Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Afroditin srub

za Tue Jan 23, 2018 7:15 pm
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Afroditin srub

za Wed Jul 11, 2018 8:58 pm
Dole nepřestávalo švitoření, jenž svou intenzitou lezlo na mozek každému příčetnému jedinci. Nepomáhala nic, strčit hlavou pod polštář, pořídit si špunty do uší, jít udělat přednáško, vše sebou neslo předzvěst neúspěchu a tak Iskanderovi nezbývalo nic jiného, než držet nespokojenost s momentálním stavem na uzdě a jen tiše, sám pro sebe, občas utrousit nějakou štiplavou poznámku. Rozpustilé dcera Afrodity prostě od přirozenosti tíhly k tomu, aby strávili den v rozebírání nejrůznějších klevet, prožívání táborových romancí, vymýšlení nejlepších možných partnerských dvojic a pomlouvání ostatních dívek, ať už domnělých kamarádek či úhlavních sokyň. Kolikrát si již říkal, že do tohoto srubu vlastně nepatří, když těmto kratochvílím holdoval pouze výjimečně a to povětšinou, když se potřeboval dívkám zavděčit, čímž si vykoupil několik klidných dní do budoucna. Dneska, zrovna, nebyl ve sdílné náladě, takže jakákoliv interakce s hloučkem rozjívených slečen, mu připadala nemožná. Nejenže nechápal, co vzbudilo takový povyk, nač tolik nadšených výkřiků a halasného dohadování, ale také chtěl mít klid na četbu, kdy si opět, asi potřetí, otevřel Puškinovo nejvýznamnější dílo - Evžena Oněgina, což jim ovšem zásadně nedocházelo. Přestože se mohl spoléhat na dveře dělící ho od zbytku osazenstva srubu, a taktéž výhodu v situování pokoje, neboť byl co nejdále od dívčí části srubu, nic nepomáhalo utišit ty dotěrné hlásky, takže byl nakonec, se značným roztrpčením, donucen román odložit. Bylo nesmírně bolestné si přiznat, že dnes již nepokročí o jedinou stránku a místo toho se stane dalším kolečkem v soukolí táborového života. Seskočil z patrové postele, šlo o pokus ladně dosednout na zem, jenž vyústil v trošku krkolomný pád, kdy se musel jistit rukama, aby obličejem nedopadl na podlahu, hold moc šikovnosti nepobral. Dlouhé zrzavé vlasy mu nezbedně splývaly kolem hlavy a on pár pramenů stihl neúmyslně ožužlat, když se vzpamatovával z akrobatického zážitku.
Pokoj působil pustě, bohyně lásky neměla příliš mnoho mužských potomků a ti, jenž dosáhli jejího vyvolení, často v téhle místnosti netrávili více, nežli nezbytně nutnou dobu, neboť naháněli dívky po táboře a motali jim hlavu svým šarmem. To o tomhle relativně zakřiknutém mladíkovi říct nešlo, jelikož právě klid a soukromí většinou vyhledával, takže nějakou družbou s ostatními, pohrdal. Odložil četbu k ostatním knihám tísnícím se v nevelké knihovně, jenž nevyužíval nikdo jiný, nežli on. Tak snad někdy jindy. Prostory tady jednoznačně nepřipomínaly válečné pole, obyvatelé dbali pořádku a takový potomek Área by to tady prohlásil za nechutně uklizené. Zrovna když hledal pohodlné tričko, jelikož se mu dolů nechtělo chodit v košili, v níž se ještě před okamžikem povaloval, ozvalo se zaklepání na dveře. „Iskandere?“ Znělo to krapánek nejistě, jakoby se osůbka za dveřmi ujišťovala, že její podezření je správné a nesnaží se domluvit s prázdným pokojem. Mezitím co rozepínal jednotlivé knoflíky odhodlal se k odpovědi. „Co se děje Cynthie?“ Nikdy za ním nechodili jen tak a on se pouze modlil, že nepotřebují ozkoušet novou barvu laku na nehty, takových experimentů se totiž zbavovalo těžko a jemu malinová skutečně neslušela. Jako reakce prve zaznělo nadšené vypísknutí, následovalo prudké vtrhnutí do místnosti, právě v okamžiku kdy se převlékal. Naštěstí, předtím než ho nadšeně čapla za ruku a začala tahat pryč, nechala ho činnost dokončit. Co to vyvádíš sestřičko? Ptal se pouze sám sebe zmateně, vláčen po směru bujarého hovoru.
Raději se ani neptal, co je důvodem jejich neutuchající euforie a prostě slepě následoval vedení. „Už jsme tadyyy.“ vydala ze sebe dívka nadšeně a ponechala zmateného bratra stát mezi dveřmi, zatímco se sama rozeběhla k chumlu utvořeném u mladíka, jehož poznával. Právě tohoto nešťastníka se mu nedávno pokusila dohodit America v touze vytvořit překrásný mužský pár v táboře. Zůstal popostávat v bezpečné vzdálenosti, což mu stejně dlouho neprojde. Iskander nepůsobil zrovna jakožto zdroj elegence, ale spíše upravená ležérnost,  v jednoduchém khaki tričku a kaštanově hnědých kalhotách, přičemž kolem krku měl jednoduše obvázaný šátek šedé barvy, s přihlédnutím k téhle kombinaci, rozpuštěné vlasy působily jako dostatečně výrazným doplněk. Trochu nejistě těkal pohledem. Zatím pouze pochopil, že bude pravděpodobně pomáhat nově vybranému se lépe orientovat ve srubu. Co mu nedocházelo bylo to, jak se mu má slušně představit a odvést ho do pokoje, když ho kryla neprostupná hradba zvědavých tábornic, které naprosto fascinoval nový přírůstek do rodiny. Jen založil ruce, rozhodnutý počkat na opadnutí šílenství.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Afroditin srub

za Wed Jul 11, 2018 10:14 pm
Rozhodne sa v téme o konských exkrementoch a Lininých experimentoch v nich už viac nepokračovať. Neudržal by sa a rozrehotal by sa ako blázon. Presne tomu sa snažil predísť Ona ho šetrila výsmechu, keď sa jej zveril o jeho bicykli a tak mu prišlo správe ušetri výsmechu aj ju.
*Ten najhorší.* Pomyslí si sám pre seba. Ešte že ju zradil hlas, inak by sa seriózne urazil, že si o ňom mysli, že je hrozný. "Tvoja smola." Povedal to trochu ublížene. Samozrejme, že by ju nenútil do niečoho čo by nechcela. Ktorý chalan v jeho veku by však odolal pozrieť sa na ženské telo? Žiadny normálny a tak sa nedokázal ubrániť drobnému sklamaniu, že neuvidí Lin v evinom rúchu. Na druhej stane bol vďačný, že to odmietla. V jeho mysli sa začali opäť vynárať myšlienky neistoty, a to že by sa jej to nemuselo páčiť a celá situácia by bola iba trápna a potom by to bolo trápne aj medzi nimi. To nemohol riskovať. Bola to jediná osoba v tábore, s ktorou si rozumel a on to nechcel ničím pokaziť. Radšej obetuje svoje city, než aby mal obetovať a prísť o ich priateľstvo. "Nemusí." A síce mu to bolo ešte stále ľúto, už sa vnútri svojej maličkej dušičky vysporiadal s tým, že nestál svoje matke ani za toľko aby ho navštívila, tak ako to urobila Hekáte pri Lin. Napadlo mu, že by sa mohol spýtať jedného zo svojich súreodencov. Hneď na to mu ale napadlo, že by to mohol kruto oľutovať. *Čo ak som jediný, ktorému sa nezjavila?* Jeho sebavedomie na chvíľu o niečo málo pokleslo. Prišiel si tak bezvýznamný. Nie že by potreboval silou-mocou niečo znamenať, no doteraz ten pocit nepoznal. V tábore bolo síce ľudí hlava na hlave, avšak aj napriek tomu o prepadal z času na čas pocit samoty a bezvýznamnosti, že sa tu oň nik nezaujíma.
"To nie je vtipné." Opäť ju zahriakol, keď okomentovala jeho úzke rifle. Mal chuť ich vyzliecť a rozstrihať, aspoň trochu, aby sa v nich dalo hýbať čo len minimálne. Z úcty k jeho matke sa ovládol a neurobil to. "Dúfam, že nie." Zbožné prianie, ktoré nanešťastie nebolo vyslišané. V jeho šatníku momentálne ešte stále panovala móda než pohodlie. Nevedel si predstaviť čo by robil, ak by to nebolo len dočasné a on by musel minúť ďalšie peniaze na nové oblečenie. Nemal ich málo a nemusel ani šeriť, no míňať peniaze na oblečenie mu prišlo zbytočné. Bol si priam istý, že ak by toto stanovisko vyriekol pred svojimi setrami, ukameňovali by ho.
A zrazu bola Lin akosi priblízko. Skoro ako keby ho šla pobozkať. Jemu sa zježili všetky chlpy, ktoré na tele mal od napätia a vzrušenia. *Čo si čakal ty blázon?* Skleslo sa pokarhá, keď mu dievča len z čela odhrnie prameň stvrdnutých vlasov od morskej soli. Veta, ktorú povedala, mu zostala hrať v ušiach. Zrazu nebol tak skleslý ako pred chvíľou. Navonok ale žiadnu radosť nedal. Tváril sa neutrálne. *Mne sa to páči.* Opakoval si túto vetu sám pre seba v duchu a snažil sa zapamätať si tento okamih. Nebol by to on, kedy mu nenapadlo opäť si do nej zarypnúť. "Ahááá." Zatváril sa ako keby premýšľal . V skutočnosti mal plán už veľmi dobre premyslený. "Takže.." Dbal dôraz na dramatickú pauzu, aby to čo nasledovalo po nej malo ešte väčší efekt. "Takže ja sa ti páčim?" Šibalsky sa uškrnul a pozorne sledoval jej výraz. Bola to preňho otázka života smrti ale fingoval to sarkastikým humorm. Bolo mu jasné, že ona mu to opätuje. Očakával však mierne začervenanie sa v tvári alebo niečo, nejaký drobný náznak nádeje. Odpovedi sa bohužiaľ nedočkal. V duchu si nahováral, že to urobila naschvál aby mu nemusela odpovedať a kto mlčí, ten svedčí. Nevedel či to bolo presne tak ale on si uzmyslel, že práve strach z odpovede stál sa je odchodom. "Mali.." Súhlasil s ňou aj keď sa mu ani v najmenšom nechcelo presťahovať do zrubu Afrodity. "Ták, späť do reality." Zahlásil pričom sa postavil z pieskovej zemi. Trochu sa oprášil, pozbieral si svoje veci a vydal sa do ubikácii, v ktorej bol ubytovaný doteraz. Z časti sa tešil, že už nemusí žiť v tomto hurhaji, jeho radosť nepretrvala dlho. Vzápätí si uvedomil, že jeho určenie je ako z blata do kaluže. *Aspoň tam je poriadok.* Snažil sa nájsť na tom nejaké pozitíva aby sa mu balilo jednoduchšie.
Ešte pred tým, než mal všetko balené, šiel do spŕch zmyť zo seba morskú vodu a piesok. Vonku si nechal upnuté šedé rifle, kedže v jeho skrini momentálne iné nohavice než úzke rifle a elegantné nohavice neboli, nemal moc na výber a tak zvolil niečo menej nápadné. Vytiahol k nim bordové tričko, ktoré vyzeralo úplne na pohľad úplne obyčajne, jediná vec, ktorý ho robila výnimočným bolo na chrbte veľké logo Palace. *Jasné.* To mohol čakať, Afrodita mu predsa nenadelí obyčajné bordové tričko. A k tomu si zobral čiernu koženú bundu s prackami na pleciach. Usúdil, že koža bude pravá, kedže bol pekne ťažký. Musel priznať, aj keď nerád a neochotne, že tento kúsok by si pokojne aj nechal. V tomto momente mu prišlo ľúto, že jeho šatník bol len dočasný. Na nohy si obul niečo pohodlnejšie, než boli mokasíny, ktoré mal doteraz. Ocenil, keď uvidel, že mu nadelila Arodita Old schoolove Vans topánky v čiernej farbe. S vlasmi si nič neurobil. Len ich presušil uterákom a nechal prirodzene preschnúť na vzduchu. Tým pádom mal na hlave jeho obvyklý účes, ktorý rád nazýval organizovaným hniezdom.
Pobral všetky svoje veci a siahol hlboko do svojho vnútra aby nabral odvahu ukázať sa v zrube medzi rozhyňanými dievčatami, teraz už aj jeho sestrami. Dúfal, že Amy tam práve nebude. To však bolo ako keby ste dúfali, že včelia kráľovná nebude vo svojom úle. Zmieril sa so svojim osudom a pomaly, dosť neochotne kráčal od Hermovho zrubu do zrubu kde mal prebývať po zvyšok jeho účasti v tábore.
Než otvoril dvere, zhlboka sa nadýchol aby sa pripravil na to, čo ho čakalo. Na to sa však človek pripraviť nedá. Nestačil ani zaklopať a už boli dvere otvorené a jeho sestry ho vtiahli dnu. Mal pocit, že mu praskne hlava, keď naňho naraz hovorilo toľko ľudí a každý z nich chcel vedieť niečo iné. Snažil sa im všetkým odpovedať a upokojiť ich zvedavosť.Každá zodpovedaná otázka však len priniesla ďalšiu. Najhoršie to bolo, keď jedna sa jedna z nich opýtala, či je ten televízny hlásateľ správ jeho rodina alebo je to len zhoda mien. Mal radšej odpovedať, že je to len zhoda mien. Keď sa dozvedeli pravdu, nastal ešte väčší humbuk, než tu panoval. Ak sa to vôbec dalo. Zrazu zvedavosť o jeho osobu narástla ešte väčšmi. Išiel sa zblázniť.
A možno by bol aj rád, keby to nebolo tak trápne. Do tváre sa pre zmenu nahrnula červeň jemu. Prišlo mu to ako taká irónia osudu, že práve Amy je jeho sestra a Iskander jeho brat, s ktorým má teraz navyše ešte aj žiť. *Úžasné.* Našiel si v duchu trochu času aj na vlastnú myšlienku. Rozanalyzoval situáciu. *Teraz alebo nikdy.* To bolo možno trochu prehnane dramatické, chopil sa záchranného kolesa, ktoré poskytol chlapcov príchod do miestnosti. Predral sa cez húf dievčat aj s taškami až k nemu. "Môžeš mi ukázať, kde sa môžem zložiť?" V hlase mu znelo naliehanie. "Prosím." Dodal, pretože slušnosť ho neobchádzala ani v takýchto situáciách. Mal potrebu urgentne zmiznúť. Ďalšiu otázku na jeho osobu by už asi nestrel.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Afroditin srub

za Thu Jul 12, 2018 7:00 pm
Bylo to jako sledovat piraně semknuté u vhozeného kusu masa. Tisíce malých rybiček vměstnaných kolem cíle, kdy každá toužila urvat vlastní dílek informací, nežli se té vedle podaří položit lepší otázku. Šílenství. Musím nechat, že mě aspoň nechaly žít. Samozřejmě, žil v Táboře delší dobu, pamatoval si pořádky, kdy všemu ještě nevelela Amy, jež zavedla vskutku osobitý styl, který ostatní sestry hojně napodobovaly, neboť v ní, určitým způsobem, viděly vůdkyni. Upřímně litoval nešťastníka lapeného v síti dotěrných zvědavek, křičících jedna přes druhou otravnými, vysokými hlásky. To, co většině chlapců v táboře působilo roztomilé, působilo na Iskandera, jakožto ta nejprotivnější věc na světě a dokázal ji tolerovat pouze v případě, že to bylo nevyhnutelně nutné. Ponechával rozdivočenému davu prostor, jelikož sám neměl predispozice vrhnout se zpříma do stáda, aby vězně vysvobodil, zbývalo pouze čekat, zdali dokáže jejich zvědavost uspokojit, či sám najde vlastní způsob, jak prolomit obležení. Mezitím, co pozoroval ono tragikomické divadlo, počal obmotávat dlouhý pramen kolem prstů, znejistěný mírou projeveného ne/vychování. Občas prahl sestry výchovně pokárat, protože vždy nemusely působit takto zhlouplým dojmem, avšak věděl, že sebe-milejší slovo nepronikne dostatečně hluboko, jen zanikne ve změti neustálého mumlání. Co s vámi, vy klevetnice, Na vlídně mířená doporučení jste skoupá, snad ho nestihnete umačkat svou nově nabitou sourozeneckou láskou. Nejednou zpozoroval odvážnou akci, když Elyara, doufal, že to je Elyar, přestalo bavit být obklopen lačným davem, přičemž zavelel k bleskovému útěku, snad ve snaze ušetřit si další nekonečné hodiny plné nekončící agonie. Zrzek okamžitě zareagoval pohozením hlavy, načež krátce pronesl pouze stručné „Jo.“ Více se vybavovat nebylo rozumné, příležitost nebude trvat věčně. Ještě nežli ho uvedl do chodby a zavřel dveře za vstupní místností, kde se často odehrávaly táborové večírky nebo divoké dívčí polštářové bitky, uklidnil uskupení, že jim jejich "hračku" dovede zpátky, což ovšem nehodlal učinit, pokud s tím mladík nesouhlasí.
Iskander oddělil je dva a zbytek osazenstva dost prudkou ránou dveřmi, což dostatečně dobře demonstrovalo, co si o celé pakárně za sebou myslí. Před samotným zahájením prohlídky si krátce promnul oči, pokýval hlavou, jakoby nedokázal uvěřit předchozímu výjevu a nasadil mírný úsměv, aby bratra neodradil hned ze začátku. Celkově taktéž, prozatím, ignoroval jejich předchozí setkání nesené v nepříliš úspěšném duchu. Nikterak nevyvedený z míry tím, že za ním kráčí předchozí nedobrovolná oběť dohazovačské činnosti. „Momentálně jsme tu čtyři, já, Marcus, Tadeas, Joseph a ty tedy budeš pátý. Všichni tři jsou ale momentálně mimo, mám pocit, že u jezera balí nějaké dcery Dionýsa, či co.“ Nikdy nepřikládal činnostem, dalších mužských potomků bohyně lásky, příliš význam i ty vychloubačné plky zásadně ignoroval. Pokračovali pomalu chodbou.„Sruby konstruovali sice s přihlédnutím k tomu, že ten bůh či ta bohyně mívají více potomků jednoho pohlaví, ale stejně to tady nedokázali řádně vychytat, takže si můžeš klidně vybrat postel.“ Shrnul bídné obsazení lůžek, kdy většina z nich, dlouhodobě, sloužila pouze k odkládání věcí nebo možnosti pro přespání táborníků z cizích srubů. To už pozvolna došli na konec cesty. Místnost před nimi nepatřila k největším, takové prostory Hermova sruby ji jednoduše trumfly, ovšem vyznívala útulně. Příchozí okamžitě pozdravila jemná vůně, jejíž opar patřil k tradičnímu uvítání, neboť se zde, co chvíli, někdo upravoval, aby jeho vzezření působilo dostatečně reprezentativně a k tomu skvělý první dojem, v podobě kvalitní kolínské, nepopiratelně patřil. Pouze několik málo kusů šatstva se válelo svévolně po nábytku, každý z chlapců totiž pečlivě dbal stavu svého oblečení. A vlastně, jediná řádně neupravená postel byla ta, z níž Iskander před několika desítkami minut seskočil, aby byl vtažen do víru dění. Taktéž tu nikdo příliš dlouho nevysedával, většina odcházela za svítání a vracela se až za setmění, pokud vůbec.
„Jinak, promiň za to jezero. Amy mi to dělá vždycky, nemůže se zbavit dojmu, že jsem teplý až na půdu a příliš nesmělý, než abych si partnera našel sám. Přitom si neuvědomuje, že šikanuje široké daleké okolí.“ Jasně, tu první věc nemohl uspokojivě popřít, samotného ho nejistota ohledně orientace, párkrát zastihla a on pak jen bezmyšlenkovitě chodil, relativně zdrcený těmi úvahami. Avšak, i kdyby opravdu choval slabost pro stejné pohlaví, tak Amy stejně neměla právo zasahovat mu takovým způsobem do života, což jí vysvětlit nešlo. Tu už by snad jednodušeji přemluvil strom, aby na něm začaly růst bonbony, než ochudit sestru o možnost být profesionální dohazovačkou. Stále zůstávám takovým milovaným zvířátkem, což je někdy ku prospěchu, jindy spíš vzteku. Mezitím, nechal sourozenci prostor, aby si vybalil své věci a zhodnotil svůj nově nabytý domov. „Máš nějaké konkrétní otázky?“ Zůstal na blízku, nápomocný případně utišit narůstající zmatení, či podat instrukce, jak lze sešplhat po okenní římse, čímž se vyhne dalšímu rodinnému setkání.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Afroditin srub

za Fri Jul 13, 2018 10:01 pm
Iskander sa nezdal byť nadmieru výrečný, no nemal s tým žiadny problém. Ba práve naopak. Ten pokoj ocenil. Konečne sa zbavil sestier. Uvedomil si, ako stiesnene si prišiel v Hermovom zrube plnom neučených táborníkov a Hermových detí. Oproti tomu, čo ho postretlo práve teraz to bolo nič. Dokonca sa mu aj trochu zacnelo za jeho starou posteľou, ktorá bola nacapená v kúte, až na konci izby, pretože inde už nebolo miesto. Pri nie tak starej spomienke sa mu na tvári objavil úsmev. Uvedomil si po pár sekundách ako vtipne musí práve vyzerať, keď nevníma svet okolo a len zasnene hľadí do prázdna. Vrátil sa späť mysľou do miestnosti a tašky zložil pri veľkú ustlanú posteľ pod okom. Nebola o nič väčšia než tá, ktorú mal predtým. Z nejakého dôvodu však jemu prišla ako obrovská. Už sa tešil ako sa do nej vrhne a ako bude mať od celého sveta pokoj. Mal pocit, že mu pukne hlava. Len ledva sa zvládol sústrediť na to čo mu rozprával Iskander. Šlo to ale viac menej jedným uchom dnu a druhým von. Nemohol sa mu však nikto diviť. Už ráno bolo akčné, síce strávil čas Lin rád, radšej by ráno dospal. Nie je nič moc, keď taký pokrčený, ešte z predošlého tréningu idete na ďalší, cestou naň vás určia, čo nebolo nič zlé, keby hneď vaše nadšené nevlastné sestry nezačali výskať a pískať. Tak už absolvoval aj ranný beh. Na tréningu sa musel vysporiadať s prehrou a tak, taký vyčerpaný musel posledné zvyšky energie venovať tomu, aby sa zo smútky nezosypal. Ako keby to nestačilo, Lin ho doviedla na pláž ,kde si zaplávali. Túžil si ľahnúť a minimálne týždeň nevstať. Už, už sa šiel uložiť, respektíve zvaliť na posteľ, keď Ikander opäť prehovoril. Ledva sa pred chvíľou stihla vytratiť červeň z jeho líc, už tam bola opäť, keď vytiahol ten nešťastný večer , ktorý iniciovala Amy proti ich vôli. "To je v poriadku. Ty nie si tak, kto by sa mal ospravedlniť." Nebolo to tak, že by ospravedlnenie neprijal, len ho hovorila nesprávna osoba a s tým tak úplne stotožnený nebol. "A možno by som sa mal aj ja ospravedlniť. Prepáč." Dodal, keď si uvedomil, aký výstup tam predviedol on. "Mal som sa ovládať." Teraz si to začal vyčítať. Bežne taký výbušný nebol. "Privádza ma do šialenstva, už len čo si spomeniem na to, ako sa tá potvora chova." Vedel, že je to jeho nevlastná sestra. Nikto ale netvrdil, že to, že sú rodina musí znamenať, že s ňou bude vychádzať. V duchu ľutoval Iskandera, že si s ním robí, čo sa jej zachce. "Ako dlho si tu ty?" Bol zvedavý, ako dlho trpí Inskander medzi týmito klebetnicami.
Porozhliadol sa po miestnosti, či mu niečo nenapadne, na čo by sa chcel opýtať. "Ktorá skriňa je moja?" Šatstvo ako také ho netrápilo. Trápilo ho, keď sa jeho veci povaľovali kde tade. Vo veciach musel mať poriadok. Aspoň to bolo pozitívum. Tu bol poriadok všade.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Afroditin srub

za Sat Jul 14, 2018 10:54 pm
Držel uvolněný postoj, nechtěl vytvářet zbytečně více napětí nebo celou záležitost více komplikovat, proto jednal s jakousi lehkostí. Nad konstatováním, ohledně nezvládnuté sebekontroly, mávl Iskander pouze spěšně rukou, aby se pokusil zaplašit Elyarovi starosti plynoucí z nepovedeného rande, jenž se dalo připsat na seznam dalších zbytečných schůzek, které byl zrzek nucen absolvovat a jejichž počet, raději, již dávno neřešil, neboť by jinak nenávratně poškodil své duševní zdraví. Vycházet s rozjívenými sestrami častokrát znamenalo potlačit cokoliv rozumného a naladit se na vlnu relativně přízemnější, avšak ne vždy to bezvýhradně platilo, což také o sekundu později reflektoval pronesenými slovy. „Jo, je to potvora… ale vlastně je hodná, jen to neumí dát najevo. Ony všechny mají i tu jinou stránku, než kterou vidíš v táboře, vyfintěnou bez jediné chybičky. Jsou to fajn ségry, jen musí chtít.“ pronesl na tváři stále mírný úsměv, jenž nemizel ani v okamžicích největšího zoufalství. Opravdu s nimi zažil momenty, jenž by ti neznalí považovali za nemožné, jelikož nevěřili v možnost vyvinutých funkcí inteligence u těchto růžových stvoření. „Postupně se je naučíš vidět jinak, když s nimi budeš trávit čas. Nezaručím ti, že ti několikrát neujedou nervy a nebudeš toužit vyskočit z okna, ale všechno se poddá.“ Snažil se podat neměnnou skutečnost optimisticky, díky zařazení prostě neunikne švitořícím sestřičkám, nadšených z každého nového módního katalogu.Aspoň budeš mít tu výhodu, že tebe nikdo nikam dohazovat nebude. S údělem otlounkánka jaksi srostl a nepředpokládal jakoukoliv změnu situace, i když počet mužského osazenstva vzrostl o krásný počet jednoho příchozího člena, stále tu zůstávalo asi deset volných postelí, relativně smutný pohled. Pohledem pouze spěšně přejel po místnosti, trochu nostalgicky zaražený, tápající ve vzpomínkách, kdy se vracel k minulosti nenapravitelného spratka, jemuž by každý nejraději vlepil políček. Všichni se tak nějak postupně vyvíjíme, i ony postupně dospívají. S některými trávil první okamžiky přijetí až do současnosti, s pár se již loučil a dával typy do světa, najednou si připadal neuvěřitelně starý, což podpořila i následná příchozí otázka. „Tak sedm až osm let.“ Přesně nedokázal roky odhadnout. Ona pauza, při které objevil svou největší životní slabinu a zároveň kamarádku na celý život, rakovinu, se zdála jako úsek ztracený mezi vědomím a bděním, naprosto zahalený mlhou, naplněný tupou bolestí z chemoterapie. „Takže ti můžu skoro garantovat, že tady o rozum úplně nepřijdeš“ zaznělo s drobným podtónem smíchu, aby odlehčil dění. Opřený o přilehlou zeď sledoval Elyara působícího značně znaveným dojmem.
„Tak to bude horší jak postel.“ konstatoval. Samozřejmě, žádný obyvatel Afroditina srubu necestoval nalehko, patřilo to k jejich povaze, tudíž sebou vždy vláčeli několik záložních outfitů v různých barevných kombinacích, přemíru doplňků, takže bylo pravděpodobnější najít místo, kde složit hlavu, nežli oblečení. Postupně se rozešel k jednotlivým úložným prostorům, zvídavě nakukující do jejich útrob, zdali už pojaly dostatečný objem šatstva. Zprvu to vypadalo bídně, avšak později došel k zjištění, že ač to působí jakožto zázrak, zůstaly dvě skříně volné. „Doufám, že toho sebou nevezeš moc.“ poznamenal spíše mimoděk, pokud dojde k plnému využití kapacit, vždy se dá udělat generální přesun nebo vyřazování minulé sezony. „Jinak stačí se s ostatními domluvit, většinu věcí ti bez problémů půjčí, jestli je dokážeš vhodně zkombinovat.“ Přehnaně nelpěli na vlastnických právech, většinou postihovala pouze pár vybraných kousků s citovou hodnotou, ostatní zůstávalo volně k dispozici. Na mužskou část srubu, tu měli překvapivě hodně nejrůznějších kousků až v nesmyslně mnoha různorodých odstínech. „Když budeš potom něco potřebovat, většinou mě najdeš tady, s ostatními to je hroší, ti častokrát pobíhají po celém táboře, takže jde především o dílo náhody.“ Neopouštěl prostory, dokud nebyl násilně či úmyslně donucen vzdálit se, potom vyhledával co nejzasutější kout tábora, kam svoji maličkost uklidil na dobu nutnou, než opět proklouzl kolem naparujících se Áresovců do bezpečí. „Pokud čteš, tak se neboj si něco půjčit.“ pohodil hlavou ke knihovně, několik neposedných pramenů ho polechtalo na tváři. „Sice je většina v azbuce, ale klasiky jako Shakespeara, Dumase, Dickense nebo Zolu najdeš v angličtině.“ Uzavřel povídání, vyčkávající další reakce či dotazů.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 61
Zobrazit informace o autorovi

Re: Afroditin srub

za Mon Jul 16, 2018 7:52 pm
Aj napriek tomu, že sa Iskrander netváril, že by jeho výstup bral nejak vážne, skôr naopak, sa sám zo seba necítil dobre. Málokedy sa stalo, že ho niekto vytočil až tak moc ako Amy a tak to bolo preňho moc. Nevedel sa v duchu tak úplne vysporiadať sám so sebou. Nech si hľadal akékoľvek ospravedlnenie pre svoje zachovanie, nie a nie mu uveriť. Vždy má človek na výber a on si jednoducho zvolil zle. Bol len rád, že odišiel skôr, než vypukol ten najväčší požiar a nedošlo k trhaniu vlasov alebo podobným babským šarvátkam. Aj keď mal na to chuť, nerád by Amy on sám spôsobil ujmu na fyzickom zdravý. Predsa len bola jeho rodina. Nanešťastie si rodinu nevyberáte. Len sa ju naučíte akceptovať. A v tomto prípade Elyarovi prišlo aj jej akceptovanie ako privrúcny cit. "Ešte stále si na to nedokážem zvyknúť." Utrúsil, keď Iskader začal rozprávať o ich sestrách. "Vyrastal som ako jedináčik len s otcom a zrazu mám niekoľko sestier a bratov.." Vetu nechal visieť vo vzduchu ako keby bola nedokončená. Nič ďalšie k tomu povedať však nebola potreba. Hádam bolo jasné, čo tým myslel. Bola to veľká zmena, zo sekundy na sekundu. Ešte pred par hodinami nikam nepatril a zrazu mal rodinu tak veľkú, že ak by sa nedaj bože niekomu z nich niečo stalo, ešte stále ich bolo veľa. "Nie som na toto všetko stavany." Prenesie, pričom zakrúži rukou vo vzduchu, mysliac celý tábor. On bol pokojná povaha a humbuk, ktorý tu panoval bolo niečo, čo nevedel tak ľahko stráviť. "Každý niekam uteká a ponáhľa sa na tréningy, alebo po sebe vkuse niečo kričí, ako sa Apollónovi s Áresovcami hádajú, kto je lepší v boji a keď sa do toho pridajú ešte deti Atény." Zakryl si rukami oči, ako keby chcel pred tou predstavou uniknúť. "Tu zas každý výska nad poslednými výstrelkami módy, alebo keď vidia chlapca v magazíne bez trička..." Opäť vetu nedokončil. Bolo veľa možností, pre ktoré robili jeho sestry hluk. "Neviem si predstaviť, že tu mám bývať." Povedal s neveriackym úsmevom na tvári, snažiac sa prekryť mierne sklamanie, že tu musí byť. "Som rád, že viem kto je moja mama, a som za to nesmierne vďačný." Snažil sa nevyznieť ako nejaký nevďačný spratok. "No ocenil by som, keby sme mali každý svoj vlastný priestor. Oddelene." To by mu vyhovovalo asi najviac. "Nevylož si to nijak zle." Proti Iskanderovi nič nemal. "Len mi chýba byť trochu sám." Tu sa človek so samotou, súkromím a osobným priestorom mohol rozlúčiť.
"Páni." Spomedzi pier vylúdil zapískanie na obdiv. *Sedem či osem rokov.* To bolo pekelne dlho na takomto mieste. Jemu sa aj minúta vliekla a pripadalo mu to ako doživotie. Už teraz tu trávil viac času, než by chcel a to tu ani zďaleka nebol tak dlho. Videl to tak, že Afroditina ubikácia bude miesto, kde sa bude zdržiavať čo najmenej. Minimálne to bol jeho plán. Už si len zohnať stan, spacák a radšej bude riskovať holý krk na okraji lesa, než aby bol terorizovaný sestrami tu. "To mi bude stačiť." Dve skrine boli aj veľa. Možno boli zvyknutý na väčší obnos šatstva no on si naň veľmi nepotrpel. Musel však uznať, že Afroditina premena mu otvorila mierne oči a uznal, že by sa o módu mohol zaujímať aj viac. Nateraz to však nechá na jeho matku. Nech to už vyznie hoc ako tragicky. "Ja nie som nejak zaťažený na oblečenie." Informuje svojho brata. "A pochybujem, že je v mojom šatníku niečo, čo by niekoho z vás zaujalo." Nehovoril to so sebeckým zámerom. Nemal problém požičať, no bol si na sto percent istý, že jeho štýl a vkus tu nezdieľa s ním nikto. "Ale ak vás niečo zaujme - Moja skriňa je aj vaša." Dodal, aby ho uistil, že veta pred tým nemala žiadny negatívny význam, no silno o prvej polke svojho výroku pochyboval. Už len Iskanderovo pyžamo muselo vyzerať módnejšie ako jeho najlepší outfit.
Postavil sa z postele a prešiel k jednej z cestovných tašiek a vytiahol z nej skicár a obyčajnými ceruzkami. "Ja nečítam." Nebavilo ho to. Písmenká mu neustále preskakovali pred očami a on bol z toho len viac frustrovaný. Navyše, čítanie vyžadovalo istú dávku sústredenia a toho Elyar nebol schopný. "Ďakujem, ale ja radšej zostanem pri tomto." Zamáva skicárom bratovi pred tvárou a následne ho vloží do šuplíka, ktorý mal postavený pri posteli. Ani kresleniu sa nevenoval často a s veľkou ochotou. No rozhodne ho to bavilo viac ako čítanie. A to je už čo povedať.
Sponsored content

Re: Afroditin srub

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru