Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Thaliina borovice

za Tue Jan 23, 2018 6:40 pm
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 12:09 pm
Čtyřčlenná skupinka vycházela pozvolna z tábora. Tři dívky, jeden chlapec, nijak nespěchaly, kdežto spíše kroky mírnily, aby jim cesta zabrala co nejdelší dobu. Už z dálky nešlo přeslechnout veselý hlahol rozjívených slečen, jenž opatrně doplňovalo mužské přitakávání, více zdvořilostí nežli by disponovalo řádným zaujetím pro věc. Rýsující se různobarevný flek na obzoru zářil činorodostí, neboť nešlo přehlédnout, jak chaoticky se jednotliví účastníci pohybují. Jedině prostřední, jemuž náležel onen nezaujatý, z konverzace vybočující hlas, pokračoval po stejné ose stále dopředu, zatímco růžová, modrá i žlutá, neustále kmitaly kolem mladíka, přičemž cosi horlivě, zaujatě, řešily. Iskander dávno rezignoval na snahu vykroutit se z těchto procházek, sloužících především k sdělení, předání, prohloubení, táborových drbů, jenž rozjívené dcery Afrodity tolik milovaly. Momentálně se dělo mnoho zajímavých věcí, nejšťavnatěji samozřejmě incident v jídelně, kdy Áresovec porušil pravidla, jen aby si začal notovat Morfeovou dcerou. Srocení postupovalo, až nakonec útržky jejich rozhovoru začaly pronikat až ke kmeni Thaliiny borovice, kam nevědomky směřovalo. Nevěda, kudy vůbec kráčí, více zabraní v řečech či pomluvách, náhodně, po vlastní ose, docházely až k tomuto legendou opředeném místu. První útržek rozhovoru protnul blízké okolí, když Serestia, překrásná blondýnka v modrých šatech, nahlas ventilovala svoji frustraci z táborového dění. „Jak se takový pěkný kluk, může zadívat do takové šmudly?“ smutně si obtočila pramínek vlasů kole, prstu, zamyšleně položila ukazováček na rudé rty, načež obrátila pohled k ostatním sestrám i bratru.
„Taková malá rozmazlená Cheirónva holčička“ přisadilo si růžové stvoření, Magnolie, krásně tvarovaná brunetka s plnými křivkami a pohledem raněné laně. Taktéž vyjádřila znepokojení, přičemž vzápětí se ozval i názor třetí. „Určitě mu popletla hlavu nějakými kouzly, jinak by si k tomu zbytečnému stolu nesedal.“ všechny se začaly soudružně hihňat, potutelná, pobavená škodolibost. „Taková škoda pěkného kluka pro takovou ňufňu“ další výbuch pronikavých, netlumených zvuků, něžného, ženského pobavení, jak jim v myšlenkách řádilo vystoupení Lyonela a Scotty. „Stejně si s ní jenom začne a pak ji nechá, jako vždycky,. Jelikož už dostal do hlavy tolikrát, že si ani nepamatuje s kým chodil.“ zaznělo již mírně podrážděně, neboť třetí, v žlutém oděná černovlásky, s pohledným potomkem boha války chvíli chodila, takže neměla žádné slitování při řešení situace. Pokračovali. Jedna mu visela na ruce, druhá ho zběsile objímala, třetí obíhala jako družice, Iskander začínal cítit potřebu, alespoň na chvíli zůstat sám, avšak neměl jak odehnat tato natěšená stvoření plná škodolibé radosti, vyžívající se v táborových drbech, jenž tak nepokrytě, vždy šířily dál. Chvilku zůstal stát, ztracený v myšlenkách, kdy ucítil něžná tahání za rukáv košile. „Pojď bráško.“ spatřil líbezný úsměv nejsladší z trojice, zatímco opět donutil nohy pokračovat, přestože hlava řvala utrpením, touhou vymanit se z povrchních řečí, zašít se k jezeru a jít psát. „Řekni, chtěl by jsi takovou, jako je Scotty?“ po otázce na něm ulpěly chtivé pohledy, natěšené na odpověď, vyčkávající ji, jako hladový lev odpolední svačinku. Zrzek mírně zvážněl, věděl, jak jim věci podat, aby se nestal cupovanou kořistí, avšak vždy ho tyto spekulace neskutečně urážely. Mlčet nemohl, takže začal pozvolna, opatrně, odpovídat. „Myslím, že bych dal spíš přednost jiné, je milá, dobrá kamarádka, ale nic víc.“
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 12:45 pm
Procházela se po táboře úplně sama. Z dálky k ní doléhaly hlasy štěbetající skupinky, ale snažila se je nevímat. Chtěla mít pro jednou svůj klid, který za tu dobu, co v táboře byla, nezažila.
Všechny ty nové věci jí hrozně zmáhaly. Že je polobůh? Tomu nechtěla ani uvěřit. Kdo taky ano, že? Do toho všeho nového se jí zdály zlé sny a bývala nevyspalá.
Pozorovala nebe, stromy, ale i skupinku, která se vydala k Thaliině borovici.
Ona ovšem netušila, že je to nějaká jiná borovice. „Proč se vydávají zrovna k borovici? Určitě je tu spousta jiných míst, které jsou určitě hezčí, než borovice.“ Řekla si potichu pro sebe a trochu svižnějším tempem se za nimi vydala. Najednou ani moc o samotě být nechtěla. Usmála se, když pomalu docházela k nim. Určitě ji přišlo úsměvné, že kluk je ve společnosti tolika holek. „ Ahoj. Hezký den, že?" Konverzaci nezačala nejlíp. Cítila se lehce nesvá a to se ve společnosti vždy cítila dobře. Dokonce ji vyhledávala, ale kouzlo tábora ji zatím asi ani nezasáhlo.
Začala si prohrávat s náramky, které měla na ruce.  Najednou se cítila dost nervózně jako by ji něco paralyzovalo. I tak se odvážila pokračovat v mluvě. „ Já jsem Katherine. Nejsem tu moc dlouho a moc lidí jsem zatím nepoznala.“
Dnes už podruhé se usmála, ale moc odvahy si tím nedodala. Přestala si hrát s náramky. Snad aby si nemysleli, že se jich bojí. To by v životě nedopustila. Ona aby se bála? To bylo pod její úroveň. „Pokud vás nevyrušuji. Nevíte o někom, kdo by mě tu provedl? Zdržuji se hlavně ve srubu nebo v jídelně, takže občasné názvy budov ani nevím, kde jsou.“ Pohledem přejela všechny. Zastavila se u kluka, ale hned zase pokračovala v pozorování dívek. Zaujalo ji, že má dlouhé vlasy. V dnešní době to moc in nebylo, ale jak se říká. Proti gustu, žádný dešputát.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 1:21 pm
Všechny tři se začaly okamžitě potutelně usmívat, schovávat si ústa do dlaní, aby mohly vypustit tlumený smích, jak se jim v hlavě rodil ďábelský plán a nešťastného mladíka začaly vyhánět ze svého středu. Jemně jím pošťuchovaly, drcaly boky, pobaveně mu zastupovaly cestu vzad, až skončil vyhnaný před ty ti povedené sestřičky, jenž lačně čekaly na vývoj budoucí situace. Iskander, značně nesvůj, natáhl ruku, aby neznámou přivítal v táboře. Působil nesvůj, jemně klopil oči, trochu nervózně k ní upíral oči v barvě mandlí, jenž občasně, s drobným naštváním zavadily o ty dobrotivé sudičky, jež ho takto okatě nahnaly do nepříjemné situace, když byl určen jakožto budoucí průvodce. Skoro slyšel jejich štěbetání, ztlumené spekulující hlasy nad tím, jak se ho pokusily udat jakožto zboží na trhu. Ponižující. Nejraději by jim od plic něco řekl, ale nechtěl dívku před sebou zatěžovat rodinnými neshodami. Pokud on a jejich setkání, má být prvním uvedením do táborového života, nezasloužila si vidět obviňování a výčitky. Proto taktéž nasadil mírný úsměv, povytáhl koutky, snad úspěšně krotil nesmělost, když konečně vyslovil jméno, hlasem s předstíranou sebedůvěrou, přestože cítil váhu podlamujících se kolen. Přeci neprohraji sám se sebou. Napomenul se odhodlaně. „Iskander Mishin, stačí jen Iskander a tohle jsou moje sestry. Serestia. Magnolie. Bella“ rukou mávl k dívkám natěsnaným na sebe, jež pozorovaly celou situaci s neskrývanou zvědavostí, oči plné jiskřiček zaujetí, materiál pro další drby a snad šance, dostat bratra do povědomí ostatních i jinak, než jako neschopného, tréninkům se vyhýbajícího, kluka. Přeci, jaktože ostatním nečinilo nalézt si pár a on neustále, již značně dlouho, zůstával osamocen?
„Těší mne Katherine“ pronesl již o poznání uvolněněji, pokud se nebála, přijala nabízenou ruku, jemně ji stiskl, přičemž si odpustil drobné, zdvořilostí, políbení na hřbet. Upravený, perfektně sladěný, od šátku na krku po špičky bot, dlouhé vlasy rozhozené částečně vzadu i předu, vyhlížel slušným dojmem, snad i tlumenou elegancí. Dozajista starší, nežli ona, či valná většina tábora, snažil se z ní setřást obavy z nadcházejících událostí milým vystupováním, stejně jako zaháněním vlastní, dotěrné nervozity. Do čeho jste mě to uvrtaly sestřičky, vždyť já po tomhle nikdy pořádně netoužil. Sice nesvůj, avšak dostatečně odhodlaný, jal se převzít starost o dívčino začlenění do kolektivu, provedení po místě nového domova, představení těch pár jedinců, jenž se vyplatí znát. „Pokud ti moje společnost bude příjemná, můžu tě provést po Táboře.“ vyložil nabídku. Zlehka pociťoval obavy, zdali, když je společně zahlédnou ostatní, neuškodí její pověsti, avšak pokud ona nevyjádří obavy, či se nestará o případné následky, klidně se stane doprovodem pro dnešní den, aby zmírnil zmatení z příchodu. „Snad tě to neurazí, ale pokud zde jsi krátce, zřejmě tě zatím božský rodič nevyzval, aby jsi se k němu připojila do srubu, že?“ pronesl opatrně, počestně, bez nějakého výsměchu nebo ironie. Čistá zvědavost, jestli náhodou nepotkal další mladou divokou bojovnici, která po něm, po uplynutí několika týdnů nebude pokřikovat Amorku. Nelichotivé, výsměšné označení, doprovázející ho většinu času. Zastrčený hlouček dívčin couval, jedna pozvedla hlavu, zbylým pošeptala několik neslyšných slov, tlumené hihňání. Další zkoumavý pohled, načež místem proniklo zvolání světlovlásky. „Uvidíme se v táboře bráško.“ Načež zamířily zpět, ovšem ani jedna si neodpustila kradmé nazírání na ponechanou dvojici. Čekaly snad okamžitý polibek? Iskander trochu bojoval s touhou, hodit po nich kamenem.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 2:06 pm
Sledovala celou situaci s neskrývaným pobavením, ale pro dobro všech se snažila krotit. Snad jí bylo i mladíka líto. Tak tohle bude ještě zábava. Usmála se na něj. „Těší mě. Vyřkla tyhle slova bez sebemenší nervozity. Tenhle kluk, který se zdál být milý, ji přece nemohl znervózňovat. Odcházející slečny chvíli pozorovala. Tomu se říká podpora. Potichu se uchechtla. Nechtěla ale, aby si o ní myslel špatné věci. Zkazit si reputaci hned na začátku, by nebylo moc moudré. Potřásla si s ním rukou. Udivil ji pevný stisk, ale nedala to moc najevo. „Určitě mi tvá společnost vadit nebude. Lepší než kdybych se tu musela potulovat sama a každého se ptát. Určitě by si mysleli, že jsem zbláznila. Uvolněně se zasměje se. Srší z ní radost. Aspoň pro jednou se mohla zasmát, aniž by to bylo rozporuplné, ale při otázce se  zasekne a zvážní.
„Ne." Řekne už méně vesele. Asi narazil na slabé místo. „Přijde mi to celé zvláštní. Pokud o mě ví, proč se neozval? Podívá se na něj, jakoby měl právě on vědět, proč si ji její rodič nevyžádal. Zakroutí hlavou jakoby to celé bylo špatně. Promiň. Je toho od příchodu do tábora na mě moc. Ještě jsem vše pořádně nezpracovala. Omluvně se usměje. Výborně. Teď si to celé zkazila. Možná by jsme mohli začít s prohlídkou, než tu zarosteme do země. Prohodí rychle. Rozhodnuta se k minulému tématu už dále nevyjadřovat.
To, že se jí její vlastní rodič neozývá, bolelo víc, než kdyby žádného neměla. A ona byla nucena se s tím poprat. Ať chce nebo ne. Byl to její osud. V tuhle chvíli jí útěk z domu už nepřišel tak fajn jako na začátku.
Jak dlouho jsi v táboře ty? Zeptá se z ničeho nic. Otázka ji prolétla hlavou jako šíp. Přešlápla na místě, ale ne z nervozity, nýbrž jí už ze stání bolí nohy.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 4:36 pm
Samozřejmě, působilo to naprosto hloupě, když se ten nevelký hlouček odporoučel pryč, společně s jejich přihlouplým řehotáním. Jim prostě nedocházela trapnost situace, když ho neskrývaně předhodili jakožto oběť pohledné dívčině, jenž působila mírně překvapeně, avšak přátelsky. Poškrábal se vzadu na krku, čímž si rozhodil jinak upravené vlasy, což okamžitě napravil, snad až úzkostlivě totiž nesnášel, aby jeho chlouba připomínala špatně udělané vrabčí hnízdo. Zatímco si upravoval rozhozené kadeře, což působilo vcelku netypicky, hlavně kvůli zapálení do činnosti, stále oči nespouštěl ze slečny, načež zaslechl přijmutí nabídky. Zareagoval mírným pokývnutím hlavy, rozšířením úsměvu až vykouklo několik bílých zubů, ale též trochu překvapeným pohledem, který ovšem nešel moc dobře přečíst, neboť si chvilkově obličej zakryl záplavou vlasů, jak hledal gumičku k tom, aby ten neposlušný spadený vodopád, uklidnil. Počal stahovat prameny do culíku, přičemž naslouchal dívce, jejímu hlasu, jenž zlomí otázkou. To ho vyvede z míry, tváře jemně zčervenají, jakoby v snad v nepronesené omluvě, neboť ji dostal takto nevhodně do úzkých. Měl jsem na to jít pomaleji, ne ji hned vystavit tomuhle. povzdychne nad vlastní nerozvážnosti, nedostatkem projeveného taktu. Lituje toho vysloveného optání. Měl odpozorovat, že většinu táborníků trápí jejich neurčenost vždyť... zazní otázka, utínající nesmyslné vířený vyčítavých myšlenek a nápadů, jak jí vynahradit tuto nemilou potupu. „To neznamená, že by tě neměl rád.“ opětuje jí pohled, jenže jeho je měkčí, jakoby utěšující, reagující na viděné pochyby. „Vždycky to chvilku trvá Katherine, ale to nic neznamená.“ Sám si nemohl na nedostatek pozornosti božského rodiče stěžovat, matce, Afroditě, vděčil za život. Viděl ji pořádně dvakrát za život, přesto si detailně pamatoval ten láskyplný obličej procítěný nevýslovnou krásou. „Všichni to zvládají po svém, není se za co omlouvat.“ Pořád na tom nejsi jak já, když moje první slova byla, taková díra, to nemyslí někdo vážně. Chtěla vykročit, jít, zahnat vzniklé nepříjemnosti. Chápal to. Nabídl jí rámě, pokud o to stojí, zastaralé gesto, v dnešní společnosti spíš nevhodné, zvlášť při obklopení hromadou rozjívených táborníků, ale byly dost daleko od hlavního ruchu a ona vypadala, že potřebuje podporu. Rozhodnutí ovšem záviselo na ní, nechtěl ji nutit využívat možnost zaklesnout se do pohledného mladíka, jenž si před malou chvílí spoutal vlasy do koňského ohnou a rozkošná tvář vykoukla k ní ve vší parádě. Nezapřel geny největší olympské krásky.
„Jestli máme vůbec někde začít, tak tady.“ pronesl, přičemž očima zavadil o vzrostlý smrk, ochranou bariéru tábora, místo, kam se chodilo vzpomínat nebo prosti. „Tohle je Thaliina borovice, chrání tábor před příšerami.“ pozvolna se rozešel směrem k statnému jehličnanu, kdežto od něho stále několik metrů zůstávali. „Když Diova dcera umírala, rozhodl se otec její život ušetřit. Symbol tábora.“ další drobné pousmání, zastaví u ohromného kmene, sledující jemné linie kůry. Žádný strom nikdy nepůsobil takto majestátně, žádnému nenáležela taková úcta, přiložil ruku ke kmeni, dotýkajíc se struktury v kůře. „Říká se, že nosí štěstí, když se jí dotkneš.“ Otočí se na Katherine, snad nepůsobí příliš dětinsky, básnící o obrovském kuse dřeva, jenž vyzdvihoval nad ostatní. „Asi deset let.“ odvětí, stále dlaní ho hladíc, načež pohodil hlavou, že pokud i ona chce, může přistoupit. Jak čisté srdce tvé bylo, až otci se dcery zželo, tak překrásnou duši ušetřil, ochraně ostatních zasvětil. projede neuměle hlavou, dosud nesložil žádnou báseň týkající se tohoto místa, začínal litovat, cítil energii.Láska, bolest, naděje, odhodlání, hrdost, odměna, čest. Fascinující místo. „Trochu s přestávkami, občas se dostanu domů, občas tu musím zůstat.“ pronese uvolněně. „Neumím bojovat, nikdo z našeho srubu pořádně neumí. Jsme lehčí kořistí pro příšery, monstra, všechny ty líté tvory přitahované polobožskou krví.“ O to víc, jsem ti vděčný vznešená. Ukončí spojení s dominantou Tábora, veškerou pozornost věnující opět dívce. „Ale to...“ nejistě se zasměje, právě ji zbytečně straší. „Zapomeň. Určitě nebudeš takové nemehlo jako já, aby si tě tu museli nechávat tak dlouho.“ Působí zmateně, některá by řekla rozkošně, jak si vjíždí rukou do vlasů, jazykem vlhčí rty, pohledem nesměle uhýbá a nohama zmateně šoupe.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 5:31 pm
Mladíka pobaveně sleduje. Roztomilé. Pomyslí si a dál sleduje jeho snažení o upravení vlasů.
Její nálada se začala znovu zlepšovat. Připadala si jak na houpačce. Jednou je šťastná a po druhé by nejradši do něčeho kopla. Přestávala se divit, že za život byl její jediný opravdový kamarád pes, kterého ji taky vzali. Nejvyšší čas, aby si začala hledat nové. A možná tenhle mladík bude jeden z nich. Zatím se k ní choval nejlíp.
Musela se zamyslet. Její božský rodič se k ní ještě nepřihlásil a jí se nechtělo věřit, že by o ní vůbec stál.„Nejsem si jistá, že by o mě stojí. Ať je to kdokoliv. Umlčela se a poslouchala jeho vyprávění o borovici. Překvapilo ji jak mohou být bohové milý a srdeční. Z vyprávění znala leda tak zlé a přísné bohy, kteří neměli slitování s těmi, kdo jim škodil. Stromu se opatrně dotkne a zavře oči. Ať tohle dopadne jakkoliv, doufám že to bude nový a lepší začátek.
Po otevření očí se zadívá na jejího průvodce. Je hodně důležité, umět bojovat? Učí se to tu skoro každý, ale je to doopravdy nutné? Rezignovaně si sedne do trávy kousek od borovice. Trávu začne hladit jako by to byla její stará známá. Musím uznat, že je to tu hezké. Je tu klid, daleko od hluku měst. Uvolněně se usměje a sundá si jeden náramek. Náramek je z kůže a vypadá hodně obnošeně. Začne si jej přendávat z ruky do ruky. Myšlenky, které ji trápily, úplně vypustí z hlavy. Nemá sílu a ani nechce přemýšlet o minulosti. Chce si užívat života. Náramek si nasadí zpátky na ruku. Přejede si po jizvě, která se jí táhne po celé klíční kosti. Na obličeji vytvoří bolestnou grymasu. Na minulost nepřestane myslet do doby než si přestane všímat své jizvy. Nejradši by proklela ten zpropadený drát, který ji málem usmrtil.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 6:16 pm
Naslouchá starostem a všimne si i přešlého výrazu, který jakoby reflektoval chmurnou náladu přítomné dívky. Přisedne, když ona sama spočine ve trávě, kousek od ní, tak aby nenarušoval osobní prostor, přesto spočíval blízko. Pohodí hlavou, snad trochu pobaveně se ušklíbne. „Bohužel je.“ Přitáhne nohy blíže k tělu, rukama se zapře, aby chvilkově pohlédl na nebe skrz otvory mezi rozvětvenými korunami stromů. „Věř mi, sám bych byl rád, kdyby tomu tak nebylo.“ Další upřímné zasmání, nerad šířil špatnou náladu, přestože uvnitř slyšel stále stejný dotěrný hlas informující ho o jeho neschopnosti. Neustále utíkáš, meč neumíš držet. Bude ona další, kdo bude muset bojovat za tebe. Jak toto téma niterně nesnášel. Řinčení zbraní, natahování tětiv, přikazující instruktoři, zhmotněné noční můry pro nemocného syna Afrodity. Chvíli hleděl vstříc slunečnímu kotouči, než opět zabředl k nížinám, pozorujíc počínání, kdy ona ladně hladí trávový porost, snad pro uklidnění. Další várka nervozity. Naprosto nová situace, od sester sice slyšel mnohé, ale sám neměl mnohé zkušenosti. Když sundala kožený náramek, rozhodl se přisunout blíž, pokud tedy nedostal rázné varování, že to není v situaci vhodné. Sledoval, nakloněnou hlavou, sladký, zaujatý výraz. „Bude to sice tvrdé, ale zvykneš si, pak se budeš moct vrátit domů.“ Největší přednost těch nekonečných tréninků, vedly k celkem milému cíli, kdy ostatní uznali, že již není nutné, aby vaše přítomnost spočívala tady, možnost odejít, zařídit si běžný život. Někteří o to nestáli, Iskander tuhle možnost pozbyl. Zůstanu tu, i když odejde, přijdou další, zůstanu. Možná se to v něm jednou zlomí, vyhledá smrt dobrovolně nebo umře na příští výpravě, kdo ví.
„Jen tady a možná ještě na pár dalších místech. V táboře, na cvičišti, střelnici, tam všude ruch skoro neustává. Nejhorší je v tom asi náš srub, Afroditin.“ Brebentění neustávalo do pozdních hodin, i po napomenutích stejně místnostmi procházel tlumený šepot ohledně nejnovějšího dění. Někdy se v zoufalství přidával, jindy, frustrovaně zakrýval hlavu polštářem s nevyslovenými kletbami. „Je něco na co by jsi se ráda zeptala? “ ustane. Nechápal počínání, přejíždění rukou, jak se nejistě dotýkala vlastního těla, uvězněná ve vlastním vyznění, význam gesta, jenž nepoznával. „Nebo tě něco trápí?“ Opět se projevovalo to, proč plnil funkci vrby, kterou většina Tábora vyhledávala v touze odlehčit vlastním starostem. Jejich trápení nikdy nepřenášel dál, i když sestřičky vytrvale naléhaly. Nesnášel zmučené pohledy, odčiňoval svou předchozí aroganci, nynější starostí o ostatní. Bezpečná, blízká osoba, vhodné k uchování stesků. Už jen výraz, měkký, přátelský, vnímavý, otevřený, jakoby nabádal k tomu sdělit ty nejzasutější myšlenky. Prokletí nebo snad dar, těžko rozhodnout. Natáhl k ní blíž ruku, jestli snad ji bude chtít sevřít, některé dívky tato možnost uvolňovala více, nežli sáhodlouhé rozhovory. „Jsem tady od toho, každý to ví. Jestli ne, tak později, třeba.“ Ponechal otevřené dveře do budoucna, jestliže ji momentálně příliš zaskočil, či necítí touhu konverzovat o uvězněných démonech. Netlačil na pilu, spíš vyčkával, vyzdvihoval možnosti, nikoliv nutil jejich uskutečnění.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 6:47 pm
Řeč o tom, že by se měla vrátit ke svému starému životu se jí vůbec nezamlouval. Radši zestárne v táboře než, aby se vrátila Nechtěla se vrátit. Nic víc si nepřála víc než nechat svůj dosavadní život za sebou. „Moc se mi nezamlouvá návrat. Nevím, jestli bych zrovna dvakrát chtěla být doma. Utekla jsem odtamtud. Důvod jsem měla, ale ten už pozbyl smyslu. Nevím, co jsem si myslela, když jsem utíkala, ale určitě to nemělo být jenom tak. Podvědomě jsem chtěla stát na vlastních nohou.  A vůbec. Měla by matka o mě zájem? Určitě ji připadám jak nevděčné dítě.
Nabízené ruky si nevšimla a nebo se jí chytit nechtěla. Vše zvládala sama a teď to měnit nebude. Náhodou. Mě bavilo střílet z luku. Lepší než meče, pistole a bůh ví co. Uchechtne se a lehne si do trávy. Ještě mezitím si svázané vlasy rozpustí a gumičku přidá k náramkům. Pohodlně si lehne a pozoruje oblohu.
Vždy ji fascinoval vesmír, ale s vědomím, že tam nad ní, žijou bohové, byl dosti zvláštní. Trápí mě toho hodně, ale nic s čím bych se nedokázala vypořádat. Usměje se. Nic jiného ji nezbývá. Na to, aby se rozplakala je moc tvrdá a na to, aby začala do všeho bušit, zas moc slabá. Přijde mi trochu trapné se se svými problémy svěřovat. Každý jich má dost.
 Zavřela oči a vnímala zvuky přírody. Nebylasi jista, že ji zrovna příroda dokáže probudit, ale aspoň se o to pokusila. Ještě jsem nezavítala k jezeru. Je to tam aspoň z půlky hezké? Příroda díky nám lidem docela trpí. Vyřkne a posadí se. Ve vlasech se jí usídlilo pár kousků trávy. S vizáží alá lesní divoženka, vypadá docela vtipně.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 7:50 pm
Nechtěl svou přítomnost považovat za vtíravou, proto raději pozvolna vyklízel pole. Jestli jí připadalo únosné vše zvládat sama, věřila schopnostem a dovednostem, tak služby nemotorného mladíka nepotřebovala. Iskander podvědomě vycítil, že zase naráží na zeď z masivních cihel, silnou nezávislou dívku, která hodlá vše držet v sobě, než ji okolnosti donutí vypustit tu hromadu chmur s brekem, když nadejde kritický okamžik. Nabídl služby, věděla o něm, ostatní ji dozajista případně nasměrují, takže netrpěl obavou, že jí později nebude moci poskytnout rameno k usedavému pláči, až záležitosti převáží nad urputně vystavěnou odvahou a odhodláním. Všichni bychom se měli naučit být občas slabí, abychom pochopili, jak vypadá pravá síla. Něžně se pousmál, kdežto pomalu přecházel ze sedu na do stoje, aby opět vyhledal bezpečné prostory Tábora. Trochu nezdvořilé, avšak nerad vyhledával takové typy dívek, jež neměly potřebu nějak hluboce konverzovat, jelikož samy sebe přesvědčili o tvrdé slupce a nezlomném srdci. Neplatil za příliš otrkaného jedince, jemuž by tato samostatnost učarovala, ba naopak, více ho odrazoval, nijak neimponovala. Už jen kvůli vědomí, že bude-li pokračovat dál ve smířlivých nabídkách, zachovat milou tvář, dostane další nálož žertíků a potupných momentů z řad ostatních. Něco v něm se zlomilo, poodstoupil stranou, avšak prozatím ji stále sledoval. Lehla si, přemýšlela. Cosi v sobě dusila, utíkala. Jak dlouho myslíš, že to půjde? otázka prolétla synovi Afrodity hlavou. Sám poznal nesnesitelnou tíhu života a přehodnotil dosavadní stanoviska, aby začal jednat víc vděčně, uvědomil si nutnost činit ústupky. Však ona sama to jednou pochopí. „Do ničeho tě nenutím, ale tyhle věci si tě najdou.“ pronesl upřímně, pohledem počítající listy rozložitého dubu, k němuž nevnímavě hleděl. „V hlavní budově najdeš instruktory, nejde přehlédnout, určitě o ni víš, možná jen podvědomě. Jednotlivé sruby jsou vždy označeny symbolem příslušného boha, stačí se podívat nad dveře. Tréninkové prostory najdeš podle řinčení zbraní nebo řevu, pokud zrovna probíhá bojový výcvik, každý zbraní vybavený mladík tě rád doprovodí a následně vyzve k boji.“ Narážel na neukojitelnou touhu Áresovců pouštět se do střetu s kýmkoliv novým, nepoznaným, otestovat um války. „Jezero je pěkné, jen občas jsou problémy s nymfou Kallisté, co málokdy krotí svoje výbuchy vášní. Vlastně se nemusíš bát potulovat skoro kdekoliv, snad na Jižní les, kde nezkušený táborník umře do několika desítek minut. je to místo plné rozmanitého, po krvi táborníků, prahnoucího života.“ řekne, zastrkující si nezbedné prameny, rozcuchané mírným větrem, za uši. „Ošetřovně šéfuje Hébé, moc milá bohyně. Cheirón většinou vyklusává kolem, nemusíš se ho bát zeptat na cokoliv, jen udržuj trochu taktu. A to je asi tak nejdůležitější, co je potřeba vědět.“ dořekl, přičemž zastrčil ruce do kapes v němé prosbě o to, aby mobilní telefonem, v brzké době, otřásly vibrace. Vyčkával, bez dalších otázek zamíří, po vlastní ose, do bezpečí pokoje, kde následně vynadá všem rozjíveným sestrám, proč ho takhle podle upíchly.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 8:17 pm
Když ji začal říkat, kde co najde, věděla, že se něco stalo. Jen nevěděla jestli se stala chyba na její straně nebo na té jeho, ale předpokládala, že za to může ona. Děkuji ti za pomoc a díky, že si se mnou strávil aspoň chvíli že svého času, i když si nemusel. Byla bych ráda, kdyby jsme si někdy zase sedli, ale je to na tobě.
Usměje se. Sundá si jeden ze svých náramků a vstane. Mohl by sis ho vzít? Jako poděkování za strávený čas se mnou. Natáhne ruku s náramkem k němu. Čekajíc, jestli si ho vezme. Jediná věc, kterou se může odvděčit. Náramkem.
Moc nepřemýšlela, když utíkala. Vzala si sebou jen nejdůležitější věci. Na nějaké serepetičky ani nepomyslela. Neměli pro ni takovou hodnotu, ale i tak litovala, že si nevzala aspoň část z nich. Jsem to ale hlupák. Porovnala si své, teď již zmačkané , oblečení a pokusila se dostat z vlasů, ty otravné kousky trávy. Asi jsem si do té trávy neměla lehat. Částečně očištěná od trávy si znovu svázala vlasy do culíku s pomyšlením, že zbytek trávy odstraní později a až bude sama. A také díky za rady. Nerada bych umřela. Uchechtne se a na mladíka se upřímně usměje.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 49
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 9:13 pm
Zastyděl se nad svou plachostí, ale i určitou neschopností jít do větších výzev, vždyť doteď pořádně nenašel odvahu jít do větších výzev, nežli těch povrchních, jasně otevřených. Tvrdohlavost a odhodlání, jaksi potutelně proplouvaly kolem něho, posměšně se mu chichotaly. Zbabělec. Jakmile zahlédl první větší problém, utíkal, utíkal před dívkou, která stěží dokázala pochopit jeho rozpolcenost a pocit méněcennosti, když si momentálně uvědomoval, jak slabomyslně musí působit. Jeden podělaný ustrašený Amorek. Sklopil oči, když sám sebe častoval jemnou smrští mírněných nadávek, avšak couvnout nepřipadalo řádně v úvahu. S krkolomným úsměvem přijal nabízený dar, neboť se neslušelo ho hrubě odmítnout, čímž dostal další pomyslnou ránu. Opouštěl milou dívku, která jen projevila silnější osobnost, jež mladíkovi přímo nesedla, což ho dovedlo k ústupu. „Děkuji“ odvětil zdvořile, přičemž jí omluvně pohlédl do oči. Chyba nevězela na její straně, pouze jeho. Naslouchat, stát oporou, čelit jasnému záměru otevřenosti bylo mnohem méně náročné, než někoho jemně postrkovat v konverzaci, aby nalezli jádro pudla, tu klikatou cestu, kterou kráčet ve společném rozhovoru. Jedna sebemenší překážka, vypadl z role. „Je mi to líto, určitě potkáš milejší a ochotnější chlapce.“ zamumlal hlasem plným předstírané bezstarostnosti, neuměle naroubované na ten provinilý hlas odrážející nespornou nejistoto. Neměl bych s tím mít problém mami, ale přesto utíkám před skoro každou dívkou. Ironické u někoho, kdo měl dostat pověsti neodolatelného svůdníka, mistra okouzlujících narážek, hráče se slovy. Věci, jenž budou potřebovat ještě delší učení, obětování větší námahy. Doufal, usilovně, že jeho slova dostojí pravdě a ona potká někoho vhodnějšího, než roztřesený uzlíček nervů, co momentálně žmoulal náramek v dlaně, nejistě kráčící pryč se skloněnou hlavou. Zřejmě si zasloužil být považován za slabocha a zesměšňován děti Ára. Snad najde alespoň dnes klid, sebere otlučený blok s tužkou, uteče rozjíveným sestrám, nalezne tiché místo, vypíše se ze všech emocí, sžírajících pocitů, stabilizuje rozervané nitro psaním tklivých veršů.
avatar
Daughter of Hermes
Počet postů : 23
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Mon Feb 26, 2018 9:32 pm
Usmála se. Neřekla jsem, že nejsi milý. Jsi a velmi. Strávil jsi se mnou svůj čas. Ten bývá drahocenný. Když odcházel zmohla se už jen na Ahoj. Bylo jí líto, že to dopadlo tak jak to dopadlo. Určitě nechtěla, aby si myslel, že je dostatečně neochotný a milý. Snad se mi naskytne možnost ti ukázat, že si milý. Přijala výzvu. Ukáže tomuhle klukovi, že je dost milý a že nikoho takového nepotkala. Jak? To sama neměla páru, ale věřila, že to dokáže. Neprohrávala a ani s tím nechtěla začínat. P ři takovéhle příležitosti to nemůže zkazit. I ona se rozešla do tábora. Jen jiným směrem. Nešlo o to, že by se mu chtěla vyhnout, ale chtěla si urovnat myšlenky a začít plánovat. Se vztyčenou hlavou se vzdalovala borovici a hezky strávenému dni. I když i hezky strávený den občas vypadá jinak.
avatar
God - mortal
Počet postů : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Fri Mar 09, 2018 7:32 pm
Bůh války, krvelačnosti, sadismu a všech odporně namyšlených bastardů, kteří otravují život obyvatelům tábora. To jste několik tisíc let a pak? ...Co se vlastně stalo? Co bylo pak? Nemůže si vzpomenout na to, co se vlastně odehrálo, jelikož jen co pootevře oči, do škvírek mezi víčky se dostane světlo dnešního odpoledne. Apollo je asi neskutečně zvědavý na to, jestli ještě vůbec žije. A nebo se mu vysmívá do tváře, což je neskutečně nepříjemné.
nahází se napůl seďmo, napůl ležmo opřený o kmen Thaliiny borovice s bledou tváří a strhanými rysy. Jediné, co ho odlišuje od průměrného bezdomovce je kožená bunda, pod kterou můžete vidět krvavě rudé triko. Černé džíny drží u pasu ostnatý pásek a vedle nohou navlečených do kožených kanad se válejí zpřelámané sluneční brýle s tmavými skly. Vlasy má rozbourané, vlhkem potu zvlněné do čela.
Otráveně zamručí odvrátíc tvář od slunce tak, jak jen mu to momentální pozice povoluje. Což pomůže asi podobně, jako kdyby se nehýbal vůbec, protože paprsky snad schválně změní směr tak, aby mu zářily přímo do očí. Jediný náznak toho, že je naživu může být pravidelně se vzdouvající hrudník, který vypovídá o tom, že hodlá otravovat vzduch i po svržení z takové výšky. Ani pohyb. Stále nemá ponětí, co se děje, ale vzpomínky začínají uhazovat hřebíček na hlavičku možná rychleji, než by doufal. Soud, ta zasraná Enyo a potom tatínek s typicky přísným výrazem. Při záblesku posledních vzpomínek na Olympu pokřiví tvář do arogantního úšklebku, který je tolik vlastní jeho synům. Je to přesně ten typ výrazu, který značí, že máte garantovanou ránu mezi oči.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Thaliina borovice

za Fri Mar 09, 2018 7:47 pm
Chtěl se vydat někde ven i když počasí nebylo zrovna takové jaké si představoval. Přeci jen by byl radši za sluníčko na obloze a blankytně modrou oblohu bez mráčku, ale i tak vylezl z útrob Hermova srubu, ve kterém nemohl pobývat snad už ani minutu. V noci nemohl skoro vůbec spát, jelikož se ostatní polobozi pořád přeřvávali svými vystrašenými výkřiky a přes den zase všichni probírali své obavy, které je postihli. Nejspíše mohl být rád za to, že on ze spaní nekřičí. Hodil si na sebe mikinu s klokaní kapsou a logem New York Rangers a vydal se na čerstvý vzduch. Rozhodoval se jestli se půjde sám projít a nebo najde nějakého poloboha, který by s ním neřešil to, že se mu zdají noční můry. Jediný polobůh, který ho v tu chvíli napadal byla Ailin. Ve srubu jí neviděl a tak začal hledat po všech koutech tábora. Doufal, že jí někde najde. Přeci jen rozhovor s ní by nemusel být jedna velká noční můra. Když konečně zahlédl černé dlouhé vlasy a modré oči, které kvůli nedostatku světla a různým stínům, které okolí hází jsou tentokrát zajímavě barevné, zvedne svou ruku a zamává na dívku. "Ailin, nechceš jít k Borovici?" Zvolá na ní. To bylo snad jediné místo, kde ten všudepřítomný zmatek nemusel dojít a mohl tam být, alespoň trochu klid. Přehodil si přes hlavu kapuci a obě dlaně si schoval do bezpečí své kapsy. Věnoval přitom dívce krátký a přátelský úsměv. V jeho hnědých očích dnes nezářila ani špetka jiskřičky, která by jeho pohled nějak oživovala.
Sponsored content

Re: Thaliina borovice

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru