Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 68
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Jahodová pole

za Tue Jan 23, 2018 6:26 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 30
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Wed Mar 14, 2018 6:15 pm
Už několik nocí pořádně nespala. Byla zvyklá, že jí samotnou trápí divné sny s podivnými bytostmi a obšas se zvrhnou do ukázky z hororu, s tím se naučila žít, jenže něco podobného nejspíše začalo trápit i ostatní děcka ze srubu, protože se noc, co noc nesl nocí křik vyděšených lidí. V tom se prostě nedalo vydržet spát, i kdyby se člověk snažil sebevíc. Do karet jí nehrálo ani počasí. Místo otravně stereotypního tepla teď všede vládl chlad a mokro, takže se skoro ani nedokázala přemluvit vypadnout ze srubu. Jenže to se prostě nedalo vydržet. Všichni vypadali, jako by jim už začalo dočista hrabat. To prostě nedávala. Všichni se chovali moc divně... Takže vypadla, navlékla se do černých dlouhých tepláků a vytahané šedé mikiny, vzala si batih, aby do něj dala svoje rudozlaté vejce, protože se bála ho tam nechávat -to ostatně vždy, jenže teď to bylo ještě odůvodněnější- a vyrazila pryč. Vychytala výjimečnou chvilku, kdy nebe prozatím neronilo slzy nad tím, jaký jsou tam nahoře idioti, takže jí to trochu zvedlo náladu. I když to vůbec nebylo vidět, protože připomínala spíš oživlou mrtvolu, než šťastného človíčka (nebo tedy poloboha). Tmavé kruhy pod očima, bezenergická a pomalá chůze a mručení při každém kroku. To byl extrém i na ni. Poslední dny ani nemusela chodit běhat, aby se zbavila nežádoucího hyperaktivního chování, jako to mívala ve zvyku. Každopádně se tím ale nechtěla zabívat. Řeší to všichni, tak proč nebýt originál. Každý ječí po každém, že za to můžou ti a oni a kdo ví, kdo ještě. To jí nezajímalo. Tudíž radši usoudila, že bude lepší alternativa jít vyžrat pár jahod z rozsáhlých polí. Kde zakempila nedělajíce si hlavu z toho, že zem je mokrá a bude mít mokrý zadek, se usadila do tureckého sedu, vyndala z báglu svého malého kamaráda, posadila si ho do klína a začala obírat keříky, načež si sladké červené plody cpala do pusy.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Wed Mar 14, 2018 6:31 pm
Potom co mu Chiméra málem ukousla půlku obličeje se do tábora těšil jako malé dítě na Vánoce. Bohužel, když se vracel do svého srubu, na obličeji mu nehrál žádný úsměv od ucha k uchu, který by rozdával radost všem, kteří by ho spatřili. Nechápavě se díval na rozhádané polobohy, nechápajíc naprosto všechno co se za dobu jejich nepřítomnosti stalo. Všechny polobohy, které měl za naprosté flegmatiky teď vídával řvoucí jeden na druhého a nebo vypadající jako mrtvoly, které si právě našly cestu z rakve. Ještě k tomu nestačila jenom nálada v táboře, způsobená samotnými obyvateli. I počasí bylo zase naprosto k ničemu. Člověk se musel obávat jestli když nevyjde ze srubu na snídani, tak nezmokne jako slepice a nebo ho vítr neodvane až k horolezecké stěně.
Měl opravdu co dělat, aby přemohl svou lenost a nechuť k tomu vyrazit ven do toho blázince a nezůstat v teple své postele, v pokročilé fázi kuklení a brnkat si nějaké vymyšlené písničky nebo melodie z reklam na kytaru. Nakonec však vize toho, že ve svém pokoji s takovou opravdu shnije, si vzal mikinu, dlouhé kalhoty a tenisky a vydal se s kapucí přes hlavu táborem, naprosto ignorujíc všechny ty šarvátky a psí počasí, které vládlo obloze. Měl chuť na něco sladkého, ale do jídelny se mu nechtělo. Po chvíli přemýšlení a zkoumání jednoho ze stromů, ho jeho kroky zavedly na jahodové plantáže. Nyní byla možnost, že mu satyrové či děti Deméter nevyhubují, že jim bude ožírat jejich pečlivě vypěstované, rudé skvosty. Ještě kdyby tam byl sám a bylo by všechno naprosto dokonalé. To by, ale nebyl život poloboha, kdyby všechno nemělo nějakou chybičku. Když se zastavil před jednotlivými řádky s rostlinkami, zmerčil dívčí postavu. Ano, tu dívku už v minulosti viděl. Možná jí věnoval přátelský úsměv, ale rozhodně neznal její jméno. Ač se mu nijak nechtělo, rozešel se za ní. Dřepl si metr před ní a hodil si do pusy jednu z jahod."Zdravím ve spolek soudružko"Pronesl a zasalutoval jí jako voják na pozdrav."To je krásný den co? Cítíš to léto?"Řekl ironicky a hodil si obloukem do pusy další sladký plod.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 30
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Wed Mar 14, 2018 7:03 pm
Nevšímajíce si svého okolí se ládovala jahůdkami a div nevytetěla z kůže, když jí někdo oslovi a vytrhl jí z jejího zamyšlení nad tím, kolik jahod může sníst, aby vůbec byla schopná odejít zpátky do srubu a neudělalo se jí špatně. Propíchla kluka trochu podrážněným úsměvem, ale to spíš jen chvilkově. Nebyl protivný a ani po ní neřval, takže neměla potřebu to měnit tím, že by sama byla protivná, takže se pokusila vykouzlit aspoň malý, silně ospinkaný úsměv a koukla na něj teď už mileji. Netrvalo jí nijak zvlášť dlouho, než jí začal být povědomí a ani než si vzpomněla na jméno i důvod proč toho kluka vůbec zná. Veméně proto, že Kayle usoudil, že ošetřovna je skvělé místo na seznamování a taky, že se nutně potřebovala s někým seznámit... Ale nu což? Stejně pochybovala, že by utkvěla v nějaké hlubší vzpomínce, takže to bylo celkem putna. Na podrav jen zvedla ruku -vůbec ne proto, že by měla pusu plnou slaďoučkého ovoce- a jak to jen šlo se usmála jeho ironické poznámce. Neměla zas tolik energie, aby vložila do odpovědi i intonaci a uznalé pokyvování hlavou, ale jen, co polkla, s ironickým podtónem mu odpověděla. "No jistě... Pětačtyřicet stupňů ve stínu." Celkem asi víceméně nevěděla, jesti si s ním povídat nebo ho ignorovat a cpát se jahodami dál... Byla si celkem vzato jistá, že si s ním nemá, co říct, i když by jí cekem zajímalo, jaktože narozdíl od většiny táborníků vypadá relativně vyspale, protože by se nejraději přestěhovala v součastné situaci do podnájmu k někomu, kdo nemá ze sna řvoucí spolubydlící, ale nebyla s těch, kdo by tohe řek na rovinu nahlas. Navíc těžko říct, jak by si to tahle osoba mohla vyložit, takže radši ne. Chvíli jen tak čuměla doleva, pak na zem, doprava. Vyhýbala se pohledu na něj, jako by tím snad mohla vymazat jeho přítomnost. Lidi, co toho moc nenamluví, mají asi vážně trochu nevýhodu a jsou lehce divní, jak už si za šestnáct let života stačila všimnout a možná proto se pokusila 'povídat si' s ním. Nejspíš dostal stejně úžasný nápad jako ona a bylo by možná trochu blbý, kdyby si každý nechal jednu stranu pole, když už na ni mluvil... To ji mohl rovnou ignorovat. "No a... Co tu vlastně děláš?" Zomřivě se oklepala a přivinula se k malému topeníčku v klíně. Vejca se totiž hodí vždy.
avatar
Son of Apollo
Počet postů : 66
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Wed Mar 14, 2018 7:25 pm
"Počkej.. Nejsi ty náhodou taková ta holka co se bavila s Kaiem na ošetřovně?"Vybavil si matně nějaké vzpomínky po boji o vlajku. Ano, v tu dobu ležel na lůžku a bavil se s Iskanderem, se kterým se domluvil na kontrolování jeho básní, které si psal a schovával pod polštářem. To mu připomnělo, že by se za ním nejspíše měl někdy zastavit a opravdu mu s tím pomoct. Přeci jen mu slíbil, že mu s tím pomůže a sliby by se měly dodržovat. Když se probral ze svého hlubokého stavu přemýšlení, těkavě se podíval na dívku a následně i vajíčko, které měla ve klíně. Vypadalo v celku zajímavě. Jeho první nápad byl, že je to velké kinder vajíčko v limitované edici, ale to by ho nejspíše netahala jako svoje prvorozené dítě."To je zajímavá věcička. Co to vlastně je?"Zeptal se jí zvědavě a stále ho podrobně zkoumal pohledem. U toho si jako ve zpomaleném filmu strkal do pusy jednu jahodu za druhou, jelikož si ho dokázaly naprosto obmotat kolem prstu a s každou další na ně měl chuť ještě více.
Když si v hlavě představil, jak bláznivě musí vypadat jeho pohled, zatřepal hlavou a narovnal se. Přitom dělal, že před chvílí jako blázen nezkoumal to zlaté vajíčko, které ho už na první pohled tak zaujalo."No.. Chtěl jsem se provětrat. Ve srubu už mě to moc nebavilo a nejspíše bych k té posteli přirostl. Tak jsem si řekl, že se půjdu najíst, ale do jídelny se mi nechtělo, jelikož jsem odtamtud slyšel zase nějaké výkřiky a osočení. Takže tak..." Hlasitě vydechl když v krátkosti shrnul celý jeho důvod a myšlenkové pochody, proč vlastně skončil na mokrém jahodovém políčku, s neznámou dívkou a zlatým vajíčkem."Jak se vlastně jmenuješ? Tvé jméno jsem nějak vypustil. Promiň" Omluvně se ušklíbl a pokrčil přitom rameny. Nesnášel když ostatní znali jeho jméno a on jim musel říkat ta s tím vajíčkem v klíně, ale jeho paměť většinu věcí jen tak bez rozmýšlení vypouštěla hned po tom co je zaslechla, takže se neměl čemu divit, že dívčino jméno ni za boha nevěděl.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 30
Age : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Wed Mar 14, 2018 8:06 pm
Trochu semkla rty při jeho otázce a radši jenom kývla hlavou na znamení, že jo, protože se pořád snažila být alespoň trochu milá a slovní odpověď by asi mile mile ne vyzněla. Jo, jo... Jsem taková ta hoka. V duchu nad tím protočila oči. Ale nadruhou stranu měla o něco lepší pocit z toho, že je skutečně takřka neviditelná a nikdo nemá valnou potřebu si ji zapamatovat, tudíž jí nikdo nemůže ani otravovat. To je fajn zjištětní, když se to vezme kolem a kolem a projdou se pro a proti. Přesně to totiž udělala a s výsledkem náročného přemýšlení byla spokojená, takže se pro sebe usmála. Potom to ale spíše vypadalo, že se usmívá nadšením nad jeho zvědavostí ohledně Vejci. Došlo jí až po chvilce, že rudozlaté vajíčko zkoumá pohledem a na chvíli se zarazila, jak její lehce spinkající mysl zpracovávala, co vlastně řekne a udělá. Nakonec vejce zvedla z klína, držíce ho v dlaních před obličejem a lokty se zapřela o kolena. "Já vlastně nevím... Našla jsem ho při boji o vlajku." Vysvětlila stručně a zamyslela se nad tím, co by to vlastně moho být. Nikdy se nedostala k něčemu, čemu by sama uvěřila, že je možné, a proto se už nemohla dočkat, až se to vyklube, ale bylo to umorné čekání. Nemohla si nevšimnout, jak zaraženě na vajíčko zírá a taky si nemohla odpustit letmý úsměv, když se probral z tranzu. I když jí samotnou trochu zarazil, když ze sebe potom začal sypat slova, že je nestíhala skoro vnímat, jak jich bylo moc. Možná trochu víc vykulila oči a vypadala vyjukaně. "Aha..." Osočování a řvání pro ni nebylo novinkou, ale spíš čekala něco jako 'Dostal jsem chuť na jahody' nebo 'Neměl jsem, co dělat, tak jsem šel sem', rozhodně nečekala popis dne. Ale zase trochu znormání, když se zeptá na jméno. Potvrdil jí doměnku o tom, že lehce zapomenutelná, ale to jí nevadilo. "V poho, jsem Lucy." Vynechala typickou otázku 'A ty jsi?', protože to věděla, takže tak nějak. Přemýšlela, na co by se případně mohla ještě optat a jak pátrala v hlavince po tématu, co by jí nebylo vyloženě utrpením, utrhla si další jahody z keříku a otázka byla na světě! "Jsou dobrý, hm?"
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 10
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sat Mar 24, 2018 7:02 pm
Poslední dny byly strášně vyčerpávající! Všichni v táboře byli smutní, otrávení, vzteklí nebo vystrašení a Leslie musela stát stranou a sledovat, jak si všichni ubližují. Někdy se pokoušela áresovce uprosit, aby nechali děti Hekaté na pokoji, ale ne vždy se setkala s úspěchem - jeden ošklivý, moc ošklivý velký kluk jí dokonce strčil! Takové věci se přece nedělají! Navíc potom dostal vynadáno, takže se spustila další hádka a áresovci se do sebe pustili navzájem... No úplná hrůza. Jedna holka od Athény pro to měla takové pěkné slovíčko, jak to jen bylo...? Anarchie. To je ono. Tohle byla přímo pompézní anarchie. ,,Pompézní" zase říkal jeden Apollónec. Leslie si nebyla úplně jistá, co to znamená, ale znělo to hezky.
Aby aspoň si aspoň na chvilku odpočinula od těch nyní věčně zamračených obličejů a nehezkých nadávek, rozhodla se Leslie pomoct satyrům na jahodových polích. Faktem, že pravděpodobně utrhne tři jahody, které stejně sní, načež polokozlatce připraví o polovinu dnešního sběru se nijak zvlášť nezabývala. Šla tam s myšlenkou, že pomůže a to se počítá.
V růžových šatičkách s volánky, sandálcích s motýlky, se slamáčkem na hlavě a Joliem v levé ruce se tedy veselými poskoky vydala směrem k plantáži. Cestou zdravila a usmívala se na každého, koho potkala a občas dokonce dostala úsměv zpátky. Naplňovalo ji to pocitem dobře odvedené práce. Když konečně dorazila k tvrdě lelkujícím satyrům, bez obtíží mezi ně zaplula a za chvilku už štěbetala a pojídala jahody v jejich společnosti. Satyrové nebyli zasaženi všeobecnou pochmurností natolik, jako normální táborníci a tak se Leslie nemusela ani příliš snažit, aby na jejich tvářích vyvolala úsměv. Tahle společnost jí zcela vyhovovala a tak se malá slečna kochala výhledem z hromady beden s košíky jahod, připravených k transportu do New Yorku, ládovala se jahodami, nabízenými ochotnýma rukama rohatých kluků a žvatlala o svém posledním zážitku s jednou nerudnou najádou, jenž pro nyní zastupoval Jolie, čímž satyry nutila ke smíchu.
avatar
Daughter of Apollo
Počet postů : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sat Mar 24, 2018 8:13 pm
Vrátila se do tábora před necelou hodinou a už stihla v jídelně svázat třem lidem tkaničky od bot, dvoum nenápadně podstrčit do kapsy cigarety a pět pomalovat svým štětcem, který ji dal otec a který nyní měla zastrčený za opaskem kalhot. Měla z toho vážně dobrý pocit. Konečně doma. Když se to vezme kolem a kolem. Típne cigaretu a vydá se k jahodovým polím, něco provést satyrům a také trochu sklidit úrodu. Jak jinak než do svého žaludku. Možná pak donese něco i Abri, její malá sestřika jí dost chyběla. Nadechne se čerstvého vzduchu a prohrábne si několika barevné vlasy. Začínaly modro-fialovou, přecházely nejprve do tmavě a pak světle modré a nakonec, jejich konečky byly tak světlounce modré, až vypadaly jako bílé. Tahle kombinace se jí zamlouvala. Hruď ji zakrývá bílý nátělník s nápisem Anarchy a symbolem anarchismu, který je na několika místech obarvený od toho, jak si maluje. Modré, potrhané džíny na tom nevypadaly o moc lépe. Také byly zamazané od barev a pokreslené různými propiskovými symboly, nápisy a jinými kresbami. Zastaví se na okraji pole a sehne se. Rukou, na které jsou různé nápisy a obrázky, podobné tetování si utrhne pár velkých jahod a s chutí se do nich pustí, zatímco se dá na prohlídku okolí. Čistě modré oči se pak zastaví na malém pískleti, které si na bednách baštilo jahody, jak kdyby jí to tam patřilo a rozesmívala všechny okolo. S šibalským úsměvem zamíří k ní, cestou si utrhne pár dalších jahod. "Ať jim to tu všechno nesníš špunte. To by asi Cheirón nebyl nadšený." Zazubí se na ni, zvedne ruku a zatřese jí, aby jí náramky všemožných materiálů a velikostí sjely trochu dál a nezavazely jí. "Ačkoliv... možná by to stálo za pokus." Mrkne na ni a vrhne na bedny jiskrný pohled s jakýmsi šíleným úsměvem ve smyslu Co by se asi stalo, kdybych je naházela do vody? To byla dobrá otázka a v její hlavě se začal pomalu rodit plán, který zamaskovala ledabylým hrábnutím do jahod.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 10
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sat Mar 24, 2018 9:05 pm
Zrovna byla uprostřed líčení, jak jí Kallisté málem shodila do vody, když uslyšela jakýsi jasný hlas, z nějž jasně zaznívala radost ze života a pobavení celým širokým okolím. V časech jako tento jste na něco takového narazili jen málokdy - v těchto dnech táborem nejvíc zaznívaly nadávky a zděšený křik. I proto si tedy nově příchozí osoba okamžitě získala její pozornost. Zarazila své vyprávění v nejlepším, zapátrala svýma čokoládově hnědýma očima po původci onoho výroku a téměř okamžitě ho nalezla. Dívka hrající všemi barvami se skutečně nedala přehlédnout. Leslie si jí užasle prohlédla od hlavy až k patě a stále si nebyla úplně jistá, kam pestrobarevnou dívku zařadit. Nakonec dospěla k závěru, že to je vlastně jedno a že jako správně vychovaná holčička by se měla představit a odpovědět. Důležitě se narovnala, jakoby měla vypustit z úst cosi velmi moudrého a uhladila si sukýnku.
,,Tolik toho nesním. Byla bych obézní. A jmenuji se Leslie, ale můžeš mi říkat špunt, když ti to udělá radost." usmála se na papouščí holku, hrdá že použila tak těžké cizí slovo. Připadala si velmi vzdělaně a dospěle. Poklepala na bednu vedle sebe a strčila si do pusy další jahodu, jejichž stálý přísun jí zajišťovali okolostojící satyrové - kteří z větší části pochopili, že pokračování příběhu nebude a rozprchli se po plantáži.
,,Pojď si sednout taky. Je to móc pohodlné!" poprosila Leslie papouščí holku a nevině přitom na ní zamrkala. ,,Jak se jmenuješ ty? Z jakého jsi srubu? Jak dlouho tu jsi? Jak to že tě ještě neznám?" zahrnula jí vzápětí mnoha dotazy. Upřímně jí fascinovalo, že si někoho tak nápadného jako papouščí holka dosud nevšimla. Rozhodně tu nemohla být dlouhou dobu.
avatar
Daughter of Apollo
Počet postů : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sat Mar 24, 2018 9:42 pm
S úsměvem sleduje holčičku, která si ji užasle prohlíží. Vlastně to dělal každý. Ale jí to nevadilo. Chtěla dát plně najevo své pravé já a to bylo... prostě tohle. Po každé trochu jiný vzhled. Ale i ona si malou zvědavě prohlédne. Byla tak roztomilá a slaďoučká! Měla děti ráda, protože si s ničím nedělali starosti a byly pro každou bláznivinu, stejně jako ona. A také často upatlané. Škoda, že jí přerušila vyprávění, zajímal ji konec. No, snad jí ho vypoví jindy. S úsměvem vyskočí na bedny, vedle Leslie. "No jen aby ses nedivila, znáš pohádku o Otesánkovi? Ten jedl pořád a pořád měl hlad! A obézní?" Zakroutí nad tím s úsměvem hlavou a upře na ni jasné oči. "To určitě ne. Spíše jen více slaďoučká Leslie. Aby nám tě pak ale nezblajzla nějaká potvora." Poklepe si vážně na bradu, snad vymýšlela plán, jak tomu zabránit ale její usměvavé oči tvrdily něco jiného. Jakmile ji dívenka zasype otázkami různých typů zakloní hlavu dozadu a hlasitě se rozesměje, až se jí začne chvět hrudník a bolet břicho. Vytáhne z poza opasku svůj štětec a párkrát si ho zamyšleně protočí v prstech. "Takže.. Jsem Chaia, od Apollónova srubu. Jsem tu už asi 3 roky a nejspíše mne neznáš proto, že jsem teď často mimo tábor, kvůli škole. Ale občas se stavím za Abri... Ačkoliv.. Divím se, že si neslyšela o mých vylomeninách a večírcích." Odpoví ji postupně na všechny otázky, které ji položila. A ačkoliv tu byla zatím jen krátkodobě, i ona si všimla té temné energie. Žádný smích, nikde téměř žádné vylomeniny a večírky nejspíše také ne. To ji překvapovalo, takhle tábor ještě nezažila. "Co se tu vlastně stalo? Všichni jsou jakýsi... bez života. Někdo by je měl nakopnout." Zeptá se Leslie. Doufala, že tu byla dost dlouho na to aby věděla, o co se tu jedná. Nebo jí aspoň situaci nějak přiblížila.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 10
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sat Mar 24, 2018 10:13 pm
Chaia se Leslie moc líbila. Vypadala jako někdo, kdo nezkazí žadnou zábavu a naopak si udělá legraci i z vážných věcí. Takové lidi měla ráda. A navíc, v táboře teď byli potřeba. Vesele se zasmála vtipu o Otesánkovi, ale pak jí přepadly pochyby. Co když opravdu sní spoustu jahod, ale pořád bude mít hlad, tak bude jíst dál a dál... Až z ní bude jedna obrovská koule? To by přece bylo příšerné! Následující Chaina slova jí zneklidní ještě víc. Jistě, vtipkovala, ale pořád... Co když je to pravda? Tahle otázka se Leslie usadila v hlavě a nějak se jí nechtělo ven. Teprve když Chaia odpověděla na její otázky, Leslie na Otesánka zase zapoměla.
,,Jů! O tobě jsem slyšela! Cheirón říkal, že když mu spustí migréna, Chaia bude určitě někde poblíž!" odpapouškovala názor starého kentaura. Osobně ho vůbec nechápala. Jí přišla Chaia moc milá.
Nicméně, ani na Lesliině tváři nevydržel úsměv věčně. Když dívka zmínila pochmurno, panující nad táborem, našpulila rtíky, přitiskla si Jolieho k hrudi a trošku se zamračila. Dělalo jí to starosti. Všichni byli vyděšení a vzteklí a budili se v noci s křikem. Něco bylo móc špatně.
,,Nikdo neví. Všem se tady zdají ošklivé noční můry a všichni myslí, že za to můžou děti Hekaté. Ale Frieda a Alfie a Kouki jsou moc hodní! A navíc, Kouki teď taky pořád brečí. Do tábora se dostalo něco móc zlého." vysvětlila situaci, jak jí chápala ona sama. ,,A nikoho nekopej, to by byli naštvaní." dodala k Chainu zcela nelogickému a nepochopitelnému prohlášení. Nakopnout... To jsou ale hloupé nápady! Ještě by někomu ublížila! Leslie si do úst hodila další jahodu a zamyšleně jí začala žvýkat. Doufala, že to smutno brzo zase zmizí. Tohle bylo hrozné.
avatar
Daughter of Apollo
Počet postů : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sat Mar 24, 2018 10:42 pm
Kouká na tu malou a když zpozoruje její nejistý výraz, zlehka ji pohladí po tvářičce. Jdou tak vidět její nehty, kdy každý má jinou barvu. Jako lentilky. "Neboj. Jsem si jistá, že z tebe Otesánek nebude, tak moc, jako že příšery sladké neradi. Vážně. A navíc bych tě žádné potvoře nedala a žádná se sem ani nedostane." Ujistí ji o tom, že je v bezpečí. Snad jí to pomůže rozptýlit její obavy. Nerada by aby ji zachvátily hrůzy jako zbytek tábora. No.. bude to chtít pořádnou párty aby aspoň z části odstranila ty nepříjemnosti. Světlo bláznovství proti temnotě a zoufalství. To bude zábava. Oči se jí začnou lesknout tím správným šílenstvím, které má u všech jejích nápadů. A rozzáří se ještě více, když zjistí, že na ni tábor úplně nezapomněl. "Vlastně se mu ani nedivím. Kdysi jsem vyměnila medové koláčky za koláčky s pepřem a čili." Zasněně si na to vzpomene. To byla doba. Končila před Cheirónem častěji, než si děti Afrodity mění boty a oblečení. Vyposlechne si táborovou situaci. Tohle bylo vážně zlé. Sice anarchie a chaos byly jako její levá a pravá ruka ale aby se otáčeli proti sobě? A proč zrovna Hekaté? Bude to muset zjistit. Jistě, Kouki prostě byl, je a stále bude suchar co zakazuje alkohol a kouření a sama o tom věděla své ale prostě to nesedělo. "Ne že bych jim nevěřila ale myslím, že nejsou na takové úrovni aby všem v toře způsobily noční můry. To spíše sedí na Hypna a Morfea ale... Tohle chce prošetřit." Pobaveně se zasměje, když ta malá vezme její slova doslovně. Zašermuje před sebou rukama na obranu. "Neboj, nikoho kopat nebudu. Jen se je budu snažit povzbudit na duchu a doufat, že se mi ty můry vyhnou. Hm.. Chceš se přidat na mojí misi za rozveselením tábora?" Nabídne jí. Dětská nevinnost obvykle fungovala naprosto suprově. Všimne si plyšového králíčka a změní téma se sluníčkovským úsměvem. "Ten je tvůj? Jak se jmenuje? Je moc krásný." Pochválí jí kamaráda, během čehož si vezme do ruky pramen vlasů a přejede po něm štětcem. Barva pramene se z modré změní na rudo-oranžovou. Tuhle barvu musí také někdy vyzkoušet.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 10
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sun Mar 25, 2018 12:17 pm
Chaino uklidnění na ní zapůsobilo jako zázračný lék. Uvolnila se, chmurné myšlenky jí opustily a dívenka se půvabně usmála. Takové hlouposti a jak jí to vystrašilo! Tss... Měla by se už chovat jako dospělá. Uhladila Joliemu uši, olízla si sladkou jahodovou šťávu z prstů, načež se zarazila. Koláčky s pepřem a čili? Proč by něco takového dělala? Nechápavě zamrkala a překvapeně s k Chaie obrátila.
,,Proč? Tobě medové koláčky nechutnají?" zeptala se s vykulenýma očima. Dávalo jí to ještě menší smysl, než nakopávání vyplašených táborníků. Takové blbosti! Téměř neznatelně se začervenala, že jí takové slovíčko jenom napadlo. Tatínkovi by se to určitě nelíbilo. Malé holčičky neměly nadávat. Rozhlédla se po okolí, aby zakryla své rozpaky, ale nenalezla nic, co by jí zaujalo - satyrové se zarputile povalovali, nebo předstírali činnost, sluníčko zůstávalo ukryté za šedou vrstvou dešťových mraků a některé děti Dionýsa pomáhali jahodám povyrůst, když jim v tom nebylo nápomocné slunce. Na okraji jejího slamáčku přistála beruška. Leslie si kloubouk opatrně sundala a se zatajeným dechem se na červeného broučka zadívala. Přesně sedm černých teček na jeho krovkách se lesklo, jakoby je někdo před chvílí vyleštil. Okouzlující.
,,Že jo! Najmeme Sh...sherl... Sherlocka Holmese! Ten to vyřeší!" rozzářila se. Ano, Sherlock Holmes! Jak to, že jí to nenapadlo dřív!? Ten určitě najde vinníká a dá ho do vězení! Její nadšení se ještě zvětšilo, když jí Chaia nabídla spolupráci na roznášení veselí po táboře. ,,Ano! Uspořádáme vééélký večírek se spooustou balónků a dortem! A uděláme vélký ohňostroj! Nebo budeme rozdávat štěňátka!" začala Leslie okamžitě plánovat, jak všude zavládne povinně dobrovolné štěstí. Narazila si slamáček na hlavu, nedbaje přitom o berušku, která pohoršeně odletěla a už už se chystala seskočit z bedny a shánět třpytivé konfety, když jí zarazil Chain zájem o Jolieho. Dívka skutečně věděla, jak si získat Lesliinu přízeň. Malé holčičce se teď rozsvítila očička, až se začínala obávat, zda nesvítí jako reflektory, zarazila se a důležitě se narovnala.
,,Jó! Ten je můj! Chaio, tohle je Jolie! Jolie, tohle je Chaia! Seznamte se!"  načež natáhla Jolieho pravou packu, aby jí Chaia mohla potřást. V duchu už si plánovala, jak jednou Chaiu pozve na čajový dýchánek, hyperaktivní dítě s poruchou pozornosti ale vzápětí opět zaujalo něco jiného. ,,Jé! Ten štětec ti barví vlasy!? Ten je skvělý! Nabarvíš mi vlasy na růžovo!? Prosím, prosím!" sepjala ručičky v prosebném gestu a upřela na Chaiu pohled kocoura v botách.
avatar
Daughter of Apollo
Počet postů : 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Sun Mar 25, 2018 1:06 pm
Byla moc ráda, že se jí podařilo to růžové sluníčko uklidnit. Opravdu by nerada aby se té panence a jejímu králíčkovi zdály ošklivé sny. Napadne ji při tom, jestli ji samotnou tohle temno strhne s sebou. Málokdy se mračila nebo tvářila vážně. Takže to bude asi boj světla proti tmě, ještě že byl jejím otcem bůh slunce. Třeba má nějakou šanci. I kdyby měla být malá nehodlá ji pustit. Rty se jí roztáhnou snad do ještě většího úsměvu. Zvolna si nabere další hrst jahod a začne ty sladké plody jíst. "Právě proto, že je mám ráda. To víš, já se ráda řídím vlastními pravidly." Zkusí jí to vysvětlit, byla si jistá, že tomu porozumí více až bude starší. Namotá si rudý pramen vlasů na prst a pak ho zase pustí. Možná by se je mohla obarvit celé. Nebo... Vezme si druhý pramen a nabarví ho na sytě zelenou. Takže to vypadá jako meloun v moři. Paráda. Tohle byla super bláznivá kombinace. Zastrčí si vlasy za ucho a zasměje se Lesliiným slovům o legendárním detektivovi. "Taková malá a už umí taková dlouhá a těžká slova. Ty jsi mi ale šikovná. Jistě máš ale pravdu, chtělo by to detektiva jenže... Sem se smrtelníci nedostanou. Jen polobohové jako my." Ačkoliv věděla, že to malou nejspíše zklame a připraví o naději, byla to bohužel pravda a museli si poradit sami. A nejspíše by jim nepomohly ani Lovkyně, jelikož se specializovaly na obzvláště nebezpečné obludy a ne táborové strachy. Naštěstí to nemusí nijak rozvádět, protože se Leslie nadchne pro nápad s párty. "No jistě, velká párty s konfetami, balonkami všech barev, spoustou jídla a ohňostrojů... Nebo rovnou bitva s barvami napuštěnými balonky." To měla ráda ona. Nebylo větší zábavy než po někom hodit balonek naplněný barvou. Nejlépe se mířilo na Afroditin srub. Ty jejich zlostné hlasy a lamentování nad zničeným oblečením byly k popukání. "Myslím, že se záplavou štěňátek by nás Cheirón rychle vypakoval za hranice tábora a navíc. Můžou tu být lidé co jsou alergičtí na srst." Zavrtí hlavou. Balonková bitva a párty jí zněly zatím nejlépe. Aspoň pro začátek. Prohlédne si znova králíčka aniž by schovala úsměv. "Takže Jolie. Moc mne těší a ráda tě poznávám, jsem Chaia." Potřese králíčkovi packou. Pak znova zvrátí hlavu a zavyje smíchy. Tohle mrně v sobě mělo nadšení do života. A smysl pro humor. "Barví vlastně cokoliv a jakoukoliv barvou. Dostala jsem ho od táty a nedám ho z ruky." Prohlédne si její vlásky. Byly tak jemné... A s růžovou? No.. mohlo by to vypadat zajímavě. A když se to malé nebude líbit, prostě jí vrátí původní barvu. Přikývne. "Tak dobrá." Pomyslí na růžovou barvu, kterou pak začne vlásky přemalovávat. Někde přidá trochu tmavší, jinde zase zesvětlí aby to vyjadřovalo tu správnou živost a zároveň to nevypadalo tak monotónně. Když je s výsledkem spokojená přestane a spokojeně kývne hlavou.
avatar
Daughter of Demeter
Počet postů : 10
Zobrazit informace o autorovi

Re: Jahodová pole

za Tue Mar 27, 2018 8:13 pm
Leslie Chaiu chápala snad ještě méně než předtím. Koláčky s pepřem a čili.... Prostě do nedávalo smysl. Nakonec ale usoudila, že na tom ostatně nezáleží a odsunula úvahy o prapodivném pečivu stranou. Ze zamyšleného zamračení plynule přešla ve zklamaný výraz odkopnutého štěněte. Takže Sherlock nepřijde.... Bylo jí z toho smutno. Ten by prohlédl tábor, našel všechny stopy a určitě by toho ošklivého človíčka, který tohle natropil, odhalil. To by bylo tak príma! Jenže Sherlock by se nedostal přes tu bariéru.... Áchjó!
,,To je taková škoda... Sherlock by to vyřešil raz dva!" vyjadřila se a přivinula si Jolieho k sobě. Taková otrava....
,,A všem dáme takové ty párty čepičky! Puntíkaté, pruhované, s hvězdičkami, s čtverečky, zlaté, stříbrné, modré, zelené, žluté, červené... RŮŽOVÉ! A pověsíme spooustu gi... giril... Girland! A večer rozdáme prskavky! A...." Vrhnula se vzápětí do plánování oslavy. Její hyperaktivita dnes skutečně dosahovala abnormálních hodnot. Hodně se vrtěla, čímž pádem Chaie dost znesnadňovala práci, ale nakonec bylo dílo přeci jen dokonáno a ona se tak mohla pokochat svou čerstvě růžovou kšticí. Nevěřícně sevřela jeden růžový pramínek mezi svými drobnými prsty, vykulila oči a zkroutila rty do vyjeveného O. V příští sekundě prořízl líné dopolední ticho nadšený jekot, který zvedl veškeré ptactvo v okruhu sto metrů z jejich více či méně pohodlných bidýlek. Leslie se vrhla na Chaiu celou svou dětskou silou a silně jí objala.
,,Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju, děkuju!! To je hustý!!!" pištěla nadšeně. Zadržované štěstí z ní vytrysklo jako ta tekutá část z rajčete, když ho příliš zmáčknete. Dobrá, špatné přirovnání.
Sponsored content

Re: Jahodová pole

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru