Share
Goto down
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sat Mar 10, 2018 5:35 pm
"Já bych ráda ale.. prostě to nejde. Vždycky si tak blbě naběhne..." Nehledě na to že jestli byla jeho dcerou měla to prostě v krvi. Hecovat se a vyvolat rvačku. Mnohdy i bezdůvodně. Snažila se prostě uklidnit ale sluchátka měla zakázaná a nenechá přece Kayla poslouchat ty jeho kecy samotnýho no ne? "Prostě ho hodíme na krk Chirónovi a jdeme pryč. Ať si s ním dělá co chce." Takže nejen že bude v táboře stále blbá morálka ukňouraných polobohů s jejich strachy ale ještě i prý bůh se svými rvačku vyvolávajícími slovy kterému se nic nelíbí. To bude zábava páni. A když už byli u toho... "Mluvím s někým kdo ležel u borovice s omezeným pohybem skoro jako ochlasta a začal prohlašovat že je bůh války a můj otec." Odsekne a zaplaví ji takové to jízlivé potěšení. Přesto si to asi měla nechat pro sebe. Přilévat olej do ohně nebylo moudré ale nemohla si prostě pomoct. Dokonce si se zděšením uvědomila že ho chce vyprovokovat. Už už se nadechne aby mu oznámila něco dalšího jenže si všimne jak se napjal. Tohle znala až moc dobře. Jenže sotva se sama připraví na obranu vleze mezi ně Kayle a schytá pěknou šlupku. Tiše zasyčí jakoby ji dostala sama a rychle se k němu sehne a mírně propleskne. K Áresovi se však zády neotáčí mohla by toho vzápětí litovat. "Kayle?" Zdálo se že vnímá takže se jí ulevilo ale vzápětí se dostavil takový vztek že kdyby její oči uměly měnit barvu žhnuly by rudě. "Co si mu to udělal?!" Zařve na něj a ještě než slova pořádně dozní se na Área vrhne. Ale jen vlastní silou vůbec ne s mečem. Nerada používala zbraně na ty co zbraně neměly ale možná že za chvilku kvůli němu udělá vyjímku. Nikdo nebude mlátit kluka se kterým se dá aspoň normálně kecat, ne když mu chtěl pomoct.
avatar
God - mortal
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sat Mar 10, 2018 6:36 pm
Ihned poté, co se jeho ruka tvrdě srazí s něčí hlavou se dostaví ultimátní pocit uspokojení. Lepší mu dokáže dopřát snad jenom Afrodita. Nijakým způsobem neprojeví zklamání nad tím, že se na zemi válí ten kluk, naopak. Tohle všechno znamená jen to, že bude moci srovnat se zemí oba dva. Chválu na uštědřený úder neokomentuje ničím jiným, než arogantním smíchem.
Předpokládal, že se po něm jeho omyl vrhne, takže není sebemenší problém trhnout sebou z dosahu. "Zatim ještě nic." Odfrkne si a pokud se Kai neodvalí z dosahu, došlápne mu kanada boha války na hrudník, aby si ho přišpendlil k zemi. Souběžně s tím se pokusí vymrštit svou medvědí tlapu proti dcerušce a zasadit jí ukázkový uzemňovák do temena hlavy.
Nehodlá s nimi skončit jen tak snadno. Kai je mu ukradený, může si ho podat kdykoli, ale co by to byl za otce, kdyby neuměl ukáznit vlastní děti? Respekt si z ní vymlátí i kdyby ji měl zabít. Ani s tím by totiž neměl sebemenší problém - ostatně několik jeho synů bylo svědky toho, že je něčeho takového schopný, ačkoli je to spíše tabu, které srub velice nerad vytahuje.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sat Mar 10, 2018 6:54 pm
"Jsem v pohodě, jen necítím držku.."Procedil bolestně mezi zuby a na několikátý pokus se vyškrábal do sedu a opřel se o strom, který byl zrovna nejblíže. Jen když si prsty přejel po tváři, kde se mu už viditelně začala dělat nehezká boule a otok. Oči měl přivřené tak, že viděl jenom jejich obrysy. Pevně doufal v to, že se Ailin s mečem dokáže ubránit sama, jelikož on sám by rozhodně už dobrovolně druhou takovou ránu schytat nechtěl. Chvíli jen těžce oddychoval a poté se za pomocí dlaní, které si kůrou poněkud odřel a podrážek zarytých do hlíny postavil. Zamrkal svýma očima, protřel si je volnu dlaní, kterou se zrovna nedržel jedné větve a koukl se na ty dva. Uvažoval nad tím co má udělat. Postavit se mezi ně by bylo nanejvýš hloupé, protože by jen dostal další ne zrovna příjemnou ránu a stejně by nezabránil tomu, aby Ailin Áres zbil."Můžete toho nechat.. A nechat si to třeba do arény nebo na později? Nechtěl jste náhodou ještě před chvílí alkohol nebo cigarety?"snažil se mu nabídnout nějakou lepší aktivitu než bití své dcery, ke které se ještě oficiálně neohlásil, ta aby o tom věděl celý tábor. Doufal, že vidina alkoholu v hlavní budově ho přemluví k tomu, aby přestal."Myslím, že Natanael by možná mohl mít nějaké cigarety ne?"Pronesl ještě a zhluboka vydechl, aby si vyrovnal tlak v hlavě a znovu se nesložil na zem.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sat Mar 10, 2018 7:21 pm
Nečekala, že by uhnul až tak rychle takže kolem něj proletí pár dobrých metrů dolů. Zvedne se ze země a opráší si kalhoty. //Já ti dám takový zatím ješě nic i kdybych měla skončit v márnici.// Odplivne si a vydá se nahoru než Kaylovi urve hlavu nebo rozdrtí hrudník. Jde však v mírném pokrčení kdyby se mu chtělo rozpřáhnout se, po ní. Což taky i udělal a tak odskočila kousek vedle a zasáhl ji jen závan, který tím způsobil. A i tak z toho cítila hezkou prudkost. Asi by nějaký čas neviděla kdyby ji zasáhl. Přeběhne ke Kaylovi. Dlužila mu tu ránu, kterou chudák schytal. "Válka na nikoho nečeká. Zasáhne všechny bez rozdílu a jen srab z ní zdrhne." Nějak tak jí to řekla máma, když došla domů s brekem že dostala nakládačku od hodně zlých kluků když jí bylo snad šest. Jen si tu větu upravila aby jí více seděla. Pak se začala snažit a jednoho praštila dveřmi do hlavy když s nimi prudce trhla. Na tváři se jí při té vzpomínce objeví úšklebek. Bůh nebůh, otec neotec, bylo jí to fuk. Zadívá se na Área a sleduje ho. Jistě byl dvakrát mohutnější a asi o dvacet cenťáků větší ale ti větší se pohybovali celkem těžce co tak zjistila. Bude muset doufat že je na jeho končetiny dostatečně mrštná. Následně se vrhne vlevo ale zaútočí vpravo. Často takhle mátla lidi.
avatar
God - mortal
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sat Mar 10, 2018 8:09 pm
"Díky za typ, kluku. Až tady s váma skončím, zajdu si za nim." Zazubí se, ale Kaiovi nevěnuje ani sebemenší pohled. Musel by být idiot, aby svoji dceru bral vážně. Je extrémně snadné její kroky předvídat a nejspíš každému musí být jasné, že kdyby chtěl, prostě by jí jednorázově připravil o vědomí. Právě mezi nimi probíhá něco, co mu neskutečně zlepšuje náladu. Něco, co po probuzení potřeboval.
"Schovej si tyhle kraviny pro někoho, kdo má na sentimentální sračky náladu!" Ožene se po ní ostře. Jeho dcera prokáže, že je opravdu jenom špatným vtipem, kterému se však přesto zasměje - snad možná ze soucitu. Její strategie je dosti primitivní na to, aby ji pochopil i on. "Možná jsem se fakt zplet. Jsi absolutně na hovno, nemůžeš bejt moje dítě." Směje se. Mrštná být může, ale mrštnost by fungovala možná pro někoho stejné úrovně. Takto se zkrátka a dobře pouze otočí za Ai, nenuceným pohybem ji chytí za předkloktí a pokud vše vyjde tak, jak má, přichytí si ji tím dostatečně dlouho na to, aby se její brada setkala s jeho kolenem.
"Snad si ten kluk něco schovává aspoň pod postelí. Po tomhle budu potřebovat aspoň dvě flašky." Houkne se smíchem směrem ke Kaiovi, který se dříve zmiňoval o jeho synovi. Ten je ale pokud je mu známo na výpravě. Své dceři věnuje jenom výsměšný úsměv, nic víc. Ostatně kdyby bral v potaz alespoň její snahu bojovat, asi by tak úplně nenavazoval na kluka u borovice.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sun Mar 11, 2018 12:12 pm
"Není zač.."Hlesl poněkud udýchaně a chytl se dlaněmi za kolena. Mluvilo se mu čím dál tím hůře, jak měl jednu část tváře nateklou a ještě k tomu nesmírně bolavou. Absolutně nevěděl co má dělat. Zřejmě by tam za nimi ani nedošel a i kdyby se mu těch pár kroků horko těžko podařilo, tak by nejspíše stejně trefil jen toho špatného Área, jelikož jich před sebou zase viděl pět a navíc se pohybovali jako hawaiské tanečnice.
Zamrkal očima, jestli by mu tento laciný trik znovu nepomohl, ale tentokrát to spíše ještě zhoršil. V tu chvíli jako kdyby mu dal znova někdo pěstí, ale tentokrát rovnou do mozku."Panebože mě je šoufl.."S těmito slovy se tělo šestnáctiletého mladíka svezlo na zem do hlíny plné spadaného jehličí a šišek. Oči se mu zavřely a v té černočerné tmě, kterou viděl se mu začínaly objevovat akorát zlatavé záblesky. Jeho kůže teď nabrala bělavou barvu a jeho tělo vypadalo, jako kdyby jste ho po dvou týdnech vyndali z márnice.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sun Mar 11, 2018 12:40 pm
Jakmile ji chytl za ruku aby ji zablokoval prostě využilje toho pohybu k tomu aby mu nakonec vrazila do břicha pěstí levé ruky. Uznává že to šlo těžko ale aspoň něco málo, ačkoliv měla nepříjemný dojem že ho to jen polechtalo i když měla na holku celkem překvapivou sílu. Pak však ucítí tupou bolest na bradě a následně vidí jen bílé mžitky v černé tmě ačkoliv si je jistá že má oči otevřené. Kdyby ji ještě nedržel nejspíš by se složila dříve než by chtěla. Ovšem když začne vidět a i když ji v hlavě buší krev nenapadne ji nic lepšího než ho vší silou kopnout do rozkroku. Prostor by na to byl. Pak se mu vyškubne odvrávorá a málem přepadne přes Kayla. Párkrát se praští do spánku a zamrká aby si byla jistá že vnímá. Ucítí v puse krev, měla příjemnou železnou chuť, co na tom že byla její. Zrovna když se na něj chce znova vrhnout všimne že na tom je Kay vážně bledě. Doslova. Možná měl otřes mozku. Ono dostat takovou lopatou od bagru není sranda. Udělá směrem k otci rukama T na znamení time-out a sehne se k raněnému. "Jestli dovolíš odnesu ho na ošetřovnu. I když.. Ne že bych to povolení potřebovala." S těmi slovy zajede rukama pomalu pod Kayovo tělo a zvedne ho do náruče. Připomínal jí prostě mladšího brášku a ona ho tu nehodlala nechat umřít kvůli střetnutí dvou horkých povah. "Jestli si mě chceš srovnat přijď si jindy." Sykne k Áreovi a jednoduše začne sestupovat z kopce dolů, co se stane s jejím otcem jí je ukradený.
avatar
God - mortal
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Sun Mar 11, 2018 3:00 pm
Ránu do břicha schytá, ale neudělá to s ním víc, než obyčejné uf - jen jako kdyby si ulevil od nošení nějakého těžkého balíku. Její síla ho nepřekvapí, všechny jeho děti ji mají nehledě na pohlaví. Svůj zásobník na polobohy však miluje až příliš na to, aby ho nechal vybrakovat. Nohu jí včas zarazí. Respekt vůči ní tímhle gestem klesne na úplnou nulu. "Tohle je to nejubožejší, o můžeš v boji udělat. Takhle se perou děvky, když se k nim dobejvá zákazník bez hotovosti. Co použiješ příště, pepřák?" Zasměje se. Vážně začíná litovat toho, že svůj arzenál z její mámy nevytáhl dříve.
Teprve až když se dcerka rozeběhne ke Kaiovi, ohlédne se za ní. Celkem komická scénka, dokonce i přizvedne pravé obočí, ač poněkud zmateně. "Může si za to sám a ty ho budeš tahat?" Nesouhlasně si odfrkne. "Pamatuju si, že moje dcery to dělaly vždycky aspoň s někym, kdo dokázal stát na nohou, tohle je směšný." Zamumlá v monologu, který ovšem stále mohou slyšet. Nebo tedy spíše Ailin, jelikož hlas nijak zvlášť nemírní.
Nechá dvojici odkulhat kam jen chtějí, přičemž sám se vydá svou cestou. Směr mají stejný, ale dál jim nevěnuje pozornost. Sám se táhne jak smrad a ačkoli mu boj vlil novou krev do žil, nic to nemění na tom, že právě sletěl z Olympu. Nejednat se o nováčky, nejspíš by během boje neskončil nejlépe.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Apr 16, 2018 8:56 pm
Dneska měla moc dobrou náladu. Její sestra se jí vrátila do tábora a ještě ji i navštívila. Vlastně zářila jako malé modré sluníčko. A to téměř doslova. Její krátké vlasy se jemně vlní v tmavě modrých pramíncích, smíchaných s jemnou šedou. Na boku nosu se jí leskl tenký kroužek a ucho zdobily čtyři stříbrné placičky, které představovaly naušnice. Vlastně měla původně zamířeno za sestrou ale když se připlížila k Apollónově srubu a zadívala se opatrně dovnitř tak, aby ji neviděli, jenže zjistila, že její sestra tam není. To ji trochu rozesmutnilo ale ne na dlouho. Jak znala Chaiu, nejspíše někde plánovala nějakou velkou oslavu či jiné pozdvižení ve všech barvách duhy. Tiše se zahihňá a pak se rychle kouká vypařit do svého srubu, kde si vezme svou oblíbenou knížku a s ní, přitisklou na hrudi na tmavě modrém světříku, pod kterým prosvítalo bledě modré triko, zamíří k Thaliině Borovici. Většinou tam býval přímo úžasný klid na čtení, odpočinek a relaxaci. Zasněně vydechne jen si to představí. Jenže se tam musela nejdříve nepozorovaně dostat. To už bylo obtížnější, ale protože se z tábora staly s lítostí téměř zombie, nebylo to tak hrozné. Možná je Chaia oživí? S těmito myšlenkami se málem zapomene schovat za kámen před jením z táborníků. Vlastně za něj skočí tak prudce, že se divila, že má jen odřené lokty. Počkala si až táborník přejde a pak vykoukla. Zlevo, zpravo a pak celkem slušným sprintem vyběhla právě k jejímu cíli. Nebyla ani v půlce kopce a už jí došlo, že přepálila začátek. Klesne do kolen a začne se vydýchávat. Nelíbilo se jí, že je stále na ráně a tak se začala k vrcholku plazit podobně jako voják. Jakmile ho dosáhla neměla už ani sílu zakřičet Heuréka! a tak se jen složila obličejem do měkké trávy a vítězně pozvedla ruku. Zvládla to. A nepozorovaná. Začne se hluboce nadechovat a zase vydechovat.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 7
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Apr 16, 2018 9:27 pm
Další den služby, další vysedávání u hranic ve snaze zajistit pomoc těm, co se do tábora vraceli zničení z výprav, čím dál častěji podnikaných dál a dál, než jen na tu část východního pobřeží, kde se do této doby převážně odehrávaly. Táborníci ze všech koutů Spojených států se pomalu stahovali do jediného bezpečného místa, které do této doby poznali. I ti, co už se před nějakým časem rozhodli odejít a hledat štěstí jako obyčejní smrtelníci, neboť tvrdý život hrdinů nebyl nic pro ně. Koho by bavilo věčně se strachovat o svůj život, o kamarády, po jejichž boku vyrůstali? Třást se představou dalšího dne na pomezí mezi životem a smrtí, když se karta kdykoliv může obrátit v neprospěch? S mocným výdechem se zapřel temenem o drsnou kůru borovice, v jejíchž větvích se ukrýval. Vysoko nad hlavami ostatních, dostatečně vzdálen zvědavým očím, které jej sotva mohly zaměřit mezi pichlavým jehličím borovice držící ochrannou ruku nad obyvateli tábory. Pravou nohu pokrčenou v koleni, okopaná kecka zlehka poklepávala na větev, na níž vysedával, levá se houpala v prostoru. Ruce si, jako ostatně pokaždé, pohrávali s drobným kovovým hlavolamem vyrobeným dle přísných instrukcí. Konstrukce vytvarovaná podle předlohy z Japonska mu cinkala mezi prsty, jak se jednotlivé spirály pokoušel oddělit a znovu složit. Opakovaná činnost ho alespoň z části zaměstnávala a nutila nemyslet na to, co se dělo v Táboře. Část toho veškerého povyku se už uklidnila, před pár týdny se situace zdála několikanásobně horší. Teď už vnímal jen slabší dozvuky. Ne, že by to ani tak nebylo děsné - Áresovci se pokaždé snažili z ostatních vypáčit, kdo za to mohl, tvrdě si šli za svým, až si od Reeda vysloužili kydání hnoje ve stáji na celých čtrnáct dnů. Trest, o který nikdo nestál. I Jon se nad tím musel pousmát, jeden koutek zvedaje o něco výš v lehkém náznaku úsměvu. Rázem se však jeho výraz vrátil do normálu, mírně zádumčivého nad složeným hlavolamem.
Miloval tyhle kousky, vlastnoručně vyrobené v kovárně, kde si na nich dával záležet. Několik z nich přinesl i Siusan, ačkoliv ta se v obavě neodvážila rozebírat je, aby je snad nešikovností neponičila. Rád si proto z ní utahoval. Měl by ji zase navštívit, až mu padne pohotovostní hlídání pohraničí. S povzdechem se opět začne pouštět do rozebírání hlavolamu, pozornost si však uzurpuje jakýsi rozruch kdesi pod ním. Tmavé obočí se sťukne o sebe, modré oči pátrají mezi větvemi majestátní sosny, co se to tam u všech všudy děje. V zorném poli se mihne záplava modrošedavých vlasů a hned na to i vypuštěná zásoba prudkého lapání po dechu, načež dokáže zareagovat jen mírným překvapením. Že by snad ti hulváti zase někoho hnali s výhružkami na rtech? Jenže ať se podíval kamkoliv, nikde nikoho neviděl a povykování se mu nedostávalo ze žádného úhlu. Ještě aby byla dotyčná zraněná. Od cesty vedoucí do říše smrtelníků nepřišla, o to horší se mu zdála myšlenka, že přeci jen jí někdo ublížil. "Hej!" Houknutí se nese poměrně rázně, avšak ne tak, aby připomínal idiota z vaku boha války. Silné ruce se zapřou o větve a hrubou kůru, co postupně rozedírá ruce, ale Jonathan jako by si toho ani nevšímal. Taky že ne. Zvykl si na tvrdou práci, kdy se kolikrát málem i popálil, ač jeho otcem byl samotný bůh ohně a kovářství. Někdy s tím ohněm to nešlo tak úplně ruku v ruce. "Jsi v pohodě?" Poslední dva metry seskočí na zem, zapíraje se v kolenou, aby utlumil nápor dopadu. V kárované košili omotané kolem boků, zašpiněných riflí od práce v kovárně a tričku, co dřív mohlo být bílé, ale momentálně připomínalo šedavou hladinu znečištěné vody s několika dírami v látce nejspíš nepůsobil jako model z přehlídkového mola. Na druhou stranu ho to ani nezajímalo.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Apr 16, 2018 10:33 pm
Tiše dýchá a po chvilce se jí i podaří uklidnit splašené srdce. Jenže zrovna když se chce posadit, ozve se odněkud něčí hlas a ona celá nepřirozeně ztuhne. A chvilku na to vyskočí do podřepu a vytáhne z poza opasku jednu z jejích vrhacích zbraní. Líbilo se jí že se daly hodit a zároveň je mohla mít v ruce. Začne se kolem sebe rozhlížet onyxovýma očima. Jenže nikoho nevidí. Až pozdě si uvědomí zvuky, přicházející od Borovice a velmi prudce se otočí, takže z muže zahlédne jen barevnou čmouhu, jelikož zakopne a praští se zátylkem do kamene, který stál za ní. Vrhací dýka ji vypadla z ruky a zabodla se kousek od její knihy. Asi musela vypadat opravdu vtipně, protože jak tak seděla, tak se vlastně koukala do blba. Jenže on nemohl vidět jak ji před očima tančí spousta bílých jiskřiček. Několikrát po sobě zamrká aby je zahnala a pak se sama propleskne. Ano. Určitě musela vypadat jako někdo, kdo právě utekl z blázince. Jenže pak mžitky zmizí a obraz se pomalu zaostří. Tiše zasténá a začne si jednou rukou mnout zátylek, dále se opírajíc o kámen. Teprve, když se onyxové oči zastaví na muži, vzpomene si proč je zase na zemi. Nevypadal nijak zle, zvláště ně jako zabiják ale dát jí tou lopatou, kterou nazýval ruku ránu, nejen že ji odpálí zpátky do srubu ale rovnou ji zabije. Ztěžka polkne a začne šmátrat po dýce, kterou upustila. Ještě jí to moc nemyslelo, jinak by si vzala z poza opasku jinou. Pravidelně nosila tři. Jen tak pro jistotu. Když se mužovi rty pohnou uvědomí si že slyší jen hukot krve uvnitř hlavy z následku zranění. Pevně zavře a zase otevře oči. Ááá! Hned to bylo lepší. Konečně byl k tomu obrazu i zvuk: ...pohodě? A to bylo vše co dokázala zaslechnout. Lehce se skrčila jako myška zahnaná do koutka velkou kokou, která ji hodlá poobědvat. Otevře pusu ale z té nevyleze absolutně nic. Zkusí to znova a ozve se zasípání. No a do třetice všeho dobrého se ozve jen o něco více než šepot. "Jo."
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 7
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Apr 16, 2018 10:55 pm
V očích se mihne patrná zvědavost, když se děvče před ním začne chovat poněkud zmateně. Dost na to, aby si začal dělat starosti o její zdraví. V Táboře se našlo pár takových, kteří to neměli úplně v hlavě v pořádku, obzvlášť Áresovci, kterým hrabalo v jednom kuse v nepřetržitém vyzývání všech do soubojů a poměřování sil. Nechápal, kde se ta nekonečná potřeba dokazovat si fyzickou nadvládu bere, nejspíš z přespříliš vysokého ega. Nějak se tomu ani nedivil, stačilo si prohlédnout jejich otce, který kdo ví z jakého důvodu přicestoval k jejich hranicím a momentálně se pokoušel patrně ovládnout tábor v soutěži, kde jediným úkolem účastníků bylo chlastat, dokud zůstanou stát na nohách. Nejlépe vlastních. Nic pro něj. Radši se zavřel do kovárny a bušil do božského bronzu, dokud jej nevytvaroval do poživatiny, co se dala zpracovat do nějakého lepšího meče. To však přenechal staršímu instruktorovi, který už měl v podobných záležitostech větší praxi než Jon. Ten se s magickými kovy teprve učil. A plýtvat jimi pro zábavu? Ne, to nebylo jeho gustem.
Pozornost zaměří na její packu hledající po zemi cosi, co se později maličko zaleskne, když se slunce opře do kovu. Čelo se v odpovědi nakrčí, v pohledu se usadí nejistota vyznívající do ztracena. Chtěla s ním snad bojovat? Nebo se ho jen šíleně bála a potřebovala svého protivníka zastrašit? Namísto otázky lechtající jazyk se raději přikrčil, natahujíc ruku po oné zbrani, v níž hned rozezná vrhací dýku. "Nevím, jestli mi má lichotit, že mě chceš zabít, nebo se mám urazit?" Téměř by to mohlo znít pobaveně, kdyby na závěr nezavrtěl hlavou v mírně pohoršeném gestu. "Ale být tebou, nezkouším to. Řekněme...," na krátko se odmlčí, nádech stíhá nádech, než krátce vydechne, podávaje ji malou zbraň zpátky do pacek tak, aby se o ni nezranila vlastní nešikovností. Jak se totiž zdálo, byla k tomu přímo zrozená. "... Že moje obrana by ti přišla víc k úhoně než-li k užitku," broukne s mírným cuknutím v koutcích.
Hned na to však v kolenou povolí, jak si k ní kleká do dřepu, sledujíc její značně zmatenou tvářičku. Patrně se pořádně praštila o kámen, co jí momentálně sloužil jako opěrka. "Nejsi, tak nekecej," povzdechne si, vrtíc hlavou jako zkušený doktor, pod jehož tlapy se dostal věčně problémový pacient. Namísto zvláštního vyšetřování, kdy by snad po ní mohl chtít vysvlečení do půl pasu, zvedne prsty, ukazujíc jednu z číslovek. "Kolik prstů vidíš?" Namíří její směrem čtyři prsty, palec schovávaje v dlani.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Apr 16, 2018 11:26 pm
Znovu si promnula bolavé místo. Vlastně, byyla celkem dost ráda, že to skončilo takhle a ne hůř. Ani to nebyla tak moc velká pecka jenže ona.. byla zkrátka ona. Nevýrazný a rádoby neviditelný tvor, který sem tam na někoho narazil a ještě více sem tam měl zkrátka štěstí. No.. Občas ale ani dítěti Týché, štěstí nepřeje. A to pak přichází různé trapasy a pohromy. Jako teď ale když ten chlap ji tak vyděsil... Navíc vypadal nebezpečně co se výbavy jeho svalů týkalo. //Áres nebo Héfaistos? Áres nebo Héfaistos?" Nebyla si jistá, mohl být oboje. Každopádně, když se podívala na své hůlčičky div se nezarděla nad tím jak nesvalnatá je. Sleduje jak bere její dýku a instinktivně se sbalí do jakéhosi klubíčka a pevně zavře oči. Bojování.. jí vlastně také nikdy zrovna moc nešlo. Jediné co by jí nejspíše šlo by bylo předčítání esoterických knih nějakým příšerám. A ona silně pochybovala, že tak nějakou příšeru zabije. Chvilku ji trvá než si uvědomí, že ještě dýchá a dýku nemá vraženou nikde v těle ať už smrtelně či na pár dní na marodce. Pootevře jedno oko, dosti váhavě, a upře jej na dýku, která je kousek od ní, v jeho rukou. Dojde jí, že ji nechce ublížit ale podat jí její zbraň. Že by byl hodný? Otevře i druhé ruko a mírně se třesoucí rukou si dýku převezme. Nějakou chvilku ji sleduje a pak ji velmi váhavě zastrčí zpátky za opasek k těm zbylým dvěma. "Nechci." Vydá ze sebe tiše a sklopí pohled. "Lekla jsem... se." Cítila se hrozně a on byl celkem nepříjemně blízko na její vkus. Přitiskne se ke kameni trochu více. Jako škoda, že její schopnosti nečítaly i průchod kameny. Určitě by toho hned využila. Mužova slova ji však zarazí a pomalu k němu obrátí hlavu. Ona že kecá? Nekecá, cítila se v pořádku. Vyděšeně s bolavou hlavou ale v pořádku. Hodlala mu dokázat, že je skutečně v pořádku a mluví pravdu. Zadívá se mu proto na ruku a spočítá prsty. "Čtyři." Odpoví do pár vteřin. Nechtěla riskovat, že si ji přehodí přes rameno a odnese ji osobně přes celý tábor na marodku. Jen při té představě se jí podařilo zblednout snad ještě více, než už byla. Bohužel pro ni.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 7
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Tue Apr 17, 2018 1:32 pm
"Na to, že nechceš, ti do partu nehraje ta dýka, kterou jsi tasila," uchechtnutí se nese z části v pobavení, z části v rezignaci nad jejími pokusy se bránit. Nevysmíval se jí, vůbec ne. Pouze jej zajímalo, proč se rozhodla proti němu použít něco tak nebezpečného, jako je dýka, když v Táboře nemělo hrozit nebezpečí. Ne za hranicemi oddělujícími jejich říši od smrtelníků. Tu, kde vládnou polobohové se svými zlepšenými reflexy a přirozenou hyperaktivitou, která jim dávala jasné výhody v boji. Pravda, na jednu stranu byl nucen uznat, že se v posledních týdnech tábor nepodobal přepychovému druhému domovu, někdy i tomu jedinému, kde každý kout skýtal bezpečí. Dobrá, až na Jižní lesy, kde se to nestvůrami hemžilo, ty však naštěstí zůstávaly pod přísným dohledem instruktorů, Cheiróna a několika dalších, kteří je drželi na jejich území, nepřesahujíc povolenou hranici. Kdo by taky ocenil návštěvu obřího štíra u sebe v pokoji nebo pavučinu s hladovou pavoučicí? Pravděpodobně nikdo a i Jonathan uznal, že sám by se této představě rád vyhnul.
S tichým výdechem proceděným skrze stisknutou čelist si začne měřit dívku před sebou. Vypadala mladší než Siusan, detail, že ta věkem přesahovala nejspíš všechny zdejší táborníky dohromady, pokud nehodlal započítat Cheiróna, Hébé a toho týpka, kterého jim jejich kentaur na pozici ředitele volnočasových aktivit představil jako Área, boha války. Sám působil jako ztělesnění všeho špatného, co se války týkalo - krvelačnost, vražedná touha po boji a taky přemíra alkoholismu, což už třetí den jeho návštěvy vedlo k vychlastání všech zásob, co si v sobě nesly jen procento alkoholu. Tohle bude ještě zajímavá návštěva. Matně si vybavoval její tvář, sotva však díky nějakému strkání nosu, kam nepatřil. "Ty jseš ta holka od Týché, co?" Od Niké být nemohla, její potomci působili víc hrdě, za což mohlo nejspíš to vítězství v každém souboji i hádce. A na Hecaté nebyla moc... No... Hekaté. Časem se naučil rozlišovat jednotlivé potomky téměř od pohledu, ale pouze ty, k nimž rodiče uplatnili svůj původ. Přeci jen tu strávil polovinu života, dalo se čekat, že se v nich aspoň trošku vyzná. "Ta s tou cáklou sestrou od Apollóna." O ní toho věděl víc, ač se v Táboře tolik nepohybovala. Už dostala zákaz chodit do kovárny. Nikdo netoužil po jejím vypálení jenom proto, že by si snad usmyslela, kolik neštěstí může boj přinést. Kovárna poskytovala jak útok, tak obranu. Prsty instinktivně přejel po náramku na levé ruce, kde skrýval dárek od otce, štít s vyobrazením hlavy Hydry, která mohla chrlit oheň. Už léta jej nepoužil od doby, kdy se mu tak zvrtla výprava. "To jsem tak strašidelnej?" Obočí je pozvednuto v náznaku dotazu, zda si skutečně o něm myslí, že je buďto šílená šereda, nebo fakt děsivě nabušenej magor, co se umí tak akorát prát a chvástat řečmi o své nezničitelnosti. Na rozdíl od Áresovců jeho svalstvo nebylo zocelené neustálým tréninkem na polích a v aréně, jako spíš každodenním válčením v kovárně, kde se pokoušel zhotovit zbraně a štíty, a ve chvílích volna i nějakou drobnost pro své šikovné prsty nebo pro Siusan. "I když vzhledem k tomu, že si snažíš sedřít záda o ten kámen za tebou, mi ani nemusíš odpovídat." Povzdech, který následoval, už působil s mnohem větší dávkou melancholie než kterýkoliv před ním. Někdo se ho bál, automaticky jej zařazovali k Áresovcům a od těch radši ruce dál. "Neublížím ti. Nemám k tomu důvod a hlavně bych z toho ani nic neměl." K čemu by mu to bylo? I pokrčení ramen hovořilo samo za sebe. Sám se radši držel stranou od ostatních a poslušně přijímal práci zadanou instruktorem nebo Audrey, která velela všem srubům do jednoho. I tomu jejich, ač byla dítětem Nemesis. Navíc působila spravedlivě, jak se dalo čekat.
"Hmmm... Pěkně si vymejšlíš." Začal ji balamutit, jako by se nechumelilo. Lokty zapřené o stehna, v očích pohrávala téměř zdvořilostní otázka, zda je skutečně natolik zdravá, aby byla schopna určovat, kolik prstů jí to vlastně ukazoval. "Byly tři." Kecka jeden. "Takže to s tebou není tak dobré, jak si myslíš. Spíš ještě horší. Zorničky máš jako dva talíře a z úst ti teče slina. Fakt děs."
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Tue Apr 17, 2018 6:05 pm
"Bráním se... Teď.." Těkne pohledem k táboru, kde se sice situace už trochu vylepšila ale ne moc. A navíc nestála o to aby vůbec někdo zaregistroval její existenci a už vůbec ne tak aby jí dal nakládačku s několika zlomenýma kostma. Měla možná občas štěstí ale zas takový odvaz to také nebylo. Přemýšlela, kam by zařadila tuhle situaci. Ji to jako štěstí moc nepřišlo ale na druhou stranu... Štěstí mělo neuvěřitelně moc podob. Často se tvářilo jako neštěstí a až později si uvědomila, že měla vlastně velké štěstí. Možná i tenhle případ? To netušila. Přitáhne si k sobě aspoň knihu, kterou obejme jako vyděšené dítě svého plyšáka. Neměla ráda společnost. Děsila se jí, tak nějak se jí podivně stahovalo hrdlo a vlastně i žaludek. Ona radši knihy, krátce se nad tím zasní, zvláště, když přejede rukou po knize skoro až konejšivě. Jenže pak ji vyrazí dech mužova slova. Byla najednou hrozně ráda, že sedí, jinak by to s ní spolehlivě seklo. Mírně vykulí oči a pootevře ústa v němém údivu. Takže on věděl kdo je? A znal i Chaiu? No dobře, Chaiu znali snad všichni, ona byla z té nesourodé dvojice jen stín. A navíc si dávala záležet aby si jí všimlo co nejméně, pokud možno nula táborníků a jeho obyvatel. Takže k její záhadě kam muž patří, se přidá ještě to kde ji viděl nebo jak o ní ví. Že by od Chaii? "Není cáklá. Je svá." Zastane se své nevlastní sestry. Vždycky ji určitým způsobem obdivovala. Dokázala se bavit a smát s ostatními tak jednodušše... A on ji tady nazve cáklou. "Když už tak pocákaná barvou." Nejspíše se jí právě povedla nejdelší věta z celého jejich dosavadního rozhovoru. Jen nevěděla, jestli je na to hrdá nebo ne. To byl oříšek. Ačkoliv ji položil otázku, chvilku ji trvalo, než si odpověděla sama a než mu vůbec stihla odpovědět on si odpověděl sám. A celkem se i trefil. Ale z nějakého důvodu mu ty řeči o neublížení jí věřila, sice netušila proč ale možná jen pomalu odeznívala otupělost té rány a taky prvotní strach. Koho by to taky nevyděsilo? Sešplhal z toho stromu jako opice! Tohle byla podpásovka pro její maličkost. Vedle něj doslova maličkost. A nebo to bylo prostě tím, že se snažil chovat hezky a dokonce jí vrátil její zbraň. Jenže pak ji začne přesvědčovat o tom, že opravdu není v pořádku. Nemohly být tři jinak by viděla šest ne? Takže musely být tak možná dva a ona si byla až moc jistá tím, že jediný prst, který neukazoval byl palec. "Lžeš. Byly čtyry." Zadívá se mu do očí - pokrok - a při dopadu slunce se ty její onyxové zalesknou inkoustovou modří. Jestli ji chytne aby ji odvedl na ošetřovnu přísahá své mámě že začne kousat, škrábat, bušit a kopat.
Sponsored content

Re: Thaliina borovice

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru