Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Aréna

za Tue Jan 23, 2018 7:10 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 18
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Feb 06, 2018 6:47 pm
"Víš, kamaráde, pravda bolí." Poznamená po cestě, když raději poznámku o jeho dyslexii přejde. V táboře tady bylo plno takových, někteří měli poruchy pozornosti, někteří přílišnou energii a někteří, ač se soustředili, trpěli dyslexií, nebo jen poznávali řecké symboly a nápisy, jak jí bylo do toho půl roku vysvětleno. No, aspoň to základní. Skoro by se dalo říct, že je to trochu tábor pro duševně choré, než pro výjimečné. Dejme tomu, že se z takových chásek mají stát hrdinové a to uznávaní, z některých. Třeba když se podívala na Thomase? Nějaký skrytý talent by možná našel, ale musel by hodně dobře hledat. "Radši by si chodil s Cheirónem než se mnou? No, třeba by tě povozil na zadku, žejo. Pokud ovšem nemáš z koní strach." Řekne zamyšleně, kdysi snad i slyšela, že Cheirón místo v Hlavní budově spí ve stájích a nechává si zdát o tom, že je ve skutečnosti taky okřídleným koněm. Ta představa byla stejně vtipná jako to, že kentauři pasou trávu. Jejich vztah by byl určitě šťastný, na chvilku, těžko říct, kdo z nich by to dřív vzdal. Třeba kdyby byl Thomas ochotný půjčit ty sluneční brýle, když v letních dnech kentauři běhají podél pláže, budoucnost by to mělo. Kdo ví.
Na poslední slova se mu dostane pouhého zavrčení, kdy po cestě ale víc uvažuje nad tím, že by od tatínka vyprosila nějakého toho krakena, co by občas pročistil ovzduší. No nikdo by nemohl popřít, že by se mu taková větší domácí příšerka nehodila. Takhle přemýšlí skoro celou cestu, když škobrtá chvíli po jeho boku, a chvíli před ním, kdyby chtěl po ní náhodou střelit nějakou rádoby vtipnou poznáku, nebo do ní zase šťouchnout. Takhle ať si jí klidně i očumuje. Co oči nevidí, to mysl netíží. Takhle to pokračuje až nakonec dojdou na místo. "Tak teď se můžeš ukázat, nádhero."
avatar
Son of Ares
Počet postů : 47
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Feb 06, 2018 7:18 pm
Prostor arény vyplňovalo pouze málo jedinců, jenž se rozhodli svůj volný čas zasvětit cvičený svých fyzických dovedností. Mnoho se trochu nejistě ohlíželo, když vidělo jeho rozložitou přítomnost opírat se o jednu ze stěn arény, jak jen poklidně sleduje probíhající souboje, ať už jedince stojícího vůči sobě rovnému, nebo zběsile mordujícího slaměného panáka. Oblečený do zasmrádlého trika a roztrhaných kalhot, působil, jakoby zabloudil z lesa, kde přebýval předchozích 10 let pouze o bobulích a neúspěšném lovu ryb. Pokaždé se uchechtl, když některý z dotyčných přecenil schopnosti a stal se nechtěnou obětí vlastní nerozvážnosti, jak ho udeřil soupeř cvičnou zbraní. V tom měli výhodu ti, jenž si netroufali přivést kamaráda, či náhodnou oběť k procvičení schopností, neumělé výtvory sloužící pouze jakožto praktická pomůcka ve výuce, jim nemohla rány vracet. Občas skoro neovládl touhu zvýšit hlas, aby začal vyjmenovávat nepřesnosti v provedené akci, avšak už kdysi se zařekl, že mimo vlastní hodiny, nechá všem volnost v počínání. Stačilo, že již takto občasně prováděl buzeraci větší, nežli znali z domova. Používal metody čistě k tomu, aby v nich vyvolal strach, hnal je na hranici, aby si sami dokázali uvědomit, kde leží. 14 let... 14 zasraně dlouhých let. Podotknul k sobě spíše nostalgicky, jakoby v jednom z těch neumětelů viděl sám sebe, když ho sem naléhavost otcových můr přivedla, ještě dlouho potom mu spílal do intrikánů. Chtěl tehdy zůstat kam ho srdce táhlo, ovšem, když již zde prošel výcvikem, neodešel, nechápal proč.
V tomu mu pohled utkvěl na dvojici táborníků, jenž vedli vcelku nerovnou bitvu. Prostory protnulo zvolání nesené jejich směrem, směřované k tomu, který věčně kryl, místo toho, aby také napadl protivníka ve vhodných příležitostech. „Přestaň mu konečně ustupovat, jestli tě zastraší to zježené peří, kterým se na tebe snaží hrát, tak si pak z tebe někdo udělá přesnídávku.“ Popošel několik kroků blíž, přesto stále udržoval vcelku velkou vzdálenost. Tímto gestem též upoutal pozornost všech v okolí, kteří nedokázali poručit zvědavosti, když natáčeli hlavy, aby pozorovali instruktora udílejícího pokárání. Natanael zalitoval své unáhlenosti, avšak cesta zpět ze situaci již nebyla, takže byl nátlakem okolností donucen dokončit myšlenku. „Uklidni tu svoji rozjívenou hlavu. Je možná zkušenější v pohybech, víc toho tady zažil a ty se bojíš, aby ti náhodou nevrazil, ale jestli ho necháš, aby mu procházeli takové fatální chyby, jakože když útočí na pravo, nechává si odkrytý levý bok, tak tu oba šaškujete naprosto zbytečně.“ Po tváři mu na okamžik přejel záchvěv přísného učitele, jenž zmizel v okamžiku, kdy se opětovně rozhodl vzdálit společnosti, ježto zaujal předchozí místo s vhodným výhledem. Chvíli pozoroval jasnou nečinnost, kdy táborníci, zaskočení aktem, otáleli s opětovným výcvikem, nakonec utišili dotěrné pochyby, pozvedli zbraně, opět naplnili prostranství atmosférou líbivou pro potomka Áresova. Jen, když jim to aspoň částečně dojde.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Feb 06, 2018 7:30 pm
"Bože, tobě to dneska, ale pálí holka.." Zasmál se a přehodil si luk do druhé ruky. Přitom si všiml přítomnosti jeho "Strašně oblíbeného" instruktora, se kterým měl už v minulosti hned několik sporů kvůli jeho hyperaktivitě, nechození na tréninky a až přílišnému užívání sarkasmu a smyslu pro humor. Možná z něho měl někde v hloubi duše respekt, ale rozhodně ne takový, aby se ho bál nebo pořád neužíval při tréninku sarkasmus či nechodil na tréninky jelikož zrovna měl něco jiného na práci. Odvrátil od toho chlapíka zrak a otočil se na Theu. "Já nemám strach z koní... Ba naopak. Jsou to milá stvoření..Navíc by mi vůbec nevadilo se povozit na Cheirónově prdelce. Musí jí mít hladkou jako dětskou prdelku"zazubil se na ni a přešel k jednomu z terčů. Skoro nikdy nedbal na správné držení těla při střelbě z luku, což byla jeho hlavní chyba. Prostě jeho tělo bylo vždycky rychlejší než jeho hlava. Vzal si z toulce jeden ze šípů a opatrně ho zastrčil do tětivy. Ledabyle ji natáhl a zamířil na terč. Trefil se do pole hned vedle středu. Bylo vidět, že už arénu pod instruktorem nenavštívil už nějaký ten pátek. Potichu zaklel a prohrábl si vlasy."Děkuji za pochvalu. Kdybych měl deníček, tak bych si to tam hned zapsal, že jsi mě nazvala nádherou"mrkl na ni znovu se chystal vystřelit.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 47
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Feb 06, 2018 8:22 pm
Když se konečně situace uklidnili a jemu opět připadla pozice sporadického pozorovatele, objevil v zorném poli nečekané narušení zaběhnutých pořádků. Příchozí dvojice, vedoucí družný hovor, mu totiž, alespoň svou polovinou, cosi říkala, ke své smůle. Sledoval jich, zatím pohledem, aby neupoutal nežádoucí pozornost, i když v Thomasově chování šlo poznat, že o přítomnosti instruktora ví. Nechal mu čas k dokončení těch nemístných řečí, plných jisté neúcty k autoritě, kdežto se mu bohužel podařilo vyslechnout slovní spojení "Cheirónově prdelce". Začínal uvažovat, zdali si chce opravdu dnešní den natolik zkazit, aby vyhledal konfrontaci s tímto mladíkem, jenž věčně pokoušel možnosti Natanaelovi trpělivosti. Zažil dost podobných výrostků, všichni časem zkrotli, neboť jim kdosi zhůry, k radosti ostatních, daroval rozum, jeho čas stále ještě nenastal. Tahle skutečnost byla hodna proklínání, jelikož přidávala všem okolo práci, častokrát též vytvářela nechtěné vlivy v kolektivu, jenž jednoduše těmhle typům podléhal. Někdy si přeji, abych nevěděl, kdo je tvůj otec. Pak by případný výprask nemusel mít tak razantní dopad, třebas by i bůh uvítal zklidnění neposlušného potomka, ale takto, už jako vyvolený, byl deklarovaným nositelem moci, tedy něčím, s čím byl otec smířen. Vykročil pozvolna kupředu, kdežto ještě mírně bloudil směrem k bojovníkům, jestli pokyny dopadly na úrodnou půdu, zatím tomu nic nenasvědčovalo, neboť pokáraný se stále urputně kryl, rezignovaně si povzdychnul. Třeba jednou, jim dojde, že ty rady nemají v úmyslu je zabít.
Nešel nikterak tiše, takže dal jasně najevo svůj blížící se maličkost, plížení nebo ukrývání nemělo žádný smysl. „Thomasi“ vyslovil táborníkovo jméno, kdy mu setrvával za zády, nepřišel přímo do zorného pole, a vyčkával, jestli mu projeví aspoň trochu úcty tím, že se otočí nebo ho bude okázale ignorovat. „Na jednu stranu jsem rád, že tě tu vidím, na tu druhou. To nebyl zrovna výkon hodný toho, aby jsi mohl bezostyšně vynechávat hodiny, které ti v rámci výuky přidělila ta prdelka o které tak lehkovážně mluvíš.“ Zaznělo s výhružným podtónem, vzrostlý muž ho probodával pohledem, vyčkávající vhodnou odpověď. Slepě doufal, že dnes třebas nedostane cosi plné sarkasmu a domnělé snahy o vtip, ale projev inteligentní bytosti, která uvažuje víc, než jednou, ochrnutou, polovinou mozku. Proklínal všechny hormony světa, že takhle neurvale lomcovali s každým člověk po dosažení určitého věku. „Ještě předtím, než mi na to laskavě odpovíš, tak jsem ti dal dost možností, aby jsi si zajistil výjimku v tom, že ke mě nemusíš chodit. Nikdo ti výjimku do dnešního dne neudělil, asi si myslí, že se ti to bude hodit.“ zakončil s lehkou kousavostí v posledních slovech, přičemž založil ruce v bok.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Feb 06, 2018 8:40 pm
Na jednu stranu na sebe byl nehorázně naštvaný za to, že zase polevil v tréninku a zkušenosti se mu o hodně zhoršily. Přeci nemůže být správný potomek Apollóna když netrefí ani střed na terči. Na druhou stranu, ale věděl, že když nebyl na tréninku, tak se alespoň dobře bavil, což pro něj bylo mnohdy na prvním místě. Sice věděl, že někdy bude muset vyrůst, ale zatím si tyto zlaté časy kdy mu bylo teprve šestnáct naprosto užíval se slunečními brýlemi na hlavě a zářivým úsměvem na tváři. Z jeho usilovného soustředění a myšlení o této pro něj velice závažné problematice ho vyrušil Natanael, kterého "strašně rád" viděl. S tím chlapíkem si nesedl už při prvním setkání. Možná na to měla vliv i jeho nenávist obecně vůči dětem Árese, ale hlavní podíl tvořilo jeho chování. Pro něj se prostě moc držel u země a choval se dospěle. Navíc jeho tvrdý trénink a všeobecné napomínání, které na jeho maličkost byly mířeny každý společný trénink mu u něj na popularitě nijak nepřidaly. Také to nebyl zrovna chlapík, se kterým by se daly probírat hokejové zápasy a nebo holky. Kdyby se ho na to chtěl zeptat, potřeboval by nejspíše náhradní spodní prádlo a nebo ještě jednu odvahu navíc.
"Zdravíčko..."pozdravil a ihned když jeho úst vyšlo slovo prdelka, odvrátil zrak, vykulil oči a zhluboka se nadechl. Znovu se na něj otočil a koukl se na svůj luk."Já vás samozřejmě také rád vidím. Takového chlapáka tu jen tak každý den nepotkáte"Nervózně se na něj zasmál a poškrábal se na zátylku. Už věděl, že teď to zase naprosto zkazil a věděl, že od něj asi jen tak teď neodejde a bude muset opravdu trénovat. To slovní spojení opravdu trénovat nepoužil už dlouho."Nevím proč mi to nešlo"osočil se a probodl pohledem šíp v terči. Sám si své chyby naprosto neuvědomoval."Oni vědí jak se máme rádi víte. Nedali mě nikomu jinému, protože jsem u většiny byl a všichni říkali, že jsem nezvladatelný, sarkastický potomek Apollóna,
který nechodí na tréninky"
shrnul s andělským úsměvem na rtech vše co o sobě za pobyt v táboře slyšel. Nemohl to popřít. Všechno to vlastně byla pravda. Ani se nedivil, že ho nedali někomu jinému, jelikož u těch jiných na tréninky nechodil vůbec a když už ho tam dotáhli tak je neposlouchal a netrénoval.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 47
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Feb 06, 2018 9:54 pm
Potěšilo ho, že se mu dostalo vcelku vlídného přijetí, na mladíkovi poměry. Rozpaky vyvolané předchozím tvrzením, kdy zopakoval pouze jediné zaslechnuté slovo, ho donutil zmírnit nasazený výraz nekompromisního instruktora, o němž se domníval, že bude potřeba. Nechal rysy uvolnit, přesto se nikterak neusmíval, spíše nepůsobil tak upjatě, očekávající další s předem bezvýchodných rozhovorů. Ten náznak provinění, kdy Thomasovi došlo, že nevolil očividně nejlepší slovník, dozajista ne v přítomnosti toho, komu se občasně snažil vykrucovat z výuky. Jeden malý krok kupředu sice není žádný zázrak, ale lepší než snaha o to, zastřít svoje činy. Trpělivě udržoval oční kontakt, všímal si nejasností tváře, záškubů, pozoroval reakce s mírnou zvědavostí stále se učícího pedagoga, jenž hledal k svěřencům cestu obtížněji, než většina soudobého sboru. Snad především už kvůli věku, tu působil jako notná pěst na oko, což umocňoval neudržovaný vzhled metalového fanouška, co tráví noci na okraji silnice a ráno pokračuje v tahu. Přešel poznámku, označující ho za chlapáka, zrovna tohle ho zas tolik nepopuzovalo, neboť to byla spíš reakce zažitých návyků, než chlapcova vlastní volba, jelikož sám po svém proslovu působil se značnou nervozitou. „Všichni jsem začínali jako naprosto nezvladatelná stvoření plná nevybouřené energie, jde o to,jak dlouho se rozhodneš takhle zůstat.“ Zrovna v tomto ohledu neprohlašoval nic nového, spíš Natanaela mrzelo to sebemrskačství, co v tom zaznělo. Jemná snaha o vysvětlení, zlehčení situace, odvedení pozornosti, ale i svalení viny určité okolnosti. Nijak ti nepomůže, že sám sebe budeš nazývat tupcem, dokud jím zůstaneš. Přimhouřil víčka s lehkým naštváním, ukázáním, že tímto směrem cesta pravděpodobně nevede, pokud spolu mají ještě nějakou dobu vydržet.
Vyčkával, rozmýšlel nad tím, jak svou myšlenku podat, aby se trochu přiblížil stylu současné generace a přitom to nevyznělo směšně. „Jediné, co se na mých hodinách máš naučit, je to, aby jsi se nepřiposral, když za tebou stojí velká chlupatá gorila“ čímž odkazoval na svoji maličkost a výchozí situaci celého rozhovoru. Využití vulgárního výrazu si dovolil jenom kvůli přehledu situace, Cheirón neklusal poblíž a žádná z jemnocitných Afroditiných dcer neběhala kolem, aby sbírala kytičky, přičemž využívala vyvinutého těla ke svádění poblouzněných mladíků, taky je odtud dost často vyváděl. „Podle toho, co jsi předvedl, tak jsem asi opravdu dost špatný učitel, jelikož tvůj výkon byl naprosto mizerný.“ Tím shrnul veškeré viděné pocity, projevená gesta, cokoliv patrného z náznaků. Záměrně se do něj nenavážel, vyloženě neurážel, nikdy netoužil po tom, shazovat jim sebevědomí, jen přistřihávat ego. „Nedělá mi problém tě tolerovat, většinou. To se vztahuje na situace, kdy jsem ten, kdo musí řešit průsery co děláš nebo mi skoro nepropadneš střechou do srubu.“ Záměrně zamlčel veškeré chvíle, kdy proklínal nejen jeho, ale i vrozenou hyperaktivitu všech polobožských dětí, přestože on sám nepatřil mezi výjimky, jelikož usměrňovat jejich chování občas hraničilo s šílenstvím a Dantův Očistec se zdál být milou zastávkou před koncovou stanicí. „A určitě nechceš, aby historky co se o tobě nesou, byly v tom duchu, že jakmile se na tebe vyřítila první potvora, spadla ti čelist a v gatích ti přistál dáreček. Když tě dokážu znervóznit já, pro Mantichoru to bude rutinní záležitost. To je smyslem tý výuky, kterou tak laxně vedeš.“ Možná mu aspoň představa hihňajícho se hloučku dívek, co si předává historku s potupným obsahem otevře oči, jelikož jeho pěstované kouzlo osobnosti, by na drahnou dobu padlo do bodu nula.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Tue Feb 06, 2018 10:15 pm
Pozorně udržoval oční kontakt, i když co se týkalo mužů nebo celkově starších osob, oční kontakt naprosto nesnášel. Přišlo mu to naprosto nepřirozené, navíc jeho hyperaktivita radši těkala pohledem z místa na místo a sledovala každou maličkost a ne jen oči toho obra, která stál vedle něj. Teď si říkal proč tu vlastně chodil. Rozhodně nevypadal na to, že by se mu od něj chtělo odcházet a jít trénovat jiné polobohy. Věděl, že když se tu už někdy dostavil tak si ho teď nejspíše naprosto vychutná ve všech možných i nemožných směrech. "Páni vy jedete..."nadzvedl překvapeně obočí."Nic nového čeho bych si nebyl vědom hele. Myslím,že má puberta rozhodně nemá v plánu nic takového ukončovat.Uchechtl se na něj a opřel se o stojan se zbraněmi. Sledoval ho napůl pohrdavým a napůl znuděným pohledem. Když se to drželo u slov, dokázal mu ještě konkurovat, alespoň trochu. Takže doufal, že nepřestoupí na druhý stupeň, což byl u něj fyzický, jelikož o proti němu neměl sebemenší šanci. Když poté sebe označil za gorilu, od srdce se zasmál a opřel si jednu nohu o stojan."Na to už jsem si zvykl. Teda alespoň myslím"sklonil hlavu k zemi a poté se na něj zase podíval s úsměvem na rtech. Když ho obral o jeho ego, mírně se na něj zamračil a rozešel se k terči. Vytáhl z něj zabodnutý šíp a a palcem se dotkl špičky šípu."Minule jsem od toho propadnutí střechou neměl daleko, ale bylo nás více!"Ukázal na něj jako kdyby se tím tak před ním bránil, že on nebyl jediný, kdo na tu střechu lezl. Možná to vážně nebyl jediný nápad, ale petardy co tam daly a zapálí je na jeho narozeniny budou skvělý dárek, za který ho už vážně asi bude honit po táboře s motorovou pilou."Za tu dobu co jsem tu vedoucím Apollónova srubu jsem se s pár příšerami viděl. A hádejte co... Nic se nestalo"mrkl na něj drze. Jeden z jeho pubertálních záchvatů opět přicházel. Zastrčil si šíp do toulce a do ruky si vzal luk. Do tětivy vložil jeden z šípů a natáhl tětivu. Snažil se nějak zklidnit jelikož čekal, že na to rozhodně nějak zareaguje.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 47
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Wed Feb 07, 2018 4:09 pm
Všechna ta adolescentní gesta přecházel, uvnitř ovšem doufal, že dokázal zasáhnout tu rodící se špetku rozumu, přestože Thomasův postoj naznačoval opačné. Držení těla, grimasy, i projev, zase narážel do stejné zdi, jako pokaždé, když pokoušel najít cestu k tomuhle děcku. Už jen vzhledem v nich probouzel spíše odpor, budovanou autoritu viděli jako nutnou překážku, zlo v očích pubertálních výrostků. O co jednodušší to s ním instrukotoři měli, když přišel v pozdním věku, relativně vybouřený, odhodlaný a rozhodnutý skoncovat s neustálým pronásledováním otcovými můrami, jimiž ho netaktně nutil tábor vyhledat. „Je mi jedno, kolik veverek lezlo po střeše, když já viděl jen jednu.“ Pravdou zůstávalo, dokázal zmerčit skoro celé osazenstvo rozdováděné skupiny, jenž pravidelně podnikala nájezdy na "oblíbené" vyučující v duchu klasických žertíků, proveď a uteč. Jestli mu teď zbaběle nezačne vyjmenovávat seznam hříšníků, nehodlá dále zabrušovat do incidentu, který se beztak ještě několikrát zopakuje, tudíž ho jakkoliv rozmazávat představovalo výsostnou ztrátu času. Dokud jejich rozjívená mysl nepřikazovala zacházet do prostorů chat, kde by případně prováděli slovutnější alotria, hodlal jim tyhle drobné přestupky vůči kázni tolerovat, pokud ho zrovna nesužovala kocovina, či nemusel předtím poslouchat Angelu, jak zběsile, několik desítek minut, peskuje táborníky přímo pod okny Áresova srubu. Nesnášel ten pisklavý ženský hlas, jak se dokonale rozléhal táborem a jemu nepomáhalo ani schovat hlavo pod matraci, neboť ho stále pronásledovala ozvěna děsivých ženských skřeků. „Takže je pro tebe milostivější čekat, až se najde nějaká, která nebude tak zdvořilá, že ti dá náskok nebo místo uvažování nad tím, na kolik způsobů se dáš rozžvýkat, zrovna přejde k činu?“ Dětinské, krátkozrazké, očekávané. Promnul čelo, sledoval, jak se ho pokouší ignorovat, přejít k předchozí činnosti, taktně ho poslat do prdele, jelikož mu jeho příjemnost byla silně proti srsti. Smůla, zatím jít nechtěl.
„Nebyls na poslední hodině“ nechal mu prostor, ať několikrát natáhne tětivu, vystřelí pár šípů do terče, získá iluzi falešného klidu. Následně se rozešel, aby oběma donesl tréninkové zbraně, přičemž jeden z cvičných mečů zabodl do země před ním, jakmile dokončil pochůzku a sesbíral si vystřelené náboje. Natanael preventivně volil pohled nepřipouštějící námitky, případná snaha o vykroucení nemohla obměkčit oči přísně shlížející na mladíka před sebou, jakoby už předem tušil zradu vycházející z nedospělého chování. Žádná připomínka, blbá vytáčka nebo dokonce dovolávání práv, ho nedokáže dlouhodoběji zastavit. Sám si protáčel dřevěnou hračku, jenž tak nerad využíval a kdykoliv ji svíral v rukou, vzpomínal na zapovězenou sekeru, kterou mu Cheirónův příkaz zakazoval užít v prostorách tábora. Starý incident, také už mohl slevit. Stanul na přímo proti němu, udržující oční kontakt, nastavující bezpečný odstup pěti metrů, stále si mírně pohrávající s maketou zbraně. „Jelikož na příští přijdeš, tak by se ti hodilo vědět“ Další jasné, čisté, sdělení, nikoliv prosba či návrh, výraz v tváři podvědomě naznačoval nevyřčený dodatek A jestli ne, tak tě přetrhnu jako hada.
„Víš, jak vikingové zastrašovali svoje nepřátele?“ spíše řečnická otázka, náplň hodiny, kam záměrně nepřišel. Nehodlal mu opakovat přednášku o dávných válečnících, jejich kulturních zvycích, divokých výpravách, ale i pošmourném osudu, přešel k nejdůležitější části, nevěřil, že by Thomas udržel pozornost tak dlouho, zvlášť když ho k tomuhle prakticky donutil. Na tváři zatančil škodolibý úsměv, nepředpokládal žádnou hodnotnou odpověď, možná snad leda pokus o vtip.„Med ära!!!“ Řev, jenž se rozlehl arénou, nenechal nikoho chladným. Hrdelní projev, zarývající se svou intenzitou pod kůži, drásající ušní bubínky, nutící stáhnout se svaly do bolestivé křeče způsobené strachem, přetnul jakékoliv soustředění. Hluboký drsný zvuk nesený na křídlech nesmiřitelné předzvěsti boje, nezdolného odhodlání, naplnění příslibem krvežíznivé řežby za čest a slávu. Několik přítomných chlapců okamžitě ztvrdlo v náhodné pozici, očima zmateně rejdili kolem sebe, zaražení, skrývající náhlé rozpaky i narůstající obavy. Ten malý zbytek, schopný se co vzpamatovat,instinktivně vyhlížel blížící se příšeru, zatímco Natanael čekal, co to s nebohým Thomas udělalo. Medvěd zařval.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Wed Feb 07, 2018 6:09 pm
"Ale no tak...Já tam sám nebyl. Nemůžu za to, že jste viděl jenom mě. Nějak se tady zabavit musím a když už nechodím na tréninky tak, toto je jediná zábava. Ne že by ty tréninky byly..." Osočil se na něj a poslední větu jen procedil mezi zuby. Rozhodně nebyl typ člověka, který by byl žalovníček a hned by rozhlásil jména jeho kumpánů, kteří mu pomáhali. Tato parta mu vyhovovala a tak nechal vinu radši jen na sobě a ostatní z toho vynechal. Jinak by nebyli parta, kdyby si přeci navzájem nekryli záda. Když vystřelil první z šípů, zaujal ho pták letící kolem a tak uhnul pohledem a šíp zase nezasáhl střed. Jako by toho na jeho hlavu bylo hodně věcí najednou, když si ještě musel hlídat svá záda, jelikož od něj očekával každou chvíli nějakou zradu."Možná... Co já vím. I pečení holubi z nebe tady můžou padat když si to nějaký z bohů umane"odsekl mu a znovu natáhl tětivu. Snažil se ho co nejméně vnímat a soustředit se na střelbu, ale moc mu to upřímně nešlo. Zhluboka dýchal a snažil se jeho obrovské tělo za sebou nevnímat. Nesnášel když se mu někdo koukal přes rameno. Už teď chtěl jít někde pryč, jenže to vypadalo, že ho dneska rozhodně jen tak nepustí. Záviděl těm co právě skákali do jezera a nebo jedli zmrzlinu v jídelně. Dokonce i ostatní z arény už se odebrali, což ho štvalo nejvíce.
"Ono těch hodin bylo více"ušklíbl se na něj a matně si vzpomínal kdy tu vlastně byl naposledy. Když už tu došel, bylo to z toho důvodu, že je načapal Cheirón a dovedl je pěkně za táborová trika do arény, kde ho i jeho kumpány osobně předal Natanaelovi. Cheirónovi se nikdo neopovážil nijak odporovat. Na to tu měl až moc velký respekt. Mezitím bezúspěšně dostřílel všechny šípy a odložil luk zpátky do stojanu. Dneska nemělo cenu z toho luku střílet. Před očima se mu zatemnělo už když viděl meč, který před něj zabodl. Nesnášel boj dva na dva a obzvláště s mečem. Dneska to bylo okořeněné, že jeho protivník byl sám Natanael, což skutečnost dělalo ještě horší. Když už sám chtěl namítnout, že musí pomoct najádám, uviděl jeho pohled a svou námitku ihned spolkl. Vytáhl meč ze země a přehodil si ho do pravé ruky. Zhluboka se nadechl a podíval se mu odhodlaně do očí. Nejspíše už ho opravdu přestala bavit jeho absence na trénincích. Pevně sevřel maketu ve dlani a pobaveně se zasmál. "Sundali si oblečení a vyrazili na ně nazí? Mě by to vyděsilo.."Ušklíbl se na něj. I tak si stále udržoval svůj stálý sarkasmus. Už ho to přestávalo bavit. začal podupávat nohou a rozhlížet se kolem. Na něj to byla zkrátka moc dlouhá chvíle kdy musel udržet pozornost. Z tohoto stavu, který sám nazýval polobožský mikrospánek ho naprosto probudil jeho řev. Chytl se za srdce a polekaně sebou trhl."Do hajzlu chlape, to jste vyvolával déšť?"Vyjekl poněkud naštvaně. Rozdýchával ten šok a přitom pevně zaryl nohy do země. Věděl, že to nebude asi procházka růžovým sadem.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 47
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Wed Feb 07, 2018 8:07 pm
„Skvělé je, že už víš, co nemáš dělat“ uchechtl se posměšně nad reakcí, která působili jako neumělý pokus o zahrání uvěřitelného infarktu. Už jen skutečnost toho, že nedával pozor, chytal lelky, nějak doufal v přetrpění téhle otravné chvíle, z něho dělala naprosto ukázkový případ prvního padlého v poli. Takové domnělého geroje, jenž stojí v pozoru, hrdinně přehlíží okolí a když se ozve první náznak nepřátelské armády, vezme do zaječích. Samozřejmě, nutno brát v potaz vrozené schopnosti Áresova syna, to, že křik působí mnohem podmanivějším, nepříjemnějším dojmem. Vydal za celý pluk vikingů připravených k násilnému drancování, což se neuvěřitelně hodilo, neboť vždy cvičil víc jak jednoho, tak nemusel aspoň řvát na každého individuálně. „Jak jsi se sám přesvědčil, tohle je dost účinná taktika na ty, co stojí jak idioti a nedávají pozor kolem sebe.“ Neopatrně si rýpnul do předchozího dění, samotného Thomase, jenž se neustále snažil působit sebevědomě a s nadhledem. Aspoň jsi se mi tu nerozklepal, což by ti mohlo přidat plusové body, jestli se tě někdy pokusím přetáhnout klackem po hlavě. Krásné, jednoduché řešení, ale těch Cheirón nedbal. Výchova, přátelský přístup, pevní ruka, to preferoval místo občasného, řádného, výprasku. Tentokrát Natanael stanul s uvolněností, založil si ruce na hrudi, přičemž zabodl tréninkový meč vedle sebe, zkoumající, jestli se dnes ještě vyplatí pokračovat v šíření paniky v duši Apolónova potomka. Něco mu nedalo, aby martyrium přetnul v rozumné rovině, pustil to, momentálně lehce vyděšené kuře, zpátky k bezelstným povinnostem táborového povaleče. „Ještě se přitom využívaly zvuky, kdy každý válečník bušil zbraní do dřevěného štípu, čím zvyšoval napětí a zároveň burcoval vlastní řady. Jde o to, dostat se do protivníka, ochromit ho, ještě než se rozhodne proti tobě použít zbraň.“ Tak nějak polopaticky shrnuto v kostce, aby se to dalo rozumě přebrat při jakémkoliv rozpoložení.
„To samý tě čeká zítra, pozítří, popozítří, jestli to nebudeš pobírat z hodin, začnu ti dávat soukromé lekce.“ Tvář statného instruktora ozářil ten nejsladší úsměv, jakého byl schopen, Kýčovitý škleb plný přetvářky a vnitřního smíchu, směřoval přímo k hochovy, kde na něho dotíral tím nejotravnějším způsobem. Být tebou, tak se snažím. Víš, že mi to Cheirón povolí, ještě mi dá požehnání a občasně to zajde zkontrolovat. Nebylo pochyb o kentaurově iniciativě v tomto ohledu, už sám Thomas to předtím lehkovážně pronesl, nepsanou všeobecnou pravdu - nezvladatelný, sarkastický potomek Apollóna. „Takže se budeš snažit nejlíp, jak je to v tvý moci, jinak spolu začnem trávit mnohem víc času, kdežto pro tebe to bude mnohem větší utrpení, jak pro mě. Nepotřebuju totiž nabalovat ženský a hrát si na poťouchlou opici s kamarádama.“ Přátelská rada? Víc dobře mířená výhružka. Neustálé chození kolem horké kaše ho unavovalo, výsostně. Proč jim pořád mazat med kolem huby, když si to přebírají akorát jako projev slabosti. Každý projevený ústupek pro ně znamenal akorát otevření nové možnosti, kterou bezostyšně využili proti dotyčnému.
„Teď sebereš meč a ještě si ukážeme, jak probíhá takový souboj, když tvůj protivník není zticha.“ Tohle pouze zlehka nakousl na konci poslední hodiny, náleží mu ta čest, že získá soukromou ukázku v předstihu před ostatními. V mžiku svíral rukojeť tréninkové hračky, ponechávajíc mu prostor, ať si připraví pole, stejně tak psychiku. Něco jiného je poklidný cvičný střet, kdy se oba zúčastnění soustředí na správnost provedených fint a kroků, kdežto když stanete vůči ostřílenému válečníkovi, často si neodpustí provázet své výpady nevybíravými slovními obraty nebo jen oním nepříjemným řevem. Nepoložil otázku, připraven, prostě vystartoval. Po okamžicích čekání se masa dala do nečekaně plynulého pohybu s jasným cílem, vést falešný tah na holeň, zatímco ve skutečnosti hodlá zasáhnout trup. Doprovodem mu nebylo jen šustění trávy, utichající cvrlikání ptáků nebo poryvy větru, ale hlasité, odhodlané. „Aaargh!!“ znějící jako skřek rozlícené medvědice odhodlané chránit mladé. Prudký útok, cílená demoralizace, využití momentu překvapení. Teďka mi ukaž, jak umíš mít chladnou hlavu a postřeh, je to naprosto primitivní fígl.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Wed Feb 07, 2018 8:33 pm
Ten chlap ho pomalu, ale jistě začal naprosto iritovat. Nejraději by se tu tím dřevěným mečem podřízl na místě. Nechápal proč tu vůbec chodil, když v podvědomí věděl, že na něj určitě narazí. Nesnášel Áresovce a to jejich nadšení pro boj. Někdy bylo až příliš velké. Natanael byl toho naprosto učebnicovým příkladem. Nechápal, že z něho dcery Afrodíty nemají ještě traumata do konce života. I on od tohoto zhoubného konce neměl v některých chvílích daleko."Díky za pochvalu. Nic tak hezkého jste mi ještě neřekl...Usmál se na něj jako sluníčko, až se mu ve tvářích objevily ďolíčky. Přitom to byl takový ten úsměv říkající děláš-si-ze-mě-sakra-prdel?!"Kdybych si psal deníček, hned bych si to tam zapsal.Jenom se pohrdavě ušklíbl. Jeho klasické zastříhávání ega považoval za každotréninkovou rutinu, která nikdy nebyla ošizena. Uvolnil se a pokrčil jednu nohu, když začal mluvit o jejich taktice zahnání nepřítele. Další kombinace boha, kterého taky neměl zrovna v lásce. Athéniny děti mu taky občas lezly krkem. I když musel připustit, že pár hezkých kousků by se tam našlo, vždy od toho zase rychle opustil když do něj začaly rvát všechny ty informace o žloutence a nebo počtu vlasů na Diově hlavě. "Takže na vás mám jako zařvat? Myslím, že ho ochromí jen to, že na něj zavoláte, že má hezkou prdel...jeho sarkasmus už pomalu, ale jistě upadal, jelikož přicházela jeho první fáze pubertálních záchvatů a to bylo neskutečné unudění k smrti. Když se zmínil o společném trávení času, uraženě se zamračil."To si ze mě děláte srandu ne?"Nadechl se, aby něco dalšího řekl, ale potom zase hned vydechl začal se tváři otráveně. Uchopil pevně meč a snažil se vzpomenout na všechny věci, které si pamatoval z minulých hodin, ale měl tam naprosté vymeteno. Než se jakkoliv nadál, už po něm šel. Instinktivně uskočil do strany a namířil meč k jeho krku. To byl první výpad, nad kterým nemusel ani myslet, ale v zájmu vlastního bezpečí ho udělal. Stejně čekal, že zase vytáhne nějakou svojí tutovku a bude v mžiku na zemi."To tu vážně budu muset chodit skoro každý den? Přihlásil jsem se do boje o vlajku. Tam doufám nebude..."znejistěl mírně a snažil se sledovat každý jeho pohyb i když to moc nešlo, jelikož si na tribuny sedly Afroditiny dcery, které ho zase naprosto vyvedly z rovnováhy.
avatar
Son of Ares
Počet postů : 47
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Thu Feb 08, 2018 10:32 am
Koukal na tu svalenou hromádku neštěstí s částečným odporem. Přestože mu ukázal, že se polovičatě věnuje probíhajícím událostem a rozhodl se podniknout určitá protiopatření, nechal se jednoduše rozptýlit chichotáním z nedaleké tribuny. Předtím si těch děvčat nevšiml, zřejmě dorazila před chvílí, k smůle obou zúčastněných, neboť se před nimi Natanael opět předvedl jako surovec a instruktor nejhoršího zrna, jehož baví šikanovat pohledné hochy. Svým rozložitým tělem povalil supícího Thomase, až se začínal mírně obávat, zdali mu svým výpadem nevyrazil i dech, jelikož sám neočekával takové vyústění situace. Nejraději by jednu z těch krasavic trefil cvičným mečem, už jejich přítomnost totiž mnohé uváděla do rozpaků, což, zrovna nyní, vedlo k možnému ohrožení na životě. Nabídl přemoženému nataženou ruku, aby se mu případně povedlo dostat snáze na nohy, ovšem čekal, že bude sebevědomě odmítnut, jelikož to přeci více zapůsobí na přítomno slečny. Zvažoval omluvu, od které nakonec ustoupil, neboť jakožto učitel nikterak nechyboval a žák si za případné následky může sám. Alespoň bude moct Hebe kdyžtak litovat dalšího chudáčka. utrousil k sobě ironicky, občas ho tou vtíravou starostlivostí vytáčela. „Asi si budu muset promluvit s tím individuem, co tě učí zacházet se zbraní.“ Žel bohu, nebyl to on, komu toto starost svěřili, místo toho vybrali kohosi jiného, jenž očividně do těchto polobožských potomků dokázal vmlátit ještě míň znalostí, než se dařilo jeho skromné maličkosti. „Stojí to za hovno.“ s pronesením tohoto sdělení si uplivl stranou. Nehodlal krotit výrazy, jen aby zaslechl dotčený šepot Afroditiných dcer. Nehodlal říkat, exkrement nebo mizerné, když právě viděl žalostnou ukázku bojové umu smíšenou s nedostatkem pozornosti, jednou z hlavních devíz křížení smrtelníků s olympskými obyvateli. Já by taky pěkná držka, ale táta mě dokázal srovnat do latě. Co pozoroval, málo jich vyrůstala v ucelené rodině, většinou zůstal jeden rodič sám na celou výchovu, což si neslo negativní dopad na jejich chování. Všem vám tady musím dělat přerostlýho zlýho papá. Zabodl tréninkovou hračku se znechucením do země.
Pohledem zabrousil k tribuně ožilé náhlým hlaholem dívek přihlížející celou dobu jejich soupeření. Starostlivě pozorovaly Thomase, očividně přemýšlely, jestli by jedna z nich neměla seběhnout dolů a pofoukat mu bebí. To jsem ti dneska pomoh. Starostlivost z něžných očí přímo kypěla, zviklané událostmi, jejich mateřská stránka začala vybublávat na povrch. Budeš obletovanej jak tabulka čokolády. Njn, starej medvěd vám rozmlátil hezounka. Ta myšlenka sebou přinesla jen neuvěřitelně kyselý škleb na zarostlé tváři a další pohrdavé odfrknutí. Ne, že by o nějakou z těch fiflen kdy stál, ale stejně se pořád nedokázal přenést přes étericky protivnou povahu. Naneštěstí, dnešní zkušenost mu zavdala celkem dobrou myšlenku do budoucna, kde jedna z následujících hodin by se mohla nést v duchu, zachraň svoji uječenou princeznu, přičemž by se ukázalo, kolik z těhle hrdinů by slyšelo jen na vysoký pisklavý skřek unesené dámy a nemyslelo na nebezpečí skryté za prvním šutrem.  „Tak si to užij krasavče, fanynky čekají.“ pronesl s neskrývanou kousavostí, kdežto už věděl, že nemá šanci jakkoliv pokračovat ve výkladu. Jestli na vlajku dostanu tebe, tak si rovnou můžu koupit letenku domů, protože poslouchat Angel a její vychloubačný kecy dva týdny, fakt nesnesu. Pomalu odcházel z tréninkové prostoru, tady skončil. Popravdě, bude zázrak, jestli Thomase, někdy, aspoň trochu, vychová.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Thu Feb 08, 2018 5:32 pm
Pohlédl na něj a vzdychl. Čestně přijal jeho ruku a vyskočil na nohy. Najednou se v něm zakořenilo semínko jakési nenávisti vůči sobě samému. Neštvalo ho to, že ho právě viděly dcery Afrodíty na zemi, ty klidně mohl sbalit jakýkoliv den a ony by to vřele přijaly. Spíše ho štvalo to, že vždycky ho něco vyrušilo a nedokázal mít ani na pět minut chladnou hlavu a soustředit se jen na jednu věc. "Tak ten odešel před týdnem..."Odvětil mu. Ten chlapík ho naučil doslova nulu. Sice se většinu času pral s ostatními chlapci, ale to bylo jen takové škádlení, které by rozhodně mantichoru nevystrašilo a ani nezabilo. Bylo proto vidět, že když nechodí na tréninky Natanaela tak uměl naprostý prd. Na žádné jeho další věty mu neodpovídal. Byl popravdě zklamaný sám ze sebe. Klidně by mohl odejít, když už tu Natanael není, ale mu to nedalo. Sesbíral všechny šípy, zabodnuté v terči a rozešel se pro luk. Vzal si chránič na prsty a a rozešel se znovu směrem k terči. Zastavil se přesně před ním a zhluboka se nadechl. Hodil si toulec se šípy na záda a začal střílet jeden šíp za druhým. Pořád mu v hlavě zněla Natanaelova slova, která ho nutila neodcházet z arény dokud mu střelba nepůjde dostatečně dobře.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 5
Zobrazit informace o autorovi

Re: Aréna

za Fri Feb 09, 2018 6:18 pm
Do arény skoro radostí doskákala. V ruce si házela s tenisákem, který ukradla jednomu satyrovi, když s ním hrála tenis. Normálně by něco takového jako tenisák nešlohla, ale potřebovala se s něčím vyblbnout a házení tenisákem po lidech a věcech byla dobrá zábava, než došla do arény. Hodila tenisák na tribunu a prohrábla si své vlasy, které se v jemném vánku lehce kolébaly ze strany na stranu. Rozhlédla se svýma těkavýma očkama po aréně a zpozorovala kluka, kterého zde vídávala už delší dobu. Věděla, že se hodně ochomýtá kolem Apollónova srubu, ale jeho jméno nikdy nevyhledávala. Možná si to nechtěla přiznat, ale v hloubi srdce se jí ten kluk líbil. A to se hodně často jen tak nestávalo, aby se ji někdo jen tak zalíbil. Vytáhla si z kapsy kalhot gumičku a svázala si vlasy do vysokého culíku. Pozastavila se a upřeně ho sledovala. Ani se nedivila, že se do středu nemůže trefit, když už na první pohled bylo vidět, že všechny ty okolní jevy ho natolik vyrušují v soustředění, že ani nedrží správnou pozici pro střílení z luku. Zhluboka se nadechla, zkontrolovala jestli se náhodou trochu nečervená a vyrazila blíže k němu. Opřela se o jeden ze stojanů na luky a toulce a založila si dlaně na prsou."Tu pravou ruku více napni a levou zase uvolni..."Zvolala na něj a přešla k němu. Spravila mu postoj i držení těla a mírně se usmála."Bude se ti tak střílet lépe. Věř mi"uculila se na něj a poodstoupila. Schválně ho sledovala jestli vystřelí dobře.
Sponsored content

Re: Aréna

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru