Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Mon Jun 18, 2018 9:56 pm
Neveriacky sa na ňu zahľadel. "Teraz vážne. Za čo ma máš?" Prepichol ju pohľadom, ktorý sa jej pýtal či si z neho robí len srandu. Prísahy na malíčky, skandovanie a podobné babské veci nebola jeho parketa. Nech už ktokoľvek spochybňoval jeho sexuálnu orientáciu, on si bol na sto percent istý, že bol heterosexuál. Pravý chlapi nedávali prísahy na malíčky a nerobili si pedikúru pri čajovom posedení. Avšak jej poznámku využil aby mohol opätovať žart. "Keď chceš, pokojne ti čajový dýchanek vystrojím." Povedal to s takým kamenným výrazom, že by si jeden myslel, že to myslel vážne. A jemu samotnému bolo jasné, že ak by chcela, zrejme by to aj naozaj urobil. Proti vôli, neochotne, ale urobil. Ticho by frflal ale to predsa dobrý kamaráti robia pre svojich kamarátov.
Zas si začal v duchu podrývať vlastné myšlienky a začal uvažovať nad tým, či sa môžu nazvať dobrými kamarátmi. Predsa ho vytiahla nadránom z postele aby šli strieľať na strelnicu a on šiel. Ak sa toto nedá nazvať dobrým priateľstvom, tak potom už asi nič. Radšej negatívne myšlienky opäť vystrnadil dakam preč do úzadia. Pitvať sa v tom bude neskôr.
Momentálne začal rozpitvávať iné negatívne myšlienky - O tom ako prehrá. Čo vlastne prehrá? Tréning? Sám nevedel a snažil sa spomenúť si, kedy sa z toho stala súťaž. Zrejme to bolo akési nevyslovené pravidlo, že sa tu každý pretekal a snažil sa byť najlepší. Myslel si, že Lin bude iná ale predsa len má krv bohov. Súťaživosť v sebe nezaprie. A čert to vezmi, čo on súdi. Veď aj on by bol najradšej keby nebol on samým sebou, aspoň čo sa boju týka. Zasnil sa nad predstavou aký by bol život v tábore jednoduchý keby bol ako taký Herkules. Z tohto nádherného sna ho opäť vytrhla Lin. Vypočul si jej ospravedlnenie. "Veď sa nič nestalo. Aj tak som ťa do nej pozval." Pripomenul jej ich predošlí rozhovor. Mohol si asi za to tak trochu aj sám. A jej budíček mu až tak koniec koncov neprekážal. "Keby som vyspával možno by sa ku mne Afrodita ani nepriznala." Mykol plecami. Bola to chabá zásterka ale nič lepšie mu narýchlo nenapadlo.
Sledoval ako si hľadala tú správnu pozíciu k streľbe. Vyzerala, že to pred tým už robila a tak si snažil zapamätať čo najviac aby to mohol skopírovať, keď bude na rade on. Sledoval ju ako prenáša váhu z nohy na nohu, kde chytá luk a ako naťahuje tetivu. Tréning s niekým, kto tvrdí o sebe, že nevie riadne strieľať nebola asi tá najrozumnejšia vec. Ešteže sa od detí Afrodity obzvlášť veľký intelekt neočakával. Aspoň teraz nesklame. Keď sa od človeka čaká, že bude len krásny, všetko je zrazu také ľahké. Mal chuť sa ísť skryť niekam ďalej aby neskončil ten šíp nedaj bože niekde v ňom. Kto by ho zliepal dokopy? Ani sa nenazdal a Lin už vystrelila. Našťastie sa hrot šípu zapichol do terča a nie doňho. Nenápadne si vydýchol. Neistotu zamaskoval sebavedomím úsmevom. Áno, to mu šlo.
Uchopil luk pevne do rúk a chvíľu nevedel čo má robiť. Nemôže to byť predsa tak náročné. Povzbudzoval sa v mysli. Tam to predsa všetko je, nie? V mysli. Pozitívny prístup prináša pozitívne veci a tak sa teda rozhodol veriť tejto filozofii a spoliehal sa, že pozitívne myšlienky a tá trocha čo obkukal od Lin mu bude stačiť na to, aby zo seba neurobil úplného hlupáka. Nádych. Náprah. Výdych. A spolu s výdychom pustil tetivu na ktorej mal založený šíp. Vrh nožmi mu šiel. Jeho muška nebola zlá. Streľba z luku je však niečo trochu iné a tak netrafil presne ako chcel. Miesto čierneho stredu, sa šíp zapichol na rozhraní červeného kruhu s modrým na druhej strane od toho šípu čo vystrelila Lin. "No." Zhodnotil a zložil luk dole. "Na prvý pokus to nebolo až tak zlé." Musel sa pochváliť aj nahlas, pretože pozitívny mind set zrejme zafungoval.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Tue Jun 19, 2018 8:22 am
S nicneříkajícím výrazem se na něj zakření, jako kdyby se nemohla rozhodnout, jestli si ho v takové situaci dokáže představit, nebo ne. Copak o to, její představivost je v tomhle ohledu poměrně bohatá a dokáže ve své hlavě vidět téměř jakýkoliv scénář, avšak když na to přijde, málokterá z nich je i reálná. S velkým gestem ho sjede od hlavy k patě, aby mu to neušlo, předstírajíc, že tu možnost hodnotí. “Ne, na to se vůbec nehodíš.“ Pokrčí rameny nakonec, následně se zamyslí nad čajovým dýchánkem. To by si radši usekla ruku, aby ten čaj neměla čím vzít. Dobře, na to je moc velký srab, ale přehnané výhrůžky jsou vždycky velice efektivní. Na druhou stranu bude možná ještě vděčná i za čajový dýchánek. Viděla, jak nad ní potomci Afrodity ohrnují nos, nejspíš je jen otázka času, než k tomu dospěje i Elyar. Neužije ji ani na makeup, ani na tuny parfému, natož pak značkové oblečení, hlavně aby to byl nejmodernější model. Nejspíš jsou něco jako populární děcka ve škole a ona je přesně ten typ, co se drží svojí nenápadné party, se kterou sice dělají skopičiny, ale ti „lepší“ si o ně neopřou ani kolo. Ostatní jí jsou jedno, ale kdyby jí pohrdal i on, s tím by se asi těžko srovnávala. Úplně jí vypadlo, co mu vlastně na dýchánek chtěla odpovědět, vzhledem k tomu, kam ji zas její skvělá hlava dovedla, a tak si jen skousne spodní ret a mlčí. Nesnáší takové myšlenky.
Ticho využije k tomu, aby si v hlavě srovnala omluvu. Není to sice nic moc, ale dá se to brát jako úspěch, když mluví vážně, to už je co říct. Je snadné plácat pořád nesmysly, nikdo pak od vás nic neočekává a nemůžete je tak zklamat. Trochu se jí uleví, když na ni pak neukazuje s obviňujícím výrazem, že se kvůli ní nemohl vyspat do růžova. Nemá ani páru, za jaké situace vyžádání funguje, třeba by se mu ve spánku ten znak nad hlavou vážně neobjevil, kdo ví. “To sice ano, ale neříkej, žes toho v tu chvíli nelitoval... i když se to nakonec vyplatilo“ Pousměje se odměřeně, sledujíc přitom jeho přípravu k výstřelu. Nevypadá, že by střílel poprvé, možná za to může její nevšímavost malých detailů. Jsou lidi, kteří dokáží podle tónu hlasu poznat, že se s dotyčným něco děje, ona prostě ne. Dokud jí to někdo nevmete do tváře, nebo toho člověka dobře nezná, nic tam nevidí. Možná proto jí přijde, že je zkušenější, než ona. Nijak jí to nevadí, alespoň se přiučí. To se taky potvrdí, když se v terči trefí těsněji ke středu. Zlehka hvízdne. “První? Chceš mi říct, žes ještě nestřílel?“ Nějak se jí nechce věřit. Začátečnické štěstí je sice poměrně populární, ale jí se u střelby nějak vyhnulo.
Připraví se do pozice dalšího výstřelu, přičemž předstírá, že ví přesně, co dělá a maximálně se soustředí. Mhouří přitom oči a mračí se, až se jí z toho objeví mezi očima vráska, cukající koutky však její profesionalitu trochu kazí. Uvolní prsty z natažené tětivy a šíp se zasvištěním vyletí, tentokrát mimo terč. V tu chvíli Lin opře luk o své stehno a zvedne ruce vítězoslavně do vzduchu, vrtíc přitom zadkem v tanečku vítězů. “Baam, vítěz!“ Zavýskne a tváří se, jako kdyby se trefila do černé tečky skrze další šíp, jako Merida v Rebelce. Jistě, chtěla by to umět, vypadá to děsně cool, ale vzhledem k tomu, že se momentálně nebyla schopná ani trefit do terče, může si o tom nechat jen zdát. Nijak extra jí to však nevadí. Z jejího chování by došlo asi i neandrtálci z jeskyně, že celá ta „soutěž“ a hecování se byl jen vtip. Pak ji však ze všeho toho vrtění zabolí zranění, nad čímž se zašklebí a znovu se opře o luk, aby měla oporu. “Řekla bych, že moje skóre teď nepřekonáš.“ Prohlásí s teatrální sebejistotou, což podpoří vystrčenou bradou.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Fri Jun 22, 2018 2:48 pm
Trpezlivo vyčkával na jej odpoveď. Teraz by si vlastne ten čaj aj tak trochu dal a niekde v kútiku duše, len s malým náznakom..niečoho...Dúfal, že prikývne. Odpovede sa však nedočkal. *Tak žiadny čaj.* Uvzniesol napokon verdikt len sám pre seba, keď pozoroval jej výraz na tvári. Hrýzla si do pery ako keby cítila nejakú vinu. Minimálne jemu to tak prišla a preto mu nedalo, musel uvažovať, čo také povedal, že ju to prinútilo cítiť sa vinnou. Nič mu na um neprišlo, zrejme si to však ako obvykle len neuvedomil.
Nestalo sa často, že by svojimi rečami druhým ľuďom spôsobil niečo čo nemal v pláne. Výčitky, smútok a podobné pocity. Bol dobrý rečník. Z úst vypustil len málokedy niečo neuvážené. Muselo to byť len v prípadoch, keď ho niečo šokovalo či zarazilo. Mohlo sa to stať. Bol mierne v šoku z dnešného rána aj keď prvotný pocit strachu z Americi sa už z neho vyplavil. Prekvapenie tam stále bolo. A bolo tam aj vytrženie. Konečne to vedel. A mol z toho radosť. Zrejme väčšiu akú si myslel, že bude mať. Dostalo ho to. Ani by nepovedal, že niekoho niečo môže tak veľmi vykoľajiť. Doteraz si to nepripúšťal, no teraz, keď už nad tým uvažoval, začínal viac chápať čo sa momentálne odohráva v jeho vnútri.
Na moment to vytesnil. Tešiť sa môže aj neskôr predsa. Teraz sa musí venovať tréningu. Priority. "Myslel som, že budem strieľať." Úprimne jej oznámil ako na tom bol, keď ho prišla Lin nadránom ťahať z postele. "Nevedel som však či skôr zastreliť teba alebo seba." Aby dal najavo, že to nemyslí úplne vážne, radšej sa zasmial. Vedel však, že to pochopí ako žart aj bez toho. Doberanie si jeden druhého mali tak nejak v dennej náplni práce. Snáď by ani nebol deň dňom, ak by ju stretol a nejak si do nej nezabrdol. "Máš jedno šťastie, že sa ku mne dnes prihlásila Afrodita. Ak by si ma vytiahla z postele len tak, pre nič za nič, tak by som bol vážne nasratý." Snažil sa tváriť vážne, ako keby to tak aj myslel. Pritom mu to bolo..Dobre, nebolo mu to jedno. No nezostal by ani naštvaný. Úprimne, on vlastne ani neočakával, že sa k nemu niekto prizná. Uvedomil si, že teraz už nemôže ani spochybňovať existenciu gréckych bohov. Nie že by to niekedy vôbec robil. To by bolo neúctivé a taký on nebol.
Pokrčil plecami čo zahrňovalo celú jeho odpoveď. *Zrejme len začiatočnícke šťastie.* Skonštatoval sám pre seba a sledoval ako striela Lin. Dobre že mu nepadla sánka na zem. Ešteže sa vedel ovládať. "To nie je fér." Posťažoval si namietajúc. "Ani si mi nedala šancu." Bol sklamaný z prehry. Vyrovnávať sa z neúspechom bolo preňho ťažšie než pre iných. Nikdy sa za prehru nepobil, ovládal sa predsa a uvedomoval si, že je to len hra. No sklamanie zo samého seba, že nie je až tak dobrý ako jeho protihráč ho privádzalo k nepríjemným myšlienkam, ktoré podrývali jeho sebavedomie. A kedže nebol ako všetky ostatné deti Afrodity, ktorých sebavedomie bolo také vysoké, že Houston mal problém so satelitmi, keď im do nich narážalo, on len ticho stál snažiac sa vyrovnať s prehrou a nevypeniť.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sun Jun 24, 2018 5:08 pm
Nad jeho rozhodnutím ohledně čaje pokrčí rameny, jako kdyby jí to bylo jedno. Málokdy se chová jako holka, když přijde na názory a osobní myšlenky, většinou vše vypálí tak, jak si to myslí, a když toho druhého tím pobouří, tím lépe, ale tentokrát dělá přesný opak. Jako kdyby se uzavřela do nějaké svojí povrchní ulity, z které nehodlá vylézt, dokud na to nepřijde sám. Hrozně jí to připomíná všechny ty vtipy, kdy se muž ptá ženy, jestli se zlobí, a ona nemá div oheň u zadku, zatímco mu tvrdí, že ne. Chová se jako malá kvůli ničemu, uvědomuje si to. Obzvlášť, když doteď neměla problém před ním říkat, co si myslí. Sice zaobalené v ironii a laškování, ale řekla to. Teď evidentně v tomhle volí taktiku mlčení a jde jí to překvapivě dobře.
Ani na sekundu ji nenapadne, že by mohl svá slova myslet vážně, a i kdyby ano, udělala by to samé, co se právě udělat chystá. Vždy pomáhalo, když udělala roztomilé oči, snáz jí vše odpouštěli. Sklopí pohled k zemi, překoná pár kroky vzdálenost mezi nimi a drcne do něj ramenem, než na něj zpod řas zamrká. “Nebylo by to přece pro nic za nic, trávil bys čas se mnou.“ Zavrní jako spokojené koťátko, jež někdo drbe na jeho oblíbeném místě. Možná to tak trochu i její oblíbené místo je, baví ji zkoušet, jak její maličkost působí na ostatní, když se na ni zlobí. Sice o ní nikdo nikdy neřekl, že by byla sexy, nebo tak něco, což by ji možná i štvalo, kdyby jí to nebylo jedno, ale o své roztomilosti už párkrát slyšela, tak proč to nepoužít i na Elyara?
Pobaveně sleduje jeho rozčilování poté, co si sama z totálního fiaska udělá vítězný bod. “Když se trefíš vedle, jako já, třeba to ještě vyrovnáš.“ Musí uznat, že je Elyar vážně dobrý herec, jeden by mu málem věřil, že je skutečně zklamaný z neexistující prohry, ačkoliv je jasné, že má momentálně oproti ní navrch. Nejspíš stačí, aby se znovu trefil a ona už ho nikdy ve skóre nedohoní. Pochybuje, že by byl natolik nešikovný, jako ona, aby minul. Ne, že by si vůbec svoje body počítala, není tu proto, aby závodila, to on však nemusí vědět. Nasadí přesto povýšený výraz, jež jí kazí jen cukající koutky, jako by to nejspíš udělalo jedno z těch nafoukaných bojeschopných dětí. Dojde jí však, jak ji teď její zdánlivá lehkovážnost vyčerpává, když by si nejradši sedla na zem, založila paže na prsou a trucovala, že jí nějaká bohyně krade jediného člověka, na kterém jí tady záleží. Možná je to jen v její hlavě, ale nedokáže to prostě zarazit. A tak ten výraz nechá lehce jako lusknutím prstu jít a zamyšleně sešpulí rty k jedné straně. “Všechno… všechno se teď mění, co?“ Prohodí spíš řečnickou otázku tiše, kdo ví, jestli ji vůbec slyšel. Nečeká na ni odpověď. Říkala si, jak ho nebude trápit tím, že by o té celé věci mluvili, pokud by sám chtěl, avšak není s to ta slova zarazit dřív, než z ní vylezou. Není to poprvé, kdy si nějaký z lidí, s nimiž se stýkala, našel, ať už dobrovolně nebo ne, nové zájmy a začal tíhnout k jiné společnosti a ona se byla nucena stáhnout. Tentokrát to však bylo trochu jiné, jen nebyla schopná přijít na to, co je tou příčinou.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sun Jul 01, 2018 3:24 pm
Pozorne sledoval ako sa snažila tváriť roztomilo. Analyzoval práve jej taktiku. Poznal ako to dievčatá robia. Snažia sa tváriť zlato, aby vás obmäkčili. Teraz to však nebolo potreba. Jeho rozhorčenie bolo len hrané. Nebol naozaj nahnevaný, len to predstieral v snahe spôsobiť jej aspoň minimálne výčitky. Neúspešne. Musel priznať, že mu to nevyšlo a zmieriť sa s tým. Neochotne ale urobil to. V duchu priznal sám pred sebou, že snaha spôsobiť výčitky u Lin bude nemožná a neuskutočniteľná. Nechal ju, nech naňho mrká očkami spopod rias. Bola vážne rozkošná. Nebola ako iné dievčatá. Nebola sexy ako jeho sestry, tie boli proste len pekné. Síce ešte všetkých nepoznal, no celkom na isto by tvrdil, že každá z nich bola aspoň trochu ako America. Len pekné. To bola celá ich hĺbka. Lin bola tiež pekná, no takým iným spôsobom. Nebola to prvoplánová krása, ktorá by pramenila z toho čo mala na sebe oblečené alebo ako by mala vyčesané vlasy, aký lak mala na nechtoch, tieň na očiach, topánky na nohách. To všetko bolo pri Lin úplne nepodstatné. Páčila sa mu preto, aká bola, nie preto, ako vyzerala. *Páči.* Uvedomil si svoje myšlienkové pochody. Možno by sa aj začervenal, keby to neboli len myšlienky.
Ako keby si uvedomil niečo svetuborné. Pritom to bola taká hlúposť. *A čo že sa ti páči? Tak je ti sympatická.* Snažil sa presvedčiť o nevinnosti vlastných myšlienok a zaobaliť ich tak, aby boli preňho viac znesiteľné a aby nebol sám zo seba v takých rozpakoch do akých sa uviedol len pre to, že si uvedomil, že Lin nie je škaredá a že sa mu páči zrejme viac, ako by sa mu páčila obyčajná kamarátka.
Potlačil to. Musel. Bol z toho tak v šoku, že to bolo prvé riešenie, ktoré mu napadlo a prišlo správne. Navyše pravý chlapi sa so svojimi pocitmi nezdôverujú. Aj napriek tomu, že by niekto mohol tvrdiť, že on pravý chlap nie je. To je už však len nálepka, ktorou boli mužský potomkovia Afrodity poznačený. A možno to mohlo prameniť aj z jeho neschopnosti narábať so zbraňami a vyhýbania sa boji. Kto vie, čo bude v jeho prípade viac pravdy? Každopádne, on sa rozhodne cítil ako chlap a nemal v pláne zverovať sa niekomu so svojimi novo zistenými poznatkami. Rozhodne nie je. Síce bola Lin jediný človek, ktorému by to povedal. Nemohol, nevedel čo by mu na to povedala a či ho vôbec vníma rovnako. Nechcel nič riskovať. Zobral radšej do rúk luk a venoval sa ich predošlej činnosti.
Aj keď sa o zdalo nemožné, vytesnil všetky myšlienky z hlavy a plne sa sústredil na to, aby nasmeroval šíp čo najpresnejšie do terču. Natiahol tetivu, pustil ju a šíp prerazil vzduch tak rýchlo, že ledva stihol žmurknúť. Ani sa nenazdal a šíp trčal z terču v krajnom kruhu. Nebol to rozhodne nijak unikátny výkon, za ktorý by sa dalo oslavovať, no on v duchu jásal, že sa vôbec trafil do terču. "Si nejaká tichá." Poznamenal. Prišlo mu, že akosi stíchla. Pred tým z nej slová len tak lietali a teraz tu bolo hrobové ticho. On mal však čo hovoriť. Tiež bol akýsi mĺkvi. Pri ňom to ale nebolo nič neobvyklé. Teda aspoň v prípadoch, že niekto pri ňom rozprával viac, než on. Teda niekto ako Lin.
Len si ticho niečo zamumlala. Nepočul to riadne, no nemal problém si domyslieť čo asi povedala. "Čo všetko sa má zmeniť?" Nerozumel o čom rozpráva. Preňho sa nič nezmenilo. Ešte stále mu nedoplo, čo všetko obnáša určenie. Vlastne toho nebolo až tak veľa, len aby sa presťahoval. Z toho mu prešiel mráz po chrbte. "Hádam si nemyslíš, že sa ochotne presťahujem do Afroditinho zrubu." Namietol. Myslel si, že toto je to čo sa má meniť. "No...Zrejme tam budem musieť ísť." Uznal, že s tým nič nenarobí. "Ale nepôjdem tam dobrovoľne a bez boja!" Povedal to, aby odľahčil situáciu. Dokonca sa aj krátko zasmial, potom ale opäť zvážnel, pretože mu napadlo, že sťahovanie nemusí byť to čo má práve na mysli. "A nemysli si ani, že len preto, že viem, kto je moja matka sa spolu prestaneme rozprávať. Stále budem tvoj kamarát." Posledná veta sa mu drala z hrdla ťažšie než si myslel. Po nedávnom zistení bolo slovo kamarát akési nepríjemné. Musel by sa nad tým ešte riadne zamyslieť, nie však teraz. Na to potreboval väčší pokoj.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Střelnice

za Sun Jul 01, 2018 4:50 pm
"Jako by se někomu nahoře ona slova 'Stále budu tvůj kamarád' nelíbila. Nad hlavami přítomných se sjednocovaly temné mraky, v dálce burácel hrom. Nezdálo se však, že by si toho všímal někdo jiný než-li Adeline, jejíž pohled sledoval náhle potemnělé nebe. První rána hromu ji vylekala natolik, až sebou škubla v domění, že brzy nastane konec světa. Pramínky mlhy si probojovávaly cestičku mezi jednotlivými sruby, míříce za tou, která se stala zdrojem toho všeho - tmavovlasou, modrookou dívkou, co ještě před chvílí žertovala na střelnici se synem bohyně lásky. Mlha se postupně vklínila mezi ně, obalujíc Lin od hlavy až k patě, dokud nevytvořila neprostupnou zeď, z níž sotva mohla nalézt cestu ven. Marně by se pokoušela udělat krok, mlha by ji nepustila. Iluze neprostupnosti padla i na dívku třesoucí se chladem. Každý v Táboře tvrdil, že nic zlého nemůže vkročit na území kempu, naprosto nic! A teď ji tu někdo zavřel do mlhavého vězení, aniž by měla šanci z něj vyskočit.
Nemusela se otáčet za východem příliš dlouho. Tmavá silueta ženské postavy narušila sílu mlhy, proplula v ní, aniž by ji jediným náznakem porušila. Tmavovlasá, uhrančivá, s bledou pletí a očima, které toho viděly mnoho. Nádherná bytost, téměř andělská, leč oděná v černém chitónu se stříbrným a modrým vyšíváním. "Má drahá, ani nevíš, jak dlouho jsem toužila po tomto setkání." Úsměv vyčarovaný na rtech působil přívětivě, dával znát cit k této mladé slečně ztracené mezi polobohy. "Má Lin, má překrásná dcero." Její slova zněla lehce jako dotek větru, zaševelení mezi listím. Stejně jako dotek dlaní, když natáhla ruce, aby do nich vzala dívčinu tvář a pečlivě si ji prohlédla. "Jsem Hekaté, bohyně kouzel, duchů a mlhy. Ale taktéž ta, která na toho chlapce pošle zástup Empús, kdyby se o cokoliv pokusil," s posledními slovy počastuje Elyara chladným pohledem, který by jej na místě spálil, kdyby to bohyně dovolila. Naštěstí se jí patrně nechtělo zničit křehký vztah mezi ní a vlastní dcerou, k níž se přihlásila. Pohledem tmavých očí se navrátí zpět k dívce před sebou, stále držíc její tvář ve svých dlaních. "Nemohu se zdržet dlouho, má drahá, Zeus si nepřeje, abychom kontaktovali své děti osobně." Hrom v dálce jako by potvrdil ona slova, až se nad tím Hekaté zamračila samou nevolí. Dříve byla silná, silnější než Zeus sám, o své titánské schopnosti nakonec přišla, vzdala se jich, aby mohla odčinit, co kdysi provedla. "Neposlouchej ostatní, mé dítě. Nech je, ať hovoří, jak se jim zamane. Jste z mé krve, silnější, než kdokoliv jiný. A vaše úloha v tom, co se na nás chystá... Ještě přijde. Nebraň se tomu. Neodporuj ale ani se nesnaž změnit svůj osud. Zaplatila bys příliš vysokou cenu. Naslouchej srdci, naslouchej Orákulu. A až tvůj čas přijde, nech se vést svým darem."
S posledním varováním přijde i polibek na čelo, načež se postava začne vzdalovat. I kdyby Lin chtěla po ní natáhnout ruce, chytit ji, prsty by prohrábla pomalu rozpadající se mlhu, z níž zbyl jen pouhopouhý opar rozplývající se do vzduchu. Zmatená dívka tak nyní měla tu čest hledět do tváře starostlivě mračícího se chlapce. Iluze se rozpadla - Lin stála opět na střelnici, kde si ještě před chvílí toužila procvičit schopnosti. Vyjeknutí v dálce přitáhlo dívčinu pozornost rychleji, než stačila Elyarovi cokoliv říct. Poukázání rukou nad její hlavu od několika Apollónovců, kteří se taktéž hodlali cvičit ve střelbě, ač bylo jasné, že zrovna oni nikdy neminou, přinutilo Lin pohlédnout vzhůru. Symbol pochodně obalené úzkým proužkem mlhy hovořil za vše - určení od Hekaté, která si ji vyvolila. Štastné výkřiky a několikero poplácání po ramenou vrátilo dívku nazpět, stejně jako seznámení se s novými sourozenci a instuktory, kteří pocházely z jejího srubu. Znamenalo to, že někam patří. Má rodinu. Rodinu, která o ni stojí.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Wed Jul 04, 2018 7:34 am
Až když v reakci na jeho hlas zvedne oči, dojde jí, že hodnou chvilku civěla jen tak do trávy, v hlavě nejspíš všechno a zároveň nic. Chviličku jí trvá, než si její mozek spojí význam slov, jež Elyar vypustil z úst, a když se tak stane, jen nadzvedne koutky v takovém poloúsměvu. “Promiň.“ Nic lepšího nebo inteligentnějšího ji prostě nenapadne. Vlastně ano, poukázat na to, co jeho určení nejspíš znamená pro jejich přátelství, což taky udělá a hned toho taky zalituje. Měla by být ta cool kamarádka, která je vysoce chápavá, přející, taktní a všechny ty další pozitivní věci, co se u přátel cení, jenomže kámen úrazu je v tom, že její část taková úplně není, vlastně je spíš sobec. Prostě Jekyll a Hyde – dvě stránky osobnosti, které spolu zápasí o dominanci. Než aby je zkoumala, soustředí se na Elyarova slova. “Alespoň se tam nebudeš muset bát, že někomu u vás budou smrdět nohy.“ Připojí se k jeho snaze vše odlehčit a tlumeně se uchechtne. Pokud nějaký srub bude provoněný, bude to rozhodně ten Afroditin. Tohle mu trošku závidí, v Hermově srubu se vždy najde někdo, jehož odér není zrovna vábný, ale to je asi všude. Samý výcvik a člověk se potí v jednom kuse. Někde se to projevit musí. Zakáže si opouštět tuhle zónu humoru a nedovolí si to ani tehdy, když ji Elyar opustí. “Nemysli si, že se vyhneš takovým probuzením, jako dneska.“ Když na to přijde, způsob by si dokázala najít vždycky. Vše jde, když se chce.
Chystá se říct ještě něco, avšak slova se jí v okamžení vypaří z hlavy při pohledu na zčernalou oblohu. Nesvítilo ještě před chviličkou slunce? Jako kdyby se jí těžké bouřkové mraky rozhodly odpovědět, zaburácí nad nimi hrom tak náhle a intenzivně, že z toho trhne rameny. Očima se vrátí zpět k Elyarovi se zmateně nakrčeným čelem; tohle přece není normální bouřka. Obvykle v ní totiž hromy a blesky budí nadšení, tentokrát z toho má jen nepříjemné chvění v žaludku. A pak uvidí tu mlhu - plazící se po zemi směrem k nim jako nějaký had, jenž se usídlí mezi nimi. Automaticky natáhne ruku směrem ke svému společníkovi, těžko říct, jestli je to proto, aby ho odstrčila, nebo aby v něm hledala jakousi oporu, na ničem z toho nezáleží, protože se k tomu pohybu už nedostane, jelikož mlha záhy začne objímat její končetiny. “Co to...“ Zmateně ze sebe vypraví začátek otázky, zbytek jí z úst ukradne mlha. S náznakem paniky ve svých útrobách se rozhlíží kolem sebe, hledajíc něco, co by se, byť jen vzdáleně, mohlo podobat cestě ven. V hlavě se jí víří tolik myšlenek – jak se to mohlo stát, co se to vůbec děje, co s ní bude, jak se má dostat ven... tok otázek však zarazí pohyb, jenž zaregistruje periferním viděním. Otočí se tím směrem a téměř okamžitě jí poklesne brada. Nedokáže nic jiného, než na tu ženu zírat, vše ostatní se jí vykouří z hlavy. Něco jí napovídá, že tu není proto, aby jí ublížila, že... ani v nejdivočejším snu by ji nenapadlo, že tohle nádherné stvoření je její matka. Její matka. Oči jí při tom uvědomění zvlhnou, donutí se však otravné slzy zatlačit zpátky, přece nebude při svém prvním setkání s maminkou plakat. Na okamžik zavře oči, jak ucítí její dotyk na svých tvářích, nejraději by se jí dotkla taky, avšak obava z toho, že se jí rozplyne před očima, je mnohem silnější. Není připravená nechat ji jít, ještě ne. “Ty jsi... ty jsi tady.“ Vydechne s úlevou, na rtech se jí usadí náznak úsměvu. Ten se rozšíří, jakmile zmíní Elyara, ale zůstane zticha, chce poslouchat její hlas. Měla by jí vyprávět celé hodiny, ačkoliv si uvědomuje, že to není možné. Neměla by tu být ani teď. Začne se mračit, jakmile to udělá Hekaté, její matka, ať už je to nad faktem, že brzy bude muset odejít, anebo nad tím, co jí říká. Náhle jí projede vlna rozčílení. Celý život se s ní nepokusila promluvit a teď bude mluvit v hádankách?! To tedy ne. “Co se chystá? O čem to mluvíš?“ Nic dalšího z ní však nedostane, a tak si usmyslí, že se později poptá po Carly, jistě jí vysvětlí, co to mělo být. Stejně se s ní chtěla vidět, teď má o důvod víc. “Ne, mami, počkej! Chci se tě zeptat na tolik věcí, neodcházej...“ Nechá větu viset nedokončenou ve vzduchu, snažíc se matku chytit za ruku, aby ji mohla alespoň obejmout. V ruce jí však nezůstane nic než prázdnota a ona může jen bezradně sledovat, jak se i mlha kolem ní rozpouští. Její lehce vytřeštěný pohled ihned padne na Elyara, k němuž udělá sotva krok, než se kolem ní spustí povyk. Další. A tentokrát je to kvůli ní, jak zjistí, když zvedne hlavu. Tak je to pravda, žádný výplod její pomatené mysli. Nechce však nic jiného, než se dostat do klidu a nechat si všechno projít hlavou. Ale ne, evidentně jí to dnes nebude umožněno.
Váhavě přijímá všechna ta poplácání od lidí, které pomalu ani nezná, ale očima přitom pořád hledá toho načančaného truhlíka, se kterým jí dnes evidentně není přáno strávit nějakou tu chvilku v klidu a tichu. Vymaní se z náhlé pozornosti, kterou jí zajistilo určení a spěšně se vrátí k Elyarovi, cokoliv, co má přijít dál, může přece počkat na později. “Dneska je mezinárodní den božských rodičů, ne?“ Prohodí k němu ledabyle ve snaze o ulehčení. Skousne si ret, jak se snaží neusmívat. Jako kdyby se její předchozí obavy z toho, že o něj přijde, rozplynuly. Nedokáže to dost dobře popsat, ale teď už si nepřijde tak nepodstatná, jako tomu bylo ještě před chvílí. “Vypadneme odsud.“ Navrhne, načež ho chytí za ruku a vede ho pryč ze cvičiště směrem k pláži, kde bude snad větší klid, jeho ruku však nepustí. Pláž je její oblíbené místo, zaprvé se tam krásně vše fotí, zadruhé západy slunce, kdy se jeho narůžovělý odstín odráží v blyštivých vlnách jednomu berou dech a zatřetí ten příjemný pocit bosých nohou, bořících se do písku – ideální kombinace pro oblíbené místo.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Fri Jul 06, 2018 3:34 pm
Mávne iba rukou. Mlčanie jej nemal za zlé. Zostal z toho len mierne prekvapený. Nemyslel si, že Lin by niečo ako byť ticho dlhšie než 5 minút zvládla. Aj napriek tomu jej prepáč využil aby si do nej mohol tak trochu rypnúť. Vlastne to tak celkom rypnutie ani nebolo, skôr si len robil srandu, že on je niečo viac. "Odpúšťam ti." Zdvihol hlavu pyšne dohora a zoširoka sa usmial ako malý chlapec, aby pre istotu pochopila, že to nemyslí s tým povýšeneckým vážne. Táto strojená póza mu nevydržala dlho, pretože ho úprimne rozosmiala jej poznámka o smradľavých nohách. Keď nad tým chvíľu porozmýšľal, radšej by trpel ten smrad ako Amy. Nevedel si predstaviť, ako s ňou bude žiť pod jednou strechou po ich incidente aj s Iskanderom. Práve sa cítil ako ešte väčší outsider než pred tým, keď nebol určený . Síce nikam nepatril, no bola tu skupina - neurčený a aspoň k tej sa mohol spokojne zaradiť. Teraz však patrí medi skupinu ľudí, ku ktorej sa absolútne nehodí. Jeho móda nebaví, nepotrpí si na krásu, síce možno aj hej. Ešte dokonca ani nezažil lásku...a to je syn bohyne lásky. On na druhej strane, chodí oblečený pokojne aj v pyžame a síce pár dievčat už mal, sám by to láskou nenazval. Len akési pochabé vzplanutie. Bola aj Lin jedným z týchto vzplanutí? Začal nad tým uvažovať a zadumane pri tom hľadel do zemi.
Skoro by si ani nevšimol čo sa okolo neho deje, tak silno sa zamyslel nad svojimi citmi. Z uvažovania o vytrhol blesk. "Čo?!" Zmätene zhýkol. *Veď teraz ešte svietilo slnko.* Prebehlo mu mysľou, keď zbadal ako sa zatiahla obloha. Aj napriek tomu, že teplota sa nezmenila a stále bolo príjemne telo, on sa inštinktívne natiahol pre košeľu, ktorá bola pohodená bokom. Bol to len reflex na to, že sa zamračilo a on očakával zmenu počasia a studenú sprchu v podobe dažďa. Také sa ale nekonalo. Miesto toho sa z čista jasna, okolo Lin uvelebila hmla. Nevedel čo má robiť. Zahaľovala ju ako keď sa zamotá do látky. Niečo bolo vidieť. Jej zmätený výraz. A niečo zase nie. Ako sa k nemu načahovala, načiahol sa aj on za ňou. Mal akúsi divnú potrebu byť jej princ na bielom pegasovy. Žiadna záchrana sa však nekonala. Zbadal ako sa v hmle zhmotnilo akési telo. Uvažoval, že to bude nejaká príšera ale v tom prípade by nešla iba po Lin. Myslel až sa mu z hlavy parilo a on aj napriek tomu nenachádzal riešenie. Netušil čo sa to deje. Nepočul žiadne výkriky o pomoc a nezbadal ani žiadne známky súboju či bránenia sa zo stany Lin a tak len čakal čo sa bude diať a sledoval hustú hmlu, do ktorej bolo jej telo zavinuté.
Prešlo pár minút a tak rýchlo ako sa hmla objavila tak rýchlo sa aj vytratila. Nestihol Lin ani poblahoželať a ironicky ju popichnúť, že mu už nemusí závidieť, hneď sa k nej nahrnul húf táborníkov a jeho vystrnadili bokom. Snažil si urobiť si cestu sám ale skôr sa podarilo prebojovať Lin k nemu. A ako obvykle aj s vtipnou poznámkou. "Nie že by si bola rada.." Trochu ju sfúkol ale nie veľmi. Len tak mierne. Preukázať trocha vďaky predsa nikdy neprišlo na škodu.
Schytila ho za ruku a jemu aj z toho neškodného gesta prešiel mráz po chrbte. *Držala ťa už 100x a ruku. Čo je to s tebou?* Snažil sa schladiť vlastnú myseľ. Je to však chalan v puberte, to sa robí celkom obtiažne. Okamžite spoznal smer, ktorým sa uberali. Aj napriek tomu, že ona nič nepovedal, nejako usúdil, že more sa rovná vode a voda v teple sa rovná kúpanie a plus jeho vzbúrené hormóny...Hneď si predstavil laškujú v slanej vode. "Ak si ma chcela vidieť nahého stačilo to povedať rovno, nemusela si ma za to ťahať ráno na strelnicu a teraz vodiť na pláž." A čo iné , než len frajerský úsmev by mohol teraz Elyar nahodiť.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sun Sep 09, 2018 9:00 pm
Možná takhle k večeru nebyl nejlepší čas na to vyrazit trénovat nebo alespoň teda zkusit trénovat v Monině případě, ale takhle byla alespoň minimální šance, že tu potká nějaké Apollonovce, kteří by měli potřebu jí poučovat o tom, jak držet luk. I když možná by se jí nějaké ty instrukce hodily, jenže zase měla nějakou hrdost. Takže si to v černých legínách, sportovní podprsence a šedé mikině namířila ke střelnici. Blond vlasy si cestou stáhla do culíku. Ještě předtím než vyrazila na střelnici, tak si došla pro luk a šípy. Vzala ten, který si od pohledu pamatovala, že ho nováčci používají na trénink. Sice sama netrénovala, ale zase se dost často poflakovala kolem, aby mohla okoukat některé základy. Teď se mělo ukázat, jestli jí to vlastně vůbec k něčemu bude. I když ona sama doufala, že ano. Přece jenom vozatajství taky nikdy předtím nezkoušela a i tak neskončila úplně nejhůř, i když tedy rameno jí pořád občas zabolelo, ale asi spíš jen ze vzpomínek, než že by její zranění přetrvávalo. To už horší byly pozůstatky po jedovatém břečťanu, které měla po boji o vlajku. Drobné jizvičky na noze a ruce, které měla jen kvůli svojí hlouposti, protože si ty puchýřky drbala. Raději zaplašila vzpomínky na svoje zranění a jejich následky a postavila se před terč. Zhluboka se nadechla a pověsila si toulec se šípy na záda. Sice to pro ní byl nezvyk, ale pořád lepší než se neustále ohýbat na zem pro další šíp. Chytí pravou rukou luk a levou vyndá jeden šíp z toulce. Už jednom zasazení do tětivy jí dělá problém. Tohle asi nebude nejjednodušší. Navíc napnutí luku taky není zrovna sranda pro její netrénované svaly. Stoupne si bokem k terči, napne tětivu, jak nejvíc dokáže a vystřelí. Absolutně bez míření, což je vidět i na výsledku. Šíp se zabodne metr před terč, což by samo o sobě nebyl tak příšerný výkon, kdyby to nebylo před vedlejší terč. Unikne jí frustrovaný povzdech.
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Mon Sep 10, 2018 10:13 am
Po trochu delší pauze se opět chtěl naplno věnovat hlídkování kolem tábora. Letní dny už odezněly, takže byl tábor zase plný polobohů, které bylo třeba hlídat. Navíc měl fakt dobrý dojem z toho, že si vzal noční hlídku, protože čím víc se stmívalo, tím méně polobohů, s kterými by se mohl dát do řeči, se venku pohybovalo. Už nebylo letní volno a všichni věděli, že jim, co nevidět, začne dril a budou muset zase začít pořádně makat a trénovat, takže jich dost chodilo na kutě brzy. Jenže málo neznamená nikdo, proto se tu a tam s někým trochu zakecal. Třeba u jahodových polí s milou dcerou Deméter, kterou doprovodil do tábora, protože si chtěla povídat a on tudy měl stejně jednu z hlídkových tras. Nebo, když procházel kolem srubu Dionýzovců, dal se do řeči s tou veselou partičkou, která mu připomínala jeho rodinu v Miami. Potom potkal i pár instruktorů, kteří měli naspěch, když ukončili poslední tréninky, takže to bylo jen o pozdravení a rozloučení. Avšak, jakmile šel zkontrolovat střelnici, jeho vidina na spořádanou noční hlídku se trochu začala ztrácet, protože viděl nějakou holčinu, která, no řekněme, zrovna neovládala střelbu z luku. Prvně v ní ani nerozeznal svoji známou z Afroditina srubu, ale tak či onak byl odhodlaný nabídnout jí pomoc. Přeci jen i to měl občas v popisu práce. "No, to nebylo nejhorší, ale k nejlepším taky nemáš zrovna blízko... Nechceš s tím pomoct?" Pronesl bez jakéhokoli posměchu, když šel blíže ke zlatovlasé dívce. A když byl dost blízko, konečně rozpoznal dívku, kterou onehdy ponzal, když si upravovala nehty na pláži a snažila se mu vysvětlit, jak je to důležité. I když si z tamté přednášky nic nevzal, tohle se tkání mu na tváři vykouzlilo úsměv. "Ahoj, Mono! Tebe bych tu popravdě nečekal, ale i tak moje nabídka platí. Chceš s tím pomoct?" Pořád měl úsměv hodný Apollóna a čekal na její reakci.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Mon Sep 10, 2018 11:46 am
Odfoukne si pramen vlasů, který jí spadl do obličeje a vcelku naštvaně dojde pro šíp zabodnutý v zemi, když za sebou uslyší hlas, který v první chvíli nerozezná, takže tón jejího hlasu je dost chladný a povýšený. "To vím sama, že nejsem nejlepší." Odfrkne si a zatne zuby, pak se i se šípem v ruce otočí, aby na nevítaného návštěvníka mohla vrhnout namíchnutý pohled, ale místo toho se jí v obličeji objeví překvapení, když pozná známého kentaura. Jistě, ona moc kentaurů nepotkala, takže je asi jen jediný, který by jí znal. Po chvilkovém překvapení se jí na tváři objeví menší úsměv. Jistě, sice se dokázala chovat jako mrcha, což tak trochu zdědila po matce. Tedy alespoň co slyšela a co bylo psáno v bájích. Její matka nebyla zrovna nejmilejší bohyně na Olympu, ale to jí nikdy netrápilo. "Očividně překvapuju i někoho jiného než sebe." Pronese a ušklíbne se, pak se vrátí na svoje původní místo, odkud střílela poprvé. "Pokud ta tvoje pomoc nebude obsahovat to, že budeš tvrdit, že když se neumím bojovat, tak jsem alespoň hezká. Nebo, že na boj jsem moc talentu nepobral, když jsem vlastně neměla po kom, tak jí klidně beru." Pronese a v hlase je jí znát trochu napětí. Neměla ráda, když jí někdo říkal, že jako polobůh je vlastně k ničemu. Jistě, věděla to, protože její matka byla bohyní krásy a lásky. To první po ní podědila, to druhé už tolik ne, ale to jí ani nevadilo. Neměla v genovém fondu moc nadání pro boj jako potomci Athény nebo Niké, ale základy měla stejně jako všichni polobohové. Instinkt, hyperaktivitu a postřeh. Jenže tím nebyla nijak výjimečná a bylo jí jasné, že musí nabrat nějaké zkušenosti. Na boj s mečem nebo dýkami by potřebovala parťáka, ale na lukostřelbu si vystačila sama, takže nemusela sledovat ty hodnotící pohledy, které by na ní její protivník jistě upíral. "Tak jo, předpokládám, že první poznámky budou k postoji, co?" Pronese a lehce pozvedne obočí, pak si stoupne šikmo k terči s lehce rozkročenýma nohama, jak to viděla u nějakého táborníka při tréninku. Pravou rukou chytne luk a levou založí šíp.
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Mon Sep 10, 2018 6:16 pm
Tón její hlasu, když k němu stojí zády, ho popravdě trochu překvapí, ale zároveň i pobaví. Hold trošku nabroušená dcera Afrodity. Samozřejmě si mohl svůj názor nechat pro sebe, ale on prostě neviděl na upřímnosti nic špatného a vlastně nevěděl, proč všem tolik vadí. Jaký smysl by mělo říct, že jí to jde špičkově, a potom nabídnout pomoct s tréninkem? V tom lidské myšlenkové pochody opravdu nepobíral. Ale naštěstí z malé bloncky podráždění vyprchalo, když si ho všimla, a dokonce mu věnovala i úsměv. "Tak je trochu pozdě na trénink, ale jinak by to chtělo i pochvalu, že na tom pracuješ." Nervózně se usmál, protože si nebyl jistý, co může a nemůže říct, aby ji nerozladil, ale naštěstí mu to hned vzápětí vyčetla všechno do puntíku, takže alespoň věděl, jaká témata má zakázaná. Sice to bylo zbytečně složité a život by byl jednodušší, kdyby prostě mohl říct cokoli, ale budiž. Stejně by jí ani jednu z těch věcí neřekl, protože to bylo leda pošťuchování ostatních v podání Áreovců. "V tom případě ti mile rád oznamuji, že si právě našla na dnešek instruktora." Zazubil se a přesunul se blíž k místu, které si zvolila. Z obvykle ukecaného Chrysíka přešel do trochu zamlklejší verze sebe samého, která posuzovala její postoj a taktiku. V zamyšlení si držel bradu a mrskal ocasem ze strany na stranu. Postoj ve výsledku neměla tak špatný, ale mohl být lepší, jak usoudil, když si jí párkrát obešel. Potom se postavil před ní a začal s výkladem. "Takže postoj není zlý, jen dej nohy trochu dál od sebe a narovnej záda. Další věc je, že dominantní ruka míří, takže jestli jsi pravačka, prohoď ruce." Chvíli počkal, až upevnila postoj nebo až celkově prohodila strany a pokračoval. "Tak teď založ šíp, napni tětivu až ke tváři a zamiř na terč. Prozatím miř souběžně se zemí a když nedostřelíš, postavíš se blíž k terči nebo zvedneme úhel." Než vystřelila ještě jí pořádně srovnal postoj. Zvednul jí loket ruky, kterou mířila, lehce pokrčil ruku třímající luk, aby jí přes ni nešvihla tětiva a opět si stoupnul stranou. "Tak a teď, až budeš mít zamířeno, s výdechem vystřel." Možná nedostřelí až k terči, ale, když dodrží alespoň správný směr, bude to první vítězství.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Tue Sep 11, 2018 10:50 am
Podívala se na něj a ruku, ve které měla šíp založila v bok, přičemž se na něj dívala. "Je akorát tak čas na trénink pro někoho, kdo není úplně rád, když ho ostatní sledují a považují za nešiku." Odvětí a našpulí u toho podrážděně rty. Jo, sice si prošla pár ne moc hezkými chvílemi tady v Táboře, ale v nitru to byla pořád roztleskávačka ze střední a tam platila za něco víc než jen za nešiku, co je k ničemu. Nebylo lehké zvyknout si na něco jiného. "Jestli někdy vyrazím na výpravu, tak bych se z ní taky ráda vrátila." Pronese a ušklíbne se. Pak uvolní ruku a podívá se na luk ve svých rukách. Sice by možná raději trénovala třeba boj s dýkami, ale to počká na později. Lukostřelbu by přece mohla v genech mít, přece jen Eros byl syn Afrodity, i když otázkou bylo, jak dobrý byl její nevlastní bratr ve střelbě z luku. "Skvěle, tak to abychom začali, dokud je ještě alespoň nějaké světlo." Pronese a sleduje ho, jak jí obchází, když už stojí v postoji. Když jí upozorní, že má postoj celý obráceně, nahrne se jí krev do tváří, takže vymění ruce i nohy a stojí v opačném gardu. Levou rukou tedy drží luk a pravou založí šíp do tětivy. Zabere svaly na pravačce a napne tětivu až ke tváři, i když jí to tedy stojí spoustu síly. Možná by pro příště mohla začít i s nějakým posilováním. Třeba lezecká stěna by jí se silou v rukou mohla pomoct. Tohle jí běhá v hlavě, ale zároveň se soustředí i na Chrysova slova. Sice byla blonďatá, ale zvládala myslet a poslouchat najednou, i když se to občas možná nezdálo. Nechá ho, aby jí upravil postoj, i když to byl dost zvláštní pocit, a potlačila nutkání po něm něco nepěkného vyštěknout. Zhluboka se nadechne a zamíří na střed terče. Sice nepočítá s tím, že by ho trefila, ale rozhodně by se alespoň mohla trefit do terče nebo někde kolem něj. Pak s výdechem vypustí šíp a k její vlastní radosti a překvapení se trefí do terče. Tedy do středu to má daleko, ale je v terči. Ve vnějším kruhu skoro u okraje. Radostně vypískne a povyskočí.
Sponsored content

Re: Střelnice

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru