Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Vrch polokrevných

za Tue Jan 23, 2018 6:37 pm
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Mon Feb 26, 2018 4:42 pm
Ačkoliv se připozdívalo měla už všechno hotové a chtěla se vytratit z prázdného srubu své matky dříve, než se někdo objeví s nějakou prosbou a tak podobně. Popadla pár knížek ve starořečtině, nazula si boty a přehodila přes černé triko modrý svetřík, načež vyběhla ven a snad nikým nepozorována, se vydala na své oblíbené místo, odkud byl krásný výhled na tábor i okolí - vrch polokrevných. Zdolá kopec a usadí se na svém oblíbeném místě. Tráva tam byla celkem osezená a zválená. Děti Démétér by ji určitě nějak vynadaly. Chvilku se kouká po táboře a sem tam někam mířících tábornících. Pak popadne jednu z přinesených knih a začte se do ní na založené stránce. Její modro-šedé lehce zvlněné vlasy jí občasně zavlají v mírném větříku, který zde nahoře disponuje.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Mon Feb 26, 2018 5:03 pm
Kouki konečně skončil se svým tréninkem v aréně a mohl si trochu vydechnout. Dnešek byl obzvlášť vyčerpávající - ti mrňousové, kteří byli z většiny o hlavu vyšší než on, vůbec neposlouchali, nechali si všechno zopakovat pětkrát a pak to stejně pokazili. Nakonec, když se jedné holce od Deméter povedlo sama sobě zlomit nos (Koukimu stále nelezlo do hlavy, že je něco takového vůbec možné), odpískal hodinu a rozhodl se pro dlouhou procházku, aby si trochu provětral hlavu. Pouze se stavil ve srubu pro mikinu, po cestě zabavil jedné apollónce cigarety a pak už se přiměřeným vycházkovým tempem vydal... Vlastně ani nevěděl kam. Teprve když si uvědomil, že země pod jeho nohama se jaksi zešikmuje, došlo mu, že vlastně míří na Vrch polokrevných. Usoudil, že je to místo dobré jako každé jiné a tak jen trochu přidal do kroku a začal si broukat nějakou znělku, kterou sebral bůhvíkde. V jeho podání to zrovna tak mohlo být ze Včelky Máji, jako z Game of Thrones. Pokud však Kouki očekával, že na Vrchu bude sám, hluboce se v tom mýlil. Nebo možná jen docela mělce, ale faktem bylo, že už tu úřadoval někdo jiný. Dívka s evidentně obarvenými vlasy, začtená do jakési knihy si ho zatím nevšimla, takže na chvíli zvážil, že by jí prostě nechal být, ale ani nepozdravit mu přišlo hloupé. Nakonec proto k dívce přistoupil blíž.
,,Krásné odpoledne přeji. Kouki, jméno mé a pokud tě neruším - mohu se zeptat, co zajímavého čteš?"
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Mon Feb 26, 2018 5:43 pm
Hluboce ponořená do četby různých mýtických tvorů, orákul a kouzel, si ani nevšimne, že k ní někdo míří, jinak by se byla schovala. Oči hltají slovo za slovem a přeskakují z řádku na řádek a ze strany na stranu. Její nejmilejší mýtickou bytostí byl určitě Kerberos. Bylo to zajímavé čtení a tak, když se dostala na následující kapitolu o Kyklopech, přetočila ji zase zpátky a začetla se do té předchozí ještě urputněji. Dokud ji tak podle nepřekvapil nějaký mužský hlas. Vylekaně nadskočila až jí kniha vypadla z rukou a s žuchnutím dopadla na zem kde to zadunělo. Zároveň s tím sáhla dozadu za opasek, kde vždy nosila nějaké vrhací dýky. Zbraně sice nic moc ale jí se líbila ta praktičnost a navíc díky své matce měla celkem šťastnou trefu, doslova. Mlčky muže pozoruje onyxovýma očima ale když nakloní hlavu ke straně posvítí jí na ně slunce a tak se zbarví do temně modré. Když ho shledá nevinným, měla pocit, že ho už v táboře někdy viděla, dýky zase zastrčí a schová pod modrý svtřík. "Já... Pro-promiňte. Vy jste.. přeskočil.. um..zaskočil.. mě.." Začne žbleptat tiše a rozhlížet se kolem jako laňka která chce zjistit kudy utéct lovci. "Čtu o.. mýtických stvořeních.. a kouzlech.. a.. tak.. Víte? Mám ten žánr moc.. ráda. Od.. mala." Sice byl menší než ona, ne však o moc, ale ona se stejně dokázala udělat jaksi menší, když stáhla hlavu mezi ramena jako školáček co něco provedl.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Mon Feb 26, 2018 8:16 pm
Koukiho natolik překvapila její reakce, že pro jistotu o krok ustoupil a ostřížim zrakem kontroloval každý její pohyb. Přeci jen, už jen nůž v rukou takového panikáře zvládl napáchat pořádné škody a on nijak netoužil skončit na ošetřovně. Uvolnil se teprve, když modrovláska svoii zbraň schovala a i tak jí trochu zmateně pozoroval. Jakmile však dívka začala blekotat - či jak tomu jinak říct -, jeho tvář opět zalil příjemný úsměv. Dřepl si naproti ní, zvedl knihu ze země a podal jí ji.
,,V pohodě, neomlouvej se. Měl jsem být opatrnější. Slibuju, že příště se ohlásím už z dálky fanfárami." zasalutoval v žertu. Spousta lidí v táboře měla panické záchvaty, když jste na ně zezadu vybafli. Obzvláště ti s nejhoršími zážitky s monstry, ale i mezi ,,nekřťeňaty", jak Kouki říkal těm, kteří se s příšerou dosud nestřetli,se dost takových našlo. V tomhle nebyla modrovláska velkou výjimkou. ,,Mýtická stvoření? O nich něco ví Frieda, já se v nich moc nevyznám... Zato kouzla jsou můj obor." Posadil se kousek od ní a se zájmem jí pozoroval. Těžko se mu zařazovala - jeden by řekl, že je to jedna z jeho sester, ale on si byl zcela jistý, že mezi jeho sourozence nepatří. Důkladně si jí prohlédl, od hlavy až k patě a zase zpátky, ale nakonec svou snahu vzdal. Navíc, od čeho má pusu?
,,Jestli se můžu zeptat a ještě chvíli tě otravovat svou společností - z jakého jsi srubu? Řekl bych, že jsi od Hecaté, ale o svojí drobotině mám přehled." Podrbal se ve vlasech a znovu se usmál. ,,A jaksi jsem stále nepochytil tvé jméno..." dodal.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Mon Feb 26, 2018 8:43 pm
Vezme si od něj knížku možná až moc rychle a přivine si ji k sobě. "Já nepotřebuji fanfáry.. Mám ráda.. Klid.. To ticho a výhled na tábor." Uklidní se ale stálně vypadá poplašeně. Vlastně od té doby co přišla do tábora se bavila jen se svou nevlastní sestrou ale ta teď byla pryč a ona trávila čas o samotě nejlépe bez nikoho. Až na věci co byly povinné. Začne knížku hladit po hřbetu aby se trochu uklidnila. S ostatními prostě mluvit neuměla. Každý ji už od mala považoval za blázna. Tihle by ji sice asi za blázna nepovažovali protože ty "bubáky" vidí taky ale přesto.. Cukne hlavou když zmíní mýtický stvoření. "Neznám žádnou Friedu. Ale mám ráda Kerbera. Myslím.. že je roztomilý." Když zmíní kouzla vzpomene si na své vyvolávání duchů. Možná že bylo prostě štěstí, že se jí to nepovedlo ale stejně jí to lákalo. Co třeba štěstí na povedení? "Já kouzla ráda. Ale Hekaté není má máma. Občas.. mě to mrzí.. Vy totiž.. Máte ta kouzla a.. a tak. A já..." Podívá se na své ruce. Vlastně neuměla nic jen měla štěstí. Měl i otec takovou kliku? Asi moc ne když zemřel při autonehodě. Ale ona měla to štěstí, že přežila. I přesto svou myšlenku nedopoví. "Aisa Brinne Fairwitch, jsem od Týché. Bohyně štěstí."
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Mon Feb 26, 2018 9:28 pm
Při zmínění slov ,,Kerberos" a ,,roztomilý" v jedné větě se Kouki neubránil zasmání. On tedy sice měl rád zvířata, dokonce i s pavoukem by se pomazlil, ale Kerberos? To bylo přeci jen trochu silné kafe. Zřejmě narazil na někoho se zajímavým vkusem. Naklonil hlavu na stranu a upířel na dívku své temné jiskřivé oči.
,,Frieda je moje sestra. Má na starosti nějakou tu nauku o mýtických stvořeních, či co... Myslím, že byste si rozuměly." pronese při pohledu na dívčin černomodrý zevnějšek. Ne že by Friedu popsal jako černomodrou, ale obě dívky mu prostě přišly podobné... Jenže co on mohl soudit? Friedu by mohl celý tým psychologů vyšetřovat půl roku a nedosáhli by pražádného výsledku a Aisu znal... Tři minuty? Pokud se opovážíme říkat ,,znal".
,,A ačkoliv souhlasím, že je Kerberos... Zajímavý, osobně pořád dávám přednost psům s jednou hlavou." Zacukají mu koutky při představě, jak asi musí probíhat takové Kerberovo venčení. Jak někdo může uhlídat tři hlavy zároveň? A má obojek jen ta prostřední, nebo všechny tři? A venčí ho Hádes osobně? Představa vládce podsvětí e vycházkovou hůlkou, jak za sebou táhne obrovské zvíře mu na tváři vykouzlila pobavený výraz. Ten vzápětí zhasl, když Aisa začala mluvit o svých pocitech ohledně bohyně kouzel a duchů. On sám nad svou božskou polovičkou nikdy příliš nepřemýškek - v době kdy byl zařazen se mu hlavou honily jiné věci, ale upřímně, nedokázal si představit, že by jeho matka byla třeba Athéna, nebo Afrodité. Prostě patřil k Hecaté a tečka. Ak tomu bylo u většiny táborníků. Když však pozoroval dívku před sebou, dokázal si představit, že ne každý je ze svého božského rodiče na větvi.
,,Každý v táboře je obdarovaný určitým druhem kouzla, jde jen o to správně ho využít." zafilozofoval a věnoval Ai povzbudivý úsměv. ,,Někdo umí mistrovsky vykovat meč, další ten meč dokonale ovládne. Někdo nosí nepříteli smůlu, jiný svým přátelům štěstí. Navíc, každá schopnost jde natrénovat. I štěstí se dá pomoct." pohledem se z dívky přemístil a běláska, poletujícího okolo. Motýl chvíli jen bezradně kroužil okolo, než se usadil na dívčiných vlasech. ,,Já někoho proměním v žábu ty můžeš zařídit, aby omylem spadl do lavoru s lektvarem na odžabování. Jde o to, správně svou schopnost uchopit. Každý tady je v jistém slova smyslu čaroděj." Dokončil svou myšlenku. Upřímně se divil, kde se v něm taková výřečnost bere a doufal, že ho dívka nepošle k šípku. U takových úvah nikdy nevíte, jak je ostatní přijmou.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Mon Feb 26, 2018 10:48 pm
Nadechne se aby se zeptala jestli mu přijde k smíchu to že je od Týché a umí ovládat jen štěstí než nějaké bohatství. Ale pak si uvědomí že není tak oblíbená a zase pomalu vydechne a sklopí zrak. "Já nevím.. Asi.. Asi ne... Já se s ostatními.. nesetkávám... Já jen.. om.. prostě nesetkávám." Nevěděla jestli mu může věřit nebo ne. Ne že by mu nevěřila že ji nic neudělá, i když, ani tím si nebyla zcela jistá, ale znala ho jen chvilku. Věděla jen že má sestru Friedu, je od Hekaté a jenuje se Kouki. Při tom ji napadlo, jestli se po táboře nepotulují nezařazení od Týché a jestli brzy nebude mít spolubydlící. Musela by se plížit oknem a spát pod postelí aby nevěděli že tam je. V očích se jí objeví jakési zděšení a nervózně polkne ten obří knedlík. //Zatím jsem sama. Je to dobré.// Uklidní se v duchu a pak jakoby si uvědomila, že tam je i on. Měla radši toho Kerbera. Sice se jeho hlavy asi nikdy nedohodli ale měla by tři kamarády a přitom jednoho. To bylo štěstí. Ale pekelní psi také ušli. Nebo pegasové. Muselo být hezké prohánět se ve vzduchu na koňském hřbetu. "Nevím jestli je štěstí zrovna kouzlo. Ani ho pořádně neovládám.. A já.. nemám přátele. Jen Chaiu. Chaiu a knihy." Zavrtí hlavou. "Nemyslí si, že štěstí je o tom shodit někoho do lavoru. I když na odžabení.. To ne.. Bylo by to štěstí v neštěstí.. Myslím, že tohle dělají ti od Nemesis. Já mám prostě jen někdy... štěstí." Ne že nevěřila jen jemu ale i sobě. Prostě jí to nešlo. Štěstí bylo vrtkavé a ne každý si ho zasloužil a nepřipadalo jí fér že zrovna jí se něco podaří, jako třeba trefit šípem terč do středu ačkoliv luku a šípům nerozumí, zabrnkat pár akordů i když nemá hudební sluch, nespadnout když zakopne.. Ne nepřišlo jí to fér a nechtěla aby si kvůli sobě ostatní poštvala. Pevně sevře rty a přivine si k sobě knihu jako medvídka z plyše.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 10:20 am
Koukiho pfíliš neudivilo, že se jeho přednáška nesetkala s nějakou zvláštní odezvou. Sám sebe za žádného rétora nepovažoval, od toho tu měli Cheiróna (ty jeho motivační projev vážně stály za to... Škoda, že je každý rok opakoval), takže se nijak neurazil. Spíš začínal rychle uvažovat, jak by s ní mohl pokračovat v hovoru. Polobozi jako ona se tu čas od času objevili - plaší, tiší, stydliví -, ale obvykle se po pár dnech naučili mluvit s ostatními. Takových ,,myšek" jako ona tu zůstávalo málo. A z Koukiho zkušenosti s nimi bylo těžké navázat jakýkoliv vztah kromě ,,nepřítel". Nepřátele viděli tací jako Ai všude, s přáteli to bylo horší.
,,Knihy... Knihy jsou nádherná věc. Ukáží ti věci, o nichž jsi netušila, že existuji i ty, které opravdu neexistují. Bráška je miloval - pořád byl zalezlý někde v archívu a s nikým se nebavil, jenom s těmi svými papírovými přáteli. Já jsem si náklonnost k nim vypěstoval až tady." Zasněně se usmál. Tak si Shuua pamatoval. S nosem zabořeným v jakési knížce, očima upřenýma na text, plnými touhy po vědění. Škoda, že se s ním Kouki začal bavit, až když umřel.
,,Víš, asi to zní otřepaně, ale měla by sis víc věřit. Stačilo by se usmát, trochu se uvolnit a myslet na něco hezkého. Věř mi, je to ten nejstarší trik na světě, ale pomáhá to. Zjistíš, že dívat se na svět z té lepší stránky ti nejen zázračně zlepší náladu, ale pomůže ti to i se vším ostatním." Plácl sebou naznak a zadíval se na oblohu. Občas si říkal, že nechápe, proč z něj Cheirón udělal instruktora. Jasně, už skoro deset let sekal latinu, ty dvě výpravy, na kterých byl, slavily úspěch, fungoval jako táborová protidrogová kancelář a uměl to s malými dětmi... Jenže co mu zatraceně nešlo byly rozhovory do duše. A on ke svému zděšení zjišťoval, že se do čehosi podobného dostal.
,,Tamten mrak vypadá jako slon, nemyslíš?"
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 1:11 pm
Mlčky na něj kouká. Prostě si neuměla najít přátele a měla ráda vlastní klid s pěknou knížkou. Nebyla žádná párty crazy holka, jako její nevlastní sestra. Chaia jí začínala chybět ale někdo musel jít ven a ona byla velmi odvážná a ona raději zůstala v táboře a udělala nálet na knihovnu. Vážně. Její srub sám o sobě připomínal spíše knihovnu než srub bohyně štěstí. Ovšem.. jestliže někdo považoval knihy za štěstí jako ona sama pak ano, byl to doslova a do písmene srub štěstí. "To jsou.. Je tam tolik příběhů a informací... Zajímavostí.." Z jeho slov cítila, že by ráda toho bratra potkala ale jelikož o něm mluvil v minulém čase, usoudila, že už asi mezi živými není. To ji až zamrzelo. Málokdy, potkala někoho kdo by rád četl a knihám rozuměl. Většinou to byla jen Ta nudná věc na spálení. Ale jeho bratr i on sám měli knihy rádi. To ji trošku povzbudí a o něco se uvolní. "Já také ráda knihovny a archivy. Knihy jsou dobří společníci.. Čas utíká.. mnohem rychleji než se zdá." Když sebou plácne na záda trochu sebou trhne jakoby ji to bolelo za něj. Otevře pusu aby se zeptala jestli ho to nebolelo ale nechtěla být vlezlá. A navíc vypadal, že ho to vážně nebolelo. Chvilku na něj kouká a o něčem nejspíš přemýšlí, snad o jeho slovech, jelikož když se jí zeptá mírně sebou trhne. "Cože?" Podívá se vzhůru a pak se krátce zasměje a posadí se na zem kousek od něj. "To ano. Jako malé slůně. A tam ten zase jako letadlo." Ukáže na druhou stranu oblohy.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 1:46 pm
Smích patřil k těm věcem, které Kouki viděl na lidech nejradši. Smích znamenal určitou dávku sympatií, klidu a pohody a taky, že první fáze komunikace proběhla úspěšně. Jistě, pokazit jste to mohli i kdykoliv potom, ale i tak to bylo uspokojivé zjištění. Navíc, na usmívající se lidi je vždycky krásný pohled. Pohlédl směrem, který ukázala a skutečně spatřil mrak připomínající letadlo. Aisa zjevně měla dobrý postřeh.
,,Máš pravdu." řekl uznale. Škoda jen, že vítr ve výšce nedovolil mrakům zůstat nečinně a za chvilku změnil jejich tvar k nepoznání. Zapátral po dalším mraku, který by nějak mohl okomentovat, ale k jeho zklamání mu fantazie ohlásila krátkodobý zkrat. Obrátil se proto zpět k Aise a věnoval jí další úsměv.
,,Jak dlouho už tu jsi? Není moc lidí, které bych neznal." zeptal se z nenadálého zájmu. V duchu si zatím Ai zařadil do seznamu táborníků, které by si měl zapamatovat. Nejenže se zjevně příliš neobjevovala ve společnosti - což by se mělo napravit, konec konců, neměla by celý svůj pobyt v táboře promrhat osamotě - , ale za tu dobu co s ní mluví neměla ani jeden blbý vtip na to, že je zřejmě o kus vyšší, než o několik let starší instruktor, což jí vysloužilo u Koukiho pověst slušně vychované dámy. A i přes svůj zevnějšek, se kterým by pohodově zapadla do Hecatina srubu, z ní Kouki neucítil jediný závan cigaret. To bylo další plus, které dceři Tyché vyneslo body. Zatím Koukimu přišla velmi sympatická - i když tedy stydlivá, že by nad tím člověk brečel.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 2:15 pm
Položí si knihu do klína zapře se rukama dozadu, aby měla na nebe s mraky hezký vítr. "Myslíš, že mraky dělá Aiolos, Zeus, nebo nějací nižší bůžkové mraků?" Zeptá se najednou, když tak přemýšlí nad těmi zajímavými vzroy. Bohů byla spousta, oproti tomu, co se dostalo do tábora a ji zajímali i ti, kteří byly tak nevýrazní, že byli zapomenuti. Připomínali ji ji samotnou a někdo si na ně vzpomnět prostě musel. Také dělali důležitou práci. Bez mraků by nepršelo, to měl asi na starosti Zeus, hlavní bůh ale.. co když zrovna nepršelo a Apllón se činil? Jeden mrak jí připomene zauzlovaný kapesník a tak se tomu pobaveně zasměje. "I bohové mají smysl pro humor. Tamhle pluje zauzlovaný kapesník." Ukáže mírně dozadu a znovu se tiše zasměje. Po otázce se na něj podívá s jakýmsi zamyšlením. Vlastně to počítala. Kdy se tu se sestrou ocitli? Po tom útoku monster ve škole na ně dvě. "Myslím, že někdy od října roku 2015." Odpoví po chvilce. Přemýšlela, jestli tehdy ta záře patřila tomu zařazení a jen s jejím darem štěstí nějak vyvázly nebo se zařazení objevilo až v táboře po tom hrozném dni v nemocnici a je zachránilo něco jiného. Ať tak či tak, mrzelo ji, že si to nepamatovala. Vídávala to na ostatních ale neměla žádného sourozence z božské strany a tak ani nevěděla, jak ten znak vypadá. Možná by si ho vytetovala na paži, aby její symbol Wiccy na lopatce nebyl tak sám. "Ale moc dlouho jsme tu nebyly. Šli jsme pak dostudovat abychom měli aspoň něco málo ze vzdělání do budoucna. A já nejsem moc nápadná. A to mi vyhovuje." Opravdu byla tak nenápadná že občas kdyyž se schovávala za nějakým keřem, stromem nebo sloupem aby ji nikdo neviděl, slyšela jak se bavili o prázdném srubu její matky, jakoby tam nikdo nebyl. Zkrátka další z neobydlených srubů. Nad tím se lehce pousměje.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 2:43 pm
,,Můj osobní názor je, že se o mraky starají nějaké bytosti podobné nymfám, jenom s kratším životem. Mrak se narodí a s ním i jeho nymfa. Nejdřív je malý, bílý, načechraný.... Pak se zvětší, spojí se s jiným mrakem a nymfa se o něj stará. Dokud nezemře a v ten okamžik se mrak vyprší. Asi jsem teď urazil nějakého mračného boha, ale ta představa se mi líbí. I když je trochu smutná. Nakonec, ty nymfy by aspoň měly nějakého přítele, který by pro ně plakal..." zarazil se a uvědomil si, že to co řekl asi znělo hloupě. Moudré myšlenky mu prostě nešly. Vrhl na Aisu omluvný pohled a doufal, že ho modrovláska nepošle k vranám. Chytré úvahy obvykle nebyly jeho parketa.. ,,Kapesník" ho ale pobavil natolik, že se prostě musel nahlas zasmát. Ai měla pravdu i nyní, s troškou představivosti skutečně onen mrak mohl být zauzlovaný kapesník... I když, za okamžik připomínal spíše bonbón.
Slovo ,,vzdělání" mu na tvář pro změnu vehnalo hořký výraz. Nebyl mířený proti Ai, ale spíš proti Koukimu samotnému. Sám, ačkoliv vyrůstal v univerzitním prostředí, nevychodil v podstatě ani základku a ačkoliv se mu na to většinu času dařilo nemyslet, pořád mu to leželo v kdesi v žaludku, jako připomínka vlastního selhání.
,,Říkáš, nebyly? Kdo byl ten druhý, jestli nejsem příliš zvědavý?" zeptal se již s zaujatým výrazem, jednak z vlastního zájmu a jednak, aby utekl od tématu vzdělání, které mu bylo nepříjemné. Stejně pochyboval, že se někdy bude ještě toulat po venku, výpravy nepočítaje, takže by mu algebra byla víceméně na nic.
avatar
Daughter of Tyche
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 3:08 pm
Poslouchá jeho úvahu. Byla zajímavá a tak smutná, že byla vlastně hezká. Všechno hezké nemohlo být jen s úsměvem. Zadívá se na mraky a jeho úvahu tak nějak podědí. Představí si jak nahoře dovádí nymfy mezi svými obláčky, spojují je v mraky a získávají tak spolubydlící a když přijde jejich čas, obětují svůj život pro život jiných. Setře si z koutka slzu. Bylo to ohromně dojemné. "Asi.. Asi máš pravdu.." Přizná po chvilce pohnutým hlasem. Připomnělo jí to tátu, který zemřel když jí bylo pět. Občas měla pocit že se obětoval za to aby mohla žít ona. Možná také viděl skrze mlhu jako ona. Tiše se nadechne a sleduje kapesníkový bonbon. Když se Kouki začne smát, usměje se. Ráda poslouchala smích. Byl jakousi bláznivou obdobou ticha. Tak by to nazvala Chaia. Pro ni bylo všechno bláznivé a barevné. Podívá se na Koukiho a zvažuje, jestli mu má věřit natolik, aby mu sdělila, kdo je ta druhá osoba. Po chvilce dojde k závěru, že mu to dluží. Byl na ni vážně hodný a poslouchal ji aniž by jednou otráveně vydechl nebo zakoulel očima. "Ta druhá je Chaia. Moje sestra. Nepřímo. Vyrůstaly jsme po adopci ve stejné rodině. U lidí, co zachraňují malé polobohy a posílají je sem. Teď.. Tu ale není... Ale... myslím že by se ti líbila. Je moc milá.. Trochu upovídaná, zrychlená a bláznivá ale... je hodná." Byla vlastně opakem jí samotné. Vrhala se na různé párty, ráda měla ve vlasech různé kombinace barev, nejraději však duhovou. Malovala si po rukách, byla zacákaná od barvy a někdy nosila nesladěné oblečení. Zářila na míle daleko a to se jí líbilo. Byla ráda že je sestra šťastná i když občas vypadala jako papoušek. Styl papoušek jí vlastně slušel. Ve tváři se jí objeví jakýsi obdiv a zároveň i stesk. "Byla první osoba, která mi věřila toho "bubáka"." Samozřejmě, když nepočítala adoptivní rodiče.
avatar
Son of Hecate
Počet postů : 43
Age : 25
Zobrazit informace o autorovi

Re: Vrch polokrevných

za Sat Mar 03, 2018 3:55 pm
Kouki úzkostlivě sledoval její reakci a když zjistil, že to nepokládá za úplnou pitomost, spadl mu kámen ze srdce. Byl rád, že Ai jeho myšlenku neodmítla a dokonce nad ní přemýšlí. Takoví Áresovci by se mu vysmáli pak mu vyškrábali oči za to, že jim přičaroval prasečí rypáky.
Aisinu popisu její nevlastní sestry naslouchal pozorně. Chaia... Měl zžíravý pocit, že mu to něco říká. Krátce se zamračil, zamyslel a nakonec si ono jméno k jedné dívce přiřadil. Měl dojem, že jí párkrát viděl v uměleckém koutku a na nějakých večírcích pořádaných váženým panem T. N. Rogersem, kde párkrát na Cheironův příkaz dělal razii. Možná se dokonce pozdravili, ale to bylo tak všechno.
,,Chaia... Párkrát jsem jí tu viděl. Milá holka." prohlásil a přehodil si nohu přes nohu. S nějakou tím alkoholem v krvi jí nachytal jen jednou, takže u ně byla celkem čistá. Upřel oči opět na oblohu a pokusil se najít další tvar.
,,Tamten vypadá jako žirafa." dodal. A jen tak koutkem oka zabloudil k hodinkám.
,,Moment. Půl sedmé?" Napdalo ho jakoby mimochodem. Chvilku mu tvalo, než mu v hlavě cvakla příslušná kolečka, ale jakmile pochopil, co se děje, okamžitě zpanikařil.
,,Bohové, jen to ne! Už mám být na tréninku s Morfeovci!" zbledl a vyskočil na nohy. Ta mrňata samy sebe pošlou na ošetřovnu, tím si byl jistý.
Sponsored content

Re: Vrch polokrevných

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru