Share
Goto down
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 4:27 pm
Myslí zůstane u své sestry. Byly si blízké jako dvojčata. Jako dvojčata s opačnou polaritou. Možná by měla na nějaký čas také odejít ale... Co když zrovna nebude mít štěstí a venku ji napadnou nějaké nestvůry? A ty ji zabijí protože ona uměla vyvolat dočasné štěstí na krátkou dobu a měla k dispozici několik vrhacích dýk? Mimoděk zavrtí hlavou. Když vede monolog se svou samou tak si nějak odpovídat musí. Ne, raději zůstane ještě tady dokud Chaia nepřijde a až bude chtít zase odejít tak půjde na chvíli s ní. Až bude mít více štěstí. Zlehka se usměje, možná když bude trénovat... Pohlédne na své ruce a prohlédne si je. "To ano. Ta se neztratí. A když ano je něco špatně." Znovu se tiše zasměje, potěšilo ji že ji zná a ji ne, Chaia ji totiž na některé večírky vytýhla ale vždy se uklidila někam do koutku a s baterkou si četla. Vzpomene si na jednu noc, kdy ji vytáhla do lesa a mezi stromy svítila jako vánoční stromeček, jelikož měla ve vlasech i na oblečení fosforeskující barvy. Občas se i něčeho alkoholického napila ale to Aise nevadilo, pořád to byla její sestra, byť starší. Zadívá se nahoru na tu údajnou žirafu. "Já mám ráda sovy. Jsou takové... Krásné. A ty kukadla." Cukne sebou když najednou vyskočí. Dělala věci pomalu a pečlivě ne zbrkle. Trochu připomínala tekoucí vodu. "Tak běž, ať nemáš nějaký vroubek. Ráda... um.. jsem tě.. poznala." Začne po knižné vazbě přejíždět prstem v různých ornamentech.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 4:53 pm
Kouki věnoval Aise další úsměv a smetl si z kalhot pár stébel trávy, která na nich ulpěla. Vážně by si měl pospíšit... Předtím se ale ještě obrátil zpět k Aise.
,,Taky jsem tě moc rád poznal, Aiso. Doufám, že se zase brzy uvidíme." Potom na ní rošťácky mrkl a dodal: ,,Mimochodem, usmívat se je zdravé a sluší ti to. Měla bys to dělat častěji. Vsadím se, že by ti to prospělo." Pak už se ale opřekot rozběhl dolů z kopce a modlil se, aby nezakopl. Žádný bůh jeho žádost ale nevyslyšel a tak se náš drahý polobůh půl cesty kutálel. Za hlasitého nadávání se zvedl, přitiskl jednu ruku na bouli na čele, druhou na rozbolavělý sval hýžďový a pomalu, bolestivě se rozešel do Arény. Už slyšel ty poznámky, až večer bude kontrolovat Hecatin srub, chodící jako kačer. (,,A tebe bolí zadek? A próč? Tak povídej, jak jsi přišel o panictví!") ale nic moc s tím udělat nemohl. Navíc, neměl to svým sourozencům za zlé. Bylo to čistě díky němu, že jste v Hecatině srubu neucítili jediný závan kouře, nebo lihoviny a jeho sourozenci s ním často jeho názor nesdíleli. Jejich chyba, že budou brzy nemocní.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 6:23 pm
Jen se znovu uculí a zamává mu na pozdrav. Pak si vezme knihu aby se do ní ještě začetla ale když je Kouki asi v polovině kopce vzpomene si, že mu mohla popřát štěstí a chvíli na to se ozve kutálení a nakonec bolestné heknutí. Knihu tedy zavře, obě si je vezme do náruče a seběhne k němu, aby mu pomohla vstát. Doufala že nebyl moc zraněný. "To bude dobrý." Poví mu a trochu ho opráší. Ulevilo se jí že s ním nebude muset na ošetření, ne že by byla sobecká ale prostě ostatní táborníci. "Určitě budeš mít později více štěstí." Poplácá ho zlehka po zádech. Třeba ta schopnost zafunguje a vážně se mu bude dařit. "Tak zatím asi ahoj." Zase se vrátí k tomu nesmělému výrazu se kterým ji potkal a i s knihami zmizí za nejbližším kamenem. Samozřejmě obezřetně a co nejnenápadněji, skoro jako stín.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Fri Mar 09, 2018 7:06 pm
Usmála se na Rileyho a pobídla svou sněhobílou klisnu k pohybu. Po pár cvalových skocích, se odrazila zadníma nohama a rázem byla ve vzduchu. Obletěla kolečko nad stájí a poslušně přitom počkala na Rileyho. Rozhlédla se mezitím po táboře, který jí nepřestával uchvacovat krásou i když byl ponořený do toho ponurého počasí, které si absolutně nemohla vysvětlit a to jí sžíralo zevnitř. Na něco nevěděla odpověď. Jako potomek Athény by měla, ale ona neměla jediný smysluplný nápad. Na chvíli se jí na tváři objevil zamračený pohled, ale když uviděla Rileyho, znovu se usmála a kývla na něj. "Můžeme?" Zvolala na něj a rozletěla se na vrch polokrevných. Cestou pod sebou sledovala táborníky, sruby i arénu. Vítr jí narážel do vlasů a rozhazoval jí je všemi směry. Ledové oči upřeně sledovaly každý detail tábora a na tváři jí hrál úsměv od ucha k uchu. Takový hezký zážitek prožívala s někým koho měla ráda. Za několik málo minut konečně přistála na trávě. Pochválila svou kobylku poplácáním po krku a seskočila s ní. Nechala se jí volné pást, jelikož věděla, že nikam jen tak neuletí. Prohrábla si vlasy a pohlédla směrem na Rileyho.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Fri Mar 09, 2018 7:44 pm
Apple Jack měl zřejmě dobrý den. Jinak si Riley jeho ochotnou spolupráci vysvětlit nedokázal. Starý pegas si totiž nejen nechal líbit kopnutí do slabin, kterého se mu dostalo, ale dokonce se rozletěl i přibližně tím směrem, kam Riley chtěl. Jakmile Jackova kopyta poprvé hrábla do vzduchu a jeho křídla se napnula k letu, Rileyho ovanul silný vítr a malý polobůh tak poprvé za dlouhou dobu okusil radost z pohybu v království vládce nebes. Radostně zavýskl, pobídl Apple Jacka za Bethany - ciž by se dalo považovat za oslnivý výkon, vzhledem k tomu, že Apple Jack svými manévrovacími schopnostmi připomínal lokomotivu - a zoufale se snažil nespadnout. Zásahem jednoho z bohů - těžko říct kterého - se skutečně v sedle udržel a dokonce s Bethany jakž takž udržoval tempo. Starý strakáč se samozřejmě s Rainbow, která byla v nejlepší možné kondici nemohl měřit, ale nezaostával za ní tak daleko, jak tomu obyčejně bývalo, když se vydal na procházku i s dalším koněm.
Chlapec z výšky pohlížel na tábor, naplněný jakýmsi tísnivým pocitem. Něco bylo v nepořádku. Těžko říct co, ale něco se stát muselo. Později se zeptá Cheiróna. A taky by měl zajít na pláž - teprve teď si vzpoměl, že tam nechal ručník. Asi už bude dávno pryč, ale za pokus nic nedá.
Ze zamyšlení ho vytrhl prudký náraz, jak Apple Jack ztěžka dosedl na zem. Riley překvapeně zamrkal a rozhlédl se po Bethany. Už stála na svých vlastních nohách a nechávala Rainbow se volně pást. Riley si takové riziko nemohl dovolit, takže AppleJ přeci jen přivázal k nějakému keříku, než ho spustil z očí. Pak už se ale věnoval opět pouze Bethany.
,,Jsi rozcuchaná." Usmál se a uhladil jí jeden neposlušný pramínek za ucho. Ne že by mu vadil. Nikdy by to byl neřekl, ale Bethany rozcuchaná, zčervenalá po předchozím letu a kapku zadýchaná vypadala snad ještě lépe než když byla v klidu.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Fri Mar 09, 2018 9:26 pm
"To už se tak stává když do tebe vane vítr"Dala mu krátký polibek na tvář a v očích se jí rázem znovu objevily ony věhlasné radostné jiskřičky, které měla vždy když trávila čas s Rileym. Usmála se na něj a svalila se do zelené trávy, která v tom pochmurném počasí v celku zářila. Vlasy se jí rozhodily po tom zeleném koberci a stébla trávy jí šimrala po nohách a dlaních. Byl by to nádherný den strávený s její láskou kdyby se ve vzduchu stále nevznášel onen zajímavý a přitom i kapku strašidelný pocit, který i ji dokonce dovedl uvést do rozpaků."Cítíš to? Ten divný pocit, který se vznáší táborem"Rozhlédla se kolem a podložila si hlavu dlaněmi. Stočila pohled znova na toho hnědovlasého hocha a uvolnila mu vedle sebe místo."Mám takový pocit, že se něco stane a nebude to zrovna hezké.."Vydechla. Nechtěla si přiznat, že měla strach z něčeho tak absurdního jako bylo jenom tušení bez důkazů, které by to usvědčovaly, ale pocit byl v této chvíli nejspíše silnější než vlastnost od její matky, kterou používala skoro celý svůj život."Jsem ráda, že jsi na tu výpravu nešel. Co kdyby se ti tam něco stalo?" Jako kdyby si teď její hlava uráčila řešit jen nepozitivní témata, která neměla ani špetku radosti.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Fri Mar 09, 2018 10:16 pm
Riley se zakabonil. Takže nebyl jediný, kdo něco zvláštního zaregistroval. Posadil se vedle Bethany do tureckého sedu, nijak nevnímaje měkkou trávu pod sebou a nervózně si poklepl na koleno. Bylo tak krásně - ptàci zpívali, slunce příjemně hřálo, vál svěží vánek a přesto, přesto jakoby něco bylo špatně. Jen takové jemné hryzání v koutku Rleyho vědomí, ale nesmírně ho to znervózňovalo. Proč něco vždycky muselo být špatně?
,,Nevím jak to.... popsat. Není to... počasím nebo... tak. Prostě... zlé tušení." Skousl rty. Nechtěl, aby táborovou pohodu něco narušilo. Nebezpečí mělo číhat na výpravách. Za bariérou. Tábor fungoval jako oáza klidu a míru. A lehkých úrazů. Pomšlení, že je něco špatně Rileymu vůbec nedělalo dobře. Zadíval se na oblohu posetou bílými obláčky a poslouchal Bethany. Měla pravdu. Nebo možná byli jenom oba dva paranoidní. S tím se muselo vždycky počítat.
,,Nevím... co je... horší... Příšery.... na výpravě... nebo... Tenhle...pocit." vypravil ze sebe. Vyhledal Bethaninu ruku a jemně jí stiskl. ,,Zkusme si... s tím... nelámat...hlavu..... Třeba se jen... bohové...pohádali."
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 10, 2018 5:31 pm
"Tak to jsem ráda, že ten pocit nemám sama. Už jsem si myslela, že jsem jediná, která ten pocit má"Oddychla si úlevně a cukla koutky do skro nepostřehnutelného úsměvu. Položila mu hlavu na jednu z nohou a propletla si s ním prsty. Teď by v táboře nejspíše potřebovali někoho strašně moc pozitivního kdo by znovu lezl po střechách a snažil se všechny rozesmát. Jako první ji při těch slovech napadl Thomas. Ten se nejspíše někde teď potí na výpravě a bojuje s monstry či Natanaelem samotným. Zvedla zrak a podívala se Rileymu do očí."Tak to se museli pohádat hodně.. "Zasměje se potichu a studuje jeho oči, které jí v této chvíli nejvíce zajímají. Mnohem více než výhled na samotný tábor, který je momentálně ponořen do toho hnusného šedavého oblaku něčeho co ostatní nazývají psí počasí."Co je tvoje nejoblíbenější jídlo?"Zeptá se ho zvědavě, aby odbočila od tématu, které se tak moc dostávalo do její mysli a znechucovalo jí celý den. Nejspíše to byla ta nejprostší otázka na kterou se mohla zeptat, když nepočítala jak se máš, ale na začátek pozitivní konverzace by mohla postačit. Druhou rukou mezitím v trávě utrhla pampelišku a zvedla si ji k očím. Detailně jí pozorovala. Byla jako takové provizorní květinové slunce, které na obloze chybělo.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 48
Age : 14
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 10, 2018 6:07 pm
Rileyho napjatý výraz se uvolnil, už jen při Bethanině úsměvu. Jeho oči se trochu rozjasnily a pookřály, jakoby dostal pohlazení. Sám začal uhlazovat její vlasy, rozcuchané větrem. Poslouchal jí, přemýšlel o jejích slovech a utvářel si vlastní názor. Dusno, které panovalo nad táborem se mu ani trochu nelíbilo. I když ne, nebylo to dusno... Spíš cosi jako lezavá mlha, pronikající až do morku kostí. V každém případě se při tom člověk nevyspal. Z pochmurných, vážných myšlenek ho vytrhl Bethanin dotaz, naprosto všední, obvyklý, neodpovídající situaci. Jeden koutek mu vyjel výš v úsměvu.
,,Sladké... obzvlášť... karamel a .... zmrzlinu." odvětil se zasněným výrazem ve tváři. Před očima mu právě proplouvala představa obrovského čokoládového zmrzlinového poháru se šlehačkou, oplatkou, čokoládovými kousky a zalitý horkým karamelem..... Div mu nezačaly téct sliny. Překvapeně zamrkal, když mu došlo že dobrou půl minutu jenom sedí, blaženě se culí a zírá do blba. ,,Ehm... Promiň.... Co máš ráda.... ty?" zeptal se s nově nabytým zájmem. ,,Nejen... Jídlo... i... barvu,
hudbu...všechno..."
Jedním pohledem zkontroloval Apple Jacka. Zatím neutíkal, ani nevypadal, že chce Rainbow pokopat. Aspoň on byl v pohodě.
avatar
Daughter of Athena
Počet postů : 40
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Fri Mar 16, 2018 9:46 pm
S pobaveným úsměvem na tváři ho sledovala. Když byl tak zasněný a zpomalený, připadal jí ještě více roztomilejší, než normálně. Celkově nechápala jak někdo, kdo neustále jen spí a nic nedělá, dokáže přitáhnout pozornost dcery Athény, která své dny tráví tím, že sedí u svého stolu v pokoji a načrtává výkresy budov a nebo dělá zátiší na velká plátna. "No.. Na vyjmenování oblíbených věcí jsem hrozná.. Nemám žádnou jednu nejvíce oblíbenou věc" Koukla pohledem na dva pegasy, kteří se pásli na zelené trávě a pohled přesunula znovu k Rileymu."Ale mám ráda modrou barvu. Všechny odstíny."Zasněně se na něj usmála a posadila se. Položila mu hlavu na rameno a pohledem sjela na hodinky, které měla na ruce. Vykulila překvapeně oči. Nechápala jak ten čas mohl s Rileym tak rychle utéct."Budu muset jít"Chytila mu pohotově tvář a natiskla se mu na rty. Věnovala mu tak dlouhý procítěný polibek. Vzápětí vyskočila energeticky na nohy a rozešla se k Rainbow. Naskočila na ní a podívala se na Rileyho. "Zkusím si do příště promyslet ty moje nejoblíbenější věci. Hlavně se mi do té doby nezabij a nebo psychicky nezhruť ano?"S radostnými jiskřičkami v očích na něj zamávala a vzápětí už zmizela v šedých oblacích, které se vznášely na obloze.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 11
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Thu Jun 14, 2018 7:44 pm
Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, na nebi ani jeden jediný mráček a blonďatý vedoucí srubu boha vína ležel na vrchu polokrevných a potměšile se usmíval. Pro lidi, co ho neznali by bylo asi těžké poznat, že to není jen veselá nálada, co mu vykresluje úsměv na pohledné tváři a že lehce zarudlý ve tváři není vinou sluníčka nebo snad prošlého tréninku, ze kterého ho vlastně vyhodili a on skončil tady. Rozvalený jak dlouhý tak široký, což nebylo tak hrozné a pŕiblble se usmíval. Samozřejmě v ruce držel svou oblíbenou placatku, která rozhodně nebyl plná vody nebo něčeho nealkoholického. Byla v ní jeho milovaná whisky, které mêl zásoby.
Podepře se jednou rukou a pravou už naučeným pohybem otevře placatku a přihne si z ní. Jen těžko byste na jeho tváři zahlédli nějaký náznak toho, že by se snad šklebil, jako to spousta lidí dělala při požití tohoto zlatavého moku. On ne, byl zvyklý a miloval tu ostrou chuť. Navíc by tím stejně jen dělal ostudu otci. "To je ale dneska krásně." Zamumlá si a usměje se ještě víc do široka, zavře placatku a znovu sebou plácne do trávy, která ho polechtá na nahé kůži. Ano, hádáte správně. Leží tam bez trička, jen v kraťasech, takže jsou mu krásně vidět jeho tetování. Zejména tedy dvě stejné kočky na hrudi.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Thu Jun 14, 2018 9:16 pm
Kouki se stále ještě mírně kulhavou chůzí loudal, jak jinak než na Vrch polokrevných. Bolavé koleno, kostrč, že si nemůžete ani sednout a co uděláte? Vydáte se na tůru na nejvyšší kopec v širokém dalekém okolí! Prosím potlesk Koukiho logice! Nicméně instruktor měl důvod, proč se snažit o něco tak zdánlivě zbytečného až směšného. Při své poslední návštěve si tu zapomněl knihu - a ne nějaký levný paperback, nýbrž lexikon, jehož jediná kopie právě spočívala na Vrchu. No co, když vás pronásledují vaše nejhorší noční můry, zapomenete na kdeco. Kouki se modlil, aby tam stále byla a pokudmožno ve stejném stavu, jako když ji tam nechal.
Jakmile se ale dostal až na vrchol, lexikon zůstal nakrátko zapomenut. Blaženě se usmívající polonahý opilec, roztažený na trávě plně zaujal Koukiho pozornost. Vztekle zakřípal zuby. Tohohle kluka by poznal kdekoliv - samotné pomyšlení na existenci chodící placatky jménem Denny Harris působilo Koukimu migrénu. Zhluboka si povzdechl a vydal se k němu. Takhle se tu povalovat, s placatkou v ruce... Kdyby mu bylo o pár let míň, Kouki by ho okamžitě popadl, dotáhl ho k jezeru a hodil ho Kallisté a vystřízlivění napospas. Takhle toho moc nenadělal, neboť jak mu Cheirón již několikrát (obzvláště po tom pokusu o zabavení Nathanaelovy vodky) důrazně vysvětlil, jakmile je táborníkovi osmnáct, je pití jeho věc. Přesto se instruktor neubránil aspoň pokusu o záchranu Dennyho zdraví - ačkoliv už si byl naprosto jistý, že s tímhle násoskou nepohne a jednalo se spíše o sílu zvyku.
,,Nazdárek, Denny, rád tě vidím. Asi nemá cenu vysvětlovat ti, jak ti ethanol zkracuje život, co? Nenapadá tě, jak teď asi vypadají tvoje játra?'' pozdravil syna boha alkoholu již s nádechem rezignace v hlase. Nedělal si naděje, ale zkusit to musel.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 11
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Fri Jun 15, 2018 9:49 am
Z jeho povzneseného nic nedělání ho vyruší až mužský hlas. Lehce pootočí hlavou a zadívá se na jednoho z instruktorů. Možná to byl i jeden z těch, jejichž jméno si pamatoval. "Nazdárek Kouki, není dneska nádherně?" Odvětí a zazubí se na něj. Nad jeho další otázkou povytáhne obočí o něco výš. Už věděl, proč si pamatuje jeho jméno, protože Kouki byl jeden z těch, kteří měli péči o jeho zdraví, tedy co se alespoň alkoholu týkalo. "Myslím, že to, že jsem polobůh, mi taky zkracuje život, ne?" Odpoví mu a ušklíbne se. Většina polobohů neměla zrovna moc dlouhou dobu trvanlivosti a jen málo z nich se ve výsledku dočkalo klidného stáří. Tedy alespoň co se psalo v pověstech. On si radši život zkracoval i alkoholem, pak bude alespoň těžší určit, na co vlastně zemřel. I když u něj? Nejspíš na hloupost. "Jak vypadají moje játra? Vypadám snad, že vím jak vypadají játra normálně?" Odvětí a lehce zavrtí hlavou. Ne, opravdu neměl ponětí, jak vypadají játra, ať už normálního člověka nebo ty jeho, když do sebe neustále leje alkohol. Teprve teď si Koukiho prohlédne od hlavy až k patě. "Vypadáš jako by se po tobě proběhlo stádo nestvůr." Upozorní instruktora a zazubí se na ně. Bylo znát, že odlehčuje jednu nohu a i když Denny nebyl nejlepším bojovníkem v Táboře, pořád za sebou nějaký ten výcvik měl. Nebylo těžké poznat, že Kouki není úplně ve své nejlepší kondici, ale co Denny ví, třeba je to teď nějaká nová instruktorská móda, aby ukázali táborníkům, že i instruktoři jsou jenom lidi.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Fri Jun 15, 2018 9:44 pm
Kouki si poraženecky povzdechl a opřel se o jeden z nejbližších stromů, aby si s Dennym viděl bez zvláštních potíží do očí. Předtím zvažoval, že by se usadil vedle něj, ale když vzla v potaz momentální stav jeho pozadí, dospěl k závěru, že by to nebyl zrovna dobrý nápad. Proto noze ulevil jen té.ěř úplným přenesením váhy na druhou, věnuje svou pozornost Dennyho postřehu k dnešnímu počasí.
,,Pravda. Jsem rád, že se konečně vyjasnilo.'' Odvětil souhlasně. Banální debata o počasí mu v tenhle okamžik ani nepřišla jako ztráta času. Už si ani nepamatoval, kdy naposled si s někým popovídal čistě protože měl náladu na společnost. Pár předchozích týdnů bylo slabě řečeno vyčerpávajících a ačkoliv alkohol, kterým Denny zaváněl, ho nijak netěšil, uvolněný vedoucí Dionýsova srubu pro něj představoval vítanou změnu.
,,Uznávám. To ale nutně neznamená, že si ho musíš zkracovat ještě víc. Mimoto, čím víc namol budeš, až si tě vyhlédne nějaká potvora, tím pravděpodobněji to budeš ty, kdo se odebere do podsvětí.'' Poučil mladšího trpělivým tónem učitele na prvním stupni. Další z Dennyho poznámek už ho donutila ke smíchu.
,,Zase máš pravdu. Ale upřímně, o moc nepřicházíš.'' Kritickým okem si změřil vedoucího na zemi. Polonahý, potetovaný, namol, či aspoň napůl opilý, jak tak ležel rozplácnutý na zemi, opravdu nepůsobil dojmem odborníka na vlastně cokoliv kromě nasávání. Naprostý opak ideálu správného táborníka, aspoň jak to viděl Kouki. Přesto byl za jeho společnost mnohem radši, než za Áresovce nebo třeba jednoho z těch mizerných zmetků z jeho srubu.
,,Ani mi nemluv.'' zabědoval a promnul si obličej. ,,Na svou obhajobu mohu říct jen, že ten vozatajský závod nebyl můj nápad.'' více se k tomu nevyjadřoval, jednak poněvadž si nebyl jistý, zda by to Dennyho vůbec zajímalo, jednak protože nechtěl ztrapňovat sám sebe víc než to bylo nutné. Jestli závod viděl, ví co se stalo, jestli ne a bude to chtít vědět, snadno to zjistí od někoho jiného.
avatar
Son of Dionysus
Počet postů : 11
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Jun 16, 2018 2:01 pm
Usměje se a přizvedne se na loktech, aby na instruktora lépe viděl. "V tomhle počasí se snad ani nikomu nechce trénovat, ne?" Ne snad, že jemu by se v jiných dnech trénovat chtělo. Před svou plnoletostí se stejně jako všichni táborníci musel účastnit výcviku, i když už tehdy se občas stalo, že někomu z instruktorů ujely nervy a zkrátka ho vyhodil. Navíc ani neměl pocit, že by potřeboval trénovat. Základy boje měl, možná ne nejlepší, ale bojovat uměl. Fyzičku si udržoval běháním a postřeh měl vlastně už daný svým původem. Navíc nechat někoho, aby ho sekýroval, že vlastně nic neumí a je k ničemu? Ne, tenhle negativismus ve svém životě nepotřeboval.
"Říká ti něco sousloví štěstí opilcovo?" Nadhodí a zazubí se na něj. Jistě, ví, že být opilý při boji by mohl být risk,a le on se jen málokdy opije tak, aby nevěděl co dělá, nebo si něco nepamatoval. "Znamená to, že opilcům štěstí přeje. Jsou i případy, kdy nějaký opilec vyskočil z druhého patra a odešel jen s pár odřeninami. Takže je klidně možné, že i kdybych byl nalitý a bojoval s příšerou, tak bych vyvázl s míň zraněními, než kdybych s ní bojoval střízlivý." Seznámí ho se svou teorií a zasměje se. Jistě, není to zrovna nejlepší bojový plán a někdo od Athény by ho ihned měl potřebu poučovat o tom, že v téhle taktice chybí jakákoli strategie a je to vlastně absolutně nelogické a nedává to v ničem smysl. Jenže on si za tímhle stál.
Samozřejmě, že o moc nepřicházel. Vědět, jak vypadají jednotlivé orgány bylo jednomu stejně k ničemu, i když někdo by řekl, že to zase tak zbytečné není. Třeba doktor. Tím on ale nebyl a ani neměl v úmyslu být. Stálo by ho to léta studia, praxe a navíc by musel opustit svoje pití, což by byla asi největší oběť. Přece jen i jeho vlastní otec neustále pil.
"Tak proč si tam lezl, když to nebyl tvůj nápad?" Pronese snad absolutně odhadnutelnou otázku. I kdyby Dennyho někdo na takovýhle závod přihlásil, nejspíš by tam nešel, kdyby to nebyl jeho nápad. Navíc vozatajské závody? Vážně? Sice uměl opilý řídit motorku, ale řídit vůz? To by nedopadlo dobře. Otázkou je, jestli pro něj nebo pro všechny ostatní. Vlastně tu soutěž ani neviděl. Tou dobou nejspíš spal nebo akorát vstával. Těžko říct, ale pravdou zůstává, že v hledišti při závodu vozů nebyl.
Sponsored content

Re: Vrch polokrevných

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru