Share
Goto down
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Fri Mar 30, 2018 6:00 pm
Netrvalo dlho čo sa na úbočí objavila Amy a jej družina. Vyzerali ako z tým americkych filmov ako sú Mean Girls a podobne, keď včelia kráľovná, v tomto prípade Amy, ide na čele partie a ostatný ju len slepo následujú. Potom mu ale napadlo, že sú to nejaký jej bodyguardi pre prípad, že by tušila, že nebude dvakrát nadšený a bude ju chcieť udupať do zeme. To ale nebol jeho štýl. Sám netušil, kde sa tieto myšlienky zrodili. Skoro sa nespoznal. Uprel na skupinku pohľad ešte silnejšie a snažil sa nad tým racionálne popremýšľať, aby odhalil, kto má akú úlohu v celom tomto šialenstve. Nech namáhal závity akokoľvek, nedokázal prísť na to, čo tam robia dvaja satyri a to dievča. Avšak čo mu doplo bolo, že jeden z tých chlapcov bude jeho nedobrovoľné rande. Zúfalo si povzdychol a rukou si prešiel vlasy akoby nevedel čo so životom. Pritom to zas až taká tragédia nebola.
Prekvapivo sledoval satyrov a chlapca s dievčaťom, ktorý kráčali k molu tak ako keby tam ani nebol. *Oh, kiež by.* Zbožne si v duchu zaželal. Trochu ustúpil stranou a sledoval ďalej celú maškarádu. Keď k nemu podišla Amy aj s jej bratom, teda už s jeho rande, neušlo mu ako si ho prehliadla. Ako keby bol nejaký odpad. "Jasne som ti hovoril, že o toto nemám záujem." Nerobilo mu problém ani to, že jej brat stál pri nej. Ten aj tak nevyzeral zrovna dvakrát nadšený, že to musí podstúpiť. Aspoň v tom teda nebol sám. "Čo si myslíš, že kto si?" Začal jej robiť výplach žalúdka. "Za to, že si dcéra nejakej Afrodity si myslíš, že sa tu môžeš hrať na Amorka?" V jeho tóne nechýbalo rozhorčenie z jej správania. Bola ako nejaký spratok, ktorý musí vždy dostať čo chce. V tom sa ale zarazil lebo si uvedomil, že to bolo niečo v čom si boli celkom podobný. Aj on musel mať vždy všetko po svojom, koniec koncov... Avšak nikdy nikoho nenútil do niečo, o čo by sám nemal záujem.
Jeho dobré mravy však nedovolili, aby ignoroval postavu pri nej príliš dlho. Myslel si, že ak by si ho istý čas nevšímal a tváril sa, že tam nie je, možno by sa skutočne aj nejak záhadne vytratil. Nestalo sa. Stále tam stál vyfešákovaný chlapec, ktorý svojim vzhľadom pripomínal skôr gentlamana z čias královny Viktórie než súčastného teenagera. *Úžasné.* Poznamenal v duchu, na tvári však nedal zbadať ani jednu svoju myšlienku.
Aj napriek tomu, že ich Amy predstavila natiahol k nemu ruku, tak ako ho to učil otec, že sa patrí. "Ja som Elyar." Zopakoval svoje meno. "Rád ťa spoznávam." V tomto prípade to však bola len bezvýznamná fráza a ako falošne vyznela si uvedomil až po tom čo ju vyslovil. Neplánoval to tak, proste sa to stalo. To zamaskovať vo svojom hlase nevedel. Nedalo sa. Jeho hnev mu to nedovolil. "Ak to podstúpim, budeš spokojná a nebudeš ma dohadzovať už s nikým? Nikdy?" Ak už sa to malo uskutočniť, nech už z toho aspoň niečo má. "Prisahaj...na svoju matku." Chcel si to poistiť a dúfal, že prísaha na jej matku jej bude dostatočne svätá na to, aby ju neporušila.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Fri Mar 30, 2018 8:31 pm
Samotný fakt vztažení na schůzku byl potupným, větší nepříjemnost mu ovšem způsobilo chování chlapce před sebou. Samozřejmě taktéž nehýřil nadšením z dalšího zpochybňování sexuality, kdežto ho již, snad s definitivní platností, označila společnost za orientovaného vůči stejnému pohlaví, ale dokázal případně vážit slova více, nežli on. Nejenže vycítil jasný nezájem a vcelku zřetelné opovrhování celou záležitostí, jakožto výmyslu pomatené dívčiny, ještě sledoval začátek slovní přestřelky, jenž ten chudák nemohl vyhrát. Kdyby jsi mlčel, ušetříš starosti nám oběma. protočí nepřítomně oči a prohrábne vlasy svázané do úhledného copu. Dokáže zůstat stát s větší noblesou, lépe zahranou přetvářkou, když dokonce vykouzlí na tváři i milý úsměv, jakmile je mu nabídnuta ruka k seznámení. Slova naprosto prázdná, naplněná akorát přáním rychlého ukončení prožívaného divadla. Zachoval zdvořilý postoj, zatímco odpověděl mnohem přívětivějším tónem, v němž pro sestru vykouzlil i špetku zaujetí, jelikož jí vždy plány musely vycházet do puntíku, jinak platila za nadmíru nepříjemnou. „Iskander, rád tě poznávám.“ Stisk dozajista nepatřil k nejpevnějším, spíš parodie vůči řádnému zdravení potomků Área, jenž se neštítili drtit končetiny na počkání. Amy dokázal ovšem dokonale vystihnout situaci ohledně vzhledu, takže při pronesení fráze "ineterview s upírem" mu lehce cukly koutky směrem vzhůru, přičemž šlo v tváři rozpoznat upřímné pobavení, nad tak přesnou reflekcí stavu. Sám si připadal nemístně, neboť dvakrát neholdoval krajkám a vytrvale ho rozčilovaly nalakované nehty, jimiž jakoby do světa vyvolával, že s ním není něco tak naprosto v pořádku. Nenápadným gestem se rozhodne též pozdravit další přihlížející tohoto trapného zážitku, když hlavou pokývne ke společnosti usazené u ohně. Příval dalších táborových posměšků byl zajištěn a on začínal vážně uvažovat nad tím, že se přestěhuje ke Carly do podkroví, jelikož tam častokrát, dobrovolně, nepáchla ani noha. Výborně, už zítra o tomhle budou kolovat pikantní drby, jakoby nestačila ta mizerná nálada všude kolem. Jen sklopil zrak, aby ho okamžitě narovnal. Tohle roztrpčení mu nikterak nepomůže vyváznout z nastalé situace, s alespoň zanedbatelným kouskem cti do budoucna.
Elyar vskutku netušil, jak s blonďatou Amy mluvit, už jen nasazeným tónem, když dost útočně vystartoval kupředu, přičemž dbal pouze vlastní upřímnosti, bez ohledu na následky. Obviňování, srovnání s Amorkem, což ironicky byla Iskanderova přezdívka, výčitky a následně prudký obrat směrem k smlouvání, nezaujal nejlepší pozici k vyjednávání. Kvůli předejití možných střetů, rozhodl se přistoupit na sestřinu hru, přestože tím naplní status homosexuála. Natáhl ruku, přičemž chlapci mírně stiskl rameno, čímž ho chtěl navést na cestu ke klidu a zároveň projevit sympatie, aby uspokojil žádostivou dohazovačku. „Notak, přeci by jsi takhle nemluvil se slečnou.“ pronesl konejšivým hlasem v ním zaznívala drobná, leč neškodná, výtka. Určitě se to odnauč, jinak ti příště ukousne hlavu. konstatoval sám pro sebe, jelikož vyslovit nahlas takové tvrzení, by znamenalo rozpoutat 3. světovou. „Zkus se trochu uvolnit a nebrat to tak vážně.“ Ta role se mu příčila, avšak hrál ji přesvědčivě, když zálibně mrkl k mladíkovi, čímž ho nabádal, nepůjdou-li si sednou, místo těchto teatrálních řečí a vzájemného obviňování, kdežto noc plná překvapení teprve začíná. Proč tohle kurník dělám? žasl nad vlastním odhodláním dotáhnout šarádu k zdárnému zakončení, přijímající nechtěnou charakteristiku. „Třeba sám usoudíš, že to nebylo tak špatné.“ Při obdobných příležitostech strkal dívkám drobný lísteček s napsanou omluvou a taktéž prosbou, aby vydržely dokončit schůzku v co možná nejpřesvědčivějším podání. Zde, u tohoto tvrdohlavého berana, takto taktní proces nehrozil, protože existovala reálná šance, že skončí v přímém souboji s organizátorkou události a tím by, bohužel, nadobro zpečetil svůj osud v táboře. Hlavně tu nevybuchni. Nechce to ani jeden, ale tohle není něco, od čeho utečeš. Hlavně se uklidni. Doufal jen, že si veškerý ten kontakt a něžná slůvka, nevyloží jako opravdový zájem o svou osobu, což by signalizovalo akorát katastrofu. Nezbývalo, než čekat na reakci.
avatar
Daughter of Aphrodite
Počet postů : 37
Age : 20
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Mon Apr 02, 2018 4:46 pm
Opět nestačí žasnout nad vší nevděčností, kterou vidí před svýma očima. Co je horší, než urážky? Ty by samotné o sobě ještě zvládla - ostatně dle jejího názoru nejsou víc, než čistá závist, ale fakt, že si na ni dovoluje nevkusný a neurčený latentní homosexuál už začíná žhavit plotnu. "Přistoupí k Elyarovi několik kroků, její bitch-face nyní dosáhl perfektních rozměrů. "Jsem America Margarita Montgomery, měl by sis to zapamatovat. Tenhle tábor mi patří. Patříš mi ty, patřej mi oni. Patří. Mi. Všechno." Ať už je to vtipné nebo smutné, sebevědomé držení těla, pohled i každá slabika srší jistotou svých slov. Je přesvědčená o tom, že je královnou tábora a evidentně neexistuje nikdo, kdo by jí to dokázal vymluvit. Zhluboka se nadechne vydechne. Její tvář po výdechu dokonce přestane mít barvu, která pomalu ladila s kabátkem a nehty. "Pochopitelně neznamenáš nic. Mě ani mým sourozencům nesaháš po kotníky a už vůbec nemáš právo nutit mě k přísaze na někoho tak dokonalýho, jako je moje maminka. Chápu, že seš hrozně dramatickej z toho, že na tebe tvoje matka kašle, ale to ti nedává právo.." Poměrně dramaticky založí pravou ruku v bok. "Zařaď se na svoje místo. Ty čuby od Área ti sice zlámou kosti, ale já tě zničím. Rozumíme si?" Na tváři jí zazáří úsměv. Ten typický sladký úsměv. Snažila se na něj být milá - už jen to je zázrak, který mnoho lidí nezažívá. Křivdu vážně nenese dobře. Na náladě jí nepřidal ani návrh přísahy na matku. Nesnáší tyhle nesmysly. Na něco tak dokonalého se nepřísahá kvůli stupiditám.
"Myslím, že pro tebe nakonec nebude ten pravý, bráško." Povzdechne si a pokud dovolí, opět se do něj zavěsí. "Nechte toho!" Okřikne satyra s dvoumetrovým kovářem, který právě pouhým pohybem zapálil ohniště, což byl nejspíše jeho jediný účel. Někomu zřejmě nedošlo, že totéž dokáží i sirky či zapalovač. "Víno!" Poručí si, načež děvče vezme nyní otevřenou flašku vína a přispěchá s ní k blondýnce. Děvče vypadá poměrně vyděšeně - pohled oběti vydírání na sobě nezapře ani v nejmenším. "Ne pro mě, huso." Vyčerpaně si povzdechne. "Tahle osoba urazila mě, mojí matku i mýho bratra. Nepochybně si myslí, že je hnusnej, takže s ním nechce nic mít. Snad jsem ho naposledy dokonce slyšela zastávat se těch, co mým sestrám a zbytku tábora přinášej noční můry! Jako hlava srubu nemohu dopustit, aby někdo jako on zůstal nepotrestaný." Pokývne bradou k Elymu, což je pro Dionýsovu dceru jasným povelem. Pokusí se obsah flašky neurčenému polobohu vylít na hlavu, případně ho alespoň stihnout potřísnit, pokud by měl úskočné plány. To už ale věnuje bratrovi pohledy raněné srny. "Zasloužíš si někoho dokonalého. Jak jsem jen mohla?! Odpusť mi!" Hlesne dramaticky, ba si dokonce uloží dlaň na prsa. Vztahy se svými sourozenci měla vždy (až na vyjímky) upřímné a rozhodně by nehodlala svého bratra zesměšnit. Jen své sourozence možná miluje až příliš, což se dá připomenout i celou scenérií, která stihla povadnout. Je přírodní blondýna, čímž se omlouvá, že ji nenapadlo, že počasí v táboře poslední dobou není nejlepší a tím pádem je většina romantických svíček touto dobou již zdechlá. Romantické prostředí je nyní lehce napůl zdechlé.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 80
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Mon Apr 02, 2018 5:20 pm
Väčšinou mu ľudia nevadili. Žiadny. Nebol rasista, nebol homofób,... Iskanderova prítomnosť mu nevadila. Nevadil mu dokonca ani jeho dotyk. Stále to bol predsa len človek, nech už bola jeho orientácia akákoľvek. Na tom nezáležalo.
Na čom však Elyarovi v skutočnosti záležalo a čo nedokázal pretrpieť bolo, keď si ľudia o sebe mysleli až príliš. Nech už ich pôvod a vzhľad bol akýkoľvek. "Nie. K slečne by som vážne takéto slová za normálnych okolností nemal." Priznal. Bol však vytočený. "Ale tvoja sestra by sa mala naučiť, kde sú jej hranice." A ak ju to nenaučili jej rodičia, rozhodol sa, že ju to naučí on. Už len tým, že si od nej nenechá skákať po hlave.
"Mne je jedno ako sa voláš a kto si." Predniesol výrazným hlasom. Testosterón vo vzduchu bol skoro až hmatateľný. Za bežných okolností sa autoritatívne nesprával. Nepotrebuje to a ani ho to neláka. Takto ho však už dlho nič nevytočilo. Ak by si ona nezastala svoje stanovisko, dokonca by pristúpil na tú jej smiešnu hru a šiel by s Iskanderom ticho na večeru, bez žiadnych ďalších námietok, len aby sa vyhol tomu, čo nasledovalo. Už však bolo neskoro. "A v tomto tábore ti nepatrí nič. Už vonkoncom ja." Skoro si aj dupol. Skoro. "Nie som nikoho majetok." Mávol nad ňou len rukou a začal zvažovať či vôbec má cenu jej niečo ďalej rozprávať. Mal pocit, že to je ako hádzať hrach na stenu. Absolútne zbytočné.
Na jej urážlivú poznámku o jeho matke nič nepovedal. Mlčal. Veď na čo by si aj dral ústa. Druhých ľudí nevnímala. Bola to typická egocentrická povrchná blondína, to už stihol zistiť. A ohrádzať sa niečím ako - Moja matka sa na mňa nevykašlala, bolo v túto chvíľu smiešne a irelevantné. Toho si bol veľmi dobre vedomí. Nepodloženou námietkou by ďaleko nedošiel.
Stisol pery dokopy, niečo v tom zmysle - škoda, občas len pekná tvár nestačí - a pokrúti nad jej monológom neveriacky hlavou. "Nauč sa, kde je tvoje miesto." Bolo posledné čo jej povedal a keď sa ho druhé dievča snažilo obliať fľaškou vína, drgol jej rukou do ruky aby sa celý obsah nevylial naňho úplne. Takto naňho dopadlo len pár lepkavých, kyselkavých kvapiek. "Si smiešna." Zahlásil nakoniec, pred svojím odchodom.
V týchto momentoch mu bolo dokonca Iskandera ľúto. Pokiaľ bola Amy jeho sestra, vôbec mu nezávidel. Mal chuť sa mu ospravedlniť, že sprvu zareagoval tak ako zareagoval a to vyústilo do tohoto a on toho musel byť svedkom, ale pred Amy by mu nepovedal ani slova. Cítil sa trápne, že niekto bol svedkom tejto hádky, no rozhodne sa necítil trápne za to, že sa postavil Amy. Aj keď to nebol jeho štýl bežnej komunikácie. Zhodnotil to a ospravedlnil tým, že si jednoducho o to koledovala. A ak ho vážne bude tak veľmi ťažiť svedomie za toto celé za Iskanedrom pôjde aj sám, bez žiadnych dohodnutých schôdzok.
avatar
Son of Aphrodite
Počet postů : 45
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Mon Apr 02, 2018 9:45 pm
Připadal si jaksi nemístně v tomto rozhovoru, kde si obě zúčastněné strany dokazovaly dominanci. Jemu samotnému na celé záležitosti příliš nesešlo, vždy byl oním spíše poddajným typem, jenž nechal vůdčí vést si svou notu. Postával, raději zticha, vyčkával přehnání bouřky, načež se zařídí dle výsledků vyvolané slovní roztržky. Měl jsi vážně smůlu, že jsi narazil na Amy. konstatoval skoro lítostivě, neboť hoch právě učinil z panovačné dívky nepřítele číslo 1. Ta nebohá duše plná odhodlání zřejmě netušila, jak nechutný vliv měla blondýnka na valnou populaci chlapců a taktéž, že vážně špatně dokáže snášet kritiku, i když jen vybájenou. V duchu souhlasil, že dotyčné chybí pokora, avšak toto nebyl způsob k projevení změny, spíše další potvrzení už zastávané  pozice. Sestřina gesta srší rázností a vypovídají o uraženém egu, dnešní noc nebude zdaleka tak nepříjemná jako ostatní, dozajista trumfne veškeré výkřiky deroucí se z úst nevyspalých krásek, jelikož nepředpokládal, že nešťastník zůstane ušetřen sáhodlouhého pomlouvání, osočování a spřádání případné sladké pomsty vůči jeho osobě. Zoufale stál, skoro odtržený od dění, pouze doplňující prvek tragikomické scény. Proč já? Proč dneska? Přestože se předchozí události obracely jmenovitě k němu, momentálně nevlastnil jakékoliv pravomoci zasahovat vstříc ostré výměně. Teprve až po chvíli zahlédne pohyb, kdežto okamžitě poskytne sestře rámě, přirozeně, bez zaváhání. Dozajista nechtěl, aby to vyznělo neuctivě k Elyarovi, ale Iskander musel svoji pozici znát, jinak by skončil jako další z hraček protivných potomků Área, podobný všem těm vyděšeným dětem od Hecaté a Hypna, které ze strachu pomalu neopouštěly srub. Když ona není tak zlá. Mrzelo ho, že mladík pocítil to nejhorší z tak pohledného stvoření. Střídání lepších a horších dnů se odvíjelo do náhodného vzorce nálady, občas však došla zásadní ujasněná proměnná, jenž dokázala nahnout záležitosti čistě na jednu stranu, stejně tak dnes, rozčílit jí do nepříčetnosti.
Sleduje výjev a vnitřně pláče nad nevraživostí, jenž přináší. Sám doteď mlčí, pohroužený v nepříjemné atmosféře, ukopaný vědomím neutišitelného sváru. Nenacházel slova vhodná k uklidněná vypjaté scény, v krku uvázl knedlík, pohled zklamaně přecházel mezi aktéry. Dohromady vás dva svedla zřejmě smůla a touha vzájemně si čechrat peří. povzdechne bezhlasně, odvrací zrak od dvojice v toužebném přání opustit okolí jezera. Nakonec se dočká vzájemného vykročení zpět do útrob tábora, kde kumpanie zřejmě sklidí zbylé rekvizity, pakliže zůstávala dceři Afrodity zavázána. Zrzek jen krátce, omluvně, pohlédne směrem k mladíkovi. Neměl jsi svůj den, pokusím se jí uklidnit. Načež už plně vykonává úlohu doprovodu rozlícené Amy, která by nejraději dštila síru všemi světovými stranami. „Určitě se ti příště podaří najít někoho vhodnějšího.“ pronese konejšivě, upírajíc k ní mandlové oči s nenápadným úsměv, jak se pokouší zahnat její rozmrzení. „Vždyť víš. že nikdo kromě tebe, to nedokáže.“ zaznělo, když ušli notný kus cesty, vzdáleni srocení. Bratr pokračoval v pohádce, nezáleželo na počtu dalších potupných setkání, dokud jí pomůžou přenést se přes vlastní nestálou povahu a vykouzlit jí úsměv na tváři, hodlal trpět v osidlech nedorozumění, než by ji bolestně vyváděl z omylu, že opravdu netouží po mužské náruči, naopak pohledné milé slečně. „Někdo si jen svoje chování pořádně neuvědomuje, však on jednou dospěje...“ to už jeho hlas zanikal ve tmě, stále ovšem zněl neuvěřitelně klidně a mile.
avatar
Dryad
Počet postů : 7
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Tue Jun 05, 2018 3:41 pm
Scházel jí. Od chvíle, kdy odešel, jí chyběl a ona se těšila na jeho další návštěvu - sic věděla, že by se za ním mohla vypravit, překročit hranice lesa a překvapit jej v jeho srubu, neodvažovala se, byla na to jednoduše příliš zbabělá. A tak raději čekala u své sosny, čekala na něj a dny si krátila všemožnými aktivitami od sběru lesních plodů, toulání až po tiché šmírování osazenstva tábora. V tomhle případě několika mladinkých dcer bohyně Afrodity, spíš dívek než žen, které se se smíchem čachtaly v říčce vedoucí do jezera, bosky běhaly po kamenech a užívaly si sluníčka jen v krátkých šortkách a vrchním dle plavek. Vskutku byly nádherné, skutečný obraz své matky s dlouhými lesklými vlasy, štíhlými postavami a jemně modelovanými rysy obličeje, pro které zaplane horoucí láskou nejeden muž. Siusan fascinovaly - stejně jako u všeho jiného, uměla ocenit jemnou krásu, ač její srdce už dávno bilo pro jiného. Celá tato idylická scéna je však protnuta výkřikem - nikoliv bolestným, nikoliv zděšeným, jako spíš znechuceným.
Siusan stála dostatečně blízko, aby viděla, co donutilo jedno z děvčat vykřiknout a ukazovat do nízké trávy při břehu. Hádek. Užovka - ne ta její, tu by poznala na první pohled, tahle byla menší a nejspíš se též jednalo o jiný druh, v každém případě však neškodné zvíře, nikoliv zmije, která by jim chtěla ublížit, přesto ony dívky reagují poněkud přehnaně, div se po ní neoženou klackem. V tu chvíli to Siusan, které na rtech zmrzl úsměv, rychle postaví zpoza kamene, kde je dosud pozorovala, aniž by o tom dívky měly jakékoliv tušení. "Nechte ji! Vždyť... nic neudělala!" ohradí se proti nim spěchaje jejich směrem, jen co si nadzvedne tenounké a lehké zelené šaty, aby látky příliš nezmáčela vo vodě říčky, co jí sahá zhruba do poloviny stehen. Zdá se, že i Afroditiny dcery se zarazí, překvapené zjevením jedné malé dryády, ale brzy se jim navrátí charakteristické sebevědomí, s nímž s odseknutí nadzvednou nosánek a odkráčí, jen co seberou z trávy trička. Jednalo se o určitý druh rozčarování, neb to něco krásného, jejich vzhled, jejich smích i radost, se rázem změnilo v něco zoufale nesympatického, pro Siusan až nepochopitelného - zároveň se však stalo něco zvláštního, neboť v tu samou chvíli se stala nádhernou malá vyděšená užovka. Aniž by se dále starala o to, že si zamáčí šaty - ostatně by to mohlo být krásně osvěžující - klekne si ve vodě, natahujíc k hádkovi ruku. "Pojď sem, maličký..." pobídne jej s úsměvem, jen aby hádek lehce váhavě uposlechl a navinul se jí na ruku. Netušila, proč má až takovou slabost zrovna pro tyhle tvory, mohla si vybrat jakékoliv. Veverky. Chrobáky. Špačky. Ale Siusan si vybrala užovky.
avatar
Son of Hephaestus
Počet postů : 7
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Tue Jun 05, 2018 7:51 pm
Únava na jeho ramena doléhala každým dnem tíživěji, silná ruka jej nutila hrbit se a odpustit si chvíle plné příjemného povídání s malou lesní vílou, dryádou, kterou tak často rád navštěvoval. Kdysi, kdysi ano. Poslední dobou nebylo na podobné výlety pomyšlení, natož si vyšetřit těch pár krátkých, velmi pomíjivých okamžiků, kdy by ji mohl navštívit, ulehnout do měkkého mechu a pozorovat skrze koruny stromů paprsky slunce, jak se prodírají listovím. V Amfiteátru se měly konat velké vozatajské závody, obdoba antických her, na nichž byl z části jejich tábor postaven, a Jon, jako příkladný potomek svého otce a zároveň vedoucí srubu, se nechal zapřáhnout prací úmornou, až mu pramálokdy činila radost. Každý ze soutěžících si přál mít ten nejlepší vůz, výstuhy, zpevněná kola, ornamenty symbolizující předky, na které byli hrdí. Od časného rána, kdy se první sluneční paprsky teprve začaly objevovat na obloze, až do tmavé noci krátce před večerkou pomáhal zhotovit téměř válečné povozy, do nichž se zapřahala koňská spřežení. Dnešek nebyl výjimkou. Jakási Athénina dcera si usmyslela, že na svém kočáru chce mít motiv zobrazující vítězné Athéniny války a s návrhem motivu se zastavila včera v noci za Jonem jakožto vrchním kovářem. Ospalému mladíkovi ideu nového vzhledu tak dlouho strkala pod nos s racionálními argumenty, až to modrooký syn Héfaista odsouhlasil jen proto, aby se jí zbavil a mohl konečně zalehnout. K jeho hrůze na něj ráno netrpělivě čekala, bouchajíc na dveře srubu, aby si co nejrychleji pospíšil, když se závody konají už toho dne.
Konečně měl padla. Dívčina vymoženost nezabrala tolik času, spíše se jevila jako velmi otravnou záležitostí, když mu za zády neustále pokukovala podupávaje při tom ctěnou nožkou do rytmu hraničícího s netrpělivostí. Propustil by ji i bez díků, hlavně aby ji měl co nejdříve z krku a celou tu slavnost taky. Ani se jí nehodlal účastnit. Proč také? Své výtvory viděl už dlouho předtím, nepotřeboval je sledovat v praxi. Ať otec sám posoudí, zda je hoden kovářského řemesla. S namoženými rameny, jimiž po celou cestu kroužil ve snaze uvolnit napětí, se dral směrem k jezeru, kde se hodlal smočit. Či možná zalehnout a splývat po vodní hladině, aniž by se o cokoliv musel starat. Pouze v bermudách, notně špinavých od popela a sazí, si to vyrazil po břehu, nevšímaje si žádné z těch fiflen od Afrodity. Samozřejmě, že se jednalo o jedny z nejhezčích holek v Táboře, na druhou stranu Jon upřednostňoval jisté ctnosti duše před povrchostí vzhledu. Když se vzápětí ozve výkřik, nedobrovolně se odvděčí cuknutím a mírně nesouhlasným pohledem, zda se děvčata nerozhodla prohlásit jeho maličkost za čertisko. Naštěstí se jednalo jen o hada - v jejich verzi o obří lidožravou bestii, která by si na nich jistě pošmákla - kterého se však rozhodly zničit větví. Štěstí, že jim to jistá dryáda nedovolila, hartusící jejich směrem. "Tipl bych si, že v jejich očích představoval nejméně tříhlavou saň," odtuší poměrně hravě na Siusanina slova. Označení maličký znělo mile, na druhou stranu užovka se vážně nedala počítat mezi zástupce drobků. "Co děláš tak daleko od svého stromu, Siusan? Víš, že nechci, aby se ti něco stalo. Příště vezmou klackem po hlavě tebe, když se budeš pohybovat příliš blízko nich."
avatar
Dryad
Počet postů : 7
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jezero

za Tue Jun 05, 2018 9:36 pm
Nevšimla si ho. Stávalo se jí to často - obvykle neoplývala klasickou ženskou vlastností, díky které se všechny příslušnice jejího pohlaví mohly věnovat několika činnostem zároveň a vnímat je všechny s podobnou intenzitou. Siusan se většinou až příliš zabrala do jedné, tak hluboce, že její pozornost nebylo schopné odvést prakticky nic. Div tedy nenadskočí, když promluví, stoje několik kroků od ní - dost daleko, aby jej předtím z jejího posadu neviděla, ale také dost blízko, aby slyšela jeho hlas jasně a čistě - leknutí však potlačí, místo toho se široce otevřené pomněnkové oči upřou na toho, kdo jí tolik chyběl. Prve se v nich promítne překvapení, to však brzy nahradí vřelá radost spájená s láskou, kterou vůči němu cítila, ačkoliv si hloubku svého citu stále nedokázala zcela uvědomit. Už se jich alespoň nebála - vyslechla Hébé a uznala, že má v mnohém jednoduše pravdu a že pokud jí bylo naděleno štěstí v podobě lásky, neměla by jej pro strach zahodit. Její tělo reagovalo po svém - pro začátek třeba rychlým tlukotem srdce. Rychle se postaví, aby jej mohla přivítat, jenže hned vzápětí si uvědomí, že má momentálně zodpovědnost za jednoho živého tvora navíc. "Omlouvám se..." zabrble tedy směrem k němu, než se opět skloní - jen trochu klidněji - a vypustí spokojenou užovku do vody, ke které stejně směřovala. Teprve tehdy se rozběhne ke svému milému, aby mu prudce skočila kolem krku - a s trochou štěstí jej nepovalí. Stojíc na špičkách, ruce kolem něj zaháčkovala, tělo k němu přitiskla a hlavu zavrtala do jeho ramene. "Tak moc, moc ráda tě vidím!" zahuhňá proti jeho pokožce, která voněla kouřem, ohněm - a tedy i jím, neb svému otci dělal nepochybně čest a on by na něj mohl být pyšný. Netušila, jak dlouho byl pryč - dny pro ni mnoho neznamenaly, když neměla způsob, jak je spočítat a dát jim řád v podobě kalendáře, věděla jen, že to bylo déle, než jí bylo milo. Na druhou stranu - tak to působilo prakticky vždy. Nikdy nekritizovala, nikdy mu nic nevytýkala, byla si dobře vědomá jeho povinností a dmula se pýchou, když jim dokázal tak šikovně dostát. Až tehdy, když jí dojde, že by se měla trochu ospravedlnit a uvést věci na pravou míru, se trochu odtáhne - nikdy ne daleko, ale alespoň tak, aby mu viděla do očí, její packy po krku sklouznou k zádům, pasu a nakonec po jeho předloktí k jeho rukám, které vezme do těch svých. Zvykla si na jejich hrubou pokožku, mozolnatost, vzhledem k povaze jeho práce též špínu - a milovala je zrovna tak, protože k němu jednoduše patřily a Siusan si ho nedovedla představit jinak než jako kováře. "Není to tak daleko..." broukne. "Šla jsem se projít, jen kousek, ale pak jsem slyšela jejich smích a... vypadaly tak krásně, Jonathane! Vždyť jsi je viděl..." Pojem té zakázané žárlivosti jí nebyl cizí - vidět jej s nějakou, nejspíš by se onomu bodavému pocitu nevyhnula, ač by se spíše stáhla sama do sebe, než aby mu ho omlátila o hlavu. Avšak krásu přehlížet nemohla. Vzápětí se pousměje. "Ale ta užovka byla krásnější..." zkonstatuje nakonec, díky čemuž je patrné, že kdyby Jonathana odloudila užovka a on si ji chtěl vzít za ženu, nejspíš by proti tomu Siusan neřekla ani fň a jeho výběr navíc schválila. Vzápětí se na její tváři objeví drobné zamračení, když si ho konečně lépe prohlédne. "Vypadáš... unaveně..." Z hlasu jí zaznívala jistá starostlivost, co se jí zračila též v očích. Bolelo ji, vidět jej takhle. Zvedne k němu ručku a pohladí jej po zarostlé tváři. "Pověz mi, je všechno v pořádku, že ano?" Slyšela, co všechno se v táboře dělo, o zmatku, který v něm zavládl. A v Jonathanovi hledala ujištění, že on je všechny ustál. Možná se tvářil jako tvrďák po většinu času, ale Siusan mu to tak úplně nevěřila.
Sponsored content

Re: Jezero

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru