Share
Goto down
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Sun Mar 04, 2018 1:48 pm
Vzala do ruky copánek. Když ho spatřila, úžasem se na Rileyho zazubila a vlepila mu dlouhou pusu."Jak jsi se to u všech bohů naučil?"Zeptala se ho užasle a stále očima i prsty přejížděla po onom málem a přitom tak nádherném copánku, který měla ve vlasech. Naprosto ji udivovalo, že nějaký kluk dokáže být tak pilný a ještě k tomu mít zručné prsty na to, uplést takové skvost, jako byl právě onen copánek. Na jeho odpověď jen přikývla. Kdyby byla na jeho místě, nejspíše by se o tom nevykecávala s nikým i kdyby to byl její otec. Bylo jí ho líto. Na to, že má celý život před sebou, už se bozi a jejich monstrum, které vytvořili za svůj život, zasloužilo o to, že Riley nejspíše nebude mít nikdy zpátky svou normální ruku, ale bude muset žít s tou mechanickou.
"Nebyla.. Teda, chtěla jsem, ale vždy mi to nějaký z mých sourozenců rozmluvil, že jsem ještě malá a až budu mít více zkušeností tak ať si tam klidně jdu..."Pokrčila rameny a ušklíbla se."...teď když se na to dívám zpětně tak měli nejspíše pravdu. Kdybych se na nějakou výpravu dostala tak bych asi nedošla zpátky"Pokrčila rameny. Teď jí zase přišlo zbytečné chodit na výpravu jen kvůli toho, aby vypadala jako hrdinka. Přeci jen si vystačila s tím, že už v táboře přežije tréninky v aréně.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Sun Mar 04, 2018 2:13 pm
,,Uhm... Malá sestřička... Tiny... měla ráda... princeznovské... Účesy... Udělala si ze mě.... Kadeřníka." uchechtl se. Pořád si na to malé, růžové, třpytkové stvořeníčko pamatoval. Teď už vlastně dávno chodí do školy... Měl by svojí rodině napsat. Neviděli se už hodně dlouho, i když je slečna Pchej informovala, že je Riley naživu. Jo, určitě jim napíše, až se večer dostane do srubu. Rodina by se neměla zanedbávat a on na ní zapomínal přes tři roky. To musí napravit v každém případé.
 ,,Určitě bys byla... na výpravě... Skvělá." podotkl. ,,Ale opovaž... se.... Nehodlám... tě pak... vytahovat Kerberovi.... z huby." usmál se, aby bylo vidět, že to myslí v žertu. Cítil, že se pomalu blíží čas oběda, poněvadž teplota začala povážlivě stoupat, ale prozatim mu to bylo jedno. Teď byl důležitý zpěv červenek, modrá obloha, Bethaniny oči a vůně bukového listí nad jejich hlavami. Opět uchopil Bethaninu ruku, začervenal se uhnul pohledem, zase se jím vrátil k dívce před sebou a opět jí políbil. Miloval ten pocit, miloval tu zídku, na které seděli, miloval ten buk, který je schovával, miloval celý tábor, celý svět a ze všeho nejvíc Bethany. Bethany, zosobnění polobožské dokonalosti, jak si jí Riley představoval.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Sun Mar 04, 2018 2:28 pm
„Takže ty jsi měl sestřičku?"Zeptá se ho zvědavě. Sama žádného sourozence neměla, pokud teda nepočítala svého otce, který se tak kvůli ní někdy choval. Nejraději by nějakého opravdu měla, a vyrůstala s ním. I když měla vlastně mnoho sourozenců tady v táboře, nebylo to takové jako kdyby měli stejného otce i matku a vyrůstali spolu jako šťastná rodina. V tom to ohledu záviděla normálním lidem nejvíce. Také jí to připomnělo, že by nejspíše měla zase po půl roce poslat svému otci nějaký dopis, aby věděl, že jeho milovaná dcera ještě stále žije a neskončila v hubě Kerbera jak by řekl Riley.
„Díky.."mírně při jeho komplimentu zčervenala. Celkově každý jeho kompliment, který mu vyšel z úst, jí dokázal naprosto znervóznět. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Při jeho dalších slovech se od srdce rozesmála. Musela uznat, že by to bylo vážně pobavení hodné, jelikož ta představa jí nutila cukat koutky pokaždé, když si na ni vzpomněla.
Stiskla Rileymu spokojeně dlaň a zadívala se mu do jeho očí."Nepůjdeme něco dělat?"Zeptala se ho a nadzvedla obočí. Ne, že by jí to nebavilo, nudilo či štvalo. Přesně naopak si tu chvíli užívala plnými doušky, ale i tak jí nutkání nutilo s Riley vyzkoušet i jinou aktivitu než sezení na zídce až do západu slunce.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Sun Mar 04, 2018 2:48 pm
,,Pořád mám.. ale dlouho jsme se... Neviděli." trochu provinile se usmál. Skutečně se svojí rodinou už dlouho nebyl. Tiny mu chyběla a jeho dva starší bratři jakbysmet. V zimě se u nich ukáže a basta. Důkladně se nad Bethaniným návrhem zamyslel. On by tu sice klidně proseděl celý den, už se ani nepohnul a napůl klimbal ale vzhledem k tomu, že Bethany nebyla dcerou bohyně holdující lenošení, ochotně souhlasil. Konec konců, pohyb zatím ještě nikdy nikoho nezabil. Tedy, ano, vlastně zabil a dokonce k tomu určitě došlo v táboře, ale Riley tyto myšlenky odsunul jako nepodstatné a vymýšlel, jak by se mohli zabavit.
,,Chtěla bys... na lezeckou stěnu.... do stájí... pomoct satyrům... s jahodami... nebo si... zaplav- Ne, to radši...ne. Nebo třeba... do arény...? Vyber... Ty...." Jemu osobně to bylo poměrně jedno, pokud zase nepůjdou na pláž. S Bethany by mohl být legrace i úklid stájí.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Sun Mar 04, 2018 3:00 pm
"Umíš jezdit na pegasovi?"Nadzvedla obočí a seskočila ze zídky. Jako kdyby ta otázka byla vybrání jedné z možností, které vyslovil. Vzala si do ruky, podložku s výkresem, do kapsy si strčila tužku a do ruky si vzala jablko, které hodlala využít a dát ho nějakému čtyřnohému kamarádovi ve stáji. Koně milovala už od mala, jelikož se na nich učila jezdit, takže žádný strach k nim nechovala. Naopak, když zjistila, že v táboře mají koně i křídla a jsou schopni létat, její touha po tom, naučit se na těch zvířatech, které dosud tak milovala, létat se mnohem znásobila.
Počkala na Rileyho a poté nasadila na tvář roztomilý úsměv s ďolíčky ve tvářích a rozešla se pohodovým, skoro až šouravým krokem ke stájím společně s Rileym. Cestou přitom zdravila některé své sourozence a ostatní obyvatele tábora, které od vidění znala."Doufám, že se jich nebojíš"Zasmála se a volnou rukou si s ním spokojeně propletla prsty.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 11
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Mon Sep 10, 2018 2:32 pm
Jelikož už nějaký ten polední klid uběhl a někteří polobohové se začali shlukovat na odpolední trénink, rozhodl se Denny raději někam uklidit, protože neměl náladu, aby ho nějaký akční instruktor naháněl na trénink s mečem nebo nějakou podobnou koninu. Sem tam sice na nějaký trénink dorazil a občas ani nebyl tak opilý jako obvykle, ale stejně věřil tomu, že základy boje zvládá a zrovna u něj mu nepřišlo moc pravděpodobné, že by v dohledné době vyrazil někam na výpravu. To byl taky důvod, proč se milý syn Dionýsa uchýlil do Amfiteátru, kde to nevypadalo, že by sem někdo vyrazil trénovat. Pro něj ideální místo. Sedne si k jedné ze zdí a pohodlně se opře, tedy alespoň tak pohodlně, jak to u kamenné zdi lze. Uchechtne se sám pro sebe a podívá se na oblohu. Už nebyla ta letní vedra, ale vyloženě zima taky ještě nebyla, takže si tu mohl v klidu sedět v černých teplácích a tmavě modrém tričku s dlouhým rukávem. Z jedné kapsy vytáhl placatku, do které si ráno dolil svojí oblíbenou whisky. Sice měl nějaké schopnosti a mohl by si vytvořit alkohol sám, ale zatím byl na takové úrovni, že většina jeho snah skončila tak, že vodu proměnil ve víno, takže měl schopnost, kterou měl vlastně Ježíš. Ještě se naučit chodit po vodě a mohl by se prohlašovat za vtělení božího syna. Na tváři se mu při té myšlence objevil široký úsměv a rovnou se napil z placatky, kterou pak zase zavřel a dál se díval na oblohu. Ne, že by snad o něčem snil, spíš nechával svoje opilecké úvahy, aby naplnili jeho myšlenky. Sice si za ta léta, co se skamarádil s alkoholem vytvořenou nějakou odolnost a možná za to mohl i fakt, že jeho otec byl v podstatě bůh alkoholu, ale zvládl průběžně popíjet celý den a neměl problém si pamatovat, co se vlastně děje. I když je pravda, že občas si říkal, proč něco z toho vůbec udělal, ale nakonec nad tím vším stejně jen mávl rukou a nechal to tak. Stejně neuměl cestovat v čase, aby se vrátil a změnil nějaký svůj čin nebo slova.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 2
Age : 27
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Mon Sep 10, 2018 3:05 pm
Krásný sluneční den, skvělá příležitost obléct se kompletně do černých hader a štrádovat si to nenuceně táborem. Dnešní ráno představovalo obzvláště nepříjemnou zkoušku ohněm, když si s jedním z podrážděných instruktorů vyměnila přátelská slova ohledně toho, jak neschopní vzájemně jsou. Předpokládala, že ten ťulpes povalí za Reedem, aby mu to vypapouškoval, jakoby byli stále na základce a učitelka udělovala pochvaly největším bonzákům. Co naplat, musela učit. Odhodila dokouřený špaček na zem, obtěžovat se ho zvednou představovala zbytečnou námahu. Okamžitě v ruce třímala další cígo, jenž si pohotově připálila, nervy žádaly oběti. Kretén. Potáhla, nikotin slastně uklidňoval. To, že si nedokáže uhlídat děcka na uzdě není moje starost, mrzout připosranej. Skoro litovala, že se nenatáhla přes stůl, aby dotyčnému ubalila pořádnou mezi oči, kterou si prostě zasloužil. Většina těch zahořklých starých páprdů co tady tyranizovali děcka, a Bibi, prostě potřebovalo někde uspokojit komplex méněcennosti, vždycky si sázela na to, že co skrývaj v kalhotech nemá víc jak deset centimetrů. Vyfoukla další obláček našedlého dýmu. Doufám, že se mi jich pár stihlo zabít. Míň děcek, míň sraní. Její dnešní rozmar prostě odpovídal počasí na Jižním pólu, kdy se ani nepokoušela tvářit přátelsky a procházející skupině dívek od Afrodity rovnou ukázala fakáče. Kravky tupý. Zalamentovala, přičemž se otočila, jestli by nějaký tý Barbie nemohla flusnout do vlasů, ale všechny zmizely ta rychle, jakoby právě spatřili letní výprodej. Takhle je to možná lepší. Přeci jen, nemohla na koberečku u Cheiróna trávit každé odpoledne, fakt nechápala, že když nesouhlasí s jejími postoji, hodil ji na krk starost o haranty, asi způsob trestu. Starej dobrej kentaur. Zaraženě si uvědomila, že už zase stihla sjet celou cigaretu, aniž by si vychutnala tu odpornou chuť dehtu v hubě. Zastavení, aby zkontrolovala stav zásob, přineslo nepříjemné odhalení, krabka už zela prázdnotou. Bez svých sedativ, pokračovala cestou dál, s výrazem psa připraveného zakousnout první kachnu, která přeletí přes cestu. Nikdo netoužil zkřížit cestu nasupěné Bibi.
V Amfiteátru shodila z ramen všechnu tíhu těch krámů nezbytných k tomu, aby dneska dokázala komukoliv znepříjemnit den. Zhnuseně pohlédla na klubko zamotaného provazu. Máš to tady zase, dárek za všechny hříchy. Hlasité, podrážděné odfrknutí. „Z kundy práce.“ prohlásila, když přisedla k tomu nadělení. Milovala rozplétat jednotlivé konce a zjišťovat, který kus se táhne kudy. I přes hbitější ruky, těmhle volovinám vždycky věnovala zbytečně moc času. Bez lan ovšem svoji dnešní specialitu neuskuteční, takže nezbývalo než vzít rychle za práci, jíž doprovázela bohatá zásoba netradičních nadávek a naštvaných komentářů. Věřila, že jí jednou, nějaký pomstychtivý idiot proklel. Jistě, tohle bylo mnohem lepší vysvětlení než, nechtělo se ti chystat, tak s to po poslední akci mrskla do kouta a čekala, až zas jednou povedeš hodinu. Jistě, zlomyslní parchanti, zlomyslní učitelé, pitomé slunko a hlavně posraný počasí. Narodit se Deméter, už kolem ní lítají blesky, takhle akorát jen hlasitě vykřikovala a podrážděně dokončovala činnost, když v tom zaregistrovala postavu válející si šunky poblíž. A co ty tady do prdele chceš? To že ji slyšel nadávat, žádná novinka, ale nezvedl řiť, aby přiložil ruku k dílu, tím tuhle ostřílenou Hermasačku nepotěšil. „Sluní se ti tam dobře gigolíku?“ zaburácela jeho směrem.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 11
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Mon Sep 10, 2018 3:29 pm
Když do Amfiteátru přidusala Hermesačka (ano, přidusala, protože krok se tomu říkat nedalo), ani se nenamáhal nějak pracně zjišťovat, o koho se jedná. To mu bylo jasné hned při příchodu a záblesku celočerného oblečení. Navíc nadávka, kterou pronesla, když vysypala na zem svoje harampádí, kterému nejspíš říkala pomůcky k výcviku, mu jen potvrdila jeho dohady. Bibi. Ušklíbne se a znovu se napije zlatavého alkoholu bez jakékoli známky chuti se ze svého místa zvednout. Tahle instruktora přišla do Tábora o něco později než on, ale stejně na sebe během let naráželi. Navíc od té doby, co byla instruktorka se jí vyhýbal stejně účelně jako všem instruktorům. Nebylo v tom nic osobního, prostě neměl rád instruktory a jejich věčné poučování a sdělování jeho maličkosti, že jako ožrala to moc daleko na výpravách nedotáhne. Tudíž ignorovat její příchod, nadávky a vlastně i přítomnost, pro něj nebylo nic složitého, tedy do chvíle, než si jeho přítomnosti všimla. Otočí k ní hlavu a na tváři má široký úsměv, který dost bije do očí oproti jejímu naštvanýmu obličeji. "Hele víš, že docela i jo? I když to sluníčko už tolik nepraží, což je vlastně jen dobře, aspoň nehrozí, že chytnu nějakej úžeh." Pronese jejím směrem a absolutním klidem a možná i trochu nadneseným a veselým tónem. Oproti ní vypadá spíš jak nějaký potomek boha dobré nálady, ale to u Bibi nebyl zase tak velký úspěch. Navíc přece jen bůh vína musel mít spoustu společného s dobrou náladou, protože přesně tu většinou alkohol přinášel. Denny sám byl známý tím, že neustále chodil s úsměvem od ucha k uchu a veškeré problémy světa mu byly ukradené. "A jak se tobě rozmotává ten provaz?" Oplatí jí zdvořilostní otázku a znovu se na ní zazubí, i když by se to lehce dalo vzít jako provokace, což možná částečně Denny i zamýšlel, ale ve výsledku stejně počítal s tím, že si instruktorka vybije svůj vztek na nějakém táborníkovi a jeho nechá na pokoji, protože s ním neměl nikdo trpělivost. Byl schopný při výcviku čehokoli všechno zkonit tak, že by se za to ani ten největší nešika nemusel stydět. Nutno říct, že většinou to i měl v plánu.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 2
Age : 27
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Wed Sep 12, 2018 10:02 pm
Jistě, provokovat někoho podrážděného není úplně ta nejlepší myšlenka co vám může nárazově proběhnout hlavou, taky není nejlepší ji uskutečnit, hlavně v tom případě, když je objektem vaší škodolibosti rozvášněná Bibi, které netřímá v rukách cígo. Kouzelná nikotinová tyčinka ji vždycky dokázala srazit míru podrážděnosti pod záchytný bod, takže svoje okolí relativně dobře snášela, ale takto, představovala špatně utěsněný papiňák co každou chvíli vybouchne a vezme s sebou půlku kuchyně. Dech se zrychlil, supění nabralo na intenzitě, rukama už nerozmotávala jednotlivé provazy od sebe, ale spíše vše zpátky přetvářela do neuspořádaného chumlu. Takhle ty na mě, dneska to fakt stojí za kulový. Litovala jediné věci, že tu nemá svoje milované kytičky, trefit Dennyho do obličeje kaktusem by mu určitě projasnilo den a smazalo úsměv z tváře na nějakou tu dobu, než by potomek Herma stačil zklidnit nestálou povahu. Vstala, ruce bojovně založené na hrudi, pohledem ho probodávala, jakoby doufala, že ho tím dokáže sprovodit ze světa, aniž by si odnesla krev na rukou. Takovou schopnost by vskutku oceňovala, momentálně více, nežli kdy jindy. „Skvěle.“ Zabručela podrážděně, i když už celou tu estrádu vzdala, nejdříve ta nemilá příhod z jídelny a teď výsměch Dionýsova potomka. Do téhle ženské stačilo šťouchnout klacekem jen několikrát, když neměla krabku po ruce, a už vám seděla za krkem v plné polní, tudíž ona neuváženost od táborníka, kterého znala velice důvěrně, neboť zde v podstatě společně vyrůstali a nějaký čas strávili ve srubu jejího otce, přetahující se o místo na spaní, zrychlovala ženě tep neúměrným tempem. S vítězoslavným pohledem zabodla oči na tašku, jenž si přinesla, aby v ní ukrývala další nezbytnosti k nachystání opičí dráhy, kdy se mělo jednat o co nejrychlejší a nejtišší přesun mezi dvěma vytyčenými místy. Rukou nadzvedla plátěný vršek, přičemž sklopila zrak, aby požadovanou věc jednodušeji našla.
To co vzápětí třímala v ruce, připomínalo kravský zvonec. Párkrát si s onou věcí pohodila, než ironicky utrousila k vševědovi na vrcholku, co tak laškovně chytal bronz. „Ale pracovalo by se mi líp, kdyby jsi hnul tou svojí prdelí a šel mi pomoct.“ Nedokázala to pronést normálně, něco jako zdvořilost vypustila ze slovníku, protože na to stejně většina neslyší. Nehodlala přímo zasáhnout jeho, jen mrštit výukovou pomůcku do bezpečné vzdálenosti od jeho hlavy, aby mu došlo, že svoje slova myslí smrtelně vážně a pokud neuposlechne, začne si připravovat munici pro další palbu. Ještě tři takhle velký a hromada rolniček. To ovšem nebohá oběť střelby netušila, ovšem u Bibi si byl každý dostatečně jist, že z rukávu dokáže vysypat sto a jeden způsob, jak někomu znepříjemnit den. „Dala jsem to najevo dostatečně srozumitelně, brouku?“ Houkla po něm, načež poslední slovo pronesla s kyselým šklebem. Tohle oslovení pobrala od Afroditiných dětí, kterým při narození vyndávali mozky, jenž následně prodávaly na černé trhu v Číně, pracovní teorie, ale věřilo se jí dobře, zvláště když jejich každé druhé slovo, byl neuvěřitelně pisklavý smích. Už jako nezaražená k nim chovala odpor, ten se prohluboval s každým tréninkem. Jasně, otevřeně je házela do jednoho pytle, i když to nebylo dozajista fér, ale ony na ní, kvůli vhledu a vyjadřování, také nenechávaly nit suchou, takže si všeho všudy, byly kvit. Významně podupávala nohou, čímž dávala najevo svoje rozmrzení nad tím, že Denny se z místa neteleportoval a nedokončil úkol, který ona vzdala. Neflákej se nebo ti zařídím ty nejhorší noční můry co znáš. Nepatřila sice k Morfeovi nebo Hypnovi, ale znala dost lidí ochotných vylomeninu podobného kalibru, když to na sebe instruktorka poté, dobrovolně, vezme.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 11
Zobrazit informace o autorovi

Re: Amfiteátr

za Thu Sep 13, 2018 7:43 pm
Ušklíbne se a bez jakékoli snahy se zvednout, aby se aspoň přesunul válet někam jinam, zavře oči a levou ruku si složí pod hlavu. Opravdu mu hlavou ani neprolétla myšlenka, že by instruktorce s něčím pomohl. On nebyl od toho, aby něco rozmotával, s něčím pomáhal nebo něco někoho učil. Jistě, byl tu jako poradce, ale jeho rady většinou zněli ať se daná osoba napije. A bylo mu upřímně jedno, jestli danému táborníkovi bylo deset, patnáct, nebo dvacet. Přišel si pro radu, on mu jí dal. Úkol splněn. "Pokud si pamatuju dobře, tak nic jako pomáhání instruktorů v popisu práce nemám, takže je mi líto." Pronese absolutně nezúčastněně a na tváři má i nadále úsměv. Jenže ten mu z ní zmizí v okamžiku, kdy mu kousek od hlavy narazí něco kovového. Jistě, kdyby měl otevřené oči a možná si dával pozor, co Bibi dělá, tak by to zaregistroval, ale on na tohle kašlal. I když kdyby se trefila, nejspíš by mu to mohlo jeho pěknou hlavinku i rozmašírovat. Není tedy divu, že dost pohotově vyskočí do podřepu a podívá se lehce překvapeně na Bibi. Odfrkne si a zatímco instruktorka pokládá svou otázku, on si stoupne a znovu otevře placatku a napije se z ní. Sklopí pohled ke kovové věci, co po něm Bibi hodila a jedno obočí mu vyjede výš než druhé, pak se vrátí pohledem k Bibi.
"Hele, jak jsem řekl. Nebudu za tebe dělat tvojí práci. Nemám v popisu práce rozmotávat věci, jsem poradce. Když sis ten provaz zašmodrchala, tak si ho zase pěkně rozmotej. Rada udělena a moje povinnost splněna." Pronese a pokrčí rameny. Opravdu jí nehodlá nijak pomoct. Když nasadí ten svůj vražedný pohled a začne si u toho ještě podupávat nožkou, na tváři se mu objeví pobavený úsměv. "A jestli si myslíš, že tohle..." Pronese a zároveň ukáže na její osobu se vší tou děsivostí, které je schopná. "...mě vyděsí, tak jsi na omylu. Znám tě už nějakou dobu, takže tohle fakt nefunguje." Upozorní jí a otočí se zády ke zdi, načež se o ní opře. Jenže tentokrát se stále na Bibi dívá, protože by vážně nerad, aby ho příště něčím dalším trefila. Byl si totiž dost jistý tím, že bude pokračovat v tom, aby ho přinutila jí pomoct. "Maximálně ti můžu nabídnout, aby ses napila." Kývne hlavou ke svojí placatce, kterou má pořád ještě v pravé ruce. Neměl problém se podělit o svůj alkohol, pokud věděl, že ho ještě má víc schovaného ve svém úkrytu. "A možná kdybys na mě nezírala a nesnažila se mě trefit bůh ví čím, tak bys ten provaz už měla rozmotaný." Poskytne jí další skvělou radou a ušklíbne se. Tentokrát si je dost jistý, že po něm Bibi něco hodí. Jistě, možná není dobrý nápad jí provokovat, když byla už tak dost vytočená, ale kdo kdy řekl, že má zrovna Denny dobrý úsudek. Možná, kdyby neměl mozek v alkoholovém oparu, tak by se jeho pud sebezáchovy přihlásil, ale v tomto momentě něco takového opravdu nehrozilo.
Sponsored content

Re: Amfiteátr

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru