Share
Goto down
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Fri Apr 20, 2018 9:50 pm
Podle stavby těla pozná, že je jiná. Nejen podle křivek, ale také podle svalů. Bohužel mu však nedojde, že jde o jeho dceru. Ostatně svaly může mít spousta polobohů, to z nich ještě nedělá jeho potomky. Naštěstí. Být jeho děti obyvatelé srubu Hefaista, nejspíš by si vzal příklad ze svého nevlastního bratra Hérakla a masově je vyvraždil. Dokáže usoudit, že tahle ránu zasadit dokáže, ale je to jenom malá holka. Co se dá čekat víc, než pár modřin? Totiž, ne že by si připustil, že je schopna mu těch pár modřin způsobit, ale když už, nic moc nehrozí. Spíše zahřívačka, než trénink, ale nic lepšího asi nenajde.
Stačí dvě věty k tomu, aby se jízlivost změnila v jed. Slečna se trefila. Přesně tohle mu řekl Apollo, než ho porazil v boxu. Přistoupí ještě o krůček blíž, aby snížil vzdálenost na více přejícnou boji. "Nedělá mi problém tě donutit plivat zuby." Lehce se pokrčí v kolenou, zatne ruce v pěsti a připraví se do pozice, kterou fanoušci boxu jistě dobře znají. "Aspoň by ti z huby vyletělo něco jinýho, než sračky."
Není co řešit, evidentně mezi sebou zapustili něco, co ze sebe dovedou pouze vymlátit. Z tváře mu čiší hořkost - slova boha Slunce si pamatuje víc, než dobře i napříč tomu, že je řekl před několika staletími. Není těžké ho dopálit, ale v tomhle případě se dcerušce povedlo udeřit hřebíček na hlavičku. V bojovém postavení kolem dívky obejde půlkruh, než nakročí a celou svou váhu vloží do levého háku. Jistě, jako příslušnici něžného pohlaví by ji podceňoval mnohem více, než obvykle, ale prostě si místo jejího obličeje musí představovat Apollona, což není zas tak těžké. Více zženštilého olympana není možné najít.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sat Apr 21, 2018 1:36 pm
Vždycky měla talent na to lidi vyprovokovat k tomu, aby po ní vystartovali, jen většina z nich neskončila moc dobře. Taky se není čemu divit, když ona měla na rozdíl od nich dobrý trénink a jim zbylo maximálně pár modřin nebo menších zlomenin, aby si zapamatovali, že s ní se do křížku pouštět nemají. "Za to z té tvojí držky asi ani nic jiného nevypadne, co?" Odvětí a lehce pozvedne obočí. Ne, opravdu jí nenapadne toho nechat a zamyslet se víc nad tím, kdo muž před ní je. Zkrátka je horkorkrevná a raději se nejdřív popere a až pak se bude ptát a uvažovat nad tím, s kým se to vlastně pomlátila. Teď jí to bylo ukradené. Potřebovala ze sebe dostat tu zuřivost, kterou v sobě nashromáždila za poslední měsíc a kousek. Zatímco jí obchází, připraví se do bojového postoje, ze kterého se jí bude lépe bránit i útočit. Přece jen není žádný začátečník.
Očividně si neznámý moc na čas s útokem nedává, proč by taky měl. A stejně tak očividné je to, že jí nehodlá šetřit, načež se jen pousměje. Nepotřebuje, aby jí někdo šetřil. Tím jí trochu připomene Natea, který taky vždycky kašlal na to, jestli je holka nebo ne. Prostě jí bral jako potomka Área, kterého chtěl zmlátit. Oproti muži byla o něco rychlejší, ale na druhou stranu nejspíš taky slabší, ať si měla svaly jak chtěla silné. Tudíž zastavit jeho úder úplně nepřicházelo v úvahu, zkrátka mu uhnula a ještě se ho pokusila trochu vyvést z daného směru, díky tomu se dostala do pozice, ze které se rozhodla pro pravý zvedák na mužovo břicho, ale dávala si pozor, aby si rukou zároveň i chránila tvář.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Wed May 02, 2018 3:32 pm
Dávno není bohem, ale pokud něco ztratil, je to pouze ichor, který mu dával vše, co ho činilo božským. Zkušenosti jsou něco, o v krvi rozhodně nenajdete a také něco, co mu zůstalo jako jediná vzpomínka na to, co zažil. Samozřejmě ačkoli musí uznat, že pohyby má děvče velmi dobré, není těžké její kroky předvídat. V její situaci by totiž dozajista volil ten samý útok.
Předloktí spojí a vytvoří si tak štít, který pohltí ránu. Nemůže si odpustit pobavený úšklebek. "Možná mi z ní vypadne pár plivanců, až se budeš válet na zemi." Hodlá vyhrát. Dívka si ho proti sobě poštvala zcela bezděky, ale slova, která Bůh slunce tehdy použil nikdy nezapomene. Všichni se mu posmívali, když olympijské hry vyhrál zrovna on. Nuže, přinejmenším se poté více sblížil s Hermem, který jistě zažil podobnou urážku ega. To bohužel na věci nic nemění.
Zablokováním úderu se nemá smysl kdovíjak zdržovat. Ihned ruce zvedne, kryjíc si pravačkou tvář. Pravou ruku vymrští vstříc odhalenému rameni. Má v plánu si ozkoušet, kterou stranu těla považuje děvče za dominantní. Ruka kterou píše ještě nic neznačí.
Energie má stále dost. Plavání bylo jen nutný osvěžením a rozcvičkou. Je ale naděje, že s tímhle děckem trénink dokončí. Nikdy by nepřipustil, že se mu vyrovná, ale i po jednom úderu dokáže poznat, že už má něco za sebou
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sat May 05, 2018 7:57 pm
Začátečníkem by ho rozhodně nenazvala, ale to ještě nic neznamenalo. Ač to příznávala nerada, tak v boji nešlo vždycky o zkušenosti, ale i to zpropadené štěstí, které se na ní zrovna moc nelepilo, alespoň v posledních týdnech. Začalo to tím rýmováním a pokračovalo to tím, že celý ten boj projela, protože jí její drahý bráška knockoutoval. Tyhle vzpomínky v ní ale akorát nakoply hněv, který v sobě držela přes měsíc a chtěla si ho vybít na nějakém potomkovi boha slunce, který měl její kletbu na svědomí. Očividně se jí ale podařilo narazit jen na tohohle chlápka, takže bude muset pro začátek stačit.
Když její pěst dopadne na jeho blok, ušklíbne se. Nejspíš by to normálního člověka bolelo a za ruku by se chytil, jenže Des za sebou měla už nějaký ten souboj a na bolest byla zvyklá, přece jen byla dcerou boha války a to ne jen tak pro nic za nic. Dalším důvodem byl i adrenalin, který jí koloval žilami a odsouval bolest někam do postranní. Přijde čas, kdy jí bude ta ruka bolet, ale nejspíš ne do chvále, dokud tenhle souboj neskončí. Ránu mířící na pravé rameno, což se jí úplně nezdá, přece jen více používá pravý gard, i když těžko říct, jestli je to její silnější. Rychle tedy stáhne ruku, kterou předtím útočila a pokusí se odklonit jeho ránu od svého těla, aby více otevřela jeho tělo pro svůj další ránu, načež rychle útočí levačkou na solar, protože o ránu do obličeje se opravdu nesnaží, když si ho chrání. Navíc i slabší rána do solaru může pěkně zabolet.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sat May 05, 2018 8:45 pm
Ránu se jí povede odklonit od ramene, takže ji stáhne opět k úrovni brady. Předpokládá totiž, že další její tah bude opět směřovat pod úroveň ramen, čehož plánuje náležitě využít. Nikdy sice nebyl na strategii, ale té nejprimitivnější se nevyhne ani ta nejprimitivnější příšera. Snad proto jsou jeho výhry z velké části zapříčiněné dávkou štěstí, které mu podobně jako dceři nepřeje již několik týdnů. Geny se prostě jen tak nezapřou.
"Jestli jsi takhle mrtvá i v posteli..." Pobaveně si odfrkne. "Ten tvůj bude muset prosit Hefaista o vibrující implantát, aby z tebe vytřískal nějakou akci." Zasměje se. Zuřivost je zbraň, která vyhrává války a je si zcela jistý, že z ní by jí dokázal vytřískat ještě mnohem více. Nemá své božské schopnosti, ale instinkty má stále dost silné a z ní potenciál ke hněvu prostě sálá.
Aby využil výpad levé ruky nepřítele, rozhodne se pro trik, který mu často během boje beze zbraní vychází. Stáhne břišní svalstvo a přiskočí vstříc ráně na solar. Zároveň však napojí pravým hákem na spodní čelist. Není to zrovna boxerská technika, ale při pouličních bojích je k vidění na každodenním pořádku. Samozřejmě její rána z něj vydere přidušený výdech, ale zažil mnohem horší věci. Když sletíte rukou Dia z Olympu na zemi, cítíte to několik dní.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sat May 05, 2018 8:59 pm
Vyměňování názorů a ještě takovýhle během boje není pro ní osobně nic nového. Její bratr se do ní strefoval pořád a kvůli jejímu sexuálnímu životu obzvlášť, i když ne zcela tímhle způsobem. Ušklíbne se. "To budu mít nejspíš po otci. Na bojišti mu to může šlapat, jak chce, ale v posteli bude asi prkno. Teda pokud si pamatuju, co říkala máma." Odsekne, ale stejně se v ní hněv a zuřivost trochu hromadí. Nebyla by dcerou boha války, kdyby se v ní tyhle emoce během boje neprobudili. Nebyla jako ti suchaři od Athény, kteří uvažovali nad strategií a každý jejich pohyb byl promyšlený. Ona šla podle instinktů a tvrdého výcviku, její rány posilovala právě zuřivost, kterou v sobě dokázala vyvolat skoro na počkání, pokud se nacházela v boji.
Možná kdyby na ní tenhle trik zkusil před pár měsíci, tak by na něj naletěla, ale ona se ze soubojů učila a pamatovala si, co jí dostalo do kolen. Byla to právě taková rána, kterou jí její bratr uštědřil a poslal jí do bezvědomí. Nehodlala to opakovat, i když to znamenalo, že se musela vyhnout, takže dostala ránu do klíční kosti. Možná kdyby měl její otec stále svou božskou sílu, byla by kost zlomená, takhle se tam objeví jen ošklivá modřina a bude nějakou dobu bolet. Ovšem udělá jí radost, že přiskočí k ní a ona mu uštědří ránu do solaru. Navíc to, že se přiblíží jí dá šanci k tomu, aby použila nečestné techniky a triky. Rychlý pohyb kolenem nahoru směrem k jeho rozkroku. Jistě, nejspíš to nebyl fér souboj, ale on měl na své straně sílu a pravidla se předem nestanovila.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sat May 05, 2018 10:07 pm
Poušklíbne se. "Až to tady skončíme, dej mi adresu. Rád mamce zpravím náladu." Odtuší ješitně. Po boji není nic lepšího, než dobře stavěná milfka, která pofouká válečné rány. A možná i pár jiných věcí.
Vždy měl ve zvyku se přeceňovat. Paradoxně i ve chvíli, kdy už dávno není bohem, jeho reflexy nejsou to, co bývaly a navíc bojuje s malou holkou. Jak by tohle mohl prohrát? Neexistuje možnost, že by ho porazil polobůh v zácviku. Nikdy. A potom ho zasáhne bolest, která vystřelí až do žaludku. Dalo by se říct, že by se v tu chvíli dala vyrovnat pádu z Olympu - kdyby se ovšem shromáždil pouze od břicha dolu. Ego se mu opět jednou vymstilo a proto nyní jeho ruce ztratily obrannou pozici. Nebo ji tedy spíše změnily. Už nebrání obličej, ale úschovnu záložního mozku každého muže. Dlaněmi překryje svého nejvěrnějšího přítele, který vždy stojí při něm. A spolu s ním se také odporoučí k zemi se všeříkajícím úpěním.
"Ty..." Zahvízdne začátek věty. Je možné, že normálně hrubý hlas by na vteřinu mohl připomínat mladého eunucha. "Podrazácká svině!" Zatne zuby. Vzhledem ke své povaze necítí tuhle bolest poprvé. Jako bůh schytal několik kopanců, ale nikdy si tuhle bolest nepamatuje takhle. Chce se mu zvracet, motá se mu hlava, mravenčí ho celé tělo. Ne, takhle to vážně nezná.
Chvilku si na zemi úpí, ale svou prohru nenechá být. Do dlaně nabere hrst písku, který vrhne Des do tváře. Pokud budou úspěšně zasaženy oči, pokusí se navázat podkopnutím nohou.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sun May 06, 2018 12:59 pm
Když se složí po jejím zákroku, ušklíbne se. Chlapi a jejich poklady. Jak zábavné. Prolétne jí hlavou posměvačná myšlenka a pobaveně sleduje muže svíjejícího se na zemi. Normálního člověka, by to asi bolelo i za dotyčného, ale ona by se jen těžko dala zařadit k těm normálním. Navíc podobnou bolest nikdy nezažila a ani nezažije, na to jí něco chybí. "Vypadá to, že mojí mamce bude muset na vojenské základně zvednou náladu někdo jiný." Neodpustí si poznámku a sleduje ho dál tím posměvačným pohledem. Ano, je si vcelku jistá tím, že vyhrála. Nečestně, ale na to už se historie neptá, protože přece jenom historii píšou vítězové. Jelikož ho sleduje užívá si pocit vítězství, neujde jí to, že nabere do dlaně hrst písku, stačí jeden rychlý krok a její těžká kožená bota se ocitne na zápěstí ruky, která nahrábla písek. Sama zná podobné triky, takže jí to ani nepřekvapuje. Je to klasická obrana, když je na zemi písek a někdo vás složí k zemi. Lehce zamlaská. "Ale, ale, nedělej hlouposti. Není žádná ostuda, že tě přepere instruktor." Odvětí a věnuje mu úsměv, kterým odhalí i zuby a možná by se dal klasifikovat jako krvelačný.
Ještě jí totiž úplně neopustila ta radost z boje, i když tu krev úplně netekla. "Prohrál si, já vyhrála. Tím bych to zakončila." Pronese a přenese trochu víc váhy na nohu, kterou mu stojí na zápěstí. Už takhle je ta bota těžká, ale s tímhle je to horší. Sice mu tím zápěstí nezlomí, ale modřiny tam možná naskočí. "Doufám, že jsi aspoň od Apollona, abych si trochu zpravila náladu." Pronese ještě, i když o tom dost pochybuje. Synové Apollona byli většinou zruční na lukostřelbu a do arény na pěstní souboj je nikdo moc nedostal, ještě by si mohli pocuchat účes nebo poničit tvářičku. Někdy měla pocit, že jsou spíš od Afrodity.
avatar
God - mortal
Počet postů : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sun May 06, 2018 5:36 pm
Dupnutí na zápěstí se nestává ničím jiným, než otravnou mouchou. Ve srovnání s bolestí, kterou mu způsobila dříve se nejedná o nic jiného, než procházku růžovým sadem. Silně potlačuje potřebu jí nohu pozvracet, ale nakonec se přemůže dost na to, aby se zhluboka nadechl, vydechl a přemohl nutkání. Křečovitě zavře oči, opět zopakuje proses hlubokého dýchání a uleví si odplivnutím. Je možné, že obsah jeho úst skončí dceři na botech, třebaže to není prvotní plán ani záměr.
Stáhne tvář do jízlivého úšklebku. "Nevyhrálas ani hovno, parchante zasranej." Neodpustí si úsečný protest. Nehodlá si připustit, že by s někým takovým prohrál. A nebo si spíše nehodlá připustit, že by právě využila jeho největší slabiny, natož aby přiznal, že to byla moc hezká rána. Ne, tohle vážně nebude nikterak ventilovat. Samozřejmě by sám udělal něco podobného, kdyby měl možnost - nejde o čest, ale o výhru. Bohužel jeho ego zůstalo vysoko na Olympu a nejspíše je tím jediným, co zůstalo božských hodnot. "Venku ti kopanec do rozkroku nezachrání." Ohradí se. Nebere čest kdovíjak vážně - respekt přichází s výhrou a je úplně jedno, jakým způsobem jí docílíte. Tak či onak, jednou by mohla čelit Medúze, nebo Hydře a potom co? Kopnout do koulí je může zkusit jen jednou.
"Jestli jsou jeho spratci aspoň trošku po tátovi, tohle by ti proti nim nepomohlo." Zasměje se - krátce, ale upřímně. Apollo nemá koule. A bohužel Bůh války nerozeznává termíny metaforicky a doslovně. Nádech, výdech. Bolest se pozvolna začíná stahovat ze žaludku. Stále to cítí, ale přinejmenším už ví, že po kopanci mu jeho věrný seržant nezaletěl do žaludku.
"Bojuješ jako moje matka." Ušklíbne se. "Zeus si ho dřív chladil každej víkend." Z hrdla se mu znovu vydere smích. Spíše než posměšný jde o smích nad vzpomínkou na hysterické projevy Héry, které na Olympu každý tolik miluje. Nehodlá se vzdát tak snadno. Hodlá využít nestability, která musela vzniknout tím, že mu stojí na ruce. Pokud má z arény odkulhat, nehodlá odkulhat sám. Hodlá využít i vzniklé vzdálenosti. Se zaťatými zuby vykopne levou nohou vstříc kolenu její volné nohy. Účelem je jí ho otočit, aby cítila alespoň vzdáleně podobnou bolest.
avatar
Daughter of Ares
Počet postů : 32
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Mon May 28, 2018 4:15 pm
Podívá se na plivanec, který jí přistane na botě, a lehce pozvedne obočí. Upřímně tohle přijde nechutné i jí a to už je hodně co říct. "Možná jsem parchant, ale vyhrála jsem." Odvětí a dál se na něj šklebí. Možná její výhru uznat nechce, ale tak už to je. Když jí sdělí, že venku by jí kopanec do koulí nepomohl, uchechtne se. "Ale, ale...i venku jsou lidi, co mají koule. Fakt nejsi jedinej, kdo je má. A pokud jde o nestvůry, tak proti těm bych šla jen těžko beze zbraně. A když už, existují jiné způsoby, jak někoho knockoutovat než je kopanec do slabin. Ale proč se namáhat zkoušet něco jiného, když na někoho jako jsi ty, to zabere." Upozorní ho a ušklíbne se. Jistě by ho dokázala porazit i nějak jinak, ale zase by kvůli tomu mohla prohrát. Nehodlala riskovat prohru, když mohla vyhrát jednoduše.
"S dost velkou silou to bolí, i kdyby ty koule neměli." Ujistí ho a v duchu si představí, jak nakopává někoho od Apollona. Opravud ráda by si to užila, jenže by si pak musela asi vyslechnout přednášku od Cheiróna, že nemá zneužívat své síly a postavení k tomu, aby šikanovala táborníky. Nejspíš nějaká obhajoba, že je připravuje na venkovní svět by nepomohla.
"Počkat...cože?!" Vyhrkne, když se jí v hlavě spojí ta informace, co jí teď řekl a spojila se s tím, o čem jí informoval Nate. Pokud byl jeho otec Zeus, tak jediná žena, která by ho mohla trestat za jeho neustálé románky, byla jeho manželka. A co si budeme nalhávat, Zeus s Hérou zase tolik dětí neměl. Pochybovala o tom, že muž před ní by byl Héfaistos, sice asi bojovat uměl, ale ne takhle. Navíc vzhledem k tomu, jak jí její bratr informoval o tom, že se po Táboře poflakuje jejich otec, bylo jednoduché spojit si teď tyhle informace. Navíc to jen dávalo smysl tomu, jak jí nadával a nehodlal připustit, že vyhrála. Bohužel kvůli téhle nenadálé informaci si nevšimne nohy, která jí podkopne koleno. Nepovede se mu sice to, co původně chtěl, ale kopne jí do kolena zezadu, takže ztratí rovnováhu a její koleno dopadne vedle jeho hlavy. "Tak se laskavě zase uklidni, tati." Upozorní ho a nasměruje svůj loket na jeho solar a použije hodně velkou sílu.
avatar
Hellhound
Počet postů : 14
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sun Dec 02, 2018 6:23 pm
"Mou nejoblíbenější symfonií je nářek mučených duší," odvětí bez úcty k čemukoliv živému, co si to po smrti namíří střemhlav rovnou do Podsvětí. Znal její choutky, alespoň s těmito byl obeznámen díky Hádově žádosti o pomoc takzvaném pekle, kde trpěli největší hříšníci, jaké svět kdy poznal. Netajila se láskou k sadistickým sklonům a pocitu převahy, jakou si dokládala i na něm - stačilo si všimnout, jak často ho otevřeně konfrontovala před očima všech stylem, kdy mu sebrala veškerou důstojnost lhostejností a chladným přístupem. Pokud se Podsvětím proháněl oheň spalující duše, pak Thea zastávala roli nekorunované královny ledu. Silné emoce chovala snad jedině k neukázněným Táborníkům, kteří se, ke své smůle, pokoušeli nějakým způsobem svést svou oběť s vidinou společně strávené noci. Obvyklý kopanec, vykloubená či zlomená ruka a ponížení před zraky ostatních je tak akorát odradily od dalších pokusů. Jen Finn byl jiný a neustále laškoval se štěstěnou, pokoušel Theinu trpělivost stejně jako nyní. Možná tolik toužil po oboustranné lobotomii, nebo se mu dole zalíbilo natolik, že hodlal návrat do Hádova království uspěchat. Nebo se zkrátka jednalo o sebevraha, těžko soudit a Thea nic podobného ani neměla v plánu. Nelámala si hlavu ani s tím, proč se po ní místní kluci tolik sápou (nebo se alespoň o něco takového pokouší), a proč Finn zastává roli jejich vůdce a zároveň jejího ochránce, neb k její blízkosti nikoho nehodlal pustit, pokud by si ruce nepřisedl nebo nespoutal za zády. "Proč mě vlastně tolik chceš?" Za pochodu mu věnovala mírně zvědavý pohled, klouzaje očima po vysoké šlachovité postavě mladého instruktora. Z jejího chování byla patrná ona nechápavost nad lidskou touhou neustále se pářit. Sex znala, byla v něm dobrá, ale to krátkodobé uspokojení nepřinášelo žádanou odezvu. "Mám to samý, co všechny holky na tomhle místě. Nebo aspoň některé z nich." Letmým, zcela nezáživným gestem naznačí pohyb mezi oblinou ňadra a boky, dávaje Finnovi tak na vědomí, že tu není jediná holka s prsama a rozkrokem, která ví, jak se roztahují nohy do praku. "Nebo máš nějakou úchylku na mýtický tvory? Děláš si zářezy, se kterýma jsi to zkusil?" Tentokrát následovalo pobavené odfrknutí při představě, jak si takto pokouší osedlat Fúrii nebo Kampé. V obou případech by odešel bez jisté části toho rozkošného těla a s doživotním litováním hloupého rozhodnutí. Možná prostě zapomínal, že se umí proměnit v psa velkého jako tank. On by oproti ní zastával úlohu hračky, s níž by mohla mrsknout přes celou arénu, až by žádná z kostí nezůstala celá.
Při pohledu na něj nakrčí nos. "Ne, to by bylo moc lehký." Mohla by do něj šťouchnout a Finn by kecl na zadek, ani by nestačil vyjeknout jako malá holka. "Aby to bylo fér, nebudu používat svoje schopnosti," nabídne možnost, která se jí možná úplně nelíbila, neboť se považovala za dobrou ve svém oboru hlavně díky daru od Háda, ale taktéž chtěla zažít něco nového. Dobrodružství, které na ni čekalo. Rozhodně ne tehdy, když použije veškeré ability, kterými se vyznačovala. "Využiju čtvrtinu své síly, to bys mohl zvládnout. Když vyhraju, budu si dělat, co budu chtít a kdy budu chtít. Jo a s kým budu chtít. A hlavně se budu moct vrátit zpátky do Podsvětí a až se tam ocitneš ty, budu tě mučit v neomezeném repertoáru." Sladký úsměv mu byl odpovědí nad tím, co se stane, když tuhle sázku prohraje. "Když vyhraješ ty..." Na okamžik pokrčí rameny stejně lhostejná jako kdykoliv předtím. "Dám ti nezapomenutelnou noc. A možná i nějakou další, pokud usoudím, že za to stojíš." Nabídla mu splnění veškerých perverzních tužeb, nečekala, že by mohl vyhrát. Byl příliš čestný, aby podváděl. S výzvou v očích se postavila do základní bojové pozice, ruce držené za zády. Žádné zbraně, jen prázdné ruce. Dala mu pět vteřin náskok. Pokud zaútočil? Bod pro něj. Pokud ne? Pak to byla ona, kdo se rozhodl příběh posunout o kapitolu dál.
avatar
Son of Nike
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sun Dec 02, 2018 9:50 pm
Jeji otázku, kterou na něj vypálila, upřímně nečekal. Protože byl ale zkušený milovník, určitě by si dokázal vymyslet lepší důvod než pravdu i v dané situaci, která ho zaskočila nepřipraveného. Avšak vzhledem k tomu, že si s ní prožil už hodně, Thea ho systematicky mučila a likvidovala mu majetek, aniž by se jejich "vztah" posunul jakýmkoliv směrem, veškerou snahu o romantičnost vzdal už dávno - Thea, jak se zdálo, na hezký řeči stejně nehrála. Tím pádem do stejný míry ocení neuspokojivou a neurčitou pravdu. "Ani nevíš, kolikrát jsem se ptal sebe samotnýho na to samý..." odpoví mručivě, očividně nespokojen a zklamán s sebou samým, zrovna jako se cítil nesvůj, že má nějaké podobné důvody říct nahlas. Veškeré jeho vztahy nevztahy předtím byly silně povrchní. Znal jejich jména, dle jména také jejich rodiče, ale nikdy s žádnou nesdílel společný prostor a zrovna tak ho to k žádné do takové míry netáhlo. Nebyl zvyklý s kýmkoliv mluvit otevřeně - také to v prvních dnech nedělal ani s Theou, pak to však vzdal. Bylo čím dál tím těžší držet si neustále tu image povzneseného floutka, který má vše na háku. S Theou se ukázalo to, že nemá, právě protože se odmítal vzdát a dál bojoval o její přízeň. Bohužel se to projevovalo nejhůř, jak mohlo - byl čím dál tím víc podrážděnější, popudlivý, nepříjemný takřka na každého zvlášť po tom, co se po něm Thea svezla... Slovně a tak, aby to co nejvíc ublížilo jeho egu, které nyní již leželo u jeho nohou. Krátce na ni pohlédne šedýma očima, než se zase zahledí před sebe. "Jsi... jiná. Jinak hezká, myslíš jinak, chováš se jinak, nejsi žádná slabá malá mrcha. Jen... mrcha. Myslím, že to se mi líbí taky." Podrbe se na zátylku, stále raději koukaje jinam, neboť tak na půl čekal, že se mu vysměje. "Samozřejmě, že je to celý jen zasraná biologie a časem to přejde," dodá po krátké odmlce. Tak trochu doufal, že kdyby se s ní nakonec vážně spustil, zjistil by, že není vlastně vážně nic výjimečnýho že si na ni myslel zbytečně. Této teorii ale nenahrával fakt, že Thea již v současné chvíli zabírala takřka polovinu jeho bloku kreseb, který nosíval v zadní kapse kalhot - a v posledních dnech ho před ní raději moc nevytahoval, neboť nechtěl skončit jako mrtvola. "Jednou jsem se málem spustil s najádou, ale žádnej fetiš bych v tom nehledal," řekne jí s lhostejnou upřímností na její úvahu, kterou nepovažoval za úplně správnou.
Povytáhne obočí, když řekne, že by to bylo příliš lehký - pro ni, samozřejmě. "Myslel jsem, že oceníš, když ze mě budeš moct vymlátit duši..." Opět zněl lhostejně - na ostatní byl sice chronicky nepříjemný a uvrčený, v její přítomnosti však přecházel do stavu prostě rezignace, až by jeden řekl, že to Finn nemá na výběr a musí zůstat. Na jednu stranu to celý takřka vzdávál, na tu druhou ji ale nedokázal nechat odejít. Nad její nabídkou se ani příliš nezamýšlel. "Fajn. To zní fér..." Neznělo to fér ani trochu, nejspíš protože Finn mohl ztratit možnost klidného posmrtného života, zatímco Thea dávala všanc možná tak akorát jednu znuděnou noc, kdyby Finn zoufale přeceňoval své schopnosti. Finn se mohl rovnou vzdát - byl převážně lukostřelec, měl dobrou mušku, v pěstním souboji se mu v Táboře řada ostatních snadno vyrovnala, protože v tomhle směru nebyl žádný zázrak. Thea, oproti tomu, excelovala snad ve všem, co se jen trochu týkalo zabíjení. Rozhodl se ale, že nemá co ztratit - a že tohle je zřejmě poslední chvíle, kdy má vůbec nějakou šanci, kterou může chytit a popasovat se s ní jako chlap, ne jako máčka. Věděl, že silou se s ní nemohl rovnat - byla obrovský pekelný pes, i když tvrdila, že se bude krotit, pořád byla jedna čtvrtina obrovského psa. Rozhodl se sázet na rychlost a obratnost, které mu nechyběly, stejně jako do stejně míry na štěstí - pokud ji dostane v suku na zem, z jeho sevření se už nevykroutí. Pět sekund, které mu dala k dobru, využil - představovaly až příliš lákavou možnost, jak ji dostat na lopatky. Nečekal tedy - místo toho zaútočil.
avatar
Hellhound
Počet postů : 14
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sun Dec 02, 2018 10:30 pm
"Vy smrtelníci si potrpíte na povrchnost," odvětí bez zaváhání, lidský svět ji v tomto poněkud nudil. Každého viděla stejně, neodlišovala jednotlivé tváře dle vzhledu. Ne, jí se líbila bojovnost v očích, odrážející ducha a pravou podstatu povahy ničím neskrývané. Náplní jejího života se stal boj, systematické mučení, hledání slabin, aby do nich v nejvhodnější příležitosti zaryla ostrý podpatek a přinutila dotyčného škemrat o smilování. Řídila se Darwinovým zákonem - přežije ten nejsilnější. A ona byla silná, mnohem silnější než si kdo hodlal připustit. Sadistická, nemilosrdná, vražedná. Existence v Podsvětí jí pomohla popasovat se s prvotní netrpělivostí. Jak se měnil svět, měnila se i ona, i když podobnou myšlenku si nikdy nepřipustila. I v Táboře se stala mnohem klidnější, jen čas od času hrozila ukázka neukázněnosti a vrstvení doposud nevyužívaných emocí. "Nejste ničím zajímaví, ale nehodláte si to připustit. Jste slabí, i když tvrdíte opak. Tváříte se chytře, ale chováte se jak stádo poslušných ovcí. A když do Podsvětí vypravíte růžovou princeznu, dost to o vás vypovídá," utrousí bez špetky citu na adresu růžovoučké barbie známé jako Amy. Měla za to, že Podsvětí má každého vyděsit, ale ona se tam procházela jako po přehlídkovém mole. "Ale když přijde na smrt, pak se ukáže, jací doopravdy jste. Prosíte o milosrdenství, zaprodáváte vše, co vám do té chvíle bylo blízké. Nebojíte se zatratit přátele a rodinu." S poslední větou podivně ochladla, něco v drsném hlase se změnilo. Neznala svou rodinu, tu tvořil Hádes a ostatní hellhoundi, i když s nimi neudržovala pevný vztah. Chovali se jako smečka, existovala jistá hierarchie, ale nic víc. Neměla ani jediného přítele, nikdo s ní netoužil udržovat blízký vztah. Nikdo až na Finna, kterému pravidelně vyhrožovala nejen kastrací, ale taktéž i amputací dalších důležitých částí těla. "Nejsem jako vy. Nebojím se smrti. A nemám nikoho, koho bych zaprodala za svůj... za svou existenci. Jsem to jen já." Bolestné uvědomění samoty se odráželo v pohledu upřeném kamsi kupředu, než škubla ramenem natolik silně, až se vrátila ke svému předešlému chladnému odmítání čehokoliv, co by jen naznačovalo vztah, byť jen přátelský. Nelíbila se mu ona - líbilo se mu to, co z ní Podsvětí vytvořilo. A to ji ubíjelo o to víc, pronikalo do hlubin srdce, o němž smýšlela jako o kamenném kousku těla, do kterého emoce nikdy neproniknou. Nesměly, to si zakázala.
Krátce pokrčila rameny nad Finnovou úvahou. "Nebyla by to taková sranda, kdyby sis ani neškrtl. Takhle si budeš myslet, že máš aspoň nějakou šanci," pronese povzneseně bez sebemenšího záseku či zauvažování nad možností, kdy ji instruktor přeci jen přepere. To se nestane a Thea se o to už postará. Věřila si. Což neměla dělat, neměla podceňovat jeho zkušenosti se štěstím a ani jeho matku. Při prvním střetu vládla aréně Thea, každou ránu blokovala, ani se nepokoušela uskočit nebo využít hbitých reflexů. V každém pohybu se zračila výzva, ať ji zkusí porazit, pokud na to má sílu. Nevysmívala se mu otevřeně do tváře, alespoň zpočátku ne, avšak po dvou minutách začala. Dobírala si ho, jeho neschopnost jí zasadit ránu. Pohybovala se elegantně, nepředvídatelně - dokud se v jednu chvíli neocitla v jeho náručí s předloktím natisknutým na hrdlo. Stačil prudší pohyb a knock-outovala by ho nadobro. Jenže on toho, bídák, využil, berouc si její tvář do dlaně, palcem přejížděje po plném spodním rtu. Nikdo předtím se k ní nechoval takto. Nikdo ji nepoctil laskavým, něžným dotekem plném sexuálního jiskření, na které zareagovala... vyplašeně. Jedna vteřina. Jedna zatracená sekunda, která jí stála vítězství. Zem pod nohama náhle zmizela, zato záda prudce narazila na písek. Očima projel prvotně šok, nedůvěra v prohru, panika a poté nelibost postupně se měnící na sebenenávist. Zklamala - sebe, svého pána, Podsvětí. Prohrála s polokrevným. Toužila z něj vymlátit duši, aby alespoň na chvíli zapomněla, odmítaje si připustit potupnou prohru s někým, kdo ani nebyl syn boha s bojovnou minulostí a potenciálem. "Nehrál jsi fér," zašeptá poraženecky, nesouhlas není k vidění. Sama nehrála fér a moc dobře si uvědomovala, že mohl tuhle část její osobnosti odkoukat a použít proti ní. Na druhou stranu se jí ani trochu nelíbilo zůstávat vespod, kam patřili ti slabší. Rázem omotala nohu kolem jeho kolena, strhávaje ho za sebou, načež s ním učinila krátký proces, osedlávaje si ho jako zdivočelého býka. "To, co jsi udělal... Tohle..." Pravou rukou zopakovala stejný pohyb, jaký učinil Finn, aby dosáhl vítězství - dlaň položenou na tváři, palcem obkreslujíc spodní ret. "... Proč to fungovalo? Co je to za kouzlo?"
avatar
Son of Nike
Počet postů : 31
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Sun Dec 02, 2018 11:22 pm
S každou další vteřinou v něm narůstala frustrace s uvědoměním, že proti ní nemá jediné šance, ironicky však rovněž s bojovností, když se každým dalším neúspěšným úderem snažil víc a víc. Zbytečně. Každou jeho ránu přesně vykryly, věděla, kam dopadne ještě dřív, než to věděl Finn samotný. Byla prostě příliš dobrá i tehdy, kdy se sama rozhodla nepoužívat své schopnosti. Finn nebyl fyzicky slaboch, ale Thea byla silnější. Byl rychlý, hbitý natolik, že mu to mohli mnozí v Táboře závidět, ale jak se zdálo, Theu a její reflexy nemohl překonat. Ani se nezadýchala. Neměla jediný problém si s ním poradit a ještě vést jednostranný monolog, který vyzníval v jasný neprospěch jeho ega. Dobírala si ho, popichovala ho a utahovala si z něj, s každým neúspěšným úderem mu připomněla jeho lidskou malost. Neměl ji šanci složit na lopatky - ne tím konvenčním způsobem, ne silou. Rozhodl se tedy využít něčeho jiného - překvapení. A pokud by to nevyšlo, alespoň jeden příjemný dotek vůči její osobě si užije, když už nic jiného. Téhle úvahy využije je chvíli, kdy skončí s jejím předloktím natlačeným pod krkem. Stačilo by, kdyby přidala jen trochu víc síly. Finn by skončil na zemi a dost možná by na pár dní přišel o schopnost mluvit normálně, z jeho hlasu by zůstal jen otravný přidušený chrapot. Dostala se však blízko - dost blízko na to, aby mohl udělat něco tak prostého a tak jednoduchého jako zvednout ruku, pohladit ji po tváři v něžném doteku a palcem navíc kopírovat linii rtu s pohledem do jejích hnědých očí. Ve chvíli, kdy se v nich objevilo překvapení, šok, tehdy věděl, že má vyhráno. Stačilo se jen rychle vymanit z jejího sevření a podkopnout jí nohy, aby sebou plácla do písku.
Zhruba stejně, jako ona nevěřila ve svou prohru, on nedokázal pobrat to, že ji skutečně porazil - nutno však říct, že mnohem méně elegantně než ona prohrála vzhledem k tomu, že se musel předklonit, opřít dlaně o stehna, aby popadl dech. Na rtech mu ale hrál spokojený úsměv, rošťácký a lišácký, pro Finna tolik typický - jen ne poslední dny. "To bych neměl nikdy šanci vyhrát..." Přizná sám sobě kriticky, ale že by zněl nějak poraženecky, to se říct nedalo - ba naopak, úsměv se vloudil i do hlasů a nakonec i do jindy chladných, šedých očí, v nichž nyní pobaveně a živě jiskřilo s vědomím. Úsměv však zmizí tehdy, kdy se najednou sám ocitne na zemi s bolestivým nárazem. "Kur-" Nadávku nekončí. Nejspíš hlavně proto, že se v tu chvíli vyhoupne na něj, skláněje se nad něj. A Finn? Ten na ni mohl oči nechat. Ostatně se mu plnily všechny erotický sny, které mohl mít poslední dobou, zvlášť když zopakuje gesto, které předtím využil proti ní. Dlouhé štíhlé prsty dokázala mít až překvapivě jemné, něžné, to mu však nebrání v tom, aby se nakonec nenatáhl a její palec neskousl mezi zuby. Vzápětí jí však pustí, zvedaje se na jednom lokti, aby se k ní přiblížil. Tu druhou položí na její pas, aby dlaní sjel k jejímu boku, očima tenhle pohled kopíroval - to až po té se jí zas zadíval do očí, na rtech opět úsměv. "Neznám žádný kouzla. Hádám, že na to nejsi zvyklá, že ne? Na takové doteky..." Tváří se přiblíží téměř k ní, div jí tahle slova nemručí do jejích rtů. Ruku z jejího boku odtáhne, nyní jí zasune uvolněné pramínky vlasů, které jí spadaly do tváře, za ouško. "Řekni mi, Theo - kolik z toho množství chlapů, který jsi měla, se zajímal o to, co se líbí tobě?" Povytáhne obočí v troufalé otázce, která pro něj však představovala jistou naději - naději, že třebas nebude jen tváří, která jí ihned splyne a brzy na něj zapomene, že by se alespoň od některých z té řady jejích milenců, kterou se rozhodně netajila, mohl odlišit.
avatar
Hellhound
Počet postů : 14
Location : Underworld
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Dec 04, 2018 10:52 pm
Frustrace se proháněla mučivě pomalým tempem každou žilou tepající pod povrchem kůže. Nával vzteku kritizoval prohru se smrtelníkem, nenechával mysl pekelného tvora ani na vteřinu ve spokojeném uvolnění, spíš naopak. Vyčítala si podlehnutí, opovrhovala sama sebou. Nenáviděla - sebe i jeho. Nikdy neprohrávala, nikdy boj nevzdala. Mohla potit krev, dusit se jí, postupně umírat, ale nikdy... nikdy neprohrála. První pocit, který se dostavil, chutnal hořce. Selhání se po ní plazilo jako jedovaté úponky břečťanu, z nichž se nešlo vymanit. "Kdybys mě nerozptyloval," zasyčí na oplátku v hluboké, mručivé tónině. Nepřipomínala ty načančané holčičky z růžového srubu, ani se k jejich vizáži nepřiblížila. S ebenovými vlasy rozhozenými v písku připomínala perskou princeznu, tmavé oči stále upřené v hněvivé odezvě na veselost spojenou s klučičím, poněkud floutkovským úsměvem, jímž Finn dokazoval radost z výhry. Nehodlala uhýbat pohledem, odmítala mu dávat příležitost smát se jí o to víc, bavit se pošramocenou pýchou a střípky sebevědomí válejícími se jí u nohou. Na podobný projev submisivní stránky osobnosti jí neužilo. Patřila k těm hrdým ženám, femme fatale, jejichž podpatky s chladem a elegancí probodnou nepříteli špičku boty a on jim ještě poděkuje za pozornost.
Smíchu ho dlouho neužilo - zvlášť tehdy, když se Thea nad něj přetočila, koleny ho vězníc pod sebou v roli skutečné královny, nejen pouhé perverzní fantazie. Pokud nemohla vyhrát bitvu, nehodlala vydat se všanc ve válce, tohle vítězství mělo patřit jí, pouze jí a nikomu jinému. Nad uniklým začátkem nadávky pouze nadzdvihla obočí v ponoukání, zda bude pokračovat, či si příště dá větší pozor na jazyk. K zastáncům vulgárních výrazů nepatřila, nenadávala jako nějaká teenagerka, která má potřebu dohánět svou drsnou vizáž obscénním slovníkem nabitým nadávkami a oslovením, jaké by si nikdo za rámeček nedal. "Považuješ se za vyspělejšího, když nadáváš?" Nakloněná hlava, téměř černé vlasy postupně spadající na pravé rameno, v očích pronikavá výzva, když vyslovovala poctivě každé slůvko svého dotazu. "Ubožáku," zamručí ve vlastní formě odpovědi, tichém konstatování vysloveném s grácií a perfektní intonací pohrdající Finnovým přístupem k image frajírka. "Mám radši hodné kluky. Lépe se kazí," dráždivým šepotem se mu téměř otřela o ústa, hrudníkem natisknutá na něj, načež se tvrdě dlaněmi odrazí od prsního svalstva bez zájmu, zda mu ublížila. Nejspíš ano, nebála se využít převahy v podobě nadpozemské síly. Druhé překvapení přišlo v okamžiku, kdy jí stiskl palec mezi zuby, až se v ní zatajil dech. Ohromení neuměla tak dobře skrýt, nové emoce její tvář prozrazovala příliš zostra a Thea se přestávala bránit. K Finnově neštěstí se však stihla rychle vzpamatovat a naopak mu uštědřila tvrdou ránu rovnou do hrudní kosti. "Nemám zájem." Nikdy se nezařazovala po boku dívek toužících po romantice a dotecích jako z filmového trháku. Nepotřebovala to - alespoň si to po celou dobu své existence myslela. Nehledala v nich nic zajímavého, jen typickou potřebu dávat najevo ostatním, že se stala jejich majetkem. Jak se ukázalo, tohoto pokusu nakonec litovali, když jim postupně zlámala prsty a občas nepříliš jemně zarazila mezi hýždě oblíbenou sošku, zbraň či láhev s pivem. Zkrátka co bylo k dostání, limity neexistovaly. "Vypadám jako holka, která z tebe padne do kolen? Která se rozklepe jenom při pomyšlení, že to vezmeš pěkně tvrdě? Brouku," zašeptá mu do tváře vyzývavě, skousávaje mu spodní ret v povýšeném gestu bohyně, před níž klečí věrný otrok. "Měla jsem muže ze všech staletí. Proč si myslíš, že jsi něco speciálního, hm?" Hodlala mu podkopat sebevědomí? Samozřejmě. A aby mu to dokázala, přitáhla si ho k polibku. Ne hlubokému a dravému, jak by se dalo očekávat, spíš naopak - k jemnému, lehkému, hebkému jako dotek motýlích křídel. "Na to nemáš," konstatuje tiše, načež se odtáhne, narušujíc onu pověstnou intimní chvilku. "Ale protože jsi -... Protože držím své slovo," jak naznačil její tón, nehodlala mu přiřknout nahlas vítězství. "Tak ti dám to, co chceš." A aniž by se ho ptala na názor, se zvednutím se vytáhla na nohy i Finna, odtahujíc ho za paži směrem k Hlavní budově. Možná byla exhibicionistka, ale hodlala mu zbourat pokoj bez diváků.
Sponsored content

Re: Aréna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru