Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Jižní lesy

za Tue Jan 23, 2018 6:35 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jižní lesy

za Sun Mar 25, 2018 11:21 am
Kaylova nálada byla v posledních dnech na bodu mrazu. Psí počasí na obloze, znechucení lidé v táboře a ještě k tomu pěkná modřina na obličeji, která při dotyku bolela jako čert. Od některých už si vyslechl přezdívky typu sysel nebo bobr. Ani se jim nedivil, při pohledu na svou maličkost v zrcadle opravdu silně připomínal tyto hlodavce. I když nateklá modřina způsobovala velkou bolest, na srdci ho hřálo při vzpomínce, že to schytal za Ailin. Přeci jen by mu bylo hodně blbé, kdyby nic neudělal a jen nevědomky přihlížel na to jak nový obyvatel tábora s božským původem mlátil svou dceru. Hlavou mu vrtalo jestli by jeho božský rodič používal podobné nadávky, přirovnání a fyzické tresty kdyby ho potkal. V tu chvíli mu vždy přejel mráz po zádech a byl alespoň z malého kousku své duše rád, že je v bezpečí Hermova srubu. I odtamtud ho, ale odháněly bezhlavé výkřiky v noci, které se ozývaly ze všech pokojů či sousedních postelí. On sám ničím podobným netrpěl tak hodně jako ostatní. Tedy alespoň si neuvědomoval, že by v noci křičel nebo sebou házel v posteli.
Venku bylo zase ponuro. Žádné stopy po jediném příjemném paprsku slunce, který by Kaiovi na tváři rozzářil nepatrný úsměv. I tak se, ale rozhodl, že vyjde na čerstvý vzduch ač své kroky neplánoval do arény či jiného profláknutého místa tábora. Měl chuť být na chvíli sám a stranou všech těch hádek a planých nařčení. S modrou mikinou, volných černých teplácích a obyčejnými keckami, které už zažily své se rozešel přes tábor do míst, kde normálně táborníci jen tak nezavítají. Cestou se přeci jen zastavil v kruhové aréně, kterou prosvištěl jako vítr, aby se nemusel zaplést do nějaké hádky a vzal si ze stojanu svůj oblíbený tupý meč. Už si na něj za tu dobu pobytu v táboře tak zvykl, že mu ani nevadilo, že není vyvážený, je tupý a k tomu až nadlidsky těžký narozdíl od těch ostatních. S jednou dlaní uloženou v kapse mikiny a druhou volně visící s mečem směrem k zemi se rozešel daleko od toho vzruchu. Když už se mu do nosu dostala vůně jehličí a smůly a obklopily ho stromy, které se táhly do nebes, na tváři se mu přeci jen objevil nepatrný úsměv. Bylo tu až tak hrobové ticho, že by to ostatním možná přišlo divné až strašidelné, ale hnědovlasý hoch to ticho uvítal. Přes měkkou zem, která byla nasáklá vlhkostí si vyšlapal cestičku na palouček, na kterém nebylo až tolik stromů vedle sebe. Zabodl na chvíli meč do země a zavázal si znovu jednu z tkaniček, která se mu rozvázala. S prázdnýma očima se postavil, vzal si meč a hlasitě vydechl. Jeho oči vzhlédly k obloze jako kdyby čekaly, že se tam objeví jeho božský rodič.
Očekávaně jeho zrak spatřil jen koruny stromů a šedivou oblohu, která připomínala bouřkovou. Potěžkal si meč v ruce, přešel k jednomu ze stromů a pevně stiskl jeho rukojeť. Zabořil nohy do měkké země a zaujal typický a přesto ten nejednoduší postoj, který se pod vedením instruktorů naučil. Svižně mávl mečem a kvůli jeho seku odlétlo ze stromu kousek kůry. Byl si vědom toho, že ho za to nejspíše budou nahánět najády či jiní milovníci přírody, kteří v táboře sídlili, ale i tak neváhal a uštědřil stromu další ránu. Nemusel se ani bát o to, že by si tím zničil meč, jelikož více ho snad ani zničit nešlo. Každým dalším sekem se v jeho obličeji objevoval soustředěnější a přesto naštvanější výraz. Jako kdyby si na stromu vylíval všechnu svou zlost. Před očima se mu honily vzpomínky jak na minulost, jeho sestru a dětství tak i na poslední dny v táboře. Tělem byl sice přítomen, ale myslí byl zabrán do minulosti.
avatar
Hunters of Artemis
Počet postů : 2
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jižní lesy

za Sun Mar 25, 2018 4:03 pm
Tváře umolousané od hlíny a kdo ví jaké špíny, co se čas od času vetřela do povrchového zranění rozesetého po bradě, hřbetech pacek a kolen ve viditelně otrhaných maskáčích typických pro členku Artemidiny družiny. Krokem občas zakolísala, někdy výrazněji, jindy méně, jak se jí balanc ze všech sil pokoušel obcházet a namísto toho podkopával viditelně zamyšlené dívce nohy, házeje jí pod ní klacky všeho druhu. Tmavé vlasy spletené do tlustého copu přehozený přes rameno dodávaly zdravě bledé pleti téměř mrtvolný nádech. Dlouhodobé vyčerpání se na ní podepsalo i s několika zástupci. Na hlubokých kruzích pod očima by se daly stavět základy monumentálního mauzolea, úsměv ztratil jiskru. Jen její kukadla, stále tak tmavá, čokoládou zbarvená, si udržovala jistou tvrdošíjnost, bojovnou podstatu a lesk, jako by znala tajemství předků, možná i samotných božstev. Neznala, ale jak by to někdo při pohledu na ni mohl popírat? Hlava hrdě zdvižená, brada vzdorovitě visunutá, záda rovná, že pravítko se oproti ní stalo nevycválaným teenagerem, kterého rodič neustále musí napomínat, aby se na židli nekroutil jako paragraf. Lehounká stříbrná zimní bunda udržovala tělo Artemidiny lovkyně v teple i za tak podivného počasí, které v Táboře započalo krátce po jejím odchodu. Spolu se svou vůdkyní a několika dalšími děvčaty se vydala lovit, poznávat bájné tvory na vlastní pěst. Jednu dobu stopovaly Chiméru, než jim beze stopy zmizela, což veškeré přítomné lovkyně zaskočilo. A pak se to neslo ráz na ráz - několik napadení, útok na Áreův chrám, nová hlášení po celých Spojených státech o různých útocích a ničení památek zasvěcených olympským bohům. Sama Artemis nelenila a přesunula se na Olymp, aby celou záležitost prodiskutovala s ostatními bohy, zatímco Mazikeen a zbylé lovkyně byly poslány do Tábora polokrevných pro vlastní ochranu, sic se tam dělo tolik nešťastných úkazů.
Vracela se spolu s dalšími dívkami do centra tábora přes Jižní lesy, rozsáhlé území nikoho, nejnebezpečnější místo v celém táboře, jak Cheirón nezapomínal několikrát poznamenat. Obří pavouci, štíři, krvelační kovoví draci, které dříve vyrobil Héfaistos a dal ho svým dětem 'na hraní', než se naprosto zbláznil a několik táborníků popálil. Drak, nikoliv Héfaistos. S očima upřenýma na cestu si tak až po chvilce vyslouží dloubnutí od jedné ze svých kolegyň. Či spíše razantní šťouchanec do žeber, při kterém nespokojeně sykne. Teprve až nyní si povšimla chlapce prudce sekající do všeho kolem sebe - konkrétně do stromů. Lepší než do nějakého monstra, kterých se tu pohybovalo nepočítaně. Mávnutím napoví, že ostatní mohou pokračovat bez ní, sama sejde z cesty a pomalým, vcelku obezřetným krokem se vydá za mladíkem, jemuž blízký jehličnan pravděpodobně ukázal sprosté gesto. Jak jinak si vysvětlit, že už se proti jeho kmeni několikrát ohnal tupou zbraní? "Kayle? Co tady děláš? Víš, že tenhle les je nebezpečný. Zvlášť pro někoho, jako jsi ty."
avatar
Unclaimed
Počet postů : 33
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jižní lesy

za Sun Mar 25, 2018 5:08 pm
Z jakéhosi hlubokého přemýšlení, které se plně zmocnila mladíkova těla ho probudily až kroky a po sléze známý hlas, který by poznal i kdyby toho člověka neviděl léta. Vzpomínky na ni přeci jen tvořily většinu jeho paměti a nedaly se nijak odstranit, kdyby to někdy chtěl udělat. Tmavě hnědé oči sledovaly upřeně strom před sebou a pár hnědých pramínků vlasů mu z jeho načesané vlny, která dnes nebyla tak precizní jako v jiné dny, spadly do čela. Přestal, svěsil dlaň s mečem rezignovaně k zemi a otočil se ke své sestře. Rysy obličeje a barva vlasů ho hned ujistila, že se opravdu jedná o jeho sestru. "Nudím se... Teda, chtěl jsem spíše vypadnout z tábora, ty hádky už mě užíraly" Pronese směrem k ní a sedne si na zem. Opře se zády o strom, kterému udělal před chvílí novou fasádu a položí svůj otupělý meč vedle sebe. Je pravda, že by výběr jeho místa ostatní komentovali za šílené nebo naprosto smyslu postrádající, ale on tu šel s úmyslem si jít odpočinout od táborníků. Pár kovových nestvůr, které by potkal by nejspíše znamenaly mnohem lepší společnost, kterou by si nejspíše i užil.
"Nejsem už malý Maze. Cirkusový klaun už mě nerozbrečí"Namítl vzdorovitě. Panický strach z klaunů už neměl hodně dlouho. Možná to bylo kvůli toho, že v táboře klauni nejsou, ale i tak se cítil, že by se nerozbrečel kdyby se před ním ocitl hlavní aktér mnoha cirkusů. Sice byl rád, že o něj jeho sestra prokazovala zájem narozdíl od zbytku jeho povedené rodiny, ale jak to tak bývá, hlavním rysem chlapců v jeho věku byla přezdívka před jejich jménem pan nejlepší, který se ničeho nebojí. Kai nepatřil mezi vyjímky, i on měl pocit, že je dostatečně starý na to, aby se popral s pár nestvůrami a nic se mu nestalo. Svoje oči znovu přesunul ke své sestře a změřil si jí pohledem. Drobné ranky na tváři a umouněné tváře. Mezi Afroditinými dcerami by nejspíše nezabodovala, ale i tak pro Kaie byla jakým si vzorem toho, že možná i on má nějaké bojovné geny a stane se někým stejně odvážným jako Maze. "Co tady dělají Artemindiny lovkyně? Myslel jsem, že jste někde na cestách"Vypadlo z něj po pár sekundách trapného ticha. Dlaní si zajel do vlasů a zastrčil si tak pár pramínků zpátky do svého ala uměleckého díla.
Někde dokonce zaslechl, že stopovaly Chiméru, která jim poté zmizela a potkala se s výpravou z tábora. Jak on chtěl vyjít alespoň na jednu výpravu a znovu si oživit svět za hranicemi tábora. Zjistit co se ve světě změnilo, podívat se na pár známých míst a nebo si jen zajít do rychlého občerstvení. Tolik obyčejných věcí, které kvůli jeho neurčení neměl právo udělat. "Kde jste jinak byly? "Zeptá se jí, aby si mohl alespoň poslechnout dobrodružství od někoho jiného, když už ho on sám nezažíval. Mírně se posunul a kývnutím hlavy na místo vedle sebe jí naznačil, že se může posadit vedle svého milovaného bratra. "Měla by jsi si umýt obličej. Vypadáš jako kdyby jsi byla na bahenní koupeli"Cukne pobaveně koutky a v očích se mu na chvíli mihnou radostné jiskřičky, které napovídají, že se konečně vrací k životu.
avatar
Hunters of Artemis
Počet postů : 2
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jižní lesy

za Sun Mar 25, 2018 5:42 pm
"Jaké hádky?" Drobné zamračení, při němž se na čele počne rýsovat jemná vráska nad nosem, upozorňovalo na nechápavou reakci z bratrových slov. Neorientovala se v nich. Stejně jako většina puberťáků, i oni si postupně začali ponechávat jistá tajemství pro sebe, bolístky, před nimiž se pokoušeli uchránit toho druhého. Jedno měli společné - starost o toho druhého. Pravda, Maze přijala nabídku Artemis stát se jednou z jejích společnic, které jí doprovázely na cestách po celých státech, kdy se honily za různými nestvůrami a lovily je - nikoliv pro zábavu, jak by se mohlo zdát, ale pro bezpečí ostatních. Nikdo by nechtěl čelit Mantichoře nebo smečce lykanů sám. "Kayle?" Intenzita v hlase stoupne, něžná vráska se změní v opravdové zamračení plné nesouhlasu a touhy mu vynadat. Teprve až nyní jí do očí uhodila obrovská podlitina zdobící bratrovu tvář. Vsadila by se, že ani celý arzenál malovátek dcer Afrodity by nedokázal dokonale zamaskovat onu spoušť. "Ty ses s někým popral? Vážně?" Stále si ještě příliš dobře pamatovala na boje o postele v Hermově srubu, ostré lokty každého z táborníků, který si pokoušel urvat svoje místečko. Občas odcházeli víc potlučení, než by se jim líbilo, na druhou stranu dokázali ostatním, že si není s nimi radno zahrávat. "Chvíli tě tu nechám samotného a zase spadneš do průšvihu? Jestli to byl ten pitomeček od Apollóna, tak přisahám, že mu zabodnu každý ze šípů do zadku. Do jednoho!" Hartusící královna, jíž se znelíbilo znetvoření milovaného poskoka. Alespoň tak si mohla počínat v očích neznalých, pro Maze se jednalo o sesterskou lásku a potřebu ho ochraňovat před vším špatným. Tušila, jak musí trpět, sama si podobnými strastmi prošla spolu s ním. Nedoceněná, bez zájmu ze strany božského rodiče. Takové děti si prožívaly peklo a sebevědomí jim klesalo den ode dne do hlubin, přestalo růst. Bylo to dobře nebo ne? "Kayle, co se stalo?" V podřepu se skloní k němu, tmavé oči ho sjíždějí zvědavostí i obavou z toho, co z něj nakonec vypadne. Bude to drobnost? Sotva, nevypadalo to tak. "Slibuji, že se s dotyčným nepůjdu poprat... Vážně." Na řeku Styx sice přísahu nesložila, ale pro oba tato slova znamenala víc než důvěra vložená do řeky ukryté v Podsvětí, na níž přísahali převážně bohové a hrdinové.
S odfrknutím protočí očima, viditelně rozladěná jeho náhlým pokusem zachovat si důstojnost a hrdou tvář. "Ne, ale takový obří štír nebo pavouk by ti zadek nakopat mohli. A kdo ví, co tu ještě všechno žije za divočinu. Tenhle les je děsivej, proč myslíš, že sem obvykle nikdo nechodí? Slyšel jsi, kolik táborníků se odtud už nevrátilo. Tak se zvedej a pojď, vrátíme se zpátky do tábora." Zamračená se sama zvedne, oprašujíce si stehna a zadek od neexistující špíny. Vnitřní rozladěnost prohloubí i dotěrný dotaz na její přítomnost spolu se sestrami zde, v Táboře. Lovkyně sem tak často nezavítaly, spíš tomu bývalo naopak - téměř po celý rok o nich nebylo ani vidu, ani slechu a jen ve výjimečných případech se na prahu objevila některá z nich. Obvykle dostala úkol od Artemis, nebo ji něco zranilo a byla nucena odpočívat. Či se něčím provinila a čekala na verdikt soudu. S povzdechem zavrtí hlavou, nechtěla se o tom bavit, ale počítala s tím, že Cheirón by tím táborníky poinformoval tak jako tak. "Artemis nás poslala do Tábora. Něco se děje na Olympu. Bohové... zuří. Slyšela jsem..." Na okamžik se odmlčí, nejistá si tím, zda o tom může s Kaylem mluvit. Na druhou stranu... stále se jednalo o jejího bratra, ačkoliv si od něj poslední týdny udržovala vzdálenost. Svět lovkyň jí změnil - z části od základu, z té druhé jenom lehce. "Tvrdí se, že... Áres přišel o svou moc. Ale nikomu to nesmíš říct, rozumíš?" S posledním varováním, v němž zaznívá přídavek nevyřčené hrozby, se otočí na své dvojče. "Ani nevím, jestli je to pravda, ale... Znamenalo by to problémy. I pro nás." Hlas zakolísal. Viditelně nebyla připravená bojovat válku, která by jim přinesla moře prolitých slz a strach o blízké. Větší strach než do této doby.
"A už sebou pohni. Nehodlám tu strávit zbytek nesmrtelnosti. Padej, než nás něco uloví." Štouchancem mu dávala jasně najevo, co si o tomhle lese myslí. I z jejího hlasu šlo slyšet, že sama má strach. Nebyla ostřílenou lovkyní, jen začínající stopařka, nic víc. S rukama v kapsách stříbrné bundy, s lukem přehozeným přes rameno a toulcem na zádech se vydala kupředu, opatrně překračující jednotlivé klacky a bludné kořeny, co by jí s chutí podkoply nohy. "Tak různě... V Nevadě, v Oregonu... Už mi ty státy splývají dohromady. Není to tam... zajímavé, ne tolik jako tady. Z města si moc neužiješ, když pořád něco stopuješ a lovíš," pokrčením ramen prakticky ukončila rozhovor. Opravdu nešlo o co stát. Možná získala jakési určení, na druhou stranu asi ještě nepřišla na chuť honičkám a bojům o holý život. "Nehodlám taky nikoho balit, nejsem Afroditina dcera," na odpověď, jíž dodá grády otrávenosti v hlase, protočí očima, aby si bratříček just uvědomil, že o tohle jí vážně nejde. Jako lovkyně už ani nemohla mít vztah, zamilovat se. Nešlo to. Nechtěla skončit jako zajdalen.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jižní lesy

za Fri Jun 08, 2018 8:15 pm
,,Koláče já ráda! Pak řeknu Freddiemu, on má taky rád sladké! A je móóc šikovný!'' Zasmála se Leslie nadšeně. Byla opravdu zvědavá, co to může být za příchuť. Byla si určitě jistá, že o něm ještě nikdy předtím neslyšela, ale muselo to být zajímavé, jinak by to tolika lidem nechutnalo. Chudáci satyrové, v příštích dnech je nepochybně čeká pár nepříjemných rozhovorů.
Na koláč bylo dočasně pozapomenuto díky téměř smrtelnému zranění, způsobeného prastarou plechovkou. Holčičku naplnil vztek, že se Smrťáček usmívá a ani se nezeptá, jestli to moc nebolí. Bolelo to. Moc. Ale starost by neuškodila. Vzápětí se hrůzou zajíkla, když se dozvěděla, jaký osud by jí mohl potkat. Bolest v jejích očích se promísila s děsem z možného zmrzačení a bolesti s tím spojené.
,,To ne! To bych byla ošklivá a tatínek by mě neměl rád!'' vyhrkla bezmyšlenkovitě. Ošklivé děti přece nemá nikdo rád, to je známá věc. Začínala panikařit. Vážně by jí usekli ruku? ,,Hébé to vyléčí, viď že jo? Nebo někdo od Asc... Asl... Boha léčení. Viď, že nebudu ošklivá?'' strachovala se. To by jí přece neudělali... Obavy jí zaplňovaly, navzdory mnohem horším zraněním,  která měla Hébé denodenně na starost. Opravdu se při té představě klepala jak ratlík.
Větvičky zakřupaly pod nohama, stín zahalil oba táborníky a oni vstoupili do Jižního lesa. Leslie se povědomě trochu přikrčila a držela se blíže k Smrťáčkovi. Jolieho téměř drtila ve své drobné dlani. Tohle místo jí svou ponurou atmosférou se zlepšením nálady nijak nepomáhalo. Proto jí náhlý návrat k původnímu tématu velmi zaskočil. Blowjob... S tím zajde za hermesovci - ti s tím určitě něco svedou, konec konců, zvládli sehnat i třpytivou kabelku ve tvaru Hello Kitty, tak proč ne nějaké lízátko.
,,Blowjob...'' ujistila se, že to říká správně. ,,Rmming a blowjob. To si zapamatuju. Díky.'' prohlásila, ač ani z poloviny tak vřele, jak by tomu bylo za jiných okolností a u jiné osoby. Ten úsměv mu Leslie vůbec neodpustila.
Zatímco se rozhlížela mezi stromy, aby včas odhalila přílpadného útočníka, zahlédla cosi mnohem vítanějšího. Na kmeni již bezpochyby letitého stromu se leskla zlatá šipka namířená dolů - pro nechápavé byla doplněna ještě o nápis ,,TADY''. S vážným výrazem v očích se Leslie ottočila ke Smrťáčkovi.
,,Tohle už JE ono?'' ujistila se. Podruhé zbytečně kopat nechtěla, nehledě na to, že vyhrabávání hlíny je mnohem těžší, než vyhrabávání písku
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Re: Jižní lesy

za Sun Jul 01, 2018 6:08 pm
Tmavý Jižní lesy si nesly své kouzlo, byť pomíjivé. Nad hlavou žádné slunce, žádný paprsek neprosvitl skrze nemocně vyhlížející větve stařičkých stromů, které poskytovaly úkryt všemožným nestvůrám. Jen málokdo se odvážil do těchto krajin, nebezpečí číhalo za každým kmenem stromu, na každém kroku, jímž se dotyčný vydával za dobrodružstvím. Nebo snad vstříc smrti? Paranoidnímu polobohovi by se mohlo zdát, že jej samotný les sleduje, oči přimhouřené rozkoší nad utrpením, co mu může způsobit.
Mapa k pokladu dobrodruhy nakonec zavedla k místu označeném písmenem X. Vlaječka povlávala ve větru, nezdálo se, že by se je cokoliv chystalo zaskočit s útokem, ovšem jeden nikdy neví. Nakonec se tak však nestalo - kdo ví, zda za to mohl Felixův zjev, schopnosti, nebo fakt, že pocházel z míst, kam se kdejaký polobůh za celý svůj život nepodívá. Leda po smrti a o tu zde stála nic neříkající menšina. Z hlíny se povedlo dotyčným vyhrabat malou lesklo skříňku, uvnitř ní Felix nalezl lesklý zlatý papír s vyrytým textem.

Je to krutý svět, ve kterém žijeme.
Někdo rozbil slunce a mě dochází žárovky.
Vždy, když je mi nejhůř, mohu zajít k sousedce pro další.




Apollónův smysl pro humor byl zkrátka zvláštní. Stačilo však jen obrátit stránku, aby se dotyčný dočetl, že je kdykoliv vítán v paláci boha Slunce. Tedy... ne kdykoliv, ale pouze jednou, jak hlásila platnost poukazu.
Sponsored content

Re: Jižní lesy

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru