Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Střelnice

za Tue Jan 23, 2018 7:10 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sun Jun 10, 2018 10:38 am
Čím déle tu byla, tím méně hrozné se tohle místo zdálo. Nakonec asi trochu dávalo tohle všechno smysl, alespoň tedy jejímu smířenému já, před pár měsíci v žádném případě. Většina dní probíhala stejně, ale tak nějak už se přestala snažit ostatním vyhýbat, protože dřív či později by ji to stejně potkalo. Už byla schopná dokonce poznat, kdo byl s ní v Hermově srubu, což je rozhodně úspěch. Snažila se znovu narazit na Carly, ale naprosto bez úspěchu, ať se o to pokoušela sebevíc, a tak většinu dní napodobovala ostatní táborníky, přidávala se ke skupinkám, které chodily trénovat do arény. Většinou se jí jim zželelo a ukázali jí, jak se ty věci vůbec správně drží, takže se dá říct, že si vedla celkem dobře. To neznamená, že se po pár hodinách společenských interakcí nevykradla pryč, aby byla někde sama. V tom shonu dokonce neměla ani čas na cigarety a upřímně jí nějak přestaly chybět, nejspíš usoudila, že tady se jí fyzička bude hodit, což by šlo těžko se zauzenými plícemi. Nehledě na to, jak těžko se tady cigarety sháněly, zkrátka důvody, proč s tím přestat, převyšovaly ty, proč pokračovat.
V posledních pár dnech měla spací období, nejprve ji každou chvíli někdo budil, ale jen co zjistili, jak protivná pak je a stejně se jim nepodaří ji z postele vytáhnout, to nejspíš vzdali. Kdyby ji někdo stáhl z postele, byla by schopná spát na zemi dál, bylo jí celkem jedno, kde bude spát, hlavně když ji nechají. Většina dnů jí proto splývala do jedné černé díry, takže kdyby do tábora spadl meteorit, nejspíš by o tom ani nevěděla. Trochu smutné, ale jí už to tak nějak nepřijde ani trochu divné. Těžko se přiznává vlastní podivnost. Dnešní ráno je však jiné, probudí se časně ráno, když je celý srub ještě zahalený v šeru, do něhož zamžourá, jako medvěd, co se probudil ze zimního spánku. Protáhne se, přičemž tlumeně zamručí, jak se zvedá. Využije toho, že všichni ještě spí a natáhne na sebe džínové kraťasy a tílko, přes které si ještě přetáhne mikinu, jelikož je zimomřivá a zas takové teplo na ni jednoduše není. Prohrábne si vlasy prsty, kdo by se taky trápil s hřebenem a zapřemýšlí, co podnikne. Má spoustu energie, která jí teď koluje v žilách a nepříjemně se dožaduje pozornosti, když v tom ji napadne hned jedna lumpárna. Zapátrá očima po jednotlivých postelích, hledajíc obličej Elyara. Možná jí za to ukousne hlavu, ale nad následky teď vůbec nepřemýšlí. Opatrně našlapuje až k místu, kde spí, než mu hupsne k nohám a posadí se tam do tureckého sedu, celá postel se rozvlní, jak tam vpadla, což přesně chtěla. “Brýtro.“ Blýskne úsměvem, a kdyby náhodou ho to nevzbudilo, ještě zavrtí zadkem, aby se postel zas rozhýbala. "Vstávat a cvičit, Růženko, jdeme si zastřílet." Poplácá rukou někde do místa, kde by měl mít nohu. Musí doufat, že ji za tohle nezabije, ale momentálně je v takové úrovni hyperaktivity, že to nedokáže zarazit. Třeba mu to někdy vysvětlí, pokud s ní po tomhle probuzení ještě promluví.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sun Jun 10, 2018 2:19 pm
Aj napriek času strávenému v tábore si neustále prišiel ako outsider. Život pred tým než sem prišiel mu teraz pripadal ako cudzí, život niekoho úplne iného. U ho vlastne ani nespoznával. Pred tým bol spoločenský tvor, teraz? Ani tak nie. Polobohovia mu prišli divný. Síce boj jedným z nich. Ich osobnosti mu prišli ako príliš božské. Nadradené, márnotratné, arogantné, hašterivé. Len málo ľudí, ktorých v tábore stretol bolo iných. Snažil sa zaloviť v pamäti či vôbec niekto taký bol. Radšej dni trávil sám. Už mu to celkom liezlo na hlavu. Čudák čo nikam nepatrí, čo je neustále sám. Ale jemu vlastne na tom ani tak nezáležalo.
V jeho veku sa táto samota však nedala brať ako mínus, ba naopak. Za čas, ktorý tu bol sám sa stihol spoznať lepšie, než by kedy vôbec stihol mimo tábora. Opäť objavil výdobytky ako ceruzka a papier. Už nikam nechodil bez týchto dvoch vecí. Dni trávil kreslením. A ak nekresli, trénoval. Tréning bol v jeho prípade nutnosť a tak nikdy neprotestoval a radšej trénoval. Zbrane mu šli stále proti srsti, meč v rukách držal len silou vôle a boj s ním bral ako nevyhnutné zlo. Už nebol aké drevo ako keď zvítal, nebol to však ani žiadny Herkules. Čo mal oveľa radšej bol boj s päsťami alebo vrh nožom. To mu šlo veľa jednoduchšie. Navyše nôž mu neprišiel ako reálna zbraň a nemal voči nemu taký odpor ako voči iným zbraniam. Pár týždňov chodí s malou dušou aj okolo oštepov a snaží sa presvedčiť samého seba aby s nimi začal trénovať. Z tréningu však vždy chodí taký zmorený, že je rád, že už nič nemusí a môže sa zvaliť do postele.
To bol aj jeho aktuálny prípad. Trénoval dlho do večera a keď sa zvalil do postele, už vo vzduchu mal zavreté oči a spal ako zabitý. Upadol do ríše snov v ktorej sníval o cukrových vatách, žuvačkoých stromoch a lietajúcich magických jednorožcoch. Boli to babské sny ale jemu vyhovovali. Bol to istým spôsobom príjemný relax pre jeho dušu. cez deň exitoval v realite plnej mýtov o zabíjajúcich monštrách a obludách, a v noci snil o krásnom a pokojom svete. Bol nešťastný, keď sa mu ráno začal vlniť a vytrácať. Snažil sa ho udržať a spať ďalej ale vlny silneli a sen sa viac a viac vytrácal. Pomaličky ho prebral hlas. "Čo?" Povedal viac menej len do priestoru, ne sa mu slová Lin rozostrili v mysli. "Ruženka?" Usmial sa ešte so zalepenými očami. "Veď už som hore." Oznámil a pretočil sa na druhý bok. "Už vstávam sa obliekam sa." Zamumlal do vankúša.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sun Jun 10, 2018 2:57 pm
Přijde jí strašně zvláštní, že jsou všichni schopní ještě spát. Jistě, oni na rozdíl od ní nestrávili tolik dní v posteli spánkem, i přesto to její mozek nějak nechce vzít v potaz. Nejspíš jejich dny probíhaly stejně, samý tréning, po tom člověk bývá unavený. Ona sama byla pokaždé úplně vyřízená a rozbolavělá i v místech, kde netušila, že svaly vůbec může mít. Nehledě na to, když se, spíš svou vlastní nešikovností, než vinou druhých, potloukla. Ať už šlo o to, že sama sebe uhodila druhým koncem kopí do holeně, nebo nečekanou tíhou meče, který si shodila na nohy. Ve filmech vždy vypadalo tak snadné jeho držení, nikdo nevypadal, že by byl tak těžký. Každým dalším dnem jí to naštěstí dělalo menší a menší potíže, za chvíli s ním jistě bude umět přetáčet v ruce, aby byla cool, jako ostatní. Únava jí ale teď momentálně vůbec nic neříká, a proto sleduje Elyarovo počínaní, které je v kontrastu s jeho slovy, s pobavením.
Založí si nesouhlasně paže na prsou, přičemž sešpulí rty, jak přemýšlí, čím ho vytáhnout z postele. Už podle konstrukce jejího těla je jasné, že není žádný silák a nehrozí, že by ho zvládla stáhnout z postele, to ani udělat nechce, ale nemůže být ospalý, když je ona plná energie! Vyskočí zpět na nohy, čímž si vyslouží podrážděné mručení kolem sebe, avšak zrovna tohle teď ignoruje, načež postel obejde, aby neházela pohoršenými pohledy na jeho záda. Sevře do pěstí rohy deky a strhne ji z něj, sroluje a položí někam na okraj matrace, nechce mu ji válet po zemi. Napřímí se v ramenou a pohlédne na něj co nejhrozivěji dokáže. “Kohout už třikrát zakokrhal.“ Pronese jako ten kominík v pohádce o princezně a pradlence, které se prohodily ve svých rolích. Nakonec si přidřepne tak, aby měla úroveň obličeje stejně s jeho a přimhouří oči. Je jen krůček od toho, aby na něj foukla, čímž by ho vystrnadila z postele. “Teď tam bude prázdno, tak pojď... pak ti třeba za to nakrájím mango, nebo tak. Já nedám pokoj.“ Zastříhá obočím, přestože to Elyar asi nevidí, ona je však spokojená. Moc dobře si pamatuje, že měl svou chvilku s mangem, na to ho třeba uplatí.
Posadí se zpět na postel, schválně tak, aby ho vystrkovala pryč, je skoro jako čivava, jež se snaží vystrnadit svého pána z postele, aby měla dostatečně prostoru sama pro sebe, ačkoliv je tak maličká. Její záměr je ovšem trochu jiný. Dle její politiky: čím víc ho bude otravovat, tím rychleji ho dostane na cvičiště. Nebo ji tím rychleji pošle do háje, což je taky možnost, jenomže všichni víme, že něžná probuzení nikdy nevedou k akci a její mozek momentálně pracuje na takových vlnách, kdy si neuvědomuje, že by mu to mohlo vadit, nebo že by se mu dokonce nemuselo chtít. K takovému poznání nejspíš dojde až za pár dní, což ji dožene k omluvě, teď ho však ne úplně svou vinou vystavuje tomuhle výbuchu energie, který tu ještě neměla.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Thu Jun 14, 2018 12:36 pm
Tvárou otočený ku stene a chrbtom k Lin sa snaží zahrabať pod prikrývku a zmiznúť tak pred okolitím svetom. V tomto momente mu však bude úplne stačiť, ak zmizne pred Lin. "No ták, mamíí. Ešte 5 minút." Bol už hore a cesta do krajiny snov v nedohľadne. Nemalo zmysel teda jeho chovanie. Napriek tomu v ňom pokračoval a stránil sa akémukoľvek kontaktu mimo periny.
Spozornel, keď sa do jeho uší dostalo 5 foném. Mango. Otvoril oči a počúval pozorne čo za nimi nasleduje. "Lákavá ponuka. Musím uznať." Zhodnotil, aj napriek tomu sa ale stále neobrátil. "Popremýšľam o nej." Povedal pomedzi zubatý úsmev, ktorý Lin nemala možnosť vidieť, no ak by pozorne počúvala, určite by rozpoznala, že sa potmehúdsky usmieva popod perinu. "Ani tu nikto nie je a ťaháš ma z tadeto." Nebola to pravda. Hermov zrub bol preplnený táborníkmi, kedže však všetci ešte spali, pôsobilo to, ako keby tam nikto nebol. Akýkoľvek jej argument by mu v tejto chvíli prišiel zbytočný a nijako by uňho nezavážil. V posteli sa mu ležalo tak dobre, že pokiaľ by bol mačka asi by začal aj priasť.
Konečne sa otočil na druhý bok, tvarou k Lin. Nezaváhal, vedel, že by mu to mohlo prísť osudným. Okamžite ju chytil za ruku a rameno a stiahol ju k sebe. A čo, že to nebolo asi najvhodnejšie. A čo, že sa jej to nemuselo páčiť. "Poď, zdriemni si aj ty. Tréning má času dosť." Povzdychol si a uvelebil sa v posteli ešte viac. Luk a šípy boli momentálne to posledné nad čím premýšľal a čo by chcel robiť. Aj tak mu nedalo. "Prečo práve lukostreľba?" Opýtal sa jej zvedavo. Nech nad tým dumal ako chcel, nešlo mu do hlavy, prečo by chcel niekto ísť skoro ráno, keď ešte všetci spia strieľať z luku. *Vyhnúť sa potupným situáciám aby nás nikto nevidel aký sme krepí?* V duchu sa zamýšľal nad rôznymi možnosťami, táto mu prišla zo všetkých najreálnejšia. Minimálne to bol jeho prípad. Netušil ako na tom bola s lukom Lin. On sa k nemu teda rozhodne veľmi nemal. Zbraň, ako každá iná. Ba možno ešte horšia. Meč bol síce ťažký, ale aspoň, keď sa človek zahnal, už naveľa niečo trafil. Luk, ten mohol byť aj ľahký, no keď si bol nešikovný a najmä neskúsený, tak ako Elyar, mohol si sa snažil koľko si len chcel, pokojne vystrieľať aj celý tulec so šípmi a aj tak si sa nemusel trafiť. Aké frustrujúce.
Radšej si prehol ruku cez Lin aby ju udržal ešte chvíľu v posteli a v mysli sa vrátil k šťavnatému a sladkému mangu. To boli krajšie myšlienky.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Fri Jun 15, 2018 9:52 am
Nakrčí nespokojeně nos nad tím, jak těžké je dostat toho skřeta z postele. Nejradši by ho chytla za nohy a stáhla dolů, ale je jasné, že na to nemá tolik síly, tudíž tenhle nápad rovnou zavrhne. “Ne, přijdeš pozdě do školy.“ Plácne rukama do peřin, přistupujíc na tuhle hru. Kdyby byl její dítě, polije ho prostě studenou vodou a ať se chlapec stará, rozhodně by u ní neuspělo tohle mručení. Naštěstí jeho matka není, a tak jí to může připadat roztomilé, což taky připadá. To však nic nemění na tom, že ho odtamtud chce vykopat. A tak použije tu nejlákavější věc, kterou o něm zná, což je momentálně mango. Jistě, nejspíš by měla vyplodit něco inteligentnějšího, ale nezná ho natolik dobře, aby mohla odhadnout, co ho ještě láká. Někde v imaginárním sešitu ve své hlavě si napíše, že ho musí nějak nenápadně vyzpovídat, ale beztak to do pěti minut zapomene, na tohle je hrozná. Vše, co si chce zapamatovat, jí nějakým zázrakem uteče. Spokojeně se zatváří, že mango zabralo, alespoň tedy na chviličku, než zase udeří tvrdá realita a on se stále nehýbe. Vydá ze sebe tlumené hrdelní zavrčení, není nijak vzteklé nebo rozzlobené, spíš hravé.
V reakci na jeho slova se rozhlédne po plném srubu [na její vkus až moc plném] a nadzvedne obočí, pomalu jí dochází argumenty. “Prosíím.“ Snaží se o co nejroztomilejší tón, kterým by ho zlomila, a kdyby k ní nebyl otočený zády, jistě by zabral i její výraz, odpovídající tónu, jímž mluví. Na okamžik se zatváří vítězoslavně, jak se Elyar konečně otáčí. Ten pocit ji však brzy přejde, když ji začne stahovat k sobě na postel. “Ale...“ Snaží se zaprotestovat, úplně zbytečně ovšem, protože nestihne zareagovat a už se válí ve vyhřáté posteli. To sice působí jako balzám na její zmrzlé ruce, ovšem mysl neposedná ji nutí se netrpělivě zavrtět a drcnout ramenem do Elyara vedle sebe. “To prostě nejde!“ Zaúpí nešťastně, těžko říct, jestli nad tím, jak je neklidná, nebo tím, jak ji trápí a nechce vstát. Zamyslí se radši nad tím, proč chce jít vůbec střílet, ale není schopná s ničím rozumným přijít. Jednoduše se probudila a zachtělo se jí jít střílet, ale kdo ví, jestli by mu to jako odpověď stačilo, a tak mu poskytne ještě méně dostačující, pokrčí prostě rameny.
Rezignovaně si povzdychne, a ačkoliv na ni každá buňka křičí, ať vstane, poslušně se zavrtá a zavře na pár okamžiků oči. Jenomže se jí samovolně otevírají, takže to celé vydrží zhruba minutu, než se pod jeho rukou otočí obličejem k němu a přimhouří oči. “Spíš?“ Šeptne téměř neslyšně. I kdyby ano, zvedne zákeřně ukazováček a opatrně, aby mu nevypíchla oko, mu nadzvedne oční víčko, takže mu prostě spát nedovolí. Sama by ho ještě včera za to, co teď sama dělá, nejspíš přizabila, ale dnes je nový den a vše je jinak. Nadzvedne mu ruku, aby se vysvobodila, a energicky vyskočí zpět na nohy, načež se nahne zpět nad postel, aby ho zatahala za paže směrem ke kraji postele. “Poslední varování.“ Prohodí, připravená ho bez ostychu z té postele stáhnout.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Fri Jun 15, 2018 12:04 pm
V duchu pretočil očami. Škola. Pomyslel si a hlavou mu preletelo pár útržkov z jeho spomienok na školu. Nebolo to tam až tak zlé. Uznal si sám pre seba v mysli. Nahlas by to nepovedal. Bol by za ešte väčšieho čudáka. To už by sa s ním nebavila ani len Lin. Kto normálny by predsa nahlas povedal, že škola nebola až tak zlá? Okrem tých populárnych deciek nikto. No, to Elyar v podstate aj tak trochu bol. Netvrdil by to sám o sebe, no mal veľa priateľov mimo tábora. Chýbali mu. Najmä jeho najlepší priateľ, čo bol viac menej aj paradox, kedže to bol satyr, ktorý by tu teoreticky mal niekde byť. Keď sa však po ňom zháňal nikdy ho nezastihol. Vždy ho odbili s tým, že je na nejakom školení. Prišlo mu to divné, už len na ako školení by mohli byť satyri. Bola to zrejme lož a bol si toho vedomý. Pre pokoj mysle, a samozrejme, pre pokoj v duši sa rozhodol veriť tejto nevinnej lži a tak bol Trevor niekde na školení a plnil si svoje satyrie povinnosti.
V hlave mal obraz prosiacej Lin. Úplne si vedel predstaviť ten psí pohľad, ktorý by korešpondoval s tónom, akým ho prosila aby zodvihol svoj zadok z postele. Bolo mu jasné, že by si nemusel nič predstavovať ak by len pootvoril oči. Ale mať ich zatvorené a predstaviť si daný výjav bolo oveľa jednoduchšie ako otvárať oči a vzdorovať tomu pohľadu. Povzdychol si. Celkom nahlas aby ho zreteľne cez tie periny počula. Dával tým najavo ako veľmi sa mu nechce. Nech má aspoň zlé svedomie, že ho ťahá z tohto raja.
Cíti ako sa jej telo uvelebilo pri ňom. Veď kto by aj necítil ako sa nepokojne vrtela. "Divím sa ti, že máš toľko energie hneď na ráno." Poznamenal ešte stále trochu chrapľavým hlasom od toho aký bol rozospatý. Keď zahlási, že to proste nejde, len sa opäť usmeje. Alebo, skôr zaškerí, kedže bola až príliš blízko jeho ucha. Na to ucíti mierny tlak na viečku a skôr než by sa chudáčisko stihol nejako spamätať sa mu proti jeho vôli roluje hore a prepúšťa svetlo do jeho očí. Automaticky oko vyvrátil bielkom a tak to vyzeralo ako keby z neho exorcista vyháňal diabla, pretože dúhovku so zrenicou mal pretočenú najviac ako sa len dalo. Snažil sa zaklipkať očami aby sa zbavil jej prsta a oko sa mu opäť zavrelo. Pretrel si ho a normálne ho otvoril. "Teraz už nie." Poznamenal, trochu napajedene, že mu strká prsty do očí.
Aj napriek tomu, že ju pred chvíľou stiahol k sebe, teraz začal robiť presný opak. Rukami sa zaprel do jej rebier a boku a začal ju od seba odtláčať ako taká nespokojná mačka. "Dobre. Dobre. Veď už idem." Opäť si povzdychol. Tentoraz však už s oboma očami otvorenými dokorán. "Dám sa doporiadku a môžeme." Predniesol plán boja a posadil sa na postel. Porozhliadol sa po veciach. Večer prišiel taký unavený, že sa mu ich ani nechcelo odpratávať a tak ich mal prehodené cez koniec operadla. Tmavomodré nohavice boli v poriadku. Tričko na tom bolo trochu horšie. Postavil sa teda z postele a vzal si nohavice do rúk. Zo skrine si vytiahol čisté tričko. "Počkáš ma vonku?" Opýtal sa Lin. Nevyháňal ju. Len mu prišlo, že by sa vonku nudila menej ako keby naňho čakala tu. Každopádne bolo mu jedno ako sa rozhodne. Začal si prezliekať tričko. Nespával v žiadnom pyžame. Alebo to teda aspoň nebolo klasické pyžamo. Spával v staršom tričku, ktoré už normálne nenosil a v kraťasových teplákoch. Obliekol si na seba čisté veci a zamieril k male´mu umývadlu kde si vyčistil zuby a opláchol tvár. Rukami si upravil vlasy, ktoré sa však nelíšili od pôvodného účesu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Fri Jun 15, 2018 9:53 pm
Poklepe si ukazováčkem na špičku nosu nad jeho povzdechnutím. Měla by ho nechat na pokoji, aby se vyspal? Nejspíš. Se všemi těmi hrdiny, co tu pobíhají, je tu on jeden z těch normálních a neměla by ho takhle vyděsit tím, jak na něj tlačí, jenomže to by pak znamenalo, že by musela jít sama, a to se jí zrovna dvakrát nechce. Takže se rozhodne dělat, že ho neslyšela vzdychat, vždy je snazší něco ignorovat, to ví každý. Kdyby totiž ne, musela by se nad sebou silně zamyslet a prvních pár dní svého nespacího období se nechávat někde přivázat, aby nikoho neotravovala. Ale protože se nad sebou zamýšlet nehodlá, nebude se cítit ani provinile, že ho takhle trápí, alespoň tedy prozatím. Zítra se nejspíš něco takového dostaví, pokud jí to bude chtít dát Elyar sežrat.
Zvedne jednu stranu horního rtu v polovičním úšklebku nad jeho poznatkem o energii, jež má. “Spaní už bylo dost.“ Prohodí lhostejně, načež se, téměř jako kdyby chtěla sama své tvrzení zradit, trošku nadzvedne, aby se mohla podívat po všech tvrdě spících obyvatelích srubu. Oni by nejspíš nesouhlasili. Je ale nepotkal ten osud, kdy by je někdo tahal z postele, to jen Elyar je tak výjimečný a ještě nad tím peskuje. Na to konto učiní poslední pokus o to, aby ho dostala ven, čímž je nadzvedávání jeho očního víčka. Nejspíš za to může fakt, že nosí kontaktní čočky, ale jí nijak nevadí sahání do oka [ne, že by mu tam sahala, ale jsou takoví, kteří hned ucuknou, jen se někdo k jejich očím přiblíží], a proto s ní taky nic neudělá ani jeho malá ukázka posedlosti. “Moc pěkné, opravdu.“ Uchechtne se nad tím, přičemž zavrtí hlavou, jako kdyby tu byl on ten blázen.
Nevinně na něj pohlédne zpod řas, a strčí si pěst před obličej tak, aby jí vykukovaly jen oči. Když nevyšel její prosebný výraz předtím, tomu omluvnému už neuteče. Je to něco jako promiň, že jsem tak nesnesitelná, nemůžu za to. Dobře, možná za to trošku může, ale to přece nebude přiznávat. Jakmile se ujistí, že se na ni dívá a přiznává, že už nespí, strčí si pěst pod bradu a vykouzlí úsměv. “A přesně proto tu jsem já, abych tě zabavila, když jsi takhle vzhůru.“ Tomu se říká zákeřnost, hezky jí to vychází. Sice si myslela, že to bude mnohem snazší a touhle dobou už se bude znemožňovat u terče, ale člověk nejspíš nemůže mít všechno hned. Jeden by řekl, že začne hrát uraženou, když ji vystrká z postele, avšak ona se tomu moc nebrání, když vyskočí dobrovolně sama, přitom nedokáže ubránit určitému výrazu satisfakce. Kdyby vstal už dávno, nemusel by teď bručet kvůli oku, dávala si přece pozor, aby mu neublížila! Tenhle svůj poznatek si však nechá pro sebe, ještě by si to rozmyslel a lehl zpět do postele. Zvedne radostně oba palce nahoru a ukáže ven. “Počkám před srubem, než z tebe bude krásná květinka.“ Popíchne ho trošku, přestože by nejspíš měla být extra milá za to, do čeho ho takhle brzo ráno nutí. Na to je až moc drzá, s tím se prostě nedá hnout, nejspíš už stihl zjistit, že si nenechá ujít příležitost do někoho z legrace dloubnout. Co už. Nehledě na to, že by ji mohl obvinit z okukování a to se dneska jednoduše nenosí.
Vyjde ven z jejich srubu, kde začne spokojeně podupávat nohama, až to pozvolna přejde v takový [ač lehce postižený] tanec, přitom jí v hlavě zní ta příšerná odrhovačka Call Me Maybe. Bytelně ji nenávidí, ale přesto se dostane do popředí její mysli a nedokáže ji zatlačit zpátky, nebo lépe – vytřepat z hlavy ven. Jak čeká na Elyara, zabaví se tím celkem snadno, ale nakonec se jen opře o zábradlí, založí si paže na prsou a s překvapivou trpělivostí čeká, až ze srubu vyleze princezna Elyar. Uchechtne se nad tou představou, růžová korunka s huňatým žezlem s třpytkami, jako mívají malé slečny z hračkářství, moc by mu to slušelo.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Fri Jun 15, 2018 11:44 pm
Netrpezlivý by mohli povedať, že mu to trvalo ako nejakej slečne. Dokonalosť si vyžaduje čas. Zhodnotil sám pre seba aby ospravedlnil pred sebou samým jeho oneskorený príchod. Musela však rátať s tým, že sa isto nebude ponáhľať na strelnicu o takomto nekresťanskom čase a ešte k tomu, keď ho vyhostila z vlastnej postele. Toľká to drzosť a ešte očakávať, že by sa hnal. To teda nie. Dal si pekne na čas aby bol pripravený, tak ako sa patrí. A najmä aby bol dostatočne prebratý.
Síce bola jeho streľba z luku beztak mizerná, nechcel si ani len predstaviť aká by bola, keby napoly ešte spal.
Vyšiel už prebudeným krokom, plným nasadenia von z ubikácie za Lin, ktorá stála opretá o zábradlie a čakala naňho. "Čo tu len tak postávaš?" Rypol si jemne do nej. Nebude predsa pozadu. Musel jej to vrátiť. Na tvári vyčaroval široký úškrn, ktorým jej dal najavo, že toto nebola jeho posledná poznámka a práve sa len rozbieha.
Nepostál aby mala Lin čas ho dohnať. Veď pobehne. Pomyslel si, vzhľadom na to koľko mala energie, keď sa ho snažila dostať z postele jej to problém robiť nebude. Takže.. Začal a hneď aj prestal, pretože si uvedomil, že nevie čo chce povedať. To tu často nebolo. Zvalme to na únavu, ktorú ešte stále pociťoval. Aby však nezostalo len také ticho, jeho zaváhanie okamžite zamaskoval. Nedáme si ešte pred tým kávu? Prišlo mu to ako geniálny nápad. V podvedomí sa zasníval nad predstavou ako mu po jazyku steká do hrdla horká tekutina. Ako mu prvý dúšok rannej kávy vždy zježí všetky chlpy a nakopne ho energiou aspoň na pár hodín. Zacnelo sa mu za týmto božským mokom. Čakal čo mu odpovie. Začínal sa už zmierovať aj s tým, že odmietne a bude chcieť isť rovno na strelnicu. V tom prípade však za seba neručil. O tom jej však zatiaľ nič nepovedal. Nechcel ju plašiť dopredu. Teraz mu napadlo, že práve tú taktiku mal zvoliť, keď bol ešte v posteli. Keby ju odradil dopredu tým, že jej povie, aký je nešikovný tak by si to možno aj rozmyslela. Alebo možno aj nie, ba naopak. Nástojila by ešte viac, aby šli trénovať, pretože cvičenie robí majstrov. Úplne si ju vedel predstaviť ako mu hovorí niečo v podobnom zmysle a ako jej on na to nemá čo namietnuť a tak by len porazene vyliezol z postele. Veď vlastne zvyšok by bol už podobný scenár ako sa práve udial.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sat Jun 16, 2018 12:09 pm
Jakmile uvidí Elyara přicházet, její koutky se automaticky zvednou do úsměvu, jež se jen rozšíří nad jeho poznámkou. “Už jsem si myslela, žes vyšel ze cviku.“ Nenechá se a popoběhne směrem za ním, aby s ním srovnala krok. Její krátké nožičky jsou v tomhle ve značné nevýhodě, většina lidí udělá jeden krok a ona dva nebo tři. Většinou na to už byla zvyklá, ale tentokrát ji všechno bolelo z tréningů a včerejších závodů.
Potlačí nutkání protočit očima. Kávu? Nejprve to chce zamítnout, ale pak si uvědomí, že za to všechno, co si s ní musel vytrpět, by si kávu rozhodně zasloužil, načež souhlasně přikývne. “Cokoliv si jen budeš přát.“ Pronese slavnostně, přičemž se však tváří takovým stylem, při kterém mu beztak dojde, že si nic jiného přát už nemůže, protože by to neprošlo. Jistě je velice mazaná. Zamíří tedy namísto na cvičiště směrem k jídelně s rukama hluboko v kapsách mikiny. Celý tábor je tichý, nikde ani noha. Jak by taky ano, všichni ještě spí, to ji ale nijak netrápí. V jídelně natáhne ruku směrem k müsli tyčince, strčí ji do kapsy na horší časy, až ji třeba popadne hlad, což se teď neděje. Je to zvláštní, ráno nemá nikdy hlad, většinou se dostaví až s časem oběda a od toho momentu by klidně jedla v jednom kuse. Nechce riskovat, že po kávě bude ještě aktivnější, nebo že by ji trefil šlak, ačkoliv při zmínce o kávě se jí sbíhají sliny. Namísto toho vezme dvě lahve vody, jednu pro sebe a jednu pro Elyara, kdyby dostali žízeň. Následně se posadí k jednomu ze stolů, aby dala Elyarovi dostatečně času a prostoru k vychutnání si ranního přísunu kofeinu. Nepohodlně se zavrtí, jelikož se sedřený bok přihlásí o pozornost a nenápadně si k němu přitiskne ruku. Možná by měla spíš odpočívat, než namáhat horní půlku těla při střelbě, ale na to ji teď prostě neužije. Nechala si jej na ošetřovně napatlat nějakou mastí a převázat, ale to neznamená, že z něj necítí tepavou bolest třeba jen při chůzi. Třetí místo výměnou za sedřený bok a loket je ovšem sladká odměna, to se musí uznat. Nikdy ji nenapadlo, že by se ke koním vůbec přiblížila, natož aby pak ještě operovala s vozem a závodila s někým dalším. Nejspíš začátečnické štěstí, na nějž si ale rozhodně nebude stěžovat. Teď alespoň může dělat válečného hrdinu, tvářit se drsně jako ve filmech a dělat, že ji to vůbec nebolí. Dobře, to poslední je nejspíš poměrně nereálné, ale předstírat svou drsnost může. Stočí pozornost zpět k Elyarovi. “Jak jsi na tom vůbec se střílením? Jestli mě hned porazíš, přísahám, že jeden z těch šípů ti skončí v zadku.“ Nadzvedne koutek, pobavená tou představou. Něco jako když šíp do zadku schytal Shrek. Realita by asi tak vtipná nebyla, tím se ale zabývat nebude.
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Střelnice

za Sun Jun 17, 2018 11:15 am
V jídelně takto časně z rána nezela ani noha. Valná většina obyvatel pokojně spala, až na děti Athény, které se chopily příležitosti a s prvními slunečními paprsky se pustili do svých vizí v podobě náčrtů jednotlivých staveb, strojů a zbraní. Někteří se pro informace odebrali do knihovny, cestou to berouce přes jídelnu, neboť jako jedni z nejracionálnějších obyvatel Tábora dobře věděli, že snídaně je základ ne. U Hermova stolu, kde seděli Elyar s Lin však zůstávalo prázdno, až na jejich obsazená místa. Hermovci nebyli známí zrovna jako ranní ptáčata, spíš ponocovači, kteří sem tam provedou nějakou tu lumpárnu ostatním obyvatelům srubů, ať již svého vlastního, či těch zbývajících, které se stávaly terčem útoku trojnásobně tolikrát. Přeci jen to byla rodina - ať už se jednalo o určené otcem, bohem cestování a zlodějství, nebo o neuznané nikým.
Několik rukou mávlo jejich směrem, načež je ponechali naprosto bez povšimnutí. Ke stolům ostatních bohů se nesedalo, každý měl svůj vlastní a nováčci byli automaticky přiřazeni k nejdelšímu z nich - Hermovu. Nakonec potomci Athény věděli, že není dobré ztrácet čas a po snídani vyrazili za svými povinnostmi, nechávaje dva neurčené o samotě. Možná by to pokračovalo dál, kdyby do jídelny nevklouzla drobná hezounká Afroditina dcera, která by se od pohledu dala označit za miniverzi panenky Barbie. Pozdravení Lin si odbyla úšklebkem značícím, že dívčin vzhled by rozhodně v žádném chlapci nerozdmýchal vlnu žáru a pokaždé by byla odsunuta do friend zone, to Elyarovi už se chystala věnovat mnohem sladší úsměv. Hlavně teď, když se ještě jejich vedoucí srubu, America, nezjevila, aby chlapce počastovala nepříjemným pohledem za to, že odmítl chodit s jejich bratrem. Když však pohledem sklouzla k jeho tváři, oči přitáhlo cosi jiného - zářící znamení nad mladíkovou hlavou. Výkřik radosti, drobné zadupkání na místě a dovolávání se vedoucí ptačím švitořením jména "Americo!" se nesl celým Táborem. Stačilo zvednout hlavu a i Elyar s Lin by si všimli narůžovělého znaku holubice - symbolu bohyně lásky a krásy, Afrodity.
Celý Tábor byl tímto už vzhůru nohama, někteří se ospale potáceli v prapodivných variacích pyžama, jiní se ještě přizabíjeli o deku. Ti další - zvláště dcery Afrodity, u kterých se zdálo, že snad chodí spát s kouzelným líčením, jinak nebylo možné, aby působily jako z reklamy na novou voňavku od Dioru. Výkřiky nadšení se rozléhaly budovou, ač část se nesla s pohoršujícím zklamáním. Takto si žádná z jeho nových sester nemohla domluvit rande, neboť potomci stejného boha mezi sebou nemohou udržovat jiný vztah než-li čistě sourozenecký. To však neměnilo nic na tom, že momentálně Elyar prošel změnou image. Z neučesaného, neoholeného kluka se stal rázem manekýn z katalogu o životním stylu. Vůně kořeněné kolínské na sebe taktéž dlouho nenechala čekat a i oblečení se změnilo na něčeho poněkud méně vhodného na střelnici - bílou košili a elegantní, pískově zbarvené rifle s koženým páskem. Dalo se čekat, že matinka se bude činit a pohled dívek vše jen potvrzoval. Cokoliv, co si bude chtít Elyar po dobu jednoho týdny vzít na sebe, se promění na vysoce elegantní kousek v šatníku, po týdnu se vše vrátí k normálu. Podobně to bude mít i se vzhledem. Matčino kouzlo jej zcela opustí až po týdnu.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Sun Jun 17, 2018 8:39 pm
Ak bolo doteraz ticho, rozhodne sa s ním teraz mohli rozlúčiť. V jedálni sa začalo zbiehať viac a viac ľudí. S pribúdajúcim časom, pribúdalo aj ľudí. Väčšinou potomkovia Athény. Divil sa im, prečo ešte nespia. On by spal. A ako rád. Miesto toho sa snažil prebudiť kávou, ktorú pomaly usrkával zo šálky, kedže bola ešte horúca a on si nechcel popáliť jazyk. Bol však nedočkaví a nemal silu čakať, kým káva vychladne na dostatočnú teplotu aby ju mohol piť plnými dúškami úplne spokojne a bez obáv. Miesto toho sa len jedálňou ozývalo hlasné srrrrrrk každých tridsať sekúnd. Očami pritom behal po okolí, uisťujúc sa, že ho niekto zdiaľky za to neprebodáva pohľadom.
Sledoval popri tom aj Lin. Sledoval ako zobrala dve fľašky miesto jeden. Napadlo mu, že je pekné, že myslí aj naňho. Až o pár sekúnd túto myšlienku začali nahlodávať myšlienky o tom, že môže byť len veľmi smädná a naňho absolútne nemyslí, len berie dve fľašky pre seba lebo vie, že pri strelbe nakoniec vysmädne. Vytesnil to najviac ako sa len dalo. Nebolo to vôbec ťažké. Pochybovačné myšlienky nahradili myšlienky preklínajúce celý svet. A to spôsobil len jeden výkrik. Taký krátky a prostý. Jedno meno. America. "Oh len to nie." Zhrozil sa až tak, že mu tieto slová vyšli z úst miesto toho aby ich ponechal vo forme myšlienok. V očiach mal zrazu hrôzu a des. Ešte si neuvedomil čo sa vlastne deje.
V jeho hlave sa už rodil únikový plán a premýšľal ako sa čo najúspešnejšie vyhne tej pohrome zvanej America. Zabrzdilo ho náhle zistenie, že tá smršť teraz bola jeho sestra. Nevlastná sestra. Opravil sám seba v myšlienkach. V tomto prípade bola táto korektúra preňho viac než nevyhnutná. Nad jeho hlavou sa vznášal naružovelý znak holubice, symbol bohyne Afrodity. V jeho hlave bol taký chaos, ako keď si dáte do vresku slúchatká a oni sa vám behom pár sekúnd, ani neviete ako ale zahrčkajú a vy ich neviete rozmotať. Presne tak to bolo práve v jeho hlave. Každá myšlienka sa strácala v spleti zvyšných myšlienok. Únik. Matka. America. Streľba. Dané pojmy sa striedali s bleskovou rýchlosťou. Nevedel čo skôr.
Predstavte si, že po 17 rokoch konečne zistíte kto je vaša matka. Sláva. No pri tom sa dozviete, že tá istá matka, je matkou osoby, ktorú by ste najradšej zvrhli do Tartaru. Pomoc! Nevedel si ani len predstaviť ako s tou šialenou blondínou bude žiť pod jednou strechou. A keď si predstavil, že ho chcela dať dokopy s vlastným bratom, skoro ho naplo a len tak tak to udržal. Vedel síce, že incest bol medzi bohmi úplne bežná vec, no on tomu zrovna neholdoval. Nebol fanúšikom až tak vrúcnych rodinných vzťahov. "Nie že by som nebol vďačný ale....Je toto stanovisko záväzné?" Pýtal sa tak nejak do vzduchu. V tomto momente mal chuť strčiť hlavu do piesku ako nejaký pštros a už ju z tane nikdy nevytiahnuť. Najradšej by zmizol.
V tom sa v jeho hlave zrodil dokonalý plán. Ani nezaváhal a schmatol Lin za ruku. Bolo mu jedno ako silno ňou muselo trhnúť, keď sa rozutekal smerom k strelnici. "Na to teraz kašli!" Rozkázal jej. Jeho neschopnosť v streľbe bola momentálne to posledné čo ho trápilo. Aj keby ho porazilo dievča. No a čo? Veď to predsa nebolo prvý krát.
Nebežal tak rýchlo ako si myslel že bude. Úzke pieskové džíny ho ťahali a bránili mu v pohybe. Nestihol si ani všimnúť, že jeho obyčajné oblečenie sa zmenilo na bielu košeľu zakasanú do rifiel s drahým opaskom. *Oh, aký som len neodolateľný. Vďaka mami.* Ironicky prehodil v duchu. Na reči nemal čas. Jeho pľúca mali aj tak čo robiť pri tom behu. V nose ho taktiež dráždil korenistý parfém, ktorý z neho bolo cítiť na sto honov. Byť dieťaťom Afrodity malo svoje výhody. Teraz sa aspoň nemusel sprchovať, parfém voňal tak silno, že by prebil aj mŕtvolny puch.
Len čo dobehol aj spolu s Lin na strelnicu uvedomil si, že asi ani nemal pre čo utekať. America by sa kvôli jeho osobe určite neunúvala aby došla. Mávol nad tých pomyselne rukou. Beh mu aspoň prečistil hlavu a jeho myšlienky boli jasnejšie. Streľba. Rozhodol sa, že rodinné prípady bude riešiť neskôr. "Čakal by som, že matka." Ako vyslovil to slovo na ústach sa mu zjavil úsmev. Bolo to fajn. Vlastne viac než len to. Láska, ktorú k nej cítil mala konečne smer. Už to nebolo ako blúdiť v tme, už vedel ku komu ju cítil. Nebolo to len slovo, konečne to bola aj osoba. Vrátil sa však k pôvodnej myšlienke. "...Čakal by som, že zvolí lepší outfit na stelbu z luku." Poznamenal ale vlastne na tom nezáležalo. Začal si rozopínať gombíky na košeli. Predsa ju nechcel zničiť hneď v prvý deň ako ju mal. Našťastie, že bolo dosť teplo na to aby vydržal aj bez nej a tak mu teda ani nechýbala a on mohol voľne mávať rukami, koľko len chcel. Ani mu nenapadlo, že by to Lin mohlo rozptýliť. Nikdy voči nemu nevysielala žiadne signály a tak ho ani v tých najvzdialenejších zákutiach jeho mysle nenapadlo, že jeho jemne vypracované telo by mohlo zaujať jej pozornosť.
Košeľu si zvliekol z rúk a poskladal ju nabok. V hlave si urobil poznámku, aby ju tu nezabudol ale bolo mu jasné, že ju tu zabudne aj tak. Nijako ho to však netrápilo, chýbať mu rozhodne nebude. On nebol ten typ, ktorý by bežne chodil oblečený v podobných veciach.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Mon Jun 18, 2018 8:33 am
Nelíbí se jí, jak se začne jídelna postupně zaplňovat. Když sem přišli, byla ještě prázdná, vždyť sotva vylézalo slunce a najednou tu začalo být až příliš velké hlučno. Hermův stůl naštěstí zůstával prázdný, tedy kromě Elyara, a tak se spokojeně vrátí na místo, přičemž se snaží ignorovat jeho srkání. Jestli by ho nejradši nezapálil na místě někdo jiný, ona rozhodně ano. Neměla na to ale až příliš času, jelikož kolem nich projde jedna z těch nafoukaných pipinek, které bytelně nesnáší. Smrdět přeslazenými parfémy jsou na sto honů, nosí nepraktické oblečení a jejich manikúra působí dráž než polovina jejího šatníku. Někdo by mohl říct, že závidí, ale tak to rozhodně není, nikdy by taková nechtěla být, sama sebe by musela každou hodinu fackovat. Bůhví, proč ji pozdraví, nejspíš je v tom ironie, protože takové existence ze zásady neupozorňuje na to, že žije, a hned je jí připomenuto, proč to dělá, přesto se však pobaveně ušklíbne nad tím, jakým pohledem ji počastuje, aby dala najevo, že je jí její názor naprosto ukradený.
Svým myšlenkám na toto téma se však dál nemůže věnovat, protože vykřikne nějaké jméno. Spíš než to ji však upoutá Elyarovo zasténání a tehdy si toho všimne. Zůstane na něj zírat s pootevřenými rty, načež zatěká pohledem mezi znakem nad jeho hlavou a jeho obličejem. Okamžitě jí dojde, o co jde, stejně jako všem ostatním, jak se zdá, jelikož se spustí okolo Elyara hluk. Zůstane sedět mlčky, snažíc se co nejvíc splynout se židlí, na které sedí, přičemž sleduje, jak se jeho oblečení mění, stejně jako tvář. Sobecky si uvědomí, že teď už žádné otravování nebude, už je určený. Neví přesně, jak to chodí, ale příslušníci srubů drží při sobě, nejspíš by se mu měla klidit z cesty, protože na ni teď už nebude mít čas. Soudě podle toho, co vypozorovala u jiných potomků Afrodity, bude mít plno práce s péčí o zevnějšek. Nikdy by ji nenapadlo, že by ho na něco takového užilo, moc jí k němu nesedí to, jak se rázem jeho vzhled změnil, ale to je pravděpodobně tím, že ho tak ani nikdy neviděla. Měla by mít za něj radost, ale nemá, nejspíš je mizerná kamarádka, co už. Lámat si s tím hlavinku rozhodně nebude. Zmateně svraští obočí v momentě, kdy Elyar chňapne po její ruce a donutí ji vstát, až se zašklebí nad tím, jak ji píchne v boku, přesto nic nenamítá a poslušně jej následuje s rozběhem. Donutí se trochu zpomalit, aby srovnala tempo s tím jeho. Ne, že by byla kdovíjak zdatná běžkyně, ale zrovna to jí problém nedělalo. Nebavilo ji to, nesnášela, jak se přitom zadýchávala, nehledě na to, že pak člověka pálí lýtka a potí se jako čuně. Naštěstí není střelnice tak daleko, aby k tomu poslednímu došlo, a když zastaví, není tak těžké znovu popadnout dech. Uklidnit však tepavé píchání není snadné, a tak si tam přitiskne ruku.
Neujde jí, jak se usmívá nad tím, že má co přiřadit ke svojí matce. To ji donutí zahodit ty pocity, které měla předtím, alespoň na chvíli. “Krásný za každé situace, ne?“ Neodpustí si popíchnutí, nemohl čekat, že něco takového dokáže přejít bez povšimnutí. “Neuraz se... ale strašně smrdíš.“ Prohodí udýchaně s nadzvednutými koutky. Ne, že by doopravdy zapáchal, ale ten parfém je poměrně intenzivní. Nechá však vtípků a zvážní. “Tak Afrodita, hm? Proč jsi tam nechtěl zůstat? Myslela jsem, že máte rádi... pozornost.“ Zadrhne se, jak jí dojde, že se svléká. Hodlá co nejrychleji vymyslet nějakou ironickou poznámku, jenomže ji vůbec žádná nenapadne. Pročistí si hrdlo odkašláním a odtrhne od něj oči, snažíc se získat zase pevnou půdu pod nohama. Hlavně se nečervenej. K tomu využije to, že zamíří k jednomu ze stojanů s cvičnými luky. Ucítí přitom pod gázou nepříjemný vlhký pocit, nejspíš si potrhala strupy. Hodí si přes rameno toulec s množstvím šípů a do obou rukou vezme luk pro sebe i pro Elyara, jeden z nich mu podá. Usoudí, že odteď bude mít na talíři plno debat o své matce, a tak se ho na to téma nijak dál nevyptává, kdyby chtěl, jistě začne sám. “Připrav se, že tě porazím.“ Z jejího tónu jde poznat, že to nemyslí vážně. Zná jen základy a to jen díky speciálním hodinám o tělocviku ve škole, když se v jejich městě konaly nějaké soutěže škol. Vyhrne si rukáv mikiny, aby jí nepřekážela, není jí však ještě natolik teplo, aby se odvážila si ji sundat a být jen v tílku, ačkoliv se během trochu zahřála.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Mon Jun 18, 2018 11:41 am
Jej popichnutie nezostane nepovšimnuté a on jej ho mile rád a veľmi promptne opätuje. "Som rád, že si myslíš, že som krásny." Uškerí sa. Jej iróniu akoby úplne prehliadol a prebral si to po svojom aj keď vlastne aj on sám svoju vlastnú poznámku mieril ironicky. Už, už si šiel prehrabnúť vlasy, keď si uvedomil, že teraz nemá na hlave to svoje rozcuchané hniezdo ale štýlovo upravené vlasy. Sám nevedel ako vyzerá. Mal sto chutí ísť sa pozrieť do zrkadla no nechcel pred Lin upevňovať ešte viac dojem, že je ako všetci potomkovia Afrodity, keď to nebola pravda. Nutkanie zatlačil do úzadia a prestal myslieť na svoj vzhľad.
Pretrel si rukami oholenú bradu aby zmapoval územie, respektíve to na čom je a ako vyzerá. Na to že bol tak mladý, celkom rýchlo sa mu na tvári vždy objavilo strnisko. To bol dôvod, prečo mu teraz nevadilo, že má oholenú tvár. Veď to aj tak za chvíľu dorastie späť. Preč však so vzhľadom. Založil si ruky na holej hrudi. "No neviem." Poznamenal, keď povedala aby sa neurazil. Zarehotal sa a prižmúril oči. Nebol žiadnym vyznávačom drahých parfémov alebo presnejšie stačilo povedať len parfémov. Nebola jediná koho dráždil v nose. "Najradšej by som sa šiel osprchovať a prezliecť." Zhodnotil vlastnú situáciu. "Toto.." Rukami sa začal oháňať okolo seba. "..nie som ja." Ale to jej muselo byť jasné. Pred tým ho nikdy v ničom podobnom nevidela. Nikto ho predtým v ničom podobnom nevidel. Nosil skôr tmavé farby a veci hodiace sa na každý deň. Bodla Afrodity však košeľa a úzke rifle boli veci, ktoré sa tiež hodili na každý deň. "Hádam, že teraz je toto asi mojou povinnosťou." Sám len bádal. Nevedel, či je povinnosť dobre sa obliekať alebo to majú v rodine zdedené. To zrejme nie, keď si uvedomí v akých veciach sa on cíti najlepšie. Jeho štýl nebol príšerný, mono jeho sestier by však tvrdilo opak. Handry na upratovanie, spáliť. Áno, America by jeho oblečenie určite najradšej vyhodila a spálila. Ale ako ju poznal sama by to neurobila, nakázala by to nejakej z jeho sestier aby to urobila za ňu.
"Zostať?" Neveriacky vypleštil na Lin oči. "Zbláznila si sa?" Nechápal ako si mohla myslieť, že chcel zostať v tom humbuku. "A vystaviť sa tomu šialenstvu? Máš ma snáď za blázna? Nie, nie, nie. Ja sa svojej rodine radšej vyhnem." Dcéry Afrodity mu prišli ako otravné prototypy bábiky Barbie. teraz to však boli jeho rodina. Nevlastná rodina. Opäť sa v duchu opravil. Bolo to preňho zrazu akosi dôležité. "Nehádž ma s nimi do jedného vreca." Prišlo mu, že kvôli svojej matke a jeho nevlastným sestrám teraz prišiel o kamarátku. Keby to tak bolo naozaj, mrzelo by ho to. Usúdil, že je všetko v poriadku, keď mu podávala luk, ktorý si od nej zobral. Bol ľahší než čakal. "Ty si ale humoristka." Spochybnil jej prehlásenie, že ho porazí. Nemusela byť však tak ďaleko od pravdy. Poraziť ho nebolo vôbec ťažké. Najmä, keď robil niečo po prvý krát. Urobí jej miesto, rukou poukáže tak ako to robia gentlemani v spoločnosti. "Dámy majú prednosť." Síce bolo na strelnici viacero terčov, rozhodol sa, že nebude chodiť nikam ďaleko sa zostane pri tom istom, len sa s Lin bude striedať.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 50
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Střelnice

za Mon Jun 18, 2018 1:17 pm
Nepředpokládá, že by to o sobě nevěděl, a protože už na něj použila ironii jednou, nechce se opakovat, aby se pak nestalo, že to zevšední, tudíž jen pokrčí naoko nenuceně rameny a rozhodne se, že bude nejlepší jeho krásu dál nerozebírat. Jistě bude spousta dívek, které ho o tom tady rády ujistí, což ji donutí se ušklíbnout, kdo ví, proč to tak je.
Musí se zasmát tomu, jak nepříjemná pro něj tahle změna je, anebo to tak alespoň vypadá. Trošku ji to uklidní, zevnitř se rozhodně zdá pořád stejný, což je asi hlavní. Zní to jako přílišné klišé, ale k čemu je člověku, že tráví čas s nějakým krasavcem, když jako člověk je úplný idiot. “Snad to nebude tvoje nové já, které bys neměl rád.“ Trochu smutně se pousměje a přesměruje svou pozornost k toulci, do nějž se natáhne pro šíp. Pokud takový efekt na něm zůstane napořád a on si bude pořád přát se převléknout do svého starého oblečení, nejspíš by moc spokojený nebyl. Smířlivě zvedne volnou ruku, ve které nedrží luk, do vzduchu, jakmile zjistí, že se mu ten povyk nelíbil o nic víc, než jí samotné. Je to asi dost zvláštní, vzhledem k tomu, že viděla dcery Afrodity v akci, jak vyhledávaly pozornost a vyžívaly se v ní. On před tím utekl, ačkoliv by se asi měl přímo tetelit blahem, že má tolik pozornosti. “Jen jsem čekala, že přijdou přísahy s malíčky a dýchánky při pedikúře.“ Hodí svoje myšlenky na humornější notu, aby neodhalila, jak moc ji mrzí, že už nebude v Hermově srubu s ní. Věnuje mu zubaté zakřenění, aby dala najevo, že humoristku bere jako kompliment, nikoliv opak, pak už se však postaví před terč. Zasadí šíp do drážky na tětivě luku, levou ruku natáhne před sebe, držíc v ní luk a pravou natáhne s oním příjemným zavrzáním tětivu i se šípem, přičemž svou váhu přenese na levou nohu. Všechny tyhle základy se naučila ve škole, proto pro ni tyhle věci problém nejsou, horší je se trefit přesně tam, kam si to přeje. Je to s ní jako na horské dráze, jednou se trefí hned do středu, jindy zas úplně mimo. A dnes je to takový zlatý střed, protože jakmile vypustí šíp, trefí se do modrého pole. Sice mířila do červeného, nebo ideálně do černého středu, ale pořád lepší, než šedé pole, nebo úplně mimo terč. Spokojeně ruce povolí a nechá luk viset po svém boku, ve kterém pořád cítí, jak jí z něj něco vytéká, raději ale nezkoumá, co to je. Snad se jí tekutina neprosákne na tričko, to by nerada. Nedá na sobě ale žádné nepohodlí znát. “Poslyš... omlouvám se, že jsem tě ráno tak probudila. Možná tomu nebudeš věřit, ale obvykle lidi nemučím vytahováním z postele.“ Vytasí se s omluvou, zatímco ustoupí o krok do strany, aby udělala Elyarovi místo ke střelbě. Nečekala, že zklidnění přijde takhle brzy, nejspíš za to může ta scéna v jídelně, každopádně je za to ráda, alespoň se už zas trochu víc podobá svému normálnímu já. Čím víc dopolední hodina postupuje, tím větší se teplo dělá, dokonce i na ni, a tak si konečně sundá mikinu a zůstane jen v tílku. Odhodí ji někam stranou, u téhle jí nijak výrazně nevadí, když se zašpiní. Ačkoliv se to nejspíš nedělá, využije luku jako hole a opře se o něj, zatímco pozoruje, jak si vede Elyar, doufajíc přitom, že nebude lepší, teď ho vážně chce porazit.
Sponsored content

Re: Střelnice

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru