Share
Goto down
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Tue Feb 20, 2018 8:34 pm
Riley už myslel, že nikdo vhodný k objímání se už neobjeví. Otřel si pot z čela, zauvažoval, že by si taky vzal něco k pití, ale pak to zavrhl. Potřeboval být rychle připravený k jednání, pokud by někoho našel. Jeho nutkání někoho pevně vzít do náručí se tak pomalu začalo stávat nesnesitelným, až myslel, že se nakonec smíří s někým méně vhodným. K jeho neskonalé radosti se však právě v ten okamžik objevila jakási dívka od Athény - Riley jí znal jen od vidění -, která perfektně vyhovovala jeho požadavkům. Vyšší než on, ne vyzáblá, ne tlustá, nepůsobící dojmem zabijáka. Sledoval jí, jak si u baru vzala zmrzlinu a něco k pití, zatímco jeho mozek naprosto vypnul a soustředil se jen na jedno - objímání. Poté co se tedy usadila počkal pár okamžiků, než k ní přiměřeným šnečím tempem dokráčel, posadil se vedle ní a bez nějakých dotazů jí obejmul. Jakoby k tomu byla stvořená. Sice jí tím silně omezoval osobní prostor, ani se jí nezeptal o dovolení a udělal to na naprosto veřejném místě, ale on měl objímací náladu. A když měl objímací náladu, nehrály takové nepodstatné hlouposti roli. Za zády sice zaslechl chichotání a něco ve smyslu - ,,Je to vtipné, když se to děje někomu jinému." od těch, kteří už ho znali, ale i to mu bylo jedno. Počítal, že tak pět minut by takhle vydržel, pokud nebude hrubě odstrčen.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Tue Feb 20, 2018 8:49 pm
Po několika naprosto nebeských lžičkách toho úžasného ledového pokrmu, který mohla jíst naprosto celý den, se jí najednou nepodařilo pohnout rukou. Když spatřila to pro ní malé stvoření, které jí objímalo, jenom se uculila. Jako kdyby na ní doléhaly ty občasné holčičí stavy, ale ona si nemohla pomoct a jenom se nad tím roztomilým klubíčkem roztomilosti musela usmát až tak, že se jí ve tvářích vytvořily ďolíčky. Toho hocha možná znala někde od vidění, ale mohla si zcela jistě typnout, že jediný bůh, který by mohl takové roztomilé objímací stvořit byl Hypnos. Šlehla pohledem po ostatních, kteří měli pichlavé poznámky a dloubla do hocha."Taky tě ráda poznávám. Já jsem Bethany, kdyby tě to zajímalo"Pobaveně se na něj zazubil a nahnula se ke žlutému brčku, které bylo zabodnuté ve sklenici. Usrkla si limonády a svůj pohled znovu stočila k jejímu novému kamarádovi."Nevěděla jsem, že když někoho znáš jenom od vidění, tak se s ním automaticky objímáš.."Uchechtla se roztomile a přehodila si nohu přes nohu, přičemž hocha stále pozorně sledovala a čekala na jakoukoli odpověď z jeho strany.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Tue Feb 20, 2018 9:19 pm
Riley se blaženě usmál. Konečně, konečně někdo, kdo nejančí kvůli jednomu obejmutíčku. Jemné dloubnutí mu nějak zvlášť nevadilo, jenom trošku nespokojeně kníkl a víc se k dívce přitulil. Když se mu představila, trošku zčervenal, protože si konečně uvědomil, že se nezachoval úplně zdvořile... Stejně to příště zase udělá znova, ale teď se cítil poněkud zahanbeně.
,,Uhm... Rád tě poznávám... Já jsem Riley..." Konečně se představil svou obvyklou rychlostí lenochoda na podpatcích. Nějak zvlášť přitom neměnil svou pozici, jenom se bradou opřel o její rameno, takže jí viděl do obličeje. ,,Objímám.... Jenom ty co vypadají... přátelsky. A nemají na sobě brnění." Dodal. Fakt, že ho Bethany přijala pozitivně ho nemálo potěšil. Trošičku se zavrtěl a pokračoval v dosavadní činnosti - tudíž okupování Bethanina osobního prostoru. ,,Nevadím ti.... Že ne? Cheirón nemá objímámí moc... V lásce.... A Méďa tak ne... Vlastně žádný Áresovec.... A Athéniny děti.... Myslí, že jsem... Jak je to slovo...? Otravný.... Jsem rád... Že mě neodstrkuješ." Po tomhle vyčerpávajícím rétorickém výkonu se o ní celou vahou opřel a div neusnul. Když ono ho to tak unavovalo... Pomalu na ní zamrkal a spokojeně se usmál. Vypadala rozhodně mnohem přátelštěji, než někteří její sourozenci. Moc doufal, že jí to vydrží aspoň ještě pár minut.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Wed Feb 21, 2018 7:57 pm
Rýp, rýp, vidlička několikrát popostrčí milovanou kroketu po talíři dopředu, aby byla během chvíle vrácena na startovní pozici. Podobný osud potkal i kuřecí plátek zalitý smetanovou omáčkou s bylinkami a zeleninovou oblohu, z níž vyjedla sotva třetinu. Pokud by to jen trochu šlo, nezdravé, přesto velmi chutné jídlo (jak taky v táboře jinak, že?) by vyměnila za kýbl zmrzliny s jogurtovou příchutí a možnost vydlabat se až na samé dno kdesi daleko od ostatních, zapomenutá a v osamění. Oběd však povinně vedl myšlenku se najíst dosyta, tudíž se na stolech přede všemi objevovaly nejrůznější druhy jídla, od typicky amerických hamburgerů až po cizokrajnou stravu, pokud někdo zatoužil po indickém kari, čínském kung-pau, nebo třeba španělském gaspachu. Veselý hlahol hlasů se nesl po jídelním pavilonu, jehož neexistující stěny nabízely dokonalou podívanou směrem k jezeru s několika opuštěnými loďkami, působivým výhledem na moře lemující obzor i zelenavé kopce Vrchu polokrevných. Scotty nic z toho ocenit nedokázala, už několikátou minutu za sebou němě civěla do talíře, posouvajíc jednu ubohou bramborovou kroketu ze strany na stranu. Temná aura těžkého mraku vznášejícího se nad ní nutila ostatní držet se dál, nevyptávat se. Dokonce si i odsednout o jedno místo, jako kdyby se mezi jejími sourozenci a ní vztyčila neviditelná stěna. Zarudlé oči svěřovaly okolí tajemství proplakané noci i rána podobně jako načervenalá špička nosu, po němž si i teď přejede hřbetem ruky, jak jí tam něco lechtá. Snažila se ze všech sil působit chladně, dávat najevo, jak je nad věcí, ale očividné ignorování stolu Áresovců dávalo znát, kde bude zakopané jádro pudla.
Po nočním setkání s Lyonelem, které začalo nostalgicky, až nakonec překročilo únosnou mez, se stáhla z veškerého dění. Cheirónovi se ráno omluvila z rozcvičky, vynechala i několik lekcí, včetně lukostřelby a boj se zvládáním emocí, u čehož by jasně pohořela. Stačil by jeden Natanaelův pohled, aby se rozsypala jako domeček z karet. Nebo si naopak vybíjela zlost, jíž obvykle ventilovala formou nočních můr nebo kopání do kamene. Utekla pryč do míst, kde táborníci trávili čas spíše k odpoledni než-li ráno. Vyhýbala se přitom místům, která měla co dočinění s Lyonelem. Zády se otáčela k jeskyním, ani okem nepohlédla k dřevěné lávce mezi stromy, kde jí častokrát děsil pádem, až se zuřivě musela chňapat po konopných provazech, zatímco se smála při každém zhoupnutí. Celé dopoledne seděla zastrčená za Diovou pěstí, pozorujíc moře. Klacíkem vyrytá jména pokaždé spláchla přílivová vlna, což blondýnku svým způsobem utěšovalo. Jako by odplouvala i její bolest. Tu krátkou chvíli před svoláním na oběd strávila ve zříceninách chrámu, přeskakujíc z jedné ruiny na druhou, až dohopkala ke hřbitovu. Tohle místo jí děsilo, strašilo jí ve snech. Tolik lidí zde mělo jméno vyryté do mramorového kamene v komplexu mauzolea, kde odpočíval každý, komu štěstí nepřálo. Chvěla se hrůzou při představě, kolik známých jmen zde ještě nalezne, než sebere odvahu vydat se vlastní cestou. Možná... Možná, že se k nim jednou přidá. Při nějaké výpravě, kdy se štěstěna setká se smůlou a Scotty bude stát výsledek život. Rozechvělá se stáhla do bezpečí, kde slunce prosvítalo skrze plátěnou střechu, do jídelny, kde se už stihli všichni scházet a debatovat o jednotlivých trénincích, pošťuchovat se za chyby, radit se, plánovat nedělní úklid, neboť nikdo nechtěl čistit stáj pegasů, což byl jeden z nejvyšších trestů za nepořádek ve srubech. Blonďatá dívka ve vytahaných lacláčích s orvanými nitkami, jak si je kdysi zastřihla, aby jí padly víc jako šortky, s tričkem bez jakéhokoliv potisku. To... nebývalo obvyklé, vlastně se jednalo o raritu. Morfeova dcera pokaždé nosila nějaký potisk, ať už v podobě loga kapely, komiksové postavy nebo citátu. Dnes? Prázdno.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Wed Feb 21, 2018 8:40 pm
Modroočko se uráčilo vstát kolem poledne. Ani si nepamatuje, jak se dostal z knihovny do srubu. Takové menší, věčné opilecké okno. Jako první věc po probuzení otvírá zápisník, aby zjistil ty nejpodstatnější informace ze včerejšího dne. Jistě, byl v knihovně jako každý večer, ale žádné knihy si nepřinesl? Ne, tohle nesedí. Kroutí při čtení nevěřícně hlavou, muselo se stát něco výjimečného, aby zapomněl vzít knihy, které určitě celou noc procházel. Nebo ne? Nespokojeně bručí, kdy očima projíždí kaňky v textu. Nemůže zapomenout nešikovnost? Nejspíš ne. Sklesle si povzdechne a přetočí pár stránky kupředu. Zarazí se a nakloní se hlavou sotva pár centimetrů nad deník, aby se ujistil, že opravdu vidí. Rychle si promne ospalé oči a několikrát za sebou přečte dívčí jméno zmíněné v textu. Mluvil se Scotty? O čem? Jak? Co tam dělala? Zaplaví ho salva otázek, na které nezná odpověď a text všechny nezmiňuje. Odpoví mu pouze na pár nejdůležitějších věcí, po jejímž přečtení se oblékne do oranžového tábornického trička a tmavých přilehlých kalhot. Ze srubu odchází mnohem dřív než ostatní sourozenci. Spěšným krokem chvátá do jídelny, zápisník svírajíc pod levou paží blíž k srdci. Zvědavě se rozhlíží po prostoru jídelny, některé stoly jsou plně obsazeny a jiné zejí prázdnotou. Stejně jako stůl patřící potomkům boha války, kde momentálně nikdo nesedí. Usedne k němu jako první odloží zápisník a jde si vybrat něco dobrého k obědu. Má chuť na něco lehkého a sladkého. Sáhne po palačinkách s jogurtem a nastrouhanou čokoládou navrchu. Olízne si nadržené rty a nese si porci tří palačinek zpět ke stolu. Posadí se, jenže v nadcházející minutě spatří Scotty procházející kolem, byť o něj nezavadí jediným pohledem. Nepoznamenal si, že plakala. Ten pohled chtěl zapomenout a to se povedlo. Místo toho si tučně vyznačil poznámku, aby se k ní posadil k obědu. Vlastnímu slibu nemůže jinak, než dostát. S nádechem se zvedá od stolu, zápisník hodí na obědový tác vedle talíře a s velkou dávkou kuráže vyráží se stolu na konci jídelny, kde sedí zatím sama. Nedívá se okolo, nechce vidět, kolik lidí bude tupě civět a kroutit nad jeho jednáním hlavou.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Wed Feb 21, 2018 9:06 pm
Všeobecný randál, hlasité pokřikování, škádlivě pronesené přezdívky, výhružky i sliby do budoucna celou dobu pronásledovaly každého při pohybu, nesly se v jídelním pavilonu. Skvělá příležitost k družení, vyměňování si novinek, informací, doporučení či bolestných zkušeností z tréninků s instruktory. Halas rázem utichne, jako by někdo otočil vypínačem, volume je staženo na nulu. Kdyby to šlo, možná by se ocitlo i v záporných číslech, zadržený dech všech z nacpávajících se by tomu dopomohl. Scotty si ničeho nevšimne, v uších jí šumí vlastní krev, pohled zapřený do talíře tak trochu naznačuje, že už se opět pohybuje ve svém snovém světě, kde jí nikdo nemůže ublížit. Nadále se nimrá bez jakéhokoliv zájmu v jídle, stále jej postrkuje po talíři ze strany na stranu, že už je kroketa celá rozmáčená od omáčky. Drcnutí loktem zprvu ohodnotí stiskem rtů do úzké linky, víc se k němu nevyjadřuje. Druhé? To už vyřeší zabrbláním a kratičkým, leč velmi znaveným povzdechem, aniž by zvedla oči. Nechce se dívat na ty, kdo si o ní špitají a nejspíš oceňují zarudlá kukadla posměchem a poukazováním si na její maličkost. Ráno se pokoušela vymydlit si z vlasů modré šmouhy od inkoustu. Většiny se jí povedlo zbavit, dvě nebo tři ještě držely jak přibité a doplňovaly blonďaté prameny s oříškovým nádechem o odstín potemnělého moře.
To až třetí šťouchnutí, co jí málem odšoupne na kraj lavice, zabere a Scotty rozmrzele obrátí tvář k jednomu vykulenému sourozenci, jehož pohled směřuje na opačnou stranu stolu. "Co?" I hlasem působí unaveně, jako by se celou noc pořádně nevyspala, což... není daleko od pravdy. Část z ní strávila v knihovně při hledání protikouzla na kletbu, kecáním s Lyonelem a pak... pláčem do polštáře, dokud se neuštkala ke spánku. Očima přelétne k místu naproti. Ani ona nezůstane pozadu s vykuleným zíráním na chlapce a jeho tác, který k nim s hlasitým, od Scotty přeslechnutým, zvukem dopadl na dřevěnou desku srubového stolu se znakem boha snů, Morfea. Pootevřenými rty uniká vzduch, úžas je více než patrný a sotva by ho dokázala zastínit zloba, vztek nebo trudomyslnost. Proč jí pokaždé dokázal šokovat? Měla si už za tu dobu zvyknout, ale cožpak to šlo? Pokusí se polknutím uvolnit krk, napoprvé to nevyjde. Až napodruhé, kdy si ještě pro jistotu odkašle, než jeho směrem sykne. "Co si myslíš, že děláš? Vrať se ke svýmu srubu. Chceš mít problém?" První, o koho se strachuje? On. Ne její srub. Ne její sourozenci. Odpovědí je Lyonel a jeho vytáhlá postava. "Teda... Chtěla jsem říct... že my můžeme mít problém!" Trapný pokus se dát dohromady a vrátit mu to formou slovní facky, jíž si dává záležet, aby mladíkovi došlo, že o něj se vážně nejedná. "Ni-... ni-nikdo tu o tebe nestojí! Z nás. N-nikdo z nás." Koktavý dodatek rázem přeruší jeden ze sourozenců, jehož šeptavá odezva není tak tichá, jak předpokládal. "Já ho tu chci!" Navrch se k němu začínají přidávat další, naprosto fascinovaní Lyonelovou přítomností mezi nimi, obyčejnými potomky jednoho z méně významných božstev, zatímco on? Velký bojovník od Área.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Feb 22, 2018 12:17 am
Po pravdě nechápe, co přesně motivuje jeho nohy k chůzi? Pouhá poznámka v deníku? Ne, za tímhle je víc. Podlahová krytina kvílí pod váhou těla kráčejícího hrdě kupředu s bradou vztyčenou a pevným pohledem. Dívá se před sebe, nikomu z dotyčných nevěnuje jeden jediný pohled. Nechce vidět tváře, které ho přesně v ten okamžik soudí. Cosi šeptají, naklání se přes stoly a pozorují situaci jako hladoví supi. Sílu k odhodlání čerpá z pohledu na deník poskakujíc na plastovém tácu. Kdyby nešlo o nic důležitého, nic z toho by nezaznamenal. Navíc míval Scotty rád, ztělesňovala pojem nejlepší kamarád. Konečně překoná propast mezi nimi, když přejde po celé délce jídelny. Nedbá ani oslovení syna Herma, z dálky na něj volá, ale ten hlas sotva vnímá. S nepřítomným pohledem dorazí do cíle v podobně stolu dětí Morfea. Sedí tam menší skupinka dětí včetně Scotty. Nemůže si nevšimnout červených oči i mrazivě mrtvolného pohledu v dívce, jindy plné života. Sklopí uši a posadí se přímo naproti ní. "Krokety si měla vždycky ráda, Richardsonová." Oči přivábí rozblemcaná porce jídla na talíři a kývnutím hlavy pozdraví ostatní přísedící.
Na otázky zprvu neodpovídá, ze všeho nejdřív vezme do ruky palačinku. S velkou slinou uzme kus rolky do úst, trocha jogurtu mu stéká na ruku, ale vůbec se tím netrápí. Rozplývá se nad sladkou chutí s kombinaci s hořkostí čokolády. Teprve tehdy, co sousto zmizí z pusy, promluví. "Já mám problémy rád, doslova je přitahuju jako magnet, takže neměj strach." Vrhne na ní naprosto pohodový pohled, rozhodně z něj vyzařuje bezstarostnost a podezřele přivětivá nálada. Právě možná udělal největší chybu svého života, ale něco mu říká, že se stalo něco, díky čemuž změnil názor. Pro odpovědi zamířil přímo ke zdroji. "Díky, prcku. Možná o tebe v boji o vlajku jednou nezakopnu." Pokrčí rameny s povýšeným poloúsměvem. Pak už se vrací pohledem k ní. Nemůže se nezeptat na to, co se stalo. Vypadá zkoušeně. Snad za to nemůže, ačkoliv proč jinak by bylo její jméno v deníku, kdyby nenapáchal nějakou škodu. Políbil jí? Mohlo se to skutečně stát? Automaticky se střetne pohledem se stolem, aby neviděla rozpak zahalující tvář. "Nech mě v klidu dojíst a potom se domluvíme na tu věc, co si mi slíbila." Ano, i tohle si vzorně poznamenal. Nemůže ho ničím rozhodit, jedině čeho se dějí je chvíle, kdy dorazí Áresovci. Snad mu nepředvedou scénu a nechají do chvíli dýchat. "A vůbec.." Odsune tác kousek dál, jako kdyby neměl chuť pokračovat v jídle. "Co se ti stalo?" Zeptá se krapet víc starostlivěji, než zamýšlel. Ale skutečně se stará. Chce znát jméno toho, kdo jí ublížil, leč má neblahé tušení, že v tom má právě on prsty.
avatar
Daughter of Morpheus
Počet postů : 31
Age : 17
Location : Morpheus' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Feb 22, 2018 12:51 am
Cítila, jak jí hoří tváře ohnivým vzdorem i ohromením z něčeho tak porušujícího nepsané zákony tábora, jako bylo přisednout si ke stolu jiného srubu. Každý věděl, že zrovna na toto pravidlo Cheirón dbá ze všech snad nejvíc, ač důvody se zdály nepochopitelné a přísně tajné. S očima upřenýma na něj se nedokáže vyslovit, říct cokoliv, vpálit mu sebejistou hlášku do tváře a vyjít z celé neexistující šarvátky v roli vítěze korunovaného imaginárním věncem. Nádech hvízdá mezi zoubky v pootevřených ústech, slova však nevychází. Všechna zůstávají ukrytá v koutku její mysli, schovaná před zvědavýma očima i ušima přísedících sourozenců. Sebedůvěru mělo přidat stisknutí rtů a zatnutá čelist signalizující odvážný krok, jímž nezvaného návštěvníka vyzývala k řečnickému souboji, i když sama nebyla schopna vykoktat jedno pitomé slůvko. Nejraději by mu celou tu palačinku rozmatlala po obličeji, nic jiného by si nezasloužil. Musí se držet, aby tak neučinila před očima všech. Uši jí plály vztekem, rudla jako ředkvička s úpalem a jen silou bortící se vůle ignorovala chichotem vyměňované poznámky u Afroditina stolu. Mělo jí být jasné, jaké pozdvižení ten pitomec způsobí, aby si šplhnul u srubů plného koketujících dívek a jejich věčným pomrkáváním a pohazováním hlavy. Už jen ta představa, že to všechno dělal kvůli sobě, jí rvala duši na kousíčky.
"Tak si je přitahuj jinde. Třeba tam, kde o to budou stát!" Kéž by mu mohla ten tác omlátit o hlavu, sbalit se a jako hrdinka odkráčet do západu slunce. Jenže konec dne není ani za rohem a za druhé na sebe nehodlala strhávat pozornost víc než bylo nutné. O tento počin se postaral Lyonel, neboť nebylo pohledu, který by nebyl upřen jejich směrem. Sama prudčeji stiskne vlastní tác s víc jak polovinou nesnězeného jídla, které skončí jako dar bohům v ohništi, až kolem bude procházet a přáním, aby jí ho zbavili. Mohli by jej zaměstnat třeba nějakou hezkou brunetkou, pro kterou jistě bude mít slabost. Očima sekne po chlapci, jehož rozzářený úsměv signalizoval spříznění s tím vytáhlým pacholkem od Áresovců, syknutím se mu pokouší domluvit, ať uklidní rozbouřené hormony. Ani to nepomáhá a nenápadné tahání za tričko, ať si sakra sedne zpátky na zadek? Taky ne. Ten čtrnáctiletej klučina má v torzu víc síly než osmnáctiletá Scotty v celém těle. To se vážně museli proti ní všichni spiknout? To jí tolik nesnáší? Poznámka o vlajce jí připomene boj a fámu o Lyonelově neúspěchu, která se šířila mezi táborníky jako lesní požár. Mohla by jí vytáhnout jako svůj trumf a smazat mu ten povýšený úsměv z tváře. To by byla sladká odměna na bolavé srdce.
Jenže... to neudělá. Opět. Něco v ní se sekne při prudkém nádechu, ramena skončí shrbená, blondýnka se choulí do sebe. Šokované blekotání u stolu nedopomůže ani připomínka slibu. Všichni od Morfea přeskakují pohledem ze Scotty na Lyonela a jeho nacpávání se palačinkami, zatímco dívka od sebe odtáhne tác s nedojedeným jídlem, pohled plný sebezapření upíná ke stolu. V duchu přijde řada modliteb, proseb a touhy o otevření země a jejím následném pohlcení. Klidně do Tartaru a rovnou expresem, pokud to bude jen trochu možné. "Dej mi jediný důvod, proč bych měla plnit nějaký slib?" Ani tehdy nepohlédne jeho směrem, s předstíranou uražeností se zadívá kamsi ke stolu vedoucích. Neurazila se, chránila si srdce před další ranou, která dozajista přijde. Nemýlila se, dočkala se jí prakticky vzápětí. Teprve tehdy zvedne oči k němu, k tomu nechápavému obličeji vyjadřujícím starosti o ní. O ní! Jako by mu to snad mohla věřit, beztak pouze předstíral před ostatními, aby si nahnal body a oni jí mohli uprosit, ať jej vezme na milost. Toužila vykřiknout NIC! podobně prudce jako VŠECHNO! Nakonec... nakonec se smířila s jinou verzí nepříliš pohádkového příběhu. "Ty! Ty ses mi stal." V ten moment chňapne po talíři a v afektu se mu ho pokusí připlácnout obsahem na obličej. "Spokojenej? Já ano. Tak si dejte odchod, pane," zavrčí jako šelma, která nemá na výběr nic než se bránit, sekat drápky a bojovat o přežití. Nikdy si nelibovala v agresi, nesnášela násilí, ale teď využila všeho, aby mu dala znát, jak moc jí dokázal nalomit. Jak snadné bylo se jí dostat pod kůži. Sama se zvedne, odnášejíc tác s jídlem k ohništi, aby zbytky jídla vysypala do ohně jako poděkování bohům.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Fri Feb 23, 2018 12:03 am
Vůbec nehodlá komentovat fakt, že ho nepozdravila..jaká arogance. Přesto se důležitě posadí naproti nehledě na protesty. Od pohledu je patrné, jak moc nevítaný člen je. Minimálně pro Scotty. Vytáhnout trn z paty? Jop, právě on bývá ten trn v patě i v jejím případě. Odtažitá póza ho nevyvede z vysokého pozice stupnice pohody. Sluníčko svítí, žaludek si hoví a svět nemůže být krásnější. Nebýt ublížené dívenky před ním. Rázem se nad ubohým táborníkem stahují mračna. Začne k němu mluvit bez kousku citu a pěkně zostra. Žhasně nad tím, jak moc se od dřívějška změnila. "Co tě žere, Scotty Blue?" Obočí svraští zmatením míseným typickou mužskou nevnímavostí. Některé věci chlapci dochází hold později. Zvlášť v jeho případě, kdy denně ztrácí krátkodobou paměť. Synové i dcery Morfeovy jsou k přítomnosti syna boha války schovívaví. Dokonce přehlasují Scotty v pomyslném souboji s demokratickými prvky. Vítězně se pousměje a stále dumá nad tím, co se s ní děje.
"Protože si dala slib?" Chtěla jediný důvod? Má ho. Řekla, že bude stačit jeden a právě ten jeden jediný je jeho zbraní. Sliby se mají plnit, tyhle pravidla snad bude ctít a dopřeje mu, po čem touží. To jest klidné spaní. Oba dva vypadají ospale jako dvě sovy. No, dobře. Ona trochu víc. Hlavu si podpírá dlaní, ruku ohnutou v lokti opřenou o jídelní stůl. Chuť k jídlu zastínila zvědavost. Odkud pochází slzy a proč byly prolity? Sžíravé otázky okupují mysl jako Němci Českou republiku. Už si je stoprocentně jistý, kdo je viník a strůjce oné opuchlé tvářičky poseté červenými flíčky podrážděné pokožky. Kolik soli slzy obsahovaly? Má dojem, že si mohla vyplakat oči. Pocítí závan provinilosti, lež neví, odkud jej vítr přináší. Chlad projíždějící páteří působí drobnou závrať hlavy v okamžik, kdy ho hlasitě osočí před ostatními. Automaticky se přikrčí podobný trestanci nad ním bylo vyřknuto obvinění. "J-já? Já?" Zapíchne si prst do hrudi s odpovídajícím překvapeným výrazem. Šokovaná ústa brada ani nezavírá, jelikož bleskově vylétnou marně potlačovaná slova. "Promiň, že dýchám!" Frustrací zvýší hlas automaticky, jenže se dopustil chyby a Scotty po tom výstupu zaútočí talířem přímo proti jeho obličeji. Na poslední chvíli vrazí do útlého zápěstí rukou. Talíř vyklouzne končíc na stole, přestože mu několik kapek omáčky potřísní táborové triko a krokety se skutálejí přes okraj přímo k němu do klína. "No bezva!" Rozohní se, praští vzteky zatnutými pěstmi do hrany stolu. S rozhořčením se zvedá, ani si nevšímá, kolik hladovějících očí dychtivě hltá situaci. Někteří se smějí, jiní mají pusy dokořán stejně jako před chvilkou on. Proč to, k sakru, udělala? Nejspíš ho už odpověď nezajímá. Tváří se jako kaktus.. pichlavý a nebezpečný. Úsměv střídají povadlé koutky zračící nespokojení. Cítí zklamaní i soucit zároveň. Podívá se na ní a pohodí rukama. "Prostě splň svůj slib a pak už mě neuvidíš, jasný?" Mluví k ní hořce. Ať se cítí špatně. Ublížila tomu nejdůležitějšímu pod Sluncem.. egu. Copak nemá tušení, jak moc ho ztrapnila? Co to provedla? "Po setmění u jezera." Skoro tvrdě poručí nepřipouštějící výmluvy ani nevyhovění. Najde si ji, ví, kde bydlí. Tudíž by Scotty radil přijít, pěkně ho dopálila a musí si hodně věcí vyžehlit. Jediné štěstí, že na ten trapas do zítra zapomene, přestože po táboře bude zvěst kolovat dál. "Snad se teď cejtíš jako někdo." Hrdě pozvedne bradu. V očích má ublížený pohled, on se snaží. Skutečně ano. Jenže ona ho srazí na dno. "Promiň, že se starám." Zazní z něj hluboce, uraženě. Jako kdyby ztratil veškerý zájem, se kterým přicházel. Vstane od stolu, vezme tác a na jídlo se ani nepodívá. Zkazil by si chuť do budoucna, palačinkové těsto by už nestrávil snadno. Kdo ví, možná by se mu akorát ztrapnění ukotvilo uvnitř hlavy, kdyby ho měl spojené s oblíbeným jídlem. "Ten pán si dává odchod!" Záměrně zakřičí přes celou jídelnu na truc. Bohužel si ho všímá instruktorský sbor. Jeden ze členů mávne rukou. Hned je jasné, o co jde. Porušil pravidlo, musí přijít trest a on je s tím smířenej. Navíc stejně nemá náladu na cokoliv jiného. Odevzdaně kývne a nechá se instruktorem odvést mimo jídelní koutek.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Feb 24, 2018 10:27 am
"Děkuji Riley za kompliment, že vypadám přátelsky. Brnění většinou nosím jen v aréně, ne tady v jídelně"Uculila se pobaveně a vytáhla z jeho sevření jednu dlaň, kterou začala dojídat zmrzlinu. Stále po očku, ale sledovala do malé stvoření, které se jí drželo zuby nehty. Ani se nedivila, že ostatní tyto objetí nemají v lásce. U potomků Ára by byla dokonce překvapená, kdyby to někomu z nich nevadilo. Co se týče slov, které řekl o jejích sourozencích, musela se od srdce zasmát. Byla pravda, že kdyby se soustředila na výkres či bitevní taktiku, tak by byla nejspíše taky protivná a řekla by mu, že je otravný, ale teď jí to bylo jedno, jelikož se konečně na chvíli dokázala odprostit od toho světa plných plánů a měřítek, ve kterém byla skoro každý den."Kdo je méďa?" zeptala se nechápavě. Nejspíše to byla přezdívka pro nějakého instruktora nebo staršího táborníka, kterého neznala. Rozhodně nebyla typ, který by tu znal všechny a srdečně je každou minutou zdravil. Když se o ní poté opřel, věděla, že nejspíše za chvíli bude tuhý jako poleno. Dloubla do něj znova loktem a volnou rukou mu luskla před obličejem."Hlavně mi tu neusni Riley"nadzvedla pobaveně obočí a dojedla poslední zbytek zmrzliny, který se v misce nacházel."Už budu muset jít Riley. Mám ještě práci"ohlásila mu jemným a milým tónem v hlase a zvedla koutky do přátelského úsměvu. Začala se pomalu zvedat tak, aby společně s ním nežuchla na zem a nesklidila tak potlesk všech ostatních přítomných.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Feb 24, 2018 11:54 am
Riley věnoval Bethany překvapený pohled. Většina lidí v táboře Natanaelovu přezdívku znala, vlastně skoro všichni. Setkání s někým, kdo si pod pojmem ,,méďa" automaticky nevybavil vousatého, mohutného instruktora, se tedy podle Rileyho měřítek rovnal setkání s mimozemšťanem.
,,Natanael.... Sveness... Svensson. Takový ten... Jak to říkal Thomas...? Viking." Zamumlal ospale. Opravdu měl pocit, že za chvilku usne... Dokud do něj Bethany znovu nedloubla a neluskla mu přímo před obličejem. Toho se lekl tolik, že přepadl dozadu a plácl sebou na znak. ,,Au..." Pronesl, spíš aby se neřeklo. Rozhodně si moc neublížil a i kdyby, pravděpodobně si to za porušování táborových pravidel zasloužil. Stolové pravidlo sice bylo hloupé a nikdo pořádně nechápal jeho význam, ale pořád to bylo pravidlo. Riley se pomalu zvedl, podrbal se svou kovovou rukou v už tak příšerně rozcuchaných vlasech a zklamaně na Bethany zamrkal.
,,Ty už jdeš?" Jistě, objímací nálada už ho pomalu přecházela, (takže všichni obyvatelé tábora budou mít na pár dní pokoj) ale Bethany mu byla velmi sympatická a on zrovna neměl co na práci. Naklonil hlavu na stranu a oprášil si tričko. ,,Jakou... práci? Des ti napařila... trénink navíc?"


Naposledy upravil Riley E. Lockwood dne Sat Feb 24, 2018 12:08 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Feb 24, 2018 12:06 pm
Zamyslela se. Ano... Už se jí ten obrovský instruktor vybavil. Trénink s ním zatím žádný neměla. Možná za to mohla děkovat matce, jelikož po tom co občas viděla vedoucího Apollónova srubu, který s ním tréninky měl, rozhodně neměla nějaké obzvlášť velké nutkaní se prosit o trénink s tím to instruktorem. Mohla si jen vybavit v hlavě, jak asi jeho tréninky probíhají a už se jí na tváři vytvářel pobavený úšklebek."Jo, vím koho myslíš. Já s ním tréninky nemám, takže jeho přezdívky neznám.."Pokrčila rameny a když viděla tu hromádku roztomilosti spadnou na zem, okamžitě se k němu sehnula a pomohla mu se sebrat a postavit se."Promiň... To jsem nechtěla"Odvětila omluvným tónem a sjela ho starostlivým pohledem od kořínků vlasů až po paty."Nemám trénink s Des. S tou jsem taky ještě trénink nikdy neměla. Ty snad ano?"zeptala se ho a spravila si culík na hlavě. Odnesla špinavé nádobí a dopila jahodovou limonádu. Vrátila se pohodovými kroky zpátky k Riley a usmála se."No..Chtěla jsem si jít na chvíli odpočinout na pláž. Zaplavat si a tak. Však to znáš"Uculila se na něj a překřížila si ve stoje nohy."Mohl by jsi se přidat. Myslím, že by tě to mohlo bavit. Navíc si potřebuji trochu vydechnout, než budu muset znova jít trénovat, alespoň trochu do arény"Pokrčila rameny a pohlédla mu do očí.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Sat Feb 24, 2018 12:41 pm
Riley nechal Bethany, ať mu pomůže se zvednout a na oplátku se usmál a poděkoval Jakmile však uslyšel ,,Des" a ,,trénink" v jedné větě (vlastně ve dvou, ale to ponechme stranou), jeho tvář nabrala odstín křídy na tabuli a oči mu zaplavila panika. ,,Kdysi.... Už nikdy víc." Prohlásil stručně, při vzpomínce na Desin rozzuřený výraz, když ani popáté nebyl schopný chytit meč správně. S Áresovci mu to evidentně nešlo. Opřel se o Athénin stůl a počkal, než se Bethany postará o misku od zmrzliny. Jistě, mohl jí nabídnout pomoc, ale byla to jedna miska, takže by asi působil dost vlezle. ,,Na pláž... Dlouho jsem tam... Nebyl. Moc rád půjdu... taky..." Opravdu, za poslední... Přinejmenším půlrok na pláž ani nezašel. Kdesi v koutku vědomí ho tlačila myšlenka, že asi měl nějaký důvod, ale na ten si teď nějak nemohl vzpomenot, tak to nechal být. Plavat moc neuměl, ale aspoň se zlepší. S tou myšlenkou se narovnal -v rámci možností- a opětoval Bethanin pohled - trochu ho mrzelo,  že vzhledem ke svému věku musel trochu zaklonit hlavu. ,,Jenom si zajdu... pro plavky. Hned tam... Budu." Slíbil a s širokým úsměvem se vydal ke svému srubu. ,,Hned" asi nebyl úplně objektivní odhad, ale slíbil sám sobě, že si pospíší... Na svoje poměry.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 39
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 11:05 am
Nebol tu poriadne ani týždeň. Všetko to tu bolo také...grécke..a najmä veľké. Vôbec sa tu ešte neorientoval. Vlastne bol rád, že vôbec vie trafiť do tej preplnenej chatrče, ktorú všetci nazývajú izbou. Pred tým než vstúpil do tábora bol celý nadšený, zvedavý, vyzeralo to vzrušujúco. Ani vo sne by ho nenapadlo, že by to mohol oľutovať. A predsa sa stalo. V momente ako predstúpil pred Hermovu ubikáciu zostal zdesený. A tam má akože on bývať? V tom zmätku a hurhaji? Snažil sa pozbierať všetku guráž, ktorá sa v jeho telesnej schránke nachádzala aby bol vôbec schopný sa tam zabývať. Povedzme, že to už zvládol. Aj keď si nemyslím, že by sa vôbec na svete našiel človek, ktorý by sa dokázal pohodlne zabývať medzi všetkými tými ľuďmi.
Predošlé dni trávil tým, že sa túlal po tábore a objavoval. Väčšinou to skončilo tým, že chodil v kruhu alebo sa dostal niekam do pola či lesa. Prvotné vzrušenie z neho opadlo pomerne rýchlo. Stále ho však vedeli prekvapiť niektoré veci. Napríklad jedlo, ktoré tu podávajú. Tvrdiť, že by bolo lepšie ako doma sa povedať nedá ale dosť mu šliapalo na päty. Koniec koncov, Elyar až tak vyberavý ani nie je. Zedol by hoci čo, čo mu dáte pod nos. Obzvlášť v tomto momente. Orchester, ktorý mu vyhrával v bruchu bolo počuť na sto honov. Krčil sa do strán any našiel polohu, ktorou by umlčal zvuky žalúdkovej filharmónie. Bohužiaľ sa mi nedarilo, jeho brucho vydávalo bubienky trhajúce tóny celou cestou.
Keď dorazil do jedálne, z úst mu dobre že netiekli sliny ako nejakému divému psovi. Vôňa jedla, ktorá všade rozvoniavala tomu teda tiaž najviac nepomáhala. Ak by ste sa pozreli na Elyara vyzeral by ako nejaká animovaná postavička, ktorá má miesto očí doláre, keď vidí peniaze, no on mal miesto tých dolárov jedlo. Bol zaslepený. Sám nevedel do čoho skôr zabŕdnuť. Švédske stoly z branchu boli posiate jedlo. Ovocné misy, šalát, toasty, koblihy, corissaty, ...Šiel sa zblázniť. Bol taký hladný, že by najradšej zjedol celý ten stôl.
Nejako sa ovládol a zobral si tri croissanty s malým kvádrikom masla a kôpkou marhuľového lekváru na kraji tanierika. Ako si nakladal na tanier, druhou rukou si do úst hádzal hroznové bobule. Dobre že sa nimi skoro nezadrhol. Zhodnotil, že toto ma bude zatiaľ stačiť, možno. Veď ak bude ešte chcieť tak si príde pre niečo iné. S plným tanierom croissantov, masla a lekváru balansoval ako cirkusant po ceste k stolu, kde by sa mohol pokojne najesť.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jídelna

za Thu Mar 22, 2018 11:27 am
Ten vřískot u Herma se nedal vydržet. A to stěžování na bolístky a strachy už vůbec ne. A to se sem jeste nastěhoval někdo další? Tlumeně zavrčí a zvedne se jedním pohybem z postele. Obuje si černé boty, které ladily s černými džínami a tílkem, vzala si meč, který ji koupila jení máma a který pro ni byl důležitější než její život a zamířila do jídelny. Měla hlad a doufala, že tam nenarazí na ufňukané děti ani svého božského otce, který se nenamáhal s tím ji zařadit jelikož byla zklamáním. Vyhlásila mu tajnou válku - když mu není dost dobrá tak bude to nejhorší dítě aby toho litoval co nejvíc. Nehodlala respektovat někoho kdo si po 17 letech vzpomněl na to že si někde vrznul a vznikl mu zmetek. Při tom pomyšlení se ušklíbne a rukou si zasune prameny dlouhých černých vlasů za ucho. Pomalu se dostaví do jídelny - samozřejmě že u jejího stolu musel sedět ten novej. Odfrkne si. Hlavně když se nebude snažit z ní dostat nějaká milá slova. Nabere si na talířky jídlo tak pro tři a donese to ke stolu Hermova srubu. Vlastně talířky nepoloží ale hodí je tam až to zaduní. Pak se vrátí pro pití, které skončí podobně jako talířky a až pak se uráčí si sednout. Namaže si na rohlík máslo a pak marmeládu a pustí se do jídla, pár drobků přistane mimo talíř ale to ji nevadí. Však on to někdo uklidí. Olízne si rty a hodnotícím pohledem sjede kluka pohledem sivých očí, které se podobají dýkám. Pak nakrčí nos a začne se věnovat jídlu.
Sponsored content

Re: Jídelna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru