Share
Goto down
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 6
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Wed Apr 18, 2018 2:08 pm
Znovu jen pozvedne obočí nad odpovědí, která by zde neuspokojila... no, nejspíš nikoho. Tábor byl sám o sobě tvrdé místo, ne pro každého, ač i takovým Afroditiným dcerám se dařilo přežívat díky umu zděděnému po jejich nevýslovně krásné matce. Nakonec si každý nalezl své místo zde, jen někdo nedokázal prožívat štěstí a radost, že je dobře ukryt před hromadou nestvůr, které by si na něj udělaly zálusk. Nebo zákusek, vyšlo to nastejno. "Víš, že kdyby se ti přeci jen nějakou náhodou povedlo někoho bodnout, tak schytáš dvojnásobek? Teda pokud by se jednalo o potomka boha války. Athéniny synové a dcery by tě hned odzbrojili, lovkyně možná i zastřelili," potřese hlavou v zachmuřené odpovědi zvláště nad tou poslední možností. Tahle děvčata se s nikým nepárala, ani s dívkami ne. Braly svět tvrdě, kde pro slabé není místo, čímž mu dost připomínaly Áresovce, jenže ti byli tupci. Z hrdla unikne poněkud mručivý zvuk, než se pokusí zadržet dech a dál nestrašit rozklepané děvče před sebou. "Řekl jsem, že ti neublížím. Nemáš důvod se chovat jako strašpytel." Siusan oproti ní byla laskavý tvor, zvědavý. Někdy až moc. Obhlížela lidi kolem své sosny, pozorovala jako malý stalker, ale věděl, že když došlo na intimnosti, rychle se stáhla s červeně zbarvenými tvářičkami. Tuhle holku si dokázal tak akorát představit v co nejtemnější místnosti, kde bude mžourat do té své knihy. Nic pro něj.
"Je cáklá. Strká nos, kam nemá a porušuje pravidla, která jsou na vaši ochranu. Až jednou přijde o život, nebude to naše vina ale její." V Jonathanově hlase zazní cosi výhružného, vnitřní vztek, co se pomalu probojovával ven, až nabral příliš rychlý spád. Modré oči potemněly zlověstným leskem, než do nich vklouzla trpkost melancholií poničených vzpomínek. Moc dobře věděl, jak snadno někteří táborníci přišli svou neukázněností o život, a i když jejich troufalost zdůrazňovali jako exemplární případy, každému chyběli. Paličatě si stát za svým a porušovat Cheirónova a Reedova nařízení se zkrátka nevyplácelo. Nikomu, jak se postupně ukazovalo i u těch nejsilnějších. "Až jednou přijde o život, nechoď nám brečet na rameno," trhne rameny, zničeho nic se staví na nohy, jak ho tahle konverzace začínala ubíjet. Nesnášel taková děcka. Nesnášel jakékoliv připomínky své vlastní hlouposti, díky které zůstával v Táboře a dlouhé roky z něj nevytáhl paty. Světa venku se bál. Pocit provinění mu neustále připomínal, že tehdy... tehdy zašel příliš daleko. A někomu se to nevyplatilo. Pohled, doposud přejíždějící po krajině za borovicí, stáhne k zemi, sledujíc zelenavé trsy trávy, které zde rostly každé roční období. Bylo jednu, jestli venku právě bují zima a sníh pokrýval okolí. Tady bylo pokaždé hezky. Snad jen poslední dobou mírně zataženo, ale naštěstí už bez ustavičného deště, co je první týdny pronásledoval na každém kroku. "Být tebou, tak jí to zkusím vysvětlit, pokud o ni nechceš jednoho dne přijít nadobro." Temná to slova, možná i kapku děsivá, kdyby se v jeho hlase neozvala rezignace.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Wed Apr 18, 2018 9:28 pm
Tiše ho poslouchá a její důvěra o něco vzroste. Jenže stále ji děsil ten jeho věk. Párkrát se nadechne a zase vydechne aby upokojila své myšlenky i nitro. Občas nechápala, proč se k ní její máma vlastně přihlásila. Byla slabá a vlastně neuměla nic pořádného krom skrývání se, pár čachrů machrů s nestabilním štěstím a četla knihy jako na běžícím pásu a do táborových aktivit se opravdu moc nezapojovala. Upřímně, kdo by se chtěl takovým dítětem pyšnit? Často ji napadlo, jestli to neudělala z lítosti aby se necítila naprosto sama, když už o otce přišla. Chvilku nad tím rozmýšlí. Na jeho slovech asi něco bylo, vlastně jí boj nikdy moc nešel. Jen házela dýky a doufala, že se aspoň zabodnou do cíle. Toho správného samozřejmě. Kdyby ji napadl nějaký Áresovec... Asi by tu už neseděla ale ležela na ošetřovně. Z toho si odvodí, že nejspíše opravdu nepatří mezi Áresovce ale spíše Héfaistovce. I pod tlakem a ovládnutí strachem si všimla dlaní. Byly hrubé, takže musel pracovat s něčím těžším než jsou její knihy. Kladivo by tomu odpovídalo. Po chvilce se opatrně postaví a opře o kámen. Nebyla moc vysoká ale jí to stačilo. Hlava už skoro přestala bolet. "Já.. já nemám.. nemám ráda.. společnost... je.. děsivá." Poví po chvilce své tichosti. Vedlejší příznaky raději nerozebírá, ještě by se jí začal smát a ona by musela utéct protože by se cítila vážně hrozně. Jenže když začne tak neuváženě Chaiu pomlouvat, zažehne se v ní jakási malá jiskřička zloby. Zamračí a onyxovýma očima se do něj zabodne. "Nic o Chaii nevíte! Je to hodná holka a moc mi pomáhá! Nikdy by nikomu schválně neublížila! Má prostě jen ráda zábavu! A i ona ví kde končí hranice jejich sil!" Pustí se do něj jen aby ochránila svou nevlastní sestru a že by měla zemřít? Jistě, byla bláznivá a svá a často ignorovala některá z pravidel ale nikdy nešla do něčeho, o čem věděla že na to není připravená. Teprve až po chvilce se přistihne jak mu pěstmi buší do hrudi. Ne že by to byla zrovna nějaká síla. Bylo to jako bušit do toho šutru za ní. Překvapeně se zarazí a ještě překvapeněji se podívá na své ruce. Následně si uvědomí, že řekla několik vět aniž by klesla hlasem. Stáhne ruce za sebe a zase se odebere ke kameni s provinilým výrazem ve tváři o kterém vypovídaly i zarudlé tváře. Začne si nervózně žmoulat cíp trika. "Omlouvám se.." Zašeptá nakonec s pohledem upřeným na špičky botasek. Najednou vypadaly o hodně zajímavěji, když už ta malá jiskřička uvnitř ní zase pohasla.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 6
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sat Apr 21, 2018 7:31 pm
"Společnost... je děsivá... Hmmm," skrz zuby procedí poslední citoslovce, které sotva odpovídalo souhlasu. Spíše naopak, dařilo se mu popírat ono tvrzení s očima upřenýma kamsi do dálky a pažemi založenými přes širší hrudník. Mírně nakyslý výraz vyjadřoval své. Sám společnost miloval, hlavně jedné dryády, s níž trávil hodně času a pokaždé se jí snažil přinést nějakou hračku, kterou by se zaobírala. Na druhou stranu od dob, kdy díky jeho neopatrnosti přišel jeden kluk o život, se začal svého okolí stranit. Samozřejmě, že si připil na počest padlých hrdinů a účastnil se akcí, které pomáhaly rozvíjet nejen sportovního ducha, ale převážně bojové dovednosti - od vozatajských závodů přes každoroční bitvu v amfiteátru. Nehledě na lodní bitvu, kterou Cheirón s pomocí několika vedoucích srubů a instruktorů hodlal zrealizovat. Kdo ví, zda v blízké době nebo až časem. A tam byla důležitá kolektivní účast, rozmlouvání, gestikulace... Vlastně všechno. Nebylo divu, že tahle holka skončila nejspíš ve chvíli, kdy hra začala. "Patrně si nevybíráš dobrou společnost. Pak by nebyla děsivá, prcku," utrousí jejím směrem tvrzení, s nímž se vytasil. V táboře se dalo docela dobře rozeznat, kdo za hovor a přátelství stojí a kdo ne. Pravda, i když se s Áresovci většina z nich nemusela, a s Afrodinými dcerami to bylo podobné, pokud šlo do tutého, drželi pospolu a navzájem si kryli záda. Tedy za předpokladu, že se jeden proti druhému nepoštvou, jako tomu bylo v posledních několika týdnech. Aspoň, že ten humbuk pomalu vyprchával a stav mysli se vracel do normálu. Fakt nestál o malé dítě, co se bude ohánět mečem kvůli vlastnímu bezpečí.
Nad výbuchem zlosti té drobotiny se pouze zamračí, povytahujíc obočí vzhůru, když přijdou na řadu maličké pěstičky, co s ním sotva pohnou. Uznával, že se jí zastává, na druhou stranu viděl horší věci než ty dvě dohromady. Zkušeností nabral a o jisté záležitosti dvakrát nestál. "Ne, ale svou nevědomostí může ublížit. Co až vypustí ze stáje všechny Pegasy a oni se rozutečou za hranice, hm? Protože jí bude připadat špatné, že se drží uvnitř a postrádají volnost? Nebo se pokusí ozdobit Jižní lesy nějakými světýlky či barvičkami? Kdo ji pak bude chránit, až proti ní vyběhne nestvůra tam žijící? Nebo až se zkusí vloupat k Orákulu? Jsou meze, které to děvče nemá. Skrývá se za anarchii a volnomyšlenkářství a přitom ostatním a sobě může ublížit," zavrčí nad tou nerozvážností, kterou Chaia oplývá. Nikdy neměl taková děvčata v lásce, tušil, co takové myšlení může způsobit. Sám kdysi podobný byl a jak dopadl? Neodvažoval se vystrčit nos z Tábora, držel se v ústranní a pokud celý den nepotil krev v kovárně, pak se raději ukryl do lesů. "Pokud ti na ní záleží, tak jí to zkus vysvětlit. Nebude trvat dlouho a někdo jí vážně ublíží." Nemyslel tím sebe, kdepak. Áresovci však trpěli na horkou hlavu a každého brali jako vyzyvatele. Tím hůř pro holku od Apollóna, která nic neumí. Nad tou tichoučkou omluvou jen zavrtí hlavou. "Za co, že jsi bránila sestru? Fajn, pak jsi cáklá ty, prcku, když si myslíš, že za tohle se omlouvá."
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sat Apr 21, 2018 8:16 pm
"Ano. Je." Přitaká pouze tiše. Jen její adoptivní rodina, Chaia a teď i Kouki na ni zatím nebyli nějak zlý, nebo jí neříkali, že má být už dospělá a zbavit se fámy, že bouračku, při které zemřel její otec, zavinil 'velký zlý bubák'. Jako to tvrdili všichni ostatní, zejména ve škole a dětském domově, kam ji v pěti letech vrzli. Stáhla se do sebe, naučila se nevyjadřovat své názory a myšlenky a naopak se naučila ostatní poslouchat a skrývat se tak, aby byla co možná nejnenápadnější. Věřila si jedině když byla s Chaiou a i když ji sestra zatáhla na nějakou párty, stejně se zdejchla někam do tmavého rohu, kde mohla být o samotě a po nějaké chvilce se vypařila pryč. Prostě měla ráda ticho, knihy a samotu. Ne hluk a společnost. Měla vůči ní jakýsi odpor či snad cítila strach, který si zcela nedokázala přiznat. "Vy jste taky zlý. A víc děsivý." Snad i víc než ten nový, který byl prý samotný bůh války. Tomu se rozhodla jít z cesty dokud tu bude, jinak by ji asi zarazil do země. A to mu nic neudělala. Ale jeho děcka mu vlastně taky nic neudělaly a už tam s nima zametl. Naskočí jí při tom pomyšlení husí kůže a tak se celá oklepe. Dobře, možná byli nastejno. Klidně by se vsadila, že kdyby chtěl ať se mu svěří a ona to vážně udělala, jen by se jí vysmál a prohlásil to co ostatní, že je velká a měla by se těch pitomých přeludů zbavit. Jenže on zase napadne Chaiu. Neměla ráda pomlouvačné lidi, kteří mluvili aniž by věděli o čem. Chaia byla.. hrozně milá a nápomocná. Sem tam uspořádala nějakou párty, prohodila sladké jídlo za pálivé, házela po ostatních balonky s barvou nebo počmárala nějaký srub, zejména Áresovců, nějakým velmi motivujícím nápisem. To nebylo ohrožení na zdraví ne? A pegase? Proč by pouštěla pegase? Snad ani ona by nic takového neudělala. Vždyť by mohli někoho udupat. Byla bláznivá ale určitě ne šílená nebo choromyslná. To zase ne. Ale zase na druhou stranu, občas si vyčítala, že Chaiu tak moc změnila jen díky té knížce, kde zrovna četla o lidech, kteří se snažili změnit svět. Zase ale... Chaia ještě nic do vzduchu nevyhodila krom pár petard aby ostatním udělala radost. "Snaží se.. změnit svět smíchem... ne bolestí a útrapy. Ráda se směje. Chce jen... pomoct." Dobře, jednou se možná vloupala do dílen Héfaistovců ale určitě pro to měla dobrý důvod. Jaký, to už však nevěděla. "Chráním ji před vašimi útoky.. já.. já ji znám... není taková... jak říkáte.. to ne..." Znovu zavrtí hlavou, ruce spojené za zády. Znova si musí položit otázku jak se k ní někdo vůbec mohl přihlásit. Přišlo jí, že Týché špatně oplácí. "A je dost dobrá lučištince, maluje tak i obrazy."
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 6
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sun Apr 29, 2018 12:18 am
"Já jsem děsivý?" Uchechtnutí, co mu splynulo ze rtů, se dalo nazvat melancholickým, osten hněvu jej bodl do srdce. Vždy měl za to, že působí na ostatní vcelku uklidňujícím dojmem. Pravda, ruce kováře možná nepatřily mezi nejjemnější, na druhou stranu se snažil ostatním pomáhat. Držel ochrannou ruku nad svými svěřenci, bratry a sestrami, kteří za ním chodívali do kovárny se přiučit něco ze schopností otcova řemesla, které jen málokdo plně ovládl. Ani on sám nepatřil mezi nejlepší, jaké by mohl kdo v táboře spatřit. Na druhou stranu jej otec podaroval štítem v podobě náramku, s nímž si pohrával na svém levém zápěstí, viditelně nesvůj z odpovědi mladé dívky před ním. Nejspíš to byl důvod, proč upřednostňoval starší dívky, spíš už ženy - měly více rozumu a vyzdvihovaly jeho přednosti, kdežto tato se oháněla vším, co se jí na něm nelíbilo. "Fajn, pak tě tu nebudu zdržovat. Moje hlídka beztak končí," zamručí s chladnou odtažitostí, pomalu kráčejíc pryč od ní. Nehodlal s ní rozebírat, proč se chová tak vůči někomu, kdo se jí snažil pomoct. Její věc, pokud zemře, starat se o ní nebude, ačkoliv Siusan mu nejspíš takové jednání vyčte. I sám Jonathan si jej vyčítal, ale cožpak mohl jednat jinak? Snažil se. Ani si neuvědomil, že za dobu jejich krátkého rozhovoru znovu začal rozebírat malou hračku, svůj hlavolam, který měl v plánu předat drobné tmavovlasé dryádě. Alespoň její úžas mu rozzáří oči a přivede jej na jiné myšlenky. S vidinou její blízkosti v nejbližší době se začal loudat k Severním lesům, do míst, která miloval. Kde nehrozil střet s někým podobným modrovlasé holce.
Sponsored content

Re: Thaliina borovice

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru