozuměli snad jen Áresovci. "Takže žádnej problém jo?" Pronese neuvěřitelně tiše a pobaveně. Přemýšlela za jak dlouho změní názor byť ho veřejně neřekne. //To abychom ti nějaký našli že ano? Říct to nahlas zapředla by u toho jako chladnokrevná a vypočítavá kočka jejíž kořist nemá vlastně žádnou šanci na útěk ačkoliv se zdá, že opak je pravdou. Takhle e jen znova pohladí jílec meče. Jistě, byl z oceli a proti těmhle potvorám či co to bylo, byl prý neškodný ale pro ni důležitý. Ten bronzový měla někde také. V Hermově srubu pod postelí. Pokud jí ho nějaké díté nevzalo. A jestli ano... Bude co nevidět ležet na ošetřovně pod bedlivým dohledem Hébé. Nesnášela když ji někdo makal na věci. Upře na něj oči které při bližším pohledu byly tak světle modré, že se napoprvé, a mnohdy i potom, jevily jako sivé. "Asi ani ne..." Zopakuje hlasem sladkým jako cumel což je snad možná horší než ten vztek, zvláště když to krásně natáhne. Pak se ušklíbne. "Takže to nejspíše znamená, že egypťan nejsem. Ačkoliv.. jejich historie je celkem zajímavá." Normálně se o takové věci nezajímala. Byly ji ukradené ale tehdy v tom muzeu ji to zaujalo. Ale na plné čáře to vyhrály dýky, meče a jiné zbraně jako palcát. To byla šikovná zbraň. Musí si ji zase zkusit. Snad si nenarazí ruku jako posledně. Další škleb. "Vypadáš jako psí hračka. Být v aréně možná si tě spletu s výcvikovým panákem." Pokrčí rameny a znovu upije.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 3:27 pm
Povedala to tak potichu, že ju skoro vôbec nepočul. A aj keď ju počul, rozhodol sa jej na to nič nepovedať. Len pre istotu. Naozaj mal svoj život rád a nerád by oň prišiel. Alebo o niečo iné, napríklad úctu, ego, ...Dalo sa toho stratiť mnoho pri prehratom boji s dievčaťom.
Na druhej strane, kto by čakal, že by vyhral? Veď meč v živote v ruke nedržal. Jediná zbraň ktorú mal, okrem svojho ostrého jazyka bol vojenský nôž, ale ani s tým sa oháňal len tak, akože. Mával s ním zo strany na stranu. Naučil sa pár trikov aby vedel ohúriť ľudí okolo, ale ak malo prísť na lámanie chleba asi by ho len bezhlavo hodil po súperovi. Síce vlastne, nie...Elyar by to urobil strategicky. Bodol by ním seba do miesta, kde vie, že sa vážne nejde zraniť no zranil by sa. Hral by ako slabne, ako z neho pomaly vyprcháva život a dúfal by, že jeho súper by bol natoľko spokojný, že by ho nechal len tak vykrvácať. Ak nie..Asi by sa bodol ešte raz, no tentoraz nejak vážne aby bola jeho smrť rýchla a bezbolestná.
Rozhodol sa, že tému o Egypťanoch radšej uzavrie. Videl, že kráča po tenkom ľade a nechcel sa prepadnúť do tej ľadovej vody, kde by úplne umrzol. "Áno, ale tá naša mi príde zaujímavejšia." Prehlásil aj napriek tomu, že sa v nej ešte sám veľmi dobre nevyznal.
Nevedel ako si má jej poznámku vyložiť. Chcela ho uraziť? Keď to zvážil, uvedomil si, že sa uraziť ani vlastne nemôže lebo mala pravdu. No a čo. Tak nebol stavaný na súboje. "Každý máme iné prednosti." Zhodnotil diplomaticky. To bola tá jeho. Vedel zachovať chladnú hlavu. Vedel sa pohybovať medzi ľuďmi a nenechať sa rozhodiť stupídnymi poznámky. "Navyše, nie som tu dlho. Časom sa do toho možno dostanem." Snažil sa predstaviť s samého seba s mečom v ruke. Veľmi to teda nešlo dokopy.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 3:53 pm
"Bojovat se dá i beze zbraně. Pěstmi." Odpoví prostě jakoby mu četla myšlenky. Nebo to prostě odhadla z těch jeho nervózně těkajících očí. A nebo do třetice, na něm prostě viděla že se zbraněmi moc zkušeností nemá. Jedno z toho to bylo. Přemýšlela o tom, že by ho vážně zatáhla do arény nebo na jiný plac, třeba stěnu a dali si závod. Chtěla si nějak vybít vztek a bylo jí jedno jestli pěstmi, zbraněmi nebo lezením po stěně. Sjede ho znuděným pohledem. "To ti neberu a vlastně mne vaše historie ani nezajímá. Zajímají mě jen zbraně a to jak potupit svého... stvořitele. Tady tomu ale říkají božský rodič, takže otec." Dá do těch slov tolik jedu že by to zabilo i slona. Nemohla si pomoct jen co na otce pomyslela zvedla se jí hladina agrese a vzteku kterou se snažila pro vlastní bezpečí mít v normě. Bohužel se nechala snadno vyhnat nahoru. Bylo to jako studna ve které se hladina zvedne když do ní dobře naprší. A byla tvrdohlavá. To taky hrálo svou roli. Jak si něco zamanula už se toho jen tak nepustila. Posměšně si odfrkne. "Mluvíš stejně nudně jako ty děcka té frajerky co vyskočila otci z hlavy. Myslím že tak teď i rodí sama děcka... Seš si jistej že máš být u Herma?" Ne. Nijak zvlášť si nedala práci a tím aby si zapamatovala božská jména. Nudilo ji to a absolutně nezajímalo. Jedinou výhodou tohohle tábora bylo, že tu nebyla škola plná blbejch učitelů, známek a kárání. Tedy... kárání tu nebylo jen pokud vás Cheirón nechytl. "Co jít do arény hned? Možná skončíš jen s lehčí zlomeninou. Nebo naraženinou když se mi bude chtít." Navrhne anižby hla brvou.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 4:15 pm
Mierne prižmúril oči. Zdalo sa mu, akoby mu čítala myšlienky. *To sa predsa nedá.* Pomyslel si ale vzápätí mu došlo ako kolosálnu vec si pomyslel vzhľadom na to, že práve sedí v tabore plnom detí, ktoré sú potomkami gréckych bohov. Ešte potrvá než si na to všetko zvykne. "Ja veľmi nebojujem. Nijak." Priznal priamo. Nemal sa za čo hanbiť, ktorý bežný smrteľník sa učí predsa bojovať. Teda ak neberiem do ohľadu karatistov a podobných expertov na bojové umenia.
Nepamätal si nič, že by jej rozprával o ich histórii. Nechápavo len zdvihol obočie ale nechal to plávať. Uznal za vhodné nerozoberať túto zbytočnosť. Avšak čo nešlo prehliadnuť a opomenúť bol fakt s akým tónom vyslovila to slovo - stvoriteľ. Dokonca ani nie rodič, ale stvoriteľ. "Ty vieš kto je tvoj...stvoriteľ?" Rozhodol sa, že použije rovnaký výraz ako ona, len pre istotu aby neprilieval benzín do ohňa. Zaujímalo ho to. Tak trochu jej aj závidel. Celý život túžil po tom, že zistí, kto je jeho biologická matka. Odpoveď už mal na dosah avšak ešte neprichádzala. Za tú krátku chvíľu čo tu bol vedel, že božský rodič sa ku svojmu dieťaťu musí prihlásiť. Prišlo mu to trochu smiešne ale to len preto, že nevedel ako to prebieha. Predstavoval si to tak, že si na Olympe prezerajú fotky nových polobohov v tábore a keď si nejaký z bohov nájde svoje dieťa, jednoducho si povie - Aha, veď ten je môj, a je vybavené. Potom by niekto poslal Hermovou poštou list alebo čo, v ktorom by sa dozvedel kto je jeho matka. Ako vravím, ešte v tom bol chudák celý stratený.
"Ako kto...?" Opýtal sa a z jeho tváre sa dalo jednoznačne vyčítať nepochopenie. "Tam ma poslali." Mykol plecami. Vedel, že nie je syn Herma. Veď predsa otca už mal. To by bolo divné. "Neviem kto je môj božský rodič." Na moment sa mu v očiach zaleskol smútok. Túžil po tej informácii tak strašne. Aj keď svoju matku nepoznal, miloval ju. Zrejme to bolo naivné. Veď sa oňho nezaujímala. Otec ju však miloval tak veľmi, že on nemal na výber, nejako sa to prenieslo aj naňho.
Toto bola záludná otázka. Zákerná. Nevedel čo jej má odpovedať. Bál sa, že naozaj skončí na ošetrovni ale jeho prirodzená zvedavosť ho nahlodávala k tomu aby súhlasil a šiel s ňou do arény. Možno by sa niečo priučil. Vedel, že schytá na papuľu, už bolo len otázne či to stojí za to. "Možno." Prehlásil neisto. "No miesto súboju navrhujem ľahší tréning." Asi prišiel s ďalšou diplomatickou odpoveďou.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 4:53 pm
Sjede ho kritickým pohledem. "Tak co je na tobě sakra zábavnýho? Nebojuješ, máš nudný kecy... ještě tu začni fňukat s ostatníma nad těmi problémy a odtáhnu tě k bráně zpátky ať si tě ty potvory klidně sežerou." Zamručí. Z nějakého jí neznámého důvodu ji napadne jestli ji takhle vidí i Árés. //Ách.. di s tím k šípku ty blbej mozku.// Zamračí se, božská rodina jí byla ukradená. Zajímala jí jen její máma která při ní stála 17 let. Těžkých 17 let. Toužila se jí omluvit. A pak se sem klidně dobrovolně vrátí. Jen chtěla vidět mámu živou, zdravou a omluvit se jí za to že zdrhla. "Ano.. vím..asi by mi to neřekl ale vyprovokovala jsem ho k tomu." Pokrčí nad tím rameny. Nevěděla zda to je úspěch nebo ne. Zvláště potom co si tak krásně popovídali jako super rodina z filmu. "Ale neurčil mne za svou... nejsem mu dost dobrá. Jsem prý jen bezcený zmetek. Prosím. Pak budu ten nejlepší zmetek kterýho si udělal. Takže dál dřepím u Herma s ostatníma." Pohrdavě si odfrkne. Ačkoliv to možná bylo dobře. Pořád nevěděla jak reagovat na tu maličkost že má několik sourozenců. Ač nevlastních. Zamyslí se nad tím jak se ta bohyně jmenovala. Jako nějaký město v Řecku. Bohyně moudrosti a té nudné politické války. Prostě opak jejího stvořitele. Co se ohání... znělo to jako diplom... Anténa? Tak nějak to bylo. "Její méno je něco jako Anténa. Je to i nějaký město v Řecku. Já radši ale Spartu. Tam byli válečníci ne nudní politici." Svaly jí zaškubou v dlouhém nic dělání. Chtěly pohyb. Nad jeho slovy mávne rukou. "U Herma končí jak jeho fracci tak my neurčení. Nikdo neví kdo je jeho božský rodič. Můžeš mít dohad ale nevíš to. A teď pojď začínám se nudit, takže ti nic neslibuju." S poslední větou vstane, upraví si meč a než mu dá možnost odpovědět nebo se nějak bránit, čapne ho za límec a začne ho táhnout z jídelny k aréně jakoby nic nevážil.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Fri Apr 20, 2018 8:48 pm
Překvapeně se po něm podívá, když to přizná. Dobrá, to je už podruhé, co ji překvapuje, měl by brzdit, nebo bude nucená úplně přehodnotit svůj náhled na mužské plémě. Nečekala, že by to skutečně řekl, ale nijak to na sobě nedá znát, tma jí taky nahrává. “To je pravda.“ Ona zatím ještě není ve fázi, kdy by jí táta chyběl, pořád je na něj naštvaná, ale je si jistá, že po týdnu bude mluvit jinak. Pousměje se nad tím, avšak nijak víc se k tomu už nevyjadřuje, nemyslí, že by bylo potřeba, a ponoří se do poklidného ticha. Nepatří k těm, kteří by nutně potřebovali zaplňovat chvíle ticha nucenými slovy, ona jej naopak vítá. Obvykle není přílišná mluvka, v rámci společenské interakce problém samozřejmě nemá, ale jinak se dotyčného nesnaží blíž poznat, musela by si s ním sednout, a Elyar k nim patří, což je příjemné vědět.
Nad jeho snahou o pozitivní náhled na věc nakrčí pobaveně čelo a zacukají jí koutky. “Zatím jsi mi poskytl celkem ucházejícího průvodce.“ Pošťouchne ho poté, co z něj vypadne, že je sranda si na vše přijít sama. Sice s ním souhlasí, ale zároveň je pro ni mnohem příjemnější vědět, do čeho jde. V tomhle se zas projevuje její konzervativní povaha, nemá ráda neznámo, a tenhle nový život, který bude muset žít, je plný neznámého, což ji dost znervózňuje. Teď si ale zakáže nad tím přemýšlet, protože vyhlídka jídla je rozhodně mnohem příjemnější.
Ma… mango.“ Zopakuje po něm a nesnaží se skrýt udivení. “Mně se hlavou honí třeba brambůrky, nebo pizza a tak, chceš mi říct, že mě v tom necháš kvůli mangu?“ Jestli ji tu budou nutit jíst zdravě, nebo zjistí, že tu tyhle dobroty vůbec nevedou, tak se pravděpodobně půjde utopit do jezera, protože ji na to nikdy neužilo. Ovoce si dá tak ve zmrzlině, o zelenině nesmí vědět a tím její zdravá strava končí. Nejspíš by měla děkovat za svoje spalování, protože jinak by byla jako Míša kulička.
Začne přemýšlet nad tím, co by si doopravdy dala, když zapraská blízko nich větvička. “Ššš.“ Zapští na něj, přestože nic neříká, načež ho chytne za paži a stáhne za jednu z chatek, aby se vyhnuli blížící se postavě. Je si jistá, že je musel ten někdo zahlédnout, protože než jí vůbec došlo, že tam někdo je, Elyar už to musel tušit taky. Ona není zrovna blesk, přestože v plížení se po nocích je za ty roky docela dobrá. Modlí se, aby kroky pokračovaly dál a nezastavovaly se v místě, kde oni stojí, což bývá v těch děsně dramatických filmových chvílích normální. Naštěstí tu nejsou ve filmu, a tak vetřelec [přestože teoreticky mohou být vetřelci spíš oni, záleží nejspíš na úhlu pohledu] pokračuje vesele dál, načež si Lin oddechne. “Večerka… říkali mi něco o večerce.“ Promluví tlumeně, aby vysvětlila tuhle akci, přestože mu to zřejmě samotnému došlo dávno. Jak už víme, je prostě blesk. “A s tím, cos mi tu vyprávěl o zdejších… rezidentech, ještě bychom schytali rány bičem za porušení večerky.“ Uchechtne se, zas jednou pobavená vlastním vtipem. S ní nějaká večerka ani nehne, ale nepotřebuje někomu vysvětlovat, že její toulání se je úplně normální a nechystá se celý tábor vykrást. Teoreticky se přesně to teď chystá udělat se svým spolupachatelem v jídelně, ale to se přece nepočítá, ne? Nemůžou je tu nechat umřít hlady, ne? Prostě ne, odpoví si sama. Možná by měla skoncovat s těmihle konverzacemi sama se sebou, někomu by to mohlo připadat divné. Vystoupí ze stínu zpět na cestičku a rozhlédne se kolem sebe, snažíc se zorientovat, kterým to směrem přišli. Za světla už tuhle oblast docela zvládala, ale ve tmě vše vypadá… tmavé, což by jeden neřekl.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Fri Apr 20, 2018 9:21 pm
Samozrejme, že je to pravda. On mal pravdu vždy. Už sa nad tým ani nepozastavoval. Nebolo to nič zvláštne. Jednoducho to tak bolo. Tak fungoval jeho vesmír. No a pokiaľ pravdu nemal, tak ju mal aj tak. S nikým sa o svojich pravdách nehádal. Kašľal na to, čo si myslia druhý. On mal proste vždy pravdu a viac ho nezaujímalo. Ako mu bolo typické, v tým prípadoch len mávol rukou, poprípade daného dotyčného umlčal nejakou hnusnou poznámkou a odišiel.
Prišlo mu vtipné, že ho nazvala obstojným sprievodcom. Sám sa tu len tak tak vyznal. Príliš veľký plocha príliš málo času stráveného v tábore z neho nerobilo ani len ako takého sprievodcu, nie to obstojného. "Rado sa stalo." Slušne zahlásil. Maniere mal dobré, to trebalo uznať. Občas bol ako z inej doby. Takej, kedy ešte existovali slušne vychovaný mladý muži, ktorý si vážili druhých a najmä ženy. Aj keď jeho prehlásenie bolo skôr v žartovnom tóne ako vážnom, myslel ho vážne.
Lin bola tichá. On ticho veľmi nemusel. Väčšinou medzi dvoma ľuďmi, ktorý sa práve spoznali bolo len trápne ticho a on nebol neho fanúšikom. Asi nikto. Teraz to však bolo iné ticho. Ticho, ktoré je medzi dvoma spolupáchateľmi, ktorý sa chytajú vykonať zločin. Síce ich vpadnutie do jedálne by sa tak úplne za zločin nepokladalo, táto myšlienka sa mu ľúbila a ochotne sa vžil do svojej role. Spozornel, keď naňho Lin zasipela aby bol ticho. Zastal a ani nedýchal, len pre istotu, aby nevydal ani hlásku. Niekto bol pri nich. Prasknutie vetvičky, ktoré počula ona, prepočul. Čo ale počul, boli zvuky krokov neďaleko od nich. Nehybne čakal, kým neznáma osoba okolo nich prejde a dúfal, že zostanú nepovšimnutý. Vysvetľovať niekoho, čo robia v noci na ceste do jedálne mu prišlo prihlúple. Čo by asi tak robili? Vysádzali stromčeky. Áno, presne to...Keď osoba prešla a zvuk krokov sa úplne vytratil odpovedal jej. "No a čo?" Pozrel sa na ňu pohľadom, ktorý jej kázal, aby ho nesúdila. Mal chuť na niečo sladké a šťavnaté. "Pizzu moc nemusím." Bolo to riskantné priznanie. Stretol sa už s rôznymi reakciami. Niektorý ľudia tvrdili, že človek, ktorý nemá rád pizzu nie je hodný dôvery a podobne. Nebolo to ale tak, že by ju nemal rád. Len bol názoru, že existujú aj lepšie veci ako pizza. Napríklad arašidové maslo. Alebo momentálne mango. "Si na to sama." Stiahol ústa do jednej strany, akoby tým chcel vyjadriť - Bohužiaľ, a opäť pokrčil plecami. Veď on za to vážne nemohol.
Na večierku len mávol rukou. "Ako vidíš, striktne ju dodržiavam." Irónia v jeho hlase nešla prepočuť. Ak by ju prepočula, bola by zrejme hluchá. Alebo mala hladký mozog, lebo len človek s hladkým mozgom by nebol schopný v danej vete rozoznať iróniu. "Aspoň budeme môcť začať s tréningom a urozprávať ich k smrti." Samorejme, že to myslel iba ako žart. Čo však zostávalo nemenným faktom bolo, že aj napriek tomu, že to bol len žart, vo všetkom hľadal aj pozitívnu stránku. Nevynímajúc tento prípad.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Apr 21, 2018 8:46 pm
Zvedne smířlivě ruce, aby nebral její udivení nad mangem jako nějakou urážku, protože to tak nebylo, ale nijak víc na to nezareaguje. Je to nakonec jeho věc, na co má chuť. Sto lidí, sto chutí. Ty její jsou plné nezdravého jídla, a taky je hodlá trochu uspokojit, alespoň natolik, aby utišila hlad. “Páni, jsi první, s kým jsem se setkala a nemá rád pizzu.“ Pronese s úsměvem, ale aby mu za to nadávala jen proto, že ona ji zbožňuje, na to ji neužije. Je jí vlastně celkem jedno, jaký kdo je a co má rád, dokud to přímo nějak negativně neovlivňuje ji, v tu chvíli jí to jedno být přestává, přestože se i tehdy snaží to co nejdřív nějak rozseknout, aby si s tím nemusela lámat hlavu. Na její vkus jsou spory až příliš velký nával negativní energie, což ona prostě kolem sebe nechce. Ironické, vzhledem k tomu, že přesně to ji tady nejspíš čeká. Pochybuje, že ji tu nechají pobíhat si s foťáčkem, nebo pospávat během svého znaveného období po tom, kdy téměř nespí. Obdivuje lidi, kteří dokáží hravě zvládnout krizové nebo stresující situace, ona k nim rozhodně nepatří, nejradši by to všechno smetla ze stolu a netrápila se tím. Ne vždy to však jde.
Souhlasně přikývne ohledně večerky. Má pocit, že na večerku jsou přece jen už trochu velcí, ona tedy rozhodně. Naposledy měla večerku na desáté narozeniny, od té doby jí nechával otec volnou ruku, protože se začaly projevovat její problémy se spaním. Za těch deset let si snadno odvykla na nějaká nařízení, co se spánku týče, u ní to prostě nemá cenu. Tak bude prostě rebel. “Čím dřív začneme trénovat, tím líp.“ Podpoří ho v žertu, přičemž se rozhlédne kolem sebe, jako kdyby hledala adepta na jejich tréning. Svým způsobem i ano, protože po zkušenosti s vetřelcem před několika okamžiky by si možná měli dát trochu větší pozor. “Kolik ti vlastně je? Jestli to teda není federální tajemství.“ Ztlumí teatrálně hlas, jako kdyby to tajemství skutečně bylo. A kdo ví, třeba to tak Elyar i má. Rozhodně na něj nebude naléhat, kdyby ano. Vypadá starší, než ona, ačkoliv u ní za to možná může trochu její výška, většina jejích vrstevníků vypadala starší, na to si už zvykla.
Není nijak těžké rozpoznat jídelnu. Zaprvé je větší a zadruhé tlumené světlo zvenčí poskytuje matný náhled na stoly uvnitř. Přidá nápadně do kroku, předpokládaje to, že ji Elyar snadno dožene. Hlad nezná bratra, říká se, a momentálně je to u ní trpělivost. Na okamžik zaváhá, než vstoupí. Spojí si konečky prstů a zatřepotá s nimi, jako vodník, zatímco se rozhlíží kolem sebe, hledajíc kořist. Zamíří k jednomu z pultů, kde popadne pytlík brambůrek a spokojeně si vyskočí na stůl, překříží kotníky a rozdělá si šustivý pytlík co nejméně hlasitě. V tom tichu má pocit, jako kdyby to dělala u mikrofonu. Očima zapátrá po Elyarovi, nacpe si hrst do pusy a spokojeně přežvykuje. "Jeden by řekl, že tu budou mít zamčeno." Uchechtne se, protože její logikou by to tak prostě bylo! Žrouti, jako ona, by tam pak nebyli pečení vaření. Dobré vědět, že se nebude muset naučit vypáčit zámek, aby si během noci dala něco na zub.
Sponsored content

Re: Jídelna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru